Co tedy vlastně jíme a jaké množství potravin projde útrobami (téměř) každého z nás za rok? Samozřejmě záleží na způsobu života a prioritách, nicméně hodnocení jídelníčku průměrného Čecha podle Českého statistického úřadu hovoří za všechno.
Jíme zkrátka stále víc
Data za rok 2019 ještě sice nejsou zveřejněna, ale nelze předpokládat, že se chování Čechů změnilo až tak výrazně, aby nebylo možné hovořit o tabulce, vypovídající o spotřebě potravin a složení jídelníčku v roce 2018.
Co se z takových zpráv dá vyčíst? Například skutečnost, že spotřeba téměř všech druhů potravin se zase alespoň mírně zvedla. V roce 2018 jsme tedy jedli více než o rok dříve a těžko si budeme budeme nalhávat, že v roce 2019 přišel zlom, který tento vývoj zvrátil.
Podívejme se tedy na některá čísla trochu podrobněji.
Pečivo si neodepřeme
Asi nikoho příliš nepřekvapí, že jsme přeborníky ve spotřebě pšeničného pečiva. Rohlíky a housky prostě vedou. Ostatně stačí se podívat do kteréhokoliv nákupního košíku v supermarketu. V kolika z nich toto zboží bude chybět? Můžeme si tedy pamatovat, že každý z nás sní za rok v průměru 51,3 kg takového pečiva (!) a toto číslo navíc od roku 2015 neustále stoupá.
Je ale také pravda, že rekordu dosáhli Češi v roce 2011, kdy šlo o plných 57,2 kilogramů. Po poměrně strném poklesu až na 47,9 kg právě v roce 2015 se trend spotřeby této potraviny opět obrátil.
Na druhém místě mezi pekárenskými výrobky se umístil chléb, kterého za rok spotřebujeme průměrně 39,3 kg.
Tady se hodnoty s mírnými odchylkami drží již mnoho let na prakticky stejné úrovni.
Vepřo knedlo zelo
Jak lze očekávat, mezi masem vede u Čechů stále vepřové maso, a to ve sledovaném roce, s výsledkem úctyhodných 43,2 kilgramů.
Na druhém místě se pak s velkým odstupem umístila drůbež (28,4 kg) a pomyslný bronz bralo maso hovězí s průměrnou spotřebou 8,7 kg na každého jednoho z nás. Nejméně jsme konzumovali telecí maso (cca 0,1 kg) skopové (0,4 kg) a králičí (0,6 kg).
Ani zvěřina s jedním kilogramem nijak výrazně neoslnila. Zajímavá je také skutečnost, že oproti předchozímu roku se spotřeba masa zvedla, kromě telecího, zvěřiny a králičího masa.
Je to škoda, protože například dietetické vlastnosti králičího masa jsou velmi dobré a jeho větší konzumace by národu určitě neuškodila. Hovoříme-li o masu, neměli bychom zapomenout ani na ryby. Těch se na našich talířích objevilo 5,6 kilogramů.
Mléko a vajíčka
Jestliže spotřeba pečiva a masa mírně roste, v případě mléka a výrobků z něj je trend ve většině případů opačný, i když jde o desetiny procenta. Z jednotlivých druhů na trhu dostupných mlék samozřejmě drtivě vede mléko kravské s 59,6 litry na osobu.
Kozí mléko se drží od roku 2009 na 0,1 litru na osobu a rok, což je skutečně zanedbatelné číslo. K samotnému mléku musíme připočítat také výrobky z něj, jako jsou sýry (13,4 kg na osobu za rok 2018), tvaroh (4,5 kg) a tak zvané ostatní mléčné výrobky s 34,9 kilogramy za rok.
Vajíček jsme spotřebovali 14,6 kilogramů, což je v přepočtu 263 vajíček na hlavu.
Něco mastného…
Do jídelníčku samozřejmě patří i tuky, i když bychom měli jejich spotřebu omezovat. Úplně se bez nich ale neobejdeme. Každý z nás v roce 2018 spotřeboval 27,3 kg tuků a olejů, z toho 5,1 kg másla, 4,4 kg sádla a 17,7 kg rostlinných tuků a olejů.
Vitamíny pro zdraví
Ovoce a zelenina jsou v jídelníčku nepostradatelné a přiznejme si, že bychom jich mohli konzumovat přece jen více. Pokud vezmeme v potaz ovoce mírného pásma, tedy naše “domácí”, kterého spotřebujeme dohromady bez tří desetinek půl metráku, pak se asi nebudeme divit, že jsou na špici jablka, a to dokonce s 23,9 kilogramy.
Možná ale trochu překvapí místo druhé, které patří – švestkám s rovnými šesti kilogramy a na třetím místě stanuly hrušky (3,3 kg).
Jižní ovoce se – co se celkové spotřeby týká – také snažilo (36,4 kg) a největší úspěch u zákazníků měly v obchodech pomeranče a mandarinky, kterých jsme spotřebovali 12,4 kg, následované banány s 12,2 kg.
Bez brambor to nejde
Jednoznačnými vítězi pomyslné soutěže se staly brambory, kterých Češi ve sledovaném roce snědli 67,7 kilogramů, a špatné to nebylo ani celkově se zeleninou, která dohromady představuje 87,1 kilogramů (nejvíce rajčata (11,8 kg), cibule (11 kg), melouny (8,1 kg), mrkev (7,1 kg) a zelí (6,8 kg). Češi ale také snědli po třech kilech luštěnin a hub.
Část světa, do které patří i Česká republika, bojuje s rok od roku vzrůstající obezitou, proti níž brojí lékaři i další odborníci. Podívejme se tedy na složení potravin, které v průběhu roku zkonzumujeme, a pokusme se zamyslet.
Opravdu je potřeba sníst toho tolik a jak to vypadá se složením našeho jídelníčku, zvláště připočítáme-li ještě 34,8 kg cukru? Že jsme toho tolik nesnědli? Možná ne a možná si to jen neuvědomujeme.
Každopádně někdo to spotřebovat musel – třeba i za nás…
Češi jsou jedlíci, každý „spucne“ 785 kg potravin a vypije 60 litrů mléka
- Češi jedí stále více. Dokazuje to i statistika Eurostatu, z níž vyplývá, že nadváhu má 48 % žen a 63 % mužů. Navíc jíme více, než je naše skutečná spotřeba. Z údajů Českého statistického úřadu vyplývá, že ročně každý Čech spotřebuje okolo 785,6 kg potravin, přičemž celková spotřeba potravin v České republice stále stoupá. Podle odborníků se sice už více zamýšlíme nad kvalitou potravin, ale stále máme určité mezery. Kolik toho sníme a jak poznat oblíbené kvalitní potraviny?
-
Ročně vypijeme a využijeme kolem 60 litrů konzumního mléka.
A jak si vybrat kvalitní mléko? Podle toho, co vám chutná. Mléka se mezi sebou liší především v obsahu tuku a ve způsobu ošetření. Z hlediska tučnosti je nejlepší volbou mléko polotučné. Nejste-li v dietním režimu a nemáte-li zdravotní komplikace, můžete si občas dopřát i mléko tučné. Pokud máte nařízenou dietu nebo trpíte nějakým onemocněním srdce či cév, preferujte mléko polotučné nebo nízkotučné. V obsahu tuku se zásadně neodlišují, ale polotučné je chutnější, protože nositelem chuti je tuk.
Když bychom se zaměřili na způsob zpracování, nabízí se myslet si, že je čerstvé mléko výživnější než trvanlivé. Nicméně rozdíl v obsahu bílkovin, vitamínů a minerálů mezi čerstvým a trvanlivým mlékem je zcela minimální, protože tepelné ošetření u trvanlivého mléka způsobí ztrátu zmiňovaných látek max. o 10 %.
Spotřeba mléka za rok | www.akademiekvality.cz -
Z mnoha spotřebitelských průzkumů vyplývá, že Češi mají rajčata čím dál raději. Podle Českého statistického úřadu dosahovala jejich průměrná spotřeba v roce 1992 přibližně 7 kg, v roce 2016 ovšem již 12 kg. Jedná se také o zeleninu, za kterou Češi ročně utratí nejvíce peněz. Poslední dobou jsou velmi oblíbená drobná cherry rajčátka.
A jak poznat kvalitní rajče? V uzavřených baleních sice nikdy nepoznáte, jak budou rajčata chutnat, alespoň k nim však můžete přivonět přes malé otvory v obalu. Na chuti rajčat se nejvíce projevuje stádium zralosti při sběru a odrůda.
Kvalitní rajče vypadá na první pohled svěže a má krásnou červenou barvu. Nemělo by být zvadlé, nahnilé či jinak poškozené. Mnohá dovozová nečerstvá rajčata mají za sebou tisíce kilometrů v uzavřených kamionech, kde během cesty dozrávají, což se projeví nejen na chuti, ale i na zdravotních benefitech. Proto by se měl zákazník zajímat zejména o původ.
Spotřeba rajčat za rok | www.akademiekvality.cz -
Celkem spotřebujeme 13,3 kg sýrů na osobu za rok. Na výrobu jednoho kilogramu eidamu je třeba 10,5 litrů mléka.
Eidam se řadí mezi polotvrdé sýry. Na řezu je smetanově až sýrově žluté barvy, která by měla být stejnoměrná po celém řezu. „Pokud je sýr moc světlý až bílý, znamená to, že nemusí být dostatečně vyzrálý. V případě, že se vyskytuje bledá barva po okrajích, může se jednat o sůl, která neměla po vysolení eidamu dostatek času na to, aby rovnoměrně prostoupila celým sýrem, a eidam je tedy méně kvalitní,“ vysvětluje Josef Pánek, ředitel závodu Madeta Řípec. „Eidam chutná a voní velmi jemně a čistě mléčně nakysle. Uchovává se v chladných a dobře větratelných prostorách při teplotě od 2–8 °C.“
Spotřeba sýru na osobu za rok | www.akademiekvality.cz
-
Ročně se v ČR vyrobí přibližně 300 tisíc tun chleba, což je 1 milion kusů denně. Jeden člověk sní zhruba 40 kg ročně.
A jak by měl vypadat chleba v obchodě? Správný tvar konzumního chleba by měl být pravidelný, neporušený, optimálně klenutý a bez ostrých hran. Kůrka kaštanově hnědá či zlatohnědá, stejnoměrně zabarvená, neporušená, popř. přiměřeně moučená, polotlustá a pružná.
„Vnitřek chleba neboli střídka by měla být stejnorodá, dobře propečená a zároveň vláčná, velmi pružná (po zmáčknutí se vrátí do původního tvaru), bez trhlin, stínů a vlhkých míst. Špatně propečená střídka se při krájení maže a celý výrobek je náchylný k plesnivění či hnilobě. Výjimkou jsou speciální celozrnné chleby, u nichž je i při velmi dobrém propečení střídka hutná a vlhká,“ doplňuje Jaromír Dřízal se Svazu pekařů.
Spotřeba chleba za rok | www.akademiekvality.cz -
Za jediný rok sníme přes 4 kopy vajec, konkrétně 249 kusů.
V obchodech narazíme na více druhů vajec, důležité je, aby na skořápce byl uveden kód CZ. To pak máte jistotu, že jíte české vejce. Pozor, na obalu může být uvedeno, že jsou vejce z Česka, i když tomu tak není – raději obal otevřete a prohlédněte si kód na skořápce.
A jaké jsou rozdíly mezi bio vejci a vejci z klecových chovů? Z hlediska složení téměř žádné. Pouze obsah cholesterolu bývá u bio vajec nižší, ale srovnatelně nízký ho mají také vejce z klecových chovů, pokud jsou nosnice krmeny pouze cereáliemi. Ekologický neboli BIO chov je obdobný chovu s volným výběhem, jen krmení pro nosnice musí pocházet z ekologicky vypěstovaného obilí.
„Vejce z bio chovů mají větší podíl vnitřních vad (krevních a masových skvrn) a špinavější skořápky. To představuje vyšší riziko mikrobiální kontaminace a možného onemocnění. Nicméně z hlediska možnosti chemické kontaminace jsou vejce z bio chovů bezpečnější, protože jsou nosnice krmeny krmivy z ekologického zemědělství,“ říká Kamila Míková z Ústavu analýzy potravin a výživy.
Spotřeba vajec za rok | www.akademiekvality.cz -
V roce 2016 se u nás sklidilo 126 434 tun jablek. Ročně pak sníme průměrně kolem 23,7 kg.
„Jablka vybíráme nejen očima, ale také čichem. Kvalitní zdravá jablka voní, nejsou potlučená, mají pevnou slupku beze skvrn a měkkých míst. V obchodě musí vždy být na obalu uvedena země původu ovoce a dobří obchodníci uvádějí i jméno konkrétního pěstitele,“ radí Martin Ludvík z Ovocnářské unie. Mějte na paměti, že každá odrůda je chuťově nejlepší jen po určité období v roce.
Spotřeba jablek za rok | www.akademiekvality.cz -
Jahody se pohybují na hranici spotřeby 2,5 kg na osobu.
Po kvalitních českých jahodách je v sezóně velká poptávka. Pěstitelů je ale u nás bohužel málo, protože je tato práce poměrně riziková a náročná. I proto se k nám dováží větší množství jahod, než by bylo optimální.
„Kvůli dlouhému a nevhodnému skladování a předčasné sklizni mají totiž horší kvalitu i chuť. Navíc někteří prodejci zneužívají velkou poptávku po tomto oblíbeném ovoci a označují dovezené jahody jako české,“ upozorňuje Ing. Martin Ludvík z Ovocnářské unie ČR.
Nicméně přesto máme určitou šanci tento klam prokouknout. Na první pohled jsou tuzemské jahody čerstvé, lesklé, bez otlaků a povadlých kališních lístků. České jahody bývají obvykle menší než jahody dovozové. Vždy jsou prodávány ve vhodném, čistém, pevném a nepoužitém obalu.
Spotřeba jahod za rok | www.akademiekvality.cz -
Obilovin v podobě mouky, krup, vloček či rýže sníme 114,9 kg.
Kvalitní mouka má typickou vůni a neobsahuje žádné cizí pachy. Její uživatelské schopnosti se poznají podle označení na obalu. Světlé mouky jsou vhodné na pečení, tmavé mouky zase obsahují více vlákniny. Ať chceme, či nechceme, nejrozšířenější a také z uživatelského hlediska nejpříznivější je pšeničná mouka. Mouky z dalších zrnin mají své typické vlastnosti a výživovébenefity. Nemohou ale nahradit pšeničnou mouku. Mimo jiné je také třeba upozornit na nevhodnost příliš hrubých celozrnných mouk nebo mouk s velkými částicemi otrub. Mohou působit potíže v zažívacím traktu, například poškozením střevní stěny a následným zánětem. Dětem a seniorům by se měly podávat spíše světlé mouky. Celozrnné mouky i otruby by měly býtjemně mleté.
Spotřeba obilovin za rok | www.akademiekvality.cz -
Celkově každý z nás sní 80,3 kg masa – od vepřového přes hovězí, skopové, zvěřinu až po drůbeží.
Drůbeží maso je spotřebiteli velmi oblíbené a to se promítá do růstu jeho spotřeby. V roce 2015 byla spotřeba drůbežího masa v ČR na úrovni 26 kg na jednoho obyvatele a v roce 2016 dosáhla úrovně téměř 27 kg. Předpoklad je, že jeho spotřeba i nadále poroste. Z dostupných informací vyplývá, že zákazníci radši sáhnou po chlazeném mase namísto masa zmraženého. Odhadem podíl chlazeného masa na pultech přesáhl hranici 80 %. Současní spotřebitelé preferují drůbeží díly a výrobky s vyšší přidanou hodnotou na rozdíl od celých kuřat.
Stále častěji se můžete na pultech našich obchodů setkat i s drůbežím masem z dovozu. Největší podíl dováženého drůbežího masa je z Polska. Současně roste i vývoz drůbežího masa a nejčastěji směřuje na Slovensko. Výroba v ČR saturuje náš trh z cca 60 %, dovoz asi ze 40 %. „Dovážené drůbeží maso mnohdy není nejkvalitnější, může být např. chlazeno vodou a v mase je pak vyšší množství absorbované vody, za kterou spotřebitel platí cenu jako za maso. Při dovozu ze třetích zemí (např. Brazílie) může být drůbež krmena masokostní moučkou a nemusí být splněny náročné požadavky na welfare kuřat při chovu. V případě českých kuřat to není možné, protože se dodržují právní předpisy ČR a EU a jejich plnění se pravidelně kontroluje,“ vysvětluje odborník František Mates ze Sdružení drůbežářských podniků.
Spotřeba drůbežího za rok | www.akademiekvality.cz
Ročně sníme 15 kg jogurtů a kysaných mléčných produktů. Pořád je to ale málo | CZ TEST
11.09.2019 | Češi spotřebují za rok v průměru 15 kilogramů jogurtů a zakysaných mléčných výrobků. V Evropě přitom činí průměr na osobu a rok asi 19 kilogramů. Na tiskové konferenci u příležitosti 100. výročí průmyslové výroby jogurtů to uvedl předseda Českomoravského svazu mlékárenského Jiří Kopáček.
Samotného jogurtu sní každý Čech zhruba 10,8 kilogramu. Evropská spotřeba je ale podle Kopáčka silně ovlivňovaná skandinávskými zeměmi, kde fermentovaných výrobků sní i nad 30 kilogramů na osobu ročně. Ideální by bylo, aby se česká spotřeba zvýšila alespoň o dva kilogramy na obyvatele ročně, a to kvůli prospěšným zdravotním dopadům, podotkl.
Nejoblíbenější příchutí je v ČR jahodová, která tvoří čtvrtinu prodejů mezi ovocnými jogurty. „Následuje borůvka, broskev, malina, lesní ovoce, meruňka, višeň.
Z dezertních příchutí mají Češi rádi vanilku a čokoládu,“ dodal Miloš Michalec z firmy Frulika, který vyrábí ovocné a zeleninové složky na další zpracování.
Podle něj se v minulosti zkoušely i nezvyklé příchutě, které se ale následně zavrhly, například s příchutí koly nebo tutti frutti.
Průmyslová výroba jogurtů odstartovala před 100 lety v Barceloně. Tehdy lékař Isaac Carasso vyrobil první moderní jogurty, které se následně proslavily pod značkou Danone. Při výrobě prvních jogurtů použil mléčné bakterie z Pasteurova ústavu.
„Hlavním důvodem tohoto počinu byla podvýživa a četný výskyt střevních chorob, které tehdy trápily malé děti v Barceloně,“ podotkl Petr Kopáček ze společnosti Danone.
Jogurt se tak nejprve prodával v lékárnách v menších porcelánových nádobkách, následně se pak prodej rozšířil do běžných obchodů s potravinami.
Za milník se podle předsedy svazu dá také označit rok 1933, kdy byl v pražské Radlické mlékárně poprvé patentován jogurt s ovocnou složkou. „Chtěli zakonzervovat výrobek, aby se na povrchu netvořily kvasinky a další plísně, tak tam dali ovocný džem jako konzervant,“ přiblížil důvody.
Originální původ jogurtu je podle něj o hodně starší, lidé tyto první zakysané výrobky ochutnali zhruba před 5000 lety.
Nomádské kmeny tehdy ukládaly mléko do vaků z ovčích a kozích kůží, ve kterých uvolňované bakterie srážely mléko.
První primitivní výroba ale začala v Turecku, odkud pochází i dnešní název, tehdy se mu říkalo „yoguurmak“. Do Evropy se jogurt dostal v 16. století.
Sedmero mýtů o potravinách: Je zelenina zdravá a české jídlo lepší než polské?
Cukr je zabiják, mléko zahleňuje, všechna éčka jsou škodlivá − pro někoho mýtus, pro jiného svatá pravda. Různá tvrzení o jídle se objevují neustále, Ekonom se ale na některá podíval z jiné stránky a s pomocí čísel.
Ta kupříkladu dokládají, že podvodů a šizení se dopouštějí zdejší i zahraniční potravináři. Kontroly státní inspekce nepotvrzují úspěšně šířený mýtus, že polské jídlo je šunt. Podle jejich výsledků jsou na tom české potraviny hůř.
Není sice známo, s jakou intenzitou se kontroluje domácí zboží v porovnání se zbožím z dovozu, pokud se ale najde závada u výrobku z Polska, pěkně se rozmázne. I to je součást kampaně, kterou rozpoutaly Agrární a Potravinářská komora za pomoci resortního ministerstva. Za vším stojí konkurenční boj.
Kvůli němu získaly polské potraviny v Česku hanlivou nálepku. Západoevropané jich přitom jedí stále víc a bez předsudků.
Vždy je dobré vědět, kdo za šířením té či oné pravdy nebo mýtu stojí.
Třeba když iniciativa Vím, co jím a piju hledá kladné stránky palmového oleje a přesvědčuje, že určitě není nutné bojkotovat veškeré potraviny, které ho obsahují.
Jako jsou margaríny, ve kterých palmový olej plní funkci tuhé složky. Partnerem programu Vím, co jím a piju je nadnárodní gigant Unilever, mimo jiné velký výrobce margarínů.
Oblíbeným terčem „zaručených pravd“ jsou biopotraviny. Jedna vědecká studie vyvrací druhou, přitom postačí selský rozum. Proč chtít biomrkev z Izraele, když ji sklízí zelinář v sousedním okrese. Kráva na zelené louce se má lépe než vysokoprodukční dojnice zavřená celý život v továrně na mléko, kde do žlabu dostává po celý rok siláž. I o tom je „bio“.
1. České potraviny jsou lepší než ty z dovozu
České potraviny vychvaluje zdejší potravinářská lobby, propagují je ministři zemědělství, fakta ale jejich ódy nepotvrzují. Čeští výrobci jsou stejně jako němečtí, polští či rakouští schopni udělat kvalitní výrobky, ale stejně tak umí šidit.
V dušené šunce od opavského Bivoje bylo méně masa, než řeznická firma deklarovala na obalu. Státní zemědělská a potravinářská inspekce to zjistila při kontrole v jaroměřickém Kauflandu.
Stejného klamání spotřebitele se u maďarské klobásy dopustil Krahulík − masozávod Krahulčí ze skupiny Agrofert.
V aktuálních záznamech falšovaných masných výrobků bylo na webu Potraviny na pranýři ke konci května sedm položek, všechny salámy, klobásy a další produkty pocházely z Česka.
Z falšovaných potravin, které inspektoři odhalili za šest let existence webu Potraviny na pranýři, bylo 41 procent z Česka.
Na falšovaných potravinách, které inspektoři odhalili za šest let existence webu, se tuzemští výrobci podíleli z 41 procent. Zamlčeli či zkreslili důležité informace o složení produktu nebo jeho původu.
Původem z České republiky byla koncem května také přesně polovina nebezpečných potravin, o jejichž nálezech informuje na zmíněném webu potravinářská inspekce v aktuálních záznamech. Za nebezpečné se považují potravinářské výrobky, u kterých se zjistilo například překročení hygienického limitu pro cizorodé látky, přítomnost nedovolených „éček“ či nedodržení mikrobiologických požadavků.
Díky kampani tuzemských potravinářů, přiživované státem, Češi příliš nevěří polským potravinám. Kontroly inspekce ale nenasvědčují tomu, že by se jich domácí spotřebitelé měli obávat. Největšími konzumenty polských potravin v Evropě jsou Němci. Nebrání se jim ani Britové, Francouzi či Italové.
Pověst o české kvalitě zpochybnil nedávno také časopis dTest, který přinesl srovnání levných potravin z Německa, Rakouska, Slovenska, Polska a Česka. Češi jsou proslulí nákupy podle ceny, té ale zpravidla odpovídá i horší kvalita. Na rozdíl od Německa, kde si lidé mohou koupit i za málo peněz slušné jídlo.
Časopis ve všech zemích nakoupil uzeniny, lahůdky, jogurt, toustový chléb, rybí konzervy, dětskou výživu a papírové kapesníky. Výrobky hodnotil z hlediska obsahu či kvality nejdůležitějších složek, výživových hodnot a přítomnosti přídatných látek.
Potraviny nakoupené v Česku, převážně z tuzemské výroby, v 18 srovnáních šestkrát pohořely, když skončily na poslední příčce. Jediné vítězství si připsaly za citronovou limonádu.
„Ukázalo se, že přísné právní předpisy pro kvalitu potravin v Německu a Rakousku nastavují kvalitativní laťku výš. V porovnání s těmi českými definují Němci a Rakušané legislativně širší okruh výrobků, například různé typy lahůdkových salátů. Nebo určují, kolik ovoce musí obsahovat ovocný jogurt,“ vysvětlila šéfredaktorka dTestu Hana Hoffmannová.
Německé a rakouské zboží obsadilo 12 prvních míst z 18 položek. V tuzemsku zatracované polské potraviny zvítězily třikrát.
Špatně dopadl kupříkladu český pařížský salát a slovenský pochoutkový. Kamenem úrazu byla podle časopisu kvalita použitého salámu.
Zatímco pečená německá sekaná, rakouský extrawurst i polská slanina byly vyrobeny z masa, českou a slovenskou uzeninu tvořil laciný separát.
Nejlevnější toustové chleby z Německa a Slovenska byly máslové, ostatní byly bez másla. Český obsahoval přídavek konzervantu a skončil jako předposlední.
2. Zelenina je zdravá
To je fakt, jen člověk musí zavřít oči nad přísunem škodlivých látek, které spolu s nutričně hodnotnou zeleninou do těla dostane.
Prostě to je podle odborníků třeba brát tak, že pozitivní přínos pro zdraví převažuje nad negativy. Každý Čech včetně kojenců sní v průměru za rok 87,3 kilogramu zeleniny (poslední dostupný údaj je za rok 2016).
Kdyby se řídil radami výživářů, spořádal by při doporučené denní dávce 400 gramů skoro 150 kilogramů za rok.
Když loni potravinářská inspekce kontrolovala 62 vzorků zeleniny na obsah dusičnanů, kromě jednoho vzorku špenátu je našla všude.
Řada lidí se zeleninou láduje v zimě v létě a denní dávku splní. Přitom nemá potuchy, kolik dusičnanů z hnojiv současně požila. U rajčat, nejvíce konzumovaného druhu, ale ani u paprik či zelí se obsah dusičnanů nekontroluje.
Limity jsou stanovené pouze pro listovou zeleninu, u které byly dlouhodobě nejvyšší nálezy. Jenže hlávkového salátu sní každý Čech včetně kojenců v průměru za rok pouhé dva kilogramy, kontrolovaného špenátu jen 1,2 kilogramu. Kolik jíme rukoly, statistika nesleduje.
Rukola je bohatá na živiny, ale i na dusičnany, které ve větším množství škodí lidskému zdraví.