Lidé po úrazu míchy se často bohužel stávají paraplegiky – mají ochrnuté dolní končetiny a mnoho dalších přidružených zdravotních problémů. Jejich intelekt zůstává zachován v plné míře.
Chtějí samostatně bydlet i pracovat. Jenže na to potřebují bezbariérový byt a těch je jako šafránu.
Pět takových v krásném bytovém domě v Malešicích nabízí pro osoby těsně po úrazu Česká asociace paraplegiků, které byty poskytuje Městská část Praha 10.
Lidé po úrazu míchy si mohou tyto byty prostřednictvím asociace za velmi výhodných podmínek pronajmout a mezitím si sehnat a případně upravit bydlení vlastní.
Mnoho z nich se tak díky důstojnému bydlení doslova a do písmene vrací do života.
Za zhruba 45 metrový byt v novém bytovém domě vybavený vším, co potřebují, v atraktivní lokalitě s dobrou bezbariérovou dostupností služeb zaplatí okolo 6 300 korun měsíčně i s poplatky.
Pro vozíčkáře je důležité i okolí domu – bez schodů a překážek, s pohodlnými, širokými cestami.
A jak takový byt vypadá? Důležitý je už pouhý přístup k němu.
V bytovém domě v Malešicích myslí na všechno – najdete zde parkovací stání vhodná pro vozíčkáře, široký a pohodlný přístup k domu, bezbariérové sklepní kóje, tři výtahy. Překonat není třeba žádný práh či schůdek.
Vzhledem k tomu, že vozíčkáři jsou pro svůj hendikep poněkud zranitelnější například v očích zlodějů, jistě přijde vhod, že dům je vybaven recepcí.
Zásadní jsou i veškeré služby v místě, které mohou vozíčkáři po úrazu v nové nelehké životní situaci pomoct – v těsné blízkosti domu je Poliklinika Malešice s pohotovostí, možnosti rehabilitace, dobrá síť bezbariérových spojů MHD, lékárna, přímo v domě je jídelna a také informační kancelář ÚMČ Prahy 10 s Czech Pointem a mnoho obchodů.
Jednotlivé místnosti musí být dostatečně prostorné, aby se v nich vozíčkář mohl snadno pohybovat.
Jak je byt uspořádaný?
Byt má rozlohu pro jednoho či dva obyvatele, necelých 45 m². Samozřejmostí jsou veškeré dveře nadstandardní šířky (pro vozíčkáře je minimum 90 cm) pro pohodlný vjezd nejen ručního, ale i širšího elektrického vozíku. Kuchyňská linka je snížena.
Vhodná výška pro vozíčkáře je asi 75–80 cm, tedy asi o deset cm méně, než potřebují zdraví, aby bylo možno pod desku jednak vjet a jednak na ní pohodlně pracovat. Spotřebiče jsou umístěny tak, aby byly pro vozíčkáře zcela dostupné.
V koupelně najdeme detaily, bez kterých by hygiena vozíčkářů byla takřka nemožná – sklopené zrcadlo, přístupná splachovadla, madla a podobně. Samozřejmou součástí bytu je kvalitní polohovací postel.
Kuchyňská linka je asi o 10 cm níže než pro zdravého člověka.
Vybavit kuchyň je třeba chytře, protože kvůli nájezdu pod linku je spodních dostupných skříněk méně. Dobře posloužit může například skladné stohovatelné nádobí.
Vrchní skříňky jsou v startovacím bytě pro případ spolubydlení zdravé osoby; nicméně při zařizování vlastního bytu může vozíčkář využít speciální systém kování, díky kterému mohou vrchní skříňky “sjet” až na úroveň desky. Takové řešení je ovšem poněkud finančně náročné.
Toaleta je uzpůsobena k nacouvání toaletním vozíkem. Nezbytná jsou madla i sedátko ve sprše.
Koupelna s toaletou v Malešicích myslí na osoby s různým stupněm postižení, tedy na ty, kteří si dokážou přesednout na toaletu či sprchové sedátko, i na ty, které musí pro obé využít speciálně upravený vozík.
Prostorná musí být samozřejmě i předsíň. Zrcadlo výškou myslí jak na vozíčkáře, tak na případného zdravého spolubydlícího.
Upravená v bezbariérových bytech je i výška a dostupnost například klik, vypínačů, zásuvek či jističů. Pro snadnou dosažitelnost by tyto měly být umístěny zhruba 75 cm nad zemí, naprosto nevhodný je roh, kam se vozíčkáři špatně dostává.Maximum, kam vozíčkář dosáhne, bývá výška zhruba 1 –1,1 m.
Elektronická polohovací postel i nízký úložný nábytek – bez toto se paraplegik neobejde.
Byty jsou určené k dovybavení vozíčkáři, ti ale musí dbát na to, aby zachovali prostor co nejvíce nezastavěný a dobře promýšlet úložné prostory.
Vozíčkář kolem sebe totiž potřebuje manévrovací prostor asi 1,5 m (s asistentem 1,5–1,8 m), střídmost ve vybavení je tak jednou z nejzákladnějších vlastností bezbariérového bydlení.
I tak je ale třeba křeslo nebo sedačka, i vozíčkář si potřebuje během dne odpočinout jinde než na vozíku. Nábytek pro vozíčkáře musí být vyšší, aby se z něj snadno vrátili na vozík.
Fotogalerie:
Zásuvky i vypínače nízko, žádné prahy, široké dveře. Byt pro vozíčkáře musí být kompletně přizpůsoben.
Kuchyňská linka je asi o 10 cm níže než pro zdravého člověka.
Přizpůsobeno musí být i otvírání okem.
Pod nábytek se musí dát snadno zajet.
Prostorná předsíň je velmi důležitá.
Ani koupelna nemůže být miniaturní, musí umožňovat hendikepovanému pohodlné manévrování s vozíkem.
Kuchyň nemá mnoho spodních skříněk, aby pod ni šlo vjet vozíkem.
Koupelna musí být vybavena madly a dalšími úpravami.
Součástí bytů je kvalitní polohovací postel.
Bytový dům Malešice
Bezbariérový byt | Český Kutil.cz
Pokud zůstane člověk po úraze nebo nemoci upoután na invalidní vozík a nebo se jeho mobilita výrazně zhorší, nemusí hned uvažovat o stěhování do specializovaného zařízení. Většinu bytů lze přizpůsobit zdravotním indispozicím člověka. I obyčejný byt můžeme přebudovat na bezbariérový.
Bezbariérový byt nemusí být pouze pro vozíčkáře, ale třeba pro člověka po úraze, který se hůře pohybuje, pro staré lidi nebo jinak hendikepované. Jak udělat z normálního bytu takový, kde se bude člověk moci pohybovat svobodně a bezpečně? Nejideálněji je začít u vchodu do domu.
Bydlí-li takový člověk v paneláku, obvykle je přístup do přízemní bez schodů. Pokud náhodou u paneláku schody jsou, většinou je k dispozici ještě další vchod právě bezbariérový pro podobné případy a také pro maminky s kočárky a pro případy stěhování objemných předmětů.
Paneláky také disponují výtahy a ty, světe div se, občas i jezdí. Ale co dál?
Starší stavby ve městech mnohdy o výtahu v životě neslyšely, schodiště bývají úzká a ne zrovna bezpečná. Imobilnímu člověku lze nechat vybudovat tzv.
schodolez – zdravotnické zařízení, které se dá připevnit na invalidní vozík a pomocí soustavy koleček nebo pásu se tak invalidní člověk dostane ke svému bytu.
Tam, kde jsou schodiště dostatečně široká, je možné uvažovat i o šikmé schodišťové plošině.
Bezbariérový přístup k bytu lze pro vozíčkáře zajistit i pomocí plošiny
Byt očima hendikepovaného člověka
Představme si člověka, který se po úrazu nebo díky vysokému věku pohybuje ztíženě a za pomoci berlí.
Jak by měl být jeho byt uzpůsoben, aby se předešlo riziku dalšího úrazu? Začít by se mělo u vchodových dveří, kde by práh neměl být vysoký – naopak, čím nižší tím lepší a k tomu by měly být úměrně přizpůsobené i dveře.
Samozřejmostí by měla být totální absence prahů u jednotlivých místností. A ideální by bylo mít všude dveře širší než 60 cm právě s ohledem na invalidní vozík, který bývá okolo 60 cm široký. Hned za dveřmi bývá předsíň se šatními skříněmi a úložnými prostory.
Berle nedovolují stoupat na židle nebo stoličky, skříně by tedy měly být snížené, aby bylo možno dosáhnout ze země i do vyšších polic. Člověk na vozíku se pak nepostaví vůbec a vysoké skříně jsou pro něho zcela neefektivní.
Kuchyně
Velké nástrahy číhají v kuchyni, kde jsou překážkou zejména horní skříňky kuchyňské linky, kam invalidní člověk nedosáhne nebo jen stěží. Měly by být v maximální výšce 140 cm a opatřené výklopnými systémy. Prostor okolo linky by měl být dostatečně otevřený.
Velký problém mohou představovat i hluboké spodní skříňky nebo šuplíky, kam se člověk se sníženou mobilitou nedokáže ohnout. Výhodou jsou na míru stavěné skříňky na kolečkách. Totéž platí i o myčce, lednici a mrazáku. Hluboké spotřebiče nedovolí předklon a vyjmutí věcí ze zadních částí.
Velmi vhodné je umístit tyto spotřebiče zhruba do výšky 70-90 cm nad zem, kde do nich invalidní člověk lépe dosáhne.
Pracovní deska kuchyňské linky by měla být v dostatečné výšce alespoň 70-80 cm, aby na ní člověk z vozíku bez obtíží dosáhl, častokrát se takové linky dělají na míru pro konkrétního člověka.
Kuchyň, uzpůsobená pro invalidního člověka na míru
Koupelna
Správné zařízení koupelny je pro hendikepované nezbytností. Pokud disponuje pouze vanou, je to pro člověka invalidního hotová past. Prvořadě je nutné zajistit protiskluzovou podlahu. Je možné vyměnit vanu za pohodlný a prostorný sprchový kout, opatřený koupelnovou židlí z nerezu a plastu, určenou speciálně pro hendikepované lidi, popř.
sklopné sedátko. Sprchový kout a nejen ten, ale i stěna koupelny, by měl být opatřen madlem, aby se vozíčkář nebo člověk o berlích mohl kdykoliv chytit a zajistit si stabilitu. V některých případech nepřichází v úvahu stojánková sprcha, protože na ní imobilní člověk nedosáhne. Praktičtější je sprchovací panel s nastavitelnými tryskami.
I umyvadlo by mělo být snížené pro člověka na vozíku, stejně tak zrcadlo nad umyvadlem. V úvahu přichází umyvadlo s podomítkovým sifonem. Ten je schovaný ve zdi a vozíčkář může naprosto pohodlně zajet vozíkem co nejblíže k umyvadlu.
Závěsnou toaletní skříňku je možné nahradit nižšími skříňkami na kolečkách, které se dají snadno odsunout na stranu.
Tělesně postižený člověk potřebuje v koupelně dostatek místa
WC
WC musí být prostorné, aby se k záchodové míse dalo zajet s vozíkem a dalo se zajet vedle něho, což by měl vyřešit prostor okolo 80 cm.
Klozet samotný musí být vyšší než pro zdravého člověka a to se řeší plastovým nástavným sedátkem, které se jednoduše namontuje na WC mísu. Sedací výška je asi 50 cm místo obvyklých 40 cm.
I na WC je nutné nainstalovat madla, nejlépe z obou stran WC mísy. I zde je lepší na podlahu použít protiskluzovou krytinu, aby se zabránilo úrazu.
WC opatřené nastavitelným sedátkem a bezpečnostními madly
Ostatní prostory
Obývací pokoj i ložnice se zdají být při svém běžném provozu dostatečně pohodlné i pro člověka invalidního. Ale i zde bychom měli mít na paměti, že např. sedací část by měla být snadno manipulovatelná a dostatečně pevná a pohodlná. Velkou výhodou jsou nastavitelná křesla s opěrkami hlavy a nohou.
V ložnici je zase potřeba zajistit přistup k posteli z obou stran tak, aby k posteli mohl zajet invalidní vozík a výška postele by měla být srovnatelná s výškou sedáku vozíku.
Při zařizování bezbariérového bytu právě pro vozíčkáře je nutné dbát na otočný prostor invalidního vozíku, který je v průměru 1500 cm.
Je nutné se vyvarovat všelijakých výstupků, úchytů, háčků a věšáčků, o které by se imobilní člověk mohl lehce zranit.
Podlaha by měla být zásadně protiskluzová v nejnamáhanějších částech bytu, omezit koberce a už vůbec nepoužívat předložky před vanu, běhouny a koberečky. Kromě všech jmenovaných kuchyňských spotřebičů je nutné dbát na sporák.
Kvůli bezpečnosti při manipulaci s otevřeným ohněm se vyvarujeme používání plynového sporáku a místo něho využijeme elektrický, nejlépe indukční nebo se sklokeramickou deskou.
Pro invalidního člověka může být i obyčejné přesunutí z postele na vozík nepřekonatelnou překážkou
Zařizujeme-li byt pro invalidního člověka, nejlépe si jeho svět představíme, pokud se posadíme na židli a z ní se pokusíme obstarat si běžné úkony v kuchyni, koupelně i ostatních místnostech.
Jistě budeme velmi překvapeni, s kolika nástrahami a překážkami se vozíčkář nebo člověk s berlemi musí vypořádat a jak jednoduché je kolikrát řešení svízelné situace, pokud si jí budeme moci sami vyzkoušet. Ostatně, o úpravách bytu na bezbariérové bydlení se zmiňuje i legislativa, která ve Vyhlášce č. 398/2009 Sb.
z roku 2009 stanoví přehledně zákony o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb (Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví podle § 194 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb.). o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
Publikováno: 16. 5. 2019, Autor: Martina Pilzová (text), Depositphotos (foto)
Zařizujete byt pro vozíčkáře? Poradíme vám. – Fajnbyt.cz – Inspirace pro vaše bydlení
Máte doma handicapovaného člena rodiny, který se pohybuje pouze na vozíku nebo přemýšlíte o tom, že byste mu zařídili vlastní, bezbariérový byt?
Jak takový byt nejlépe vybavit a zařídit? Pokusíme se odpovědět.
Vstupní úpravy a podlahy
Jak jsme již naznačili, byt by měl být bezbariérový, tzn. v ideální stavu žádné schody, žádná vyvýšená místa, žádné prahy, přes které by se vozíčkář jen těžko pohyboval. Pokud to splnit nelze a už při vstupu do domu, či se přímo v rodinném domě nacházejí schody, lze to řešit šikmou plošinou. Pokud to lze, tak ideální je domácí výtah.
Pamatujte rovněž na šířku vstupních dveří, minimálně by měly mít 90 cm.
Prahy v bytě odstraňte, nahraďte je lištami, které vozíčkáři budou mnohem jednodušeji přejíždět.
Co se týče podlah, dlažba by určitě měla být protiskluzová, zcela nevhodné jsou koberce s vysokým chlupem a parkety. Místo toho použijte nízký koberec, který navíc bude tlumit hluk vozíku při jeho pohybu. Z podlah odstraňte zbytečnosti, jako kožešiny a kabely ležící na podlaze skryjte do lišt. Posuvné dveře nahraďte klasickými.
Rovněž myslete na zásuvky a vypínače, ale i kliky oken, aby byly v takové výši, že na ně vozíčkář bez problémů dosáhne.
Kuchyň udělejte na míru
Jestliže má vozíčkář žít samostatně, musíte mu vše upravit na míru. Kuchyň nevyjímaje. Ideální je, aby byla do „účka“, případně „elka“. Volný prostor by měl být tak 150 cm, aby se vozíčkář mohl v pohodě s vozíkem otočit.
Pracovní desku vytvořte dlouhou 120 cm a ve výšce minimálně 70 cm tak, aby se pod ní, stejně jako pod dřez, dalo zajet, tudíž v těchto prostorech neměly být žádné skříňky.
Je možné, že kuchyňka bude natolik malá, že spodní skříňky pod dřezem či deskou být musí, pak je vhodné, aby byly na kolečkách a dalo se nimi manipulovat.
- Ve spodních skříňkách by měly být zabudovány otočné koše (karusely), aby vozíčkář měl k jejich obsahu pohodlný přístup,
- Horní skříňky umístěte tak, aby jejich horní hrana byla ve výšce do 150 cm, spodní pak ve výšce 35 cm od pracovní plochy.
- Při uspořádání kuchyně myslete i na odkládací plochu, ta by měla být nejen hned vedle dřezu, ale zároveň aby se dala použít při odložení hrnce z plotny, či pekáče z trouby.
Všechny ovládací prvky umístěte na pracovní desku, aby na ně vozíčkář v pohodě dosáhl. Chybět by neměl pojízdný servírovací stolek. Pod kuchyňský stůl by se mělo dát zajet.
Koupelna a toaleta
To je místnost, kde bude provedeno nejvíce úprav. Zde musíte instalovat záchytná madla jak pro vstup do vany, tak i ve vaně. Podlahu zvolte protiskluzovou, stejně tak i do vany instalujte protiskluzovou podložku.
Při vstupu do vany je vhodná sedačka, jež se pokládá přes okraj vany, případně k tomu určený hydraulický zvedák. Rovněž je důležité u vany umístit košíky na mýdlo a další propriety a držáky na ručníky tak, aby na ně handicapovaný v pohodě dosáhl, když bude ve vaně sedět.
Výhodnější je sprchový kout. Vaničku sprchového koutu zapustíte do podlahy, případně je ještě lepší vyspádovaná podlaha, zde však musíte dbát na velmi kvalitní izolaci.
Šířka sprchového koutu by měla být minimálně 120 cm. Dobré je, je-li kout vybavený sprchovým sedátkem, případně lze pořídit sprchové křeslo či vozík, aby se dalo přímo do sprchy zajet.
Rovněž tak by se měl handicapovaný s vozíkem zajet pod umyvadlo, to by mělo být mělké a vykrojené, s výraznými odkládacími plochami okolo. Baterie vyberte pákové a zrcadlo umístěte nad umyvadlo.
Toaletu zvolte závěsnou, abyste ji mohli nastavit do potřebné výšky. Výhodou je přímo na toaletu nainstalovat bidetové sedátko se sprškou. Po ruce by měl mít vozíčkář i tlačítko na splachování a z obou stran madla.
Ideální je, aby koupelna byla spojena s toaletou a dostatečně prostorná alespoň pro dva lidi, pokud je handicapovaný odkázaný na asistenci.
Polohovací křeslo do obýváku
I zde platí, co o jiných prostorách – v obýváku by mělo být dostatek místa, aby se v něm vozíčkář mohl pohodlně pohybovat, bez zbytečných zákoutí, překážek na podlaze, taburetů atd. Nábytek vyberte jednoduchý a účelný, s výškou do 140 cm, praktické zásuvky od 50 do 100 cm nad podlahou.
Velkou pozornost věnujte sedačkám, jestliže se pro ně rozhodnete. Měly by být vyšší, aby si handicapovaný mohl položit hlavu, stejně tak jako područky, aby se mohl pohodlně přesunout do vozíku.
Čalounění nevybírejte příliš měkké.
Ideálnější volbou, než sedací souprava je spíše křeslo, ovšem nejlepší variantou je elektrické polohovací křeslo, které si dotyčný může nastavit podle své vlastní potřeby a pohodlí.
Pohodlný spánek
Opět se budeme opakovat, ale myslete na prostor, aby se k lůžku dalo dobře zajet, případně se s vozíkem u postele otočit. Postel by měla být vysoká minimálně 50 cm, aby handicapovaným nedělal problém z ní vstát a přemístit se do vozíku. Samozřejmostí je kvalitní matrace a rošt.
Ideální stav je, aby byl elektricky polohovatelný a handicapovaný člověk si ho mohl sám ovládat dle potřeby. Ostatně lékaři doporučují, aby člověk upoutaný na invalidní vozík měnil svoji polohu, byť pasivně.
Rovněž by neměl chybět noční stolek, upravený dle potřeb jeho uživatele a také závěsné madlo nad postelí.
Bydlení pro handicapované: požadavky vyhlášky versus realita
(INZERCE) Bezbariérové vstupy a vjezdy do domu, stejně tak bezbariérový a samozřejmě zpevněný přístup k popelnicím a kontejnerům, venkovní i vnitřní garážová stání pro vozíčkáře.
To je jen malá část úprav, které se v posledních letech konečně staly samozřejmostí u nově nabízených bytů. Zcela zdravý člověk je nemusí vůbec postřehnout, pro handicapované jsou naopak naprosto klíčové, když uvažují o novém bydlení.
„Nejde jen o vozíčkáře, ale třeba o lidi zrakově postižené, pro které jsou zase nesmírně důležité správně široké a vysoké obrubníky podél komunikací, stejně jako příslušné značení,“ říká Šárka Kloučková z obchodního oddělení pražské developerské společnosti M&K Real Estate.
„Většinu těchto úprav navíc ocení také maminky s kočárky, nebo senioři,“ připomíná Šárka Kloučková. Patří sem například také dodržování správné výšky vypínačů, způsobu otvírání společných dveří a výšky klik ve společných částech domu, nebo vybavení výtahů či nastavení světelných čidel.
- Požadavky na domy i komunikace
- Požadavky na bezbariérovost novostaveb právně vymezuje vyhláška 398 z roku 2009 „o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb“.
- „V případě bytových projektů, jako je náš Čakovický park ve stejnojmenné městské části, se developera týkají zejména požadavky na bytové domy, ale pochopitelně i na pozemní komunikace a veřejná prostranství,“ upřesňuje Kloučková.
- Jednotlivé byty, o které projeví zájem handicapovaní, pak v M&K Real Estate ještě dál upravují podle individuálních požadavků klientů.
„Za osm let, kdy stavíme byty v Čakovickém parku, máme celkem sedm handicapovaných klientů, z toho čtyři vozíčkáře,“ vypočítává Šárka Kloučková. Bytů v Čakovicích společnost zatím postavila a zkolaudovala přes 450.
Ve většině z nich již noví majitelé bydlí, na přejímky v domě zkolaudovaném loni v prosinci probíhají v tuto chvíli veškeré nutné přípravy.
V průběhu letošního roku se developer chystá dokončit ještě celkem 165 nových bytů.
Zatím posledním handicapovaným klientem je český paralympijský reprezentant v lukostřelbě David Drahonínský. V bytě o dispozici 4+kk, který si vybral, zajistí developer zdarma například technické řešení bezbariérového přístupu na terasu.
Co ocení vozíčkáři
„Každý hendikep má svá specifika a každý člověk – ať zdravý nebo postižený – má také různé představy a přání, jak má vypadat jeho bydlení,“ říká David Drahonínský.
„Kromě bezbariérového vstupu na terasu, kde si mohu posedět s pivkem, vínkem, nebo si dát kafe, je pro mě super, že budu mít koupelnu s WC hned u pokoje a svou vlastní, ostatní členové rodiny budou mít k dispozici druhou společnou, ve které je vana i toaleta,“ popisuje Drahonínský. „Hygiena pro vozíčkáře je prostě náročnější,“ krčí rameny.
Upozorňuje i na zdánlivé detaily, kterých si zdraví lidé obvykle nevšímají. Důležité je pro něj třeba parkovací místo, nejlépe garáž, kde lze nastupovat i vystupovat z auta v suchu v teple. Až k zástavbě v Čakovickém parku zajíždí také bezbariérový autobus, který zajišťuje spojení na metro, nebo do okolních nákupních zón.
„Hodí se mi také jeden sklep navíc, protože člověk na vozíku má spoustu pomůcek, které potřebuje uložit, i když není vrcholový sportovec,“ upřesňuje paralympijský reprezentant.
Klientské změny s úlevou
„Individuální úpravy bytů pro nás nejsou nic neobvyklého, takové řešení nabízíme všem klientům – vozíčkářům,“ vyvrací Kloučková domněnku, že se jedná o něco jako VIP přístup. Další častou úpravou v rámci klientských změn pro handicapované je podle ní například nadstandardní, v tomto případě širší, sprchový kout.
Vozíčkářům ale může usnadnit bydlení také změna otočení dveří, modifikace umístění a typu zařizovacích předmětů, případně úpravy elektroinstalace včetně vhodného umístění zásuvek a vypínačů. „To vše patří mezi klientské změny, ke kterým se standardně váže poplatek. Handicapovaní z něj ale dostávají úlevu,“ zdůrazňuje Kloučková.
Ve stádiu, kdy si handicapovaný klient byt teprve vybírá, hrají ale důležitou roli i jiné věci.
„V případě, že koupě bytu závisí na možnosti provedení požadovaných úprav, blokujeme ho po celou dobu posuzování a upravování projektu a zpracovávání kalkulace požadovaných změn, přičemž cena vyjmenovaných projekčních a ostatních prací jde za námi, klienta nezavazuje a předrezervace stojí mimo pořadník,“ vysvětluje Kloučková.
Pořadníky na byty, které se nově dostávají do nabídky, jsou přitom v M&K Real Estate běžnou realitou. Není výjimkou, že zejména o malometrážní byty projeví v krátkém čase zájem mnohonásobně vyšší počet kupců, než kolik bytových jednotek je k dispozici.
Jak si připravit byt na stará kolena? Odstraňte prahy a upravte chodby
Zdroj: Shutterstock.com
JAN ČECH | 25. DUBNA 2017
Člen rodiny s omezenou pohyblivostí nebo dokonce nepohyblivý či na vozíku znamená ohromný problém i pro bydlení. Naše čtenářka Radka nám napsala svůj příběh a žádost o radu, jak by mohla uzpůsobit svůj dům pro manžela, který je po nehodě upoután na invalidní vozík.
Paní Radka nám poslala do redakce mail, v němž nás žádá o radu s úpravou domu, který si s manželem před lety pořídili, a minulý rok začali s rekonstrukcí. „Manžel však dva měsíce po začátku rekonstrukcí, kdy dům měl vybouraná okna i dveře, kotel i topení, havaroval v autě.
Z původně banální nehody se nakonec vyklubaly vleklé zdravotní komplikace, které skončily tak, že dnes je upoután na invalidní vozík,“ píše paní Radka. V mailu také popisuje, jak dům musela „zakonzervovat“ s pomocí svého tchána a kamarádů a nyní žijí s manželem v domě, který je stále z části stavbou.
To nejtěžší období však přečkali a nyní se s manželem Janem rozhodli, že když už je dům rozestavěný, upraví ho tak, aby byl použitelný pro vozíčkáře. „I v tom zlém jsme měli vlastně trochu štěstí,“ píše paní Radka.
Nás se ptá, jak takový dům upravit. Co bychom jim poradili. Na co nezapomenout a kde hledat pomoc. Naše rady nejsou jen pro Radku a jejího manžela, ale pro všechny, kteří chtějí upravit bydlení, aby se v něm mohli dobře pohybovat i na stará kolena nebo když už se nedokážou tak dobře hýbat.
Tuto problematiku jsme už docela podrobně na našich stránkách probírali. Například ZDE jsme nabídli výběr ze stavebních předpisů, norem a zákonů, které pro danou problematiku máme. Také tu je i návrh na zajímavou a užitečnou knížku.
Ty úplně nejzákladnější informace pak jsou asi tyto:
- Vozíčkář dokáže překonat práh, ale tak do výšky 2 cm.
- Nakloněné rampy jsou sice dobré pro vjezd do domu, ale každá další nakloněná rovina je nebezpečím pro samovolné rozjetí vozíku.
- Dveře by měly mít světlou šířku minimálně 90 cm. Je třeba si uvědomit, že některé dveře svou konstrukcí nechávají křídlo příliš vystrčené do otvoru.
- Chodby musí být minimálně 120 cm široké. Ano, vozíčkář projede i užší chodbou, ale neotočí se v ní.
- Prostor pro otočení vozíku je kruh o průměru minimálně 150 cm.
- Parapety oken by měly být maximálně ve výšce 70 cm nad podlahou.
- Je třeba myslet i na snížení vypínačů a ovladačů třeba kuchyňských spotřebičů.
- Většina nábytku by měla být uzpůsobena tak, aby mohl vozíčkář pod něj zajet nohama (například kuchyňská linka).
- Kde to jde, instalujte pomocná madla. Především na toaletě, v koupelně, ale i v obtížných rozích, u prahů apod.
Lidí, jako je paní Radka a její manžel Jan, je v České republice mnoho. Stane se to během okamžiku. My manželskému páru posíláme mailem i spoustu velmi podrobných rad a přejeme, ať se jejich situace zlepší.
Paní Radka závěrem svého mailu nechává zaznít optimistickou tečku: „I když chceme dům přestavět pro vozíčkáře, věříme, že jednoho dne jej potřebovat nebudeme.
Doktoři i my jsme optimističtí a doufáme, že se manžel několika operacemi a pilným cvičením zase jednou postaví na nohy.“
Bydlení bez bariér: Jak upravit byt pro vozíčkáře a pro seniory | Bydlení nás baví!
V životě mohou nastat situace, které nemůžeme předvídat a očekávat, třeba to, že se někdo z našich blízkých ocitne na vozíku. Nebo prostě jen zestárneme. Velká část seniorů žije v domácnostech, které nesplňují pro ně specifické požadavky na praktičnost a bezpečnost.
Na tyto situace se ale na rozdíl od té první varianty můžeme připravit a bydlení přizpůsobit již dříve, než to bude nezbytně nutné.
Jistě se nám to mnohokrát vrátí, a to nejen v podobě financí, které nebudeme muset vkládat do opakované rekonstrukce či drahých zařízení překonávajících bariéru, která zde vlastně vůbec nemusela vzniknout.
Vždy je lepší na stáří myslet už v produktivním věku, dokud máme dostatek sil i financí na úpravu bydlení.
Seniorské bydlení
Pro kvalitní a spokojené žití i ve starším věku je kromě jiného důležité i komfortní bydlení bez nutnosti překonávat překážky, které s sebou často vysoký věk nese. Mohou to být různá pohybová omezení (berle, chodítko, vozík), omezení koordinace.
Jak upravit byt?
Základním požadavkem, který občas obnáší i stavební úpravy je zvětšení prostoru dveří. Vstupní dveře jsou většinou dostatečně široké, avšak dveře mezi jednotlivými místnostmi bývají obvykle užší.
Při úpravě dveří upravte rovnou i prahy. Třeba pro chodítko jsou ideální bezprahé přechody podlah vyřešené podlahovou lištou, která může být mírně pozvolně zvýšená, ale není pak překážkou jako klasický práh.
I koupelnu a toaletu bude nutno upravit. Tyto místnosti většinou čeká nejvíce stavebních úprav. Člověk o berlích potřebuje mnohem více manipulačního prostoru kolem sebe. Základní podmínkou komfortního užívání je totiž právě dostatek prostoru i odkládacích ploch.
Ideální je pořídit sprchový kout bez zvýšeného prahu a neopomenout ani na umístění madel. Jsou potřeba jak u sprchového koutu, tak i u umyvadla a toalety. I vana se dnes dá pořídit bezbariérová, ve speciální úpravě již obsahuje dvířka, kterými lze snadno do vany vystupovat a vystupovat.
Odborníci z oboru geriatrie však doporučují využívat raději dostatečně prostorné sprchové kouty, kam lze umístit v případě potřeby i sedátko.
U dalších místností již stačí jen projít cestičky s metrem a měřit. To znamená, zvětšit prostor okolo jednotlivých kusů nábytku, např. u postele či komody tak, aby bylo vše přístupné i člověku s berlemi, chodítkem nebo holí.
První úprava, kterou bychom měli zvážit, je samotný vstup do domu. V případě vysokých schodů zvážit úpravu na schody delší, nižší, po kterých je podstatně jednoduší vystoupit nebo i malou nájezdovou rampu, pokud to prostor dovolí. Důležité je i zábradlí ve správné výšce.
Místnosti pro starší osoby situujte, pokud možno do přízemí. V patrovém domě se dají pro pohodlné spojení mezi patry postavit na malé schodišťové plošiny, schodišťové výtahy či přímo výtah spojující dvě místnosti.
Kromě úprav vnitřních místností, popsaných výše je výhodou domu variabilita dalších úprav, okna můžete posunout níže, i otvírání oken a balkonových dveří je možno upravit na míru.
Bydlení pro vozíčkáře
Na osoby na vozíku se již několik let pamatuje i v běžných stavbách a vznikají tak kromě specializovaných center pro bydlení vozíčkářů i bezbariérové byty v přízemích bytových domů nebo dokonce celé bezbariérové bytové domy.
Pokud nekupujete již hotový bezbariérový byt, tak se specifickou úpravou či výstavbou bydlení pro vozíčkáře a osoby s pohybovým omezením vám pak může pomoci velice praktická příručka Bydlení bez bariér, kterou v roce 2011 vydala Liga vozíčkářů. Příručka je volně dostupná i na internetu a naleznete v ní mnoho praktických rad.
Shrnuje, s jakým prostorem musíte počítat u člověka na vozíku, u člověka o berlích a nezapomíná ani na manipulační prostor osoby pomáhající. Celá publikace je vytvořena na základě častých otázek lidí s pohybovým omezením, zvažujících výstavbu či rekonstrukci vlastního bydlení.
Prochází jednotlivými místnostmi, ke každé si uvede základní pravidla navrhování a zmíní některé detaily, které je potřeba pro daný prostor zohlednit.
Některé úpravy zvládnete sami, ale při těch větších je vždy lepší se spolehnout na specializovanou firmu, která zajistí vše potřebné, včetně případného stavebního povolení.
Kde hledat pomoc při zařizování bezbariérového bydlení?
Nemoc nebo nešťastný úraz, někdy stačí chvilka a život se otočí o 180 stupňů. Kdo skončí ze dne na den na vozíku, musí se potýkat s celou řadou nových problémů. Tím nejnáročnějším je se postarat sám o sebe.
Ale jak, když byt není přizpůsoben vozíčkáři a mohou si to někde aspoň natrénovat? Mluvili jsme se Zdeňkou Faltýnkovou z České asociace paraplegiků (CZEPA), která za klienty jezdí domů a radí jim na co je třeba si dát pozor.
Až dva roky mohou klienti využívat takzvaného tréninkového bytu. Byt 3+kk v Praze je určen pro tetraplegiky, tedy vozíčkáře s poškozením míchy, kteří mají ochrnuté dolní i horní končetiny. Každý má svůj pokoj, kuchyň je společná. Do dvou let by si ale měli najít vlastní bydlení, podmínkou také je, že si sami zajistí pečovatele.
„Je to dobré v tom, že když jsou krátkou dobu po úrazu, většinou jsou to kluci, kteří se vrátí k mamince a ta se najednou musí starat, tak se tady musí naučit osamostatnit a žít samostatným životem.
Pak máme kousek od Paraplete pět startovacích bytů a ty jsou přesně pro naše klienty, kteří jsou po první rehabilitaci a nemají kam se vrátit, protože to jejich prostředí nejde upravit, žili na ubytovně nebo čekají až se byt upraví nebo postaví bezbariérový dům.
Těmto lidem nabízíme rok v našem bezbariérovém bydlení,“ popisuje Zdeňka Faltýnková z CZEPA
Faltýnková působí především jako ergoterapeut, klientům nabízí i poradenství ohledně úpravy bytu. „Dělám to, že přijedu za tou rodinou a vezmu s sebou vozík.
Už od přístupu do domu oni vidí, jaké prostory jsou třeba.
Často, když se dostaneme do kuchyně nebo do koupelny, tak mají představu, že se to tam vejde, ale když se tam má vejít člověk na vozíčku plus ještě asistenční osoba, tak je třeba ten prostor trochu větší.“
„Domnívají se, že až se jim ten rodinný příslušník vrátí, tak na tom tak dobře, že se bude přesouvat na záchod. Ve výsledku na tom tak dobře není a udělají záchod ve výšce podle vyhlášky kolem 50 centimetrů, kdy je výška té toalety stejná jako sedák vozíku.
Jenže on se nepřesouvá a bude muset na záchod na toaletním křesle. To se dělá tak, že se s tím křeslem nadjede nad ten záchod, jenže on tam to křeslo v tomto případě nedostane, protože je záchod příliš vysoký. Tak to musí to zas bourat.
Je spousta takových věcí, které jim nedojdou, zrovna včera jsem to probírala se třemi rodinami,“ vypráví Faltýnková své zkušeností.
Jednou z vychytávek, které specialisté doporučují je například umístění bidetu k umyvadlu, aby si handicapovaný mohl alespoň opláchnout genitálie, někteří se sprchují přímo na záchodě, kdy si nechají do koupelny položit spádovou podlahu.
Takto se dá například vyřešit problém s nedostatkem místa. „Tohle všechno není v žádné vyhlášce, jsou to praktické zkušenosti, které se snažím těm lidem nějak říkat. Kolikrát mají svoji hlavu a pak možná narazí.
Někdo si naopak myslí, že bude lepší a ty bezbariérové úpravy odmítá,“ konstatuje Faltýnková.
Vše je zkrátka individuální, někdy je třeba posunout výšku madel o pár centimetrů, vozík také nemají všichni postižení stejně vysoko. Dvoumetrový vozíčkář si pak musí upravit i například výšku stolu, aby se pod něj mohl s vozíčkem dostat. Kapitola sama pro sebe je i nájezdová rampa. Ty nemá majitel domu povinnost instalovat, pokud jde o sdružení vlastníků, musí se většina z nich shodnout.
„Je to překážkou, zrovna jeden pán měl krásný byt nahoře na Smíchově a musel ho opustit, protože ostatní s tím nesouhlasili.“ dodává závěrem Faltýnková.
Své bydlení si musel uzpůsobit i moderátor Michal Jančařík, v našem pořadu vás provede všemi detaily rekonstrukce.
Všechny díly seriálu Bydlení handicapovaných najdete ZDE.
Speciální úpravy bytu pro bydlení bez bariér
Osoby na vozíku či lidé s omezenou hybností (s chodítkem nebo s berlemi) potřebují více místa pro průchod. Konkrétní úpravy vždy provádíme podle individuálních potřeb, podle konkrétní situace, když nastane. Co všechno musíme zvážit, než se pustíme do realizace úprav?
- Šířka dveří by měla být nejméně 80 cm. Klasickým 60 cm širokým dveřím, které se často dělají do koupelny a na WC, se vyhneme.
- Podlahy by měly být v jedné rovině. Místo prahů zvolíme raději přechodové lišty. Podlahy by měly být protiskluzové.
- Vypínače a okenní kliky – zvážíme výšku, do které je umístíme.
Jedno je pro všechny případy společné: zásadnější úpravou budou muset projít provozně nejdůležitější místa v bytě – koupelna s WC a kuchyně. U ostatních místností se zaměříme hlavně na dostatečně velký volný prostor.
Pro pohodlnou manipulaci s vozíkem je potřeba 150 cm, pro mechanicky ovládaný vozík postačí 120 cm.
Pořídíme si přesný plánek bytu včetně rozestavění nábytku (můžeme ho nakreslit sami, nebo požádat architekta).
Pak si vystřihneme kruh, který v daném měřítku bude odpovídat 150 cm, a postupně ho na plánku přikládáme do jednotlivých místností, abychom zjistili, jak na tom s místem jsme.
V případě, že kolečko bude zasahovat do nábytku, nebo dokonce do stěn, čekají nás větší úpravy, nebo dokonce i stěhování.
Koupelna by měla být raději větší. Není výjimkou, že handicapovaný člověk potřebuje s mytím pomoct. Do koupelny se pak musí pohodlně vejít dva lidé najednou. Pro vozíčkáře je také kvůli prostoru lepší WC přímo v koupelně.
Dlažba by měla mít protiskluzovou úpravu. Nezbytnými pomocníky jsou madla. Měla by být všude tam, kde je nezbytné se opřít nebo se přidržet třeba při sedání.
Umyvadlo volíme raději mělčí (aby se pod něj dalo dobře zajet s vozíkem) a s velkými odkládacími plochami. Ideální variantou je vykrojené umyvadlo, k němuž se dá pohodlně i posadit nebo zajet s vozíkem.
V nabídce je mají např. Jika, Kaldewai či Sanitec. Baterie je vhodnější páková, ovládá se snadněji než klasické kohoutky. Nad umyvadlem by mělo být zrcadlo.
Může být buď sklopné, ale stačí i obyčejné, jen umístěné níž.
Máme-li doma vanu, určitě si pořídíme protiskluznou podložku. Oceníme také sedačku, která se pokládá přes okraj vany. Existují i vany, které mají sedátko přímo integrované. V blízkosti vany nesmí chybět madla.
Pro těžce postižené osoby je vhodný hydraulický zvedák, což je stolička se vzduchovým vakem, která díky kompresoru napouští nebo vypouští vzduch. Člověk tak buď do vany klesá, nebo se z ní zvedá.
O něco vhodnější než vana je ovšem sprchový kout. Vanička by měla být zapuštěná do země a vždy s protiskluzovou úpravou. Ještě lepším řešením je jenom vyspádovaná podlaha. Pozor! V tomto případě musí být velmi kvalitně provedená hydroizolace celé podlahy. Šířka sprchového koutu by měla být alespoň 120 cm. Výrobci obvykle tyto modely označují jako XXL.
Do vany se vyplatí pořídit si sedátko.
Foto: Michaela Říhová, Právo
Vhodné je také vybavit kout sklápěcím sprchovým sedátkem. Pozor na umístění do správné výšky! Dalšími možnostmi jsou sprchové křeslo nebo vozík, na kterém člověka zavezeme až do sprchy. Nezbytnou výbavou sprchového koutu jsou madla.
Ani s výběrem WC mísy to není tak jednoduché. Nejlepším řešením je závěsné WC, které lze zavěsit do libovolné výšky podle potřeby. Navíc se snadno udržuje v čistotě.
Některé modely jsou dokonce vybaveny speciálním systémem, který umožňuje snadno změnit výšku klozetové mísy v rozmezí až do 8 cm bez zásahu do stěny. Standardní WC tak v případě potřeby upravíme pro invalidní či starší osobu.
Oněch 8 cm zajistí pohodlí při usednutí i pro následné vstávání. Tento typ WC nabízí na trhu např. firma Geberit.
Komfort ještě dále zvýší přímo na WC mísu namontované speciální sedátko s integrovanou bidetovou sprškou (např. od Geberitu). Nebo alespoň klasická vodovodní baterie s bidetovou sprškou, kterou nabízí mj. firma Oras.
Tlačítko pro splachování by mělo být umístěné ve výšce mezi 80 až 100 cm a mělo by být i pro vozíčkáře snadno přístupné. Po obou stranách WC by neměla chybět madla, ideálně sklopná.
Výraznějšími změnami projde také kuchyně. Z ergonomického hlediska je vhodné uspořádání kuchyňské linky do tvaru písmene L, ještě lépe však U. Tak bude možné vše obsáhnout z jednoho místa. Aby se tu dalo pohodlně otočit s vozíkem, je zapotřebí volný prostor 150 cm. Lidé s omezenou hybností ocení v kuchyni židli na kolečkách. Značně jim totiž usnadní práci.
Pracovní plocha by měla být níž. Pod částí je nutné vynechat spodní skříňky, aby se k ní dalo s vozíkem zajet, říká paní Karolína.
Foto: Michaela Říhová, Právo
V obou případech je nutná minimální délka pracovní desky alespoň 1 m, ideálně 1,2 m, pod níž nebudou spodní skříňky. To proto, aby, ať už s vozíkem nebo židlí na kolečkách, bylo možné zajet pod pracovní desku.
Jestliže je kuchyně malá a prostor na spodní skříňky by scházel, budou kompromisem mobilní skříňky na kolečkách, které se dají přesouvat.
Jejich horní desky navíc poslouží při vaření jako odkládací prostor. Ten lze získat i díky vysouvací pracovní desce. Důležitá je také výška pracovní desky.
Kvůli zajetí pod linku na vozíku to musí být minimálně 70 cm od podlahy ke spodní hraně pracovní desky.
Tvar kuchyně je nejlepší do U. Stůl by měl být k lince co nejblíže.
Foto: Michaela Říhová, Právo
Sokly pevně zabudovaných spodních skříněk by měly být vysoké 25 cm a hluboké 20 cm, aby se k nim dalo i s vozíkem pohodlně dostat. Jak ale zpřístupnit jejich obsah? Řešením je princip otočných košů neboli karuselů (v nabídce je má např. Ikea, Gras).
A co horní skříňky? I ty mají v kuchyni pro handicapované své místo. Jen je musíme správně umístit. Dolní hrana by měla být vzdálená od pracovní plochy 35 až 40 cm, aby do nich byl pohodlný přístup. Horní hrana skříněk by neměla být výše než 150 cm.
Popřemýšlíme o takových zdánlivě jednoduchých věcech, jako např. jak vyndáme plech z trouby, kam ho položíme, jak přendáme hrnec z plotny na odkládací plochu či do dřezu.
Výsuvné police ve skříňkách jsou nutností.
Foto: Michaela Říhová, Právo
Dřez by měl být poblíž varné desky. Trouba a varná deska by měly být umístěné tak, aby byl vedle prostor pro zajetí pod linku a také odkládací plocha z materiálu odolného vysokým teplotám.
Důležité je rovněž správné umístění ovládacích prvků a zásuvek. Vše by mělo být na pracovní desce tak, aby na ně i vozíčkář pohodlně dosáhl. Praktickými pomocníky jsou i pojízdné servírovací stolky. Na nich lze bezpečně dopravit pokrm z kuchyně ke stolu.
Díky otočnému karuselu se dá pohodlně dostat ke všem věcem v rohové skříňce.
Foto: Michaela Říhová, Právo
Jídelní stůl by měl být poblíž kuchyňské linky. Pozor ale na jeho výšku: je nutné, aby i pod něj bylo možné zajet s vozíkem.
Přesné úpravy této místnosti opět záleží na konkrétním handicapu. Vždy bude důležitá kvalitní matrace a rošt. Ten by měl být polohovací, nejlépe elektricky ovládaný, aby si handicapovaný člověk mohl snadno sám měnit jeho polohu. Podle lékařů je totiž dobré, aby člověk ve větší míře upoutaný na lůžko měnil polohu těla alespoň pasivně.
Dalším faktorem je lehací výška lůžka. Některým vozíčkářům nedělá problém vstávání z nižší postele. Jiní ho nezvládnou. Obecně platí: vhodnější je vyšší postel, aby se z ní dobře vstávalo.
Lehací výška postele by měla být nejméně 50 cm. V případě těžšího postižení bude ideální polohovatelná postel s nastavitelnou výškou lůžka, případně ještě doplněná závěsným madlem.
Praktické je také umístit k posteli speciální servírovací stolek.
I tady platí obdobná pravidla. Pohodlné sezení však v tomto případě neznamená měkká nízká sedačka či křeslo. Naopak, měly by být vyšší, aby bylo možné si pohodlně opřít hlavu, a s tvrdším čalouněním, ale ne zase příliš, aby nedošlo k otlakům. Také područky by měly mít vyšší, aby se z nich lépe vstávalo nebo přesouvalo na vozík.
Pro vozíčkáře i osoby s berlemi je určitě praktičtější variantou křeslo. Zvláště vozíčkáři ocení relaxační křeslo, které se dá polohovat.
Ve vzpřímeném sedu je totiž páteř nejvíce namáhána, a tak je dobré jí občas ulevit alespoň pasivní změnou polohy. Ostatní nábytek ale bude nutné snížit. Ideální výška pro vozíčkáře je do 140 cm.
Kdo potřebuje kvůli nedostatku místa skříně vyšší, měl by dolů umístit poličky a nahoru na sklopnou tyč šaty na ramínkách.
Praktické jsou zásuvky. Ale musí být opět ve správné výšce. Nejen vysoko, ale ani příliš nízko totiž vozíčkář nebo člověk s omezenou hybností nedosáhne. Ideální výška je v rozmezí od 50 do 100 cm nad podlahou.
Speciální úpravy bytu znamenají nemalé investice. Je možné zažádat o dotaci, kterou vyplatí místně příslušný obecní úřad jako dávku sociální péče. Příspěvek se poskytuje podle vyhlášky č. 182/1991 Sb. o sociálním zabezpečení. Podle té mají právo zdravotně postižení s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí či nevidomí na příspěvek na úpravu bytu.
Výše příspěvku ale není nijak závratná. Příspěvek se sice poskytuje až do výše 70 % nákladů, maximálně však činí 50 000 Kč nebo 100 000 Kč u příspěvku na stavební úpravy spojené s instalací výtahu. Na výstavbu nového bytu (domku) žádná dávka ani příspěvek neexistují.
S úpravou bydlení mohou ovšem pomoci i další organizace. Jednou z těch známějších je např. nadace Konto bariéry, která pomáhá handicapovaným spoluobčanům již 16 let.
Jejím nejnovějším projektem je Nový start, který podporuje mladé lidi, u nichž v posledních 12 až 18 měsících došlo k závažnému úrazu či nemoci a v důsledku toho se ocitli na vozíku. Nadace těmto lidem poskytne příspěvek až do výše 100 000 Kč na zajištění úprav bytu nebo auta, na pořízení vozíku či jiné nepostradatelné pomůcky a na vzdělávání, na které nepřispívá stát.
O informace, jak upravit byt, pomoci vyřídit žádosti o příspěvek a podobně, se lze obrátit např. na Ligu vozíčkářů (www.ligavozic. cz), zrakově postižení např. na Nadaci Leontinka (www.nadaceleontinka.cz).
Důležité jsou zdánlivé detaily, jako například níže umístěný domovní telefon či kukátko na dveřích.
Foto: Michaela Říhová, Právo
- sedacího nábytku v obýváku
- uspořádání úložných prostorů