Sportovní centrum plné bojových sportů: THAI BOX, K1, KICKBOX / MMA, GRAPPLING / BOX Pro začátečníky, pokročilé, muže, ženy i děti.
Bojové sporty získávají napříč populací stále více příznivců, velké množství mužů, žen, ale také dětí a juniorů.
Jsou různé cíle a motivace, ale u nás nemusíte mít za cíl zápasit.
Aniž by Vás někdo nutil zápasit, tak bojové sporty jsou ideální aktivitou pro rozvoj fyzické a duševní síly, pohybové koordinace, odreagování se od každodenních stresů, vypěstování si vlastností jako jsou sebovládání, sebepřekonání, fyzická a duševní vytrvalost a v neposlední řadě se také naučíte sebeobraně, jak se ubránit útočníkovi.
To vše ve zcela nové nadstandartně vybavené dvouposchoďové multifunkční sportovní hale GIBU-X-GYM o velikosti 1.800 m2, vybavené klimatizací, vzduchotechnikou, prostory bez zápachu plné čerstvého vzduchu a sportovních aktivit.
Multifunkční sportovní hala, která nemá v české republice obdoby. To vše pod vedením profesionálních trenérů s osobním přistupem a v příjemném kolektivu.
Zastávka MHD se nachází na hranici našeho pozemku a autobus č. 42 jezdí každých 10 minut, máme pro klienty i vlastní parkoviště, takže u nás vždy bez problému zaparkujete a můžete jít hned sportovat.
K dispozici zde máte nadstandartní sportovní vybavení a to nejen pro bojové sporty, ale i posilovnu o velikosti 900 m2 ve druhém poschodí. Prostorné šatny, sociální zázemí, vše je zde zcela čisté a hygienické, opět včetně vzduchotechniky a klimatizace.
Po tréninku anebo i před máte k dispozici posezení s kapacitou 30ti osob v prostorách recepce s vlastním sociálním zázemím mimo šatny. WIFI je samozřejmě součástí se signálem v celém objektu.
Každý den, každý okamžik je nový začátek ! Teď je ten správný čas začít ! Trénuj s námi !
Mysleli jsme na Vaše zdraví, Váš úspěch, Vaše změny. Proto vznikl GIBU-X-GYM. Makáte na sobě a my jsme tu denně pro Vás Váš GIBU-X-GYM, máme pro Vás otevřeno 7 dní v týdnu
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
GIBU-X-GYM je víceúčelová sportovní halase zaměřením na bojové sporty #THAIBOX #K1 #KICKBOX #MMA a #BOX a posilovnou o čisté velikosti 900 m2 ve druhém poschodí, centrum se zázemím pro komplexní přípravu různých sportovních odvětví.
GIBU-X-GYM založil v roce 2015 reprezentant, vícemistr Evropy, mistr Rakouska a mistr Vídně Raddy Divis. V roce 2020 byla dokončena nová dvouposchoďová multifunkční sportovní hala o velikosti 1.800 m2, a najdete nás tedy na ulici Maříkova 30, BRNO – Řečkovice, kousek od GLOBUSU.
- BRNO si tak připisuje další skvělý a nejvetší a multifunkční gym.
- V prvním poschodí se nachází bojové sporty, recepce, posezení, šatny a zázemí, v druhém poschodí postupně dovybavujeme posilovnu stroji #LifeFitness a #Hammer Strenght, kdy termím plného vybavení je leden 2021.
- GIBU-X-GYM, PLNÝ TVRDÝCH TRÉNINKŮ.
- Při výběru vybavení jsme se soustředili na pestrost a inovace, které vyhovují podmínkám pro trénink bojových sportů, funkčních tréninků a kompenzačních cvičení pro další sporty, které vyžadují posilování, koordinační a stabilizační cvičení pro zvětšení výkonu.
- Vše pod vedením zkušených a kvalifikovaných trenérů: * Skupinové lekce * Individuální tréninky pro jednotlivce a skupiny s individuálním přístupem, časově přizpůsobené přání klienta a to jak časově, tak i zaměřením cvičení na klientův stanovený cíl (zlepšení kondice, úbytek váhy, zdravotní problémy, zlepšení technik bojových sportů, mentální trénink atd.)
Kickbox: SAP liga – kickbox dětem
Světová populace včetně dětí tloustne, méně se hýbe. Dle statistik je situace alarmující. Kickbox v Čechách ztrácí na oblibě – pro média a sponzory není atraktivní, jelikož se nejedná o olympijský sport. Dnes ale nebudeme plakat nad rozlitým mlékem, pokusíme se zjistit, jak z toho ven.
Každé dítě, i to zdánlivě bez talentu na sport, by se nějaké pohybové aktivitě mělo pravidelně věnovat. Doporučují to odborníci, stejně jako zdravý rozum a vlastní zkušenosti. Co se v mládí naučíš, k stáru jako když najdeš. Toto přísloví platí i ve vztahu k pohybu a sportu.
Všichni tedy víme, že bychom měli naše děti vést k pravidelnému pohybu, na hodiny tělesné výchovy v rámci povinné školní docházky nelze spoléhat. Někteří chceme navíc podporovat v dětech soutěživost, touhu po sebezdokonalování ve všech směrech. A narážíme na problém, jaký sport tedy vybrat. Vzhledem k názvu tohoto časopisu je nad slunce jasné, že řeč bude o kickboxu.
A když k tomu přidáme již zmiňované děti, vznikne SAP liga. Je tedy kickbox vhodný i pro mé dítě? Podle statistik SAP ligy není žádný klub, který by produkoval výrazně více šampiónů, než jiné. Dále se také nepodařilo prokázat, že by byly zvýhodněné talentované děti oproti těm, které jsou pilné. Vše se dá naučit. Začít můžete v podstatě kdykoliv.
Máte-li snad obavy ze znetvořených obličejů či vzrůstu agrese vašich ratolestí po návštěvě tréninku, uklidníme vás.
Michal Němeček, 3x mistr světa, 7x mistr Evropy, 4x mistr ČR, rozhodčí SAP ligy, který se věnuje kickboxu od svých 10-ti let (tedy 13 let), o něm říká: „Jedná se o kontaktní sport, ale není třeba se ho bát. Děti jsou hodně hlídány, kontakt je minimální. Komplexně posiluje celé tělo, rozvíjí i mozek, musíte hodně taktizovat. Není to například jako u atletiky – jdi na dráhu, a utíkej.“
„Ježišmarjá, ve mně taky byla malá dušička, když jel na první závody,“ směje se Jaroslava Němečková, zakladatelka SAP ligy.
„Kickbox je ale tak široký sport – není zaměřen jen na nohy nebo ruce.
Posílí celé tělo, naučí koordinaci pohybu, sebeovládání, odhad charakteru člověka… A můj syn (Michal Němeček) začal s tímto sportem hlavně ze zdravotních důvodů. Takže já jednoznačně doporučuji.“
Petr Zich st., otec mimo jiné absolutního vítěze SAP ligy 2013 Petra Zicha ml.: „Samozřejmě, že tady nějakou bolest děti zažívají, ale jedná se o drobná poranění. Když to srovnám například s fotbalem, co se týká kotníků a vazů, je kickbox bezpečný.
Navíc si myslím, že děti provozující tento sport mají větší disciplínu. Navíc pokud se vymlátěj na tréninku, tak už nemají v běžném životě potřebu se prát. Bohužel jsme se ve škole setkávali s názory kantorů, že když dělá syn kickbox, může za všechny pranice ve škole, což nebyla pravda.
A naštěstí se vždy našla řada svědků, která potvrdila jeho bezkonfliktnost. “
Martin Zavoral,5x mistr světa, 4x mistr Evropy, 11x mistr ČR, zakladatel SAP ligy, dvojnásobný otec a reprezentační trenér Českého svazu full kontaktu: „Myslím si, že kickbox patří mezi bezpečné sporty a to hned z několika hledisek. Zaprvé v tréninku je tělo neustále utužováno a připravováno na podávání výkonů.
Zadruhé máme k dispozici celou řadu ochranných pomůcek a chráničů a další velkou výhodou je, že váš protivník je stále proti vám a můžete na něho reagovat. Není možné zde dostat takový faul zezadu, jako při některých jiných sportech.
Z pozice otce a kickboxerského dítěte mohu říci, že kickbox dává, kromě zlepšování tělesné schránky jak po fyzické tak i po psychické a mentální stránce, úctu k sobě i k ostatním lidem, závodníkům a sportovcům.
Každý sport nese nějaká kritéria úrazovosti, ale pokud člověk dodržuje sportovní hygienu, ochranné pomůcky a dodržuje správné zásady, je kickbox jedním z nejkomplexnějších pro rozvoj člověka. Dnes je navíc vyhledávaný i jinými vrcholovými sportovci jako doplněk k jejich specializaci.“
SAP liga se zrodila před 4 lety na schůzce trenérů, kde se trenéři polokontaktu dohodli, že by bylo dobré udělat něco pro děti, aby si za nízké startovné více zazávodily. „Na velkých závodech se platí 300-450,- startovné, odbouchají jeden zápas, a když prohrají, mají smůlu a jedou domů.
U nás zaplatí startovné 150,-, a pokud zápas prohrají, jde se ještě do barážového kola, takže za tu cenu můžou odehrát například 5-6 zápasů.
Principem je, aby se děti připravily na velké závody se světovou konkurencí, aby měly možnost nastoupit i proti někomu jinému, než jsou týmoví kolegové,“ vysvětluje svou ideu Jarka Němečková a dodává: „Začínali jsme se 40 dětmi a první rok končili se 102 závodníky, kteří se postupně do SAP ligy přidali, z čehož máme radost.
Tu trochu kazí přístup některých klubových trenérů, kteří nás mylně považují za „podřadné závody“ a nezodpovědně k nám své závodníky neposílají. Bohužel si neuvědomují, nebo je jim to jedno, že pokud děti nebudou co možná nejvíce závodit, nemají šanci uspět se světovou konkurencí, kde je toto naprosto samozřejmé.
“ Její slova potvrzuje fakt, že se již druhým rokem jedná o nominační turnaje do reprezentace, které však mají úžasnou rodinnou atmosféru a motto ligy zní: Přijďte se s námi zdokonalovat a závodit na světové úrovni. „Nesbírají zde ale zkušenosti jen soutěžící děti, i trenéři, začínající rozhodčí.
Mají možnost se takzvaně otrkat před velkými závody, ledacos odkoukat od zkušenějších kolegů,“ doplňuje Michal Němeček. Jarka Němečková však nevidí problém jen v jisté ignoraci, ale také v přihlašování na poslední chvíli: „Deadline je pátek odpoledne a ještě v úterý, ve středu nemáme přihlášeného jediného závodníka.
Pak volají trenéři, že nepřijedou, když není nikdo přihlášený, načež se všichni dohlašují v pátek ráno. Tím vzniká problém předimenzování, kdy máme postavené jen jedno tatami na 90 zápasů. Kdybychom počítali s větším počtem účastníků dříve, není problém postavit tatami dvě. Takto musíme krátit časy jednotlivých zápasů a je to opět na úkor dětí – nejedou 2 x 2 min.
, ale třeba jen 2 x 1,5 min.“ Pokud nemáte zájem o účast v lize, ale přesto chcete, aby si váš svěřenec zazávodil, stačí říct. SAP liga umožňuje takzvaný vložený zápas „mimo pavouka“ s extra startovným, kde si vyberete, s kým chcete závodit. Pokud obě strany i hlavní rozhodčí souhlasí, není problém. „To na velkých závodech není možné,“ vysvětluje Jarka Němečková. „Tam je striktně dané, kdo s kým bude závodit. Jinak sestavujeme pavouka podle pravidel, aby v prvním kole proti sobě nenastoupili kolegové z jednoho týmu, pokud to jde, případně favorité. “
Čas vytřídil partu okolo SAP ligy do současné sestavy pod vedením webmastera Martina Flesara, který i během jednotlivých kol nejen že stihne obsluhovat skoring, ale i dělat online reportáže. Bohužel ale také ukázal, že materiálno opět vítězí.
Motivací bývá pro závodníky často hlavní výhra, kterou mají někteří jistou, díky vysokému počtu nasbíraných bodů, již ve 4. kole a posledního se pak nezúčastňují. To je však škoda, když si uvědomíme, jaká byla původní myšlenka celého projektu.
Proto se organizátoři rozhodli od letošního roku poslední kolo zrušit. A jaké že z toho plyne ponaučení pro nás „dospěláky“? Bylo by dobré méně myslet na to, zda budu mít volný víkend.
Uvědomit si, že vložené investice do sportu našich dětí se nám bohatě vrátí ve formě zdraví a štěstí. A to je k nezaplacení.
SAP liga ve zkratce:
Název je přejatý od italské firmy specializující se na výrobu oblečení, doplňků i ringů pro kickbox (SAP = Simon, Alfonso, Patricie), pro kterou má Jarka Němečková a Martin Zavoral z pražského Studia Fighter´s v ČR výhradní zastoupení. Dle vlastních návrhů oblékli do této značky také celou naši kickboxerskou reprezentaci.
Původně byla určena pro mladší a starší žáky, před dvěma lety přibyl juniorský semicontakt a lightcontakt, loni i kicklight. Jedná se o 5 kol (od roku 2014 pouze 4 kola – 2 jaro, 2 podzim) většinou konaných na pražském Strahově ve Studiu Fighter´s.
Za každý vyhraný zápas obdrží závodník 5 bodů, za vyhraný zápas v barážovém pavouku 3 body. Výherci s nejvyšším počtem bodů v jednotlivých kategoriích (semicontakt, lightcontakt, kicklight) získávají kompletní výstroj v hodnotě 8.000,-, za druhé místo v hodnotě 7.
000,- a za třetí v hodnotě 6.000,-.
Autor: Olga Jandová
RECENZE: Posedlé dítě
Daniela Schmidtová 5. března 2020
Kniha Posedlé dítě je již třetím bestsellerem z pera dánské autorky Lone Theilsové, v němž vystupujenovinářka Nora Sandová. Ač se jedná o poměrně útloučkou knížku o pouhých 240 stranách, dle méhonázoru splňuje všechny náležitosti, které bych od tohoto žánru čekala. Knihu bych zařadilaněkam na pomezí detektivky a thrilleru – přesně tedy zapadá do portfolia nakladatelství Ikar.
Ač se jedná již o třetí knihu s Norou Sandovou, já jsem se s všetečnou novinářkou prostřednictvím Posedlého dítěte setkala poprvé. Vzhledem k tomu, že autorka neodkazuje na případy z knih minulých, troufám si tvrdit, že každou z jejích knih lze číst samostatně.
V případě knih Lone Theilsové mi je sympatické, že autorka přímo čerpá ze svých vlastních zkušeností s korespondenty ve Velké Británii a do svých knih často zapracovává případy, které mají základ v reálných událostech. Též hlavní hrdinka se autorce až nápadně podobá. Obě jsou původem Dánky, jež pracují jako zahraniční korespondentky ve Velké Británii pro dánský deník a obě se ve volném čase věnují kickboxu.
Příběh
Hlavní téma knihy je poměrně neobvyklé, nicméně velmi zajímavé.
Autorka se v knize zabývá nigerijskou náboženskou skupinou a částečně se dotkne i některých nigerijských zvyklostí a pověr, které souvisejí s černou magií a rituálními oběťmi dětí.
Nejedná se ovšem o žádný prvoplánový krvák, ve kterém by se dala mrtvá těla počítat na desítky či stovky. Autorka zároveň čtenáře konfrontuje s dánskou a ruskou kulturou, především tedy s ruskou mafií.
Čtenář sleduje příběh z pohledu investigativní novinářky Nory, která touží dělat kvalitní žurnalistiku a zabývat se skutečně důležitými tématy, jejichž vynesení na světlo pomůže otevřít oči nejen policii, ale i celému světu. Její snažení ale mnohdy naráží na tvrdou realitu v podobě jejího nadřízeného nebo nepříliš sdílných vyšetřovatelů.
Recenze
Vzhledem k úspornému rozsahu knihy, autorka nemá prostor na žádné nezáživné úvodní popisy, kterými by čtenáře zasvěcovala do děje a už rovnou v první kapitole se odehrávají poměrně zásadní události. V případě této knihy čtenář tedy nemusí čekat, až se „začte“, kniha má totiž tu sílu vtáhnout čtenáře do děje hned od prvních stránek.
Samozřejmě jako každý hlavní hrdina i Nora řeší své osobní problémy v partnerském a rodinném životě.
Líbí se mi ale, že v knize se na ně neklade nijak zásadní důraz a nenarušují tak hlavní zápletku knihy.
Není nic horšího, než když se polovinu knihy autor zbytečně babrá v osobním životě nějaké postavy, která má přece na práci daleko důležitější věci, jako třeba vyřešit vraždu.
Kniha je napsaná tak, že se v ní neobjevují žádné „zbytečnosti“, což je pro mě rozhodně vítaná změna. Směle bych Posedlé dítě doporučila každému milovníkovi napínavých detektivně-thrillerových příběhů, protože tato jednohubka se četla opravu sama. Zhruba od poslední třetiny je příběh doslova nabitý akcí, díky čemuž se nebudete moci od čtení odtrhnout.
Hodnocení:
83% Daniela Schmidtová 4. března 2020
Zajímejte se přesně o to, co jíte, říká mistr světa v americkém karate a kickboxu Pavel Ploch
Dobrý den, pane Plochu, mohl byste se čtenářům na úvod představit?
Dobrý den, jmenuji se Pavel Ploch, je mi 43 let, jsem zaměstnán u jedné úspěšné firmy a ve volném čase nejvíce sportuji a věnuji se mentálnímu tréninku – koučinku.
Jsem stále aktivní sportovec, dělám kickbox, vedu sportovní klub BULLDOG’S GYM Praha, dále běhám, posiluji a občas si vyjedu na kole. Co mne velmi baví, je vaření a příprava veganských pokrmů.
Co bylo pro vás tím hlavním impulsem k přechodu na veganskou stravu?
Možná to bude překvapivé, ale především má manželka, která neuměla a nechtěla nikdy připravovat maso. Již od počátku našeho vztahu jsme si tedy vařili společně bezmasá jídla a velice nám to chutnalo. Stal jsem se tedy docela rychle vegetariánem.
Začal jsem se poté více zajímat o to, co jím, zjišťovat informace, číst články, a tím se mi začaly otevírat dveře dalších možností stravování jako veganství, raw strava, bio potraviny, atd…Nebylo pak těžké se rozhodnout pro veganskou stravu, když jsem navíc viděl videa z velkochovů, jatek a výroby mléka a vajec.
Jaká byla celková reakce lidí, když jste přešel na veganství? Bylo nebo stále je to obtížné někomu vysvětlit, protože jsou například proti tomu?
Má manželka je v podstatě také vegan, i když to nechce takto veřejně nazývat, zde to je úplně v pohodě. U rodičů to samozřejmě bylo ze začátku trochu těžší. Měli problém si zvyknout na to, že když přijedeme na návštěvu, tak nechceme nic živočišného, ale teď už to šlape. Obě naše mámy dostaly veganské kuchařky a obě nám nyní vaří veganská jídla, někdy se doslova oblizujeme.
A u kamarádů, kolegů ze zaměstnaní jsem žádné přímo negativní reakce neslyšel. Víte, po pravdě, moc to s nimi neprobírám, je to pro mne stále velmi citlivé téma a snažím se názorovým střetům v zaměstnaní vyhýbat.
Sport musí děti především bavit, říká trenér hokeje a kickboxu
Jste místopředsedou kutnohorských Sršňů a zároveň mladé Sršně trénujete. Co pro vás tahle práce znamená?
Letošní sezónu jsem bohužel musel na trenérském postu u Sršňů ukončit předčasně. Sešlo se mi najednou moc povinností a nedalo se už všechno plnohodnotně stíhat. A trenérská práce nejde jen tak napůl ‚šolichat‘.
Kromě samotných tréninků je třeba věnovat dostatek času i přípravě.
A vzhledem k tomu, že se mnou v kategorii trénovali ještě další dva zkušení trenéři, dohodli jsme se, že sezónu dotrénují oni, já si trochu odpočinu a budu se věnovat hlavně ‚bafuňařině‘ a věcem spojeným s chodem oddílu.
Jinak mě trenérská činnost i práce ve vedení oddílu vždy bavila a vyplňovala téměř veškerý můj volný čas. Myslím, že u Sršňů je to trochu jiné než v jiných oddílech.
Je tu perfektní parta lidí, kteří mají stejný názor na výchovu malých hokejistů a chtějí oddíl neustále posouvat dopředu a v takovém prostředí se prostě funguje dobře.
Tohle nám potvrdili i trenéři, kteří k nám přišli z jiných klubů.
Věnujete se po trenérské stránce ještě jinému sportu?
Tak plnohodnotně jako hokeji ne. Mám sice kromě trenérské hokejové ‚profi‘ licence B ještě licenci C trenéra kickboxu, ale za trenéra kickboxu, bych se neoznačil. Chodím jen občas vypomáhat trenérovi do Valdman's gymu a pokud se na turnajích kryjí dětem zápasy tak, že hlavní trenér zrovna koučuje jiného borce, tak za něho na dalším tatami zaskočím.
Přečíst článek ›
Vás syn je velmi úspěšným kickboxerem. Co všechno to obnáší po stránce rodičovské a stránce trenérské?
Je pravda, že se Sebastienovi v kickboxu daří. Původně měl být kickbox jen doplňkovým sportem k hokeji a nakonec se stal jeho ‚hlavním‘ sportem a úplně mu propadl.
Na hokej už mu nezbývá čas, což mě mrzí, ale volbu sportů jsem vždy nechával na něm.
Za dva roky, co jezdí na soutěže, patří mezi jeho největší úspěchy dva tituly mistra Evropy, druhé místo ze Světového poháru, dva tituly mistra ČR a jeden titul vicemistra ČR.
Je však potřeba tyto dětské úspěchy nepřeceňovat a sledovat a zaměřit se spíše na výkonnostní a sportovní růst. Nějaké poháry a medaile jsou jen třešničkou na dortu, ale nejsou zdaleka to hlavní. Po trenérské stránce to obnáší svatou trpělivost (směje se).
Ikdyž co se týče kickboxu, tak já se Sebastiena snažím připravit hlavně po fyzické a řekněme psychické stránce. Jeho dovednostní růst jsem vložil do rukou povolanějších.
Mimo svých dvou tréninků v kutnohorském Valdman's gymu jezdí ještě jednou týdne do Prahy na tréninky k reprezentačnímu trenérovi Martinu Zavoralovi a do Poděbrad na trénink boxu k Danielu Venclovi. No a po rodičovské stránce to obnáší obrovskou porci času a i nemalé finanční prostředky.
Jak podle vás vybrat dítěti ten správný sport? Co je nejdůležitější – aby to dítě bavilo?
Přesně tak. Daný sport musí dítě hlavně bavit. Od toho se potom vše odvíjí. Malé děti by si měly osahat co nejvíce sportovních odvětví a samy si vybrat, který sport jim přináší největší radost a v tom by je potom měli rodiče podporovat.
Pokud se vrátím k Sebastienovi, tak ten si vyzkoušel florbal, atletiku, házenou, hokej a nakonec si jeho srdce získal kickbox. A z vlastní zkušenosti mohu říct, že pokud má dítě daný sport opravdu rádo, tak jde vše mnohem jednodušeji.
Kdy poznat, že se rodič ve výběru sportu mýlil a že už nejde o lenost, či nechuť dítěte, ale opravdu o to, že na daný sport nemá talent?
Myslím, že na tuto otázku neexistuje univerzální odpověď. Někdy se totiž stane, že dítě je několik let v týmu jedním z nejslabších, ale např. období puberty to zlomí a doslova před očima se vám začne měnit z podprůměrného hráče na nadprůměrného. Není to samozřejmě případ všech, ale zase tak ojedinělé to není.
Spíše bych to opravdu stavěl na tom zda má dítě daný sport rádo. Určitě bych vlastnímu dítěti nezakázal chodit na sport, který by mělo rádo jen kvůli tomu, že mu nejde. Tady je vždy potřeba, aby ambice rodičů korespondovaly s ambicemi dětí.
Nemůže být každý vrcholový sportovec a není přeci nic špatného na tom dělat sport jen pro zábavu. A to jakýkoliv.
Přečíst článek ›
Proč je podle vás dobré vést děti ke sportu?
Zde vidím dva hlavní aspekty. Ten první je zřejmý – získání motorických dovedností a rozvoj a posílení těla. Druhý, možná ještě důležitější, aspekt je aspekt sociální. Děti naváží nová přátelství, učí se fungování v kolektivu a získávají smysl pro řád a pravidla.
Je nějaký sport, který je Vám tak říkajíc nesympatický a na který byste své děti nikdy nedal, třeba proto, že jde jen o dobrý byznys?
I po dlouhém přemýšlení musím odpovědět, že nevím. Opravdu mě nenapadá žádný sport, který bych vlastním dětem zakázal. Myslím, že žádný sport jako takový není špatný. To mohou být pouze lidé, kteří např. daný sportovní oddíl vedou.
Jaké jsou dnešní děti z hlediska sportu? Mají o něj v dnešní přetechnizované době ještě vůbec zájem? Nebo jde jen o ambice rodičů?
Sportujících dětí je čím dál tím méně. A nemyslím, že by hlavním viníkem byly počítače, tablety atd. Problém vidím spíše v rodičích. Oni by měli vést děti ke sportu. Přeci jsem to já, jako rodič, který přímo ovlivňuje kolik času potomek stráví u tabletu a kolik na sportovišti. Vzbudit v dětech zájem o sport není zase takový problém.
Z mnoha náborů, které jsme dělali na hokej, bylo tolik dětí, které říkaly, že by ho chtěly hrát, ale že jim to rodiče nedovolili, protože to stojí hodně peněz a času. To je potom takové smutné, když rodiče nejsou ochotní věnovat čas svým vlastním dětem. Samozřejmě jsou případy, kdy to prostě nejde, ale rozhodně jich není většina.
A tímto děkuji všem rodičům, kteří děti ke sportu vedou.
Na kolik vlastně rodiče přijde mít doma malého hokejistu?
Budu konkrétní a vezmu kutnohorský oddíl. Roční členský příspěvek je 3.500 korun. A ten se navíc platí až druhou sezónu. Ta první je zcela zdarma, aby si hokej mohl bez jakýchkoliv závazků vyzkoušet každý. V členském příspěvku potom máte úplně vše. Od dopravy na zápasy autobusem, přes veškerý ostatní servis.
Nově příchozí děti dostanou zapůjčenou i kompletní výstroj. Čili malé děti vyjde v Kutné Hoře hokej na 3.500,- Kč za sezónu a máte v tom 10 měsíců fullservis. Postupem času, jak děti rostou, k tomu přibudou peníze za hokejky atd., ale to rozhodně nejsou žádné závratné částky. Hokej je drahý až na své TOP úrovni.
Přečíst článek ›
Přednáška a diskuze: Šumavské bory na Novém Zélandu
KUK! Festival pro nejmenší ratolesti přijíždí poprvé do Plzně. KUK! je divadlo připravené na míru pro děti od 10 měsíců do 3 let. Přijďte zažít jedinečný koncept kulturního a zábavného programu pro batolata.
Krátká představení ještě nestaví na propracovaném příběhu a řeči, ale hudbou, barvami a zajímavými materiály vtahují malé diváky do hry. Festival nabídne také pohybové workshopy a celodenní otevřenou batolecí hernu a odpočívárnu. Vezměte své děti na nezapomenutelné odpoledne.
Více informací najdete na: http://www.kukfestival.cz/
Představení:
PTÁČEK A LEV
pátek 26.10. 2018 10:00, 11:00 Poetická inscenace pro děti od 10 měsíců do 3 let.
Jaro se probouzí a s ním i netradiční přátelství, které se prohlubuje a zraje stejně jako jablíčka, či švestky na podzim. Neroztaje ho dokonce ani ten nejsilnější mráz. Tak trochu poetická inscenace pro nejmenší, která je oslavou něžných okamžiků, vzájemné blízkosti dvou na první pohled odlišných bytostí – ptáčka a lva.
Společně s námi zaklepte na dvířka zahrádky, kde bydlí lev, který zatím netuší, jaká tajemství v ní příroda ukryla.
Koncept: Mária Šmolková, Režie a dramaturgie: Dora Bouzková, Hudba: Jiřina Vacková, Režijní spolupráce: Jiřina Vacková, Scénografie: Alžběta Vitvarová, Tereza Magnan, Hrají: Mária Šmolková, Eliška Rojíková
35 minut. Po představení je ponechán krátký čas na hraní s objekty z inscenace.
100 Kč / dítě, 100 Kč dospělý. Každý divák představení potřebuje vlastní vstupenku.
Předprodej vstupenek zde.
CIRQUEON: BLEŠÍ CIRKUS
sobota 27.10.2018 10:00, 11:30 Workshop nového cirkusu pro nejmenší do tří let.
Cirkus je pro všechny… i pro batolata. Během výuky je kladen důraz na hravost, uvědomění si vlastního těla – zpevnění středu, zabalení těla, zlepšení koordinace pohybu a motoriky.
Účastníci se také seznámí s originálními cirkusovými pomůckami. A hlavně díky společnému cirkusení posílíme vztah mezi dětmi a jejich rodiči. Bleší cirkus je určen pro dvojice – dítě + dospělý.
Naše doporučení – malí cirkusáci by už měli umět chodit, aby si workshop pořádně užili.
Doporučujeme pohodlné oblečení.
50 minut.
100 Kč dítě / 100 Kč dospělý. Každý účastník workshopu potřebuje mít svou vstupenku.
Předprodej vstupenek zde.
MOMENT!
sobota 27.10.2018 15:00, 16:00 neděle 28.10.2018 10:00, 11:00, 12:00
Něžná trashpunková inscenace pro batolata od 10 měsíců do 3 let.
Stačí malý moment a obyčejné předměty ožívají. Skříp. Písk. Vrz. Rachtata. Přicházejí plechoví hrdinové od popelnic. Nenechte se zmást jejich možná trochu drsným zevnějškem, skrývá se za ním něžná duše. Vydejte se s námi do světa, kde i rezavé plechovky vyprávějí fascinující příběhy…
koncept, režie: Pavol Smolárik, Richard Fiala, Marek Doubrava, František Antonín Skála, hudba: Marek Doubrava, režijní spolupráce: Jiří Ondra, scénografie: František Antonín Skála, hrají: Pavol Smolárik, Richard Fiala
40 minut i s časem na hraní po představení.
100 Kč dítě / 100 Kč dospělý. Každý divák představení potřebuje mít svou vstupenku.
Předprodej vstupenek zde.
BATOSNĚNÍ
neděle 28.10.2018 15:00, 16:00 Pohádková ukolébavka pro děti od 10 měsíců do 3 let
Dva hrdinové – Pom a Luli. Kuk! A jsou na světě. Ťap, ťap, ťap…putují postelovou krajinou-nekrajinou a potkávají Béé, Haf, Trututú, BAF!, Brum. Cesta je dlouhá, víčka jsou těžká. Pšt! a dobrou noc. Toto představení, lehoučké jako pírko, navazuje na evropský trend tvorby pro děti od nula do tří let.
Představení nabízí dětem první kontakt s divadlem – je interaktivní, respektuje jejich potřeby a citlivě je uvádí do světa zvuků, hlasů, pohybů, dotyků, loutek. Už od 10 měsíců si totiž miminka začínají pamatovat věci kolem sebe a svět, který bezprostředně nevidí, pro ně už začíná existovat.
koncept, režie: Monika Kováčová, scénografie: Zuzana Vítková, hrají: Dan Kranich, Lucie Valenová
35 minut. Po představení je ponechán krátký čas na hraní s objekty z inscenace.
100 Kč dítě / 100 Kč dospělý. Každý divák představení potřebuje mít svou vstupenku.
Předprodej vstupenek zde.
kickbox :: skbu
Tyto stránky používají cookies k analýze návštěvnosti a bezpečnému provozování stránek. Používáním stránek vyjadřujete souhlas s našimi pravidly pro ochranu soukromí.
Close
Děláme plnokontaktní kickbox evropského střihu, základem jsou klasická pravidla K-1 – box, lowkicky, kolena, klinče. Naši závodníci nejčastěji soutěží právě v tomto typu kickboxu, ale máme zkušenosti i v čistém Muay Thai podle plných pravidel s lokty.
- Pro všechny chlapce a dívky, ženy a muže, jestliže:
- -chcete mít perfektní postavu a všestrannou kondici
- -chcete mít důvěru v sebe sama
- -nebojíte se na sobě tvrdě pracovat
- -věnujete svému rozvoji čas a úsilí
- Jaké musíte mít předpoklady, mimo výše uvedených?
Žádné. Předchozí sportovní trénink není podmínkou. Kde je vůle, tam je cesta.
- -boxovat, používat nohy, kolena, lokty
- -zápasit na blízko díky klinčům a chvatům
- -posilovat s vahou vlastního těla i rozmanitým nářadím
- -překonat strach z kontaktu
- -být součástí party – výsledky má každý za sebe, ale trénujeme společně jako tým!
Ano. Borci z našeho závodního oddílu se v řadě disciplín pravidelně účastní amatérských závodů na republikové úrovni a občas i nějakého toho profesionálního galavečeru.
Závodní oddíl je určen pro všechny, kdo chtějí soutěžit a mají odpovídající výkonnost.
Kdo se chce sportu věnovat naplno, kromě závodů pořádáme i campy a soustředění, spolupracujeme s dalšími gymy, jezdíme na semináře, republikové sparringy a podobně, akcí je dost.
Na rozkoukání a vyzkoušení nepotřebujete nic. Pouze sportovní úbor (kraťasy, triko, ručník, cvičí se na boso).
Jakmile víte, že se našemu sportu chcete věnovat, potřebujete co nejdříve alespoň chránič zubů, bandáže a boxerské rukavice (dá se pořídit pod tisícovku). Postupně pak ještě chránič kolen, holení, suspenzor, helmu.
Cena kompletního vybavení je v rozmezí dvou až pěti tisíc. Vše je možné pořídit přímo v naší prodejně.
Jsou při tréninku zranění?
V zásadě moc ne. Šrámy a modřiny. Kickbox je bezpečnější, co se počtu i závažnosti zranění týče, než např. hokej či fotbal.
Je to dáno skutečností, že borci se soustředí na soupeře a ne na míč či puk, používají chrániče, a trénink je pod dohledem trenéra veden způsobem, který minimalizuje možnost zranění.
Kontakt je dovolen pouze tak intenzivní, nakolik jsou na něj sportovci adekvátně připravení. Nejsme hovada, abychom posílali nováčky do války. Na pohodové klubové atmosféře si zakládáme stejně jako na profesionálním tréninku.
Tréninky pro začátečníky jsou v pondělí a středu od 17:00.
V SKBU Hostivař máme dva oddíly dětského kickboxu – oddíl kickbox děti je určený pro děti ve věku 8-12 let, oddíl kickbox mládež navštěvují děti ve věku 12-16 let. Kickbox je bojový sport. Obecně lze říci, že bojové sporty jsou pro děti velmi vhodné.
V našem klubu klademe velký důraz na výchovu dětí – zaměřujeme se na základní principy a hodnoty bojových umění – uznávání autority trenérů, kázeň na tréninku a respekt vúči partnerům na tréninku a soupeřům na závodech.
Věnujeme se osobnostnímu rozvoji dětí – soustředění se na trénink, překonávání sebe seba a zvyšování sebevědomí jsou naším cílem. A samozřejmě trénujeme kickbox.
Úměrně k věku dítěte zlepšujeme fyzickou kondici, nejprve se naučíme správnou techniku, poté trénujeme na lapách a boxovacích pytlech, pak začneme nacvičovat práci ve dvojicích a vše vrcholí sparringem. Neustálým opakováním se postupně zlepšujeme. Zdokonalujeme naše tělo a mysl.
Naučené dovednosti si ověřujeme na závodech. Zde děti zažívají svá první vítězství a první porážky. Všechny tyto aspekty bojového sportu kickbox a získané zkušenosti jistě děti využijí v dospívání i v dospělosti. Pro nás kickbox rozhodně není o mlácení. Pokud se, jako rodiče, s našimi názory ztotožňujete, budetme se na vaše dítě těšit. V kurzech máme ještě volná místa.
Přijdete, projedete trochu mobility, aktivace a zahřátí, a pak pokračujete podle toho, co pro vás trenér připravil – možností je spousta podle toho, v jaké skupině jste, v jaké fázi tréninkového cyklu jste atd.
V zásadě se provádějí technické a pohybové drily, nácviky, lapuje se, boxuje na pytlích, zlepšuje se kondice a kardio (různé intervalové tréninky, kruháče a tabaty, lana, medicinbally, atletické drily apod.
) a posiluje se (nejčastěji s vlastní vahou, dřep, shyb, vis, stojka, kruhy, hrazdy, core apod., ale naši kickboxeři zvládají i základní funkční cviky s činkami a kettlebelly).
Tréninky se snažíme skládat variabilní, abychom předešli jednostrannému přetížení a nudě, a vychovali jsme všestranně pohybově nadané atlety, kteří mají celkový přehled ve fightu. No a taky aby vás to bavilo:)