Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.
 |
Takže intimních partií dítěte se může podle paní psycholožky dotýkat jenrrodič při hygieně a lékař při vyšetření. A dítě samo ne? A jak má masturbovat? Nebo si má odnést trauma z masturbace? A do kolika let je dítě dítětem? Jak pak má mít sex s partnerem či partnerkou po 15. roce věku? |
| |
Pan profesor se jmenoval Matějček, nikoliv Matějíček. |
 |
Naprosto idiotský titulek. |
 |
| |
Každé dítě … zas někdo rozpoutá něco jako mee too |
| |
Já myslím, že se paní drží příliš u zdi…Zneužíváno je dnes až 130% dětí. To za našich časů nebylo! |
| |
člověk má co dělat, aby korigoval dopad téhle „korektní“ společnosti na výchovu dítěte, kde každý úchyl dostává prostor v médiích se vyjadřovat ke své úchylnosti, a ještě mu tleskají, že nejen chudák dítě má problém se zorientovat, co společnost považuje za normální a co normální skutečně je…a to úplně stačí navštívit zpravodajský portál bez erotického zaměření… |
| |
| Njn jsme taková černobílá společnost. Rezignovali jsme na výchovu, tak to za nás musí dělat cizí lidé. Jenže v tom je docela problém. Ti cizí lidé mají většinou docela slušné pravomoci, ale téměř nulovou zodpovědnost. Takže nejlepší je, když máme nepsaná pravidla a umíme vychovávat mladou generaci v rodině.Tak nějak si neumím představit, že když chci jako rodič potrestat dítě, tak mi nějaký člověk, co na to má lejstra bude kázat, že to dělám špatně… To si umím představit, že by se mi koncentrce adrenalínu násobila…Ale ono to není jen u výchovy dětí. Už léta se hovoří, že plasty jsou problém. Ale jako společnost jsme natolik otupělí, že je nám to fuk. A tak to jako ptéma pro business zvednou ti, co k tomu znečištění přispěli nejvíce, zalobujou a za naše peníze budou likvidovat to, co vlastně natropili… A mnozí jim ještě tleskají |
| Nie nadarmo si platia dobre PR agentury:-) |
| Ono všeho je tolik, kolik se tomu věnuje pozornosti..Nechci podceňovat žádné ale vůbec žádné téma..Ale mám takové podezření, že dnešní společnost, která chce mít z každého vysokoškoláka produkuje až moc takových těch expertů na sociologii, psychologii, ekologii, klima atd ..kteří pak v praxi musí obhájit důležitost svých oborů a zajistit jejich financování.. |
| Všechno je o nastavených parametrech.. co je a není sexuální zneužívání..A ty jsou nastaveny tak, že sexuálnímu zneužití čelí „úplně každé dítě“..No, mě to nějak minulo .. ale to bude asi tím, že jsem měl ještě jinak nastaveny ty parametry a neviděl ten sexuální útok v každé narážce či sprostém vtipu.. |
| Tak jsem byl taky zneužité dítě. Už ve druhé třídě jsem přesvědčil Ivču, aby mi ji ukázala. Zneužila mne v zápětí, chtělo ho taky vidět. |
| Připadá mi to jako nějaká moderní ideologie – neustálý boj proti klimatickým změnám a boj proti sexuálnímu zneužívání.Nechci nijak zlehčovat skutečné případy zneužití – jen nějak nevěřím tomu masovému nárůstu, kterým nás „odborníci“ straší |
| Připadá mi to jako nějaká ohraná písnička – neustálé zlehčování pro mne těch opravdových problémů,které máme na stole jako je právě zneužívání dětí,jejich výchova,násilí v rodinách … To je pro mě důležité téma . Pro někoho je důležitější Syřan v Německu,ale zničené děcko u sousedů neřeší A to nadhazuji obecně, nepodsouvám to přímo Vám . |
| Jsem ročník 47 a nechápu jak jsme mohli vyrůst bez všech psychologů a moudrých paní jako je tato.Nějak se to podařilo a většina z nás není úchylná ani nevraždí jak by se dalo čekat.Neskončí to odebíráním dětí hned po porodu protože rodina není schopna se o děti odborně postarat ? Tedy mimo rodin psychiatrů a psychologů ? |
| Je to poměrně jednoduché:informace,kterým dnes čelí 7 leté děti , jste Vy, při vší úctě neměl ani v 15 letech a o jejich objemu,které se na ně valí ani nemluvě = X násobně více, X násobně větší tlaky ,obavy,očekávání,porovnávání se světem, virtuální svět…není o co stát, ale máme to tady . Indiáni taky nepotřebují psychology ani antidepresiva a jsou stále šťastní…dokud k nim nepřijde bílý muž. |
| K nám bílý muž nepřišel, přišli jsme sami k sobě. A psycholog nepomůže když média utvrzují děti že například záškoláctvím zachrání planetu.Připadá mi že těsně po válce se svět postaví na nohy a má jasno, co je důležité.Dnes už se svět zase staví z nohou na hlavu. |
| Jenže ty poslední přírodní kmeny celé dny tráví sháněním potravy. Nemusí přemýšlet, jestli koupí ručníky, jak velké ručníky, jak barevné ručníky, z jakého materiálu atd atd. |
| Myslíte, že dříve bylo zneužívání či násilí v rodinách méně?Ono všeho je tolik, kolik se tomu věnuje pozornosti.. |
zlehčování?spíš se o tom furt povídá, ale řešení? to nejsou tyhle linkydost často se to využívá v boji u rozvodu a o děti … ale jsou to jen pomluvy a je potrestána dotyčná, když se to neprokáže? ne
ve svém okolí vidíte nějaké zneužívání? týrání? já ne … spíš vidím dost samoživitelek a rodin, které jsou od sebe – syn se mne ptal zda by mohl mít taky víc tatínků? proč? dostávají víc dárkůl, zmrzlinu…? hmm a to mají pokoj plný lega, vláčků, plyšáků, autíček, venku domek na stromě, kola, koloběžky … babičky a dědové je rozmazlují, ale ON chce ještě víc tatínků |
| Jak známo, čím víc psychiatrů, tím víc duševně nemocných… |
| pro paní je zneužívání její byznis. Byl bych opatrný lézt do rodin,u nás na Klatovsku se jeden táta, neprávem pronásledovaný podobnou „paní“nakonec zabil… nakonec z |
| A kolik je případů u rozvádějících se rodin. |
| Myslíte toho, co mu soud nakázal bydlet pár mimo domov, aby se mohlo prošetřit podezření ze zneužívání… načež on spachal sebevraždu?Tomu fakt neříkám „pronásledování“. Socialka je povinna prošetřit každé podezření, které se k ní dostane. A normální člověk se kvůli tomu nezabije. |
| Nejvice ohrozene jsou „skolkove“ deti…a…nejvetsi hrozbou je kyberprostor, kteremu rodice nerozumi… Nevim, nevim, ale me to nejak nejde dohromady. Predskolak vetsinou neumi cist ani psat. Sexualne obtezovat predskolaka z kyberprostoru je podle mne dosti narocny ukol. Tim nechci zlehcovat tento problem. Jen chci podotknout, ze ono koukani jen na statistiku nedava az tolik smysl. Pokud jsou nejvice ohrozeni predskolaci, tak bychom se asi meli zamyslet nad rodinou, skolkou, krouzky atd…coz me opravdu desi,ale je to resitelne. Jedna se o konkretni osoby. A pokud se bavime o kyberprostoru, kde dohledani osoby nemusi byt az tak jednoduche, tak zase cili na uplne jinou skupinu deti, ktere se uz umi branit, jen asi nevedi jak (nebo nechapou proc by se meli branit). A to zase je resitelne. Je to jiste zavazny problem, ale rikat „predskolaci jsou bezbrani“ a „kyberprostor je zle misto“ to mi moc nejde dohromady… |
| Přesně, je tam divný skok, který nedává smysl. |
| Proboha co je to zas za titulek? |
| Nemyslím si, že paní psycholožka rekla to co je v titulku. Když něčemu čelíte tak vás něco přímo ohrožuje, s něčím se potýkáte, bojujete, léčíte apod. To by znamenalo, pokud by byl titulek pravdivý, že každé jedno dítě v ČR je obětí sexuálního zneužití. To zcela jistě pravda není. Chce to zapracovat na správném chápání významu slov. Údajný profesionál (novinář) by to měl automaticky umět 😉 |
| Takže paní psycholožka považuje za sexuální zneužití např. i to, že se jim otevře nějaká stránka s pornem, nebo internetový chat….. tak tahle definice to „sexuální zneužívání“ posouvá do úplně jiné roviny….. Jak pak budeme odlišovat ty opravdu zneužite děti? |
| potřebuje nějak zdůvodnit údajný nárůst počtu zneužití, protože u zneužití skutečných je nějaký nárůst dost nepravděpodobný. Tak se vymyslela kategorie kyberzneužití. |
| Ta psycholožka má pravdu. I když má dítě štěstí na normální lidi ve svem okolí tak tu šanci „nečelit“ sexuálnímu zneužití zabijí sociální sítě na internetu. |
| Proto je třeba dětem ukázat jiný svět, než je ten virtuální. Osobně jsem velkým odpůrcem sociálních sítí, budu doufat, že se mi podaří děti vychovat tak, že byť je třeba mít budou, nebudou je považovat za reálný život a nebudou na nich trávit hromadu času. |
| Výchovou a příkladným vzorem se to dá možná v rámci nějakého kompromisu zvládnout, ale neodstíníte dítě od internetu, sociálních sítí, apod. úplně. To by muselo být v dětství drženo mimo kontakt vrstevníků a být vyučováno v rodině. |
| Tak ono zase je úplně izolovat od internetu apod. by též nebylo ku prospěchu. |
| Taky se o to snažím. Dosáhl sem jistého pokroku. Dítě nemělo potřebu si vzít na dovolenou tablet 😀 Možná toho chvílemi lituje, ale samo mi řeklo, že si ho nevezme. |
| „nebudou je považovat za reálný život a nebudou na nich trávit hromadu času.“…… No ono je problém právě to, že to realita je, a to je důležité dětem vysvětlit. Když si dítě bude myslet že to není realita ale jen nějaká hra nebo pohádka, tak to dopadne mnohem hůře. |
| Není otázka, zda izolovat, nebo izolovat či mít, nebo nemít. (Mimochodem, sítě nemáte, protože v nich jste…) Ale jak se nimi zacházet a jak se v nich pohybovat. Nezaspala jste trochu dobu? |
| Proč zase titulek říka úplně něco jiného než článek? Vždyť to je úplně obyčejné lhaní |
| Jestliže děti navštěvují v rámci svých sociálních sítí i různé chatovací místnosti do kterých má přístup kdokoliv, tak si troufám tvrdit, že titulek má bohužel pravdu. |
| pardon, plus omylem…. protože hrozit a čelit jsou dva naprosto rozdílné termíny. To, že existuje reálné riziko, vůbec neznamená, že se něco stalo. |
| To, že něčemu nerozumíš, ještě neznamená, že je to blbost. |
| Rozumím všemu.. prostě žvásty |
| Prosím vás, naučte se tam u vás základní smysl slov…věta sexuálnímu zneužití čelí každé dítě znamená, že je každé dítě sexuálně zneužito (čelit = být vystaven něčemu).To je naprostá hloupost a paní psycholožka nic takového neřekla (na jejím místě bych si teda takovéhle zkreslení významu nenechala líbit).Paní psycholožka řekla, že „je ohrožené každé dítě“, tedy potenciálně – ne že zneužívání čelí. |
|
| Jistě, říkáte přesně to stejné co já – je v tom velký rozdíl. Takže nechápu, kde je problém? Můj výklad to na roveň rozhodně neklade. |
Každá desátá žena a dvacátý muž byli v dětství zneužiti
Nejčastěji podle něj dochází ke zneužití dětí ve věku jedenácti a dvanácti let, nehledě na pohlaví. Pokud jde o zneužití chlapců, pachatelem je podle statistik v 67 % muž a ve 33 % žena.
Dívky jsou ve sto procentech zneužívány muži. Zatímco u nich je pachatelem ze 60 % procent příbuzný, chlapce nejčastěji zneužívají cizí muži. K nejčastějším projevům obtěžování patří podle Weisse osahávání, na druhém místě pak masturbace oběti.
Případy, o kterých se policie dozví, jsou však jen špičkou ledovce. Na to, že například pokud dojde ke znásilnění, míra ohlášení incidentu tohoto trestného činu je pouhých pět až 10 procent.
Je důležité zdůraznit, že sexuální násilí není jen soulož, ale široké spektrum tohoto chování
„Je důležité zdůraznit, že sexuální násilí není jen soulož, ale široké spektrum tohoto chování. Navíc z praxe mohu říci, že pokud jde o dokazování, neznamená to, že když došlo ke genitální souloži, má policie v ruce jasný důkaz zneužití. V 39 procentech případů totiž ani nedojde k porušení panenské blány, protože v nízkém věku se tkáň může rychle zcelit,“ upozorňuje sexuolog.
Muži jako oběti sexuálního násilí v dětství si z takovýchto zážitků také odnášejí trochu odlišné následky než ženy.
„Pokud jde o negativní následky, tak ty trvalého charakteru postihnou 32 procent zneužitých žen a 22 procent zneužitých mužů. Nicméně více než polovina mužů (54 procent) neuvádí následky ze zneužívání v dětství žádné. U žen je to 43 %.
Pozitivními následky pak míním ty, které se odehrají dobrovolně mezi mladistvými. To je také důležité neopomíjet, protože deset procent českých dívek a chlapců zahajuje pohlavní život před patnáctým rokem věku,“ připomněl Weiss.
Když už dojde ke zneužití chlapců, mají zřejmě štěstí, že to jejich okolí řeší dvakrát častěji, než je tomu u dívek. „Na policii je oznámeno každé 10. zneužití chlapců, ale až každé 20. zneužití dívek,“ upozornil sexuolog.
Podle odborníků, kteří se zabývají léčbou těch, jejichž oběťmi jsou zneužité dívky a chlapci, existuje v české legislativě problém, jehož náprava by pomohla a děti ochránila. Násilníkům musí být nařízena léčba, a to dlouhodobá. Dva roky nestačí. Po jejich skončení si většina okamžitě začne vyhlížet další oběť.
Opravdu je výjimka, když k nám přijde člověk s deviací nebo sklony k sexuálnímu násilí, který ještě nic neudělal a chce se léčit.primářka sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová.
„Opravdu je výjimka, když k nám přijde člověk s deviací nebo sklony k sexuálnímu násilí, který ještě nic neudělal a chce se léčit. Sexuální deviaci nelze vyléčit, ale lze ji udržet pod kontrolou. Léčba by měla trvat tak dlouho, dokud nesplní účel. Klidně deset dvacet let,“ upozornila primářka sexuologického oddělení FN Brno Petra Sejbalová.
„Jenomže u nás ji zákon nařizuje jen na dva roky, a pokud ji soud sám nestihne prodloužit, což často znemožní pachatelé, kteří se k líčení nedostaví, okamžitě se ukončuje,“ dodala Sejbalová s tím, že v minulosti zákon vyžadoval léčbu, dokud účel nesplnila.
Hlavní zprávy
K prevenci sexuálního násilí může přispět každý z nás
Téma sexuálního násilí a obtěžování se u nás i po celém světě více otevřelo v roce 2017 díky hnutí #MeToo. Hnutí ukázalo, jak rozšířený fenomén sexuální násilí představuje, a pomohlo některým obětem promluvit o jejich zkušenosti.
Veřejná debata v České republice se však bohužel často nesla v duchu zlehčování problému a zpochybňování výpovědí lidí (převážně žen) se zkušeností se sexuálním obtěžováním[1] a násilím. Sexuální násilí a jeho lehčí formy jsou přítomny i v českých školách.
Příspěvek nabízí vyučujícím vhled do problematiky a představuje několik praktických kroků, díky nimž mohou přispět k bezpečnějšímu školnímu prostředí, aniž by museli téma explicitně zařazovat do učebního obsahu.
Výzkum Agentury Evropské unie pro základní práva (2014) ukázal, že násilí na ženách, do něhož spadá i sexuální násilí, je závažný a častý problém v celé Evropské unii i v České republice.
Z výsledků vyplývá, že nějakou formu sexuálního násilí zažila každá desátá žena starší 15 let a se sexuálním obtěžováním ve formě nepříjemného dotýkání, objímání nebo líbání se setkala každá pátá žena starší 15 let. Průzkum Amnesty International (2015) zabývající se znásilněním v ČR dále ukázal, že lidé mají mylnou představu o výskytu znásilnění – jeho počet značně podhodnocují.
Podle odborných odhadů se ročně v České republice stane 7500–20 000 znásilnění, z nichž pouze 3–8 % je nahlášeno. Mylná je také představa o pachatelích. Typický obrázek sexuálně deviantního pachatele, který znásilní svou oběť v odlehlém parku, neodpovídá realitě. Většinu znásilnění spáchá osoba, kterou oběť zná (kolega, spolužák, příbuzný, velice často partner).
Lidé mají také tendenci přisuzovat spoluvinu za znásilnění oběti, v případě, že se chovala koketně, byla opilá, vyzývavě oblečená, neřekla jasné ne, procházela opuštěným místem nebo měla mnoho partnerů.
Zejména vysoká míra přisuzování viny oběti je alarmujícím zjištěním. Právě obviňování oběti je často důvodem, proč ta čin nenahlásí nebo se s ním nikomu nesvěří. Obviňování oběti spoluvytváří tak zvanou kulturu znásilnění – tedy společenské klima, které bagatelizací, zpochybňováním a vytvářením stereotypních představ o ženách a mužích usnadňuje pachatelům jejich konání.
Genderově motivované a sexuální obtěžování na českých školách
Prevalence sexuálního obtěžování a násilí na českých základních školách není dostatečně výzkumně zdokumentována.
Tematická zpráva České školní inspekce (2016) věnovaná prevenci řešení šikany a rizikového chování na školách sice mapuje výskyt sexuálního rizikového chování a to, jak školy toto téma v rámci prevence pokrývají, avšak neuvádí, jaké projevy do kategorie sexuální rizikové chování řadí.
Výzkumná pozornost byla doposud věnována genderově motivovanému a sexuálnímu obtěžování na českých vysokých a středních školách, jednalo se však o výzkum míry obtěžování studujících ze strany vyučujících[2] (Smetáčková, & Pavlík, 2011 & 2012, Vohlídalová, 2009).
Obtěžování ze strany vyučujících je závažným problémem, zvláště proto, že se při něm jedná o porušení profesionálního vztahu a zneužití moci a autority. Tento typ obtěžování a násilí však není primárně předmětem tohoto příspěvku, který se věnuje především projevům sexuálního násilí mezi vrstevníky a tomu, jak jim jako vyučující můžeme předcházet. Nedostatek dat z prostředí základních škol není důvodem k tomu se domnívat, že se jsou základní školy problému sexuálního násilí ušetřeny – naopak.
Sexuální obtěžování a násilí se odehrává i na základních školách a to, jak se k němu postavíme, dává žákům a žákyním jasný signál o tom, co je a co není přípustné i v jejich budoucím životě. Fenomén sexuálního obtěžování na českých školách přibližuje ve svém článku Jen tak si sáhnout Silvie Lauder (2016).
Její reportáž představuje příběh několika dívek, které se na základní škole setkaly se sexuálním obtěžováním ze strany svých spolužáků (od vulgárního pokřikování, osahávání až po fyzické napadání) a bohužel i s nevhodnou reakcí vyučujících.
Učitelky z článku reagovaly tak, že kromě pachatelů potrestaly i oběti, protože podle nich měly být dívky ty rozumnější a chlapcům se vyhýbat nebo proto, že byly podle názoru učitelky dívky nevhodně oblečeny a chlapce provokovaly.
Podobné reakce však mohou mít nedozírné důsledky[3], neboť degradují osobní hranice a zkušenost obětí a pachatelům ukazují, že je možné hranice druhých překračovat. Jak uvádí Smetáčková a Pavlík (2011, s. 368–369):
Pokud chování, které se pohybuje na hranici sociálně akceptovatelného chování (např. zesměšňování) nebo dokonce za ní, není penalizováno, stává se sociální normou, a následně se posouvá hranice mezi vhodným a nevhodným chováním. Gradace chování přitom není nutně vztažena k jednotlivým osobám …, nýbrž k sociálnímu klimatu.
Problematika sexuálního obtěžování a násilí by měla být součástí sexuální výchovy. Sexuální výchova v českých školách však často představuje oblast, v níž se řada vyučujících cítí nejistě.
Důvodem může být nedostatek kvalitních materiálů, z nichž by mohli při výuce čerpat, nebo pouhý fakt, že mluvit o sexu je stále pro mnoho dospělých obtížné – natož pak mluvení o sexu s dětmi a mladistvými, jejichž sexualitu si mnozí odmítají připustit (Allen, 2007, s. 222).
Sexuální výchova na českých školách tak často představuje především biologickou a reprodukční funkci sexu, případně prevenci předčasného otěhotnění a pohlavně přenosných chorob.
Souhlas jako základ
Na výše zmíněné výzkumy a na fakt, že téma sexuálního násilí bývá ve školách nedostatečně pokryto, reaguje spolek Konsent[4], který svými osvětovými kampaněmi boří mýty o sexuálním násilí a snaží se toto téma vnášet do veřejného diskurzu. Od roku 2018 také realizuje workshopy na základních a středních školách.
Z více než dvaceti doposud realizovaných workshopů a zpětné vazby zhruba pěti set žáků a žákyň, kteří workshop absolvovali, je zřejmé, že studující oceňují, že se během společných setkání ze sexu stává téma jako každé jiné – tedy takové, o němž je možné otevřeně a bez studu diskutovat.
Studující se na modelových případech učí, že v (sexuálním) vztahu je jde především o komunikaci, že každý z nás má své vlastní hranice – ať už v tom, kdy se sexuálním životem začít, nebo v tom, jaké praktiky jsou mu/jí příjemné – a že tyto hranice musí být druhou osobou vždy respektovány.
Každý má právo na to kdykoliv odmítnout sexuální aktivitu a jeho/její odmítnutí (ať už vyjádřené verbálně nebo neverbálně) je určující, respektive pouze souhlas opravňuje druhého/druhou k pokračování v sexuální aktivitě.
Dále se děti a mladiství během workshopu mimo jiné učí jak reagovat, když se jim někdo svěří se svou zkušeností se sexuálním násilím nebo znásilněním.
Co můžeme dělat?
Je pochopitelné, že ne každý vyučující je schopný s dětmi o sexu otevřeně mluvit, stejně jako to, že pro samotné žáky a žákyně může být jednodušší o citlivých tématech diskutovat s externími lektorujícími, kteří mohou navodit neformální atmosféru a které po skončení workshopu pravděpodobně již neuvidí.
Nicméně k prevenci sexuálního násilí může přispět každá/ý vyučující, aniž by museli nutně učit sexuální výchovu. Je důležité umět reagovat v případě, že se se sexuálním obtěžováním nebo násilím ve škole setkáme.
Pokud chceme sexuálnímu násilí předcházet a učit žáky a žákyně vzájemnému respektu, je třeba řídit se několika zásadami:
- Nereprodukovat stereotypní představy o ženách a mužích[5] – reflektovat vlastní užívání jazyka a metafor a nevytvářet představu chlapců a mužů, kteří musí za každou cenu dosáhnout toho, co chtějí, musí dívky dobývat a být neústupní ve svých rozhodnutích. Nevytvářet představu dívek, které musí být především „slušné“ a (zdánlivě) ostýchavé. Nezužovat ženskou sexualitu pouze na mateřskou funkci. Nekomentovat vzhled vyzývavě oblečených žákyň, nevytvářet představu, že jejich oblečení je pozvánkou k sexualizovanému chování.
- Rozeznávat projevy sexuálního obtěžování – i zdánlivě nevinné projevy mohou mít formu sexuálního obtěžování. V případě, že jsme svědky „škádlení“, je dobré se ujistit, že se v situaci cítí všichni komfortně. Smích může často zakrývat rozpaky, nelibost, stud a neschopnost explicitně vyjádřit odmítnutí, případně strach, že odmítnutí bude znamenat ztrátu určitého statutu.
- Brát projevy sexuálního obtěžování a násilí vážně a ukázat dětem jasné hranice – reakce typu „co se škádlívá, to se rádo mívá“, „takoví jsou kluci“, nebo „jenom s nimi mlátí puberta“ představují nebezpečné zlehčování situace, které pachatelům naznačuje, že jejich chování je v pořádku a mohou v něm pokračovat (i v budoucím životě). Je potřeba se vymezit i proti verbálním projevům, v nichž je někdo zesměšňován, ať už se jedná o ženy nebo LGBT+ [6]
- Důvěřovat oběti – v případě, že se některá žákyně nebo některý žák svěří se sexuálním obtěžováním nebo násilím, je důležité v prvé řadě vyjádřit důvěru v jeho/její výpověď. Je možné doptat se dotčené/ho na podrobnosti, ale stylem, který nebude zpochybňovat to, co se stalo. Je vhodné se oběti zeptat, jaké by si přála řešení situace – tedy jaký zásah ze strany vyučující/ho by uvítala.
Závěr
Na děti působí řada vlivů, které není v silách vyučujících ošetřit. Různé formy sexuálního obtěžování a násilí vidí ve filmech, reklamách, časopisech a literatuře, na internetu, někteří i přímo v rodině. Většina mladistvých má přístup k pornu a řada z nich ho považuje za reálný obraz sexuálního života, což může deformovat jejich budoucí reálné vztahy i vlastní sebevědomí.
Jako vyučující však máme možnost být dětem vzorem a pomoci jim kriticky nahlédnout na informace, které se k nim dostávají z jiných zdrojů. Je přirozené, že děti v období puberty testují hranice vlastní i těch druhých a že se zajímají o sexualitu a vztahy.
Nemá smysl dětem o sexu zakazovat mluvit nebo jej démonizovat, je však důležité dbát na to, aby jejich debaty a chování nikoho nezesměšňovaly a neponižovaly. Sexuální násilí je vážným problémem, k jehož řešení může přispět každý z nás vytvářením bezpečného školního prostředí, v němž je kladen důraz na respektování hranic druhého a na umění si vlastní hranice stanovit.
Školního prostředí, v němž žáci a žákyně vědí, že se jim v případě problému, dostane od vyučujících pochopení a přijetí.
Literatura
Agentura Evropské unie pro základní práva. (2014). Násilí na ženách: průzkum napříč EU. Lucemburk: Úřad pro publikace Evropské unie. Dostupné z: https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2014-vaw-survey-at-a-glance-oct14_cs.pdf.
Allen, L. (2007). Denying the sexual subject: schools' regulation of student sexuality. British Education Research Journal, 33(2), 221–234.
Amnesty International. (2015). Nosí minisukně? O znásilnění si koledovala, myslí si třetina Čechů. Dostupné z: https://www.amnesty.cz/news/1418/nosi-minisukne-o-znasilneni-si-koledovala-mysli-si-tretina-cechu.
Anna Halman. [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Halman.
Česká školní inspekce. (2016). Tematická zpráva – Prevence a řešení šikany a dalších projevů rizikového chování ve školách. Praha.
Když to nechce. [online]. [cit. 2019-07-11]. Dostupné z: https://www.konsent.cz/kdyztonechce.
Pohlavní zneužití – Policie České republiky
Trestní zákoník v § 187 pojednává o trestném činu pohlavní zneužití. Toto ustanovení má chránit nezletilé, tedy děti ve věku do patnácti let, před negativními důsledky předčasných sexuálních aktivit.
Zákon v tomto případě hovoří o absolutní sexuální nedotknutelnosti, bez ohledu na to, zda k pohlavnímu zneužití došlo se souhlasem poškozeného, neposuzuje také, zda jednání podezřelého zanechalo škodlivý následek na oběti či nikoliv.
- Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.
- Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na dítěti mladším patnácti let svěřeném jeho dozoru, zneužívaje jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.
- Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.
- Odnětím svobody na deset až osmnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
- Příprava je trestná.
Pohlavní zneužití může mít povahu koitální i nekoitální, trestně právní praxe posuzuje sexuální chování pachatele i v případě, že se jedná o osahávání na místech intimní oblasti oběti, u dětí ženského pohlaví se jedná o druhotné pohlavní znaky, popř. pachatel přiměje oběť k tomu, že ta manipuluje s jeho pohlavními orgány, masturbuje, nebo je oběť přítomna masturbaci pachatele.
- Jedná se o trestný čin s úmyslem přímým a pachatele nezbavuje trestní odpovědnosti souhlas, případně dobrovolná součinnost oběti.
- V trestním řízení však musí být dokázáno, že pachatel věděl o nedostatku věku oběti, nebo podle okolnosti vědět měl a mohl.
- Případy pohlavního zneužití jsou závažné, obtížně se policistům objasňují a způsobují obětem psychické následky, se kterými se velice špatně vyrovnávají a mnohdy ovlivňují jejich celý život.
Pražští policisté každoročně řeší několik desítek případů trestného činu pohlavního zneužití. U celé řady z nich je po několika měsíčním vyšetřování prokázáno, že se skutek dle oznámení poškozeného či poškozené nestal. Setkávají se i s účelově oznámenými skutky, které oznamovatelé policistům oznámí, aby se pomstili nějaké konkrétní osobě, nebo aby odůvodnili své nepředložené chování.
Známé jsou také případy, kdy nezletilé dívky vyhledaly starší partnery, účelově jim zamlčely svůj skutečný věk a vydávaly se za starší či již takřka zletilé.
V poslední době uzavírají takové náhodné vztahy nezletilí především na chatu prostřednictvím internetových seznamek, různých seznamek sociálních sítí nebo portálů.
Snaží se zaujmout a poskytují neznámým internetovým partnerům své fotografie, odkrývají svůj osobní život. S člověkem, kterého znají jen pod přezdívkou, si domluví schůzku, kde naváží osobní kontakt.
Po několika dnech známosti začaly s novým přítelem intimně žít a nemyslely na následky. Po určitém čase se ale dostavily zdravotní komplikace a takové dívky musely vyhledat odborného lékaře.
Ten samozřejměji při vyšetření zjistí, že ta či ona nezletilá dívka začala sexuálně žít, ačkoliv jí to zákon neumožňuje.
Protože každý lékař, který tuto skutečnost zjistí, má oznamovací povinnost, musí tuto skutečnost oznámit orgánům činným v trestním řízení.
V jiných případech tyto dívky musely vyhledat odborného lékaře v doprovodu rodičů, a aby vysvětlily svým rodičům tu skutečnost, že jsou v jiném stavu, vydávaly se za obě´t neznámého muže, kterému musely být po vůli, nebo se s takovým neznámým setkaly náhodně a dotyčného neznají. Úmyslně tak kryjí svého staršího přítele. Do svých lží se však zaplétají víc a víc. Rodiče samozřejmě věc řeší také trestním oznámením a podporují výpověď svého „ nešťastného“ dítěte.
Případ je po přijetí oznámení dále vyšetřován a je zahájeno pátrání po neznámém pachateli trestného činu.
Jsou prověřovány výpovědi, policisté pátrají po případných svědcích, zadávají znalecké posudky a odborní znalci z oboru genetiky, psychologie, gynekologie,… zpracovávají odborné znalecké posudky pro potřeby přípravného řízení za nemalé finanční částky, stojí většinou několik desítek tisíc korun.
Každému takovému případu věnují policisté maximální pozornost a mnohdy žádají o spolupráci i kolegy z celé republiky.
Po čase shromáždí důkazní materiál, z kterého je patrno, že se oznámený skutek zdaleka nestal tak, jak oznamovatelka popsala a je jí na základě důkazního materiálu prokázáno, že vědomě lhala. Několikaměsíční práce policistů je rázem naprosto zbytečná.
Případ je odložen, ale protože se taková oznamovatelka mohla dopustit činu jinak trestného, může jí být uloženo výchovné opatření.