Jak jsme (ne)rodili v Podolí

Každá žena, která si porod prožila, na něj nakonec vzpomíná s kapkou nostalgie. Jak totiž tvrdí psychologové, lidský mozek umí jeden skvělý ochranný prvek: To špatné vytěsní, ty věci ostatní zveličí tak, že pokud se zpětně za svým životním zážitkem ohlížíte, není v zásadě vůbec tak nepříjemný, jako byl, když jste jej prožívala. V reálném čase.

V každém případě je faktem, že ovlivnit své vzpomínky mohou ženy, které se chystají rodit, už dnes. Třeba tím, že pečlivě zváží, kde k porodu dojde, kdo u něj bude. Oproti letům, kdy rodily naše maminky, je totiž variabilita možností nesmírná.

Chcete u porodního lůžka kamarádku? Máte ji mít (ovšem počítejte s tím, že ona už třeba, právě díky tomu, že bude držet za ruku vás, vlastní porod sama nikdy nepodstoupí). Toužíte po pokrmu, který pro vás připraví michelinský šéfkuchař? I takové si můžete do porodnice objednat.

Stejně jako se můžete nechat zahrnout květinami – ano, ani to se před lety nesmělo. Stále častěji se také diskutuje o tom, jak si porod co nejvíc zpříjemnit a zároveň zachovat všechny medicínské postupy tak, aby nedošlo k riziku zdravotnímu ani pro matku, ani pro plod.

Jisté je, že s koronavirovou krizí přibyla další nařízení, na druhou stranu je třeba apelovat na všechny, kdo nad nimi rozumují, že jsou prováděna právě s ohledem na výše uvedené. Tedy na zdraví rodičky a dítěte.

I proto se strhla během doby karantény poměrně vyhrocená diskuze na téma, jestli tatínek u porodu být má, či nikoliv, ale i další problematika se řešila. Dá se vůbec rodit v roušce a je rodička schopna udýchat celou druhou dobu porodní ukryta pod ochrannými pomůckami?

Kromě dalšího je velmi často probíráno právo ženy na volbu domácího porodu. V mnoha alternativních diskuzních skupinách na sociálních sítích lze najít poměrně vyhraněné názory na tuto problematiku.

 Porodníci a lékaři ale mají zcela odlišný názor. Proto se velmi často stává, že ženy, které chtějí rodit doma, tak učiní, následně volají sanitku a vydávají svůj porod za překotný.

Právě i tento podvod, který je v očích rodiček marginálií ale může ohrozit nejen dítě, ale i ji.

Komplikací může totiž během první a druhé doby porodní nastat nespočet a stejně, jako se v dnešní době nekoupeme v řece výhradně ve svátek Jana Křtitele, nedoporučují podobný hazard se životy ani odborníci, kteří se porodům věnují denně.

 Maminky, které o překotném porodu mluví hájí profesor Pavel Calda z pražské porodnice u Apolináře: „Já nevím, jestli jde vždy o výmluvu. Překotnému porodu nejde zabránit. Porod má „tisíc tváří“. A z nich se následně odvíjí tisíc originálních vzpomínek, které ženy na svůj porod mají.

Ani jeden totiž není stejný, jako jiný a to vám jistě potvrdí i vícerodičky.

Profesor Calda ještě před vypuknutím omezujícího stavu vysvětloval: „Domácí porod, tedy tak, jak je realizován v Česku, není v 21. století volbou pro nikoho.

Myslím si, že každá rozumná žena by se v průběhu těhotenství měla poradit se svým gynekologem a při vědomí toho, že fyziologický průběh těhotenství není zárukou fyziologického průběhu porodu si vybrat takovou kliniku, kde vyjdou vstříc jejím požadavkům, ale zároveň neohrozí porodem doma sebe, ani plod.“

Odborníci se proto shodují na tom, že je nezbytné vynechat jakékoliv spekulace o tom, jestli porod proběhne v domácích podmínkách v pořádku, nebo ne. A už vůbec se nenechat ovlivnit domácími videi většinou z USA, kdy rodička přivádí na svět dalšího potomka v řece za karavanem, případně v bazénku.

Bez lékařské péče, protože tu si s ohledem na neplacení vysokého zdravotního pojištění nemůže dovolit. Důvody pro rozmach domácích porodů jsou totiž v jiných zemích absolutně odlišné od toho, jaké jsou v Česku. Například Holandsko je velmi často dáváno za vzor toho, jak by se k rodičkám mělo přistupovat a jak je skvělé nechat je rodit doma.

Nikdo už ale nezmiňuje, že péče lékařů je vždy v dosahu a ani jedna z žen nerodí bez vzdáleného dozoru tak, jak se snaží některé skupiny žen vysvětlovat ženám, které vyznávají alternativní způsob života a chtějí tak odrodit i své děti.

Profesor Calda doplňuje: „V Česku navíc poměrně dobře fungují obchodníci se strachem a já jsem přesvědčen o tom, že když žena využívá síť zdravotních kontrol, mělo by těhotenství zůstat radostným očekáváním. Ale to je jen na přístupu maminek samotných.“ Odborníci se shodují na tom, že pojem alternativní porod de facto neexistuje.

Profesor Calda se svým nezaměnitelným humorem dodává: „ Pojem alternativní porod vyrobila média… porod je porod. Alternativní je možná tak pohon do auta. Porodu rozumí každý, asi jako fotbalu, politice a koronaviru.“

Ale vraťme se ke statistikám. Ještě v 19. století se rodilo převážně doma. A úmrtnost matek byla asi 1:200 a dětí umíralo také v řádu procent. A jak dodává ke statistice odborník: „Ještě více dětí bylo poškozených. Při porodu doma, se vracíme do 19. století. Je to velká romantika a dobrodružství.

Asi jako když lezete na Kilimandžáro. Víte, kolik lidí umře ročně při výstupu na Kilimandžáro? Málo. A pár jich omrzne. A tak to je i s porody doma. Pár dětí a matek umře, pár jich je postižených. Zbylé, tedy většina o tom píše v barevných časopisech, jak to bylo super.

“ Porodník Stanislav Martan z porodnice Neratovice souhlasí s profesorem Caldou: „Téma domácích porodů u nás často vyplňuje stránky novin. Je paradoxní, že v době, kdy o ně u nás stoupá zájem, tak v zemích, kde mají s domácími porody dlouhodobé zkušenosti (a problémy) jsou trendy opačné.

Přestože některé zájmové skupiny se snaží všechny přesvědčit, že porod je vždy fyziologický proces, každý zkušenější porodník ví, že se může zkomplikovat nečekaně rychle a bez zásahu může skončit nevesele. Myslím si ale, že za pár let tento trend opadne tak jako např.

v Nizozemí, kde došlo za posledních 10 let k poklesu asi na třetinu.“

Martan dále dodává: „Maminky si často volí porodnici podle toho, jaké nabízí možnosti. Je to celá řada věcí od výběru polohy, relaxačních pomůcek, výběru porodní asistentky, rodíme např. plody v poloze koncem pánevním i u prvorodiček, stavy po předchozích císařských řezech…

“ Odborník navíc tvrdí, že je nezbytná otevřenost vůči potřebám maminek. A ta je v porodnici v Neratovicích dlouholetá.

Dále dodává: „Většina našich pacientek jsou maminky, které se aktivně zajímají o to, jak porod probíhá a chtějí, aby proběhl co možná nejvíc bez nadbytečných zásahů, ale v bezpečném prostředí, tak aby se případné komplikace vyřešily včas. Některé zdravotní komplikace samozřejmě patří do tzv.

„velkých porodnic“, takto se centralizuje péče např. o předčasné porody, (těhotenskou) cukrovku na vyšších dávkách inzulinu, srdeční choroby a další stavy.

Co se týče psychických problémů, tak naopak u rodiček, které trpí úzkostmi z porodu má přátelské prostředí porodnice a osobní přístup výrazný vliv na to, jak budou porod a šestinedělí prožívat. To ostatně potvrzuje ze svého výzkumu i pan doktor Šebele z Národního ústavu duševního zdraví, se kterým spolupracujeme na pilotní studii screeningu úzkostných a depresivních poruch v těhotenství a šestinedělí.“

Kouč PhDr. Milan Šmíd vysvětluje, že porodem vše nekončí, ale začíná. „Tedy ve smyslu přetavení prožitků v pozitivno.

Stejně jako vojáci vzpomínají na svou účast v armádě se slzou v oku, ti, kdo byli uvězněni v koncentračních táborech, vyprávějí o přátelství a pomoci, která tam fungovala, i vzpomínky na těžký porod časem vyblednou a ženy většinou s úsměvem vzpomínají na to krásné, co se během něj odehrálo. Navíc důkaz toho, že to mělo celé smysl, mají neustále před očima. Své dítě.“

Debaty o porodech se většinou mění v jakési předhánění se, kdo a co zažil. Takže rodička, která má svůj velký den před sebou, může být dost vyděšená z toho, co jí čeká.

Jistě, jak již bylo výše uvedeno, komplikace mohou nastat, na druhou stranu, ty mohou přijít i během banální operace slepého střeva.

A právě jistota, že odborníci na provedení porodu, stejně jako erudovaní neonatologové jsou k dispozici kdykoliv je zapotřebí, by měla rodičku uklidnit. A umožnit jí prožít si svůj den tak, aby na něj jednou vzpomínala s úsměvem.

Mimochodem, jak tvrdí klasik: Kdyby rodili muži, dávno bychom vymřeli. A ženám dává příroda selektivní ztrátu paměti, aby zapomněla na to nedobré, co se během porodu stalo a měla chuť si to po nějaké době ještě jednou dvakrát zopakovat.

A jaký byl váš porod, vzpomínáte?

„Můj muž na mě u třetího porodu, který probíhal bez epidurální analgeze křičel, že tím, že jsem hlučná, mu dělám ostudu. A já se tedy zvedala z porodního lůžka s tím, že odrodit si může sám. Zkrátka fraška na druhou. Nebylo to fakt nic příjemného.

Ani to, že mě okřikoval, ani zjištění, že kdybych měla první dvě děti rodit bez epidurálu, na další by se rozhodně nedostalo. Na druhou stranu v okamžiku, kdy jsem dostala dceru do náruče, rozbrečela jsem se – a to vždy – protože jsem měla pocit, že se o ní nikdo nepostará. Já tedy rozhodně ne a bylo mi líto, že to nezvládnu.

Do dvou hodin jsem byla připravena pro každou ze svých dcer lámat skály. Doslova.“ – Klára

„Rodila jsem v porodnici v Podolí a moje dcera si vybrala příchod na svět během ranní dopravní špičky. Takže jsem sice měla připravený porodní plán a další věci, ale měla jsem co dělat, abych díky zácpě na Barrandovském mostě dojela do porodnice včas.

Můj muž to nestihl vůbec, takže i tento plán, že se pozdravíme jako rodina najednou, vzal za své. Viděl dceru až později odpoledne. Což jsem nejdřív oplakala, teď to vnímám jako marginální. Hlavně, že jsem nerodila na nábřeží a že jsme byly obě v pořádku.

“ – Katka

„První dobu porodní jsem vždy co nejdéle trávila doma. Když už jsem vyrazila do porodnice, měla jsem kontrakce po třech minutách. A přesto mě porodní asistentka odeslala do přípravy. Tedy na klystýr, sprchu, atd. A že mám čtyřicet minut. Snažila jsem se jí vysvětlit, že nemáme ani minutu, ale měla jsem smůlu.

Navíc jsem ani neměla sílu se hádat. Takže jsem nakonec začala rodit na dlaždičkách na zemi, protože jsem se bála, že malý vypadne. Nakonec mě sestra kontrolovala včas, takže místo narození mého syna je porodní sál, v každém případě to ale stihli jen tak tak. Matyášek se narodil dvě minuty poté, co jsem se na sál dostala.

“ – Hana

„Nejlepší zážitek z celého porodu má asi můj muž. V době, kdy se relativně nic nedělo, si nutně potřeboval odskočit. A byl nechtěně svědkem erotických hrátek pana doktora, který měl noční službu a mé porodní asistentky. Užívali si, prý dost hlučně, na toaletě. S tím, že můj muž se bál vylézt z kabinky, aby je náhodou nevyrušil.

Dá se říci, že všichni tři nakonec dorazili k porodnímu lůžku na poslední chvíli. Ale společně jsme to dali, i když jsem dlouho nechápala, proč je sestřička taková uzardělá. To jsem se dozvěděla až později. A víte, jak ji manžel poznal, když se snažil určit, kdo si vedle něj užívá? Podle slova přitlač.

To se používá při mnoha příležitostech a v porodnici zvlášť.“ – Kamila

Budete mít zájem:  Léky Na Ulcerozní Kolitidu?

Jak jsme (ne)rodili v Podolí

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů – a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.

Ústav pro péči o matku a dítě v Podolí a jeho význam

V porodnici v Podolí jsem rodila letos v květnu 2020 (v době
koronaviru). Jednalo se o můj první porod a celkově jsem byla s porodnicí
maximálně spokojena. Porodní sál jsem měla standardní, oddělení
šestinedělí také standardní pokoj a porodní plán jsem neměla.
Pokud bych si znovu volila porodnici, opět bych šla do Podolí.

Porodní sál

Porodní sál jsem měla standardní. Lehátko/Postel je polohovací,
součástí sálu je vlastní koupelna (záchod, sprcha, stolička do sprchy),
na sále je k dispozici gymnastický míč, podložka na pohyb na zemi.
Nadstandardní porodní sál se dle mého liší pouze tím, že je v něm
vana.

Na chodbě před porodními sály je připraven kyslík, kdyby bylo nutné
miminko po porodu resuscitovat.
Porod u mne postupoval velmi rychle, tj. první dobu porodní nemohu hodnotit,
já přijela již plně otevřená a rovnou se šlo rodit.
Porodní asistentka byla velmi příjemná, rouška při porodu šla dolů ihned
po příjmu, nikdo mne nenutil v ní rodit.

Pouze manžel ji musel mít na
sobě po celou dobu porodu (resp. respirátor) a pobytu na sále se mnou. Když
chtěl být přítomen, nemohl porodní sál opustit, nicméně u mě byl
spíše opačný problém, aby stihl přinést věci z auta před porodem.
Porod vedla PA, doktorka byla zavolána až na samotné tlačení miminka ven,
nicméně do porodu nezasahovala.

Těsně před narozením PA informovala
manžela, že už to brzy bude a pokud chce, ať si připraví foťák.
Zároveň rovnou nabídla, jestli bude chtít přestřihnout pupeční
šňůru.
Malá se po porodu sama ihned nenadechla, tj. PA ihned předala malou paní
doktorce a ta ji odnesla ven (nadechla se ihned za dveřmi ještě před
připojením na kyslík).

Jakmile odnášela paní doktorka malou, ihned sestra
odvedla manžela za ní, aby byl přítomen v případě problémů
(naštěstí žádné nenastaly). Paní doktorka nás poté ihned přišla
uklidnit a vysvětlit, co se stalo a proč byla malá odnesena ihned po porodu
z místnosti. Jelikož se ale sama nadechla za dveřmi, ošetřena už byla
zpět na sále u nás.

Dětské sestry se ptaly, zda chceme nechat píchnout vitamín K, nebo zda
budeme dávat kapičky (my chtěli injekci ihned na sále). Malá dostala
číslo na ruku, já stejné číslo, ještě PA i dětská sestra
kontrolovaly, že čísla jsou stejná, malá také po narození dostala jméno
na ruku (opět proběhla kontrola).
Miminko sestry otřely, zabalily do deky a ihned mi ho daly.

Měla jsem ho na
sobě po celou dobu šití. Následně jsme společně zůstali s manželem na
pokoji 2 hodiny sami, jednou přišla na kontrolu PA, zda je vše v pořádku,
jinak nás nikdo nerušil. V průběhu těchto dvou hodin mi bylo přineseno
jídlo, manžel mezitím mohl chovat malou.

Po 2 hodinách mne PA doprovodila do sprchy a na toaletu. Malá byla předána
na vyšetření dětským sestrám a mne byl zajištěn odvoz na oddělení
šestinedělí.

Oddělení šestinedělí

Ze sálu mne sanitář odvezl na křesle na oddělení šestinedělí, manžel
nesl tašku až ke vchodu oddělení, následně tašku předal PA z oddělení
a musel odejít (v té době byly návštěvy kvůli Covidu zakázané).

Na přelomu 2019/2020 byla komplet dokončena rekonstrukce všech oddělení
šestinedělí a všechny standardní pokoje jsou nyní dvoulůžkové s tím,
že vždy je pro 2 pokoje společné sociální zařízení (sprcha a záchod),
tj. celkem max. pro 4 maminky.

Postele jsou polohovací, pokoje jsou velké, součástí je přebalovací pult
pro miminka, pod pultem skříňka se zásobami pro miminka (perlan, oblečení,
vzorky krémů, bavlněné pleny), na pultu je zásoba dětské kosmetiky od
Hippu (olejíček, krém na opruzeniny, čtverečky na ošetřování pupíku,
dezinfekce na pupík…).

Dále je tam velké umyvadlo, ve kterém je možné
miminko koupat, hned vedle něj je klasické umyvadlo. Součástí pokoje je
šatní skříň, vedle každé postele je malý pultík/skříňka na osobní
věci, telefon apod.
Na pokoji je několik zásuvek, nicméně zásuvky jsou jakoby nad hlavou
postele, tj.

je dobré mít delší kabel k nabíječkám na telefon, jinak se
k nim špatně dostává.
Na oddělení každý dostane k dispozici 1 balení vložek Batist Flower, 1×
poporodní kalhotky a noční košili. Noční košili automaticky
nevyměňují, ale každý den chodí sestra měnit povlečení (pokud je
potřeba), tj. stačí se zeptat a košili donese.

Po příjmu se mne ihned ujala PA, která mi vysvětlila, co a jak u nich
probíhá, informovala mne o možnosti využití léků na bolest, pokud bude
třeba. Zároveň si u mne ověřila alergie, které mám (hlášeny jsem je
měla, ale přišla se ujistit, zda je to skutečně vše, nebo jestli chci
něco upřesnit).

Jelikož mám neurologický problém, tak si přišla
potvrdit, zda mám u sebe všechny léky, jak je beru, zda mohu kojit apod. Ve
všem vycházeli ze zprávy, kterou měli od mého neurologa, ale pro jistotu se
ptali.
Pokud jde o personál na oddělení šestinedělí, tak jsem s nikým problém
neměla.

Po každé výměně směn se za mnou zastavila představit nová PA,
zodpověděla mi případné dotazy nebo mi poradila co a jak. Jednou byla jedna
sestra trochu ráznější, nicméně byla věcná a stručná a její přístup
mi vyhovoval (sama mám ke spoustě věcí podobný přístup).

Zrovna u ní
jsem si říkala o léky na bolest, které mi ale nemohla dát ihned (na
porodním sále mi jeden lék již dali), nicméně věděla, že může
přinést po půlnoci, tak jsme se domluvili, že ihned po půlnoci přijde a
dá mi ho. To také téměř na minutu přesně udělala, což jsem velmi
ocenila.
Pokud jde o jídlo, tak dle mého dostatečné, hlad jsem určitě neměla.

K snídani byla vždy bílá káva (pouze jednou kakao), ovoce, pečivo a něco
na namazání (máslo a šunka nebo tvrdý sýr, případně pomazánkové
máslo). K obědu bylo vždy něco teplého, např. brambory s kuřecím
masem, rýžový nákyp, rýže s masem apod. Večeře se skládala opět
s pečiva a něco k němu (šunka, tvrdý sýr, pomazánkové máslo…),
jogurt nebo přesnídávka.

Po celou dobu byl na chodbě k dispozici čaj
(normální, nikoli kojící), mléko a pečivo (chleba nebo rohlíky).
Denní režim byl trošku náročnější, okolo 6 vozily sestry miminka na
kojení a od té doby se dveře skoro netrhly. Po 6 se sklízelo nádobí a
zejména konvice na čaj, následně se myl stoleček na jídlo, cca po hodině
přišla paní na úklid koupelny, pak na úklid přebalovacího pultu a
doplnění věcí pro miminka, pak přišla paní na převlečení postelí
(pokud bylo třeba), mezitím někdy přinesli snídani. Mezi 8-9 začínala
vizita, nejprve na maminku, chvíli na to na miminko. V 10 chodila
rehabilitační sestra. Okolo 12 přinesli oběd, odpoledne bylo docela
klidné, nikdo moc nechodil, v 17 přinesli večeři.

Na oddělení šestinedělí bylo nutné dodržovat povinnost nošení roušek,
nicméně na pokoji se stačilo domluvit s druhou maminkou, kdy ani jedna jsme
na rouškách netrvala, tj. na pokoji jsme ji nenosili. Když ale přišli
sestry nebo doktoři na vizitu/kontrolu/pomoc s miminkem, tak jsme si je
nasazovali. Taktéž když se chodilo na chodbu, bylo nutné mít roušku
na sobě.

Péče o miminko a kojení

Na pokoji bylo pro miminko vše potřebné kromě plen (každý by měl mít
vlastní – já jich měla 30 na 4 dny a stačily), pouze doporučuji přinést
vlhčené ubrousky.

Kosmetika je k dispozici ve více než dostatečném
množství, látkové pleny jsou obyčejné bílé, oblečení jsem si vybírala
pro malou vždy nějaký overálek standardně na druky (všechno oblečení
u mne na pokoji bylo na druky, většinou overálky).

Miminko standardně první den/noc není u maminky, ale u sester, aby bylo
možné se po porodu vyspat (alespoň já to velmi uvítala). Standardně bylo
miminko od druhého dne pouze u matky (rooming-in) s tím, že z důvodu
mého zdravotního stavu bylo potřeba více spát, tj. se sestrami jsem měla
domluveno, že jim malou zavezu po kojení okolo 9.-10.

 hodiny večer, oni mi
jí přivezou na kojení okolo půlnoci a pak až na 6 ráno (časy jsou pouze
orientační). Od té doby je pak celý den u mne.
Když jsem si potřebovala skočit do lékárny, malou jsem převezla
k sestřičkám, které se o ní postaraly, nikdo nic nenamítal a sestry byly
velmi ochotné a schopné poradit.

Každé miminko je ve svém převozném vozíčku, na vozíčku je napsáno
jméno miminka a jeho údaje o narození (váha, délka). Já měla
k dispozici monitor dechu z důvodu pozdějšího nadechnutí po porodu,
nicméně monitory nejsou pro všechny automatické.

Automaticky je dávají
všem dětem, které jsou byť jen trochu rizikové, ale sestřička nás na
pokoji informovala, že monitory rozhodně nemají v zásobě pro všechny
děti.

Jakmile je miminko předáno na pokoj, sestřičky zaučí ohledně
přebalování a základních pravidel (použití dezinfekce před saháním na
miminko, nenechávat miminko samotné na pultu nebo na posteli apod.). Zároveň
ukáží ošetřování pupíku.
Malou mi přivezli na kojení, resp.

spíše přiložení již první den po
porodu navečer (porod ve 13:39, na šestinedělí mne převezli okolo
16. hodiny, první přiložení cca okolo 21). Jelikož se mi kojení rozjelo
až 4. den, tak malá první den dostávala dokrmy z mléčné banky, od
2.-3. dne dokrmy od Hippu. Až ten 3.-4. den začala více sát ode mne.

Sestry mne zaučily ohledně dávání dokrmů a když malá nevypila alespoň
nějaké minimální množství, aby jí jídlo stačilo, tak dostala trochu
dokrmu.
S kojením mi sestřičky radily úplně bez problému. Když jsem chtěla
poradit, že nevím, zda jí držím správně, že mi skoro nic nevypije,
sestřička přišla, zkontrolovala, vysvětlila mi, jak poznám, že pije.
Nikdo mi s ničím problém nedělal, stačilo se slušně zeptat a slušně mi
bylo odpovězeno a vše vysvětleno. Jednou jedinkrát jsem narazila na takovou
mírně nepříjemnou dětskou sestru, nicméně i tak šla snést a pokud bylo
něco potřeba s miminkem, tak ochotně poradila.
Když mi první den malou na kojení jen vozili (po domluvě se mnou), tak jsem
se optala sestřičky, jestli mne s malou vyfotí, naprosto neměla žádný
problém a ochotně nás vyfotila. Občas se i sama nabídla, jestli chci
vyfotit.

Malá na začátku skoro nepřibírala a měla zhoršenou glykémii, tj. museli
jí dělat různé testy navíc.

Vždy mě ale sestra nebo přímo doktorka
informovaly, že potřebují udělat ten a ten test, že malá tam půjde na tu
a tu hodinu a že mi poté sdělí výsledky.

Když jsem nechápala, co
výsledky znamenají, stačilo se zeptat a výsledek mi vysvětlili včetně
toho, co by to znamenalo, kdyby se výsledky nezlepšily.

Podolský balíček

Porodnice nabízí speciální balíček, kde je v ceně možnost si říci
o nadstandard, pokud bude volný (většinou není a i tak jsou volné ty
dražší pokoje), možnost parkování přímo před budovou po dobu porodu
zdarma (tuším že tam jsou cca 3-4 parkovací místa, max.

Budete mít zájem:  Dnešní pšenice je přešlechtěná. Netradiční mouky nabízejí více

cena za
parkování je 500,–), přítomnost jedné osoby u porodu, svačina pro osobu
u porodu (sušenka a cola), hygienické potřeby na porodním boxu (pantofle,
ručník, šampon… – vše je ale nutné po opuštění pokoje vrátit).

Za sebe jsem si balíček nekupovala, dle mého se jedná o zbytečné
vyhození peněz.

Já rodila v době, kdy měli docela dost pokojů volných,
nadstandard jsem měla možnost si zaplatit i bez balíčku, ale nejlevnější
byl od 3700, což mi za ty peníze nestálo (zvlášť, když jsou standardní
pokoje po dvou a sociální zařízení na pokoji).

S parkováním jsme problém neměli, dalo se zaparkovat i před vjezdem do
Podolí, i v areálu. My parkovali v areálu a manžel platil tuším okolo
200 Kč. I kdyby platil maximum 500, pořád bychom zaplatili celkem 1250 Kč
(přítomnost otce u porodu + parkování) místo 1990 Kč za celý Podolský
balíček.

Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:

Obecně je potřeba si uvědomit, že se jedná o porod a pobyt
v nemocnici, nikoli v hotelu. Pokud člověk jedná s ostatními slušně,
vždy se dá domluvit a nikdo nepříjemný nebude. Také doporučuji se hned
ptát na vysvětlení výsledků testů, pokud nevíte, co to znamená (např.
co pro miminko znamená „zhoršená glykémie“ jsem neměla tušení – resp.

jaká rizika jsou s tím spojena).
Na porodní sál doporučuji mít připraveny poporodní kalhotky a noční
košili na převoz mezi porodním sálem a oddělením šestinedělí.
Na oddělení šestinedělí je dobré mít připraveno něco
„projímavého“, např. švestky a zapít je na chodbě mlékem. Lékaři
většinou nechtějí propustit, dokud si člověk nedojde na velkou.

Také zásuvky jsou nad hlavou postele, kam se hůře dostává. Doporučuji
tedy delší kabel u nabíječek na telefon.

Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:

  • poporodní kalhotky (k dispozici jsou jedny na pokoji šestinedělí, ale
    při odchodu ze sálu je nutné již mít svoje)
  • porodnické vložky (k dispozici je 1 balík, ten vystačí cca na
    1-1,5 dne)
  • mýdlo na intimní partie
  • kuchyňské ubrousky (v porodnici radí se po osprchování vždy utřít
    jednou vložkou, ale od 2. dne to již není úplně potřeba a kuchyňské
    ubrousky splní stejný účel)
  • láhev na vodu včetně levandulového a tea tree oleje (po 3 kapkách
    oleje do 0,5 l láhve), používala jsem při omývání po použití toalety
    (není pak nutné se sprchovat 10× za den)
  • vlhčené ubrousky pro miminko (na kurzech sice tvrdí, že nic není pro
    miminko potřeba, ale doplňování zásob je pouze 1× za den a sestřičky
    očekávají, že ubrousky máte své)
  • plenky pro miminko (já měla 30 ks na 5 dní, resp. 4)
  • ručník zvlášť na horní polovinu těla, zvlášť na spodní
    polovinu těla

Ústav pro péči o matku a dítě, Praha Podolí | Aperio – Průvodce porodnicemi

INFORMOVANÝ SOUHLAS

Jde o právní úkon, v němž je projevena vůle pacienta. Souhlas může být vyjádřen ústně, konkludentně (souhlasným gestem) nebo písemně. Bez svobodného a informovaného souhlasu vám nemohou zdravotníci provést žádný zákrok (kromě zákonných výjimek).

Je nezbytné, aby pacient měl předtím, než jej vysloví, možnost klást lékaři doplňující otázky a lékař mu je zodpověděl. Písemnému souhlasu tedy musí vždy předcházet ústně prezentované informace.

Pacient musí dostat informace o: účelu, povaze a předpokládaném přínosu zdravotního výkonu nebo služby, důsledcích a následcích zdravotního výkonu, možných rizicích, alternativách, léčebném režimu a preventivních opatřeních.

Každý má právo kdykoli svůj dřívější souhlas odvolat, a to i bez udání důvodu.

BABY FRIENDLY HOSPITAL

Označení porodnic, které se zavázaly naplňovat kodex 10 kroků k úspěšnému kojení. Tyto porodnice by měly m.j.

informovat těhotné ženy o výhodách a technice kojení, umožnit matkám zahájit kojení do jedné hodiny po porodu, podporovat kojení podle potřeby dítěte, nepodávat novorozencům žádnou jinou potravu ani nápoje kromě mateřského mléka, s výjimkou lékařsky indikovaných případů, praktikovat rooming-in (umožnit matkám a dětem zůstat pohromadě 24 hodin denně) ad. Tento certifikát v ČR uděluje Laktační liga, dle kodexu Baby Friendly Hospital Initiative (BFHI) vydaného WHO a UNICEF.

PERINATOLOGICKÉ CENTRUM (centrum intenzivní perinatologické péče)

Soustřeďuje předčasné porody od 24. do 32.

týdne těhotenství, zajišťuje péči o riziková těhotenství a specializovanou neonatologickou péči o výrazně nezralé novorozence, děti s vrozenými vývojovými vadami (VVV), novorozence s těžkou adaptací atd.

Porodní sál Perinatologického centra je koncipován jako jednotka intenzivní porodnické péče. Tento statut mají všechny fakultní a některé krajské nemocnice.

INTERMEDIÁRNÍ CENTRUM (centrum intermediární perinatologické péče)

Soustřeďuje předčasné porody od 32. do 37. týdne těhotenství, poskytuje péči ženám s rizikovým těhotenstvím, zajišťuje péči o předčasně narozené děti s lehkou a střední nezralostí, o novorozence se středně těžkou adaptací, o děti s VVV pokud nejsou ohroženy životní funkce a nevyžaduje se chirurgické řešení ad. Tento statut mají většinou krajské nemocnice.

Ústav pro péči o matku a dítě Praha – Podolí

450 žen, které vyplnily dotazník, rodilo v této porodnici v posledních dvou letech.

Procentuální vyjádření statistik je vždy matematicky zaokrouhleno na celá čísla.Součet všech odpovědí tedy nemusí dohromady dávat přesně 100 %.

39 % žen bylo s porodem absolutně spokojeno

Byla jste s průběhem porodu spokojená?

  určitě ano (39 %)   spíše ano (34 %)   spíše ne (15 %)   určitě ne (12 %)

Co Vám příprava s Aniballem přinesla?

  dobrou fyzickou přípravu a rozvolnění hráze (41 %)   našla jsem vhodnou polohu pro porod (19 %)   naučila jsem se správně zapojit svaly pánevního dna a vypuzovat (68 %)   nic, bylo to zbytečné (10 %)   sebedůvěru pro porod (52 %)   ztratila jsem strach z porodu (27 %)

30 % žen, které rodily v této porodnici, říká, že jim byl umožněn po porodu PLNÝ bonding (s matkou, případně s otcem dítěte) po neomezenou dobu

Byl Vám v období bezprostředně po porodu umožněn bonding?

  ano, plný bonding se mnou po neomezenou dobu (28 %)   ano, plný bonding se mnou i s otcem dítěte po neomezenou dobu (2 %)   ano, ale jen částečně (nahý novorozenec na nahém břiše, prsou atd.

) a/nebo po omezenou dobu (49 %)   bonding s otcem dítěte, se mnou nebyl možný ze zdravotních důvodů (0 %)   ne, plný bonding nebyl možný ze zdravotních důvodů (mých nebo dítěte) (11 %)   ne, nechtěla jsem (1 %)   ne, o bondingu jsem nic nevěděla (3 %)   ne, plný bonding mi nebyl umožněn, ačkoliv jsem si ho přála (6 %)

57 % žen si přálo fyziologický porod bez jakýchkoliv zásahů (pouze za přítomnosti zdravotníka, minimum vstupů do průběhu porodu)

Jakým způsobem jste si příla rodit (bez ohledu na reálný zdravotní stav)?

  přirozený porod bez jakýchkoliv zásahů (pouze za přítomnosti zdravotníka/porodní asistentky, bez podávání tišících léků a podpůrných prostředků, jen nejnutnější úkony v závěru porodu, šití v případě potřeby apod.

) (57 %)   vaginální porod s asistencí vedený zdravotníkem/porodní asistentkou (v porodnici s použitím dostupné medikace, např.

Epidural, Oxytocin) (19 %)   chtěla jsem císařský řez (7 %)   neměla jsem konkrétní představu o porodu (17 %)   přirozený porod bez jakýchkoliv zásahů a bez přítomnosti cizí osoby (1 %)

38 % žen mělo připraven porodní plán a u 31 % vyšel personál porodnice vstříc v rámci možností

Měla jste připravený porodní plán (přání)?

  ano a byl bezezbytku splněn (10 %)   ano, ale ne vše se podařilo dodržet (21 %)   ano, ale personál porodnice/porodní asistentka se na něj neohlížel/a (7 %)   ne (60 %)   ano, ale personál porodnice/porodní asistentka se na něj neohlížel/la (1 %)

62 % žen uvádí, že bylo od dítěte v průběhu 2 hodin po porodu odděleno na méně než 10 minut

Na jak dlouho jste byla v době do 2 hodin po porodu oddělena od svého dítěte?

  k oddělení nedošlo, vyšetření miminka probíhalo společně se mnou, na mém těle (5 %)   k oddělení nedošlo, vyšetření miminka proběhlo v mé bezprostřední blízkosti v téže místnosti (43 %)   k oddělení nedošlo, vyšetření miminka proběhlo až po plném bondingu (5 %)   do 10 minut (9 %)   na 10 – 30 minut (5 %)   na déle než 30 minut (22 %)   nevím, neměla jsem představu o čase (10 %)

14 % porodů začalo vyvoláváním, 69 % žen mělo spontánní začátek porodu (praskla voda, kontrakce)

Jaký byl začátek Vašeho porodu?

  spontánní – praskla plodová voda (28 %)   spontánní s kontrakcemi (41 %)   vyvolávaný (14 %)   předčasný (4 %)   plánovaný císařský řez (12 %)   akutní císařský řez z důvodu krvácení a jiných zdravotních důvodů (2 %)

75 % vyvolávaných porodů bylo vyvoláváno před ukončeným 42 týdnem těhotenství

Na začátku kolikátého týdnu Vám byl vyvoláván porod?

  před 39 tt (0 %)   39 tt (3 %)   40 tt (16 %)   41 tt (21 %)   42 tt (34 %)   43 tt (3 %)   38tt (2 %)   38+6 (2 %)   38 (7 %)   37 (3 %)   39 (3 %)   37+0 (2 %)   36 tt (2 %)   35 (2 %)

81 % žen porodilo své dítě v polosedě s nohami nahoře, řízené tlačení

V jaké poloze/jak došlo k finálnímu vytlačení miminka?

  polosed s nohami nahoře, řízené tlačení (podle pokynů) (81 %)   polosed s nohami nahoře, neřízené tlačení (podle vlastních potřeb a intuice) (3 %)   polosed s volnými nohami, neřízené tlačení (podle vlastních potřeb a intuice) (3 %)   na čtyřech (1 %)   v kleku (1 %)   na boku (6 %)   v podřepu (1 %)   ve stoji (0 %)   na žíněnce (0 %)   na stoličce (1 %)   do vody (0 %)   polosed, neřízené tlačení (0 %)   Na zádech (nejde mi zaškrtnut odpověď 1) (0 %)   vleze na zádech s podložením (0 %)   Na porodním lehátku na zádech (0 %)   V leze na zadost lékaře (0 %)   polosed s pokrcenymi nohami (0 %)   Polosed, spontánní tlaceni (0 %)   Stejné jako první možnost, tlačení ale nebylo řízené (0 %)    Na boku a na zadech, nucene rizene tlaceni, nucene polohovani mnou i pres prosby at to nedelaji, ze je mi to neprijemne (0 %)

20 % žen neměnilo svou polohu v průběhu druhé doby porodní (vypuzování), přestože měly tu potřebu

Měla jste možnost měnit polohy dle svých potřeb v průběhu DRUHÉ doby porodní (doba vypuzovací)?

  ano, měnila jsem několikrát polohu v průběhu tlačení tak, aby mi byla co nejpříjemnější (28 %)   ne, po celou druhou dobu porodní jsem zůstala ve stejné pozici, i když jsem měla potřebu ji změnit (personál změnu polohy nedoporučoval, nedovolil) (20 %)   ne, po celou druhou dobu porodní jsem zůstala ve stejné pozici a neměla jsem potřebu ji změnit (52 %)

27 % žen nemělo žádné informace o možnosti dotepání pupečníku

Chtěla jste dotepání pupečníku? Proběhlo?

  ano a proběhlo přesně podle mých představ (25 %)   ano, ale nebyla jsem s průběhem spokojená (6 %)   ano, ale nebylo mi umožněno ze strany personálu porodnice/porodní asistentkou (7 %)   ano, ale bohužel to nebylo možné kvůli zdravotním komplikacím (jedno zda matky či dítěte) (10 %)   ne, nechtěla jsem to (14 %)   nevzpomněla jsem si (6 %)   ne, nevěděla jsem o této možnosti, neměla jsem informace (27 %)   ne, nevzpomněla jsem si (6 %)

65 % žen říká, že s nimi personál porodnice v průběhu porodu komunikoval v klidu a s respektem, povzbuzoval je, ale nechal jim dost prostoru a necítily se ve stresu (nejsou zde započítány císařské řezy)

Jak s Vámi komunikoval personál porodnice v průběhu (před, během i po) porodu?

  v klidu a s respektem, povzbuzovali mě, ale nechali mi dost prostoru, necítila jsem se ve stresu (65 %)   věcně, nezúčastněně, ale profesionálně (20 %)   cítila jsem se pod tlakem, měla jsem pocit, že jim přidělávám práci (jsem neschopná) (7 %)   personál byl nervózní a vše bylo ve spěchu, cítila jsem nejistotu (3 %)   chvílemi mluvili tak, jako bych tam ani nebyla přítomna (3 %)   nevzpomínám si (1 %)

84 % žen mělo během porodu pocit soukromí a intimity

Měla jste během porodu pocit soukromí a intimity?

Budete mít zájem:  Irský mech neboli Karagenan – zdravá mořská řasa

  ano (46 %)   spíše ano (39 %)   spíše ne (11 %)   určitě ne (5 %)

77 % žen uvádí, že byly v průběhu porodu informovány o všech vyšetřeních a porodních úkonech

Byla jste v průběhu informována o všech vyšetřeních a porodních úkonech, které Vám měly být prováděny?

  ano, o všech a v průběhu celého porodu (77 %)   ano, na začátku. V průbehu porodu už mě ale neinformovali (0 %)   ano, ale pouze o některých (10 %)   ne, nebyla jsem informována (5 %)   ano, na začátku. V průběhu porodu už mě ale neinformovali (9 %)

73 % žen měnilo polohy a pomůcky v průběhu první doby porodní dle svých potřeb a přání

Pokud jste první dobu porodní strávila alespoň částečně v porodnici, měla jste možnost menit polohy a pomůcky dle svých potřeb?

  ano, v průběhu kontrakcí v první době porodní jsem měnila polohy i pomůcky podle svých potřeb a pocitů (73 %)   spíše ne, ráda bych více měnila polohy a pomůcky, ale možností nebylo mnoho (nedostatečné vybavení porodnice) (5 %)   spíše ne, ráda bych více měnila polohy a pomůcky, ale nebylo mi to umožněno personálem (6 %)   ne, ráda bych více měnila polohy a pomůcky, ale můj zdravotní stav či podávání léků, měření (kapačky, monitor) to neumožňoval (7 %)   v průběhu první doby porodní jsem ještě nebyla v porodnici (6 %)   ne, ráda bych více měnila polohy a pomůcky, ale můj zdravotní stav to neumožňoval (4 %)

Jaké pomůcky jste v první době porodní využívala?

  míč (38 %)   sprcha (82 %)   vana (1 %)   žíněnka (8 %)   teplé obklady (20 %)   aromaterapie (9 %)   homeopatie (9 %)   bachovy esence (3 %)   masáž (15 %)   netýká se mě, v průběhu první doby porodní jsem ještě nebyla v porodnici (6 %)   netýká se mě (5 %)   Toto, ale doma (0 %)   Chození (0 %)   Specialni zidle (0 %)   porod byl tak rychlý, že jsem nestihla měnit polohy (0 %)   Žádné (0 %)   dýchání podle hypnoporodu (0 %)   Zadne (0 %)   Nebylo mi umožněno (0 %)   žádné (0 %)   zadne (0 %)   Mela jsem vice moznosti, ale nejprijemnejsi mi bylo lezet (0 %)   žádné, neměla jsem zájem (0 %)   porodní židlička (0 %)   Nic mi nedovolili (0 %)   Žádné, musela jsem ležet na monitoru a pak hned porodila (0 %)   Nic (0 %)   partnera jako oporu (0 %)

87 % žen uvedlo, že se jim personál věnoval

Máte pocit, že se Vám personál nemocnice věnoval?

  ano (46 %)   spíše ano (41 %)   spíše ne (12 %)   určitě ne (2 %)

81 % žen uvádí, že jim byly všechny lékařské zákroky během porodu prováděny s jejich souhlasem

Byly všechny lékařské zákroky během porodu prováděny s Vaším souhlasem?

Byl u Vás proveden některý z následujících zákroků?

88 % žen zde porodilo bez Epidurálu

Epidurál

  ano, na mou žádost (8 %)   ano, přijala jsem návrh zdravotníka (4 %)   ano, zdravotník zákrok provedl bez mého vědomí (0 %)   ne, nemůžu ho mít ze zdravotních důvodů (5 %)   ne, odmítla jsem ho (12 %)   ne a ani mi ho nikdo nenabízel (44 %)   ne, byl mi nabízen, přestože jsem měla v porodním plánu uvedeno, že ho nechci (2 %)   ne (26 %)   nevím (0 %)

58 % žen zde porodilo bez protržení plodových obalů

protržení plodových obalů („píchnutí vody“)

  ano, na mou žádost (2 %)   ano, přijala jsem návrh zdravotníka (38 %)   ano, zdravotník zákrok provedl bez mého vědomí (2 %)   ne, nemůžu ho mít ze zdravotních důvodů (0 %)   ne, odmítla jsem ho (3 %)   ne a ani mi ho nikdo nenabízel (28 %)   ne, byl mi nabízen, přestože jsem měla v porodním plánu uvedeno, že ho nechci (1 %)   ne (25 %)   nevím (1 %)

53 % žen zde porodilo bez injekce oxytocinu

injekce oxytocinu (látka na podporu stahů) na začátku nebo v průběhu porodu

  ano, na mou žádost (2 %)   ano, přijala jsem návrh zdravotníka (35 %)   ano, zdravotník zákrok provedl bez mého vědomí (9 %)   ne, nemůžu ho mít ze zdravotních důvodů (0 %)   ne, odmítla jsem ho (5 %)   ne a ani mi ho nikdo nenabízel (27 %)   ne, byl mi nabízen, přestože jsem měla v porodním plánu uvedeno, že ho nechci (1 %)   ne (21 %)   nevím (1 %)

62 % žen zde porodilo bez léků na podporu stahů pro odloučení placenty

léky na podporu stahů pro odloučení placenty (Oxytocin, Methylergometrin)

  ano, na mou žádost (2 %)   ano, přijala jsem návrh zdravotníka (20 %)   ano, zdravotník zákrok provedl bez mého vědomí (8 %)   ne, nemůžu ho mít ze zdravotních důvodů (0 %)   ne, odmítla jsem ho (6 %)   ne a ani mi ho nikdo nenabízel (30 %)   ne, byl mi nabízen, přestože jsem měla v porodním plánu uvedeno, že ho nechci (1 %)   ne (25 %)   nevím (7 %)

53 % žen zde porodilo bez nástřihu hráze

nástřih hráze

  ano, na mou žádost (1 %)   ano, přijala jsem návrh zdravotníka (26 %)   ano, zdravotník zákrok provedl bez mého vědomí (20 %)   ne, nemůžu ho mít ze zdravotních důvodů (0 %)   ne, odmítla jsem ho (7 %)   ne a ani mi ho nikdo nenabízel (22 %)   ne, byl mi nabízen, přestože jsem měla v porodním plánu uvedeno, že ho nechci (2 %)   ne (23 %)   nevím (0 %)

77 % žen zde porodilo bez Hamiltonova hmatu

Hamiltonův hmat

  ano, na mou žádost (3 %)   ano, přijala jsem návrh zdravotníka (9 %)   ano, zdravotník zákrok provedl bez mého vědomí (5 %)   ne, nemůžu ho mít ze zdravotních důvodů (1 %)   ne, odmítla jsem ho (4 %)   ne a ani mi ho nikdo nenabízel (39 %)   ne, byl mi nabízen, přestože jsem měla v porodním plánu uvedeno, že ho nechci (0 %)   ne (33 %)   nevím (6 %)

78 % žen zde porodilo bez Kristellerovy exprese

Kristellerova exprese (vytlačení dítěte z porodnich cest výrazným tlakem na břicho rodičky)

  ano, na mou žádost (1 %)   ano, přijala jsem návrh zdravotníka (3 %)   ano, zdravotník zákrok provedl bez mého vědomí (13 %)   ne, nemůžu ho mít ze zdravotních důvodů (1 %)   ne, odmítla jsem ho (0 %)   ne a ani mi ho nikdo nenabízel (51 %)   ne, byl mi nabízen, přestože jsem měla v porodním plánu uvedeno, že ho nechci (0 %)   ne (26 %)   nevím (5 %)

Můj porod v Podolí

Dobrý den,

Omlouvám se, že píši s takovým časovým zpožděním. Původně jsem to měla v plánu hned po kurzu, ale nějak mi to nevyšlo, jsem opice, já vím. Aspoň vám zašlu mé dojmy z porodu. Původně jsem měla napsanou delší verzi, ale když jsem překročila 2 A4 a byla v půlce, raději jsem to celé zkrátila.

S kurzem jsem byla spokojená a myslím, že mě dobře připravil, dodal nadšení a sebevědomí. Bohužel už se mi to nepodařilo obrátit v praxi. Už na kurzu jsem s Peťou probírala, jestli Podolí je dobrá volba pro přirozený porod, ale zůstala jsem u toho.

Ani ne tak kvůli sobě, jako kvůli tatínkovi (dneska bych to udělala asi jinak, myslela jsem si, že jsem silnější a uhájím si svoje názory a přání). Ne že bych zažila nějaké strašné trauma, ale odrodila jsem si jako jiných 5000 žen ročně v Podolí.

A říkají tomu přirozený, spontánní porod.

V Podolí mě vystrašili už v prenatální poradně, aby až mě prohnali dostatečným množstvím přístrojů, naznali, že vše je v pořádku, ale Kája je dle jejich tabulek větší a patrně starší, než jak určil můj gynekolog. Posunuli mi termín porodu na dřív s tím, že by mě neradi nechali “přenášet”, neb Kája bude větší.

Dle nového data jsem 40+4, 23.10. nastoupila do porodnice na vyvolávání, stale jsem si myslela, že odejdu. Nastoupily bílé pláště s tím, že Kája bude mít 5 kilo, zasekne se mi ramínkama a dojde k akutnímu císaři.

Když jsem byla řádně vylekána, souhlasila jsem s vyvoláním prostaglandynami (stale mám problem s tím slovem – je správně vyskloňované? :D).

Mám pocit, že úplně neví, co od těch tabletek očekávat. Úspěšnost je dle jejich brožurky 95%, ano. Ale jak – co jsem mluvila s ostaními maminkami, tak mi to spíš příjde jak středověká alchymie. Do večera se nic nedělo, pak silnější kontrakce, ale bez mého otvírání.

Prý mi můžou dát jiné léky, které kontrakce zastaví, a ráno zkusíme zase ty prostaglandyny. Říkám ne (co to je za opičárny? Maminka vedle chuděra měla bolesti celou noc a rodila až další den večer, po další dávce těch prostaglanblabla).

Přichází jedna několikahodinová křeč  téměř bez uvolnění – já se ale stale neotvírám. Z křečí už nemůžu stat na nohách, mám problémy dojít do vyšetřovny (místnost vedle našeho pokoje). Prý mi můžou dát rektální čípek na uvolnění (jméno jsem si nezapamatovala, v porodopise to není zmíněné).

Říkám ano. Do půl hodiny jsem otevřená na deset centimetrů, tělo samo tlačí a praská mi voda.

Na sale mě zase zmátli – moje tělo tlačí a oni mi říkají netlačte.

Tak já se snažím bojovat se svým tělem, po chvíli se ptám, stale mám netlačit – ale ano tlačte, proč by ne… chtěla jsem změnit polohu ze zad, ale do stoje mě nepustili (přeci se mi tam zasekne to pětikilové dítě ramínkama a oni tam špatně uvidí), ale eventuálně bych mohla na bok.

Bohužel jsem zjistila, že mi to nohy nedovolí. Po té křeči se od nich už ani nemůžu odrazit, natož se dostat do nějaké jiné polohy (dobře tři týdny jsem cítila svaly, když jsem nohy chtěla přitáhnout k břichu).

Samotné vypuzování bylo fajn. Dělalo to moje tělo, já jsem cítila obrovský příval energie, samozřejmě to bolelo a já (slovy manžela) hekala, ale bylo to fajn (ač na zádech a pravděpodobně to bylo kvůli tomu zbytečně delší). Vědomě jsem tlačila až na konci, abych “udělala paní doktorce radost” – to jsem si asi taky mohla odpustit.

Malou mi dali hned na břicho, já se těšila, jak se doplazí k bradavce a přisaje se, ale sestřička ji pořád držela za nohu (asi mi nedůvěřovala), a doktorka se hned chopila pupečníku, že tatínek může stříhat. Říkám: stříhat nebudeme. Byla jsem usazena argumenty proč budeme.

Hnedle přišla dávka oxitocinu kvůli placentě, malou jsem si ani nepoňuchňala, už byla měřená, vážená, kapaná… zpátky jsem ji dostala až po šití, zabalenou. Nechali nás hodinu o samotě, ale přiznám se, skrze to šití a bolest nohou jsem si to ani neužila. Neměla jsem si tam kam pohodlně sednout/lehnout. Pak nám ji vzali, že ji musí “zahřát” a vrátili mi ji až po 4 hodinách.

Já jsem ty 4 hodiny na oddělení šestinedělí strávila sama naspeedovaná, abych až naznali, že mi ji můžou dovézt, potřebovala spat…

Takže máme krásnou holčičku, narozenou 24.10., 3830g (ano, pětikilové dítě) a já se snažím nějak poprat s těmi pocity, jak to chuděra musela prožívat ona. Ony křeče, vyvolávání, když se jí ještě nechtělo, třepání na pásech, porod vleže, přestřižení pupečníku, měření, odloučení… Ale myslím, že z lékařského hlediska skvělý porod, ani jsem je časově moc nezaměstnala.

Bohužel, ač přes mojí informovanost před porodem jsem si musela projít zkušeností ostatních žen. Porodit “příšerně”, abych to mohla (doufám) vylepšit s druhým dítětem.

Předem děkuji a přeji hezký den

S pozdravem Alena

(jo, zmínila jsem, že ten papír s porodními přáními nikdo vidět nechtěl? Ač jsem s ním mávala několikrát a zmínila, že jsem dokonce použila vzor z jejich webovek?)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector