foto: Reuters
Asi nejvýraznější výjimku představovalo Švédsko v rámci Evropy v tom, že v zemi nikdy neplatil žádný druh zákazu vycházení.
Jinak ale ve Švédsku v březnu zavedli zákaz vstupu ze zemí mimo EU (ten stále platí) i zpřísněné hygienické podmínky a rozestupy v restauracích a kavárnách.
Mimo jiné se nesmí překračovat kapacita míst k sezení, což je opatření běžné různě po Evropě, přestože v Česku sklidilo výsměch.
A asi hlavně: ve Švédsku se od jara nesmí konat akce pro více než 50 osob. Jen pro kontext, v Británii se celou dobu nesmí shromažďovat více než 6 lidí, v Rakousku nově ne více než 10.
Zároveň bylo Švédům doporučeno omezit cesty v rámci země, což vedlo třeba k poklesu v užívání hromadné dopravy o víc než polovinu a meziročnímu propadu utrácení téměř stejnému jako v Dánsku (25, resp. 29%). Seniorům vláda doporučila zůstávat doma a podle průzkumů se 93 % z nich této rady drželo. Zkrátka řada opatření byla na dobrovolné bázi, Švédové je ale i tak přijali.
Ekonomika: horší propad než ve Finsku
Přes tento výčet restrikcí a doporučení zažilo Švédsko podle tamního statistického úřadu stopadesátiletý rekord v úmrtnosti, v prvním půlroce byla o 10 % vyšší než v minulých letech.
Ekonomickému propadu se ani tak nevyhnulo, byť to nebyla taková skluzavka jako jinde (ve druhém čtvrtletí klesl meziročně švédský HDP o 8 %, ekonomika celé EU klesla o 11,7 %).
Na druhou stranu sousední Finsko ke karanténě přistoupilo a zaznamenalo menší hospodářský propad, konkrétně 5 %.
Pokles v počtu nově nakažených ve Švédsku během léta přišel, „promořenost“ populace se každopádně dá předpokládat jen těžko. Proč? Za celou dobu se ve Švédsku potvrdilo necelých 90 tisíc nákaz.
I kdyby jich v reálu bylo desetkrát víc (což vzhledem k omezeným kontaktům a celkem intenzivnímu testování nelze čekat), znamenalo by to imunizaci ani ne desetiny populace. Optimistické odhady přitom říkají, že na skutečné zpomalení či eliminaci epidemie je potřeba promoření aspoň 30 % obyvatelstva, spíš ale víc.
Plus se z výskytu opakovaných nákaz ve světě zatím zdá, že sázka na získané protilátky nemusí v důsledku fungovat vůbec.
Více testů – méně nakažených
Zároveň ve Švédsku, které má asi o půl milionu méně obyvatel než Česko, probíhalo i v létě kolem 15 tisíc testů na covid denně. I příklad Švédska potvrzuje, že neplatí „více testů = více nakažených“.
V počátku epidemie byl ve Švédsku podíl pozitivně testovaných až u 20 %, dnes, po měsících se sérií opatření, je v jednotkách procent. V Česku je naopak teď po uvolnění opatření procento pozitivních testů daleko vyšší než během jarní první vlny.
Zkrátka větší množství testů nevede k vyššímu podílu pozitivních případů.
I ve Švédsku covid-19 dopadl na zdravotnictví – téměř 50 % plánovaných operací bylo odloženo nebo zrušeno. Zajímavostí pak je, že se švédský parlament dohodl na zasedání v omezeném počtu – ze 349 poslanců se scházelo jen 55, a to pro případ, aby je při rozšíření nákazy mohli nahradit jiní.
Po zavedení švédského postupu volají často odpůrci nošení roušek a omezení obecně, nedávno k tomu vyzvala v extrémně populárním vzkazu zpěvačka Bára Basiková. Těžko říct, jestli věděla, že ve skutečnosti volá po zrušení všech akcí nad 50 lidí, někdy i dobrovolném nošení roušek a omezení sociálních kontaktů. To všechno totiž ve Švédsku funguje.
Tzv. švédskou cestou se většinou označuje zrušení povinných opatření a sázka na imunizaci. To je ale postup, který vlastně nemůžeme pojmenovat podle žádné země. Zatím totiž takový experiment nikde nezkusili. Proč asi?
Virus tu s námi bude, není důvod se promořování bát, říká epidemiolog IKEMu
Ano, chytré promořování ano.
To znamená takové promořování nebo takový průstup epidemie populací, který vynechá rizikové skupiny, a to jsou senioři, pacienti s imunodeficitem nebo se sníženou imunitou po transplantacích, lécích imunosupresivních, v podstatě diabetici, chronicky nemocní a tak dále a zdravotníci jako třetí skupina.
Babiš se postavil za Hamáčka, nesouhlasí s Prymulou ohledně promořeníDomácí
Tak ti senioři ano, samozřejmě. U zdravotníků především musíme častěji testovat a vědět, jak na tom jsou. A pacientů s chronickými nemocemi se to samozřejmě týká stejně jako seniorů.
A ještě bych dodal, že zásadou chytrého promořování je vůbec vědět, jak daleko s promořováním jsme.
A k tomu slouží protilátkové testy, které teď vláda chystá na nějakém vzorku populace, myslím asi 20 tisících lidí, protestovat a zjistit, do jaké míry je populace promořena.
My se tady bojíme promořování, ale vlastně ani nevíme, že už jsme třeba do velké míry promořeni.
Já bych zdůraznil, že promořování znamená inteligentní postup při průchodu epidemií a viru a chránění těch tří skupin, o kterých jsem mluvil, aby se s tím nesetkaly. To je vlastně chytré promořování nebo chytrá regulace.
Chci zdůraznit, aby se lidé nebáli toho slova, prostě zní to hrozně, ale realita je trošku jiná.
Já si myslím, že je to dobrá věc, že se o tom nejenom mluví, ale že se hledají cesty, jak nejchytřeji promořování populací regulovat.
Já si myslím, že čísla jsou vyšší. Čím víc o viru víme, tak samozřejmě víme, že spousta lidí, a asi víc, než jsme si mysleli, má asymptomatický průběh. To znamená, že o tom nevědí a mohou samozřejmě, byť asi ne ve velké míře, virus dál přenášet. O těchto lidech my právě nevíme. Tu nemoc prodělali a ani o tom nevědí.
A k tomu slouží protilátkové testy, kterými bychom si to zmapovali. A možná bychom se divili, kolik lidí už tu nemoc prodělalo a jak dalece populace už vlastně promořená je. Protože my se tady bojíme promořování, ale vlastně ani nevíme, že už jsme třeba do velké míry promořeni.
Teoreticky: proč by to nešlo? Jsou státy, které to zvládly. Musíte si vybrat signifikantní vzorek populace.
Na základě těchto dat můžete ubírat opatření a tomu vlastně říkáme chytré promořování, to znamená ubírání restriktivních opatření.
Ale vodítkem k ubírání, a v tom je to chytré promořování, je, že musíte vycházet z pravidelných dat o tom, jak vlastně s tím promořováním jsme daleko, a to vám poskytnou protilátkové testy.
To také nevíme, my toho hodně nevíme.
Vycházíme z toho, že u jiných infekcí, a pravděpodobně to tady bude taky, vám nejdřív s nějakým odstupem nastoupají IGM protilátky, potom IGG protilátky, takže protilátková odpověď tam určitě je, ale ano, správně, do jaké míry.
Ono také závisí na tom, jak velká byla virová nálož. Ti více nemocní pacienti asi budou mít větší protilátkovou odpověď čili ti asymptomatičtí třeba tu hladinu protilátek budou mít nižší, ale nějaké protilátky mít budou a to se dá detekovat.
Vojtěch: Uvolníme opatření a začne promořování obyvatelDomácí
Ale vůbec ne, ta v určité fázi měla efekt. Opatření přišla v době, kdy jsme nevěděli, jak rychle křivka nastoupá, jak rychle my se dostaneme na nějakou velmi kritickou úroveň, kam se dostali Italové, a nezvládne to zdravotní systém. Vláda rozhodovala i na základě vědomí toho, jak vypadá český zdravotní systém, kolik máme ventilátorů, sester a tak dále.
Hlavní epidemiolog IKEMu Petr Smejkal.
Foto: Novinky
V tuhle chvíli musím říct, že mi malinko chyběla diskuze, co budeme dělat potom, ta přišla teď.
My jsme tušili dávno, že k tomu musíme přijít, protože nemůžete společnost držet zaškrcenou těmito opatřeními půl roku, to vám zkolabuje ekonomika, to se lidé zblázní, a už to vidíme, že se to děje, a dosáhnete jenom toho, že snížíte takzvané číslo „R“ a snížíte promořování populace, a ve chvíli, kdy uvolníte restrikce, tak se opět populace začne promořovat, ten virus nezmizí.
Čili vy k tomu musíte právě takhle chytře přistoupit, říct si, které lidi chráníme, které skupiny samozřejmě nechceme promořovat, zjistíme, jak v tom promořování vůbec jsme, když o tom viru tak málo víme, těmi protilátkovými testy, a pomalu budeme upouštět razantní opatření, která se správně nastavila na začátku, a v tu chvíli budeme sledovat to číslo „R“ a parametry nakažených a tak dále a regulovat vlastně průchod viru populací.
Ty mají velký význam, když se používá zdravý rozum. Žádný význam nemá rouška, když budete pobíhat v lese anebo budete sám v přírodě. Rouška je jedna ze tří věcí, které musíte dodržovat. Není to jenom o roušce.
To je mytí rukou, ruce si musíte umýt, když si roušku sundáváte, a to je i o tom social distancing. Musíte mít odstup dva metry od ostatních lidí. Když tyhle tři věci pořád kombinujete dohromady, tak to vede k velkému úspěchu.
Samotná rouška bez těch druhých dvou věcí smysl nemá.
Hlavní zprávy
Jak promořená je česká populace? Výsledky plošné studie jsou klíčové pro další boj s koronavirem
Slovní potyčky mezi lidmi ve frontě museli uklidňovat policisté například v Brně hned první den testování, ve čtvrtek 23. dubna. Zájem lidí byl obrovský. V Praze proto druhý den začali na odběrových místech používat pořadová čísla.
Váš prohlížeč nepodporuje přehrávání audia.
Poslechněte si reportáž o hromadném testování
Testování pro veřejnost v Praze prakticky skončilo po čtyřech dnech, kdy se naplnily kapacity u všech věkových skupin. Následovaly Litoměřice a Brno.
Prvního května, tedy o den dřív, než bylo v plánu, skončila studie i v Olomouci, Litovli a Uničově. Zdravotníci tam otestovali přes devět a půl tisíce lidí, řekl národní koordinátor testování Marián Hajdúch.
„Jen v Olomouci se této studie zúčastnilo 5,7 procenta obyvatel, v tom uzavřeném regionu Litovelské a Uničovské oblasti, kde se nachází asi 24 tisíc obyvatel, se této studie zúčastnilo 16 procent,“ popsal Radiožurnálu.
Protože šlo o výrazně zasažené oblasti, zdravotníci tam dobrovolníkům odebírali i žilní krev, vysvětluje ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek.
„Očekáváme u nich možnost zjistit ten maximální potenciál epidemie v české populaci. Tato studie se dívá do minulosti a bude odpovídat na otázku, zda jsme tu epidemii zastavili včas nebo ne včas, a jak hodně mohla projít českou populací,“ vysvětluje Dušek.
Čím promořenější, tím lepší
Studie má totiž pomocí protilátek odhalit, kolik lidí onemocnění covid-19 prodělalo, ale s minimálními nebo žádnými příznaky, takže o tom ani nemusí vědět. Náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula už dřív odhadoval, že jejich počet nebude vysoký.
Biochemik Konvalinka: Ambice české vlády na vlastní vakcínu nechápu. Doufám, že kolegové mají plán
Číst článek
„Neočekávám, že tady budou desítky procent, protože to není v žádné zemi, byť tam ta epidemie probíhala podstatně intenzivněji, my se budeme opravdu pohybovat někde na jednotkách.“
I když to může znít jako dobrá zpráva, pro epidemiology je to přesný opak. Znamenalo by to, že je Česko teprve na začátku a případů může dál přibývat, pokračuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch za hnutí ANO.
„Určitě v takovém případě budeme muset velmi zvažovat ten plán rozvolňování a soustředit se na dopady v rámci nějakého nárůstu pozitivních případů. Čím vyšší míra promořenosti, tedy kolektivní imunity, tím ta situace bude spíše pozitivní v tom konečném důsledku.“
Postupné uvolňování opatření má vyvažovat takzvaná chytrá karanténa, a také plošné testování obyvatel v ohniscích nákazy, tedy v nejvíce zasažených oblastech. To už začalo například v Moravskoslezském a Jihočeském kraji.
Promoříme se nejspíš dřív, než bude vakcína, říká imunolog
Před pár dny ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na tiskové konferenci prohlásil: „Do karantény nebudou muset lidé, kteří v posledních devadesáti dnech prodělali nemoc covid-19 a setkají se s pozitivně testovanou osobou. Odborníci se shodli, že devadesát dní po nemoci má každý imunitu.“ Zarazilo mě to, protože jsem se zatím nedopátrala, že by se na tomto odborníci shodli. Jak to je podle vás?
Ta věta mi nedává z vědeckého pohledu smysl. Předně není pravda, že pro vyvolání imunitní odpovědi je nezbytné prodělat onemocnění covid-19 a nestačí nám pouze infekce virem SARS-CoV-2.
Existuje pouze určitá korelace mezi stupněm příznaků onemocnění a úrovní získané imunity.
Příznaky totiž závisí kromě množství viru, které dostaneme do těla, hlavně na zkušenosti našeho imunitního systému před infekcí.
Zeptám se za sebe úplně jednoduše: Pokud budu mít pozitivní test na přítomnost viru – ať už nemoc prodělávám, nebo jsem bez příznaků –, budu už nadále imunní a nemoc nedostanu?
Ano. Každý, kdo měl pozitivní test na virus (pomocí testu přítomnosti jeho genomové RNA, ne testem na protilátky, viz odpověď níže, pozn. red.), získal určitou imunitu, která ho následně více ochrání proti další infekci stejnými nebo i příbuznými koronaviry. Úplný nesmysl ovšem je, že tato ochrana trvá pouze devadesát dní od prodělání nemoci.
Jsme si vědomi vážnosti zhoršující se situace s epidemií koronaviru a naší absolutní prioritou je přinášet spolehlivé a ověřené informace. Většina obsahu o covidu je k dispozici zdarma v části Minuta N nebo v podcastech Studia N. Rozhodli jsme se také odemykat vybrané články o koronaviru. Budeme rádi, když naši práci podpoříte předplatným, abychom vám mohli dlouhodobě poskytovat kvalitní informační servis.
Infikovaní můžeme být opakovaně, tak jako můžeme být opakovaně infikovaní chřipkou a jinými viry nebo bakteriemi, kterým souhrnně říkáme patogeny. To jsou mikroorganismy, které produkují patos, přesně utrpení. Každý jejich otisk zaznamená naše imunitní paměť, každý kontakt s infekcí zanechá stopu v imunitním systému.
Spouští se jasně dané procesy a výsledkem je nastavení imunitní paměti – jak buněčné, tak protilátkové. Nemusíte ani prodělat silnou infekci, při které máte vážné příznaky, ale určitá paměť se vždy vytvoří.
Přečtěte si také
Pořádnou dávku céčka dostanete jen z chemie. V neprané roušce se drží virus. Expert radí, jak vyladit imunitu
Takže se mi může imunita tvořit pomalu i tak, že se setkávám s menšími dávkami viru?
Imunitní paměť vytvoří i malé dávky, třeba i postupně tak, jak se setkáváme s virem v prostředí, a to třeba i přes roušku. Takže ano.
To je zásadní věc. Nedařilo se mi totiž dohledat ve změti informací, jestli už je opravdu prokázané, že se imunita tvoří.
V případě infekce SARS-CoV-2 se jedná o poměrně standardní protivirovou imunitní odpověď na respirační virus s minimálními rozdíly v první fázi, ale s dramatickými zvraty ve druhé fázi, kdy virus sestoupí do dolních cest dýchacích – až do plicních sklípků.
To dnes již umíme velice dobře vysvětlit a také poměrně dobře léčit. Je třeba stále zdůrazňovat, že to, co je smrtící v případě covid-19, není virus samotný, ale přehnaná reakce našeho imunitního systému (podrobněji to Karel Drbal popisuje v druhém rozhovoru, pozn. red.). Je to podobný princip jako u alergií.
Mluví se o případech, kdy byl někdo na virus pozitivní podruhé i s příznaky nemoci covid-19.
Ve výjimečných případech to bylo potvrzené, ale pravděpodobnost, že znovu už neonemocníte, je velice vysoká. V biologii se ale nedá nikdy nic absolutně vyloučit, je to věc pravděpodobnosti.
Existují však už rigorózní data (viz podrobnější podklady a zdroje) z míst, kde byla epidemie masivní a kde infekci prodělalo i víc než padesát procent populace. Dosud tam nedošlo k významnému podzimnímu nárůstu nových případů. Uvidíme, jak to bude dál.
Dnešní situace kopíruje vývoj španělské chřipky před sto lety v amerických městech. Jediným možným výsledkem této rychle se šířící infekce je kolektivní imunita. A to ještě předtím, než bude na trh uvedená vakcína.
Přečtěte si také
Promořené město Manaus – vědecká studie, či fake news?
ÚHEL POHLEDU
Manaus – hlavní město brazilského státu Amazonas ležící nedaleko soutoku dvou monumentálních řek – Rio Negra a Amazonky.
Loni na jaře se jím nekontrolovaně převalila vlna infekce virem SARS-CoV-2, která ochromila zdravotnický systém a nechala za sebou stovky mrtvých pohřbených narychlo v masových hrobech. Tak alespoň situaci popisovala místní i světová média.
V dvoumilionovém Manausu během první vlny, která začala v březnu a skončila v průběhu června, zemřelo kolem dvou tisíc lidí.
Rychlý vývoj epidemie přilákal do města vědecké týmy, které začaly situaci monitorovat. Skupina vědců z Brazílie a Velké Británie vydala v září studii, z níž vyplynulo, že Manaus je nejpromořenějším městem na světě.
V metropoli se podle autorů této studie během první vlny nakazily novým koronavirem až tři čtvrtiny populace a protilátky mělo mít 66 procent obyvatel.
Postupně ale vychází najevo, že odhady autorů byly možná založeny na chybných předpokladech a že promoření města zdaleka nebylo takové, jaké studie odhadovala.
Na první pohled do sebe vše zapadalo. Velkou vlnu úmrtí vystřídaly klidné tři měsíce. Vědci tehdy usoudili, že Manaus má nejhorší za sebou. K tomuto výsledku se dobrali díky testování a porovnávání hladiny protilátek skupiny dárců krve v Manausu a Sao Paulu. Využili k tomu vzorky krve uschované v tamních krevních bankách.
Dárcům pak odebírali kontrolní vzorky, zjišťovali množství protilátek proti covid-19 a výsledky pak zobecnili na celou populaci obou měst. Právě tato metoda ale zarazí už na první pohled. „Takto úzce vymezená skupina lidí nemusí statisticky reprezentovat společnost jako celek a při extrapolaci může docházet ke zkreslení,” upozorňuje matematik Tomáš Fürst z Palackého univerzity v Olomouci.
Při pohledu na studii mu nesedí ani udávaný počet obětí ve městě.
Pokud bylo v Manaus skutečně infikováno až 1,5 milionu lidí, pak by počet obětí měl být vyšší. A opačně: „Pokud v Manausu evidují na začátku června zhruba 2000 obětí, pak by tomu odpovídalo maximálně 700 tisíc infikovaných. Tedy něco přes 30 procent populace, nikoliv 75 procent, jak tvrdí studie.”
Ani imunolog Karel Drbal z Přírodovědecké fakulty UK nevidí žádný důvod, proč by smrtnost ve městě uprostřed amazonských pralesů měla být pod průměrem například evropských států. „Počty obětí vypovídají vždy především o úrovni lékařské péče,” říká. V celém dvoumilionovém Manausu je k dispozici pouze 50 lůžek na jednotkách intenzivní péče.
Ve městě chybí zdravotníci i zdravotnický materiál, včetně kyslíku. I když je téměř jisté, že všechny oběti se do statistik nedostaly, i tak by byl jejich počet z první vlny epidemie vzhledem k deklarovanému počtu nakažených podezřele nízký.
Karel Drbal zmiňuje ještě jeden důvod, proč by virus mohl v manauské populaci najít naopak víc potenciálních obětí než je běžný průměr.
„V Amazonii jsou diametrálně odlišné oblasti – aglomerace Manaus a tropický prales s velkými vzdálenostmi.
Dá se předpokládat, že část obyvatel Amazonie má zcela jinou genetickou výbavu – jsou více homozygotní – než Evropané, a proto budou na virus reagovat jinak.
Navíc nemusí být tak promořeni ostatními typy koronavirů, jako jsme my v městských aglomeracích, a to je pro imunitní systém hendikep.“
Jen pár týdnů po zveřejnění studie se ukázalo, že jsou pochyby na místě. Epidemie v Manausu pomalu začala znovu nabírat na síle, k čemuž by nemělo dojít, pokud by Manaus byl skutečně promořený, Odborníky to překvapilo, jelikož nárůst by byl v takovém případě v rozporu s imunologickými a epidemiologickými pravidly.
Logické by bylo zamyslet se znovu nad výsledky studie, místo toho se zpochybnila teorie kolektivní imunity. Média se začala hemžit zprávami o „záhadě brazilského města“ a spekulovala o tom, že „promoření nefunguje” . Vše nasvědčovalo tomu, že se virus chová nestandardně a nepředvídatelně.
„Mít před sebou tygra není nic moc, ale pořád je lepší tygr než tajemná nestvůra ze tmy,“ shrnuje imunolog Jiří Šinkora pocity, jaké asi při četbě takových zpráv zažívá laik.
O Manaus se hojně diskutovalo i na českých sociálních sítích. Spekuluje se o rychlém vyvanutí imunity, častých reinfekcích, o nedostatečné imunitě vůči novým mutacím viru. Že by se mohla mýlit studie, si připouští jen málokdo.
Podle imunologa Šinkory ale opakované infekce virem SARS -CoV-2 s těžkým průběhem rozhodně nejsou běžné. „Případů, kdy by reinfekce vedla k těžkému průběhu či úmrtí, je v odborných zdrojích popsáno jen minimum, naproti tomu reinfekce s lehkým průběhem se vyskytují a budou se vyskytovat pořád, virus z populace už nezmizí,“ říká.
Imunoložka Zuzana Krátká se nad studií publikovanou v časopise Science zamyšleně sklání jen chvilku. „Zaráží mne ten extrémně prudký nárůst protilátek na přelomu dubna a května.
Podívejte na tyto grafy,“ ukazuje mi dvě křivky vedle se sebe. Jedna je ve tvaru prudké vlny, ta druhá je mnohem plošší a pozvolnější. Obě popisují nárůst počtu pozitivních protilátkových testů během jarních měsíců.
Ta první je z Manausu, a druhá ze Sao Paula.
Podívejte na tyto grafy,“ ukazuje mi dvě křivky vedle se sebe. Jedna je ve tvaru prudké vlny, ta druhá je mnohem plošší a pozvolnější. Obě popisují nárůst počtu pozitivních protilátkových testů během jarních měsíců.
Ta první je z Manausu, a druhá ze Sao Paula. Foto: Grafika sciencemag.org
„Ten obrovský skok je zvláštní,“ říká doktorka Krátká. „Kdyby takto ze dne na den narostly pozitivity v naší laboratoři, budu ve střehu. Toto je jak po koronavirovém výbuchu.
Nezačala se používat nová méně kvalitní šarže reagencií? Neporouchal se stroj? Nedošlo ke kontaminaci? Ideální by bylo provést kontrolu dat a přeměřit vzorky z té doby.
Ve stresu uprostřed apokalypsy mohli autoři přehlédnout, že něco nehraje.“
Žádné jiné brazilské město nehlásilo tak strmý nárůst pozitivit. Je známo, že různé brazilské státy volily různé způsoby boje s virem, ale tak velký rozdíl bije do očí.
„Zaráží mne, že v celé publikaci nenajdete zmínku o výsledcích PCR testování, což je standardní informace, která vám popíše stav infekce v danou chvíli na daném místě.
V Madridu a v Ženevě na jaře byl cca jeden tisíc PCR pozitivních osob na 100 tisíc obyvatel a tomu odpovídal výskyt 10-13 % lidí s protilátkami.
Z tohoto pohledu by bylo i 30 procent, séropozitivních lidí v Manausu opravdu hodně, deklarovaných 66 procent je extrém.“
Situace v Manausu se po Vánocích začala dramaticky zhoršovat. Počet obětí dnes už převyšuje čísla z loňského jara.
Začínají se objevovat první pochybnosti.
Tak například v článku publikovaném před časem v časopise Economist autoři sice připouštějí, že svou roli v nové explozi epidemie může sehrávat nakažlivější brazilská mutace viru, nevylučují ani častější reinfekce kvůli vyvanulé imunitě, současně ale – stejně jako zde citovaní vědci – docházejí k závěru, že odhad téměř 76 procentní promořenosti zřejmě neodpovídal realitě. „Je možné, že metodika byla špatná a výsledek je silně nadhodnocený,“ píše se v textu doslova. Jedna z autorek studie Ester Sabino z Univerzity v Sao Paulu vyjadřuje lítost nad závěry, k nimž na podzim se svými kolegy došli. „Mysleli jsme si, že další vlna nepřijde,“ říká. I kvůli jejich studii se totiž v Manausu během podzimu preventivní opatření zcela rozvolnila. Brazilský epidemiolog Pedro Halal, který vedl celostátní seroprevalenční studii pro Economist uvedl, že podle jejich dat byla v červnu v Manausu promořenost pouze okolo 15 procent!
„Jestli byla ve skutečnosti promořenost obyvatelstva několikanásobně nižší, než publikace uvádí, a došlo k rozvolnění, pak to ve městě s omezenými zdravotnickými kapacitami ani jinak dopadnout nemohlo,” konstatuje Zuzana Krátká s dovětkem, že je po záhadě a učebnice imunologie není třeba přepisovat.
Brazilský lékař, infektolog a epidemiolog Felipe Teixeira de Mello Freitas, řeší situaci s covid-19 v hlavním městě Brasília. Existují prokazatelné důkazy o tom, že opakované infekce brazilskou mutací viru vedly v Manausu k život ohrožujícím stavům?
Manaus se nachází v oblasti Amazonie. Je to nejchudší část Brazílie a mně přijde stejně daleko Evropanovi. Za svůj život jsem Manaus navštívil třikrát, jednou jako lékař v souvislosti s řešením malárie. Širší Manaus čítá dva milióny obyvatel, mnoho z nich žije v přeplněných a hygienicky závadných obydlích, kde jsou ideální podmínky pro šíření covid-19.
Zdravotnická infrastruktura v Manausu je malá na počet obyvatel, stejně jako v celé amazonské oblasti. Například počet lůžek na JIP je velmi nízký i ve srovnání se zbytkem Brazílie. Nízký je i počet kvalifikovaných zdravotníků. Podobně jako v celé Amazonii, ani do Manausu není silniční spojení, všechny zdroje a zásoby je nutné přivážet po řekách lodí či letadly.
Na otázku, kolik lidí mohlo být infikováno opakovaně, odpovědět neumíme. Systém dohledu to neuvádí, v databázi se data duplikují, je potřeba je pročistit a zpracovat, než budeme schopni říci, zda je někdo uveden dvakrát nebo se jedná o skutečný případ reinfekce. Přáli bychom si znát odpovědi na vaše otázky…Bohužel žádnou smysluplnou odpověď zatím nemáme.
Mezi brazilskými epidemiology obecně panuje názor, že studie publikovaná v časopise Science je nadhodnocená. Seroprevalence 76 % se jeví jako příliš vysoká a nemožná vzhledem k devastující druhé vlně onemocnění. Ale stále nevíme přesně, kde je chyba …Výběrové zkreslení nebo chybný laboratorní postup? Autoři zpřístupnili svá data a kolegy vyzvali k přezkumu.
Více řekne jen další studie nebo publikace.
Ze zpětného pohledu je pochopitelné, že lidé v Manaus uvěřili tomu, že to nejhorší je za nimi. Zarážející je spíš to, že tuto příliš optimistickou studii okamžitě nerozporovali odborníci. „Podívejte se, kolik je pod ní podepsáno autorů a pro každého z nich je čest mít publikaci v Science.
Výsledky byly unikátní a autoři si nepřipustili pochybnosti o správnosti svých závěrů,“ konstatuje Zuzana Krátká. Sama se netají tím, že nerada poslouchá řeči o tom, jak je koronavirus nevyzpytatelný.
Spolu se svými kolegy připravila cosi jako „laboratorní minimum“ pro lékaře a zdravotníky, v něm předávají své zkušenosti s testováním protilátek, vysvětlují proč mají někteří lidé protilátky a jiní ne, jak je správně určovat i třeba to, jak se dívat na opakované infekce.
Pokud jde o data a práci s nimi, Česká republika na tom vlastně není o nic lépe než Manaus. Ani my dosud nevíme, kolik lidí v Česku si vlastně infekcí už prošlo.
Zatímco v Manaus počet takových lidí nadhodnotili, v jediné zdejší celostátní séroprevalenční studii z jara loňského roku tomu bylo právě naopak. Experti dodnes kroutí hlavou nad jejími výsledky.
Například imunolog Vojtěch Thon k tomu v Deniku N prohlásil: „Na jaře stát bohužel použil nesprávné čínské rychlotesty, které k tomuto účelu nebyly vůbec vhodné. U velké části testovaných nemohly vyjít pozitivně a vykazovaly falešně negativní výsledky.
Byly totiž schopné zachytit pouze vysoce afinitní protilátky, které si vytvořili lidé s těžším průběhem nemoci. A těch je menšina. Takže stát testoval nesprávně, což bylo předem zřejmé.“
Nad výsledky státem organizované séroprevalenční studie se pozastavuje i předseda České statistické společnosti Ondřej Vencálek, který si také nebere servítky a tvrdí, že na tehdy zveřejněné výsledky by se v žádném případě nemělo pohlížet jako na zdroj relevantních informací, ale jako na učebnicový příklad selhání, za které se dodnes nikdo neomluvil. I při nulovém výskytu nemoci by při výrobcem deklarované specificitě 95,2 % museli z více než 26 000 testovaných objevit přibližně 1 300 pozitivních. Pozitivních však kupodivu bylo jen 107 osob. „O promořenosti jsme se tedy nedozvěděli vůbec nic, zato jsme se to nic dozvěděli s přesností na tři desetinná místa,“ směje se.
Autoři celostátní studie přitom plánovali, že část lidí z Olomoucka a Litovelska bude pro kontrolu ještě přetestována kvalitnějším ELISA testem. Od té doby už uplynul skoro rok a výsledky tohoto kontrolního testování, které by mohly leccos napovědět, stále nejsou k dispozici.
Volám proto vedoucímu studie Marianu Hajdúchovi. „Ano, potvrzovací studie je hotová, ale výsledky vám neřeknu,“ hlásí do telefonu. Na otázku proč, vysvětluje, že závěry hodlá publikovat v odborném tisku a to prý může trvat ještě další rok. Navíc výsledky už podle něj už stejně nejsou důležité.
Na otázku, proč by zveřejnění výsledků mělo bránit publikaci v odborném časopise, se odpověď nedozvím. Zjišťuji alespoň jak přesně další analýza probíhala. „Testovali jsme 9600 vzorků na dva antigeny a tři třídy protilátek,“ upřesňuje bývalý vládní koordinátor testování.
Na moje naléhání ještě prozrazuje, že protilátky byly pozitivní „v řádu nižších jednotek procent“.
„Toto výborně ilustruje, jak trestuhodně u nás pracujeme s daty,“ říká matematik Tomáš Fürst. „ Ani po roce neznáme parametry PCR testů a nejsme si tedy jisti tím, kolik falešně negativních a falešně pozitivních výsledků lze očekávat.
Takže tiskneme hrůzostrašné historky o opakovaných infekcích, aniž bychom si spočítali, kolik z domnělých reinfekcí jde například na vrub falešné pozitivitě PCR nebo antigenního testu.
Nemáme aktuální informace o výskytu protilátek v populaci a můžeme jenom hádat, jaká část populace již infekcí prošla.“
V Česku se zatím dál utahují šrouby. Opatření střídá opatření a nejsme schopni zjistit, která jsou efektivní a která nikoliv. K odborníkům, kterým s tímto způsobem práce s daty dochází trpělivost, se v posledních dnech přidali i čeští statistici. V prohlášení podepsaném mimo jiné kapacitami z několika českých univerzit se praví.
„Bez relevantních dat především nejsou možné smysluplné predikce.
To ovšem bohužel nebrání mnoha skupinám, aby přicházely s více či méně fantastickými scénáři, které jsou místy zcela nesmyslné – viz predikce exponenciálou profesora Flégra, jindy zabalené do vědeckého hávu, ale bezcenné, například „predikční“ modely ÚZIS, které nejsou falzifikovatelné, protože pokaždé řeknou, že počet nakažených bude buďto růst, nebo klesat, nebo zůstane stejný. Než takové modely, je lepší nemít žádné.“
O tom, že je lepší žádný model než špatný model a že raději žádná studie než špatná studie, by dnes v Manausu mohli vyprávět.
K promoření máme daleko. Na kolektivní imunitu se nedá spoléhat, ukazují nové studie
Jaká strategie je v boji proti pandemii koronaviru lepší? Přísné zákazy shromažďování a zavřené restaurace a školy, nebo postupné uvolňování a spoléhání se na kolektivní imunitu? To je otázka, kterou si nyní kladou skoro všechny zasažené země. První studie naznačují, že najít odpověď nebude jednoduché.
„Velmi malá menšina Francouzů byla vystavena viru, jsme daleko tomu, čemu říkáme kolektivní imunita,“ řekl v pondělním projevu francouzský prezident Emmanuel Macron.
Podle něj je jediným řešením pandemie vyvinutí vakcíny – nelze se spoléhat na to, že se francouzská společnost dříve promoří a vytvoří si imunitu sama.
Macron proto v pondělí večer vyhlásil prodloužení karanténních opatření do 11. května.
Podobnou zprávu se o Velikonocích dozvěděli Rakušané, akorát v jejich zemi se opatření naopak uvolňují. Méně než jedno procento tamní populace je koronavirem nakaženo, i když o tom třeba neví, vyplývá z rakouské studie. Ta zkoumala reprezentativní vzorek 1500 lidí a byla navržena tak, aby se na jejím základě dokázal i přes nedostatečné testování odhadnout skutečný rozsah pandemie.
Jedno procento je ale příliš málo na to, aby ve společnosti mohla vzniknout kolektivní imunita. I v tomto případě jde však o předběžné výsledky.
„Nezjistili jsme, kolik lidí je imunních, ale pouze to, kolik lidí v Rakousku je v současnosti nakažených,“ upřesnil Günther Ogris ze společnosti Sora, která výzkum vedla.
Na konci března britští vědci odhadovali, že koronavirem se nakazila nejspíš už polovina obyvatel Velké Británie.
Londýn se rozhodl nechat populaci promořovat, ale pandemie se brzy stala nezvladatelnou a i premiér Boris Johnson, který nakonec sám onemocněl, přistoupil ke karanténním opatřením.
Později se ukázalo, že tyto odhady vycházely ze špatných dat a matematických vzorců a ani Britové nemůžou spoléhat na kolektivní imunitu.
Podobná diskuse o tom, že se koronavirus začal ve skutečnosti šířit mnohem dříve a lidé už proti němu mají imunitu, se teď vede v Kalifornii.
V západoamerickém státě zatím na nemoc covid-19 zemřel jeden člověk a je zde několikanásobně méně případů nákazy než v například velmi těžce zasaženém New Yorku.
Objevily se proto názory, že Kaliforňané jsou promoření, a tak se tam epidemie tolik nešíří.
Vědci ze Stanfordské univerzity, která leží v Kalifornii, ale varují, že jde o nepodložené dohady.
Klíčové jsou testy na protilátky
„Nejsme imunní. Začínáme provádět testy na protilátky a v těch několika testech, co jsme provedli, nemáme vysokou prevalenci protilátek (podíl počtu jedinců s protilátkami vůči všem jedincům – pozn. red.),“ vysvětlila v rozhovoru pro britský deník The Guardian epidemioložka ze Stanfordské univerzity Yvonne Maldonadoová.
„V příštích týdnech budeme používat vlastní testy na měření hladiny protilátek a moc vysoké hladiny zřejmě neuvidíme. S tím, jak ničivá tato pandemie je, odhadujeme, že po celém světě se skutečně nakazilo zhruba pět a méně procent lidí,“ dodala.
Na testy odhalující protilátky teď celé Spojené státy hodně spoléhají.
Prezident Donald Trump na začátku dubna slíbil, že se Američané budou moci už brzy otestovat a zjistit, jestli koronavirus prodělali, zda mají protilátky a jestli se můžou vrátit do práce.
Jenže podle zjištění americké stanice CNN nejsou testy na protilátky spolehlivé. Mohou podle vědců zaměnit koronavirus za běžnou virovou infekci, jakou je například chřipka.
Navíc pořád není stoprocentně jisté, jestli po prodělání nemoci covid-19 je člověk skutečně imunní. Němečtí vědci si myslí, že alespoň na několik let má člověk v těle protilátky. Šanghajští vědci ale zjistili, že si vyléčení pacienti často vytvoří příliš málo protilátek, a někteří z nich dokonce žádné.
Problém je v tom, že nemoc covid-19 je známá jen pár měsíců a neexistuje žádný dlouhodobý výzkum.
Německý experiment
Nejdál je v tomto směru probíhající německá studie v nejhůře zasaženém regionu Heinsberg u hranic s Nizozemskem.
Vědci tam už dva týdny provádějí experiment, během něhož testují tisícovku dobrovolníků, a první předběžné výsledky jsou pozitivní.
Smrtnost – tedy počet úmrtí z celkového počtu nakažených – je pravděpodobně mnohem nižší, než se předpokládalo.
Zatímco Univerzita Johnse Hopkinse, která sleduje statistiky z celého světa, uvádí smrtnost skoro dvě procenta, v Heinsbergu je menší než 0,4 procenta.
Heinsbergu se přitom přezdívá „německý Wu-chan“, podle původního ohniska epidemie v Číně, protože jde o nejhůře zasaženou oblast v Německu. Nakažených je tu podle oficiálních čísel už 1400.
Vědci z Univerzity v Bonnu, kteří zde od konce března experiment provádějí, ale přišli na to, že ve skutečnosti je jich mnohem víc.
Navíc si vyléčení pacienti vytvářejí protilátky, takže imunitu už má 15 procent obyvatel.
Šéf experimentu, německý virolog Hendrik Streek, ale před Velikonocemi upozornil na tiskové konferenci, že dosavadní výsledky studie nelze aplikovat na celé Německo.
Na světě se nemocí covid-19 oficiálně nakazily téměř dva miliony lidí. Pravděpodobně jich je ale mnohem víc, protože nemoc se může projevovat velmi slabými příznaky, nebo se dokonce vůbec neprojevuje.
Tento týden německý experiment pokračuje. Lékaři budou dál testovat dobrovolníky na protilátky, aby zjistili, kolik lidí si po prodělání nákazy vytvořilo vůči koronaviru imunitu. Výsledky zveřejní na začátku května.