Konopí v lékárnách? Na papíře ano, v praxi ne

• Proč jsi vlastně nepřestal kouřit, když jsi přestal pít?
• Protože se nemůžeš vzdát všech životních těch…
• A plánuješ, že bys přestal kouřit?
• Ne.

Fakt? A to ti jako nevadí ta cigára?

1. Ne.
2. Vždyť je to mnohem horší než chlast!
3. No to teda není!
4. Trávu taky hulíš?
5. Nehulíš.
6. A není tabák horší než tráva?
7. To nevím, ale co nepiju, kouřím víc cigár.
8. Kolik jich dáš denně?

Tu dvacku dám. Hele, nemůžeš přestat se vším najednou, to bys ztratil radost ze života. Pokud má člověk nějaké neřesti, prostě se nemůže na všechno vykašlat a říct si: Teď budu zdravej, protože chci bejt zdravej a budu dělat věci jenom kvůli tomu, že to dává smysl. To není můj styl.

To, že jsem přestal pařit (nemyslím tím trsat na duc duc), beru spíš jako výzvu, je to vlastně taková soutěž. Jakože když vydržíš nepít tři měsíce, vydržíš i čtyři, a když uběhneš pět kiláků, proč bys neuběhl deset. Proto chodím třikrát tejdně do fitka a mám profi trenéra a dietologa Mgr. Chaloupku, protože já tomu prd rozumím.

Jinak to všecko všechno beru jako takový boj sám se sebou.

Já spíš nechápu, jak jsi dokázal pít a zároveň do toho dělat politiku.

Já nechci nikde říkat, že jsem pil. Já jsem hospodskej harmonikář. Já jsem v patnácti usedl do hospody s harmonikou a písničkami, které znali dospělí chlapi, a během toho se mi podařilo odstudovat, dělat Piráty a několikrát se zaláskovat i přestěhovat.

A teď ses vykašlal na pití, které tě od patnácti provázelo…

Každý člověk má nějaký způsob, jak si uvolnit svoje stresy, a ten alkohol osmdesáti procentům populace v České republice, když bych tak baj vočko střelil, funguje. Když odbouráš stres, i ta potřeba odejde pryč. Takže jsem odboural pirátský stres a velmi nepříjemné telefonáty zvládám s grácií a nemusím se ničím dopovat.

Ukončil jsi tedy předsednictví hned po neúspěšných volbách do Evropského parlamentu. Nebojíš se trochu o budoucnost Pirátské strany? Přece jen tam figuruješ od jejího vzniku.

Samozřejmě, že se bojím, ale už podle toho, jak rychle do toho nastoupilo to nové předsednictvo, které je tam prakticky měsíc, to vypadá, že ti lidi si poradit umí. Když jsme začínali dělat Pirátskou stranu, všichni v tom předsednictvu jsme byli úplně jaloví.

Ten nový předseda z Ostravy, Lukáš Černohorský, má zkušeností dost.

Už je tam pět let, skoro stejně dlouho jako my, dělá lídra Moravskoslezského kraje, což jako uřídit Ostraváky není prdel, protože to je kraj razovity ve všech směrech… To, čím v krizích prochází Pirátská strana, tím si Moravskoslezský kraj a Ostrava prošly už před čtyřmi lety, takové ty různé žabomyší války frakcí… Takže si myslím, že ta strana se beze mě nezblázní, jsem pořád člen a myslím si, že ti lidi na mě dají, protože zkrátka o některých věcech vím víc než oni a zase o jiných věcech vědí víc oni.

Tys ostatní lidi ve straně trochu zastínil. Vím, že jste to interně řešili, kdo bude nová mediální tvář strany…

To je daný, to se nedá ovlivnit. To je možné, když jsi parlamentní strana, že poslanci mohou veřejně vystupovat, i když ne každý to dělá. Ale jen tak ty lidi znáš. Ze socanů například vyjmenuješ deset lidí, od předsedy po třeba Miroslava Pocheho. Vyjmenuješ ministry, vládu… Ale když jsi strana, která není parlamentní, tak oni si nikam nepozvou garanta programového bodu. Chtějí jen předsedu.

Užíval sis mediální pozornost, nebo to pro tebe byl jeden z těch stresových faktorů?

Byl to jeden z těch stresových faktorů, přestože jsem exhibicionista a dokážu bavit sál, když to jedeš za sebe. A když si uděláš ostudu, tak si uděláš ostudu. Ale když pak někde vystupuješ za jiné lidi, už za ně neseš zodpovědnost, a když něco plácneš, na internetu se to už nikdy neztratí.

Jakmile ta strana má i nějaký elektorát, prostě má voličskou základnu, už jsi věrná těm voličům. Což ovšem může vést v extrému k populismu, protože když jsi třeba strana, která má široké spektrum voličů, nemůžeš už být tak radikální.

Když Sociální demokracie něco řeší, nebo ODS, no ODS ani nebudu jmenovat, to už je historie, ale když něco řeší, ti jejich politici musí být trošku jako připosraní, protože je volí třeba střední třída a nižší třída a oni si můžou jediným výrokem odříznout třetinu voličů, která je volila.

Vystupování v médiích je vždycky stresor, pokud tam nejdeš sama za sebe.

• Cítil jsi jako předseda nad ostatními nějakou moc?
• Hele, tak je ti příjemný, když tě lidi zdraví a fotí se s tebou, ale já jsem to ego měl nahoněný už před tím, než byli Piráti.
• Jak bys definoval Pirátskou stranu v několika větách?

Piráti se snažili dostat do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu. Nebyly to pro stranu příliš velký cíle?

Pirátská strana v České republice je nejsilnější na světě a příště se tam podle mě už dostaneme…

Nejsilnější Pirátská strana na světě?

Máme největší úspěchy, Němce necháváme o čtyři procentní body za sebou a podobně. Ale teď se skutečně trošku bojím těch komunálek – ta strana má hodně příznivců, ale málo členů… Žádná strana nemá kandidátky plně obsazené svými členy. Nominujeme asi tisíc lidí, ale máme jen 400 členů.

A já si myslím, že by pro Piráty bylo daleko lepší uspět nejdřív v tom globále a pak pronikat do toho komunálu a do nižší politiky. Jednak jsou pirátská témata opravdu globální a jednak jsi schopná si hlídat jednoho europoslance, nebo jsi schopná korigovat tři lidi v Poslanecký sněmovně nebo jednoho člověka na magistrátu.

Ale pirátský starosta, který na vesnici o 300 lidech starostuje hodinu denně hned potom, co sleze z traktoru, naopak může těm Pirátům uškodit. Do té vesnice ty nedohlídneš, ty toho člověka prostě nedokážeš kontrolovat. Přesto věřím, že v řadě obcí uspějeme, a tak si to v tom komunálu do dalších voleb v malém vyzkoušíme.

Ale témata typu TTIP, ACTA nebo právo na informace, či legalizace jsou prostě nad rámec obce, nad rámec České republiky. Proto jsem tvrdil, že ty volby do Evropského parlamentu jsou pro nás snad nejdůležitější volby, které byly, ale asi jsem to tvrdil málo.

Tvá partnerka musí mít jistě radost, že teď odpočíváš. Asi byla „hodně nadšená“ z tvého předsednictví a předvolebního nasazení.

Ta se těšila, že bude manželkou europoslance. Ale moc neodpočívám. Najednou jsem zjistil, že mám strašně volného času, takže pořád něco dělám. Jak praktického, tak i pro zábavu. Začal jsem cvičit, do těch Pirátů pořád šiju, navíc jsem začal analyzovat TTIP, protože na tom poli bych chtěl zabojovat.

TTIP? Co je to?

Mezinárodní ekonomická obchodní smlouva se Spojenými státy, která teoreticky umožňuje Američanům soudit libovolný stát, pokud jim na trhu nebudou poskytnuty stejné podmínky spravedlivé soutěže. A samozřejmě americká legislativa je velmi benevolentní k takovým věcem, jako například, že na trh se může dostat jen otestovaný a zdravotně nezávadný výrobek.

V Americe je to obráceně, tam jdeš nejdřív na trh, pak tě někdo zažaluje a pak se to teprve řeší. V podstatě je to ekonomický diktát směrem na Evropu a otevření evropských trhů Americe, což je co do kvality americké legislativy pro Evropu nepřípustné. Bude to velké téma, zaznělo to před volbami i od sociální demokracie nebo ODS.

Dost lidí o tom TTIP mluvilo hodně obecně a je to průser větší než ACTA.

Světové trhy jsou de facto rozebrané, tak si myslím, že je potřeba dávat dobrý pozor na takovéto obchodní smlouvy, které vypadají, že se jako nic neděje, a přitom za dva tři roky uvidíš, že ti sem úplně běžně nastoupí někdo s nějakými patenty ze Států a bude tvrdit, že jsou to celosvětové patenty, a nezmůžeš nic.

Pomalu se ve světě legalizuje tráva, legalizoval bys i ostatní omamné látky, co jsou dneska nelegální?

Já jsem minimálně v té rétorice radikál. A já jsem říkal, a zní to fakt ostře, že jestli je alkohol společensky nebezpečnější než herák, což podle statistik je, tak buďto legalizujte herák, nebo zakažte chlast. To je podle mě velmi racionální přístup.

Dokážu si představit, že by si člověk pod nějakým systémem státní kontroly mohl v lékárně ten čistý heroin za určitých podmínek koupit. Samozřejmě je to zatím utopie. Třicet let se bojuje za legalizaci konopí, a teď teprve americké represivní složky říkají, že ta represe možná není ta správná cesta, což jiní lidi říkají už třicet let.

Tak se to v té Americe pohnulo po těch x letech v řadě států směrem k legalizaci. Takže lepší je to nastřelit až do toho extrému, že budeme prodávat heroin, a pak se teda můžeme aspoň domluvit na tom, že klasifikace omamných a psychotropních látek je zkrátka nesmysl a že by o tom měli rozhodovat odborníci, a ne politici.

Když si vezmu, v jakém stresu lidi žijou v práci, tak si myslím, že na toho jointa by měl mít každý nárok, pokud teda není schizofrenik. Dát si to brko je prostě léčba po práci, kde do tebe celý den hučí meeting, briefing, brainstorming. Buď si dáš tři pivka, nebo si dáš jointa, že jo? A řekneš si: „Ty vole, až zítra od osmi hodin, mám klídek.

” A na to nepotřebuješ mít papír od doktora, to je prostě jasný, že když honíš autobusy a schůzky, že jsi večer úplně vyflusanej.

1. Zajímá mě tvůj názor na sdílení a kradení hudby….
2. Hele, řekneš kradení, a nebudu se s tebou bavit!
3. Sdílení, stahování… dobře, jak bych to mohla lépe nazvat?

Léčebné konopí je dostupné, lékárny vydaly rekordní počet receptů

Zákon, který v Česku umožnil pacientům užívat konopí v boji s různými neduhy, platí od roku 2013. Reálně se však medicínská marihuana dostala k lidem zhruba až o dva roky později. Spuštění systému provázely problémy s elektronickými recepty, vysoké ceny léčiva i nezájem lékařů o jeho předepisování.

Během posledního roku se však situace změnila. Počet lékařů, kteří konopí mohou předepisovat, se zdvojnásobil, takže jich je momentálně sedmapadesát, nejvíc v pražské Fakultní nemocnici v Motole a­ brněnském Masarykově onkologickém ústavu. Jde o lékaře se specializací onkologie, revmatologie či ortopedie, kteří mohou marihuanu předepisovat pouze na vyhláškou stanovené diagnózy.

Cena za gram léčiva naopak v posledních letech klesla o desítky procent a podle některých odborníků je konopí mnohem dostupnější. „Dostupnost léčebného konopí se zásadním způsobem zlepšila zavedením povinného elektronického receptu,“ tvrdí Robin Kazík, ředitel společnosti Spectrum Cannabis Czech, která na český trh dováží kanadskou marihuanu.

Právě díky dovozům lze podle něj momentálně recept na léčebné konopí uplatnit téměř ve všech tuzemských lékárnách, a to maximálně do druhého dne. Další významný dovozce léčebného konopí, společnost Czech Medical Herbs, však tento optimismus nesdílí.

Gram už stojí pod dvě stovky

„Stojí to na předpokladu, že konopí bude ve skladech, což nelze tvrdit s jistotou,“ říká jednatel firmy Tomáš Kubálek. Připouští však, že je to možné v případě kontinuálních dodávek do českých lékáren.

O ty se kromě dovozců stará i zlínská firma Elkoplast, která vyhrála tendr na českého pěstitele léčebného konopí. V průběhu čtyř let má dodat na trh celkem 40 kilogramů tohoto léčiva, přičemž druhá dávka domácí produkce v lékárnách skončila letos v červnu.

Cena za gram medicínské marihuany v lékárně už klesla pod hranici, za niž se prodává na černém trhu, tedy 200 korun za gram. Dovážené konopí však paradoxně dlouhodobě vychází levněji než tuzemské. „Konopí z dovozu je o několik desítek korun na gram levnější než české,“ tvrdí Hana Vágnerová z pacientského spolku KOPAC.

Příčinou je podle ní hlavně nastavení tendru. „Dle byrokratických podmínek zadávacího řízení se jej v­ Česku nevyplatí pěstovat,“ tvrdí Vágnerová. „Myslíme si, že současná cena není optimální, ale je to dané velikostí poptávky,“ připouští jednatel Elkoplastu Tomáš Krajča. Dodává také, že při současném objemu produkce pro firmu pěstování není výdělečné.

„Tuzemský dodavatel léčebného konopí vzešel z výběrového řízení dle platné legislativy a byla s ním uzavřena rámcová smlouva na dobu čtyř let,“ sdělila na dotaz MF ­DNES mluvčí Státního ústavu pro kontrolu léčiv Barbora Peterová. Během čtyř let je cena pevně stanovená a stát veškerou produkci konopí od firmy vykupuje a následně distribuuje lékárnám.

Léčebné konopí není „byznysem“ ani pro největší dovozce ze zahraničí. Sázejí však na to, že zájem o­ ně poroste jak na straně pacientů, tak lékařů.

„V Česku se ročně vypěstuje zhruba 20 tun nelegálního psychotropního konopí, oficiálního léčebného konopí se od roku 2014 prodalo přibližně sedm kilogramů. Disproporce je tak naprosto evidentní.

Lze namítat, že se do toho počítá i konopí určené k rekreačnímu užití, ale dovolím si tvrdit, že potenciál trhu na léčebné konopí v Česku je devět až deset tun ročně,“ tvrdí Kubálek.

Vláda chce dostupnost léčebného konopí v Česku dál zlepšovat. Minulý týden požádal premiér Andrej Babiš (ANO) ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (ANO), aby příslušný návrh předložil. Kabinet ho bude zřejmě projednávat v průběhu tohoto týdne.

Konopí není marihuana, tvrdí nemocní

„Máte štěstí, přijeli jste akorát. Zrovna vařím mast a budu ji slévat. Podržíte mi plátno?“ V malé místnůstce bublá na elektrickém vařiči ve velikém hrnci temně zelená hustá tekutina, základ budoucí léčivé masti. Přes jemné plátýnko ji Libuše Bryndová cedí do menší nádoby. „Na ekzém, lupénku, spáleniny, oděrky, kuří oka, akné, opruzeniny, růži,“ vypočítává, na co všechno se tahle „mastička první pomoci“ dá s úspěchem použít. Kromě mastičky si pětapadesátiletá překladatelka a publicistka vyrábí i konopný výtažek, kterým si vyléčila těžké astma.

„Když jsem viděla, jaké vedlejší účinky mají léky, které mi předepsal lékař s tím, že je budu muset brát do konce života, první, co mě napadlo, bylo, že asi nebude dlouhý,“ směje se. Její babička byla bylinkářka a ona vystudovala chemickou průmyslovku. Obojí se jí hodí.

Když scedíme mast a sedneme si k šálku bezinkového čaje, dozvím se celkem podrobně, jaká široká škála léčivých látek se v téhle jednoleté, dvoudomé, přes dva metry vysoké bylině skrývá. Že se má dostat do lékáren Libuše Bryndová vítá. „Jen nevím, kdo na ni bude mít. Pokud bude tak drahá jako Sativex, tak z nemocných asi nikdo.“

Libuše Bryndová připravuje svou léčivou mast – samozřejmě z konopí.

Foto: Petr Horník, Právo

Sativex je konopný ústní sprej, který je u nás povolený. Lze jej objednat z Anglie, je určen k zmírnění neuropatické bolesti, křečí, nadměrného močení a ke zmírnění bolesti při rakovině.

Pomáhá, i když podle nemocných i vědeckých pracovníků mnohem méně než vhodné odrůdy léčivého konopí. Balení na měsíc vyjde podle závažnosti onemocnění od deseti do několika desítek tisíc korun, které si musí nemocní sami zaplatit. Což je drahá léčba.

Libuše Bryndová tvrdí, že ona umí z kytky, kterou si sama vypěstuje, vyrobit podobný výtažek tak za dvě stovky.

„Úplně jednoduše,“ odpovídá vzápětí na můj dotaz, jak zabránit zneužívání konopí. „Vytvořením centrálního registru pěstitelů. Tam by se přihlásili ti, kteří se konopím léčí. Huliči a překupníci by jistě neměli zájem na sebe upozorňovat.

“ Užívání konopí k relaxačním účelům však považuje tahle svérázná paní, která má za sebou roky soudních tahanic právě za pěstování konopí, než ji soud před dvěma lety nakonec osvobodil, za poměrně neškodné.

„Rozhodně to škodí méně než alkohol a cigarety, na které lidé umírají po celém světě snad každou minutu.“

Podle lékaře Tomáše Zábranského, který se zabývá adiktologií, tedy vědou o závislostech, by člověk musel zkonzumovat více než 40 kg vysoce potentní marihuany za jednu hodinu, aby to byla smrtelná dávka. „Což je v praxi nemožné,“ tvrdí Zábranský, vedoucí oddělení pro vědu a výzkum Centra adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Jenže právě dávkování konopí je kamenem úrazu. Léčit ano, shodují se odborníci, ale pod lékařským dohledem. Jinak hrozí, že se nemocný dostane do rauše, lidově řečeno se „zhulí“, což může u někoho vést k nepříjemným psychickým stavům.

Radikální názor na užívání konopí má výživový poradce Jiří Stabla z Ostravy. Podle něj se vědomí po požití THC, což je psychoaktivní látka obsažená v konopí, dostane do hladiny alfa. A ta není nijak nebezpečná.

„Mozek v ní mnohem ochotněji přijímá informace. Využívá se to třeba při výuce cizích jazyků. V hladině alfa je pro organismus přístupnější nastartovat autoimunitní systém a začít se léčit. Samozřejmě je třeba začít s minimálními dávkami.“ Jiří Stabla dříve patřil mezi radikální odpůrce jakékoli konzumace drog. Je vyznavač zdravého životního stylu a racionální výživy.

„Při své práci poradce v oblasti výživy jsem se brzy setkal s celostním pohledem na medicínu. Odtud byl už jen krok ke konopí,“ říká mi v jedné pražské kavárně, kam mi přinesl ukázat, co všechno z konopí vyrábí.

Čekala jsem mladíka s dredy, ale Jiří Stabla je nakrátko ostříhaný mladý muž, který si na rozdíl ode mne nedal ani kávu, jen džus. Z baťůžku vytahuje konopnou mast, konopné semínko a další konopné produkty, které vyrábí jeho firma.

V posledních letech, kdy postupně padají tabu kolem téhle rostliny, je o ně velký zájem.

Pro širokou škálu léčivých účinků se konopí přidává do čím dál více výrobků.

Foto: Petr Horník, Právo

„Ke konopí je třeba změnit přístup,“ přimlouvá se Jiří Stabla. „Jinak mu neřeknu než léčivka. Zmírňuje bolesti zánětů a poranění kloubů, šlach, svalů a při hojení úrazů,“ pěje na pradávnou rostlinu chvalozpěv.

Ani on není nadšen tím, jakou cestou se má konopí do českých lékáren dostat. Podle něj je legalizace konopí pro léčebné účely běh na dlouhou trať. „Stále víc to vypadá jen jako byznys pro vyvolené.

Nemocní lidé zatím trpí kvůli tomu, že rostlina, která byla tisíce let používaná jako lék, podávala se lidem jako potravinový doplněk stravy a také celá tisíciletí sloužila jako nejužitečnější hospodářská plodina ve světě i u nás, je zakázána,“ míní.

Když se zeptám, kdeže má svůj obchod s léčivými preparáty, usměje se. „Na Konopišti. Ono to konopí tam tak nějak patří.“

Anička konopě močila, žába jí do kapsy skočila, zpívá se v jedné staré české písničce. Pěstování konopí má skutečně v Čechách i na Moravě velkou tradici.

Z konopí se tkaly látky, které byly známé svými antibakteriálními účinky, vyráběly se z něj barvy i laky, pro jeho pevnost se z něj splétala lana a díky vysokému obsahu vlákniny a rychlému růstu to byla ideální rostlina pro výrobu papíru. Staří lidé si máčeli v konopné vodě nohy, aby je nebolely klouby.

Jak to, že se z téhle léčivky stala obávaná droga zvaná marihuana, jejíž konzumace je trestná a pěstování na zahrádce spadá pod kuratelu zákona?

„Může za to látka zvaná tetrahydrocannabinol, zkráceně THC,“ vysvětluje mi zakladatel cannabisterapie a mezinárodního výzkumu „Konopí je lék“, adiktolog a psychoterapeut Dušan Dvořák z Olomouce. Od roku 2009 vede soudní pře za to, aby občané mohli léčivé konopí pěstovat beztrestně.

„Je načase vysvětlit, jaký je rozdíl mezi konopím a marihuanou. Konopí je jednoletá bylina, které má širokou škálu využití, jak víme tisíce let. Marihuana je označení pro samičí květy konopí s vysokým obsahem THC, což je pouze jeden z desítek kanabinoidů obsažený v rozdílném množství v jednotlivých odrůdách konopí, kterých je zhruba dva tisíce “ sype z rukávu s přehledem.

Program marihuana do lékáren s jeho poněkud zavádějícím názvem označuje bez okolků za právní, medicínský a ekonomický podvod. „Plánovaná cena 300 Kč za gram květu zcela zastaví výzkum. Nemocné žádná marihuana nezajímá.

Chtějí být zdraví nebo alespoň ne tolik trpět. Každá léčivka má i omamné účinky. Buď si ji můžete pěstovat, nebo koupit v lékárně. Máte na výběr. U konopí ale ne.

Jenže koka není kokain, mák není heroin a konopí není marihuana,“ dodává.

Vzrostlé rostliny konopí dorostou do více než dvou metrů. Radost z takové úrody je veliká.

Foto: archiv Dušana Dvořáka

Ti, kteří se konopím léčí, vědí, že THC není jeho jedinou a hlavní léčivou složkou. Pro mnohé nemocné je dokonce jeho účinek obtěžující.

„Jeho množství se nepřirozeně navyšuje v pěstírnách pod umělými lampami, kde se pěstuje konopí na kšeft. Bývá plné toxických látek díky nevhodnému hnojení chemikáliemi, takže je pro nemocné skutečnou pohromou,“ vypráví Dušan Dvořák cestou na výzkumnickou farmu čtyřicet kilometrů jižně za Olomoucí. Tam mi ukazuje první vzrostlé rostliny.

„Obsahují celou škálu léčivých kanabinoidů, kterou ještě pomáhá rozšiřovat sluníčko. Je to synergie látek právě s kanabinoidem THC, která umí zklidnit třas lidí postižených Parkinsonem nebo těch, co mají spastické křeče a jsou na vozíku. Ale pro lidi s duševními nemocemi je vysoký obsah THC zhoubný a jejich nemoc zhorší.“

Potom jde zalít několik záhonů konopí, které pěstuje vedle kedluben, květáku a jahod. Vytrhá nežádoucí samčí rostliny, obere pár shnilých jahod a nakrmí tři kočky vyhřívající se na sluníčku. Jsem na běžné moravské zahrádce. Kvůli vzrostlým rostlinám konopí ji však každý rok sklidí policie, přestože Dušan Dvořák žádá od roku 2008 státní orgány o spolupráci. Marně.

Tvrdí, že pěstuje legální odrůdy konopí, jejichž obsah THC v nadzemní části rostliny nepřekračuje 0,3 procenta psychoaktivního THC, ale policie to nikdy nedovolí dokázat. „Co si mají sousedé myslet o podivínovi, u něhož každý rok obrátí policie dům vzhůru nohama při domovní prohlídce?“ dává mi řečnickou otázku.

„Že jsem, jak říká soud, nebezpečný zločinec?“ odpovídá popularizátor jedním dechem.

Ohlédneme-li se do historie téhle mýty opředené rostliny, jejíž využití objevili už před tisíci lety Číňané, zjistíme, že první tažení proti ní vedl v meziválečném období v USA komisař amerického prohibičního úřadu Harry Anslinger.

V letech 1930 až 1937, tedy v době hospodářské krize, rozpoutal kampaň proti nemravné, silné a agresivní droze, kterou masově kouří obyvatelé měst na hranicích s Mexikem. Spekuluje se o obchodních zájmech průmyslníků, které stály v pozadí tohoto boje.

Jisté je, že tak se zrodilo pojmenování marihuana, což byl slangový výraz pro konopí seté, jež užívali jako drogu mexičtí přistěhovalci. Represivní kampaň brzy dosáhla mezinárodního měřítka a stala se součástí Vzájemné úmluvy Organizace spojených národů.

V šedesátých letech bylo konopí oficiálně označeno za bezcenný lék a zařazeno mezi halucinogeny.

Také u nás se tato rostlina, kterou přidával kvůli pevnosti do kapot svých vozů Henry Ford a ze které byla vyrobena listina, na níž byla sepsána Deklarace nezávislosti USA, dostala na seznam zakázaných látek.

Její evidentně léčivé účinky však nyní přiměly českou vládu, aby vážně uvažovala o jejím vyřazení ze seznamu. Doposud je možné pěstovat pět rostlin nelegálních odrůd konopí, aniž by člověk byl soudně stíhán.

Je to klasifikováno jako přestupek, za který může hrozit pokuta až patnáct tisíc korun.

„To je sice pěkné, ale pokud mi na zahradu vtrhne policejní komando a rostliny, které pěstuju pro syna na invalidním vozíku, mi sebere, jsme celý rok bez léku,“ stěžuje si paní Hana z malé vesničky na severních hranicích Čech. Nabízí mi čaj a domácí bábovku, ale nechce zveřejnit své příjmení, ani se nechat vyfotit. Policie u ní byla už třikrát a pokaždé na udání někoho ze sousedů.

Její syn, sedmadvacetiletý Adam, trpí roztroušenou sklerózou. Je to chronické autoimunitní onemocnění, při kterém lidský imunitní systém napadá centrální nervovou soustavu, tedy mozek a míchu.

Nemocní mají potíže s koordinací pohybu, s chůzí, jsou emočně nestabilní, trpí depresemi. Adam dokonce před dvěma lety přestal vidět na levé oko. Léky nezabíraly. Začal užívat konopí a zrak se mu vrátil. Není odkázán jen na invalidní vozík, je schopen chůze o holi.

Lékaři označili jeho stav za stabilizovaný, což znamená, že se nadále nezhoršuje.

O tom, že sněmovna podpořila v prvním kole návrh zákona o léčivech, který umožní využívání konopí k léčebným účelům, bude-li pořízeno na lékařský předpis, samozřejmě oba vědí.

Pod velkou třešní na zahradě, v jejímž koutě se dere k nebi pět mohutných rostlin s listy připomínajícími rozevřenou lidskou ruku s pěti prsty, se ptám, zda si nemocný Adam bude léky z konopí kupovat v lékárně, pokud návrh zákona projde.

„A z čeho, prosím vás? Z invalidního důchodu?“ vytřeští oči jeho máma. Nevěří, že léky budou cenově dostupné. „Pěstování povolit nechtějí,“ říká naštvaně, „a na drahé léky mít nebudeme. Jsem v důchodu a syn také. Kde bych na to vzala? Přitom pěstování ze semínka nestojí skoro nic.“

S tím souhlasí sedmačtyřicetiletá Martina, která od roku 1993 trpí revmatoidní artritidou. Je to autoimunitní zánětlivé onemocnění, které postihuje klouby. Doktor jí předepsal léky. „Jsou k ničemu,“ říká mi v kuchyni svého bytu nedaleko Vltavy. „A těch vedlejších účinků!“

Konopím se začala léčit zejména kvůli záchvatům migrény, které ji zcela vyřazovaly z běžného života. Mívala je i třikrát do týdne. Nyní je bez záchvatů více než tři neděle a i klouby se stabilizovaly.

„Jsem odnaučená kuřačka, takže pro mě nepřichází v úvahu, abych to kouřila,“ říká rezolutně. „Bála bych se návratu nikotinové závislosti.“ Takže si lék vyrábí sama. „Rozdrcené konopné palice a listy si přidávám do jogurtu. Časem se mi podařilo objevit optimální množství. Zabírá to.

Po deseti letech téhle nemoci mají jiní zkroucené klouby, já naštěstí ne.“

Rozhlédnu se po kuchyni a ptám se, jestli si konopí taky sama pěstuje. „Pěstování je pořád přestupek, který se pokutuje,“ usměje se záhadně. „Každopádně si myslím, že uzákonění konopí k léčebným účelům pro mě osobně nic neřeší. Bude to drahé a dovezené bůhví odkud. Svoje kytky znám a už vím, že mi pomáhají. Konopí se sžije s tím, kdo ho pěstuje,“ má jasno.

Sedmačtyřicetiletá Martina z Prahy si již léta úspěšně léčí konopím migrény a kloubní onemocnění.

Foto: Jan Handrejch, Právo

O svých zkušenostech s touhle rostlinou se rozhodl natočit dokumentární film Rok konopí producent Jan Hrnčíř, kterému lékaři v roce 2009 diagnostikovali nádor na pravém oku.

Téhož roku se setkal s Kanaďanem Rickem Simpsonem, ve své zemi obžalovaným za držení marihuany, jehož příběh obletěl doslova celý svět.

Elektrikář a léčitel Simpson totiž tvrdí, že si užíváním konopí vyléčil rakovinu kůže.

„Což mě zaujalo,“ říká sedmatřicetiletý producent Jan Hrnčíř, který se rozhodl vyzkoumat, jak to s konopím vlastně je. On sám dodnes neví, zda je nádor v jeho oku zhoubný, či ne. Léčbu konopím vyzkoušel na vlastní kůži. „Nemůžu říct, zda jsem vyléčen,“ přiznává po třech letech samoléčby. „Ale můj stav je stabilizovaný, nádor se nezvětšuje a cítím se dobře.“

Příběhy čtyř lidí, kteří se rozhodli stejně jako on léčit konopím tak závažné choroby, jako jsou rakovina či roztroušená skleróza, doplnil výpovědí vědců a lékařů. Tvrdí, že on sám ke konopí má stejný vztah jako třeba k šalvěji nebo heřmánku.

Přesto přiznává, že ho jeho velký léčivý rozsah překvapil.

„Stejně tak mě ale překvapila i reakce lékařů, kteří se bojí o své postavení a pouze mimo kameru doznávají, že konopí může pomáhat a mnohdy i lépe než léky, které jsou předepisovány,“ říká kriticky.

„Užívání konopí mně osobně pomohlo uvědomit si, že nepotřebuji nejnovější mobil, auto nebo velký moderní dům. Přestal jsem být do určité míry tou správnou ekonomickou jednotkou, na které je fungování národní ekonomiky založeno. Dnes snad již není nikdo, kdo by tvrdil, že represe uplatňovaná desítky let nějaký drogový problém vyřešila,“ dodává.

On i všichni ti, s nimiž jsem hovořila a kteří si zvolili samoléčbu konopím, shodně tvrdí, že spousta dnešních moderních léčiv je ve větším množství mnohem nebezpečnější našemu zdraví než konopí, a přesto jsou legální a doporučovaná.

„Není třeba ztrácet čas zákazy, ale spíše vzdělávat a provádět výzkum. Konopí má však kromě léčivých účinků ještě další rozměr, rozšiřuje vnímání přítomnosti, zklidňuje, a tím pomáhá uvědomit si skutečné vnitřní potřeby a hodnoty.

Nicméně jako vše i konopí má své meze. Nezabere na všechno.

Jak říká jeden můj přítel: „Konopí ti umyje okno, ale dveře neotevře,“ říká autor celovečerního dokumentu.

Upoutávka na film Rok konopí (v kinech od 19. 04. 2012)

Video: Aerofilms

Ačkoli mnozí z pěstitelů horují pro samoléčbu, profesor Lumír Hanuš, který je kapacitou v oboru farmaceutické chemie a který v Roku konopí rovněž vystupuje, je opatrnější. Výzkumem konopí se zabývá řadu let na vědecké úrovni.

„Nejsem příznivec takové samoléčby, kdy si pacient sežene nebo vypěstuje konopí a nemá k tomu analýzu, takže ani neví, co používá,“ tvrdí vědec, který už dvacet let působí na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. „Na různé nemoci zabírají totiž různé odrůdy konopí. Dokonce tatáž odrůda může mít v rozdílných sklizních u rozdílných pěstitelů stejné poměry látek, ale rozdílné je jejich množství.“

Jeho objevy v oblasti léčby konopím jsou světově proslulé. Výsledky, které má v léčbě tak obtížných případů, jako jsou onkologičtí pacienti, dokonce dávají naději, že konopí je schopno jim nejen ulevit, ale některé druhy rakoviny zcela vyléčit. Profesor Hanuš je však jednoznačně pro státní dohled v této oblasti.

„Je vždy lepší, tak jako je tomu v Izraeli, když je pacient propojen s pěstiteli, kteří konopí k léčbě vydávají a ti jsou propojeni s hlavním lékařem v této oblasti.

Podle výsledků léčby lze ve spolupráci s nimi vylaďovat léčbu pacienta, jak co se týče množství léčivých látek v rostlině, tak i odlišných odrůd,“ vysvětluje vědec.

Podle mnohých však model, který funguje v Izraeli, je zatím těžko přenosný do českých podmínek. Profesor Hanuš si však zachovává opatrnost vědce, který bylinkáře bere s rezervou.

„Lidoví léčitelé sice mají dobré zkušenosti s léčbou, ale hlásí jen úspěšné případy a nevědí nic o obsahu použitého konopí,“ varuje. Věří, že konopí s sebou nese naději. „Ale jen u některých druhů nemocí a rakovin a jen v určitých stadiích. Tedy ne vždy, a ne u každého.“

Souhlasíte, aby si nemocní mohli pěstovat pro léčebné účely konopí doma? Ne, konopí by mělo být k dostání jen v lékárněNe, jsem proti jakékoliv legalizaciCelkem hlasovalo 14615 čtenářů.

Hlavní zprávy

Osvěta: Léčiva vs. doplňky stravy

Nádherně
zbarvené podzimní dny skončily a pomalu ale jistě přichází zima, možná i
s bílou peřinou. Je dobrý čas vypravit se do lékárny doplnit náplasti,
obvazy a další věci, které zmizely z domácích lékárniček během léta. Mnozí
z nás možná sáhnou i po vitamínech, minerálních látkách a dalších
doplňcích stravy jako možné prevenci pro dny nachlazení a viróz. 

V šuplících a lednicích jsou nejčastěji léčiva předepisovaná na recept lékařem,
některá pak může předepisovat jen konkrétní lékař s určitou kvalifikací a
některé předepisování léčiv je vázáno dokonce na konkrétní smlouvy pojišťoven a
zdravotnických zařízení.

Jestliže vaše zdravotnické zařízení smlouvu nemá,
pošle vás lékař tam, kde vám léčivo může být předepsáno, kde smlouvu mají.

Zpravidla se jedná o specializovaná centra, či zařízení, která se zaměřují na
určitá onemocnění vyžadující biologickou léčbu, či na konkrétní typ onemocnění
jakými jsou například roztroušená skleróza, cystická fibróza, a řada
dalších. 

Na všechna typově výše vyjmenovaná léčiva, jsou-li u nich
splněny požadavky pro jejich předepsaní, pak můžeme od našich pojišťoven
obdržet příspěvek v celé či částečné výši. V praxi to znamená, že za léčivo v
lékárně buď neplatíme nic, nebo u částečného příspěvku doplácíme v lékárně
doplatek, což je rozdíl mezi cenou léčiva a příspěvkem pojišťovny.

Možná jste se setkali i s případem, že si léčivo musíte v
lékárně zaplatit v plné výši sami, protože pojišťovna na něj vůbec nic
nepřispívá, i přesto vám jej však lékárna bez receptu nevydá.

Jiná léčiva
například na bolest či teplotu je dnes možné koupit mnohdy třeba i
v drogerii.

Proč si tedy některá léčiva mohu koupit bez receptu a jiná
zase jen s receptem? Ano, stále si povídáme o léčivech a ne o doplňcích
stravy, na které zde také dojde.

Principiálně platí, že léčiva, která mohou představovat
neúměrné riziko poškození zdraví, pokud jsou použita bez dohledu lékaře nebo
pokud jsou často používána nesprávně, užívají se injekčně, infuzně, mění
nežádoucím způsobem psychiku či jiné, jsou vázána na lékařský předpis.

Určitou skupinu léčiv opiátových a návykových látek je
možno předepsat jen na takzvaný „opiátový předpis“, což je evidovaný a
zvláštním pravidlům podléhající formulář s modrým pruhem, léčebné konopí se pak
předepisuje na další zvláštní typ receptu a to na „elektronický recept
s omezením“. Většina výše uvedený typů léčiv se předepisuje na
elektronický recept a lékař vám u tohoto typu receptu předává kódový znak
(sérii čísel a písmen, či čárový QR kód) vytištěný na papíru nebo zaslaný
textovou případně e-mailovou zprávou (tu si lze v mailové poště otevřít svým
rodným číslem). Lékárník pak kódovým znakem odemkne v počítači chráněné
recepturní údaje, o vás, lékaři a o léčivu a probere s vámi vydání konkrétního
léčiva ať již toho hromadně vyráběného v továrnách, nebo individuálně
připraveného v lékárně.

Lékař i lékárník vás dále poučí, jak léčivo užívat, v
jakých intervalech, v jaké lékové formě (tablety, kapky, či dávkovací spreje a
jiné), s čím léčivo nesmíte kombinovat a v případě potřeby budete upozorněni na
mnoho dalších specifik.

Léčivo se ve styku s organismem stává lékem a v těle
započnou probíhat dva protichůdné děje. Lék působí v těle – léčí
(farmakodynamická část účinku léku) a současně probíhá protichůdný proces
zbavování se léku tělem – tělo působí na lék tak, aby jej vyloučilo
(farmakokinetická část osudu léku v organismu).

Všechny tyto procesy jsou u
léčiva detailně popsány, aby lékař mohl správně vypočítat a určit účinnou dávku
ve vztahu k věku (dávkování se bude lišit u dětí, mladistvých, či seniorů),
váze, dále pak zkontrolovat, zda léčivo smí těhotná či kojící žena, přepočítat
dávku pro pacienty s poruchou ledvin nebo jater, vyhodnotit léčbu u pacientů
pod vlivem návykových látek a další

V případě léčiv na vás pacienty a stejně tak i na lékaře,
výrobce myslí a do krabičky nechává vložit příbalový leták, který lze dohledat
i na internetu. V příbalovém letáku se dočtete, které nežádoucí účinky se při
léčbě mohou objevit, sami pak s lékařem prodiskutujete závažné skutečnosti, o
kterých se v příbalovém letáku léčiva nedočtete.

Tím přispějete k tomu,
aby léčivo bylo neustále prověřováno, že skutečně neublíží ani vám ani dalším
uživatelům. U všech léčiv se po celou dobu jejich existence sbírají a
vyhodnocují bezpečnostní data a účinnost předepsané dávky léčiva.

Všechny
zásadní odchylky se zpracovávají a neustále se prověřuje, zda léčivo je pro
pacienta přínosem a léčení je účinné a bezpečné.

Právě tímto dlouhým výčtem, co vše platí pro léčivo, jsme
se dostali k poměrně krátkému doplnění, jak je to s doplňky stravy.

Léčiva též se někdy používá termín léčivé přípravky (LP)
a doplňky stravy (DS) mají zcela odlišný legislativní status a tím pádem i
zcela odlišnou cestu k pacientovi.

Pro uvedení léčiva na trh je základní
podmínkou registrace u Státního ústavu pro kontrolu léčiv nebo Evropské lékové
agentury.

Nevyhnutelnou součástí registračního procesu léčiva je klinické
ověření účinnosti a bezpečnosti, validace výrobního procesu, kontrola složení a
nastavení bezpečnostních mechanismů a řada dalších bezpečnostních prvků a kroků.

Naproti tomu nejsou doplňky stravy určeny k léčbě či
prevenci onemocnění. Z legislativní definice vyplývají léčebné nebo preventivní
účinky pouze pro léčivé přípravky, zatímco mnohdy podobné doplňky stravy jsou
definované jako potraviny. Definici
doplňků stravy lze nalézt v zákoně č. 110/1997 Sb., o potravinách a
tabákových výrobcích, jenž doplňky stravy aktuálně vymezuje jako „potraviny, jejichž účelem je doplňovat
běžnou stravu, a které jsou koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek
nebo dalších látek s nutričním (výživovým) nebo fyziologickým účinkem,
obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určené k přímé
spotřebě v malých odměřených množstvích“. Výroba doplňků stravy probíhá dle
pravidel na výrobu např. uzenin či jiných potravin, které mohou mít velké
výkyvy v kvalitě (viz. nejrůznější kauzy s potravinami z Polska). 

K uvedení doplňku stravy na trh stačí v České republice
pouze oznámení Ministerstvu zdravotnictví. Součástí oznámení je zaslání textu
obalu před prvním uvedením doplňku stravy do prodeje.

V textu nejsou žádné
klinické ani analytické údaje, protože výrobci tato data nemají a nemají,
neboť bezpečnostní studie a hodnocení 
jsou astronomicky drahá a zákon tuto povinnost výrobcům doplňků stravy
neukládá.

Doplněk stravy tak v průběhu jeho prodeje nikdo nezkoumá, nikdo
nehlásí nežádoucí účinky, nikdo nevyhodnocuje a nezpracovává data při poruše
ledvin, jater a jiné, tak jak to známe u léčiv.

Ministerstvo zdravotnictví
posoudí pouze zdravotní nezávadnost, což znamená, že dlouhodobé užívání doplňků
stravy by nemělo vést k poškození zdraví. To, že výrobce doplňků stravy je
solidním a skutečně dodrží kvalitu, je kontrolováno jen namátkově. Kontroly
provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce, tedy orgán, který
kontroluje všechny potraviny.

text:
PharmDr.
Veronika Prokešová,
LL.M.foto: iStock, FN Motol