Jak poznat, že vaše psychické či duševní zdraví není v pořádku?

Když na ulici dostanete infarkt, téměř jistě někdo poblíž zavolá záchranku. U zlomené ruky nebudete váhat a vydáte se na chirurgii. Co když se ale něco stane vaší duši? Poznáte, že potřebujete odbornou pomoc, nebo budete čekat, že „to přejde samo“?

Depresivní lidé musí být hodně smutní. Když někdo mluví o sebevraždě, určitě se o ni nepokusí. Duševní onemocnění musí být poznat na první pohled. To jsou jen některé z řady mýtů o duševním zdraví a nemoci, kterým běžně věříme.

Ruku na srdce, příznaky infarktu myokardu bychom asi dali dohromady, ale dokázali bychom stejně spolehlivě vyjmenovat symptomy deprese, úzkosti nebo třeba rizikového užívání alkoholu? A co víc, byli bychom schopni vhodným způsobem zasáhnout a nabídnout smysluplnou pomoc? 

I když povědomí o tom, že i naše duševní zdraví vyžaduje pozornost, krůček po krůčku roste, pořád je před námi velký neznámý prostor, ve kterém tápeme.

Čistě statisticky, z dat Světové zdravotnické organizace vyplývá, že nějakou formu duševního onemocnění někdy během života zažije zhruba každý čtvrtý dospělý a asi každé páté dítě či dospívající.

Téměř jistě tak máte ve svém okolí někoho, kdo se musel vypořádat, právě se vypořádává nebo bude vypořádat s psychickými problémy. Pokud takovým člověkem nejste právě vy. Jenže jak poznat, že se „něco děje“ zrovna s vaší duší? 

Pro začátek je dobré pochopit, že neexistuje něco jako jasná hranice, která by určovala, že někdo trpí „ještě málo“ a někdo jiný „už dost“. Každý z nás má svou „hranici“ někde jinde, takže srovnávat se s ostatními není zrovna nejlepší nápad.

Už jen proto, že můžete narazit na zraňující slova, jako že máte „zatnout zuby a vydržet“. Jen na okraj, toto je bohužel častá reakce, se kterou se lidé s různými psychickými problémy setkávají. O to je pro ně složitější vyhledat pomoc.

Mnohdy se stydí nejen za to, že „nejsou úplně v pořádku“, ale i za to, že potřebují psychologickou a/nebo psychiatrickou péči. 

Pokud jste prodělali depresi, rozpoznat ji vám trvalo

Ztrácíte radost a cítíte vyčerpání? Řešte to

Existují základní varovné signály možné přítomnosti duševních poruch, které je dobré znát. Dobrým vodítkem je sledovat, jak dalece je pro vás náročné běžné fungování a jak dlouho tento nepříznivý stav trvá.

Pár dnů „nepohody“ není problém, ale pokud se cítíte špatně několik týdnů nebo dokonce měsíců, může to signalizovat psychické problémy nebo dokonce duševní onemocnění.

Jednoduše řečeno, jakmile cítíte, že to, co jste dříve zvládali, najednou vyžaduje víc a víc úsilí, a zároveň ztrácíte radost z toho, co vás dříve těšilo, je na místě zbystřit. 

Prevence funguje i u psychiky

Organizace Loono, která se dlouhodobě věnuje zdravotní prevenci, spustila kampaň Dobré nitro. Jejím cílem je ukázat téma duševního zdraví jako něco „normálního“, a zároveň edukovat veřejnost nejen o varovných příznacích. Najdete tu i základní rozcestník kontaktů.

„Lidé nám pravidelně píšou na našich sociálních sítích – někdy jen proto, že jsou vděční, že tohle tabu téma otvíráme a chtějí nám poděkovat a někdy si zase napíší o radu.

Nejčastěji se pak právě ptají, na koho se se svým problémem mohou obrátit,“ přibližuje Blanka Sigmundová, ředitelka Loono, s tím, že právě pandemie Covid-19 přinesla větší zájem o duševní zdraví. Už jen proto, že řada z nás najednou získala osobní zkušenost s psychickými obtížemi.

„Únava, ztráta energie, neschopnost vykonávat obvyklé činnosti i stav, kdy člověk jede nadoraz, jsou příznaky, které sice nejsou ještě tak závažné, ale už ukazují, že situace není zcela v pořádku.

Mnoho lidí se potácí v jakýchsi mezistavech a snaží se fungovat, dokud se jejich energetická rezerva zcela nevyčerpá,“ přibližuje docent Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Právě to, že vám psychické problémy začnou narušovat výdrž v práci, schopnost se soustředit, postarat se o rodinu, by vás mělo přimět situaci řešit. 

Prvním setkáním s duševními problémy může být jakákoliv životní změna, a to včetně těch pozitivních. Příkladem je narození dítěte, které není spojené jen s radostí, ale mnohdy i pocity smutku a obav, jež mohou roztočit spirálu úzkosti či deprese. Automaticky to neznamená, že tyto pocity musí vyústit v duševní onemocnění.

Jen je dobré vnímat mateřství jako „citlivé období“, kdy si naše duše zaslouží ještě více péče. Jednou z cest je nová aplikace Kogito, kterou vytvořil Národní ústav duševního zdraví ve spolupráci s organizací Úsměv mámy.

S pomocí této aplikace se můžete lépe zorientovat v tom, co se vám děje a také získat základní dovednosti ke zvládání situace. 

Dobrá zpráva je, že pokud se vám podaří přijít s psychickými problémy „včas“, tedy ve chvíli, kdy sice už cítíte „dlouhodobou nepohodu“, ale ještě dokážete fungovat, máte celkem slušnou šanci na to, že se podaří zvrátit nepříznivý vývoj.

První pomocí pro vás může být telefonní linka důvěry, osobní návštěva krizového centra nebo rozhovor s psychologem či psychoterapeutem, kde vás případně nasměrují dále. Užitečný rozcestník vytvořila organizace Nevypusť duši, další kontakty najdete také na webu Opatruj.se.

Pokud hledáte zdravotní služby ve svém okolí, ať už v oborech psychologie, psychiatrie, adiktologie a podobně, může vám pomoci i Národní portál psychiatrické péče. 

Kontinuum duševního zdraví 

Duševní onemocnění obvykle nejsou na první pohled viditelná, což může být matoucí.

Odhalit příznaky možných problémů nemusí být snadné už jen proto, že řadu z nich považujeme za víceméně „normální“ a nespojujeme si je s možnou nemocí.

O to víc pak můžeme být v šoku, když najednou zjistíme, že někdo z našich blízkých se už roky potýká s úzkostmi, sami si po letech obtíží vyslechneme diagnózu deprese nebo někdo, „kdo na to nevypadal“, skončí svůj život sebevraždou. 

Nevypusť duši

Na prevenci a informovanost je zaměřen i projekt s všeříkajícím názvem Nevypusť duši.

„Je důležité poznat, kdy je toho na naši psychiku moc, vědět, co nám v takových chvílích pomáhá, ale znát i místa, kam se můžeme obrátit, když to potřebujeme a sami na to nestačíme,“ vysvětluje psycholožka Dominika Šinaľová, která v organizaci působí.

Pokud se cítíte se svými problémy sami, můžete si přečíst osobní příběhy lidí, kteří mají zkušenosti s duševní nemocí. Žákům/studentům a jejich vyučujícím z celého Česka také nabízí workshopy zaměřené na duševní zdraví.  

V posledních letech začíná v oblasti duševního zdraví/nemoci převládat pohled, že se člověk během svého života pohybuje na pomyslném spektru. Takzvané kontinuum duševního zdraví vychází z toho, že se stav člověka mění v závislosti na vnějších i vnitřních podmínkách.

To, co člověka může nehezky zhoupnout, můžou být stresová událost, v Kontinuum tak nepracuje jen s protiklady zdraví-nemoc, ale s celým spektrem fází. Každý z nás se tak posouvá na škále od pocitu duševní pohody a zdraví přes různé změny v prožívání a chování, obtíže v běžném fungování a pocit, že se „něco děje“, až po intenzivní negativní změny a příznaky duševního onemocnění.

Dobrá zpráva je, že stejně jako je možné zhoršení, může nastat i změna k lepšímu, a to i tehdy, když už onemocníte. 

„Duševní zdraví bývá bohužel tabu a lidé nejenže nevědí, na jaké služby se mohou obracet, ale ani co mohou čekat od sezení u psychologa.

Myslí si, že jejich situace není natolik vážná, že jejich potíže nejsou dostatečným důvodem k tomu, aby se obrátili na některou z linek důvěry nebo se stydí přiznat, že uvažují nad vyhledáním psychologa.

Přitom pomoc existuje a příběhy lidí, kteří sdílí svou osobní zkušenost, jen potvrzují, že vyhledání odborníka není žádná ostuda,“ uklidňuje psycholožka. Odbornou pomoc můžete vyhledat i tehdy, když si nejste jistí, jak být oporou někomu blízkému, kdo prochází náročnou situací. 

Co mohou být příznaky duševního onemocnění? 

American Psychiatric Association shrnuje základní varovné signály s tím, že pokud se u vás objeví jeden nebo dva, ještě to pravděpodobně neznamená duševní nemoc, spíš důvod k tomu se zastavit a zjistit, co se děje. Pokud ale máte několik symptomů současně, a zároveň si uvědomujete, že kvůli nim máte problémy při studiu, práci i ve vztazích s ostatními, je na místě vyhledat odbornou pomoc. 

Můj život s OCD

„Asi byste neodhadli, že trpím obsedantně-kompulzivní poruchou. Jsem mladá žena z většího města, mám práci, přátele, partnera. Ani ruce si nemyju častěji než vy. Přesto se u mě postupně rozvinula nemoc, která začala u podivných myšlenek a skončila u návyků, které mi málem zničily život.“ Jak se žije s OCD? A může při ní pomoci kognitivně-behaviorální terapie?

Úzkost jako smyčka kolem krku. Můj zápas s obsesemi

Ta by měla přijít okamžitě, pokud se vám hlavou honí myšlenky na smrt a zdá se vám, že by „bylo lepší nebýt“. Platí to i v případě, že se vám s podobnými pocity svěří někdo blízký. Je hodně důležité, aby člověk se sebevražednými myšlenkami nezůstal sám, ale dostalo se mu pomoci co nejdříve. Může mu to zachránit život, a to doslova. 

Psychické problémy i následně duševní onemocnění mohou mít celou řadu příznaků, které mohou zasahovat nejen duši, ale i tělo a také vztahy s okolím. Všímejte si ale následujícího: 

• Problémy se spánkem – můžete být velmi ospalí a zažívat nadměrnou spavost, ale také téměř nespat, zažívat delší usínání nebo naopak časté buzení během noci
• Změny chuti k jídlu a tělesné hmotnosti – přejídání se ve stresu nebo úzkosti, ztráta chuti k jídlu a radost z něj, neúmyslné hubnutí nebo přibývání na váze
• Apatie – neobvyklé stažení do sebe a ztráta radosti z činností, které člověka dříve těšily
• Změny nálad – rychlé nebo dramatické změny nálad a emocí, které není možné kontrolovat
• Problémy s běžným fungováním – potíže při studiu, v zaměstnání a vztazích s okolím, náhlé změny, jako zhoršení studijního/pracovního výkonu, náhlá neschopnost pravidelně sportovat, i když dříve se člověk věnoval pohybu pravidelně
• Kognitivní obtíže – problémy se soustředěním, pamětí, rozhodováním nebo úkoly, které dříve člověk zvládal dobře
• Podrážděnost – přetrvávající pocity neklidu, netrpělivosti, hněvu, frustrace nebo neobvykle prudká vznětlivost 
• Stažení se od přátel a sociální interakce – člověk oproti dřívějšku tráví více času osaměle a přestává vyhledávat kontakt s okolím
• Pocity beznaděje a smutku – pocity osamělosti, zoufalství a s nimi spojená plačtivost, neschopnost představit si lepší budoucnost, přetrvávající pocity zbytečnosti nebo také nepřiměřené viny
• Pocity odpojení – pocit, že člověk není sám sebou, nemá vládu nad svým životem, je odpojený od svého okolí
• Snížený sexuální apetit nebo impotence – změna k horšímu oproti původnímu stavu, kterou člověk vnímá negativně
• Zneužívání návykových látek – častější konzumace alkoholu nebo jiných návykových látek nebo konzumace ve větším množství
• Psychosomatické příznaky – například bolesti hlavy, křeče, zažívací potíže, které nemají jinou tělesnou příčinu

Otestujte se online

To, jestli se vás osobně nedotýká například deprese, úzkost, porucha spánku, syndrom vyhoření nebo rizikové užívání alkoholu a dalších návykových látek, si můžete orientačně otestovat na webových stránkách Opatruj.

se, které vytvořil Národní ústav duševního zdraví.

Tyto standardizované testy jsou orientační a nemají samy o sobě sloužit jako diagnostické nástroje, ale pokud vaše výsledky naznačují, že můžete mít obtíže v oblasti duševního zdraví, nebojte se vyhledat pomoc. 

S těžkou depresí se vám bude jen těžko podávat pracovní výkon. Nabízí se nastoupit na nemocenskou. Pokud ale pracujete jako OSVČ, můžete mít obavy o delší výpadek příjmu. Spočítejte si na jedné z nových kalkulaček Heroine, na co máte v případě, že si platíte nemocenské pojištění, nárok.

Novinářka, která se specializuje na oblast dezinformací, fake news a hoaxů v medicíně. Pracuje pro Zdravotnickydenik.cz. Je držitelkou Novinářské ceny Psychiatrické společnosti ČLS JEP a výroční ceny Koalice pro očkování.

Foto: Ludmila Hamplová

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

POETIKO ORGANIC, Pleťový krém pro unavenou pleť

540,00 Kč

DIPTYQUE KYOTO, Eau de Toilette

3 900,00 Kč

WELLECO, The Super Elixir

1 900,00 Kč

TRENÝRKÁRNA.CZ, funkční boxerky Under Armour

1 359,00 Kč

OOLABOO, Energizing vitality hair bath

1 160,00 Kč

Jak (si) mohu pomoci?

Zde naleznete vybrané znaky, které napovídají, že stav duševního zdraví dítěte si žádá pomoc a podporu.

Obecně si u dětí a dospívajících všímáme změn v jejich chování, prožívání a v komunikaci, které přetrvávají déle než 2 týdny.

• Nepochopitelné výkyvy nálad (pocity smutku, strachu, vzteku, apatie, podrážděnosti, úzkosti či deprese).
• Vyhýbání se kamarádům či blízkým.
• Ztráta zájmu o oblíbené aktivity.
• Samotářství.
• Potíže s autoritami.
• Rizikové chování (zejména užívání návykových látek, bojovnost).
• Špatné soustředění, roztržitost.
• Zhoršený školní prospěch.
• Potíže se spánkem.
• Nečekané změny váhy, časté zvracení, opakované návštěvy toalety, chronické bolesti hlavy či břicha.
• Zanedbávání vlastního vzhledu.
• Nízké sebevědomí.
• Vidění věcí či slyšení hlasů, které nejsou reálné.
• Sebepoškozování, sebevražedné myšlenky či tendence.

V řeči se může objevovat absence smyslu života či přání umřít (Nemá to smysl. Už na tom nezááleží. Kéž bych umřel. Nikomu na mně nezáleží. Už se o mě nebudete muset strachovat. Chci umřít.). V takovém případě je potřeba zbystřit, může se jednat o znak sebevražedných myšlenek, které je potřeba vzít vážně.

Jak pomoci dítěti při úzkosti: materiál zpracovaný organizací Nevypust' duši zde.

Je potřeba mít na paměti, že my všichni, děti o dospělí, zažíváme obtížné situace či stres, který nám může někdy přerůst přes hlavu. Dospělí mohou mít pocit, že mluvit s dětmi o duševním zdraví pro ně může být znepokojující, a proto by se mu měli vyhnout.

Jiní se domnívají, že to není téma, o kterém by bylo potřeba mluvit s dětmi, a někdo jednoduše neví jak na to. Nicméně, mluvit o duševním zdraví je potřeba od mladého věku.

Díky tomu mohou děti lépe porozumět svým emocím a mohou se naučit se o své zdraví pravidelně pečovat, a stát se tak psychicky odolnějšími.

Od útlého věku se učíme o pocitech. Můžete dětem podpořit tak, že se tématu jejich pocitů budete věnovat a v průběhu dne berete na vědomí, jak se dítě cítí a pojmenováváte jeho emoce (Vidím, že tě tohle naštvalo. Cítím, že jsi smutný.). Tím mu dáváte zprávu, že je v pořádku během dne cítit řadu emocí.

Můžete také mluvit o tom, jak jejich pocity ovlivňují jejich tělo (Když cítí smutek, jsou spíše unavení, nebo plní energie? Když cítí radost, co se děje s jejich obličejem?) nebo jaké myšlenky je v danou chvíli napadají.

Tím jim zrcadlíte, jak jsou naše pocity, myšlenky a tělo propojené a vše má vliv na naše duševní zdraví.

S dětmi je třeba o duševním zdraví hovořit otevřeně. Pokud vědí, jak podpořit své duševní zdraví a jak zachytit signály duševních potíží, pomůže jim to snadněji pochopit jejich rozpoložení a něco se situací udělat.  Mluvit o duševním zdraví je stejně důležité jako mluvit o tělesném zdraví. Existují jednoduché možnosti, jak toto téma zařadit do každodenního rozhovoru s dítětem.

Důležité tipy:

• Vyberte vhodné místo a čas – příjemné, klidné prostředí, dostatek času na povídání a pocit bezpečí a důvěry.
• Mluvte srozumitelným jazykem.
• Naslouchejte, buďte trpěliví a dejte dětem svou plnou pozornost.
• Ptejte se otevřenými otázkami.
• Berte na vědomí pocity dětí.
• Buďte podpůrní a empatičtí.
• Sdílejte s dětmi v adekvátní míře, co sami zažíváte.
• Podpořte je, aby si řekli o pomoc, když ji budou potřebovat.
• Děti se nestanou zranitelnějšími mluvením o citlivých záležitostech – probírání složitých témat s dětmi, které bojují s nejrůznějšími obtížemi, je užitečné, nikoliv ubližující.

Každé dítě může v rozhovoru reagovat jinak. Důležité je dětem ukázat, že o tom mohou s dospělým mluvit. Je potřeba nebagatelizovat věci, které s vámi děti sdílí, nesoudit a nebát se ticha v rozhovoru. Nemusíte situaci hned řešit či nabízet rady – děti pro své duševní zdraví častěji potřebují vyslechnutí a podporu.

I když si nejste jistí, co v takovém rozhovoru říct, je důležité ho začít, a ukázat tak dětem váš zájem. Níže je pár tipů, jak takový rozhovor začít:

• Vypadáš, že nejsi ve své kůži dnes. Chtěl by sis popovídat o něčem?
• Řekl jsi, že se dnes stalo…/ že ses dnes cítil… Jak se cítíš teď?
• Vypadáš dnes… Je něco, co pro tebe můžu udělat?
• Mám o tebe v poslední době obavy.

Užitečné materiály pro komunikaci s dětmi zpracovali psychologové Armády ČR 

• Jak mluvit s dětmi
• Záchvaty vzdoru
• Jiný pohled na chování dětí

Více info

Jak poznáte, že vaše psychika je v pořádku

Doba šílí vymknuta z kloubů a my šílíme s ní. V běžné řeči často slyšíme výrok, že se někdo z něčeho zblázní, že je to šílená situace a nejčastěji větu, že někdo prostě není normální. Chápeme správně, co to znamená?

Víme, co je to být normální? Víme, kdy navštívit psychiatra? Umíme pomoci druhým, když se cítí špatně? A hlavně – umíme si sami účinně pomoci, když svět zčerná, nebo když vidíme rudě? Pokud vás tato témata zajímají, věříme, že vás osloví seriál, který jsme pro vás připravili.

Zaměříme se na různorodé problémy související s psychikou, pracovním vytížením a specifickým manažerským stresem. Nejdříve si ovšem musíme odpovědět na otázku, zda se pohybujeme v mezích normy, zda již nejde o patologické chování. Jsem normální? Americký psycholog R. W.

Coan v jedné své úvaze říká, že být trochu společensky „ujetý“ je dost možná „normou“. Pojem normality je totiž často odvozován od průměru a v tom je háček. Srovnáváme se totiž s nějakým modelem – ideálem. A ideály, jak víme, se mění s dobou i místem pobytu. Proto raději zvolíme jiný pohled.

Záleží na tom, jaký máte pocit psychického zdraví. Zda sami na sobě nepozorujete zřetelně „podivné“ pocity a změny v chování. Ty lze popsat přímo jednotlivými symptomy, což jsou vlastně typické projevy chování, prožívání nebo myšlení, které provázejí konkrétní duševní nemoci.

Jde například o nespavost, neklid, agresívní výbuchy, závratě, opakovaný nečekaný pláč bez příčiny, nebo třeba i nutkavé mytí rukou či opakované myšlenky o tom, že jsem pronásledován.

Krok od propastiPro předcházení „zbláznění se“, tedy rozvoji opravdové duševní poruchy, je důležité uvědomit si, v jakém stavu se právě nacházíte. Jinými slovy: vám samotným může situace připadat vážná, a přitom půjde o banalitu. Stejně tak se ale můžete cítit spokojení a v pořádku, a přitom jste na pokraji zhroucení či krůček od stanovení psychiatrické diagnózy.

Lze to přirovnat k fyzickému zdraví. Například při chřipce se mnozí cítí na umření. Přitom obvykle jde o banální nemoc. Na druhou stanu malé a nebolestivé zarudnutí kůže po přisátí klíštěte může znamenat vážné onemocnění lymskou boreliózou. Člověk přitom při jejím počátku vůbec neví, že se něco děje, a hlavně nic negativního necítí.Zrovna tak se mu může – v oblasti psychického zdraví – zdát, že relativně všechno zvládá. Ale při objektivním zhodnocení odborníkem je jasné, že trpí například obsesí. Proto se neptejte, zda jste normální, ale zda se cítíte dobře a zda se u vás výrazně neprojevují symptomy nějaké poruchy.

Na základě toho můžete snadno rozlišit čtyři stavy:

• Cítím se fajn a nevyskytují se u mě žádné symptomy. Můžete si gratulovat, aktuálně jste v pohodě. S úsměvem si můžete říci: „Jsem spokojený manažer.“ Není třeba nic řešit ani měnit.
• Cítím se mizerně, ale nevyskytují se u mě žádné symptomy. Kolegovi si postěžujete: „Jsem stále utahaný a občas se bojím, co zas bude v práci, ale alespoň dobře spím.“ Takový stav znamená, že sice jste v ohrožení, ale většinou si můžete pomoci sami.
• Cítím se dobře, ale vyskytují se u mě symptomy. To znamená, že přestože máte pocit, že je vše v pořádku, nemůžete například spát a probouzíte se úzkostí či hrůzou. V takovou chvíli je již třeba vyhledat odbornou pomoc (psychologa nebo psychiatra). Cílem je porozumět podstatě problému.
• Cítím se špatně a vyskytují se u mě symptomy. Říkáte si: „Myslím, že nestojím za nic, a navíc už měsíc vůbec nemohu spát.“ Opět je třeba začít s terapií, porozumět problému a něco s ním dělat.

Co je a co není normální?Neexistuje psychický jev, myšlenka či pocit, který by za určitých okolností nebyl normální. Pokud pilot ztratí vědomí při velkém přetížení, je to naprosto v pořádku. Pokud ovšem omdlíte pokaždé, když uvidíte na displeji telefonní číslo svého šéfa, to v pořádku není.

Pomyslet na fyzický útok vůči svému partnerovi, když vám na letišti sdělí, že zapomněl letenky, je normální. Realizovat takový čin ovšem normální není. Zabývat se nějakou agresívní myšlenkou většinu svého času je symptom. A konečně smutek nad střepy z oblíbeného hrnku na kávu je logickou reakcí.

Teprve týdny přetrvávající smutná nálada, která nám brání prožívat život naplno, je symptomem. Samotné „negativní“ jevy v naší psychice jsou přirozené. Není možné se trvale cítit úplně spokojeně. Z toho jednoznačně vyplývá, že negativní a nepříjemné prožívání je v pořádku.

Signálem, že už nejde o přirozenou reakci, je nepřiměřenost pocitů a chování a také jejich příliš častý výskyt, navíc většinou bez příčiny.

Stres je branou k nemoci

Platí ale, že jakékoliv – ať malé, či velké nepříjemné prožitky – vyvolávají stres. Stres sice není nemoc, ale je branou k duševní (nebo fyzické) nemoci. Pokud si chcete představit vliv stresu na obecné úrovni, pomůže fyzika. Co se stane, když vystavíte ocelový list tlaku (neboli stresu)? Pokud jde o velký tlak, list praskne. Na psychiku tak mají vliv aktuální traumata, například živelní katastrofa. Pokud na list působíte opakovaně stejnou silou v místě ohybu, zahřeje se a praskne. Z psychologického hlediska lze hovořit o kumulovaném stresu. Ten mohou vyvolat například opakované hádky. A do třetice – pokud na list působíte dlouho bez přestávky i poměrně malým tlakem, změní tvar a ztratí některou z vlastností. Stejně působí na psychiku třeba dlouhodobé přetěžování. Proto je při snaze „nezbláznit se“ tak důležité naučit se pracovat se stresem, respektive tlakem. O tom, zda a kdy dojde k přechodu od stresu k nemoci, rozhodují samozřejmě genetické a osobnostní předpoklady, odborně se tomu říká vulnerabilita. Slepá víra ve svou odolnost přivedla už nejednoho „odolného“ do péče „opravářů duší“, tedy psychiatrů. Nabízí se proto výhodnější strategie. Rozvinout své schopnosti a duševní kondici. Správně je hodnotit, posilovat, trénovat a hlavně si uvědomit, kdy již problém sami nezvládnete a potřebujete odbornou pomoc.

Proto přinášíme rádce s názvem „Jak se nezbláznit“. Myšlenka tohoto seriálu je založena na velice jednoduchém principu.

Na konkrétních situacích představit určitý psychický jev či problém a odvodit z této situace pomocná vodítka pro hodnocení vlastní duševní kondice. Zároveň v každém tématu ukázat nějakou vhodnou strategii řešení dané situace.

Zdaleka si nedělám patent na „zázračný“ postup k duševnímu zdraví ani na úplnost vybraných situací. Vycházím však z praxe, a tak věřím v praktický přínos.

Předcházející díl: Jaké zdravotní a psychické potíže trápí české manažery

Varovné signály, které mohou upozornit na duševní onemocnění u mužů

Deprese, maniodeprese a další duševní onemocnění jsou velmi závažné stavy, které nelze podceňovat.
Foto: Profimedia.cz

Na počáteční stavy duševního onemocnění přitom mohou upozornit určité signály, které by všechny v okolí měly upozornit, že se s mužem něco děje a bylo by dobré vyhledat odbornou pomoc.

„Mezi prvotní signály určitě patří podrážděnost, agresivita, ale také náhlé touhy vyjadřování pozitivních emocí.

Kromě emocionálních projevů se ale nemoc může projevit i po fyzické stránce, když muže začnou trápit bolesti hlavy, zažívací potíže, ztráta chutě k jídlu či ho bude sužovat únava, nedostatek energie, neschopnost soustředění a nepohodlí. Problém může nastat i s nespavostí či naopak s častým spaním,” vysvětluje pro Daily Mail lékař Mark Winwood.

Už i v raných fázích onemocnění se ale také mohou objevit hluboký smutek či pocity beznaděje, které mohou naznačovat sebevražedné myšlenky. Někdy také mohou muži začít více pít alkohol, kouřit či požívat jiné návykové látky.

Většina mužů si zprvu nebude chtít problém připustit a už vůbec ne jej řešit s někým cizím. „Je proto důležité na muže při komunikaci netlačit, nechat ho pokud možno mluvit a jen mu naslouchat. Až poté ho ujistit, že na všechno, co prožívá, není sám,” doporučuje Winwood.

Muži o svých pocitech příliš nedokážou mluvit. Je to způsobeno výchovou. Od mala je jim vštěpováno, že jsou muži, a tak musí být silní a stateční. Tudíž oni samotní vnímají každou projevenou emoci jako známku slabosti.

„Společnost navíc často vytváří klima, že emoce z nás činí horšího člověka. Muži se tak často snaží vyhnout všem emocím, jež vyvolávají negativní myšlení i úzkost,” upozorňuje odborník.

Bohužel toto všechno může eskalovat v naprostý nedostatek sebevědomí, vlastní hodnoty a vést k sebevražedným tendencím. „Ve špatných dnech se tak muž cítí frustrovaně a defenzivně.

V takových okamžicích na něj nesmíte vytvářet jakýkoliv nátlak, protože by to mohlo stav ještě zhoršit. Raději tak na muže nemluvte a jen tam buďte.

Maximálně mu neustále připomínejte, že ho milujete a jste ochotna mu pomoci a podpořit ho ve všem, co by umožnilo, aby se cítil lépe,” radí lékař.

I hodina cvičení týdně pomáhá v boji proti depresi

Být s někým, kdo je duševně nemocný, je obrovsky vyčerpávající a frustrující. Ne každý to dlouhodobě dokáže zvládat s nadhledem. Proto je důležité hledět i na své vlastní zdraví a snažit se v dobrých dnech dostatečně relaxovat a dobíjet energii věcmi, které máte rádi a dělají vám dobře.

Toto období není snadné ani pro samotného muže. Vůči svým nejbližším se může cítit trapně a na základě toho se chovat i defenzivně. „Mnozí muži sice chtějí dostat šanci o svých pocitech mluvit, ale zároveň nechtějí nikoho obtěžovat. O to víc potřebují cítit impulz, že ho chce druhý skutečně vyslechnout, ale nebude ho za nic z toho soudit,” upozorňuje Winwood.

Snažte se tak muže co nejvíce podpořit a ujistit ho, že vám na něm záleží a že se jeho situace jistě brzy zlepší.

„Nicméně nikdy mu neříkejte, že to musí překonat. Je to stejné, jako byste nutili někoho se zlomenou nohou chodit, že to rozchodí. Myslete vždy na to, že každý si určitá slova může vyložit po svém. Tudíž i vaše dobře míněné rady mohou být pochopeny přesně opačně,” varuje lékař.

Nejkontroverznější duševní poruchy – bič jako lék

Dále je pak velmi důležité respektovat soukromí nemocného. Když se tedy s jeho stavem budete chtít svěřit někomu dalšímu, měl by o tom vědět.

„Duševní nemoc je bezohledná. Proto se při komunikaci s nemocným také vždy vyhněte nejrůznějším prohlášením o tom, že víte, co si myslí a cítí,” dodává lékař.

V dnešní době existuje hned několik možností léčby. O konkrétním postupu je dobré se poradit s odborníkem na duševní zdraví, ideálně s psychiatrem.

Je důležité, aby nemocného do léčby nikdo netlačil, aby dokázal sám přijmout fakt, že má problém a že ho musí řešit.

Hlavní zprávy

Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra

Dnes přinášíme třetí a poslední text z minisérie o duševním zdraví. Věnovali jsme se depresím, úzkostem a dnes se budeme věnovat syndromu vyhoření. Na konci textu najdete i krátký test, na kterém si můžete vyzkoušet, jak je to s vyhořením právě u Vás.  

Syndrom vyhoření je dalším z nebezpečí v životě, které by měli mít na paměti zejména lidé s vysokým vytížením. Právě ti totiž velmi často kvůli svým osobnostem nevidí, co a jak velké nebezpečí může přijít.

Vzhledem k tomu, že vysoce kvalifikovaní pracovníci mají často tendenci ignorovat skutečnost, že pracují mimořádně dlouhé hodiny, přebírají mimořádně těžké pracovní úkoly a kladou obrovský důraz na to, aby vynikali. A při tom všem podcení některé varovné signály.

V součtu se mohou dostat až k syndromu vyhoření (burn-out syndrom).

Duševní bolest je horší nemoc než tělesná. To věděl už římský filozof a dramatik Publilius Syrus.

Tendence podceňovat signály vyčerpání, různá varování vyplývající nejen z našich vlastních pocitů vypětí, ale stejně tak ignorovat reakce našeho okolí, může být i fatální. Je to stejné, jako kdybychom přetočili vlastní vnitřní hodinový strojek.

Jakmile v něm něco praskne, náprava je složitá. A přitom někdy stačí tak málo. Pečujme o své duševní zdraví stejně tak, jako o své zdraví tělesné.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové

Co je syndrom vyhoření? Syndrom vyhoření je v podstatě stav chronického stresu. Ten vede k fyzickému a emocionálnímu vyčerpání, cynismu a odloučení, dokonce i pocitům méněcennosti a nedostatku úspěchu.

 Když se syndrom vyhořené blíží, už nejste schopni účinně fungovat na osobní ani profesní úrovni. Vyhoření však nenastane náhle. Neprobudíte se a nezjistíte, že máte syndrom vyhoření. Jeho povaha je mnohem zákeřnější, syndrom vyhoření se plíží velice pomalu, což je mnohem těžší rozpoznat.

Přesto nám naše tělo a mysl dávají varování a pokud víte co hledat, můžete syndrom rozpoznat dříve, než bude pozdě.

Jaké jsou příznaky vyhoření?

Každá z výše uvedených tří oblastí je charakterizována určitými znaky a příznaky. V některých oblastech dochází k překrývání. Tyto příznaky a symptomy existují podél kontinua. Jinými slovy, rozdíl mezi stresem a vyhořením je záležitostí stupně, což znamená, že čím dříve poznáte příznaky, tím lépe budete schopni vyhnout se syndromu vyhoření.

Jaké jsou známky fyzického a emocionálního vyčerpání

Chronická únava V počátečních fázích můžete cítit nedostatek energie a většinu dnů se cítit unavený. V posledních fázích se cítíte fyzicky a emocionálně vyčerpaný a můžete mít pocit strachu z toho, co přijde zítra.

• Nespavost
• Zapomínání / zhoršená koncentrace a pozornost.
• Tělesné příznaky
• Častější nemoci a ztráta chuti k jídlu
• Úzkost

V počátečních fázích můžete mít potíže s usínáním nebo poruchou spánku v jednom nebo dvou dnech týdně. V pozdější fázi může být nespavost proměnlivá. Většinou čím větší vyčerpanost, tím větší nespavost. Nedostatek pozornosti a mírná zapomínání jsou počátečními znaky. Později se problémy mohou dostat do bodu, kdy nemůžete dodělat svou práci a vše se začne hroutit. Tělesné příznaky mohou zahrnovat bolest na hrudi, palpitace srdce, dušnost, gastrointestinální bolest, závratě, mdloby, nebo bolesti hlavy (všechny příznaky by měly být lékařsky hodnoceny). Vzhledem k tomu, že vaše tělo je vyčerpáno, váš imunitní systém se stává oslabeným, což zapříčiňuje infekce, nachlazení, chřipku a další imunitní problémy. V počátečních fázích se možná nebudete cítit hladoví a vynecháte pár jídel. V pozdějších fázích může dojít k téměř úplné ztrátě chuti a velkým ztrátám na váze. Na začátku může dojít k mírným příznakům napětí, obav a otupělosti. Když se přiblížíte k syndromu vyhoření, úzkost může být natolik vážná, že narušuje vaši schopnost pracovat produktivně a může způsobit problémy ve Vašem osobním životě.

V počátečních fázích se můžete cítit smutný, občas beznadějný a v důsledku toho se můžete setkat s pocitem viny a bezcennosti. V nejhorším případě se můžete cítit v pasti, v těžké depresi a s pocitem, že svět by byl bez Vás lepší. Pokud je vaše deprese v tomto bodě, měli byste okamžitě vyhledat odbornou pomoc.

Zlost Zpočátku to může být napětí mezi lidmi a podrážděnost. V pozdějších fázích to může být následováno zoufalými výbuchy a vážnými hádkami a excesi doma i na pracovišti. Pokud se hněv dostává do bodu, kdy máte myšlenky na násilné činy vůči rodině nebo spolupracovníkům, vyhledejte okamžitou odbornou pomoc.

Jaké jsou známky cynismu a odloučení

Ztráta radosti Zpočátku se ztráta radosti může zdát velmi mírná, jako například, že nechcete jít do práce nebo toužíte odejít. Bez zásahu se ztráta radosti může vztahovat na všechny oblasti vašeho života, včetně volného času, který trávíte s rodinou a přáteli. V práci se začínáte vyhýbat projektům a hledáte způsoby, jak uniknout práci jako celku.

1. Pesimismus
2. Izolace
3. Odloučení

Nejprve se může projevovat jako ztráta motivace. V další fázi se přesouvá i do toho, jak se cítíte, co si o sobě myslíte. Nemáte důvěru ve spolupracovníky ani členy rodiny. Máte pocit, že se na nikoho nemůžete spolehnout. V časných fázích se to může zdát jako mírná odolnost vůči socializaci (nemáte chuť jít ven, na oběd, občas byste nejraději zamkli dveře a ostatní nechali venku). V pozdějších fázích se rozzlobíte, jen když na vás někdo promluví. Chodíte na místa později, či dřív, abyste se vyhnuli střetu s kýmkoliv. Odloučení je běžný pocit jakéhokoliv odstřihnutí od ostatních. Může mít formu izolačního chování popsaného výše a vyústí v emocionální a fyzické napětí z práce a dalších povinností. Většinou si často berete nemocenskou, neberete hovory, neodepisujete na emaily nebo pravidelně chodíte pozdě.

Jaké jsou známky z pocitu méněcennosti a nedostatku úspěchu

Pocity apatie a beznaděje Pocity jsou podobné tomu, co je popsáno výše v bodech o depresi a pesimismu. V obecném smyslu to představuje, že nic není v pořádku, nebo že na ničem nezáleží. Jak se příznaky zhoršují, mohou se tyto pocity zvýšit, takže se zdá, že nic nemá smysl.

Zvýšená podrážděnost

Podrážděnost často pramení z pocitu neúspěšnosti nedůležitosti, zbytečnosti a rostoucího pocitu, že nejste schopni dělat věci tak efektivně, jako kdysi. V počátečních fázích to může zasahovat do osobních a profesních vztahů. V nejhorším případě to může zničit vaše vztahy a kariéru.

Nedostatečná produktivita a špatný výkon

Přes dlouhé dny vám chronický stres brání tomu, abyste byli tak produktivní, jako jste byli kdysi, což často vede k neúplným projektům a neustále rostoucímu seznamu úkolů. Občas se zdá, že i když se snažíte, nemůžete vylézt ze spodu hromady.

Pokud nemáte žádný z těchto problémů, je to skvělé! Měli byste však mít na paměti všechny tyto varovné signály a pamatovat na to, že syndrom vyhoření je zákeřné stvoření, které se na vás plíží, když žijete rušným životem. Pokud trpíte některými z těchto příznaků, mělo by to pro Vás být varováním. Udělejte si čas, abyste poctivě zhodnotili množství stresu ve Vašem životě a najděte způsob, jak jej snížit dříve, než bude příliš pozdě.

Co pomáhá pro prevenci? Pomohou zdravé a četné vztahy s druhými lidmi, dobrá organizace práce, umění strávit příjemně svůj volný čas a také např. schopnost říkat „NE“. 

Vyzkoušejte si krátký orientační dotazník. Sami na sobě si tak můžete zjistit, zda Vám syndrom vyhoření hrozí, případně v jakém stadiu jeho rozvoje se nachází.

Orientační dotazník 

U každé položky vyberte kladnou nebo zápornou odpověď podle toho, zda uvedené tvrzení odpovídá Vašemu pocitu nebo situaci. A buďte sami k sobě zcela otevření a upřímní. Za každou kladnou odpověď si udělejte čárku – 1 bod. Na konci si pak sečtěte body a porovnejte výsledek s bodovou škálou dole.

1. Když si v neděli odpoledne vzpomenu na to, že zítra zase musím do práce, nestojím za nic.    Ano | Ne
2. Kdybych měl (-a) možnost odejít do důchodu /např. předčasného/, udělám to hned zítra.    Ano | Ne
3. Nesnáším už ani spolupracovníky, ty jejich stále stejné řeči jsou k nevydržení.    Ano | Ne
4. To, jak mne dráždí spolupracovníci, není nic proti tomu, jak mne dokáži vyvést z míry lidé, se kterými musím jednat v rámci své profese.    Ano | Ne
5. Práce s lidmi mne už ubíjí, vysává mé síly.    Ano | Ne
6. Za poslední tři měsíce jsem odmítl (-a) účast na vzdělávacích aktivitách /seminářích, kursech/.    Ano | Ne
7. Svou práci zvládám „levou rukou“, myslím, že mne už nemůže nic překvapit.    Ano | Ne
8. O své práci se těžko dozvím ještě něco nového.    Ano | Ne
9. Na konci pracovního dne bývám unaven (-a) tak, jako bych těžce fyzicky pracoval (-a).    Ano | Ne
10. Mám pocit, že už je jen málo věcí, ze kterých se dokážu opravdu radovat.    Ano | Ne

Vyhodnocení:

• 1-2 body syndrom vyhoření nehrozí
• 3–5 bodů ukazuje na příznaky počínajícího syndromu vyhoření
• 6–8 bodů značí již nastupující rozvoj tohoto syndromu a je nutné zjistit, za jakých okolností k tomuto rozvoji došlo
• 9–10 bodů je indikací k odborné (psychologické nebo psychiatrické) intervenci

Z osobnostních charakteristik je pro předcházení syndromu vyhoření nejdůležitější odolnost vůči stresovým situacím, které jsou vnímány jako smysluplné výzvy. Ke vzniku vyhaslosti naopak predisponují osobnosti charakterizované empatií, senzitivitou, obětavostí, idealismem, úzkostí, pedantstvím.

PhDr. Alena Vojtíšková, klinická psycholožka, ObZZ Hradec Králové

Vyhoření se tak objevuje hlavně u mnoha lidí, pracujících v pomáhajících profesích a má škodlivé následky nejen pro své „oběti“, ale způsobuje i zhoršení kvality poskytovaných služeb.

Lidé, kteří vyhořeli, chodí do práce se zpožděním, protahují polední pauzy a snaží se co nejrychleji odejít domů.

Lidé, ještě nedávno plní energie a idealismu, chodí nyní do práce s nechutí, stále se dívají na hodinky, snaží se odkládat kontakty s druhými, nemohou se soustředit na rozhovor, přestávají být tolerantní.

Syndrom vyhoření je i příčinou manželských konfliktů a ničí vztahy.

Člověk, jehož potřeby nejsou dostatečně uspokojovány v zaměstnání, obvykle očekává o to více od partnera a blízkých přátel.

Neustálý tlak přehnaných a neoprávněných požadavků z jeho strany však vydrží málokterý vztah. Přecitlivělost a podrážděnost způsobuje, že člověka rozzlobí i maličkosti, kterých by si dříve ani nevšiml.

Jak léčit syndrom vyhoření a jaké jsou svépomocné postupy?

Standardně používané postupy, spočívající v neangažování se, distancování se od problémů, netečnosti a dělání „mrtvého brouka“ nepomáhají.

Mezi faktory prevence vyhoření se doporučuje sebevzdělávání a práce na sobě, pravidelné sportování a zájmové aktivity, nezanedbávat sociální kontakty. Doporučuje se nalezení větší blízkosti k lidem, které máme rádi a na které nemáme kvůli pracovnímu tempu a následnému vyčerpání čas.

Naučme se aktivně vyhledávat dobré stránky života, těšit se z maličkostí, naučme se dělat dobré věci sami pro sebe a radovat se z nich.  

 Syndrom vyhoření není jako chřipka – nezmizí po několika dnech, ale dokud neprovedete určité změny ve svém životě. Jakkoliv těžké se to může zdát, nejsnadnější věc je dělat malé krůčky a malé změny, které vedou k velkým změnám.

Abychom mohli hřát, nesmíme vyhořet!

Seznam pracovišť O naší organizaci Návštěvní kniha Kontakty