Slovo „kognitivní“ v názvu souvisí s myšlením a vnímáním, slovo „behaviorální“ s chováním. Tato terapie neřeší minulost, nehledá příliš příčiny, ale zaměřuje se na aktuální prožívání a chování.
Kognitivisté se soustředili mj. na fakt, jak jsou důležitá přesvědčení člověka o různých záležitostech – když si bude A. o nějakém problému myslet, že ho nezvládne a že z toho bude průšvih, a B. si bude myslet, že to nějak určitě půjde a kdyby ne, tak si nějak poradí, kdo má větší šanci problém vyřešit a kdo se u toho bude cítit lépe?
Změna přesvědčení je tak jedním z cílů kognitivně-behaviorální terapie. KBT, resp.
její předchůdkyně racionálně-emoční terapie (RET) Alberta Ellise, která také pojmenovala několik nežádoucích a přece rozšířených iracionálních přesvědčení – např.
Všichni mě musí mít rádi; Já musím mít rád ostatní lidi; Nesmím dělat chyby; Každý problém má své vynikající řešení, které musím najít; Musím se co nejvíc zdokonalovat atd. atp. Všimněme si, že všechna tato tvrzení obsahují slovo „muset“, popř. jeho negativní formu „nesmět“.
KBT hodně těží z teorií učení; ostatně její stěžejní teze zní: „Co je naučeno, je možné odnaučit“. To se týká všemožných fobií, návyků apod.
Kromě práce s myšlením zahrnuje KBT i nácvik dovedností, postupné vystavování se obávaným podnětům (systematická desenzibilizace – v myšlenkách nebo v reálu – in vivo).
Další technikou je zaplavení – flooding [flading] – klient je vystaven obávané situaci v její plné intenzitě a setrvá v tom tak dlouho, dokud se jeho úzkost nezačne snižovat.
KB terapeut postupuje direktivně (tím je myšleno, že je aktivní a usměrňuje terapeutickou práci, ne že rozkazuje a nedá druhému prostor).
Na začátku se s klientem uzavírá kontrakt, ve které se definuje počáteční stav a co nejpřesněji cíl. Sezení mají svůj řád a klient dostává tzv. domácí úkoly.
Kognitivně-behaviorální terapie se velmi dobře osvědčuje např. u fobií a jiných poruch úzkostného typu a také u poruch příjmu potravy.
PhDr. Michaela Peterkováwww.psyx.cz
Kognitivně behaviorální terapie – naučme se novému chování
20. května 2014 00:00 | Tereza Mahdalová závislost KBT obsese psychoterapie
Kognitivně behaviorální terapie je jednou z nejrozšířenějších terapeutických škol. Své výsostné postavení si zasloužila prokazatelnými výsledky a širokou škálou využití. Její hlavní doménu tvoří práce s myšlením a chováním. Čím je specifická a liší se od ostatních terapeutických směrů?
Kognitivně behaviorální (KBT) terapie vznikla v 70. letech ve Velké Británii. Jedná se o syntézu klasického amerického behaviorismu a kognitivní terapie. Behaviorismus (vychází z anglického behavior – chování) se zabývá naším chováním a činy ve světě. Vychází z prací Johna B. Watsona ze 30. let 20.
století, který se experimentálně zabýval chováním myší v bludišti a svoje poznatky aplikoval na lidské jednání. Přibližně ve stejné době na druhém konci světa, v Rusku, se I. P.
Pavlov věnoval výzkumu klasického podmiňování, kdy u psů propojoval nepodmíněný podnět (hlad) s podmíněným podnětem (zazvoněním), čímž vyvolával podmíněný reflex.
Na základě množství vyloučených slin zjistil, že pokud psovi po určitou dobu pravidelně zazvoní před jídlem, začne časem při zvuku zvonku slinit, i když žádné jídlo nedostane.
Fyziologická reakce (nepodmíněný reflex) se tedy přesouvá i na podnět, který s jídlem nemá nic společného – tj. zvonek. Můžete si to snadno představit na vaší oblíbené restauraci.
Když si vzpomenete na vývěsní štít, dostanete hlad či chuť na pivo, ačkoli tento štít není k jídlu ani k pití, jen ho máte asociovaný s příjemnými zážitky, které jste v této restauraci zažili.
V 50. letech pak přišel F. B. Skinner s tzv. operantním podmiňováním, které staví na faktu, že pokud určité chování odměňujeme, pak se bude vyskytovat častěji, zatímco trestané chování bude ustupovat. Příkladem může být výcvik psa. V 70. letech pak došlo k zásadní proměně těchto jednoduchých teorií – nastoupila kognitivní škola (cogito = lat.
myslet), která se zabývala tím, jakým způsobem chápeme svět, jaký mu připisujeme význam a co si z něj odnášíme v naší paměti. Byly také propracovány kognitivně behaviorální teorie učení, kde velkou roli sehrál A.
Bandura se svou teorií sociálního učení, která v podstatě tvrdí, že se neučíme pouze přímou zkušeností ale i pomocí nápodoby ostatních lidí.
Myšlení a činy jdou ruku v ruce
Kombinace kognitivní i behaviorální terapie tak poskytuje ucelený pohled na mnohé psychologické problémy. Předpokládá se, že všechny duševní stavy jsou naučené v dětství a dají se odnaučit. Věnuje se tomu, jakým způsobem vnímáme svůj svět a jak ho interpretujeme a snaží se tyto naučené vzorce myšlení změnit.
Depresivní člověk je například daleko citlivější na negativní aspekty svého subjektivního světa. Pokud člověk s depresí vyjde z domu, pak vidí jen opadané listí, šedé mraky a ošklivý špinavý chodník. Veselý člověk si na na jeho místě všimne rozkvetlé květiny, zajímavě tvarovaného stromu nebo dětí hrajících si na hřišti.
Oba pohledy jsou reálné, liší se jen v tom, na co se zaměříme.
KBT jako terapeutický směr postupuje v naprosto jasných krocích:
- Na úvodním sezení se zjistí míra a závažnost pacientových příznaků (trpíme střední depresí),
- na dalších sezeních se propracovávají jejich jednotlivé aspekty (ráno se nám nechce vstávat z postele),
- mapuje se jejich struktura (celý den prosedíme u televize),
- následky (jsme ještě smutnější a naštvaní)
- a faktory, které je udržují (nemáme práci a upadá náš společenský život).
Když získá pacient i terapeut jasnou představu o problému, tak se formulují strategie chování, které jej mají odstranit (chodit více mezi lidi, netrávit celý den u televize). Dalších několik sezení se plán upřesňuje a pevně dodržuje. Pokud pacient selže, tak ho terapeut nekárá, ale hledá spolu s pacientem příčiny problému, aby se znovu neopakoval.
Vztah a vývoj terapie
Jako ve všech terapiích, je i v KBT důležitý vztah pacienta a terapeuta. Pacient musí terapeutovi věřit, musí být motivován ke změně svého chování a myšlení.
Pouze pokud je vztah pacienta a terapeuta na dobré úrovni, může nastat změna v chování. Pacient začne postupně chápat, že určité chování vyvolává určitou reakci a že ulpívá na jistých myšlenkách a schématech o světě kolem sebe.
Dobrý vztah snižuje odpor pacienta vůči terapeutickému působení a je základem změny k lepšímu.
Celý terapeutický proces spočívá na třech základech.
- Behaviorální analýze
- Kognitivní analýze
- Funkční analýze
Můžeme si to ilustrovat na případě úzkosti vyvolané nepříjemnou zkušeností s jiným člověkem.
Na úrovni behaviorální se pacient začne tomuto člověku vyhýbat, na úrovni kognitivní si pak o tomto člověku začne vytvářet negativní schémata a tato schémata pak umožní na funkční úrovni se tomuto člověku dále vyhýbat.
Vznikne tak bludný kruh, který sám sebe dále posiluje. Toto schéma se i s behaviorální a funkční složkou pak může přesouvat i na ostatní lidi a vést až k sociální izolaci jedince.
Komu může KBT pomoci?
Právě díky komplexní analýze problému a postupnému bourání tohoto bludného kruhu je KBT často indikována u depresivních a úzkostných poruch. V případě depresí se pracuje především s kognitivní složkou a u úzkostí zase s behaviorální. Pokud se nám podaří depresivního člověka naučit, aby si spíše všímal pozitivních věcí ve světě kolem sebe, pak oslabujeme depresi.
U pacienta s úzkostí existuje pak celá řada technik. Využívá se relaxace, která jde úspěšně proti všeobecnému napětí úzkostného člověka, nebo systematická desenzibilace vůči obávanému podnětu, která spočívá v postupném vystavení pacienta obávanému podnětu. Mezi další techniky patří tzv.
zaplavení, ve kterém je pacient vystaven nejhorší variantě svého strachu či expozice in vivo.
Práce s myšlenkami
Na kognitivní úrovni je pak pacient poučen o mechanismech úzkosti, zjišťuje, že jde léčitelný problém, což podpoří jeho naději ve změnu, zpochybňují se katastrofické scénaře a určuje se logický plán léčby. Přímo na práci s myšlenkami je určena kognitivní restrukturace, kdy se pacient učí vnímat různé zúzkostňující podněty jako neškodné.
Dále je účinné zastavování myšlenek technikou STOP!, pomocí které se léči předevšímm obsesivně-kompulzivní porucha. Další technikou práce s myšlenkami je testování automatických myšlenek. Tuto techniku lze ilustrovat na depresivních pacientech, kteří si často pořád dokola říkají, že nestojí za nic.
Pokud by se ale této myšlence skutečně věnovali, tak by snadno našli mnoho důkazů pro opak.
Kognitivně behaviorální terapie je velmi účinnou terapií první volby v případě depresivních a úzkostných poruch, ale lze ji použít prakticky na všechna duševní onemocnění a potíže.
Jejím velkým přínosem je krátkodobost (kolem 20 sezení v závislosti na hloubce problému) a také empirická ověřitelnost, díky které je v současné medicíně velmi prosazovaná především z finančních důvodů (jiné typy terapií trvají totiž často déle).
Jednoduché kroky a jasně vymezené techniky dávají pacientům i pojišťovnám jistotu, že při správné motivaci skutečně nastane žádaný posun. Na druhou stranu bývá KBT často kritizována jinými psychoterapeutickými školami jako zjednodušující a nepostihující hlubokou podstatu psychických problémů pacienta.
ZDROJE:
Beck, A. T. (2005). Kognitivní terapie a emoční poruchy (1. vyd.). Praha: Portál. Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie. Praha: Tigis. Možný, P., & Praško, J. (1999). Kognitivně-behaviorální terapie: úvod do teorie a praxe (Vyd. 1.). Praha: Triton. Praško, J. (1998). Skupinová kognitivně-behaviorální terapie depresí (1. vyd.). Praha: Psychiatrické centrum Praha. Praško, J., Možný, P., & Šlepecký, M. (2007). Kognitivně behaviorální terapie psychických poruch (Vyd. 1.). Praha: Triton. Vybíral, Z., & Roubal, J. (2010). Současná psychoterapie. Praha: Portál.
Kognitivně-behaviorální terapie a ADHD
Kognice znamená myšlení, behavior (čti: bihejvior) znamená chování a terapie léčbu.Stručně by se KBT dala popsat ve třech bodech:
- Dělej to, co funguje
- Co nefunguje, neopakuj
- Přemýšlej, proč tomu tak je
Není náhodou, že nejlepší svépomocné materiály pro osoby strádající psychickýmiproblémy vycházejí právě z KBT. Je totiž výborně použitelná v běžném životě.
S trochou nadsázky bychom mohli říci, že první lekci KBT má za sebou každý dobrýpejskař.
Aniž by si to uvědomoval, používal její principy: když učil štěňátko chodit navodítku, nedělat v bytě loužičky, neskákat na stůl…
Posiloval žádoucí chování pochvalou apamlskem, nepodporoval (ignoroval nebo trestal) to nežádoucí. A stále dělal jednu velmidůležitou věc: respektoval možnosti svého štěněte i své vlastní.
Uveďme si příklad: Páníček vypozoroval, že jakmile se štěně probudí, udělá loužičku.(Díky malému močovému měchýři prostě nemůže jinak.) Proto pejska ihned po probuzenívynesl na zahradu a postavil na trávník.
Štěně se vyčůralo, pán ho pochválil, pohrál si sním, a pak ho pustil zpátky do domu. Pejsek dostal svou šanci uspět – a uspěl. Pán byl svýsledkem spokojený, a proto opakoval stejný postup každý den.
Až pes povyroste, ani honenapadne vykonávat potřebu doma na koberci…
…a právě jsme se seznámili s většinou pojmů, typických pro KBT:
Výcvik
Slovo „výcvik“ patří neodmyslitelně ke KBT. Nejedná se ale o výcvik dítěte (jako pejska),ale o výcvik vás – rodičů. Abyste se naučili porozumět za prvé situaci, za druhénáslednému chování všech zúčastněných a za třetí způsobu, jak chování správně ovlivnit.Tomu se říká analýza.
Analýza
Připomeňte si příklad se štěnětem. Analýza pomáhá najít vhodný postup, jak dosáhnoutžádoucího chování. Postup je nutné průběžně ověřovat a dolaďovat.
Důležité: Často je třeba rozpoznat (nebo i záměrně navodit) správnou situaci, kdy jevysoká pravděpodobnost uspět. Nechtějme nemožné…
Pozitivní posilování
Pochvala, odměna nebo výhoda je odpovědí na žádoucí chování. Posílí jeho opakovánípříště. Např. holčička si udělala domácí úkoly – může na počítač.
Důležité: Až si budete lámat hlavu s vymýšlením vhodných odměn, nezapomeňte v zápaluna tu z největších, a sice pozornost rodičů! Společná hra, práce, četba, sport…
Odměna a trest
O odměnách už byla řeč. Jak ale reagovat na nežádoucí chování? KBT používá různézpůsoby a zde jsou ty základní:
- Odepření pozornosti. Sděluje: to se mi nelíbí, na to se nebudu koukat, takhle simě rozhodně nezískáš. Příklad: vztekle vřískáš – ignoruji tě.
- Odepření chtěné aktivity. Příklad: holčička si neudělala domácí úkoly – nemůžena počítač.
- «Time out» (oddechový čas). Příklad: surově poškrábala brášku – namísto dalšíhry půjde na 5 minut do kouta.
- Odebrání výhod nebo odměn. Příklad: neudělala domácí úkol – ztrácí výhodutrávit volný čas po svém.
Důležité: Reakce na žádoucí i nežádoucí chování musí následovat bezprostředně po něm!Jinak ztratí účinnost.
Snad je zbytečné upozorňovat, že je naprosto nevhodné ignorovat (nebo jinak trestat) dítěještě dlouhé hodiny po jeho prohřešku, když původní situace dávno vyšuměla. To byhraničilo s týráním! Ve vztahu k dítěti se nesmíte urážet nebo hloupě trucovat.
Systematicky veďte záznamy, třeba do obyčejného sešitu nebo do diáře. Na základěanalýzy vytipujte různé podoby nežádoucího chování, které pramení z ADHD. Napišteseznam. Připište situace, kdy k němu dochází. Pak si položte 3 otázky: Co na něj funguje?Co nefunguje? Co by mohlo fungovat?
Podobně postupujte u chování žádoucího, tedy toho, které chcete posílit.
Pak se soustřeďte na pár vybraných momentů, kterým se budete po několik následujícíchtýdnů věnovat. Stručně zaznamenávejte výsledky, učte se, hledejte lepší strategii.
Důležité: Buďte trpěliví. Nikam nespěchejte a nesnažte se vyřešit všechno naráz. Změnyse budou dostavovat teprve časem, po malých krůčcích.
Jak to může vypadat v praxi? Vedle nákupního seznamu a dětských kreseb na ledničcepřibude Mirečkova fotografie s přehlednou tabulkou: vyčistil si zoubky ráno/večer, napsalúkol, cvičil, nebil ségru, nakrmil králíky.
V průběhu celého dne sbírá Mireček body a máma nebo táta je zapisují do tabulky.
Podtabulkou je seznam odměn za nasbírané body: budou palačinky, bude s tátou kutit v dílně,půjde s dědou do ZOO, 15 minut na počítači, pětikoruna do prasátka… Nechybí ani tresty,např.
nějaká krátká (do 10 minut) práce, do které se nikdo nehrne, jako vyklepat rohožky,roztřídit odpad… (Poznámka: za vykonanou práci nezapomeňte pochválit a poděkovat, ikdyž byla za trest.)
Jednotlivé položky by měly odrážet povinnosti/zájmy dítěte a také běžný chod vašídomácnosti. Při tvorbě nástěnky se klidně se inspirujte svou vlastní zkušeností z činnostidětských oddílů a užijte si trochu zábavy!
Důležité: Systém musí situaci vám všem zjednodušit, nikoli vás zotročit a znechutit příliškomplikovanými pravidly!
Nezapomeňte, že hlavním úkolem „bodování“ je pomoci děcku s poruchou pozornostizorientovat se a obstát v každodenních požadavcích. Vám zase dává dobrou zpětnouvazbu i příležitost jít mu příkladem. Výtečně trénuje vaši důslednost.
Výhodou jsou srozumitelná (psaná) pravidla, přehledné vyjádření denního režimu,zábavná forma pro vás i pro děti. Nic vám nebrání zapojit i prarodiče nebo sourozence.Naopak, vyhnete se tak případnému sabotování (byť nechtěnému) vašeho snažení.
Nevýhoda je jediná: je těžké vytrvat a udržet záznamové i bodovací systémy při životě. Navaši důslednost kladou skutečně vysoké požadavky a vaše lajdáctví rychle odhalí.
Očividně můžete řadu poznatků KBT prakticky využít i jako laici. Je tu také možnost svěřitse do péče odborníků z řad psychologů nebo psychiatrů. Věděli jste, že mnozí z nich samipodstoupili několikaletý „výcvik“ v kognitivně-behaviorální terapii…?
Kognitivně behaviorální terapie
Kombinace kognitivní a behaviorální terapie pomáhá nahlížet na psychologické potíže jako na jeden celek.
Zastánci této terapie razí názor, že duševní stavy jsou naučené v dětství a správným postupem je můžeme přetvořit. V rámci kognitivně behaviorální terapie (KBT) se pracuje s myšlením a chováním člověka.
Analyzuje to, jak duševně nemocný člověk vnímá svět a jak změnit dosavadní způsob myšlení a pohled na svět.
Nahlédněme do historie KBT
Kognitivně behaviorální terapie má své kořeny ve 30. letech 20. století. Vznikla ve Velké Británii a snoubí americký behaviorismus a kognitivní terapii.
Behaviorální terapie se zabývá poruchami chování, jež jsou chápány jako získané reakce. Vychází z prací I. P. Pavlova, který u psů vyvolával podmíněné reflexy (slinění) nepodmíněným podnětem (hladem) a podmíněným podnětem (zazvoněním).
Kognitivní psychoterapie se zaměřuje na poznávací procesy – především myšlení.
V 70. letech minulého století se v kognitivní škole stavělo na původních teoriích a odborníci se zajímali o to, jak vidíme svět, jaký má pro nás význam a co si z něj odnášíme v paměti.
Světlo světa spatřily kognitivně behaviorální teorie učení, na nichž se významnou měrou podílel A. Bandura.
Ten přišel s teorií sociálního učení, v níž tvrdil, že se učíme ze zkušeností i napodobování ostatních lidí.
Jakým způsobem probíhá terapie?
KBT probíhá v předem stanovených krocích:
- Začíná úvodním sezením, kde terapeut zjistí míru a závažnost pacientových psychických problémů, například že trpí určitou formou deprese.
- Na dalších sezeních se hledají jednotlivé aspekty psychických problémů (nejsme schopni obléct se a jít do práce).
- Dále se mapuje struktura psychických problémů (celý den nevstaneme z postele).
- Určí se následky psychických problémů (propadáme do hlubšího smutku a jsme na sebe naštvaní).
- Stanoví se faktory, které nedovolí eliminovat psychické problémy (jsme nezaměstnaní, bez partnera a nevedeme žádný společenský život).
Těchto pět kroků přispívá k tomu, že obě dvě strany získají představu o problému a na základě zjištění může terapeut doporučit strategii chování, která pomůže odstranit psychické potíže (zapojit se do společenského dění, místo vysedávání u televize vyrazit ven). Pacient musí plán přesně dodržovat a terapeut jej s dalšími novými poznatky upřesňuje. Jestliže pacient selže, hledá terapeut příčiny problému a řešení, jaké podniknout kroky, aby se selhání znovu neopakovalo.
Pro koho je terapie vhodná?
Pro lidi s depresí a úzkostmi
V rámci KBT dochází ke komplexní analýze problému a představuje cestu, jak se dostat z bludného kruhu. Z toho důvodu je často využívána u depresivních a úzkostných poruch.
Terapeut naučí pacienty s depresemi, aby si všímali pozitivních věcí, čímž dochází k oslabení deprese. Pacienty s úzkostí terapeut zasvětí do relaxačních technik a může aplikovat systematickou desenzibilaci, tj.
vystaví je obávanému podnětu nebo nejhorší variantě svého strachu.
Základem je důvěra
Terapeut se musí snažit o to, aby vybudoval s klientem vztah postavený na důvěře. Tím bude pacient lépe motivován ke změně svého chování a myšlení. Snáze pochopí, že svým chováním vyvolává určitou reakci a že existuje i jiný pohled na svět, než který má zažitý. Dobrý vztah usnadňuje to, aby pacient lépe přijímal terapeutické působení a nevytvářel si k němu odpor.
Kognitivně behaviorální terapii lze použít prakticky na všechny duševní potíže. Většinou postačí 20 sezení, aby pacient překonal své problémy a mohl plnohodnotně žít. Ozývají se však i kritické hlasy, že KBT zjednodušuje psychické potíže pacienta a nezaměřuje se na jejich hloubku a podstatu.
Co je kognitivně behaviorální terapie (KBT)? (text použitý z knižního zdroje)
KBT vznikla integrací kognitivní terapie a behaviorální terapie v 70. letech 20. století. „Kognitivní“ znamená zaměřený na procesy myšlení a poznávání. Pojem „behaviorální“ souvisí s pozorovatelným (zjevným, viditelným, slyšitelným) chováním.
KBT se svým širokým repertoárem propracovaných metod zaměřuje především na čtyři složky lidské psychiky a to na myšlení, emoce, tělesné reakce a pozorovatelné chování.
Protože tyto složky jsou navzájem provázány (obr. 1), změna v jedné složce má vliv na zbylé tři. Na naši psychiku má samozřejmě vliv i konkrétní situace, ve které se právě nacházíme. Obr. 1.
Vzájemně se ovlivňující složky lidské psychiky.
KBT klade důraz na terapeutický vztah, kdy je třeba, aby se klient s terapeutem cítil v bezpečí, měl pocit přijetí, byl terapeutem oceňován, cítil, že o něj má terapeut opravdový zájem a zároveň že respektuje jeho autonomii. Terapeut se rovněž společně s klientem snaží hledat souvislosti mezi klientovými současnými potížemi a jinými faktory v současnosti i v minulosti a tím klientovi pomáhá, aby svým problémům lépe porozuměl.
KBT je často relativně krátká, časově omezená a více strukturovaná. Strukturou se myslí určité pevné uspořádání jak jednotlivých sezení (např. na začátku sezení se probírají domácí úkoly a na konci sezení se úkoly zase zadávají), tak celého terapeutického procesu (zahajuje se vstupním vyšetřením, pokračuje se vytvořením seznamu problémů, stanovují se cíle terapie atd.)
Na začátku KBT bývá terapeut více aktivní a direktivní. V dalším průběhu terapie však jeho direktivita klesá a aktivita a odpovědnost se postupně přesouvá na klienta.
Klient v úvodu KBT dostane informace, že to podstatné pro jeho uzdravování se nebude dít během terapeutického sezení, ale v době mezi sezeními a v jeho běžném životě.
Klient dostává „domácí úkoly“, které provádí mezi sezeními a často si o nich vede písemné záznamy, které pak s terapeutem probírá na sezení. Tím se v něm mj. posiluje jeho vůle na sobě systematicky pracovat i po skončení terapie.
Konečným cílem KBT je to, aby klient v budoucnu již terapeuta nepotřeboval, aby se stal dobrým terapeutem sám sobě.
KBT se zaměřuje na řešení konkrétních, jasně definovaných problémů ve vztahu k přítomnosti a budoucnosti klienta.
V úvodu léčby si klient a terapeut definují konkrétní, realistické a v rovině Tělesné pocity Emoce Zjevné chování Myšlenky, představy Situace, událost Důsledky pozorovatelného chování měřitelné cíle, při jejichž dosahování se uplatňuje vědecká metodologie, např. pozorování, měření a testování hypotéz.Terapeut se během terapie nesnaží více než jeho klient a nedává klientovi mnoho rad. Naopak, klienta pomocí vhodných terapeutických otázek povzbuzuje v tom, aby si sám postupně přicházel na možné způsoby řešení svých problémů.
Někdy se o KBT traduje zkreslená představa, že se nezabývá hlubšími příčinami problémů klienta a nezajímá se o jeho osobní historii. Je to mýtus. KBT zkoumá minulost klienta a to dosti pečlivě.
Nicméně terapeut se osobní minulosti klienta věnuje jen do té míry, aby on i klient dokázali porozumět původu jeho současných potíží.
Pro terapeuta a klienta je podstatné především to, jaké má klient problémy v současnosti, co je jeho cílem do budoucnosti, na co konkrétního je třeba se zaměřit, aby se příznaky klienta zmírnily, aby se naučil samostatně zvládat své problémy a aby se zlepšila jeho kvalita života.
Pro KBT je typické, že se zaměřuje na empirické zkoumání účinnosti svých terapeutických postupů.
Výsledky výzkumů ukazují, že KBT je účinná u závislostí, deprese, úzkostných poruch, obsedantně kompulzivní poruchy, posttraumatické stresové poruchy, u fobií všeho druhu, u hraniční poruchy osobnosti, u nadměrných obav o zdraví, chronického únavového syndromu, poruch spánku, poruch příjmu potravy, u manželských problémů atd. Účinnost KBT potvrzují i výsledky některých neurobiologických studií, které ukazují, že tento typ terapie vede k trvalým prospěšným metabolickým změnám v mozku.
Navzdory tomu, že účinnost KBT je relativně vysoká, existují určitá omezení. Zhruba 20 až 30% klientů, které trápí chronické problémy související s poruchou osobnosti, hypochondrií, drogovou závislostí či poruchami příjmu potravy, nereaguje na klasické postupy KBT dostatečně.
Tato skutečnost je výzvou pro KB terapeuty a výzkumníky v oblasti psychoterapie, kteří vytváří nové integrativní přístupy s potenciálem vyšší účinnosti na problémy rezistentních klientů. Mezi tyto nové přístupy patří např. Terapie zaměřená na schémata, tzv.
Schematerapie, Terapie přijetím a odhodláním, Kognitivně analytická terapie, Kognitivní terapie založená na všímavosti a další.
(Upravený text z publikace: Pešek R., Praško J., Štípek P. – Kognitivně behaviorální terapie v praxi. Portál, 2013)