S každým nádechem
Atmosféra je plynný obal naší planety, který tvoří několik vrstev s různou hustotou plynů. Nejtenčí a nejnižší (přízemní) vrstva se nazývá troposféra. V ní žijí rostliny i živočichové a dochází k povětrnostním jevům. Na pólech dosahuje mocnosti 7 km, na rovníku pak 17 km.
Stejně jako jiné vrstvy atmosféry je i troposféra dynamická. Hustota vzduchu a jeho chemické složení se mění v závislosti na nadmořské výšce. Vzduch neustále proudí kolem planety, přes oceány i rozsáhlá pevninská území. Vítr může zanést malé organismy, včetně bakterií, virů, semen a invazivních druhů, do nových lokalit.
Vzduch je složen z ..
Suchý vzduch je složen přibližně ze 78 % dusíku, 21 % kyslíku a 1 % argonu. Vzduch obsahuje i vodní páru, jež tvoří 0,1 % až 4 % troposféry. Teplý vzduch obsahuje obvykle více vodní páry než vzduch studený.
Vzduch obsahuje ale i velmi malá množství dalších plynů, které se nazývají stopové plyny a k nimž patří například oxid uhličitý a metan.
Koncentrace těchto plynů s malým podílem v atmosféře se obvykle měří v miliontinách (ppm).
Například koncentrace oxidu uhličitého, jednoho z nejdůležitějších a nejrozšířenějších stopových plynů v atmosféře, byla v roce 2011 odhadnuta přibližně na 391 ppm neboli 0,0391 % (ukazatel koncentrací v atmosféře EEA).
Z přírodních zdrojů i zdrojů podmíněných činností člověka se do atmosféry uvolňují také tisíce dalších plynů a částic (včetně sazí a kovů).
Složení vzduchu v troposféře se neustále mění. Některé látky jsou velmi reaktivní, dochází u nich tedy často k vzájemnému působení s jinými látkami, s nimiž pak vytvářejí látky nové.
V takovém případě vznikají „sekundární“ znečišťující látky, jež mají negativní vliv na lidské zdraví i životní prostředí.
Katalyzátorem, který spouští či usnadňuje procesy chemické reakce, bývá teplo, a to i teplo ze slunečního záření.
(c) Stephen Mynhardt, ImaginAIR/EEA
Co znamená znečištění ovzduší
Ne všechny látky v ovzduší jsou považovány za látky znečišťující.
Znečištěným ovzduším obvykle rozumíme skutečnost, že se některé znečišťující látky v atmosféře vyskytují v takovém množství, které nepříznivě ovlivňuje lidské zdraví, životní prostřední a kulturní dědictví (stavby, památníky či materiály, které je tvoří). V právních předpisech se uvažuje pouze znečištění ze zdrojů podmíněných činností člověka, ale v jiných kontextech je lze vymezit obecněji.
Ne všechny látky, které znečišťují ovzduší, pocházejí z lidské činnosti. Tyto látky se do atmosféry uvolňují i během celé řady přírodních jevů, jako jsou sopečné erupce, lesní požáry či písečné bouře.
Částice prachu se v závislosti na povětrnostních podmínkách mohou přenášet na velké vzdálenosti.
Jakmile se tyto látky dostanou do atmosféry, bez ohledu na to, zda pocházejí z lidské činnosti nebo z přírodních zdrojů, mohou se účastnit chemických reakcí a podílet se na znečištění ovzduší. Jasné nebe a dobrá viditelnost neznamenají nutně, že je ovzduší čisté.
I když jsme v posledních desetiletích zaznamenali značné úspěchy, znečištěné ovzduší v Evropě i nadále škodí lidskému zdraví a životnímu prostředí.
Závažná rizika pro zdraví evropských občanů představuje zejména znečištění způsobené suspendovanými částicemi a ozonem, neboť má vliv na kvalitu života a snižuje střední délku života.
Různé znečišťující látky však pocházejí z rozdílných zdrojů a mají různé dopady. Podívejme se podrobně na nejdůležitější látky, které ovzduší znečišťují.
Drobné částice rozptýlené v ovzduší
Látkou znečišťující ovzduší, která nejvíce poškozuje zdraví evropských občanů, jsou suspendované částice. Představme si je jako částečky, které jsou tak lehké, že se ve vzduchu vznášejí. Některé jsou dokonce tak malé (jedna třicetina až jedna pětina průměru lidského vlasu), že podobně jako kyslík pronikají nejen hluboko do plic, ale i do krevního oběhu.
Některé suspendované částice se uvolňují přímo do atmosféry. Jiné vznikají v důsledku chemických reakcí, jichž se účastní plynné prekurzory, konkrétně oxid siřičitý, oxidy dusíku, amoniak a nestálé organické sloučeniny.
Tyto částice mohou být tvořeny různými chemickými složkami a jejich vliv na lidské zdraví a životní prostředí se odvíjí od jejich složení. Jejich součástí mohou být i některé těžké kovy, například arzen, kadmium, rtuť a nikl.
Z nedávné studie Světové zdravotnické organizace (WHO) vyplývá, že znečištění způsobené suspendovanými částicemi (PM2,5, tj. částicemi o průměru nejvýše 2,5 mikrometru) by pro lidské zdraví mohlo představovat ještě větší hrozbu, než se původně předpokládalo.
Podle dokumentu „Posouzení důkazů o zdravotních aspektech znečištění ovzduší“, který vydala Světová zdravotnická organizace, může dlouhodobá expozice jemným částicím vyvolat arteriosklerózu, negativně ovlivnit vývoj plodu a způsobit v dětském věku onemocnění dýchacích cest.
Ve studii se rovněž uvádí možná souvislost s rozvojem nervového systému, kognitivními funkcemi a cukrovkou a opět se potvrzuje příčinná souvislost mezi jemnými částicemi a úmrtím z kardiovaskulárních a respiračních příčin.
V závislosti na svém chemickém složení mohou suspendované částice ovlivňovat i celosvětové klima, a to tím, že planetu buď oteplují, nebo ochlazují.
Například černý uhlík, obvyklá složka sazí, kterou v jemných částicích (o průměru menším než 2,5 mikrometru) nacházíme nejčastěji, vzniká jako produkt nedokonalého spalování paliv, a to jak paliv fosilních, tak i dřeva.
V městských oblastech se emise černého uhlíku uvolňují nejčastěji ze silniční dopravy, zejména z naftových motorů. Černý uhlík obsažený v částicích má vliv nejen na lidské zdraví, ale přispívá také ke změně klimatu, neboť pohlcuje teplo ze slunečního záření a ohřívá atmosféru.
(c) Andrzej Bochenski, ImaginAIR/EEA
Ozon: Když se sloučí tři atomy kyslíku
Ozon je zvláštní a vysoce reaktivní forma kyslíku, která se skládá ze tří atomů kyslíku. Ve stratosféře, jedné z výše položených vrstev atmosféry, nás ozon chrání před nebezpečným ultrafialovým zářením dopadajícím ze Slunce na Zemi. Avšak v nejnižší vrstvě atmosféry, v troposféře, je naopak závažnou znečišťující látkou, která má vliv na lidské zdraví i životní prostředí.
Přízemní ozon vzniká v důsledku složitých chemických reakcí plynných prekurzorů, jako jsou oxidy dusíku a nestálé organické sloučeniny neobsahující metan. Na jeho vzniku se však podílí rovněž metan a oxid uhelnatý.
Ozon je silný a agresivní. Jeho vysoké koncentrace způsobují korozi materiálů a poškozují stavby i živé tkáně. U rostlin ozon omezuje schopnost fotosyntézy a brání pohlcování oxidu uhličitého. Zhoršuje jejich reprodukci a růst, v důsledku čehož dochází k nižším výnosům plodin a pomalejšímu růstu lesů. V lidském těle může vyvolat zápal plic a zánět průdušek.
Vystavíme-li se ozonu, brání se naše tělo jeho pronikání do plic — podvědomě snižuje množství kyslíku, které vdechujeme. Vdechujeme-li však méně kyslíku, namáháme tím více své srdce. Pro lidi s kardiovaskulárním nebo respiračním onemocněním, jako je astma, tak mohou být období s vysokými koncentracemi ozonu vysilující či dokonce smrtelná.
Co se ve vzduchu dále vyskytuje?
Ozon a suspendované částice nejsou jedinými znečišťujícími látkami, které nás v Evropě znepokojují. Vozidla, nákladní automobily, elektrárny a jiná průmyslová zařízení využívají nějakou formu paliv, která spalují, aby získala energii.
Při spalování se obvykle mění forma celé řady látek, včetně dusíku, jehož se v atmosféře vyskytuje nejvíce. Při jeho reakci s kyslíkem vznikají oxidy dusíku (včetně oxidu dusičitého NO2), s atomy vodíku pak čpavek (NH3), což je další látka znečišťující ovzduší, která má závažné účinky na lidské zdraví a životní prostředí.
Při spalování se uvolňuje celá řada nejrůznějších znečišťujících látek, od oxidu siřičitého a benzenu po oxid uhelnatý a těžké kovy. Některé působí na lidské zdraví krátkodobě. Jiné, například některé těžké kovy a perzistentní organické znečišťující látky, se v životním prostředí hromadí, dostávají se do potravinového řetězce a v konečném důsledku do našich jídel.
Jiné látky, například benzen, mohou v případě, že jsme jim dlouhodobě vystaveni, poškodit genetický materiál uložený v buňkách či způsobit rakovinu. Benzen se používá jako přísada do benzinu, a v důsledku toho pochází 80 % benzenu, který se v Evropě uvolňuje do atmosféry, ze spalování paliv v automobilech.
Další známou karcinogenní látkou je benzo(a)pyren, který se uvolňuje především ze spalování dřeva nebo uhlí v krbových kamnech v obytných prostorách. Jeho dalším zdrojem jsou výfukové plyny, zejména z vozidel s naftovým motorem. Kromě toho, že způsobuje rakovinu, dráždí také oči, nos, krk a průdušky. Obvykle se vyskytuje v jemných částicích.
Měření dopadů na lidské zdraví
Ačkoli má znečištěné ovzduší vliv na každého jedince, není jeho rozsah pokaždé stejný, ani k němu nedochází vždy stejným způsobem.
Více lidí je znečištění vystaveno v městských oblastech, kde je vyšší hustota zalidnění.
Některé skupiny obyvatel jsou zranitelnější, například osoby s kardiovaskulárním či respiračním onemocněním, s chronickým či alergickým onemocněním dýchacích cest, starší osoby a děti.
„Znečištěné ovzduší má stejný dopad na obyvatele rozvinutých i rozvojových zemí,“ říká Marie-Eve Héroux z regionálního úřadu pro Evropu Světové zdravotnické organizace. „Dokonce i v Evropě je dosud vysoký podíl obyvatel vystaven úrovním, které překračují doporučené limity.“
Není snadné určit celkový rozsah škod na lidském zdraví a životním prostředí způsobených znečištěným ovzduším. Existuje však celá řada studií o různých odvětvích nebo zdrojích znečištění.
Podle projektu Aphekom, který spolufinancuje Evropská komise, se v důsledku znečištěného ovzduší v Evropě zkracuje střední délka života přibližně o 8,6 měsíců.
K odhadu nákladů na znečištěné ovzduší lze využít některých ekonomických modelů. Ty běžně zohledňují náklady na zdraví (pokles produktivity, dodatečné výdaje na zdravotní péči atd.) i výdaje související s nižšími výnosy plodin a škodami na některých materiálech. Nezahrnují však veškeré výdaje společnosti spojené se znečištěným ovzduším.
Přestože odhady nezahrnují všechny náklady, naznačují rozsah škod. Téměř 10 000 průmyslových zařízení v celé Evropě předává informace o množství nejrůznějších znečišťujících látek, které uvolňují do atmosféry, do Evropského registru úniků a přenosů znečišťujících látek (E-PRTR).
Na základě těchto veřejně přístupných údajů EEA odhadla, že výdaje za znečištění ovzduší, způsobené 10 000 největšími zařízeními v Evropě, v roce 2009 činily 102 až 169 miliard EUR. Důležité je zjištění, že za polovinu celkových nákladů na škody nese odpovědnost pouze 191 zařízení.
Další dostupné studie uvádějí případné přínosy zlepšení kvality ovzduší.
Z prognóz studie Aphekom například vyplývá, že snížení průměrných ročních hodnot jemných prachových částic na úrovně doporučované Světovou zdravotnickou organizací by mělo konkrétní přínos z hlediska střední délky života.
Předpokládá se, že v případě splnění tohoto cíle by se střední délka života osob žijících v Bukurešti prodloužila o 22 měsíců, v Budapešti o 19 měsíců, v Malaze o 2 měsíce a v Dublinu o necelé dva týdny.
Účinky dusíku na životní prostředí
Znečištění ovzduší má vliv nejen na lidské zdraví. Různé znečišťující látky mají různý dopad na celou řadu ekosystémů. Přebytky dusíku však představují zvláštní rizika.
Dusík je jednou z klíčových živin vyskytujících se v životním prostředí, kterou rostliny potřebují ke svému zdravému růstu a přežití.
Rozpouští se ve vodě, kterou rostliny vstřebávají svým kořenovým systémem.
Protože rostliny spotřebovávají obrovské množství dusíku a čerpají jej i z půdy, používají zemědělci a zahrádkáři ke zvýšení produkce obvykle hnojiva, aby půdě dodali živiny, včetně dusíku.
Dusík v ovzduší má podobný účinek.
Ukládá-li se ve vodě či v půdě, může být jeho dodatečné množství ku prospěchu některých druhů žijících v ekosystémech, kde jsou omezené zdroje živin, například v takzvaných „citlivých ekosystémech“ s výskytem ojedinělé fauny a flóry.
Přebytky dusíku v těchto ekosystémech mohou zcela narušit rovnováhu druhů a způsobit ztrátu biologické rozmanitosti v dané oblasti. Ve sladkovodních a pobřežních systémech mohou rovněž přispět k šíření vodního květu.
Reakce ekosystému spočívající v nadměrném ukládání dusíku se nazývá eutrofizace. Za poslední dvě desetiletí se rozsah oblastí s citlivými ekosystémy zasaženými eutrofizací v EU zmenšil pouze nepatrně. V současnosti se předpokládá, že eutrofizací je ohrožena téměř polovina celého území s citlivými ekosystémy.
Dusíkaté sloučeniny se rovněž podílejí na okyselování sladkých vod či lesních půd, a mají tedy vliv na druhy závislé na těchto ekosystémech. Podobně jako v případě eutrofizace se vytvářejí nové životní podmínky, které mohou být ku prospěchu některých druhů a ke škodě jiných.
Evropské unii se podařilo výrazně omezit počet oblastí s citlivými ekosystémy, které jsou zasaženy okyselováním, a to především díky značnému omezení emisí oxidu siřičitého. S problémem okyselování se potýká pouze několik problematických oblastí v EU, zejména v Nizozemsku a Německu.
(c) Leona Matoušková, ImaginAIR/EEA
„Chráněná krajinná oblast Jizerské hory se nachází na severu České republiky v oblasti, která si z důvodu silného znečištění ovzduší v minulosti vysloužila nechvalné přízvisko „černý trojúhelník.“Leona Matoušková, Česká republika
Znečištění nezná hranice
Ačkoli jsou dopady znečištění ovzduší na lidské zdraví nebo životní prostředí v některých oblastech a zemích závažnější než v jiných, jedná se o celosvětový problém.
Globální cirkulace atmosféry způsobuje, že se látky znečišťující ovzduší pohybují kolem celého světa. Látky a jejich prekurzory vyskytující se v Evropě se do ovzduší uvolňují zčásti v Asii a Severní Americe. Obdobně se tyto látky uvolňované do ovzduší v Evropě částečně přenášejí do jiných regionů a na jiné kontinenty.
K témuž dochází i v menším měřítku. Na kvalitu ovzduší v městských oblastech má obvykle vliv kvalita ovzduší okolních venkovských oblastí a naopak.
„Dýcháme neustále a jsme vystaveni znečištěnému ovzduší — jak doma, tak na ulici,“ říká Erik Lebret z nizozemského Národního ústavu pro zdraví a životní prostředí (RIVM).
„Kamkoli jdeme, dýcháme vzduch, který je znečištěn nejrůznějšími látkami, jejichž koncentrace dosahují takových hodnot, že můžeme někdy očekávat nepříznivé účinky na zdraví.
Neexistuje bohužel žádné místo, kde bychom mohli dýchat pouze čistý vzduch.“
Více informací
Kde se dýchá nejhůř? Měření ukáže, jak moc nám škodí polský vzduch
Nakolik stojí za místním nekvalitním ovzduším právě polský vzduch, ukáže speciální projekt, jehož hlavním partnerem je Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství (FMMI) VŠB-TUO. V březnu začalo ostré měření znečištění ovzduší na monitorovací stanici, která je umístěna na těžní věži bývalého Dolu František v Horní Suché ve výšce téměř devadesát metrů.
Cílem společného česko-polského projektu, který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj, je podle jeho autorů identifikovat původ, množství a směr znečištění přenášeného přes hranice.
Vzorky FMMI průběžně posílá k dalšímu testování do Spojeného ústavu jaderných výzkumů v ruské Dubně. Výsledky budou známy na jaře roku 2020.
Součástí projektu bude i bezplatná mobilní aplikace. „Zjednodušeně řečeno bude ukazovat, kolik znečištění v daný den proudí od nás do Polska a naopak,“ řekl vedoucí projektu, Petr Jančík Z FMMI.
Země zamořená prachem
Nejvíce smogových situací bylo loni – už tradičně – vyhlášeno na Ostravsku. Díky novým pravidlům jsou lidé alespoň lépe a rychleji varováni před nebezpečím.
Stačilo, aby se zpřísnila pravidla, a hned bylo v loňském roce vyhlášeno mnohem více smogových situací kvůli jemnému polétavému prachu než v letech předchozích.
Například v nejhůře postižené aglomeraci Ostrava, Karviná a Frýdek-Místek trvala loni smogová situace v součtu skoro 32 dní. Průměr za léta 2013 až 2016 přitom činil 11 dní ročně, vyplývá z výpočtu projektu Česko v datech. Podobné je to prakticky v celé zemi.
Zdroj: Deník Data / David Valenta a Aleš Vojíř
Dřívější varování
Ale pozor: čísla neznamenají, že by se z roku na rok dramaticky zhoršila situace a lidé by najednou dýchali mnohem „horší“ vzduch. Jen jsou díky novému znění zákona o ochraně ovzduší lépe varováni, když je pohyb venku zdraví škodlivý.
Přečíst článek ›
„Nejvýraznější změnu doznalo vyhlašování smogových situací a regulací pro suspendované částice PM10, které byly podle starých pravidel často vyhlašovány i s více než dvoudenním zpožděním,“ píší hydrometeorologové na webu ČHMÚ. „Stará pravidla tak nesloužila k včasnému informování veřejnosti,“ dodávají.
Smogové situace se v Česku, na Moravě a ve Slezsku nejčastěji vyhlašují právě kvůli vysokým koncentracím polétavého prachu – a to když alespoň na polovině měřicích stanic v některé oblasti překoná dvanáctihodinový průměr škodlivin danou hranici a v horizontu 24 hodin se nepředpokládá jeho pokles.
Jak zabíjí?
Nebezpečný prach se podepisuje i na životech Čechů. Předloni kvůli němu předčasně zemřelo zhruba 4000 lidí, odhaduje Státní zdravotní ústav.
Přečíst článek ›
Jde především o obyvatele měst s hustou dopravou, která navíc leží v průmyslových oblastech. Hlavním zdrojem jemného prachu v ovzduší ČR jsou domácí uhelné kotle. Hned za nimi je zemědělství, následuje průmysl a doprava.
Při dlouhodobém působení mají nebezpečné aerosolové částice za následek vyšší úmrtnost na choroby srdečně cévní a respirační, včetně rakoviny plic. I podle Světové banky je špatné ovzduší čtvrtým nejčastějším důvodem pro zbytečná úmrtí – o jednu příčku výše je cigaretový kouř.
Přečíst článek ›
Špinavý vzduch loni v Česku zabil pět tisíc lidí
Po skokovém zlepšení v 90. letech se kvalita ovzduší v Česku poslední roky příliš nelepší. Podle nové ročenky, kterou minulý týden vydal Český hydrometeorologický ústav, se situace loni dokonce meziročně mírně zhoršila.
Dál platí, že na většině území jsou lidé vystaveni většímu množství škodlivin, než je podle zákona povoleno.
„Vnímám to tak, že jde o hlavní environmentální problém u nás,“ říká k závěrům ročenky Jan Horálek z ČHMÚ, jeden z jejích autorů zodpovědný za tvorbu map znečištění ovzduší v českém i evropském měřítku.
V průvodní zprávě píšete, že zákonem stanovené limity pro ochranu lidského zdraví se stále překračují na řadě lokalit. V čem je hlavní problém?
Problém je hlavně u dvou škodlivin. Jednak u benzo[a]pyrenu, což je karcinogenní uhlovodík vznikající nedokonalým spalováním fosilních paliv. U nás jde primárně o topení uhlím a biomasou v lokálních zdrojích. A druhak u jemných prachových částic, kde je zdrojem znečištění jak lokální vytápění, tak doprava, polní práce a průmysl.
O jaké látky jde a čím škodí?
Prachové částice, přesněji řečeno suspendované částice aerosolu, jsou drobné částice pevného skupenství rozptýlené ve vzduchu. Sledují se dva ukazatele. V případě PM2,5 jde o částice menší než 2,5 µm, v případě PM10 menší než 10 µm.
Suspendované částice mají dopad na srdečně-cévní a respirační ústrojí a je prokázáno, že přispívají k rakovině plic.
Benzo[a]pyren je polycyklický aromatický uhlovodík, u něhož kromě rakovinotvornosti bylo též prokázáno, že je mutagenní a snižuje plodnost.
Jan Horálek • Autor: Matěj Stránský
Překračování limitů může vypadat různě – někdy může jít o nepodstatnou technikálii, kdy je limit překročen mírně, jindy o významné porušení. Jak je to v případě ovzduší?
Rozhodně to není bagatelní. U benzo[a]pyrenu, kde je z hlediska překračování největší problém, loni nesplnilo limit 25 z 38 měřicích stanic. V polovině případů šlo o několikanásobné překročení ročního limitu.
Platí, že v oblastech s nadlimitním znečištěním žije většina obyvatel?
Ano – ve zprávě najdete údaj, podle kterého se zhoršená kvalita ovzduší týká 26 procent území ČR, kde žije přibližně 62 procent obyvatel. Pokud započteme i přízemní ozon, který má odlišný charakter a vyskytuje se v méně hustě obydlených oblastech, tak jde dokonce o 55 % území a 68 % obyvatel.
Podle každoroční Zprávy o životním prostředí, kterou tento týden projedná vláda, tento stav dlouhodobě vede ke zvýšení úmrtnosti. Státní zdravotní ústav mluví o 5200 předčasných úmrtí ročně, vládní zpráva o 5700, hnutí Duha dokonce o 11 tisíc – s jakými čísly pracujete vy?
Zdravotními dopady se nezabývám přímo já, ale holandští kolegové, kteří využívají mapy znečištění ovzduší připravené u nás.
U zdravotních dopadů jsou odhady zatížené velkou mírou nejistoty, ale myslím, že hodnota kolem pěti tisíc odpovídá skutečnosti. Míra nejistoty může podle mezinárodních studií činit plus mínus až 40 procent.
Ale i kdyby člověk vzal tu nejnižší možnou hladinu, rozhodně nejde o nic banálního.
Předčasná úmrtí jsou ale těžce představitelný údaj – není na něm vidět, jak moc předčasně lidé umírají. Státní zdravotní ústav proto používá přepočet, podle kterého špatné ovzduší na nynější úrovni každého z nás stojí v průměru tři čtvrtě roku života. Souhlasíte s tím?
Já znám údaj „years of life lost“ vztažený ke kalendářnímu roku, ale to je jen jiné vyjádření téhož. Pokud to říká Státní zdravotní ústav, tak bych tomu věřil. Jen je třeba mít na paměti, že jde o následky znečištění oproti určité minimální hladině, nikoli o následky překračování limitů, které jsou stanoveny výš.
Čtěte také: Topit a neškodit
Co je hlavní příčinou znečištění?
Nejzávažnější je situace na Ostravsku, kde jde o kombinaci více jevů – průmysl, hustá zástavba s lokálním vytápěním, doprava a přenos emisí z Polska. Ve velkých městech škodliviny pocházejí převážně z dopravy, částečně též z lokálních topenišť.
U benzo[a]pyrenu jde z více než 90 procent o lokální topeniště, což může být i problém menších sídel. Tam sice neprobíhají pravidelná měření, ale z těch, co proběhla, víme, že problém s benzo[a]pyrenem tu může být skoro největší.
V ročence za rok 2016 je to i přímo zmíněno – v dvou menších obcích u Brna byly na začátku topné sezóny naměřeny horší hodnoty než v Brně.
Jak se kvalita ovzduší vyvíjí v čase? Úvodní text ročenky naznačuje, že v poslední době už moc ne, loni se plnění limitů dokonce zhoršilo.
Loňské zhoršení bylo primárně dáno nepříznivými rozptylovými podmínkami a následnou smogovou situací na začátku roku. Ze střednědobého hlediska je možno loňský rok hodnotit jako průměrný. Jinak platí, že od roku 2000 sice znečištění mírně pokleslo, ale ne kdovíjak výrazně. K velkému poklesu hodnot došlo v první polovině 90. let, poté už ne.
Česko je nyní jednou z devíti zemí, kde se proti překračování limitů ozvala Evropská komise. Vám z mezinárodních srovnání vychází co?
Záleží na regionu. Ostravsko-katovická oblast patří ke třem nejhůře znečištěným v Evropě. Česko jako celek z evropského kontextu zase tak nevybočuje. Odkazuji v tom na nedávno vydanou zprávu Evropské agentury pro životní prostředí. Jsme sice zemí, kde je ovzduší horší, ale na druhou stranu jsme alespoň vnímáni jako někdo, kdo si to uvědomuje a je ochoten s tím něco dělat.
Nakolik vás osobně nynější stav znervózňuje?
Mně z toho vychází toto: Pokud jsou závěry zdravotních expertů správné, tak znečištění ovzduší je asi hlavní environmentální problém u nás. Ale mojí úlohou je jen poskytovat co nejpřesnější údaje o znečištění ovzduší. Jak si je společnost přebere, to už je na ní.
Znečištěný vzduch snižuje inteligenci, tvrdí studie
Čínsko-americký tým si pro rozsáhlou studii vybral kolem 20 tisíc osob obou pohlaví, ve věku nad 10 let. V letech 2010 až 2014 museli tito lidé provádět matematické a jazykové testy postavené na 34, respektive 24 standardizovaných otázkách. Pak vědci výsledky porovnávali s tím, jaké jsou v místech, kde testované osoby žijí, úrovně znečištění oxidem dusičitým a oxidem siřičitým.
Ukázalo se, že čím více jsou lidé takovému vzduchu vystaveni, tím větší je poškození inteligence. Více přitom utrpěly dovednosti jazykové než ty matematické a horší poškození bylo vidět u mužů než u žen. Podle studie poslední bod souvisí především s rozdíly mezi tím, jak funguje mužský a ženský mozek.
Vědci popsali i fyziologické příčiny, které stojí za tímto poklesem v inteligenci. Tou hlavní je takzvaný oxidační stres, který souvisí s látkami obsaženými ve znečištěném vzduchu. Ví se, že vede k mnoha nemocem nejčastěji spojeným právě s mozkem – ateroskleróze, Parkinsonově nemoci, Alzheimerově nemoci, ale také k chronickému únavovému syndromu nebo infarktu myokardu.
Přestože výzkum probíhal jen v Číně, podle vědců jsou jeho výsledky aplikovatelné po celém světě. Nebezpečné úrovně znečištění dosahuje vzduch, který dýchá přes osmdesát procent obyvatel měst na celé planetě.
Podle Světové zdravotnické organizace je znečištění ovzduší neviditelným zabijákem zodpovědným za předčasná úmrtí více než sedmi milionů osob po celém světě.
„Naše práce přináší důkazy, že dopad znečištění na jazykové testy se prohlubuje s tím, jak lidé stárnou – zejména u mužů a lidí s nižším vzděláním,“ uvádí studie, která byla zveřejněna v pondělí v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Vědci současně potvrdili, že toto znečištění vzduchu zvyšuje pravděpodobnost vzniku degenerativních chorob, jako je Alzheimerova nemoc nebo některé formy demence.
Pokud jsou lidé vystaveni dlouhodobému znečištění vzduchu, působí to, „jako by to snížilo úroveň jejich vzdělání přibližně o jeden rok, což je obrovské,“ komentoval pro britský deník Guardian výsledky jeden z autorů této práce.
„Ale víme, že nejhorší dopad má na osoby starší 64 let – s opravdu vážnými důsledky,“ dodal.
Když je venku smog, mozek trpí
Tato práce navazuje na starší výzkumy, které ukázaly, že látky, jež jsou obsažené ve znečištěném vzduchu, poškozují mozek, zejména ten dětský.
Dýchání vzduchu znečištěného pevnými částicemi poškozuje podle zprávy UNICEF mozkovou tkáň a oslabuje kognitivní rozvoj. Znečištěné ovzduší souvisí s „verbální i neverbální inteligencí a pamětí, nižšími výsledky v testech, průměrem známek školáků a s dalšími neurologickými poruchami,“ uvádí zpráva. Následky jsou údajně celoživotní.
Doprava není zásadním zdrojem znečištění vzduchu, tvrdí skotská studie
Snížení počtu vozidel na silnicích o 65 procent nepřineslo žádné výraznější snížení emisí a množství škodlivých látek ve vzduchu, prokázala studie realizovaná ve Skotsku.
Výzkumníci ze skotské Univerzity Stirling, konkrétně z Institutu Sociálního Marketingu a Zdraví, nedávno zveřejnili výsledky výzkumu, který se soustředil na úroveň znečištění vzduchu jemnými částicemi – také označovanými jako PM2.5. Právě tento typ znečištění by přitom podle vědců měl mít největší dopady na lidské zdraví.
Zkoumány byly záznamy celkem 70 měřících stanic napříč Skotskem, které analyzovaly kvalitu vzduchu od 24. března 2020 (den po omezení vycházení ve Velké Británii) do 23. dubna 2020. Výsledky pak byly srovnány se stejným obdobím za roky 2017, 2018 a 2019.
Výsledkem měření za rok 2020 byla průměrná koncentrace 6,6 mikrogramů částic PM2,5 na metr kubický, což byl k překvapení všech podobný výsledek, jaký ukázala měření za minulé roky. V roce 2017 totiž měření ukázala 6,7 mikrogramů a v roce 2018 dokonce 7,4 mikrogramů.
Výsledky za rok 2019 vykazovaly extrémně vysokou hodnotu 12,8 mikrogramů na metr kubický, to však mělo být způsobeno nánosem jemných částic pouštního písku ze Sahary, který se v minulém roce dostal nad celou Evropu a výrazně ovlivnil kvalitu ovzduší. Po odečtu zkreslení se však výsledné hodnoty měly pohybovat okolo 7,8 mikrogramů, uvádí s odkazem na výzkumníky web AutoExpress.
Výsledky jsou tedy nižší, přesto neodpovídají drastickému snížení dopravy. Po zavedení omezení vycházení ve Velké Británii totiž hustota dopravy na silnicích ve Skotsku klesla o cca 65 procent, což je nezanedbatelná hodnota.
„Předpokládalo se, že nižší počet vozidel na silnicích povede k poklesu znečištění ovzduší, což omezí počet onemocnění způsobených tímto znečištěním.
Nicméně naše studie, na rozdíl od výzkumů z míst jako je Wuhan a Milán, nenašla žádné důkazy o poklesu znečištění ovzduší jemnými částicemi ve Skotsku v důsledku omezení vycházení,“ citují britští kolegové z AutoExpress doktora Ruaraidha Dobsona, vedoucího studie.
Studie sice poznamenává, že ve sledovaném období roku 2020 zaznamenala pokles emisí oxidů dusíku, lidské zdraví však bylo ve stejnou dobu vystaveno jiným škodlivým látkám. Kvůli omezenému vycházení trávili lidé více času doma, kde mohli být častěji vystavování škodlivým výparům z vření a v neposlední řadě i škodlivým látkám z tabákového kouře.
Podle studie tak automobily nejsou zásadním zdrojem znečištění ovzduší ve Skotsku. Studie dokonce naznačuje, že lidé mohli být vystaveni větším nebezpečím souvisejícím s nekvalitním ovzduším ve svých domovech. Zejména pak na špatně větraných místech, kde se častěji vaří či kouří.
Související články
Zamořená planeta: Kousky plastů jsou ve vzduchu i pitné vodě. Jak moc škodí zdraví, vědci netuší
Zatímco se pozornost vědců doposud upínala na znečištění oceánů, málo se ví o tom, jak moc je mikroplasty znečištěná půda a vzduch. Jisté ale je, že miniaturní kousky plastů jsou takřka všude.
Washington – Plastový odpad a především drobné částečky z jeho zbytků zamořují celou planetu. Jsou v mořích, půdě, a dokonce i ve vzduchu, který dýcháme. Nevyhneme se jim ani doma – mikroplasty obsahuje také voda z kohoutku.
Každý rok se na světě vyrobí zhruba 330 milionů tun plastu. Jen asi 14 procent se recykluje, zatímco přes 40 procent veškerého plastu se využívá na výrobu věcí na jedno použití. V životním prostředí pak ale zůstávají klidně stovky let.
Zatímco se pozornost vědců doposud upínala na znečištění oceánů, málo se ví, jak moc je mikroplasty znečištěná půda a vzduch. Miniaturní kousky plastů jsou takřka všude.
„Určitě tam jsou. Otázkou je, jak moc jich ve vzduchu je,“ řekl americké stanici CNN profesor Frank Kelly, ředitel výzkumné skupiny pro studium životního prostředí z King’s College v Londýně.
Mikroplasty jsou drobné plastové úlomky, které měří maximálně pět milimetrů. Usazují se v životním prostředí a často končí i například v tělech mořských živočichů. Vznikají rozmělněním plastového odpadu, ale z velké části je jejich zdrojem průmyslová výroba nebo kosmetika. V podstatě každým praním oblečení z umělých vláken se mikroplasty dostanou do odpadních vod.
Že se vyskytují v kohoutkové, a dokonce i v balené vodě, už potvrdilo několik vědeckých studií.
Ohrožují podzemní vodu?
„Je nesmírně důležité, abychom se drželi toho, co se děje na zemi. Zůstanou mikroplasty ve svrchní části půdy, nebo se dostanou hlouběji a ohrožují i podzemní vodu?“ ptá se profesorka Anne Marie Mahon z Technologického institutu v Dublinu na důležité otázky, o jejichž zodpovězení by se vědci měli pokoušet. Právě ona objevila mikroplasty v kohoutkové vodě i ve studnách v Irsku.
Co se děje s mikroplasty uvolněnými do životního prostředí, nikdo pořádně neví. Je ale dokázáno, že v oceánech pronikají do těl mořských živočichů a tím i do celého potravinového řetězce, na jehož konci je i člověk. Jakým způsobem ovlivňují zdraví lidí a zvířat, ale vědci stále netuší.
Obavy vyvolává například schopnost plastů vázat na sebe nečistoty a toxické látky. Navíc je možné, že i drobné plastové části uvolňují chemikálie využité při výrobě.
Mikroplasty navíc nejsou ty nejmenší části, na které se plastový odpad časem rozkládá. Ty menší, pouhým okem neviditelné, by pak mohly pronikat i do lidského organismu. Jestli se to už náhodou neděje, ale vědci rovněž nevědí.
Problémy s recyklací
Lidstvo už vyprodukovalo 8,3 miliardy tun plastů, většina se ho vyrobila v posledních 65 letech. Jen asi devět procent vyhozeného plastu se recyklovalo, zhruba 12 procent shořelo.
Každý rok skončí zhruba osm milionů tun plastu v mořích a oceánech, kde tvoří takzvané ostrovy odpadků. Podle OSN se může do roku 2050 klidně stát, že bude v oceánech víc plastu než ryb.
Více než polovina veškerého plastu, který skončí v mořích, pochází z pěti zemí: Číny, Indonésie, Filipín, Srí Lanky a Vietnamu. S recyklací mají od loňského roku problémy i západní země.
Odvážely totiž naprostou většinu odpadu do Číny, která ho ale z velké části přestala vykupovat.
Minulý pátek Peking zákaz dovozu odpadu rozšířil na desítky dalších materiálů, které se dají recyklovat, včetně například použitých autodílů nebo starých lodí.
Ještě v roce 2016 přitom Čína dovezla přes sedm milionů tun plastového odpadu. Nyní se ale chce soustředit na recyklaci vlastního odpadu, z čehož mají experti velké obavy.
Čínský trh s recyklovaným plastem byl největší na světě a v důsledku jeho uzavření dochází k tomu, že některé plasty se nerecyklují vůbec.
Na některých místech v Austrálii města plast raději spalují nebo posílají na skládku, protože je to levnější.
Jeden z největších problémů v recyklaci představují PET lahve. V roce 2016 se jich na světě prodalo více než 480 miliard, recyklovat se podařilo jen polovinu z nich.
Video: V pivu i v medu. Mikroplasty jsou všude. Obava, že mohou škodit člověku, tu je, říká Jan Freidinger z hnutí Greenpeace
18:01
Částice plastů se uvolňují z kosmetiky i syntetického oblečení, jsou jich plné oceány, upozorňuje Jan Freidinger z hnutí Greenpeace. | Video: Emma Smetana
Znečištěný vzduch nesmí ohrožovat lidské zdraví, zní z ostravské konference
Odborníci, politici a občanští aktivisté z Evropy a zemí bývalého Sovětského svazu v Česku jednají, jak dosáhnout zlepšení kvality vzduchu (1).
Znečištění ovzduší dnes patří k nejvážnějším ekologickým problémům – ročně díky němu předčasně zemře čtyři a půl milionu lidí (2), viníkem je do značné míry těžký průmysl. Dneškem zahájená mezinárodní konference chce podpořit výměnu zkušeností mezi lidmi, kteří prosazují konkrétní opatření.
Ostravsko přitom slouží jako příklad úspěchu. Přestože stále patří k nejšpinavějším územím Evropské unie, znečištění je asi o polovinu nižší než před rokem 1989.
Na konferenci “Za čistý vzduch v průmyslových městech Evropy” do Ostravy přijeli přednášející z Česka, Polska, Chorvatska, Itálie, Arménie, Ukrajiny, Kazachstánu a z Bosny a Hercegoviny (3). Pořádají ji nevládní organizace Arnika z České republiky a Ecoaction z Ukrajiny.
Záštitu převzala náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje Jarmila Uvírová a náměstkyně primátora Ostravy Kateřina Šebestová.
Akce se koná ve spolupráci s Ostravskou univerzitou a za podpory Programu transformační spolupráce Ministerstva zahraničí ČR, Global Greengrants Fund, Moravskoslezského kraje a města Ostravy.
Šest zastoupených zemí spojuje přítomnost mezinárodního gigantu ArcelorMittal. Účastníci budou mimo jiné srovnávat, nakolik se ekologická a sociální odpovědnost jeho oceláren v jednotlivých státech liší. ArcelorMittal Ostrava na konferenci představí své investice do ochrany životního prostředí; účastníci si pak některé moderní technologie prohlédnout v provozech Třineckých železáren.
Martin Skalský, předseda občanského spolku Arnika a vedoucí Centra pro podporu občanů: “V řadě zemí se občané nemohou dostat k pravdivým informacím o stavu životního prostředí. Mnohde se úroveň znečištění ovzduší ani věrohodně neměří.
Problémem je také vymahatelnost práva, korupce, nefunkční státní správa, nezájem politiků nebo příliš velký vliv průmyslu.
Arnika chce zprostředkovat zkušenost, kterou Česká republika prošla za poslední tři dekády, občanským aktivistům v zemích, kde je situace v mnoha ohledech složitější. Podporujeme jejich kampaně za lepší životní prostředí. Znečištění nezná hranic.
Řešení globálních ekologických problémů není možné bez mezinárodní spolupráce. Cílem konference je také definovat společné problémy a cesty k prosazování širších či zásadnějších změn nejen na úrovni jednotlivých států.”
MUDr. Radim Šrám, DrSc., vědecký pracovník z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR: “Za poslední desetiletí se v České republice změnilo hlavně spektrum látek znečišťujících naše ovzduší. V severních Čechách dříve bývala hlavním problémem lokální topeniště.
Díky vysokým státním investicím do plynofikace a technologické modernizaci elektráren se situace výrazně zlepšila. V Moravskoslezském kraji, který osobně dlouhodobě sleduji, je stav různý. V Porubě a v Karviné se například koncentrace benzo(a)pyrenu snižují, v obvodu Radvanice – Bartovice ale dochází k jejich navyšování, což je patrně dopad průmyslu.
Celkově je znečištění ovzduší v Česku je trvale zvýšené, což může prokazatelně způsobovat genetická poškození, která bohužel ovlivní i příští generace.”
Jarmila Uvírová, náměstkyně hejtmana Moravskoslezského kraje: “Jsem ráda, že tuto konferenci hostí právě Moravskoslezský kraj. Je příkladem regionu, který se úspěšně vyrovnává se svou průmyslovou historií a s ní spojenou ekologickou zátěží.
Ačkoliv stále nemůžeme hovořit o tom, že všechny problémy spojené se znečištěním ovzduší jsou vyřešeny, dovolím si tvrdit, že jsme na dobré cestě, kterou mohou ostatní regiony následovat.
Investice do ekologických technologií v průmyslu a zdejší nápad – kotlíková dotace – znamenaly, že za posledních 15 let došlo k poklesu emisí tuhých znečišťujících látek cca o polovinu. Pokračujeme však dál, chceme vyměnit veškeré nevyhovující kotle v domácnostech, podporovat ekologizaci průmyslu a dopravy.
Bojujeme se špatnými zvyky, předsudky a leností, nepřeje nám morfologie našeho kraje a špatné rozptylové podmínky. Jsem však přesvědčena, že vynaložené úsilí a naše odhodlanost bude pro Moravskoslezský kraj znamenat skutečnou změnu, že tento region již nebude nazýván znečištěným a špinavým jak tomu bylo doposud.”
Mgr. Kateřina Šebestová, náměstkyně primátora města Ostravy: „Ovzduší v Ostravě se dlouhodobě významně zlepšuje. Současné emise prachu z průmyslových zdrojů poklesly na pět procent stavu z doby před třiceti lety. Přesto stále nedýcháme kvalitní vzduch. Jednoduché řešení není, znečištění způsobuje více vlivů.
Když hovořím za město, s přeshraničními emisemi z Polska a ‘nešťastnou’ geomorfologií ostravské kotliny toho moc nenaděláme, dopady dalších vlivů ale postupně neustále snižujeme. Například díky vysázeným 550 tisícům stromů a keřů se původně ‘černá’ Ostrava proměnila v jedno z nejzelenějších měst České republiky.
Značně ekologizujeme městskou hromadnou dopravu, přispíváme Ostravanům na výměnu kotlů a poskytujeme jim bezúročné zápůjčky, příspěvek pro děti na výlety do hor jsme navýšili na 22 miliónů korun.
Čištění silnic jsme zněkolikanásobili, pracujeme na desítkách projektů v rozšiřování zelených ploch ve městě nebo revitalizaci stávajících, budujeme cyklostezky a propagujeme v několika osvětových akcích ročně alternativní způsoby dopravy.
Nechali jsme zpracovat studii k případnému zavedení nízko-emisních zón, nyní se posuzují možnosti zavedení opatření v dopravě v době smogových opatření. Těch různých projektů a opatření, jak zlepšovat ovzduší v Ostravě je celá řada a věřím, že výsledky do pár let budou znát.“
doc. Ing. Petr Jančík, Ph.D., vedoucí Katedry ochrany životního prostředí v průmyslu Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství VŠB-TUO: „Na znečištění ovzduší v našem regionu má kromě emisí z různých zdrojů významný vliv počasí.
Pokud se tento vliv „odstraní“, je v posledních deseti letech vidět trend zlepšování u všech významných znečišťujících látek na většině monitorovacích stanic kromě té v Radvanicích – Bartovicích. I na této stanici je však vidět pozitivní trend u suspendovaných částic.
Je to způsobeno zejména investicemi do odprášení významných technologií. Pokud by měl tento trend pokračovat a mělo by se omezit znečištění benzo(a)pyrenem, bude nutno dále podstatně investovat do technologií a také do jejich údržby a provozu.
Dopady možných opatření pro zlepšení ukáže i Systém řízení kvality ovzduší, vytvářený v mezinárodním projektu Air Tritia. Je také nutno uvažovat o časovém horizontu dlouho proklamované restrukturalizace těžkého průmyslu na Ostravsku.“
RNDr.
Jindřich Petrlík, vedoucí programu Arnika – Toxické látky a odpady: “Na většině území České republiky platí, že největším zdrojem znečištění ovzduší je buď automobilová doprava nebo lokální topeniště tam, kde ještě nenahradili uhlí méně problematickým vytápěním.
Ostravsko je jednou z výjimek, zde zůstávají podstatným zdrojem znečištění průmyslové provozy. Do Ostravy se sjeli lidé z oblastí postižených podobně jako Ostravsko, z míst s velkými metalurgickými podniky.
Na konferenci představíme, jak se dají využít registry znečišťování jako nenásilný nástroj pohánějící průmysl ke snižování emisí škodlivých látek, který sice neléčí vše, ale využívá sílu dostupných informací. To stále ještě není úplně ve všech zemích běžné a velké nadnárodní společnosti toho využívají, v některých případech se dá říci rovnou, že zneužívají.”
Zmiňovaný benzo(a)pyren je aromatická organická látka vznikající při hoření organického materiálu jako vedlejší produkt řady průmyslových procesů. Vdechnutí nebo přímý kontakt s touto toxickou látkou ohrožuje zdravý vývoj nenarozeného plodu, zvyšuje riziko onemocnění rakovinou, v dospělosti pak výskytu kardiovaskulárních onemocnění, diabetu, disfunkce ledvin a obezity (4).
Poznámky pro editory:
(1) Konference se koná od pondělí do středy v Aule Ostravské univerzity. Účastnit se po vyplnění registračního formuláře může kdokoliv, a to zdarma. Podrobný program zde
(2) Znečištění ovzduší zapříčiní celosvětově každý rok přes čtyři miliony úmrtí následkem mozkových příhod, srdečních chorob, rakoviny plic či chronických respiračních onemocnění.
Přibližně 91 % světové populace žije v oblastech, kde úroveň znečištění překračuje limity Světové zdravotnické organizace (WHO).
Ačkoliv jsou problémem zasaženy i rozvinuté a rozvojové země, obecně platí, že státy s nízkými a středními příjmy jsou zasaženy nejvíce – zejména to pak platí o regionech západního Pacifiku a jihovýchodní Asie. Více o riziku nízké kvality vzduchu na stránkách WHO
(3) V případě zájmu o rozhovor s kýmkoliv z přednášejících rádi zprostředkujeme osobní setkání nebo telefonát včetně tlumočení. Kompletní seznam účastníků s jejich profily naleznete zde.
(4) Více o vlastnostech a vlivu benzo(a)pyrenu naleznete zde.