Novorozenecká žloutenka, odborně nazývaná ikterus novorozenců (z latinského icterus neonatorum), je jedním z nejčastějších příznaků prvního měsíce života miminka.
V tomto období se vyskytuje mnohem častěji než v celém dalším životě. Vyskytuje se alespoň v malé míře u většiny novorozenců, ať už donošených, nebo nedonošených.
Ikterus – žloutenka – je žluté zbarvení kůže, sliznic a očního bělma (skléry) způsobené zvýšením hladiny žlutého barviva bilirubinu v krvi a ve tkáních. Na tělíčku děťátka tak vlastně „vidíme“ tuto zvýšenou hladinu bilirubinu.
Ikterus se začíná projevovat, pokud hladina bilirubinu v krvi přesáhne přibližně 85,5 mol/l (čte se mikromol na litr). Právě tehdy totiž dochází k proniknutí bilirubinu z krve do tkání. Děti vypadají jako opálené.
Pokud hladiny nekonjugovaného bilirubinu (někdy nazývaného bilirubinem nepřímým podle způsobu laboratorního stanovení) dále stoupají, jsou novorozenci téměř žluto-pomerančové barvy (ikterus flavinový).
Ve většině případů jde o normální, přirozený (fyziologický) stav.
Jak a proč bilirubin v těle vzniká?
Během nitroděložního vývoje potřebuje dítě větší počet červených krvinek na dostatečné zásobení tkání kyslíkem. Po narození tato potřeba prudce klesá, proto organismus nadbytečné červené krvinky zlikviduje.
Červené krvinky obsahují krevní barvivo nazývané hemoglobin, které zabezpečuje přenos kyslíku v těle. Po rozpadu červených krvinek se hemoglobin rozkládá na hem a globin. Po odštěpení železa z molekuly hemu se jeho zbytek postupně rozštěpí až na nepřímý bilirubin.
Nepřímý (nekonjugovaný) bilirubin vzniká hlavně v retikuloendoteliálním systému a jiných částech těla, např. kostní dřeni.
Odtud se bilirubin dostává do krve a tam se až 99 % nepřímého bilirubinu váže na bílkovinu krevní plazmy zvanou albumin. Volný bilirubin, tj.
ta část, která není navázaná na albumin v krvi, je schopný přecházet i přes hematoencefalickou bariéru do mozku a ukládat se v nervových buňkách, proto může být jeho vysoká hladina nebezpečná.
Organizmus nepřímý bilirubin přirozenou formou likviduje tak, že je selektivně vychytáván buňkami jater a zde se mění na přímý (konjugovaný) bilirubin.
Enzymatické vybavení jaterní buňky novorozence postupně dozrává, a proto není schopná dostatečně rychle všechen nabídnutý nekonjugovaný bilirubin zpracovat.
Aktivita enzymatických systémů u předčasně narozených je ještě nižší, žloutenka může být nebezpečnější (a to i vzhledem k větší nezralosti mozkových struktur), a posuzuje se proto u nich přísněji – tzn. např. léčba fototerapií se zahajuje dříve než u dětí donošených.
Konjugovaný bilirubin se dále vyloučí do žluče a žluč se žlučovými cestami dostává do střeva. Zde ho přítomné bakterie změní na sterkobilinogen a sterkobilin, které dávají novorozenecké stolici charakteristickou zlatožlutou barvu. Většina bilirubinu se proto z těla vylučuje stolicí.
Menší část přímého bilirubinu se mění na urobilinogen, který se vylučuje močí. Produkty bilirubinu, které se dostaly do střeva novorozence, mohou být zpětně vychytávány do krevního oběhu, a tím mohou znovu zvyšovat hladinu bilirubinu v krvi.
Proto je důležité, aby měl novorozenec s větší žloutenkou dostatečný příjem potravy s dostatkem stolic, které produkty bilirubinu odvádějí z těla, a brání tím zpětnému vychytávání do krve. Mluví se o takzvaném enterohepatálním oběhu bilirubinu.
Za přirozených, fyziologických podmínek tvoří nekonjugovaný bilirubin více než 90 % z celkového bilirubinu (celkový bilirubin = nepřímý + přímý bilirubin). Kůže má pak už vzpomínanou žluto-pomerančovou barvu a dříve se mluvilo o tzv. flavinovém ikteru.
V případě, že podíl konjugovaného (přímého) bilirubinu stoupá a přesahuje víc než 20 % celkového, dominuje u novorozence ikterus spíše žluto-zelený nebo žluto-šedivý (dříve nazývaný verdinový ikterus). Tento typ bývá příznakem či signálem závažnějšího onemocnění. Pak je třeba provést podrobnější vyšetření a zaměřit se na příčinu vzniku vysokého podílu přímého bilirubinu.
Léčba novorozenecké žloutenky
Novorozenecké žloutence je věnována velká pozornost jak v porodnici, tak i v prvních týdnech po propuštění při kontrolách v dětské poradně.
Žloutenka se sice dá posuzovat jen pouhým okem, ale toto posuzování je nepřesné i u zkušeného personálu a je jen hrubě orientační. V porodnicích se proto používají malé přístroje ve tvaru krabičky, které dokážou po přiložení na kůži novorozence změřit intenzitu žlutého zabarvení kůže. I tato měření jsou orientační a používají se jen při menší žloutence.
Dosáhnou-li hodnoty změřené těmito přístroji (zvanými transkutánní iktero- nebo bilirubinometry) určité hladiny, provádějí se odběry krve u novorozence, které stanoví přesnou hladinu bilirubinu v krvi. Tyto přístroje jsou velmi užitečné, dokážou ušetřit řadu krevních odběrů. Při vyšší hladině bilirubinu však odběry krve nemohou nahradit.
U většiny dětí znamená novorozenecká žloutenka v tomto období jen malou odchylku zdravotního stavu a nevyžaduje aktivní léčbu.
Nicméně při posuzování žloutenky je důležité sledovat čas vzniku, rozvoj, intenzitu, délku trvání a charakter žloutenky. Na základě anamnézy, klinického průběhu a laboratorních parametrů potom lékař rozhodne, zda jde o fyziologický, nebo patologický jev a v rámci diferenciální diagnózy doplní další vyšetření a naordinuje léčbu.
Žloutenka, která vyžaduje léčbu, se léčí zpravidla pomocí tzv. fototerapie. Dítě leží nahé v inkubátoru a je umístěno pod lampu, která vysílá světlo o určité vlnové délce. Toto světlo rozkládá bilirubin v kůži na produkty, které jsou přednostně vylučovány močí. Tím se zvýší množství vyloučeného bilirubinu z těla a dojde k poklesu hladin bilirubinu v séru.
Léčba trvá zpravidla několik dní, dítě opouští inkubátor pouze na dobu kojení nebo krmení. Klesne-li bilirubin v krvi na dostatečně nízké hodnoty, je možné léčbu ukončit. Zpravidla se však ještě provádí kontrolní odběr bilirubinu v časovém odstupu po ukončení fototerapie, kdy ještě může dojít k mírnému nárůstu hladin bilirubinu.
Po propuštění děťátka domů z porodnice by se měli rodiče co nejdříve nahlásit u svého vybraného obvodního dětského lékaře. Ten přebere následnou odbornou péči o dítě a také další sledování žloutenky.
Fyziologická žloutenka a její léčba
Nelze ji přesně definovat. Začíná zpravidla kolem 2.–3. dne po narození, vrchol bývá kolem 5. dne a pak postupně sama ustupuje. Při jejím hodnocení se berou v úvahu všeobecně přijatá následující kritéria.
- Prvním měřítkem je čas vzniku – fyziologická žloutenka se objevuje u donošených, zralých novorozenců ne dříve než za 24 hodin (2. až 3. den). Stejné je to i u nedonošených novorozenců.
- Druhým kritériem je délka trvání – u donošených, zralých novorozenců netrvá zpravidla déle než 7 až 10 dní. U předčasně narozených, nezralých novorozenců obvykle ustoupí za 2 až 3 týdny. Za fyziologickou se rovněž nepovažuje žloutenka, která velmi prudce stoupá, nebo ta, kde je zvýšený podíl přímého bilirubinu.
-
Dalším kritériem je celkový zdravotní stav novorozence – při fyziologické žloutence nemá dítě jiné příznaky nemoci (např. známky infekce, chudokrevnost, modřiny, zvětšená játra a slezinu).
Na vzniku fyziologické žloutenky se tedy podílí celá řada faktorů. Novorozenec má zvýšený přísun nepřímého bilirubinu do jaterních buněk, neboť má větší počet červených krvinek na 1 kg hmotnosti než v pozdějším věku dítěte. Kromě toho červené krvinky novorozenců mají o 1/3 kratší životnost při porovnání s červenými krvinkami dospělých.
U novorozenců je také větší tvorba bilirubinu z jiných zdrojů. Na fyziologické hyperbilirubinémii se podílí i nezralá enzymatická funkce jater při zpracování nekonjugovaného bilirubinu a jeho přeměně na konjugovaný bilirubin. A nakonec u novorozenců dochází ke zvýšenému zpětnému vychytávání nepřímého bilirubinu ze střev.
Z toho vyplývá, že hlavní příčinou fyziologické žloutenky u novorozenců je dočasná porucha rovnováhy mezi relativně velkou tvorbou bilirubinu a sníženou schopností novorozenců bilirubin zpracovat a vyloučit.
Při fyziologické žloutence je moč vždy bledá a stolice normální, zbarvená dožluta.
Při odchodu z porodnice mají být rodiče novorozence s fyziologickou žloutenkou správně poučeni o možnosti případného zvýšení bilirubinu. Sledování ustupující novorozenecké žloutenky po propuštění z porodnice je tedy i součástí prohlídek v ordinaci dětského lékaře.
Rodiče si mají všímat, i když je to někdy velice ošidné, zda není děťátko více žluté. Někteří novorozenci mohou být při vyšších hodnotách žloutenky spavější, není to však pravidlem. Není však nutné si pravidelně zapisovat množství vypitého mléka ani počet krmení. V tomto směru bývají individuální rozdíly mezi jednotlivými dětmi velké a mohlo by docházet k přílišné úzkosti rodičů.
Vhodnější je sledovat počet pomočených plen denně. Pokud má dítě 6–8 pomočených plen denně, je jeho příjem dostatečný. Děti jsou také váženy během prohlídek v dětské poradně a dětský lékař posuzuje váhové přírůstky.
Žloutenka u kojených novorozenců a kojenců
V současném období renesance kojení se častěji setkáváme se žloutenkou u kojených novorozenců a kojenců, nazývanou žloutenkou kojených.
Nelze přesně stanovit, u jak velkého procenta kojených dětí se vyskytuje. Dříve či později ustoupí sama, dítě po celou dobu dobře prospívá, pouze jeho hladiny bilirubinu se udržují mírně zvýšené. To znepokojuje jak rodiče, tak lékaře.
Vždy je nezbytně nutné vyloučit ostatní příčiny novorozenecké žloutenky. Objevuje se tak jako ostatní druhy fyziologické žloutenky po 3. dnu života miminka, maxima dosahuje nekonjugovaný bilirubin mezi 4. až 7. dnem života a potom během prvních tří týdnů života postupně klesá. Normalizace bilirubinu nastává většinou do 4. až 12. týdne života.
Není přesně známo, která látka v mateřském mléce tuto žloutenku způsobuje. Předpokládá se, že by mohlo jít buď o steroidy, mastné kyseliny, nebo prostaglandiny.
Uvádí se, že k diagnóze tohoto typu žloutenky lze použít test, kdy se strava dítěte dočasně nahradí buď mlékem jiné matky, nebo přípravky umělé mléčné výživy. Přerušení kojení se doporučuje v časovém rozmezí 2 krmení až 2 dny. Pokud začne matka poté znovu kojit a hladina bilirubinu v krvi poklesne na polovinu a znovu dále nestoupá, považuje se tato diagnóza za potvrzenou.
Vzhledem k tomu, že u této žloutenky sice trvá hyperbilirubinémie delší dobu, ale pohybuje se v bezpečných hodnotách, saháme v současné době k přerušení kojení jen u velmi omezeného počtu dětí. Přerušení kojení má totiž často za následek úplné odstavení dítěte od prsu, a to i v případě, že je krmeno alternativními způsoby, např. lžičkou.
Dříve se v těchto situacích odstříkané mléko vlastní matky převařovalo a poté znovu dítěti podávalo, v současné době se toto opatření už neprovádí.
Virová hepatitida B (žloutenka typu B)
Virová hepatitida B je jedno z nejzávažnějších virových onemocnění člověka – u 5 až 10 % pacientů přechází onemocnění do chronicity. Chronické poškození jater může končit cirhózou („ztvrdnutím jater“) až rakovinou jater. Původcem onemocnění je virus hepatitidy B, přenáší se krví a tělesnými tekutinami (sexuální přenos).
Virová hepatitida B se vyskytuje v akutní i chronické formě na celém světě. V rozvojových zemích onemocní nejčastěji děti, ve vyspělých zemích dospívající a dospělí. Odhady Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2017 udávají 257 milionů infikovaných lidí na světě, 15 milionů jen v Evropě. V ČR bylo v posledních pěti letech hlášeno průměrně 80 akutních případů onemocnění ročně.
Ještě v 90. letech se jednalo ročně o několik tisíc hlášených případů. Ke klesajícímu trendu nemocnosti přispěla národní vakcinační strategie a režimová opatření ve zdravotnictví. Došlo k radikálnímu snížení zdrojů infekce. I toto onemocnění může probíhat bezpříznakově, bez žloutenky, např. pouze s trávicími obtížemi. Počty lidí s chronickou infekcí virovou hepatitidou B jsou podhlášeny.
Obrázek 1: Trend onemocnění virovou hepatitidou B v České republice v letech 1997–2018. (Zdroj: Státní zdravotní ústav)
Prevence
Nespecifická prevence
Nespecifická prevence spočívá především v ochraně před kontaktem s krví a tělesnými sekrety infikovaných. Rizikem je nejen intimní kontakt s nakaženou osobou, nechráněný pohlavní styk, společné používání jehel, stříkaček a roztoků u drogově závislých, ale i společné používání hygienických potřeb.
Specifická prevence
V rámci specifické prevence existuje možnost imunizace, a to jednak pasivní, podáním specifického imunoglobulinu, především však aktivní, očkování. Očkování dětí se provádí kombinovanou očkovací látkou proti záškrtu, tetanu, černému kašli, žloutence typu B, onemocnění vyvolanému Haemophilus influenzae typu b (schéma 2+1):
- od 9. týdne věku (2. měsíc),
- další dávka se podá za dva měsíce po první dávce (4. měsíc),
- přeočkování se provede v 11.–13. měsíci života dítěte.
K zabránění přenosu onemocnění z matky na dítě u novorozenců matek infikovaných virem hepatitidy B se zahajuje pasivně – aktivní imunizace dětí (aplikace specifického globulinu a vakcíny proti virové hepatitidě B) podle platné legislativy.
Podává se jedna dávka očkovací látky proti virové hepatitidě B nejpozději do 24 hodin po narození dítěte spolu s hyperimunním globulinem (HBIG).
V očkování těchto dětí se dále pokračuje od šestého týdne po narození dítěte podle souhrnu údajů o přípravku hexavalentní očkovací látky.
Dále se bezplatně očkují vybrané rizikové skupiny (např. zdravotníci, hemodialyzovaní pacienti, osoby v úzkém kontaktu s infikovaným virem hepatitidy B aj.) podáním tří dávek monovakcíny proti virové hepatitidě B v intervalech 0 – 1 – 6 měsíců.
K pravidelnému očkování proti virové hepatitidě B patří také očkování osob, které mají být zařazeny do dialyzačního programu. Očkování se provede aplikací tří dávek očkovací látky. Pokud byla osoba očkována nebo pokud hladina antiHBs protilátek bude po ověření stavu imunity vyšší než 10 IU/litr, se očkování neprovádí.
Mezi zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se řadí očkování osob, které:
- pracují na pracovištích s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B, pokud jsou činné při vyšetřování a ošetřování fyzických osob, o něž mají pečovat; mezi pracoviště s vyšším rizikem vzniku virové hepatitidy B patří pracoviště chirurgických oborů, oddělení hemodialyzační a infekční, lůžková interní oddělení včetně léčeben dlouhodobě nemocných a interní pracoviště provádějící invazivní výkony, oddělení anesteziologicko-resuscitační, jednotky intenzívní péče, laboratoře pracující s lidským biologickým materiálem, zařízení transfuzní služby, pracoviště stomatologická, patologicko-anatomická, soudního lékařství, psychiatrická a pracoviště zdravotnické záchranné služby a dále domovy pro seniory, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy se zvláštním režimem a azylové domy,
- jsou činné v nízkoprahových programech pro uživatele drog,
- jsou v úzkém a pravidelném kontaktu s nemocným s virovou hepatitidou B nebo nosičem HBsAg,
- jsou dosud neočkovány a nově přijaty do domovů pro osoby se zdravotním postižením nebo domovů se zvláštním režimem,
- jsou vystaveny rizikové expozici biologického materiálu,
- studují na lékařské fakultě nebo zdravotnické škole, a u studujících připravovaných na jiných vysokých školách, než jsou lékařské fakulty, pro činnosti ve zdravotnických zařízeních při vyšetřování a ošetřování nemocných, u studujících na středních a vyšších odborných sociálních školách připravovaných pro činnosti v zařízeních sociálních služeb při vyšetřování a ošetřování fyzických osob přijatých do těchto zařízení,
- poskytují terénní nebo ambulantní sociální služby,
- jsou nově přijaty jako příslušníci Vězeňské služby České republiky,
- jsou zařazeny do rekvalifikačních kurzů a zajišťují péči a ošetřování osob v zařízeních sociálních služeb a ve zdravotnických zařízeních, nebo
- manipulují ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních sociálních služeb s nebezpečným odpadem.
Zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se u těchto osob provede aplikací tří dávek očkovací látky. U osob s prokazatelně prožitým onemocněním virovou hepatitidou B, u osob s titrem protilátek proti HBsAg přesahujícím 10 IU/litr a u osob, které byly prokazatelně očkovány proti virové hepatitidě B, se očkování neprovádí.
Dále stát hradí zvláštní očkování proti virové hepatitidě A a B. Zvláštní očkování proti virové hepatitidě B se provádí u zaměstnanců a příslušníků základních složek integrovaného záchranného systému stanovených zákonem o integrovaném záchranném systému nově přijímaných do pracovního nebo služebního poměru.
Pro ostatní nepatří očkování proti virové hepatitidě B mezi očkování hrazená státem, je zahrnuto mezi očkování na vyžádání, placená žadatelem. Očkování proti hepatitidě A i B je doporučeno osobám neočkovaným při cestách do zahraničí.
Očkovat lze také kombinovanou vakcínou proti hepatitidě A a hepatitidě B.
Příznaky onemocnění
Onemocnění bývá těžší a delší než virová hepatitida A, také častěji dochází k úmrtí.
Příznaky se rozvíjejí postupně, a to zejména únava, bolesti břicha, bolesti kloubů, ztráta chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení spolu s přítomností horečky nebo žloutenky nebo se zvýšenou hladinou sérových transamináz.
U 5–10 % pacientů přechází onemocnění do chronicity. Chronické poškození jater může končit cirhózou („ztvrdnutím jater“) až rakovinou jater.
Další důležité informace
- Inkubační doba: trvá obvykle 45–180 dní.
- Původce: virus hepatitidy B.
- Zdroj: člověk akutně nebo chronicky nemocný.
Přenos: kontaktem s krví nebo tělesnými tekutinami infikovaného jedince.
Krevní přenos se dříve uplatňoval značnou měrou ve zdravotnických zařízeních, u pacientů a zvláště u zdravotníků. Častá jsou onemocnění intravenózních narkomanů, kteří používají společné jehly, stříkačky, ale i roztoky.
Nebezpečí představují i krví kontaminované nástroje při manikúře, pedikúře, akupunktuře nebo módních aktivitách – tetování nebo piercingu. V přenosu nákazy se uplatňují i společně užívané holicí strojky, zubní kartáčky a všechny předměty, na nichž může ulpět i mikroskopické množství krve. Významný je přenos pohlavním stykem.
Přenos z infikované matky na novorozence se nejvíce vyskytuje v některých zemích Asie a Afriky. Vzácně dochází k přenosu aerosolem, nejčastěji jako laboratorní nákaza.
Období nakažlivosti, vnímavost, imunita: několik týdnů před objevením se prvních příznaků onemocnění a po celou dobu akutního onemocnění. Chronicky nemocní virovou hepatitidou B jsou infekční dlouhodobě, většinou celoživotně. Vnímavost k této infekci je všeobecná. Po akutním onemocnění je imunita celoživotní.
Žloutenka | Lab Tests Online
Žloutenka není onemocnění, nýbrž symptom. Jedná se o žluté zabarvení kůže, očního bělma a tělních tekutin. Je způsobena zvýšením množství bilirubinu v krvi.
Bilirubin je žlutý pigment, který vzniká rozpadem hemu, zejména z hemoglobinu červených krvinek. Je transportován krví do jater, kde je exkretován do žluče a dále do tenkého střeva.
Ke žloutence dochází při poruše této metabolické dráhy na jakémkoli místě.
Příklady běžných onemocnění, které mohou vést ke žloutence
Akutní hepatitida: zánět jater způsobený řadou příčin včetně virů hepatitidy A, B, C, D, a E, abusem alkoholu, některými léky a toxiny.
Obstrukce intrahepatálních a/nebo extrahepatálních žlučových cest: způsobená žlučovým kamenem, poškozením a zjizevnatěním, nebo v důsledku biliární atrézie, což je vrozené onemocnění sdružené s abnormálním vývojem žlučových cest.
Obstrukce žlučových cest vede k nahromadění žluči před překážkou a ke zvýšení bilirubinu v krvi.
Extrahepatální žlučové cesty mohou blokovat nejčastěji žlučové kameny nebo nádorový proces vycházející ze žlučových cest či okolních anatomických struktur.
Hemolytická anémie: korpuskulární i nekorpuskulární hemolytické anémie, malárie, autoimunní proces, a jakákoli jiná onemocnění, která vedou k významné destrukci červených krvinek a ke zvýšení produkce bilirubinu v krvi.
Gilbertův syndrom: vrozený syndrom sdružený se sníženou konjugací bilirubinu v játrech v důsledku nižší enzymové aktivity. Jedinci s tímto syndromem mají mírnou žloutenku zejména při souběžných jiných onemocněních a zvýšeném stresu.
Cirhóza: může způsobit žloutenku v pozdních stádiích onemocnění.
Příklady vzácnějších onemocnění, která mohou způsobit žloutenku
Criglerův-Najjarův syndrom: vrozené onemocnění, které může vést k těžké nekonjugované hyperbilirubinémii (vysokým koncentracím bilirubinu); onemocnění je způsobeno mutací genu vedoucí k deficienci enzymu nezbytného pro konjugaci bilirubinu.
Dubinův-Johnsonův syndrom: vrozený defekt biliární sekrece konjugovaného bilirubinu vedoucí k akumulaci pigmentu v jaterních buňkách.
Rotorův syndrom: vrozená konjugovaná hyperbilirubinémie; podobný Dubinovu-Johnsonovu syndromu bez akumulace pigmentu v játrech. Oba syndromy se manifestují smíšenou hyperbilirubinémií s predominantně zvýšeným konjugovanýcm bilirubinem.
Pseudožloutenka: kůže člověka může zežloutnout po konzumaci většího množství mrkve, dýně nebo melounu v důsledku přítomnosti beta karotenu; jedná se o dočasnou a benigní záležitost bez vztahu k bilirubinu nebo žluči.
Novorozenci mají často po narození krátké období žloutenky. Hovoříme o fyziologické novorozenecké žloutence, která je multifaktoriální, významnou roli hraje nezralost jater novorozence.
Tito novorozenci jsou pečlivě monitorováni a žloutenka se obecně zlepšuje během 48 až 72 hodin.
Pokud žloutenka přetrvává nebo je závažnější, jsou novorozenci léčeni fototerapií, mělo by být pátráno po případných jiných příčinách.
Výskyt žloutenky typu C v Evropě – co se změnilo?
Výskyt žloutenky typu C se v Evropě za posledních patnáct pozvolna mění. Je to dobrá zpráva, nebo špatná?
- Změnu způsobují čtyři hlavní faktory: Výskyt snižují: – zvýšená bezpečnost při podávání transfuze,
- – zlepšení celkového zdravotního stavu populace.
- K rozšíření naopak přispívá: – větší užívání nitrožilně aplikovaných drog, – větší počet přistěhovalců z oblastí, kde se žloutenka typu C hojně vyskytuje.
Tím, že mezi nositeli virové žloutenky typu C začínají převažovat lidé užívající drogy, se výrazně mění složení této skupiny nemocných. Genetické studie prováděné v minulosti pak ale ztrácejí v dnešní době význam a lékaři už je nemohou použít pro odhad toho, jak se bude onemocnění vyvíjet.
Rozšíření žloutenky typu C začalo během minulého století, po světových válkách. Velmi často se musely používat injekce, invazivní chirurgické zákroky a transfuze krve. Jeden nástroj či jehla se ale běžně používaly pro více pacientů, a tím se nemoc přenášela. Krátce nato se začala žloutenka šířit i užíváním nitrožilně aplikovaných drog.
Dnes se ve střední Evropě výskyt žloutenky typu C pohybuje mezi 0,2 a 1,2 % osob. Výskyt tohoto typu žloutenky je značně různorodý. Existují oblasti v Itálii či Řecku, kde je nakaženo 7 až 20 % obyvatel. Tato situace vznikla hlavně z toho důvodu, že v některých oblastech nebyly v minulosti používány správné hygienické techniky při podávání injekcí.
Za posledních patnáct let docházelo v západní Evropě k postupnému zvyšování výskytu žloutenky typu C, ve východní Evropě byl nárůst dramatičtější než v západní. Příčina je však stejná: růst počtu narkomanů.
Dá se říci, že prudký nárůst ve východní Evropě byl spíše srovnáním počtu narkomanů se západní Evropou, než že by se ve východní Evropě narkomani vyskytovali výrazně více než na Západě.
A jak se tedy odborníci rozhodli dále postupovat?
Cíle odborníků do dalších let jsou na základě výše uvedených zjištění následující:
- Odhadnout budoucí nové oblasti propuknutí infekce
- Získat kontrolu nad šířením žloutenky typu C mezi narkomany
- Potlačit jakoukoliv možnost přenosu žloutenky typu C v nemocnicích
- Zaměřit se na šíření infekce přistěhovalci
| Líbí se vám článek? | Počet hlasů: 0 |
Čtěte také
Všechno, co potřebujete vědět o žloutence, než odjedete na dovolenou
Chystáte se letos navštívit exotické země? Těšíte se, až budete sbírat u moře mušle a ochutnávat dosud nepoznané pokrmy, jimiž pošimráte své chuťové pohárky? Buďte opatrní, protože i z nádherně strávené dovolené si můžete domů dovézt nechtěný suvenýr – žloutenku.
Co nám hrozí?
Žloutenka, odborně zvaná hepatitida, je infekční virové onemocnění postihující játra. A není to onemocnění lecjaké.
V některých případech může sice probíhat i bezpříznakově, ovšem její těžký průběh vede až k selhání jater a úmrtí. Podle původce rozlišujeme 5 typů žloutenky: A, B, C, D a E.
Pouze proti žloutence typu A a B je možné se nechat očkovat. Podívejme se spolu na možná rizika nákazy během dovolené. A vezměme žloutenky pěkně podle abecedy.
Žloutenka typu A aneb „Akce čisté ruce“
Žloutence typu A se lidově říká „nemoc špinavých rukou“ a už z tohoto názvu je zřejmé, kde všude číhá nebezpečí. Co všechno se nachází na rukou lidí, o tom by madla na eskalátorech nákupních domů mohla vyprávět. Jak se jí tedy vyhnout?
- Nechte se očkovat.
- Často si myjte ruce, hlavně před jídlem.
- Pijte pouze převařenou, komerčně balenou nebo jinak chemicky upravenou vodu, nealkoholické nápoje, ovocné šťávy, pivo nebo víno.
- Nedávejte kostky ledu do svých nápojů, pokud si nejste jisti, že byly vyrobeny z nezávadné vody.
- Jezte jen dobře uvařené potraviny. Vyhněte se syrovému nebo nedostatečně tepelně upravenému masu, rybám a korýšům.
- Vyhněte se salátům.
Žloutenka typu B aneb „Bezpečný sex“
Žloutenka typu B se přenáší krevní cestou a je možné se jí nakazit i pohlavním stykem. Co vás na cestách ochrání?
- Před odjezdem na dovolenou se nechte očkovat.
- Při pohlavním styku použijte ochranu.
- Nesdílejte injekční jehly s jinými osobami.
- Vyhněte se také akupunktuře, tetování nebo piercingu.
Žloutenka typu C aneb „Cizí zubní kartáček nikdy!“
Vzhledem k tomu, že proti tomuto typu žloutenky doposud neexistuje očkování, existují pouze následující možnosti prevence:
- Vyvarujte se používání společných injekčních jehel.
- Dodržujte zásady bezpečného sexu.
- Nepůjčujte si cizí zubní kartáček či holicí strojek ani nikomu jinému nepůjčujte ten svůj!
Žloutenka typu D aneb „Dej se očkovat proti žloutence B“
Tento typ žloutenky není tak častý, neboť potřebuje pro svůj přenos již existující žloutenku B. Přenáší se opět skrze krev či cestou nitrožilního podání drog. Očkováním proti žloutence typu B se chráníte i proti žloutence typu D. Zabijete tak dvě mouchy jednou ranou.
Žloutenka typu E aneb „Eliminuj riziko pro těhotné“
Žloutenka typu E se podobně jako žloutenka typu A přenáší při nedodržování hygienických pravidel a úplně nejčastěji nakaženou vodou. Nebezpečná je hlavně pro těhotné, protože až ve 25 % případů může způsobit úmrtí plodu. Neboť zatím není dostupná očkovací látka, jediné, co lze doporučit, je následující:
- Dodržujte hygienické návyky.
- Chcete-li kdekoli na cestách získat kvalitní pitnou vodu, použijte čisticí filtr nebo čisticí tablety.
Budete-li dodržovat výše uvedené rady, nezbývá než vám popřát vydařenou dovolenou bez žloutenky!
(hah)
Zdroj: www.travmed.com
Líbí se Vám tento článek?
Jaké infekce v našich checkpointech testujeme a kolik to stojí?
V našich HIV checkpointech testujeme kromě HIV i další infekce, které mají podobný způsob přenosu jako HIV.
Ať už se rozhodnete navštívit nás v našem mobilních checkpointu (sanitce), nebo v některé z kamenných checkpointech, a požadujete test na kteroukoliv infekci, na které testujeme, vždy si prosím vyplňte předtestový dotazník (odkaz je vpravo nahoře na této stránce). Pečlivě si opište osmi místný kód, který po vás pracovníci v poradně budou vyžadovat.
HIV
Základní vyšetření, které v našich checkpointech nabízíme
Testování na HIV patří mezi naše základní služby. V kamenných pobočkách provádíme žilní odběry krve a tu posíláme do laboratoří. Takové testování je vždy zdarma a anonymní – nezáleží tedy na tom, jakou máte pojišťovnu, nebo zda máte pojištění v ČR.
Výsledek laboratorního testu je nejpozději do jednoho týdne od odběru. Opakovaná návštěva checkpointu není nezbytně nutná, výsledky jsou k dispozici on-line. Na test se chodí nejdříve po 2 měsících od rizika, např. nechráněného styku.
Ideální je ale dodržet dobu alespoń 3 měsíců od rizika.
Jako doplňkovou službu nabízíme také rychlotesty na HIV. Ty provádíme odběrem kapilární krve (pár kapek) z bříška prstu. Takový výsledek je znám do 15 minut.
Na test se nemusíte nijak připravovat, můžete jíst i pít. Doporučujeme nejíst tučná jídla a je rozumné přijít střízlivý.
V mobilních checkpointech je rychlotest na HIV zdarma, v kamenných checkpointech může být zpoplatněn (cca 300,- Kč). U rychlotestů je nutné dodržet lhůtu 3 měsíců od rizika vždy.
Více informací o HIV najdete na našem webu www.hiv-prevence.cz
Žloutenka C
Nejvýznamnější virovou hepatitidou v České republice je žloutenka typu C
Značná část infikovaných nemá zpočátku žádné potíže. K nejčastějším počátečním příznakům patří únava a obtíže připomínající lehkou chřipku či žaludeční nevolnost.
Virus žloutenky typu C je přenášen kontaktem s infikovanou krví (injekční drogy, krevní transfuze, tetování v nesterilních podmínkách apod.). K přenosu může dojít i společným užíváním pomůcek osobní hygieny (zubní kartáček, holicí strojek…) a také sexuální cestou.
Riziko nákazy u monogamních párů s dlouhodobým nechráněným stykem je cca 2–3 %. Toto procento stoupá u homosexuálních mužů na cca 4–6 %. Větší riziko přenosu je v sex-byznysu. Inkubační doba nemoci je 15 až 150 dní.
Proti žloutence typu C neexistuje v současné době očkování, nicméně existuje účinná léčba. Důležité je nemoc odhalit včas, protože je obdobně zrádná a zákeřná jako HIV a může skončit značným poškozením zdraví.
V našich checkpointech testujeme žloutenku C pomocí rychlotestu. Minimální doba od rizika je 3 měsíce, test se opakuje ještě po 6 měsících od rizika. V našich checkpointech provádíme testy v indikovaných případech zdarma, pokud je test na žádost klienta, může být zpoplatněn. V mobilních checkpointech (sanitkách) nemusí být vždy test k dispozici. Informujte se prosím předem na 800800980.
Více informací na www.hepatest.cz
Žloutenka B
Přenáší se především krví a k přenosu stačí velmi malé množství krve. K přenosu může dojít podáním kontaminované krve a krevních derivátů a při invazivních krvavých výkonech (hemodialýza, chirurgické výkony…).
V současné době jsou již v rozvinutých zemích krevní deriváty testovány na přítomnost virové hepatitidy a používají se jednorázové injekční pomůcky. Proto přenos výše zmiňovanou cestou je minimální.
Stoupá však význam přenosu při činnostech typu tetování, piercing a společným používáním jehel a stříkaček mezi uživateli drog. Další cestou přenosu je sexuální styk či vertikální přenos z těhotné matky na plod. Inkubační doba nemoci je 30–150 dní.
Existuje velmi účinná prevence – očkování. V našich checkpointech testujeme žloutenku B pomocí rychlotestu. Minimální doba od rizika je 3 měsíce, test se opakuje ještě po 6 měsících od rizika.
V našich checkpointech provádíme testy v indikovaných případech zdarma, pokud je test na žádost klienta, může být zpoplatněn. V mobilních checkpointech (sanitkách) nemusí být vždy test k dispozici. Informujte se prosím předem na 800800980.
Syfilis
Syfilida (příjice, lues či lues venerea) je celosvětově se vyskytující infekční chronické systémové onemocnění s charakteristickým průběhem střídání příznakového a bezpříznakového období. Přenáší se především pohlavním stykem. Nemoc vzniká proniknutím bakterie do těla nejčastěji narušením sliznice nebo kůže. Projevuje se ve třech typických stádiích.
První stádium nastává dva až tři týdny od nákazy. V místě kontaktu s bakterií, nejčastěji v okolí pohlavních orgánů, se vytvoří tvrdý nebolestivý vřed, který má v průměru dva až tři centimetry. Současně dojde ke zduření mízních uzlin v místě vstupu infekce do těla (nejčastěji tříselných, došlo-li k přenosu ústy pak krčních).
Vřed se obvykle během 4-6 týdnů spontánně zhojí, infekce však postupuje mízní cestou do přilehlých uzlin a šíří se tak do celého organismu. V sekundárním stádiu se infekce projeví vyrážkou, která se nejčastěji objeví na trupu a v ústech a to v podobě bílých stroupků. Současně dochází k nebolestivému zduření hlavních uzlin.
Vyrážka i zduření během několika týdnů zmizí, mohou se však po čase znovu objevit a to i opakovaně. Zhruba po dvou letech všechny příznaky mizí.
Bakterie dál ničí organismus ovšem bez výraznějších vnějších projevů. Po 5 až 20 letech se projeví třetí stádium – pozdní syfilis. Během něj napadá syfilis klouby, srdce i celou cévní soustavu.
Dochází k destrukci nosní přepážky, zánětem je postiženo patro i kosti. Napadena je centrální nervová tkáň, což vede jak k pohybovým potížím (např. obrna, ochrnutí) tak i psychiatrickým (demence, bludy, poruchy osobnosti atd.).
U těhotných žen způsobuje syfilis těžké deformace plodu nebo jeho smrt.
Nejrizikovější věkovou skupinou v ČR jsou lidé od 25 do 34 let. Choroba postihuje více muže, ženy zhruba o třetinu méně. Asi 30 procent všech hlášených případů tvoří cizinci.
V našich checkpointech testujeme syfilis pomocí rychlotestu. Minimální doba od rizika jsou 3 měsíce, přičemž je vždy nutné zhodnotit celkový zdravotní stav klienta.
V našich checkpointech provádíme testy v indikovaných případech zdarma, pokud je test na žádost klienta, může být zpoplatněn. V mobilních checkpointech (sanitkách) nemusí být vždy test k dispozici. Informujte se prosím předem na 800800980.
Doplňková služba za úhradu
COVID-19
Tuto doplňkovou službu zatím realizujeme pouze v checkpointu/preppointu v Praze. Na přání klienta můžeme z krevního vzorku zjistit tzv. protilátky IgG na COVID-19 (koronavirus). Realizujeme rychlotesty nebo laboratorní testy z krve. Služba je zpoplatněna a cena se průběžně liší dle aktuálně používaných rychlotestů nebo dle ceny laboratoře.
Tyto testy na protilátky IgG pouze zjistí, zda jste se setkali s koronavirem, a v důsledku toho si Vaše tělo vytvořilo protilátky. V případě pozitivního výsledku je pak nutné zjistit podrobnějí aktuální zdravotní stav u svého lékaře.
Tyto testy nejsou ve standardu PCR (realizované hlubokovým stěrem z nosu), kterými se prokazuje aktuální bezinfekčnost pro vycestování do zahraničí.
- 1.0
- 1.0
- 1.0
Není žloutenka jako žloutenka
Infekční žloutenka neboli hepatitida je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáň. Zatím je ve světě popsáno celkem sedm typů žloutenky, které se liší způsobem přenosu viru, průběhem onemocnění i jeho možnými následky.
Žloutenka od A do G
Infekční žloutenka neboli hepatitida je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáň. Zatím je ve světě popsáno celkem sedm typů žloutenky, které se liší způsobem přenosu viru, průběhem onemocnění i jeho možnými následky.
Mezi nejrozšířenější patří žloutenky typu A, B a C, existují však i další typy: D, E, F a G.
Očkování, které poskytuje dětem i dospělým účinnou ochranu, nabízí dnešní medicína pouze proti žloutence typu A a B, a to jak proti každému typu zvlášť, tak i prostřednictvím jedné kombinované vakcíny.
Žloutenka typu A
Nejznámějším a v České republice v současné době nejrozšířenějším typem žloutenky je žloutenka typu A. Od začátku roku do konce srpna bylo u nás zaznamenáno celkem 480 případů této nemoci, přitom za stejnou dobu se u nás v období 2001 – 2009 průměrně nakazilo 168 lidí.
Virus žloutenky A se vylučuje stolicí, je vysoce infekční a odolný. Při pokojové teplotě dokáže přežít několik týdnů, zmrazený dokonce několik let. Nejčastěji se přenáší nepřímou cestou pozřením kontaminovaného jídla či nápoje.
Žloutenka typu B
Tento typ žloutenky se přenáší tělními tekutinami – krví, spermatem či vaginálním sekretem. Mezi nejčastější způsoby nákazy patří nechráněný sexuální styk.
Nakazit se však lze například i použitím infikovaného zubního kartáčku, ručníku či holicího strojku. Virus se do krve může dostat také při úrazu.
K jeho přenosu totiž stačí, dostane-li se mikroskopické množství krve nemocného nepatrnou oděrkou do krevního oběhu nechráněné osoby.
Každoročně u nás onemocní žloutenkou B přibližně 300 lidí, přičemž nejvíce případů je zaznamenáno ve skupině mladých lidí ve věku 20 až 35 let.
Podle odhadů se u nás pohybuje až 50 tisíc „přenašečů“ žloutenky typu B, u nichž se sice onemocnění nijak neprojevilo, ale mohou jej šířit dál.
Navíc se v některých případech může u chronických přenašečů žloutenka typu B vyvinout v cirhózu či rakovinu jater.
Žloutenka typu C
Virus žloutenky typu C vědci objevili relativně nedávno, až koncem osmdesátých let 20. století, kdy se začaly množit případy žloutenek u pacientů po krevní transfuzi. Nemoc se přenáší převážně nakaženou krví. Nejvíce ohroženi jsou v současnosti uživatelé nitrožilních drog, nebezpečí může představovat také tetování či piercing.
V období od ledna do srpna 2010 bylo u nás nahlášeno 430 nakažených. Ročně se v ČR nakazí přibližně 1000 lidí. Přestože se oba typy žloutenky B i C přenáší v podstatě stejnou cestou, očkování existuje jen proti „béčku“.
Další typy žloutenek
Virus žloutenky typu D je tzv. neúplným virem. K jeho přenosu je potřebná současná přítomnost viru žloutenky typu B. Podobně jako tento typ žloutenky se i „déčko“ přenáší krví.
Naproti tomu žloutenka E se přenáší potravinami nebo vodou. Je nebezpečná především pro těhotné ženy, u nichž může způsobit závažné jaterní onemocnění a vést dokonce až k smrti.
V současné době jsou známy také viry žloutenky F a G, jejichž chování a vliv na zdraví se teprve zkoumá.
Žloutenka typu A u nás v posledních třech letech vede, zbytečně
V posledních třech letech je u nás nejrozšířenějším typem žloutenky „áčko“. Virus žloutenky typu A se může vyskytovat v podstatě všude kolem nás – na penězích, držadlech v MHD, madlech nákupních vozíků, sedačkách kin, v osvěžujícím koktejlu s ledem, v salátu z mořských plodů apod.
Jistě, v rámci základní prevence je důležité dávat pozor na dodržování hygieny. Kontrolovat všechny rizikové situace však není v lidských silách. Běžně si dáme žvýkačku do úst nebo si pochutnáme na pečivu hned poté, co jej zaplatíme, či si v drive-in fast foodu vyzvedneme své jídlo přímo z pohodlí auta.
A kuchaři či barmanovi při přípravě pokrmů těžko můžeme stát za zády.
O hepatitidě A se často mylně říká, že..
- Je to onemocnění špinavých rukou. Pokud dodržuji hygienu, nemohu se nakazit.
- Onemocní hlavně děti, dospělá populace je promořena a onemocnět nemůže.
- Onemocnění není vážné, nemá žádné zdravotní následky, drží se jen dieta.
- Je to onemocnění, které si přivezeme výhradně z exotických krajin.
Výskyt a šíření žloutenky typu A v populaci přímo ovlivňují hygienické a sanitární standardy. Jejich zlepšení vede ke snížení cirkulace viru žloutenky typu A v dětské populaci, která je vůči tomuto viru obvykle nejvnímavější. Vnímavost vůči viru se přesunuje do vyššího věku na adolescenty a dospělé.
Například během epidemie hepatitidy A v letech 2008/2009 byla v ČR nejvíce postižena populace ve věku 25 – 35 let.
Žloutenka a cestování
Nevěřte mýtu, že žloutenka typu A ohrožuje především cestovatele v exotických zemích. Přestože se jedná o jednu z častých nemocí, kterou si Češi z dalekých destinací přiváží, velké množství lidí se žloutenkou nakazí na dovolené v Evropě. Nejčastěji si žloutenku typu A Češi dováží z blízkých a oblíbených destinací, jako je Slovensko, Chorvatsko, Řecko, Egypt, Tunis nebo Španělsko.
Až 70 % lidí se však nakazí přímo u nás. Riziko nákazy se zvyšuje např. při cestování vlakem nebo autobusem a pobytu v přírodě, kdy je dodržování hygienických standardů či kontrola kvality potravin a pitné vody mnohdy limitována.
Přenos žloutenek typu B a C je možný zase např. při adrenalinových sportech, aktivní turistice nebo horolezectví, které jsou spojeny s vyšším výskytem úrazů.
Zdravotní potíže v zahraničí představují vždy komplikace, v případě žloutenek jsou však zbytečné. Základním vybavením cestovatelů by mělo být očkování proti žloutence typu A a B, které se hodí vždy a všude, podobně jako třeba léky proti bolesti, průjmu či zácpě.
Očkování je vhodnou prevencí nejen pro děti
Očkování proti žloutenkám má ve světě dlouhou tradici. Jeho počátek sahá již do roku 1981 a v některých zemích patří do povinného očkovacího kalendáře. U nás se začalo očkovat proti žloutence typu A v 90.
letech a proti typu B se očkují rizikové skupiny populace od poloviny 80. let. Očkování proti „béčku“ pak bylo v roce 2001 zařazeno mezi povinné dětské očkování a očkuje se v rámci tzv. hexavakcíny.
Obvykle se zahajuje ve věku 13 týdnů, vždy po zhojení vpichu po očkování proti TBC. Současně s novorozenci jsou očkováni dvanáctiletí školáci.
Osoby starší 21 let však u nás nejsou na základě očkovacího kalendáře proočkováni proti žádnému typu žloutenek. V rámci tzv. očkování na vlastní žádost si mohou zájemci zvolit mezi kombinovanou nebo jednosložkovou (monovalentní) vakcínou, na které přispívá většina zdravotních pojišťoven.
Pro děti ve věku 1 až 15 let, které byly očkovány již proti žloutence typu B, je na českém trhu dostupná vakcína Havrix 720 Junior Monodose, která je chrání proti žloutence typu A. Pro starší děti a dospělé je pak určena vakcína Havrix 1440. Ochrana nastupuje asi 2 až 3 týdny od naočkování první dávky. Po naočkování druhé dávky v rozpětí od 6 do 12 měsíců po aplikaci první, poskytují tyto vakcíny ochranu proti infekci na dobu nejméně 25 let.
Proti hepatitidám typu A i B se lze očkovat kombinovanou vakcínu Twinrix, která dlouhodobě chrání proti oběma typům nemoci zároveň.
Očkování je třídávkové a ochrana nastupuje přibližně 14 dní po podání druhé dávky, tj. cca po 6 týdnech.
Pro děti do 15 let, které zatím nejsou očkovány proti žloutence typu A a B, je určena vakcína Twinrix Paediatric, pro starší děti a dospělé pak očkovací látka Twinrix Adult.
K získání rychlejší ochrany mohou jedinci od 16 let zvolit rychlé očkovací schéma vakcínou Twinrix Adult.
V takovém případě je očkování čtyřdávkové: první dávka se očkuje ve vybraném termínu, druhá dávka o 7 dní později, třetí 21 dní po dávce první. Po třetí dávce nastupuje ochrana.
K získání dlouhodobé ochrany se doporučuje ještě čtvrtá dávka, a to 12 měsíců od první dávky.
Tyto vakcíny jsou vyráběny farmaceutickou společností GlaxoSmithKline, která má s výrobou vakcín více než 50leté zkušenosti.
Znalostní kvíz pro čtenáře
Správné odpovědi, které lze najít v textu: 1a, 2a, 3a, 4a, 5b.
Více informací naleznete na www.zloutenky.cz.