Kunratický běh: někdy jde i o život

Pořadatelem legendárního “běžeckého” závodu Velká Kunratická je atletický oddíl SPARTAK Praha 4. Oblíbený pražský závod vznikl již v roce 1934 jako klubový závod Vysokoškolského sportu Praha, konaný na ukončení sezóny. Adrenalinová registrace se spouští 9.10 od 20:00 a samotný závod pak startuje 11.11. Co může být lepší, než vyzpovídat přímo člena organizačního výboru Jana Koutníka?

Závod byl od počátku takový sranda závod na konec sezóny pro běžce. Z 50 startujících máme ve startovce několik tisíc závodníků. Jak těžké to je organizačně zvládnout?

Díky dlouholeté tradici je samotná organizace už zvládnutá, jaksi bez ohledu na počet závodníků. Hlavní tratě jsou plné už řadu let a to je realita, se kterou pracujeme. Organizačně se začíná komplikovat spíše dětský start.

Zdá se nám, že se mění obecně kultura sportování dětí a s tím související podpora rodičů. Právě někdy příliš horliví rodiče kolem trati ztěžují naši pořadatelskou činnost.

Na druhou stranu jsme pochopitelně rádi, že zájem i o dětské tratě roste.

Kolik lidí se na pořádání závodu účastní a jak dlouho dopředu se s organizací začíná?

První schůzky čtyřčlenného organizačního výboru se konají zpravidla půl roku před závodem. Vzhledem k našemu pracovnímu vytížení se ale nedá hovořit o intenzivní přípravě. Ta začíná koncem srpna, kdy se blíží říjnové registrace, a pak vrcholí dvěma velkými brigádami před závodem přímo v lese. Celkem se na organizaci podílí přes 150 lidí, většinou atletů SP4 – aktivních i bývalých.

Celý výdělek závodu – z prostředků od partnerů a ze startovného jde přímo na činnost SPARTAKu Praha 4. Co se z toho dá přes rok financovat a jak moc to klubu pomáhá?

SP4 zajišťuje přípravu a prostředí pro asi 350 aktivních atletů od dětí po veterány.

Výdělek z VK jde tedy v podstatě přímo na chod klubu – opravy stadionu, zajištění vybavení, odměny trenérům, výpravy na závody po celé ČR.

Věřím, že každý, kdo se k nám na stadion na Děkance podívá nebo zhodnotí výsledky našich atletů, pochopí, kam peníze směřují. Sám může zhodnotit, zda jsou investované rozumně či nikoliv. Doufám, spíše v první možnost.

Nemáte vlastně ani žádnou pořádající agenturu. Všechno si děláte sami. Klobouk dolů před Vaší prací…

Díky – co víc na to říct? (smích). Má to samozřejmě své klady i zápory. Naše práce jistě není tak profesionální, jako by možná mohla být, zato ji děláme opravdu s radostí a nebojím se říct, že s vyššími cíli, než je pouhý výdělek ze závodu.

Na jak dlouho má SPARTAK Praha 4 povolení závod pořádat?

SP4 je výhradním vlastníkem Velké Kunratické. V tomto ohledu můžeme pořádat závod neomezeně. Druhou otázkou jsou dohody s městskými částmi a ochranáři. S těmi jednáme každoročně, respektujeme jejich požadavky, a tak snad i jejich podpora vydrží dlouho.

Od minulého roku zmizel provaz na Hrádek. I tento rok tomu tak bude?

Ano, vychází to z historické tradice závodu, kdy prostě pravaz k dispozici nebyl. Závodníkům tak nadále budou muset stačit vlastní síly a přírodní opora. A tenhle zážitek provazem nenahradíš! (smích).

Máte nějaké novinky na ročník 2018? Například možnou úschovnu věcí na startu, nebo jiné?

Upřímně, nějaké drobné novinky se stále objevují v naší webové databázi – snad největší databázi v rámci jednoho závodu v ČR. Během samotného závodu nic zásadního přidávat letos nebudeme. Ohledně zmíněné úschovny věcí vedeme každoročně debaty. Zatím ale přetrvává konzervativní názor, že se jedná o přespolní běh a k tomu patří i trochu diskomfortu třeba v podobě převlékání v přírodě.

Co takhle udělat koridor vyhrazený pouze pro závodníky? Myslím, že by se mnou spousta účastníků souhlasila. Proplétat se přes kočárky a diváky občas není úplně med (smích)

Na druhou stranu si vemte, kolik můžete během cesty na start potkat lidí, pobavit se s nimi, pozdravit je… Koridory lidi rozdělují. Kunratická spojuje lidi se stejným zájmem.

Co více časoměr na trati? S takovými daty (třeba z Hrádku), by šla dělat neskutečná kouzla…

Není to tak snadné. Jedna otázka je technické zabezpečení, kde zejména na Hrádku se musíme chovat ohleduplně. Nemáme zapotřebí tam tahat více věcí než je potřeba. Druhá otázka je, zda by to závodu něco přidalo? Má to být závod do cíle přes Hrádek nebo závod na Hrádek?

Bude i tenhle rok přihlašování takový adrenalin srovnatelný s tepovkou na vrcholu Hrádku? (smích)

Záleží, zda přijdete včas k počítači. Opravdu, prozatím byl závod vyprodaný vždy v řádu minut, nikoliv sekund. Takže adrenalin při přihlášení bych spojoval spíše s pozitivním očekáváním závodu, než s negativní obavou o to, zda se přihlášení podaří.

S ohledem na kapacitu závodu a jeho vyprodanosti během několika minut… Neplánujete “cíleně” závod zdražit? A to na základě jednoduchého ekonomického pravidla tj. vysoká poptávka = vyšší cena startovného?

Držíme v tomto ohledu takové plus minus pětileté pravidlo. Pět let jsme se startovným nehýbali, letos přišlo navýšení (na hlavní trati ze 300 Kč na 400 Kč), které v podstatě reflektuje růst cen ve všech oblastech života. I o tom byla dlouhá diskuze.

Dalších pět let se startovným hýbat nechceme. Oproti jiným závodům obdobného charakteru jsme ale stále až nepochopitelně levní. Souvisí to s naším celkovým přístupem. Nemáme potřebu závodníky odírat z kůže. Startovné pro děti i nadále zůstává spíše symbolické.

Na kolik je omezena kapacita závodu. Pořád se bavíme o maximální možné kapacitě 3400 účastníků na všech tratích?

Letos došlo k malému navýšení. Celkový limit z hlavního startu je 3600 účastníků. Přes Hrádek je pak limit aktuálně 2700. Upřímně v aktuální situaci už je to organizačně hraniční počet. Hlavním limitem je totiž čas a tma.

Spousta lidí neví, že jsou i dětské tratě. Můžeš nám je Honzo přiblížit?

Velká Kunratická nabízí hezké tratě pro děti. V lese nad hlavním startem si mohou zaběhnout už čtyřleté děti (od ročníků 2014). Jsou to rychlé a dynamické tratě s malým převýšením. Atmosféra na startu bývá velmi povzbudivá pro děti, které navíc v cíli vždy obdrží diplom a malou odměnu. Vše se dá pohodově přihlásit předem on-line, stejně jako dospělé tratě.

Jaké další tratě je možné absolvovat a jaká jsou jejich specifika?

Specifikum hlavní tratě přes Hrádek je asi notoricky známé. Tři solidní kopce, či snad až krpály. Třikrát přes potok. A pak ještě kus do cíle. Co víc dodat? Do prvního potoka musí dvakrát i závodníci/e ženské trati a v mládežnických kategoriích. Tyto tratě pak vedou lesem pro dětské tratě. Nabízí dynamické rovinaté úseky s rychlými výběhy i seběhy. Všechny tratě mají něco do sebe!

Možná je to “urban story”, ale skutečně je zakázané běhat přes rok na kopec Hrádek?

Svahy a okolí Hrádku jsou opravdu ohroženy erozní činností. V propozicích závodu tak jasně uvádíme, po dohodě s ochranáři, že v tomto prostoru je zakázán i trénink mimo závod. Pochopitelně, dodržování tohoto pravidla je na svědomí každého závodníka. Chcete-li tradici běhu přes Hrádek uchovat, buďte ohleduplní k danému prostředí.

V čem vidíš takový zájem o Váš závod? Myslíš, že to má nějakou přímou souvislost se závody typu Spartan race, nebo zájem o běh obecně?

Těch faktorů bude určitě více. Mám za to, že VK má svá specifika, která se prostě jinde hledají těžko. Řekl bych, že právě to je největším lákadlem.

Určitě lákáme i řadu příznivců těch netradičních běhů s překážkami. Ale na startu najdeme i řadu dráhových atletů, kteří zde symbolicky ukončují sezónu, nebo sportovce z jiných odvětví.

Připomeňme třeba účasti Mirky Knapkové nebo Vávry Hradílka, kteří si na VK odskočili z vody.

Pozorujete i u Vás v pořádajícím klubu SPARTAK Praha 4 zájem o běh?

Takhle bych to neřekl. Většinou jsme na SP4 dráhoví atleti. Věnujeme se především výkonnostní atletice. Běh jako takový k tomu samozřejmě patří. Těžko si lze představit atletický trénink bez běhu. Přijde mi logické, že jako atletický oddíl můžeme pořádat i přespolní závod. Koneckonců řada našich atletů také VK v rámci přípravy běhá!

Rekord atleta Vlastimila Zwiefelhofera z roku 1979 je stále nedostižitelný. Myslíš, že má někdo na to se k němu přiblížit, nebo ho dokonce překonat?

Každý rekord lze překonat. Podívejte se na nedávné rekordy v maratonu nebo desetiboji. Kdo by před rokem věřil, že budou překonány? A přesto padly.

Čas Vlastíka Zwiefelhofera je ohromující a tím spíše doba, po kterou nebyl překonán. Nepochybně je motivací řady top běžců, kteří na VK jezdí. Zároveň si nedělám iluze o tom, jak rychle by dokázali trať proběhnout světoví běžci.

Nechci tím snižovat ničí výkony, ale to je realita, kterou musíme brát v úvahu.

*SOUTĚŽ o startovné na Velká Kunratická 2018*

Registrace na ročník 2018 začíná již 9.10 v 20:00 a vy máte jedinečnou možnost být mezi prvními ve startovce. Chtěli byste vyhrát startovné na legendární běžecký závod, který je už po několik let během několika minut zcela a beznadějně vyprodaný? Pak stačí opravdu málo!!!

Napište nám pod tento článek nebo do komentářů pod náš FB post kolik tras závod má, jejich délku, kdo v minulém roce vyhrál na hlavní trati, olajkujte jejich FB stránku a napište nám  s kým byste závod chtěli běžet.

Výherce vybereme den před registrací tedy 8.10 ze správných odpovědí.

Kunratická osudově přitahuje. Znamená život i smrt

Výběh na Hrádek je tradiční, ale i bolestivý a osudný

Praha – Jubilejní 75. ročník legendárního přespolního závodu Velká kunratická, měl vejít do dějin.

• Poprvé si totiž  mohly hlavní závod dlouhý 3100 metrů a obsahující pověstný výběh na Hrádek, vyzkoušet oficiálně i ženy.
• Doposud jim to bylo odepíráno s poukazem na omezené kvóty závodníků, kteří se kolem Hrádku v chráněné krajinné oblasti mohou pohybovat.
• Čtěte více:

Kvóty se zvýšily a ženy mohly na start. Historicky první vítězkou se stala Helena Randáková  z ČZU Praha.

Zdolání tratě jí trvalo o plné tři minuty déle než nejrychlejšímu muži v cíli, Petru Pechkovi z Kerteamu, jenž dorazil za rovných 12 minut.

Kunratická se nakonec proslavila smutně

Historicky první závod žen přes nejvyšší  bod kunratické trati však zastínila smutná událost. I v ní hrál klíčovou roli kopec na Hrádek.

Při jeho zdolávání totiž zemřel pětasedmdesátiletý veterán Karel Doleček.

Aktivní pamětník 28 ročníků závodu do cíle toho devětadvacátého již nedorazil.

Náhoda tomu chtěla, že krátce za ním startoval běžec-lékař. Ale i přes jeho dlouhé snahy o okamžitou resuscitaci veterán zemřel na selhání srdce.

Příští rok by tradiční závod běžel potřicáté.

Karel Doleček byl celoživotní sportovec. Kromě přespolních běhů se soustavně věnoval závodům v orientačním běhu a pravidelně běhal na lyžích Jizerskou padesátku.

O zrádném prudkém stoupání na Hrádek se mezi veterány žertuje, že tento úsek nelze vyběhnout, nýbrž jen „vychvátat“.

Závodník nebyl nejstarší

1. Kunratická se dostala i  do médií, která se o přespolní běhy normálně nezajímají.
2. Objevily se i mylné informace, že šlo o nejstaršího účastníka závodu.

3. Ročník 1933 přitom zdaleka k nejstarším nepatří a ani 28 účastí není rekordní počet.

Oba rekordy drží ze zúčastněných borců Jiří Horáček. Narodil se v roce 1924 a letos se postavil na svůj jubilejní 60. start.

Na hrudi měl jedničku, startovní čísla se totiž u veteránů řadí podle počtu účastí.

Starší než Doleček je i šéf atletického svazu veteránů Karel Matzner, jenž se rovněž nedělního klání účastnil a jenž se narodil v roce 1929.

Čtěte více: Šéf starých atletů: Co vydrží jeden, nevydrží druhý

Kunratická magicky přitahuje

Na diskusním fóru veteránských stránek Velké kunratickése před závodem objevil příspěvek jednoho z veteránů:

„Každý rok si říkám, že je to naposledy, ale každý další rok se stejně se postavím na start, potoky a kopce vychvátám a v cíli umírám s přesvědčením, že to již nepoběžím. Čím to je?“

Pavel Frček, statistik závodu a další z aktivních veteránských běžců, mu odpověděl:

„Kdo jednou podlehne kouzlu VK, tak se tam jednou provždy vrací, jakkoliv má podobné pocity, které uvádíš. Proč myslíš, že ve statistice běhu figuruje už více než 700 běžců, kteří ji běželi více než dvacetkrát a ten se startovním číslem 1 ji letos poběží již po šedesáté?“

Špidla: V politice musíte občas nějakou ránu dát

Zeptám se vás jako historika – jak byste mohl být jednou zapsán v dějepisných knihách? Kromě toho, že jste jako premiér uvedl Česko do Evropské unie a vaše vláda skončila v polovině mandátu.

To opravdu nevím. Moc dobře vím, jak je historická práce složitá. A většinou kontext, na který někdo přijde dvacet let po vaší smrti, vás nikdy nenapadne. Takže tohle nechávám budoucím historikům. Tedy jestli jim vůbec budu stát za to, aby o mně něco napsali.

To já taky nevím, jestli jim za to budete stát. Ale vím, že jim za to bude stát Miloš Zeman. A znovu se vás ptám jako historika – jak by měl být Zeman v historii jednou zapsán?

Miloš Zeman by podle mě měl být zapsán jako člověk, který měl několik životních fází, a rozhodně by bylo zajímavé popsat, jak během nich měnil svoje postoje k nejrůznějším věcem. A určitě to popsáno bude. Měl by být zapsán jako mimořádně schopný politický taktik.

Jak měnil svoje postoje… Hned mě napadá přijetí eura nebo názor na Andreje Babiše. Co napadá vás?

Pro mě bylo zajímavé, jak se náhle radikálně odklonil od sociální demokracie a začal velmi systematicky působit v její neprospěch. To je zajímavé, protože rozhodně byl velmi významnou součástí úspěchu ČSSD. A najednou začal systematicky působit proti. To mě překvapilo.

Když to vezmu od začátku jeho politické kariéry, říkáte, jak vás překvapilo, že se od ní radikálně odklonil. Nebylo zajímavé i to, jak se k ní radikálně přiklonil? On přece před vstupem do politiky vůbec nebyl sociální demokrat.

Do určité míry jsem Miloše Zemana do ČSSD přivedl já. My jsme tehdy sestavili kandidátku v jižních Čechách a zdála se nám dobrá, ale chyběla nám na ní nějaká opravdu zářivá osobnost. Jeden z nás měl na Zemana kontakty a zajel za ním. Vrátil se s tím, že Zeman souhlasí. Rozhodně se k nám ale sám nehlásil, přišli jsme za ním my.

Přece jste viděli, že to žádný sociální demokrat není. To vám nevadilo?

To jsme ani tak nevěděli. Asi nebyl, to je pravda. Tím jsme se ale nezabývali. Pro nás bylo rozhodující, že to byla velmi silná a zřetelná osobnost spojená s rokem 1989. A rozhodně jsme věděli, že když ho budeme mít na prvním místě kandidátky, bude to ku prospěchu.

Takže vy jste Zemana do ČSSD přivedl, pak si vás vybral jako svého nástupce v čele strany a dnes o vás říká, že jste byl neúspěšný premiér, předseda strany, eurokomisař nebo kandidát v komunálních volbách v Kunraticích, což označil za vrchol vaší politické kariéry.

 Tak je to od něj hezké. Ale aspoň vidíte, že on nezapomíná.

Na druhé straně je fakt, že po poměrně velkém volebním úpadku sociální demokracie v době, kdy jsem ji vedl, jsme docela nečekaně vyhráli volby.

Stejně tak je známo, že jsme měli lepší výsledek v senátních volbách, než byl poslední výsledek ve volbách, které vedl Miloš Zeman. Čili když se podíváte na politické kariéry, uvidíte tam nahoru dolů.

Ale řekněte mi, proč jste ho nepovažoval za vhodného kandidáta na prezidenta.

Měl jsem s ním jasné politické rozpory. Zejména pokud jde o použití vojenské síly. Z mého hlediska byl příliš militarista. A to jsem si říkal, že není u prezidenta možné. Zadruhé v okamžiku, kdy mi asi dvacetkrát řekl, že nechce být prezidentem…

Aspoň vám u toho nenadával do idiotů jako novinářům.

To jo. Ale od okamžiku, kdy ČSSD vyhrála volby a já se stal premiérem, dělal to, čemu tak rád říká okopávání kotníků. Hlavní ale opravdu je, že jsem s ním měl zásadní rozpor, pokud jde o použití síly.

Nebyla to paranoia, ale měl jsem několik zkušeností, ze kterých bylo jasné, že Miloš Zeman vždycky tendoval k militárním řešením.

Takového člověka přece nemůžete chtít v jedné z nejvýraznějších a skoro nejvýznamnější politické funkci.

Budete konkrétní?

Nebyla situace, kdy by nezvažoval použití vojenské síly. Vždycky bylo vidět, že mu to je milé. Já jsem se urputně snažil, abychom stáhli vojáky z Kuvajtu. Souhlasil jsem s tím, abychom je tam vyslali.

Ale pak situace pominula a já je chtěl stáhnout, protože se dalo dost dobře předvídat, že bude válka v Iráku, a moje úvaha byla, že když tam budeme mít vojáky, nějakým způsobem se do toho dostaneme.

Asi třikrát jsem navrhoval stáhnutí, třikrát mě při hlasování na vládě porazil a znemožnil to. A pak jsme měli poměrně těžký rozpor ohledně Jugoslávie.

• Pro mě má velký smysl vědět, jestli na něm jako na prezidentovi oceňujete něco dobrého.
• Určitě se v době svého prvního mandátu velmi zřetelně přihlásil k evropské integraci a to považuji za opravdu velký čin.
• To je všechno?
• Proboha živého, to je strategické!

Je to velká věc. A je to všechno?

Dál už ve své paměti příliš nehloubám. Ale vyvěsit prapor Evropské unie po dvou mandátech Václava Klause na Pražském hradě, to je velký symbol. A má to prezidentskou váhu.

Je podle vašich měřítek současná ČSSD úspěšná politická strana?

ČSSD teď prochází těžkým obdobím, protože její volební výsledek byl jasný neúspěch. A teď jsme ve fázi, kdy sbíráme síly a hledáme další cestu kupředu. Musíme hledat nové impulzy. A myslím, že současná ČSSD v čele s Janem Hamáčkem si v tom nepočíná úplně špatně.

Spíš bych řekla, že je v područí ANO. Když mluvíte o nových impulzech, (už) od několika sociálních demokratů jsem slyšela, že Hamáček chce vedení strany přenechat někomu jinému a že ten někdo jiný chce být ministryně Jana Maláčová.

O tom nic nevím.

Nic o tom nevíte a jste její poradce?

Jasně že o tom nic nevím, protože já se na tyhle věci z principu nezaměřuju. A nezabývám se vnitřní politikou sociální demokracie. Teď přichází radikální civilizační změna spojená s umělou inteligencí a ekologickými mezemi a humanizace této změny. Sociální demokracie má opět jasný důvod pro to, aby existovala. Proto o ni nemám žádné obavy.

Jde ale přece i o to, abyste si vize nepsali jen do stranických brožurek. Jedna věc je vize mít, druhá moci je i uplatňovat. Opravdu vám nevěřím, že se nezajímáte o vnitřní život ČSSD.

1. Nezajímám.
2. A v životě jste neslyšel, že by Maláčová měla ambici vést ČSSD.
3. Nikdy jsem se touto otázkou nezabýval.

Nápad sebrat sociálně slabým dávky v souvislosti se špatnou školní docházkou jejich dětí byl váš nápad? Nebo čí?

 Jestliže jsem poradcem ministryně práce a sociálních věcí, základní etika poradce je, že v žádném případě nekomentuje to, co souvisí s tím, komu radí. Držím se těchto pravidel a komentáře k ministryni Maláčové nebo k MPSV ode mě neuslyšíte. Bylo by to hrubě neprofesionální.

Snad mi můžete dát komentář aspoň ke zmíněnému odebírání dávek kvůli školní docházce dětí.

Každá politika je kombinace pozitivní a negativní motivace. To je samozřejmě normální. A znovu říkám, žádné komentáře.

Je nějaká šance se s Milošem Zemanem usmířit? To by pro ČSSD možná byla taky cesta.

Miloš Zeman je v závěru svého prezidentského období.

Takže už sociální demokracii škodit nebude?

Umělé konflikty nemají smysl. Ale když jde o konflikt obsahový, je jedno, kdo je proti vám. Nesmíte se bát. Podstatou politiky je politický zápas a ten musí mít nějaký obsah.

Byl jste z toho zápasu někdy unavený?

 Samozřejmě. Vy byste nebyla? Vždyť je to opravdu velký tlak.

Vy jste vždycky spíš působil jako robot. Třeba když jste si nás, novináře, objednával na pátou ráno do Strakovy akademie.

Ano. Protože běhám vytrvalostní běhy. I když teď už se tomu nedá říkat běh. Je to něco mezi během a chůzí. Není to nic moc.

Kolik uběhnete?

Jsem ještě schopen někdy zaběhnout běh do vrchu a ty mají obvykle mezi pěti a osmi kilometry. A převýšení mají obvykle pět set metrů. Toho jsem ještě schopný. Myslím, že bych ještě dokázal půlmaraton. I když se možná přeceňuju.

Takovou výzvu si nedáváte?

Ne. Už chci jen běhat. Když sebou praštím, rehabilitace už trvají déle. Ale ptala jste se na únavu z politiky. Samozřejmě že jsem byl unavený. To je vyloučené, abyste nebyla unavená. Je toho opravdu hodně a je to konfliktní.

Nevypadáte jako workoholik, ale psychiatr Tomáš Rektor v Deníku N upozorňoval, že politici, kteří pracují třeba osmnáct hodin denně, jak o sobě říká třeba Andrej Babiš, musejí dělat chyby. Jaké chyby jste v politice udělal vy?

Samozřejmě že zatížení je takové, že se tomu nevyhnete. A žere vás to. Ale snažil jsem se tomu vyhnout. Snažil jsem se přemýšlet, co mohu odhodit, i když to bude znamenat problém. Poměrně brzy jsem poznal, že agenda je tak velká, že se to celé zvládnout nedá. Myslím tedy, že workoholismus mě nepostihl, ale únava a chyby z únavy ano.

Můžete být konkrétní?

První chyba spočívala v tom, že jsem předpokládal, že Zeman nechce být prezidentem. Mluvil jsem s ním o tom párkrát, mluvili jsme o tom i s Rychetským a hledali jsme nového prezidenta. Došli jsme k názoru, že by to mohl být Otakar Motejl. Dodnes si myslím, že když mi to tehdy Zeman říkal, asi opravdu nechtěl prezidentem být. Byl příliš unavený.

Ale pak si holt odpočinul a změnil názor. Několikrát jsme si tehdy potvrdili, že to tedy bude Motejl, a tím pro mě ta otázka byla vyřízená. Pak jsme vyhráli volby (v roce 2002, pozn. red.), což nebylo úplně jednoduché. Já jsem slíbil, že nepůjdeme s komunisty, tudíž jsem proti představě Miloše Zemana rozhodl vytvořit proevropskou koalici.

A protože jsem viděl, jak je to na tenkých nitích, udělal jsem politickou chybu, že jsem součástí koaliční dohody neudělal otázku prezidenta. Kdybych na ÚVV (ústřední výkonný výbor ČSSD, pozn. red.

) po volbách, kdy jsem měl díky vítězství jako šéf enormní autoritu, řekl: „Bude to Otakar Motejl“, ÚVV by to schválil sto procenty hlasů a už by se tím nikdo nemohl dál zabývat.

A ta druhá chyba?

Ta spočívala v tom, že byl problém kolem České konsolidační agentury, kterou jsme se rozhodli zrušit. Já jsem si ale neuvědomil, jak je to komplikovaná věc. A to vyvolalo opravdu velké napětí všude možně. Neprosadil jsem změny, které jsem chtěl.

Novinář Jaroslav Kmenta v knize Rudý Zeman popisuje kauzu Olovo. Nevím, jestli jste to četl…

Ne. Říkal jsem si, že si to koupím, ale ještě jsem to nekoupil.

Zemanův poradce Zdeněk Šarapatka měl s tou složkou zoufale přijít i za vámi a vy jste mu měl říct, ať to nechá být. Nepovažujete i toto za svou chybu, pakliže to proběhlo tak, jak Kmenta popisuje?

Já si to pořádně už nepamatuju. Ale opravdu ne. Kmenta tu příhodu takhle popsal a já neříkám, že se to tak nestalo. Ale pokud se to tak stalo, bylo to proto, že jsem to vnímal tak okrajově, že jsem se tím vůbec nezabýval.

Šarapatka to popisuje tak, že jste několik vteřin mlčel a pak jste řekl, že je to strašné. A pak teprve jste dodal: „Nechte to být.“

Nevím, jak to bylo. To už je tak dávno. Pravděpodobně jsem na to čučel a připadalo mi to opravdu jako divná věc, ale mohl jsem si myslet, že to nemá žádný velký význam.

Přitom ten obsah byl dost brutální. Měla to být likvidace poslankyně ČSSD Petry Buzkové.

Můžete to brát jako typický případ politické chyby. Nebo chyby, která vznikne z toho, že se v ten pravý okamžik nekoncentrujete dostatečně, protože myslíte na padesát jiných věcí. A podceníte to.

• Příští rok vám bude 70 a vaše rodina má komplikovaný život kvůli tomu, že váš vnuk je autista.
• Ano.
• Nenapadlo vás někdy se už na politiku vykašlat a věnovat se jen rodině?
• Ale vždyť já nejsem v politice.
• Jste předsedou Masarykovy demokratické akademie, ale hlavně jste poradcem ministryně.

Akademie není politika, to je normální vzdělávací organizace. Je to něco, co mě doopravdy těší.

Spíš jsem měla na mysli toho poradce.

 To je taková napůl politika. Nemám přímou odpovědnost. A nejsem přímou součástí mocenských konfliktů.

Říkala jsem si, jestli politiku nemáte jako Karel Schwarzenberg – takové to „sloužím vlasti“.

Takhle ne. Už jsem na odchodu. Samozřejmě že umřu jako sociální demokrat. Ale v přímé politice už nebudu.

Je těžké být v politice slušný?

Myslím, že to ani tak těžké není. To je, jako kdybyste se zeptala, jestli je těžké být slušný ve sportu. Samozřejmě je tam nějaká míra, kterou nesmíte překročit. Říká se jí fair play.

A pak je tam míra tvrdosti, protože bez tvrdosti to nejde. Nemusíte být mizera.

Můžete být normální člověk a nezadat si nějakým nesnesitelným způsobem, ale musíte být schopná dostávat rány a občas nějakou ránu dát.

Zkouším si představit Vladimíra Špidlu, jak dává ránu.

Nebudu vzpomínat, jak jsem kde dal nějaké rány. Spousta věcí se mi nakonec podařila zvládnout. Podařilo se mi docílit toho, čeho jsem chtěl. A to nebylo snadné. Musel jsem leccos vydržet. Představa, že je politika primárně špinavá, není pravda.

Už tedy radši od stranické politiky. Kolik je dnes vašemu autistickému vnukovi?

Devět.

Potkala jsem vás s vaší ženou a vnukem v zoologické zahradě. Myslím, že jste mi říkal, že jej máte dva dny v týdnu na starosti.

Jeden den v týdnu.

Jak těžké je starat se o postižené dítě?

Je to samozřejmě náročné, ale je to dítě. V tom není žádný problém. Starám se o něj rád a má to své zvláštnosti, protože tím, že je to těžký autista, málo komunikuje. Okamžiky vzájemného kontaktu jsou vzácné. Ale zase jsou hezké.

Sedmdesát let není vysoké číslo. Kdybyste dostal nabídku ucházet se o křeslo senátora, ministra, prezidenta, řeknete: Nikdy?

Je fráze, že nikdy se neříká nikdy. Ale fakt už mám po sezoně. Opravdu vím, co to obnáší a jaká je to odpovědnost, a to už bych si nebyl jistý.

Rozhovor původně vyšel 10. března 2020 na webu Deníku N.

Levnými testy do škol jsme si nadělali nepřátele, líčí dodavatel

Ještě dnes by do skladu Správy státních hmotných rezerv (SSHR) měla dorazit zásilka 1,5 milionu antigenních testů určených pro školáky. Výrobcem je čínská firma Singclean Medical a dodá je pražská firma Masanta.

„Budou toho čtyři kamiony a k tomu ještě jedno nákladní auto Iveco,“ uvedl v rozhovoru pro Seznam Zprávy její majitel Martin Ladyr. Dalších 3,5 milionu testů má Masanta dodat do 12. dubna, tak, aby jich bylo dost na plánované otevření škol.

Ladyrova firma se zúčastnila týdenního rychlotendru, v němž nabídla nejnižší cenu 32 korun za jednu testovací sadu.

Je to polovina oproti ceně 65 Kč, za kterou čínské testy Lepu Medical nedávno od firmy Tardigrad International Consulting nakupovalo Hamáčkovo Ministerstvo vnitra (z této zásilky v SSHR pro školáky ještě zbývá 2,6 milionu testů). Tento první nákup je kvůli některým podezřelým okolnostem i předmětem policejního šetření.

Právě výrazný cenový rozdíl oproti druhé „školní“ zakázce vyvolává mnoho otázek. Třeba ohledně kvality. Jde i o to, že stejné testy, jaké státu za 32 korun prodává Masanta, jsou na internetu k mání i za 150 korun a více.

Podnikatel Ladyr uvádí, že i při ceně 32 korun za test jsou ještě schopni dosáhnout zisku, byť minimálního. Místo očekávaných 250 milionů zaplatí správa hmotných rezerv za pět milionů testů 160 milionů korun.

„Tou nízkou cenou jsme si samozřejmě u konkurence nadělali spoustu nepřátel, někdy je to téměř na život a na smrt. Vyčítají nám, že kazíme trh, ale já si myslím, že český trh s antigenními testy naopak narovnáváme. Ty marže jsou tady někdy šílené, v řádu stovek procent,“ říká Martin Ladyr.

Nejasně mluví o jisté české skupině s vazbou na Čínu, která se prý snaží dodávku testů nabourat. Věří, že se tak nestane. „Případně máme i jiné možnosti, jak to řešit,“ uvedl Ladyr. O problémech už informoval také iRozhlas.cz.

Ladyrova firma už deklarovala, že by chtěla přispět k tomu, aby se běžná cena antigenního testu na českém trhu dostala pod 60 korun. Právě tolik na povinné testy ve firmách přispívá i stát.

Otázkou je ale také spolehlivost testů.

„I v Číně jsou určitě kvalitní testy, ale ty se u nás prakticky neprodávají, protože jsou dražší,“ uvedl pro Seznam Zprávy jeden z podnikatelů, který dlouhá léta obchoduje s čínským zdravotnickým materiálem. Testy Singclean, které dodá Masanta, u něj důvěru nevzbuzují a mezi špičku je rozhodně neřadí.

Podnikatel Ladyr si za jejich kvalitou stojí a věří, že v českých školách budou dobře sloužit. Jsou určeny k výtěru z přední části nosu, nosohltanu a případně i z krku. Už jsou pro ně vytvořeny i internetové stránky s videoprezentací.

Kromě toho si podle podnikatele nechala Masanta testy prověřit u nejmenované instituce v Česku. A tato prověrka prý dopadla dobře.

O jakou instituci jde, nicméně říct nechce. „Jelikož se i toto pracoviště potýká s konkurenčním bojem, tak to v tuto chvíli nebudu uvádět, ale v případě potřeby ty materiály poskytneme,“ uvedl majitel firmy Masanta.

Podnikatel Martin Ladyr.

Jeho hlavní byznys dnes přitom nespočívá v prodeji testů, ale ve výrobě respirátorů pod značkou Good Mask.

Dostal se k ní jako mnozí jiní loni po vypuknutí pandemie, kdy byl na trhu žalostný nedostatek ochranných prostředků. Předtím měl Ladyr se zdravotnictvím společné hlavně to, že mnoho let vydával časopis pro diabetiky DIAstyl.

V minulosti ale hlavně vlastnil počítačovou firmu, kterou podle vlastních slov prodal a peníze investoval především do nemovitostí.

Některé prý nakupoval i na konci loňského roku, přičemž oproti předpokladům nakonec ušetřil dost peněz, když byla zrušena daň z nabytí nemovitosti. Právě tyto úspory podle svých slov vložil do nákupu první linky na výrobu respirátorů, kterou si objednal v Číně. A následovaly další.

Ladyr odmítá veškerá podezření, že za ním stojí ještě další, silnější kapitál.

Ladyrův Good Mask velmi rychle vyrostl. Dnes se sama firma už označuje za největšího výrobce respirátorů FFP2 v Česku. Podle majitele v tuto chvíli disponuje třiceti výrobními linkami s celkovou kapacitou 30 milionů respirátorů za měsíc.

„Ne všechny naše linky jsou ale nyní v provozu, asi šest nebo sedm jich stojí,“ uvádí. Obrovský převis poptávky, který započal v únoru, se podle něj pomalu uklidňuje.

V podnikatelských kuloárech se občas spekuluje o tom, že Ladyrův Good Mask nevyrábí vše sám (výrobní provoz má v pražských Kunraticích), ale část respirátorů dováží z Číny a v Česku je pouze balí do svých obalů. Podobné klamavé praktiky nejsou u nás výjimečné, nicméně Ladyr vylučuje, že by to byl jejich případ.

„Já mohu krví podepsat, že veškeré výrobky Good Mask byly a jsou do posledního kusu naší vlastní výroby a také z českých filtračních materiálů,“ říká. Dohady prý ale mohly vzniknout na jaře loňského roku, kdy úplně první respirátory vyráběli ještě na raznici s čínským označením KN95. Šlo podle něj jen o dočasnou záležitost.

Na podnikatele Ladyra se štěstí usmálo během pandemie již vícekrát. Nejenže teď získal zakázku od SSHR a vybudoval během pár měsíců velký podnik na respirátory.

Jde i o to, že jeho firmě Good Mask spadly do klína čtyři z pěti výrobních linek, které jako dar pro Česko loni v září na Tchaj-wanu vyjednal šéf Senátu Miloš Vystrčil. Ozývají se tak hlasy, že si Ladyr dar fakticky zprivatizoval.

Vystrčil byl ve firmě Good Mask ve čtvrtek i na návštěvě, spolu s ním i pražský primátor Zdeněk Hřib.

Podnikatel argumentuje, že v celém případu hrál jen pasivní roli. Vyslyšel prý jen žádost o spolupráci jiné pražské firmy InoCure, když se ukázalo, že český stát linky nepřebere a sám tchajwanský dárce z firmy Autoland začal upřednostňovat byznysové řešení.

„My za ty linky teď platíme pronájem a žádnou ekonomickou výhodu z toho fakticky nemáme. Pro mou firmu Good Mask je to naopak ve výsledku nákladnější, než kdybychom si koupili srovnatelné linky v Číně. Chtěli jsme ale pomoci dobré myšlence,“ tvrdí Ladyr.