Soužití lidí a zvířat ovlivňuje mnoho tělesných i duševních stavů a má na člověka pozitivní vliv. Jen si to představte, kolik zážitků jste prožili v dětství se svým psem, kočkou nebo třeba koněm.
Přesně tento pocit pohody, klidu a bezpečí, který nám zvířata dávají, se používá v animoterapii.
I t
é se věnují na Katedře rehabilitačních oborů na Fakultě zdravotnických studií ZČU. 
Animoterapie patří v současné době k alternativním metodám fyzioterapie a práce s lidmi, u kterých kontakt se zvířaty zlepšuje jejich psychické, fyzické či sociální zdraví.
Kontakt se zvířaty je pro mnohé blahodárný, ať už se jedná o práci se psem, koněm, kočkou či jiným zvířetem.
Mezi nejznámější druhy animoterapie patří léčba pomocí psa (canisterapie), koně (hipoterapie), nebo třeba kočky (felinoterapie).
Mnohé asi překvapí, že další zvířata vhodná na animoterapii jsou například hlodavci, želvy, hadi nebo různí exotičtí obojživelníci a plazi. I pouhý chov těchto tvorů má na některé lidi antidepresivní účinky, rozvíjí jejich sociální cítění a poznání.
Animoterapie je formou sociální rehabilitace, kterou je možné kombinovat s jinými formami terapie koordinované odborníky, tedy například logopedy, fyzioterapeuty, pedagogy nebo psychology. Animoterapie je využívána v sociálních službách, asistenčních službách pro zdravotně postižené, i v některých nemocničních odděleních formou návštěv canisterapeutických psů.
„Velmi zjednodušeně řečeno, pojmem animoterapie rozumíme pozitivní až léčebné působení zvířete na člověka. Ať už nám jde o zlepšení paměti, motoriky, komunikace nebo zmírnění stresu, je tu zvíře vždy v roli prostředníka, tzv. koterapeuta“ říkají k animoterapii odborníci z Katedry rehabilitačních oborů, Fakulty zdravotnických studií ZČU.
A jak zvířata pomáhají? Terapie se psem, kočkou či koněm pomáhá aktivovat poznávací funkce, zlepšovat náladu, vzbudit emoce, upevňovat paměť, posilovat komunikační schopnosti verbální i neverbální formou. Může být také prostředkem pro znovuzískání motivace k pohybu a tím navýšení motorických schopností pacienta.
Animoterapie je tak skvělým doplňkem pro fyzioterapii a může se stát dalším krokem k návratu do běžného života pacienta či zlepšení stavu člověka s trvalým postižením.
Zvíře umí vyvolat v člověku silné emoce
Zvířata mohou napomáhat psychické stimulaci, rozvoji sociální komunikace či mohou uspokojovat potřeby bezpečí a jistoty. Prostřednictvím zvířete se snadněji navozuje terapeutický vztah mezi terapeutem a klienty, kteří jsou uzavření do sebe.
Tito klienti se díky animoterapii dokáží naučit vyjadřovat své emoce, radost, těšení se na přítomnost zvířete, a podobně. Zvířata pomáhají prožívat pocity emocionálního uspokojení a naplnění jak u lidí zdravých, tak u lidí zdravotně postižených.
Canisterapie je vhodná pro zlepšení psychosociálního zdraví u lidí s mentálním, smyslovým či tělesným postižením, je vhodná u lidí s pocitem osamělosti, nejistoty, depresí a podobně. Ne vždy je ale vhodná, například u lidí, kteří trpí tzv.
kynofobií, tedy strachem ze psů, také u lidí s alergií na zvířecí srst, u těch co trpí astmatem bronchiale, při otevřených ranách nebo poruchách imunitního systému.
Je ale nutné respektovat přání klienta, kontakt se psem se musí řídit jeho přáním.
,,Animoterapie je indikována u lidí s určitými psychologickými, citovými či sociálně integračními poruchami a problémy, stejně jako v rámci určité motivace k dalšímu rehabilitačnímu procesu, jež zahrnuje například fyzické onemocnění, kdy kontakt se zvířetem může dodat určité odhodlání k pokračování v terapii,“ doplňuje odborná asistentka Fakulty zdravotnických studií Iva Hereitová.
Autor: M. Hallová
K animoterapii by byl skvělý slon nebo opice
Před několika lety založila organizaci, která sdružovala majitele zvířat, kteří chtěli pomáhat při léčbě zvířetem. Nyní je na volné noze a chce se posunout zase o kus dál.
Michaela Freeman– Je spoluzakladatelkou Pomocných tlapek o.p.s., která byla první neziskovou organizací svého druhu v ČR.- Rok působila jako místopředsedkyně,dnes již neexistující, Canisterapeutické asociace.
– V letech 2008 – 2012 se ve společnosti Anitera o.p.s. věnovala vzdělávání, konzultacím a výzkumu animoterapií s méně tradičními zvířaty. Zde také odstartovala první projekt delfinoterapie se svým kolegou Oldřichem Burešem.
– Už více jak deset let se setkává s animoterapeuty a jejich zkušenosti sesbírala a zpracovala do komplexní teorie, kterou také přednáší. Na toto téma publikuje a poskytuje konzultační služby.
Jak jste se k animoterapii dostala?
Jsem spoluzakladatelkou organizace Pomocné tlapky, která připravovala psy pro lidi s handicapem. Když se tahle organizace úspěšně rozjela, mohla jsem jí s klidem opustit.
V té době mi kamarádka nabídla spolupráci při canisterapii. V té době u nás metoda léčení zvířaty byla v plenkách a nebyla nijak organizovaná. Měla jsem několik přátel s handicapem a úžasného psa.
Založili jsme tedy organizaci Anitera.
A šlo vám to?
Myslím, že ano. Časem jsem s překvapením zjistila, že asistenční psi a canisterapie je něco úplně rozdílného. U prvního se vzdělávají a cvičí psi a u druhého lidé.
Popište prosím způsoby léčby.
Animoterapií se léčí spousta postižení. Je to metoda, která se zabývá několika obory napříč. Můžeme se bavit o zdravotnictví, sociální péči, vzdělávání, psychologii, Ministerstvu zemědělství (týká se to i zemědělských zvířat), nebo Ministerstvu vnitra (tam spadají dobrovolnické programy).
To je ale zmatek.
To máte pravdu, protože nikdo neví co s námi, a kam vlastně spadáme. Z toho vyplývá, že léčíme téměř všechny druhy existujícího postižení a pro různé způsoby léčby jsou vhodná různá zvířata.
Za stejným klientem se chodí například s morčetem a jeho úkolem je rozvinout sociální schopnosti. Pak k němu chodí dobrovolník se psem, který má za úkol hýbat pacientovi s rukama.
Léčba se tedy odvíjí od toho, co konkrétní člověk potřebuje.
Handicapovaný má ve zvířeti důvěru
Čím je animoterapie účinná?
Zvíře je při terapii pokládáno za prostředek či nástroj pro léčbu. U fyzioterapie se díky zvířeti mohou klienti rozhýbat, uvolní se jim křeče a cvičí si i drobnou motoriku.
U terapie psychického rázu často klienti vůbec nemluví, nebo cítí třeba vůči lidem zášť.
Ve zvířeti mají důvěru, je to nevinný tvor, který jim nikdy nijak psychicky neublížil, proto se mu při terapii svěřují a lékaři či asistenti se dozví to, co by jim klient nikdy neřekl. Zvíře však působí na všechny smysly klienta.
Dozvěděli jste se někdy něco důležitého, co pomohlo v další léčbě?
Ano. Například při terapii s delfíny, na kterou přijela dívka z dětského domova, která vůbec nemluvila. Nikdo si s ní nevěděl rady a lékaři ji už léčit nechtěli a ani neuměli. Při plavání a mazlení s delfíny se rozmluvila a zjistilo se, že byla dříve pohlavně zneužívána a trpí velikým traumatem. Díky delfínům se tedy podařilo zjistit příčinu její mlčenlivosti a traumatu.
To je úžasné. Na koho konkrétně se animoterapie dá aplikovat?
Na kohokoliv. Ne vždy je to forma terapie, ale chodí se třeba i do domovů pro seniory nebo do škol, kde si se psi klienti pouze hrají a mazlí se s nimi. Nijak se přitom neléčí. Nazývá se to volnočasová činnost. Potom je samotná terapie, u které už musí být přítomen terapeut a klient se určitým způsobem léčí. To už se všechno zapisuje, má určitý cíl a provozuje se individuálně.
Slyšela jsem o způsobu léčby pomocí polohování. Prováděli ho lidé i z vaší organizace?
Určitě, ale ne každý pes je k tomuto způsobu léčby vhodný. Musí být spíše klidné povahy. Na polohování se pracuje s lidmi, kteří mají permanentní křeč nebo třes.
Léčba probíhá tak, že handicapovaný se položí a k němu se přiloží jeden nebo někdy i dva psi. Klient vnímá klidný tep srdce psa a teplo, které se převádí. Psi mají totiž teplotu těla o jeden stupeň vyšší než lidé.
Člověk se může psovi zavrtat do chlupů a mazlit se s ním a tím se křeče povolují a organismus se postupně uklidňuje a uvolňuje.
Jaké u polohování máte výsledky?
Někdy je to dlouhodobé a jindy zase jen po dobu terapie, a pak se křeče vrací. Polohování trvá tak dvacet minut a provádí se maximálně dvakrát do týdne, protože by pes déle nevydržel. Je to pro něj velice náročné.
Máme na tuto metodu jen samé pozitivní ohlasy. Jeden chlapeček například trpěl epileptickými záchvaty. Měl je i dvacet osm krát do měsíce. Po intenzivním polohování je má nyní jen dvakrát měsíčně.
Dějí se přitom opravdu zázraky.
Metoda si říká o výzkum ne?
Především jsme nejspíš první na světě, kdo tuto metodu vynalezl a provozuje. Když o ni mluvíme na konferencích v cizině, tak na nás koukají s vyvalenýma očima. Právě proto, bych chtěla polohování prozkoumat více do hloubky a udělat z metody českou přednost.
Nejen běžná domácí zvířata mohou léčit
Která zvířata jsou k terapii vhodná?
Téměř všechna, která můžete takzvaně nakontaktovat. Z těch ověřených jsou nejlepší, nejvšestrannější a nejúčinnější delfíni a koně. Bohužel jsou ale také nejdražší a hůře dostupní.
Obě zvířata však působí zároveň na psychiku, ale i na fyzický aparát. Na paty jim ale šlapou psi, kteří jsou také velmi všestranní a navíc mnohem dostupnější.
Většinou koně a delfíny doporučujeme takovým klientům, kterým už jiná zvířata pomoci nemohou.
Když delfíny tak vychvalujete, je možné se k nim nějak dostat?
Pokud to vezmu z pohledu peněz, je delfinoterapie nejnáročnější způsob terapie, která je však nejefektivnější po všech stránkách. Řeší se s ní většinou případy, které už jinak a jinde řešit nejdou.
Kde se terapie s delfíny provádí?
My máme přímo českého kolegu v Turecku, kde delfinoterapii provádí. Desetidenní pobyt vyjde na dvě stě tisíc, což není zrovna malá částka a každý klient si to bohužel nemůže dovolit.
Jedná se však o relaxaci pro celou rodinu, protože si často rodiče nebo sourozenci neumějí sami odpočinout. O postiženého klienta se tedy na místě starají profesionálové a rodina má také čas sama na sebe.
Často to, co mi v Čechách provádíme se psem rok, tak oni s delfínem stihnou za deset dní a mnohdy efektivněji a s trvalejšími účinky. Jezdí na takové pobyty i české děti a jak často? Jezdí. Od nás vyjedou do terapeutického centra tak dva až tři děti za rok.
Bohužel většinou totiž platí to, že postižené děti se rodí chudým lidem. Jsou totiž bohužel časté případy, kdy matka zůstává s handicapovaným dítětem sama, protože otec nápor nezvládne.
Budoucnost chceme změnit k lepšímu
Mluvila jste o nejúčinnějších zvířatech k terapii. Jaká jsou další, která se používají?
Nejčastější jsou psi. Jsou levní, je jich hodně, jsou dobře ovladatelní a používají se víceúčelově. Dále kočky, ty jsou také velmi specifické svým chováním. Potom různá menší nebo exotická zvířátka. Léčí se za pomoci papoušků, rybiček, morčat, potkanů, fretek, činčil, či afrických šneků. Výborné by však byly například i opice.
Proč zrovna opice, máte s nimi nějaké zkušenosti?
Když jsem byla na dovolené v Thajsku, tak mě opice zaujaly. Dají se totiž nakontaktovat, vycvičit a navíc mají schopnost úchopu. V Thajsku je cvičí k trhání kokosů a mají je jako domácí mazlíčky.
Jediný problém je s agresivitou a s tím, že je to může přestat za chvíli bavit. Určitě by to však bylo velice zajímavé. Dalším použitelným zvířetem by mohl být i slon, který mě také v Asii zaujal.
Musel by však být ve svém přirozeném prostředí.
Tak se slonem u nás bohužel asi pracovat nebudete, ale zaujaly mě akvarijní rybičky. S těmi probíhá terapie jak?
U rybiček je to především o péči a ne úplně o dotyku. Klient za ně má zodpovědnost a musí se o ně starat.
Mnoho takových programů s péčí o akvarijní či terarijní zvířata se uskutečňuje nejen v ústavech, ale i ve školách u zdravých dětí, aby se u nich podporovala zodpovědnost, samostatnost a určitý pocit péče.
Tam už není terapeutický aspekt, ale říká se tomu zážitková výuka a vzdělávání za pomoci zvířat.
Vy tuhle metodu provádíte?
Osobně ne, ale spolupracuji s lidmi, kteří rybičky při terapii používají. Specializovala jsem se díky mému psovi spíše na canisterapii.
O ní toho tedy budete nejspíš vědět nejvíce. Popište, co všechno musí pes při canisterapii umět a koho k tomu potřebuje?
Potřebujeme k tomu jak dobrovolníky, tak profesionály, kteří vedou psa a umí komunikovat s klientem. Samotný pes toho nemusí nijak extra moc umět.
Stačí zvládnutí základní poslušnosti, a aby byl hodný.
Jediné, co se se psem cvičí, jsou techniky na polohování s pacienty, kde musí pejsek dlouho ležet, což pro něj není úplně přirozené a musí si na to navykat. Ne každý pes je toto schopen vydržet.
Chystáte něco do budoucna?
Ještě to není úplně všechno hotové, ale chystáme se s kolegy na založení mezinárodního institutu. Je potřeba, aby se animoterapie nějak utřídila, zařadila a institucializovala. Chceme tuto problematiku řešit na mezinárodní úrovni a vytvořit stanovy a pravidla pro provozování animoterapie.
V dnešní době je to tak chaotické, že se žádná instituce o problematiku terapie se zvířaty nestará, protože chtějí nejprve vidět důkazy. Musíme tedy sepsat nějaké publikace, uskutečnit výzkumy a na základě získaných podkladů s problematikou vyrukovat ven. V něčem jsme totiž při terapiích v Čechách opravdu výjimeční, ale v něčem naopak úplně zaostáváme.
Žádné stanovy ani pravidla neplatí v žádném státě na světě. To chceme změnit.
Víte, kdy animoterapie vznikla?O účinnosti animoterapie se ví už dávno. Ale až po první světové válce, po které přišli veteráni, se začalo léčení zkoušet veřejně. Předtím léčili za pomoci zvířat především lidé doma.
Ale právě až s válečnými veterány, kteří měli psychické problémy, se začalo za pomoci zvířat léčit veřejně. Zjistilo se, že vojáci na zvířata výborně reagují.Další projekty pak vznikly v oboru psychiatrie. Postupně se animoterapie začala formulovat v sedmdesátých letech dvacátého století.
V té době vznikla první organizace v Americe, která se léčením zabývala. Od té doby se metodika neustále vyvíjí.
V Čechách už funguje také celkem dlouho. Spousta lidí se o animoterapii začala zajímat tak, že o ní slyšeli, sami měli zvíře a chtěli si to zkusit. Naštěstí se to většinou dařilo. Dnes je v Čechách tato terapie velmi rozšířená.
ANIMOTERAPIE ANEB JAK NÁS ZVÍŘATA UMÍ LÉČIT
A přesně o tom je celá animoterapie – metoda využívající zvíře k tomu, aby pomáhala těm, kdo to nejvíce potřebují. Anglosaská literatura používá doslova označení „terapie prostřednictvím domácích mazlíčků“.
Ať už se nám tento termín zamlouvá, nebo ne, důležité je, že mazlíčkem může být nejen velké zvíře jako kůň (někdy i slon, podle regionálních zvyklostí) či běžná domestikovaná zvířata (pes, kočka), ale třeba i ryba, hmyz, drobný hlodavec, pták, žába nebo plaz.
Člověk, který chová zvířata, za ně zároveň přebírá odpovědnost. Protože zvířata vyžadují dodržování pravidelného denního rytmu, nutí pacienty k cílenému a soustředěnému chování, a to bez ohledu na věk.
Zvířata nejsou tak náladová jako lidé, a proto pozitivně ovlivňují psychický a fyzický stav člověka. Vědecké výzkumy tuto skutečnost opakovaně potvrdily.
ZÁZRAČNÁ CANISTERAPIE
Podstatou canisterapie je využití psa v interaktivním léčebném procesu lidí.
Člověk tak pomocí přírody startuje své uzdravování, zlepšuje vlastní tělesný a duševní stav, a tím pozitivně ovlivňuje kontakty s ostatními lidmi. V canisterapii není rozhodující rasa psa, ale především jeho charakter a výchova.
Samozřejmě existují vhodnější i méně vhodná plemena. Tuto terapii lze indikovat pro řadu rozdílných nemocí a různá postižení.
Cílem canisterapie je aktivizace nemocného nebo zdravotně postiženého, zlepšení jeho fyzického i psychického stavu a snížení množství užívaných léků. Kromě mobilizace fyzických a psychických sil dochází k narůstání imunitních schopností nemocného.
Pacienti s poruchami srdečního rytmu a vysokým krevním tlakem se díky canisterapii dostávají daleko rychleji do normy než při pouhém užívání léků, stejně tak jako lidé trpící depresivními a úzkostnými poruchami.
Psi pomáhají zlepšovat komunikaci, jemnou i hrubou motoriku a všeobecně aktivují zdravotně postiženého člověka. Využívají se u neurologických pacientů po mozkové mrtvici a úrazech mozku v kombinaci s řečovými vadami, u pacientů po infarktu myokardu, při Parkinsonově nemoci nebo při stařecké demenci.
Přítomnost pejska projevy jednotlivých nemocí mírní, ulevuje od bolesti a hlavně udržuje člověka ve společnosti.
KOČKY BAVÍ, ZKLIDŇUJÍ I VYCHOVÁVAJÍ
Kontakt s kočkou pomáhá rozvíjet estetické a hudební cítění dětí v rámci herních terapií, například při produkci divadelních her, pomáhá jim v soustředění a hlavně je rozveseluje – původně zakřiknuté děti se smějí a začínají lépe komunikovat.
U mentálně retardovaných dětí jsou vzhledem k jejich citové otevřenosti výsledky nejlepší – přijímají kočky bez jakýchkoliv podmínek, kontakt se zvířetem jim dává pocit bezpečí a ony se radují, kromě toho významně podporuje jejich úsilí v komunikaci s ostatními a pomáhá jim rozvíjet slovní zásobu.
U fyzicky postižených dětí se spasmy končetin dochází při hře s kočkou k uvolnění.
Agresivní děti nebo dospělé pacienty dokážou kočky rychle a energicky uklidnit mňoukáním, někdy i pohlavkem, stejně jako by to udělal rodič.
Jeden příklad za všechny: Paní v důchodu, osaměle žijící vdova, svému lékaři několikrát vyprávěla o léčebných schopnostech své kočky. Protože její jedinou radostí, mimo milovanou kočku, bylo jídlo, opakovaně řešila žlučníkové záchvaty.
Po delším rozhovoru s lékařem si uvědomila, že při prvních potížích si kočka lehá na její břicho a prohřívá ji. Po aplikaci injekce a odeznění potíží se kočka vždy odplížila do svého soukromí.
Význam felinoterapie (léčení pomocí kočky) je sice nenápadný, ale mnohem větší, než by se mohlo zdát.
Přítomnost zvířat má vliv hlavně na dlouhodobě nemocné, na onkologické pacienty a seniory žijící v domovech důchodců. Napomáhá také zmírnění příznaků syndromu vyhoření u personálu a zlepšuje mezilidské vztahy.
KOŇSKÝ HŘBET POMÁHÁ ZDRAVÉ MOTORICE
Terapeutické ježdění na koni (hipoterapie) je komplexní léčba.
Prostřednictvím koně se provádí fyzioterapie, ergoterapie (usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení) a pedagogická a sociální terapie.
Hipoterapii lze označit jako cvičení na balanční ploše. Vše funguje na principu dráždění prostřednictvím nervových čidel zakončených v oblasti kůže, svalů, kloubů, šlach, zraku, čichu a sluchu. Pomocí těchto drah dochází k ovlivňování mozku a míchy.
Tím, že kůň při chůzi nutí člověka k balancování, probouzí se vedení v nervových drahách, a mozek se tak učí zhodnotit a zpracovat informace, které k němu proudí.
Dochází ke zlepšování volné motoriky, pohyb i držení těla se stává uvědomělým. Největší vliv má hipoterapie na rozvoj motoriky a svalstva, především svalů trupu, břišních svalů, bránice, svalů pletence pánevního, ramenního a dalších. U dětí s nápadným chováním je jízda na koni bezkonkurenční metodou.
Kůň jasně vymezí hranice, co dítě smí, a nesmí, dokáže je ukáznit a vynutit si respekt. Tyto meze žádné dítě nedokáže překročit. Děti s poruchami chování je možné s úspěchem zařadit do sportovních aktivit, které vyžadují cílevědomé a soustředěné jednání a činnosti vázané na autoritu trenéra a koně.
Jinými slovy dochází k sociálně přijatelnému a žádanému modelu chování dítěte.
Zdroj: Zoran Nerandžič: Výňatky za stejnojmenné publikace, nakladatelství Albatros, 2006
Zooterapie aneb Když zvířata léčí
Zooterapie aneb Když zvířata léčí
V podstatě náhodou si v 50. letech minulého století psychologové všimli, že lidé žijící na venkově blízko přírodě a zvířatům jsou v lepší fyzické a duševní kondici než lidé z města.
Pes – nejlepší přítel člověka
Canisterapie – léčba s pomocí psa. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda.
Jde například o navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují, o působení na citově deprimované děti, autisty, mentálně postižené, v logopedické a rehabilitační praxi pomáhají při výskytu apatie, spolehlivě fungují i u dlouhodobě nemocných dětí nebo jsou součástí komplexní terapie v geriatrii.
Jak působí: Role psů nebývá pouze terapeutická, kdy nemocnému člověku poskytují cit a potřebnou komunikaci. U epileptiků, diabetiků a v diagnostice je velmi dobře využitelný jejich skvělý psí čich, pomocí něhož cvičení psi třeba dovedou odhalit rakovinu nebo poznat blížící se epileptický záchvat.
Kočka – přirozený léčitel
Felinoterapie – léčba s pomocí přítomnosti kočky staví na podobných principech jako canisterapie, ale zatím u nás nemá tak dlouhou tradici.
Jak působí: Základem terapie je využití vrozeného daru empatie, intuice a léčivé energie koček. Člověk v jejich přítomnosti zapomíná na bolest a utrpení, kočka v něm navodí duševní harmonii.
Jistota koňského hřbetu
Hipoterapie (hiporehabilitace) – léčebná metoda využívá pozitivního působení koně na tělesné, duševní i sociální zdraví člověka přenášením kolébavého pohybu koňského hřbetu na lidské tělo. Při něm dochází ke stimulaci centrálního nervového systému.
Jak působí: Při hipoterapii si člověk sedne na koně, jeho nohy nepracují, jen volně leží na bocích koně a trup je vystaven účinkům pohybujícího se koňského hřbetu. Má tendenci se pohybovat proti pohybu a rytmu kroku koně.
Korigují se tak problémy vyvolané duševní chorobou, poruchy chování dětí a adolescentů a prokazatelně pozitivně působí na rozvoj myšlení retardovaných dětí.
Nejlepší přítel člověka je pes. Kočka probouzí v člověku duševní harmonii. Hipoterapie je čím dál oblíbenější.