Jak funguje naše paměť?

Paměť funguje na principu zaznamenávání, uchovávání a následného vybavování informací. Na základě získaných zkušeností ovlivňuje naše budoucí jednání, pomáhá nám budovat vztahy, učit se a vytvářet své vlastní já.

3 typy lidské paměti

Senzorická paměť 

Nejkratším typem paměti je senzorická nebo také ultrakrátká paměť. Informace jsou v ní uloženy po dobu několika málo sekund. Její funkcí je zachytávat informace z našich smyslů a vyhodnocovat tak případnou reakci.

Krátkodobá paměť

Někdy se jí přezdívá pracovní paměť. Je schopná udržet informace několik sekund až jednu minutu. Také její kapacita je omezená a údajně je schopná zahrnout pouze 4–5 položek.

Dlouhodobá paměť

Některé informace potřebujeme udržet v paměti mnohem déle než jednu minutu. K tomu slouží dlouhodobá paměť, pomocí které je možné některé informace v mozku udržet třeba i po celý život. Základem je opakování, díky kterému se informace z krátkodobé paměti přesunou do dlouhodobé.

Trénujte a vylepšujte svou paměť

Jednou z možností, jak navýšit kapacitu paměti, je osvojit si některé z paměťových technik. Uveďme si příklad. Mezi paměťové techniky patří například kategorizace.

Řekněme, že si potřebujete rychle zapamatovat 15 slov. Krátkodobá paměť se však zvládne vypořádat pouze s 5 položkami.

Pokud si však daných 15 slov rozdělíte do 5 logických kategorií, vaše krátkodobá paměť to snadno zvládne.

Další paměťovou technikou, tentokrát pro zapamatování čísel, je takzvaný „chunking“. Jeho princip spočívá v tom, že si třeba dlouhé telefonní číslo rozdělíte na menší celky, tedy v našem případě 3 trojmístná a lépe zapamatovatelná čísla. Snadné, že? A podobných technik existuje mnohem víc. 

Stejně jako svaly a fyzická kondice i vaše paměť si zaslouží pravidelný trénink. Základem je příliš nespoléhat na moderní technologie a nenechat svůj mozek zlenivět. Skvělým způsobem tréninku paměti jsou také například strategické deskové hry.

A abychom nezapomněli, důležitá je i správná výživa, která by měla být bohatá především na omega-3 mastné kyseliny.

Příznivý vliv na lidskou paměť mohou mít dokonce nejrůznější výživové doplňky s obsahem Ginkgo biloby, ženšenu, brahmi a dalších léčivých bylinek. 

Takže trénujte svou paměť, dopřejte jí skvělou výživu, osvojte si paměťové techniky a vaše spokojenost a pracovní i osobní produktivita rázem porostou.

• SeminarkyZa1
• 09.12.2019
• 0

Nečtěnější blog

Němčina je v očích spousty lidí náročným cizím jazykem. Jeho tvrdost u některých dokonce budí odpor a úspěšně se mu vyhýbají. Na druhou stranu bychom si měli přiznat, že tento cizí jazyk je vzhledem k poloze naší země opravdu důležitý a v pracovním i osobním životě nám může otevřít spoustu dveří. Jak se ale s učením němčiny poprat?

Více

Odpočinek je důležitý, o tom není pochyb. Lidé jeho význam ale často podceňují, dokud se neobjeví vážnější zdravotní problémy. Může za to především hektický způsob života, který jsme si nastavili.

Vyčerpávající zaměstnání, náročné studium, rodinné povinnosti a další aktivity by však nikdy neměly být stavěny nad vlastní zdraví. Zjistěte, jak správně relaxovat, a udělejte pro své tělo to nejlepší.

Více

Vše se dá trénovat, dokonce i paměť. Vyzkoušejte si několik jednoduchých her a cvičení, kterými skvěle vyplníte dlouhou chvíli například v tramvaji nebo v čekárně u doktora.

Více

Jak se efektivně učit

Jak se efektivně učit

Ve škole je to jako ve sportu – kdo chce uspět, musí poctivě trénovat. Musí cvičit svou paměť, udržovat si nové poznatky opakováním, pravidelně se do školy připravovat. Cílem je, abys byl schopen své znalosti a dovednosti kdykoliv využít, a to nejen při zkoušení, ale i v osobním životě.

Metoda „5 P“

Existuje více metod efektivního učení. Zkus podle jedné z nich změnit své studijní návyky a zlepšit domácí přípravu. Metoda „5 P“ přináší pět hlavních zásad pro zlepšení učení (upraveno z příručky Jak se efektivně učit, kterou zpracovala Mgr. Lenka Novotná, psycholožka z pedagogicko-psychologické poradny v Praze 10).

• 1. P – Podmínky k učení
• Podmínkami je myšleno prostředí (pokoj, nábytek, denní doba), ve kterém se doma učíš. Měl bys dodržovat určité postupy:
•     místem pro učení by měl být nelépe tvůj vlastní pokoj nebo klidný a stabilní kout
•     před učením pořádně vyvětrej 
•     teplota v místnosti by měla být kolem 19 stupňů Celsia
•     osvětlení by měla zajistit jedna 60W žárovka (v lampičce)
•     nejvhodnější pro učení je ticho (nezapomeň si přepnout mobil na tichý režim). Pokud potřebuješ zvukovou kulisu, pusť si při učení tichou hudbu s cizojazyčným textem

    učení v posteli moc vhodné není, tělo ji vnímá jako místo odpočinku. Když to nejde jinak a jsi tak zvyklý, mysli na pravidelné přestávky. Vstaň a něco dělej. Zkus se ale někdy učit vsedě u stolu a pak porovnej, co je lepší.

    předem si připrav nějaké pití

    „Ukliď si ten binec!“ Potřebuješ tužku, sešit a pomůcky při ruce, hledáním se budeš zbytečně rozptylovat. Úklid stolu zabere 10 minut a fakt to pomůže.

2. P – Plánování času

„Nemám čas“. „Nestíhám“. Znáš to? Času ale máme dost, jen ho někdo neumí dobře využít a věci si špatně plánuje. Jeden ze základních pilířů v našem životě, abychom dobře fungovali, je umění plánovat svůj čas. A platí to nejen pro učení a práci, ale i v osobní sféře. Dobrým plánováním času (tzv. time management) jej získáš – pro sebe a své koníčky.

1. Odpověz si na otázky:
2.                        Co ti zabírá nejvíc času?
3.                        Kde máš ztráty?
4.                        Co s tím uděláš?
5.                        Jak vypadal tvůj nejdivočejší den bez vteřiny volného času?
6.                        Co by šlo zorganizovat líp?

•     pořiď si diář a zaznamenávej si do něj všechny akce a důležité termíny (např. písemky nebo zkoušení)
•     uč se každý den přibližně ve stejnou dobu
•     sestav si plán učení, tj. urči si podle svých potřeb, kdy se budeš učit (a ten dodržuj)

    nedaří se ti dodržet tvůj učební plán? Zkus to s novým týdnem znovu a jinak.

    na velkou písemku se uč dva dny předem, nenechávej to na poslední chvíli

    na začátku učení si udělej seznam činností, které budeš dělat (např. úkol z matiky, naučit se 15 slovíček, příprava na písemku z dějepisu, dopsat si sešit).

1. 3. P – Přestávky
2.     časový prostor mezi školou a volným časem (1–2 hod.) vyplň sportem nebo jinou aktivitou, která tě baví
3.     mysli na to, že nejaktivnější býváme pouze omezenou část dne, tu bys měl využít.

    uč se v kratších blocích, např. 30 minut učení, 10 min. pauza, 15 min. učení, 5 min. pauza a dále opakuj (15 minut práce, 5 minut pauza) 

    vyplňuj krátké přestávky při domácí přípravě (5–10 minut) nenáročnými aktivitami, které neodvedou tvou pozornost úplně – utři nádobí, přečti si článek v časopisu, vyvětrej, zacvič si, sněz jablko, udělej si čaj, osprchuj se. Dokážeš se lépe soustředit po celou dobu učení.

    dostatečně spi – spánek je podmínkou, abys byl schopen zapamatovat si hodně věcí a událostí. Jinak můžeš mít problém s únavou a ospalostí a také s pamětí. Vyzkoušej si, kolik hodin spánku potřebuješ. Když se budeš po probuzení cítit svěží, je to OK. 

4. P – Poznámky a práce s textem

Dělat si dobré poznámky z výkladu ve škole umí málokdo. Často to považujeme za zbytečnou a nudnou věc. Poznámky však mají zásadní výhody.

•     Je to zkratka dlouhého výkladu vyučujícího.
•     Jsou to základní informace, které bys měl z vyučování umět – vše doplňující a vysvětlující najdeš v učebnicích, na internetu apod.
•     Je to osobitý záznam tvého myšlení – nejlépe pochopíš svoje poznámky (samozřejmě čitelné a smysluplné) ty sám.
•     psaní poznámek při výkladu ti udrží pozornost a soustředěnost
•     během zapisování si zároveň informaci ukládáš do paměti
•     máš se doma z čeho učit a víš, co je z učební látky důležité
•     uč se poznámky vytvářet i doma; z textu v učebnici si dělej výpisky – naučíš se vypisovat pouze nejdůležitější, tzv. klíčové informace
•     někdy stačí zapsat si školní výklad do sešitu a pak si své poznámky několikrát přečíst; informace zůstanou v paměti
•     při vedení poznámek si vytvoř přehledný postup, vyznač si barevně nadpisy a čleň jednotlivé oddíly do stručných bodů
•     při podrobném čtení dělej krátké přestávky na vstřebání textu a aktivně pracuj s textem (= podtrhávej, vypisuj…)
•     uč se ve dvojici s kamarádem.
• Nejčastější problémy při psaní poznámek a jak je odstranit:

1. problém soustředit se na výklad učitele
2. – posaď se blíž k učiteli
3. velká rychlost výkladu
4. – dávej učiteli doplňující otázky, pokud něčemu nerozumíš, tak jeho výklad zpomalíš, nebo požádej o pomalejší tempo
5. učitel při výkladu přeskakuje z myšlenky na myšlenku
6. – zachyť základní myšlenky, nech si u nich místo a doma si téma doplň z učebnice
7. špatná výslovnost učitele
8. – zapiš si slovo, jak ho slyšíš do závorky, doma si ho vyhledej v učebnici, nebo požádej vyučujícího o zápis slova na tabuli.

Jak se prokousat rychle textem v učebnici – metoda P-O-Č-AČ-O

Přehled

V prvním kroku získej rychlý přehled o textu, zjisti, kolik má nadpisů a odstavců (osnovu). Přečti si celou velkou kapitolu nebo téma, které se máš naučit, ale velmi zběžně, rychle, spíš informace přelétni očima, abys věděl, co obsahuje (nadpisy, ztučnělé body a pojmy). Pak si text přečti znovu a pozorněji.

Otázky

V druhém kroku vyhodnoť, co už znáš odjinud a pouze si budeš opakovat.

Tužkou označ, co je podle tebe v textu důležité. Budeš potřebovat vyhledat neznámá slova nebo pojmy? Použij slovník nebo internet. 

Čtení

Teď už musíš důkladně a soustředěně číst text odstavec po odstavci. Pro lepší koncentraci zařaď krátké přestávky, zejména když tvoje pozornost začíná ochabovat. Prohlédni si pečlivě obrázky a náčrty. Složité pasáže můžeš přečíst i dvakrát a nahlas.

Aktivní čtení

Po prvním podrobném čtení následuje aktivní práce s textem. Znovu čti text, ale teď už s tužkou v ruce. Podtrhávej obyčejnou tužkou přímo v textu důležité informace, dělej si poznámky na papír nebo sešitu. Pokud je učebnice tvoje, zviditelni např. zvýrazňovačem nové informace a věty, kterým nerozumíš, vypiš na papír. Pak se zeptej kamaráda nebo rodičů, co znamenají.

Opakování

Posledním krokem je samotné shrnutí naučeného, opakování celé látky. Nejvíc funguje si látku přeříkávat nahlas nebo se dát někým přezkoušet. Jde o to, popsat vše, co si pamatuješ bez koukání do textu.

Zpočátku to může s tvou pamětí pokulhávat a budeš muset občas do textu nahlédnout.

Až se naučíš pracovat s textem, postačí tři čtení (zběžné, důkladné a aktivní) a budeš schopen opakovat hlavní myšlenky z učiva svými slovy.

5. P – Paměť

Zapamatování a zapomínání

Zapamatování informací je složitý proces, proti kterému běží soustavný proces zapomínání. Všichni to známe z každodenního života, zapomínáme klíče, mobil, jména lidí apod.

Cílem učení je zapomenutí naučených poznatků znemožnit nebo proces zpomalit.

Jak paměť funguje?

Nejprve vstupuje informace přes naše smysly do našeho mozku. Tam se stupňovitě usidluje v určitém typu paměti, podle toho, jak ji budeme využívat. Každý jednotlivý typ paměti k něčemu potřebujeme.

Pro praktický život potřebujeme všechny a pro školu potřebujeme, aby si jednotlivé paměti informaci předávaly (násobilka, vyjmenovaná slova, vzorečky…). K tomu je třeba neustále informaci používat.

Příklad: Pamatuješ si svoje jméno, telefonní číslo, číslo bot? Určitě ano. A víš proč? Používáš je dost často. Pamatujeme si hlavně to, co k životu nezbytně potřebujeme.

Opakování – matka moudrosti?

Jak vypadá zapomínání v praxi? Po jednom přečtení dvou stránek textu si první den budeš pamatovat zhruba polovinu až 60 % (vzpomeneš si na některé pojmy, které budeš umět vysvětlit).

Druhý den klesne množství informací již na nepatrný zlomek (u někoho to však ještě může být až 30 % informací).

Zhruba za týden si ještě mlhavě vzpomeneš, že jsi něco četl, ale možná si ani nevybavíš, že jsi text viděl.

• Co s tím?
• Co nám pomáhá přesunout poznatek z krátkodobé paměti do dlouhodobé?
• Někdo se lépe učí, když informace vidí (čtení textu), jiný si lépe zapamatuje slyšené (výklad od druhé osoby, přeříkávání látky nahlas), další se nejlépe naučí poznatky tím, že si je píše, kreslí (poznámky, přepisování textů, podtrhávání klíčových výrazů).

Obecně však u většiny lidí dochází k zafixování poznatků přes více učebních cest najednou. Nejlepší je tedy používat kombinaci, např. čtení v knize s přeříkáváním látky nahlas, s podtrháváním a kreslením.

    poznatky si spojuj do logických celků, neuč se pouhé jednotlivosti – stručně si před učením nové látky zopakuj, co jí předcházelo, na co navazuje a co rozvíjí. Tím ukotvíš nové informace.

    systematicky si opakuj – pročti si poznámky ze sešitu ještě týž den, co jste látku ve škole probírali (to si pamatuješ nejvíc informací).

    při učení na velké písemky si rozděl učený text na kratší úseky a uč se je několik dní dopředu. Den před písemkou si vše několikrát přeříkej nahlas. V technických předmětech a matematice si příklady spočítej a zapiš i několikrát za sebou bez pomoci vzorových řešení.

    používej pomůcky pro zapamatování – kresli si schémata, náčrtky, obrázky, spojuj si slova s obrázky věcí.

    přistupuj k učení odpočatý a v klidu (bez stresujících a rušivých vlivů), potřebuješ se dobře soustředit – důležitý předpoklad k usídlení poznatků v tvé paměti.

Shrnutí

Cílem je dostat nové poznatky do tzv. dlouhodobé paměti, kde dochází k pomalejšímu zapomínání, proto je důležité průběžně opakovat už jednou naučené.

Čím více smyslů při učení používáš, tím lépe si poznatek zapamatuješ.

Nejúčinnější metodou paměťového učení je systematické opakování poznatků, tj. že chápeš, na co navazuje předcházející látka.

Snaž se naučené používat v praxi. Sám sebe se ptej, k čemu je poznatek v praxi dobrý, spoj si jej s něčím konkrétním a hmatatelným.

Kde a jak se v mozku ukládají vědomosti a vzpomínky?

Sítě se dotýkají nebo prolínají v několika důležitých uzlech. Nejdříve „pošeptáme“ informaci nebo její část jednomu či několika periferním hráčům (receptorům v kůži, oku, cévách v hlavě atd.) a ti ji předávají dál.

Jsou-li hráči-neurony pozorní a neomámení alkoholem, drogami nebo nejsou unavení (mají tedy dost glukózy a energie ve formě molekul ATP), informace se dostane k uzlovým a nakonec ke koncovým skupinám hráčů jen s malým zkreslením.

Někdy je vjem udržen pouze sekundy, jako v případě telefonního čísla ze seznamu po dobu vytáčení. Toto je takzvaná senzorická (ultrakrátká) paměť, která uchovává informace přicházející ze smyslů.

Například máme na krátkou dobu „před očima“ to, co jsme právě viděli, v uších nám zní melodie a podobně. Senzorická paměť je omezena na 5–9 prvků a trvá pár sekund až zhruba 10 minut. Souvisí s ní i „magické“ číslo 7±2, což je třeba počet zapamatovatelných čísel pro okamžité telefonování.

Následně se může informace uložit do střednědobé paměti (s trváním 30–40 minut).

Uzloví a koncoví hráči (neurony) neustále hodnotí smyslové zprávy a porovnávají je s tím, co už je v jiných částech mozku uloženo.

Vjemy jsou srovnávány dokonce i s vrozenými paměťovými obrazci, jakousi ROM pamětí, nastavenou při vývoji mozku našimi geny.

Takto máme například uloženo, jak má vypadat lidský sameček nebo samička, aby se nám (a ne třebas šimpanzovi) líbili jako potenciální partneři.

To vše má na starosti krátkodobá paměť (paměť operativní, pracovní). V ní probíhá naše přítomnost, všechny psychické procesy a hodnocení naší situace. Vědomě a aktivně řešíme s její pomocí svoje okamžité problémy, ovšem většinou za asistence dlouhodobé paměti – využíváme tedy předchozí zkušenosti, zapsané v paměti sémantické neboli vědomostní.

• Vjem je ukládán do paměti v jedné či několika formách: • jako neustále kroužící elektrické obvody • jako zvýšené či snížené vylučování neuropřenašečů na některých synapsích (kontaktech mezi neurony)
• • jako poměrně rychlé zvětšení plochy synapsí a nárůst počtu molekul receptorů – především receptorů citlivých k nervovému přenašeči glutamátu.
• 

Tyto procesy mohou rychle skončit a paměťová stopa čili engram vymizí. Nebo se vjemy naopak posilují zvýšenou pozorností, opakováním, případně silným emočním zážitkem (typu 11. září jsem havaroval).

Zpráva se v takovém případě může okamžitě zapsat a zhruba po 45 minutách uložit do dlouhodobé paměti.

Dlouhodobá paměť potom může a nemusí – k naší občasné nelibosti – okamžitě poskytnout příslušnou informaci (jak jen se ten známý chlapík jmenuje?).

Při ukládání je důležitá hlavně souhra dvou mozkových oblastí: starobylé části mozkové kůry zvané hipokampus a nedaleké amygdaly. Hipokampus je centrem paměti na události, nazývané episodická či deklarativní.

Amygdala je sídlem radosti, utrpení a strachu.

Hlavně u žen umožňuje spojení amygdaly s paměťovými centry v koncovém mozku dlouhodobé uchování mnoha zážitků – i těch, které my muži většinou zapomeneme (první polibek a podobně).

Když jde o nepříliš důležitou informaci, uzloví hráči paměti v mezimozku, mozečku, podkorových centrech (striatum) nebo v kůře koncového mozku (asociační prefrontální kůra) se rozhodnou, že ji někam odloží jako jakýsi „mozkový SPAM“. Některá pozorování naznačují, že všechno, co prožijeme, je kdesi v nervové soustavě uloženo. Můžeme si to pak vybavit třeba v hypnóze. Naše psychika, je-li zdravá, také potlačuje nepříjemné vzpomínky, eventuálně je upravuje do růžova.

Krátkodobá paměť dokáže uchovat smyslové vjemy z okolí nebo z orgánů a nabídnout je k zařazení, při kterém rozhoduje význam vjemu, vztah k naší minulosti a budoucnosti (mentální reprezentace) a vztah k informacím vyvolaným z paměti dlouhodobé.

Takovéto porovnávání a zařazování probíhá neustále s frekvencí takzvaného theta rytmu, asi 8× za sekundu. Jeho důležitým centrem je právě hipokampus. K trvalejšímu ukládání nových paměťových stop přispívá kvalitní spánek. Během něj se totiž stopy konsolidují, neboli zařazují do již existujících paměťových bloků.

Jak pracuje paměť na základní fyziologické a molekulární úrovni? V hipokampu (ale i v mozečku a jinde) se opakovaným drážděním a vtokem vápníkových iontů doplňují na vzrušivých synapsích nové funkční receptory pro nervový přenašeč glutamát. Přesněji jde o takzvané AMPA receptory v postsynaptické membráně.

Enzym CaM kináza II, spojený s tímto nárůstem počtu receptorů, sám sebe dlouhodobě aktivuje.

Vzniká tak hodiny přetrvávající zvýšení synaptických potenciálů neboli dlouhodobá synaptická potenciace (long-term potentiation, LTP). Jde o jednoduchou dobře „propustnou“ paměťovou stopu, jakési kvantum paměti.

Z těchto kvant se staví celá vzpomínka a jako taková se může i najednou vybavit (viz práci K. Ježka a spol., Nature 478, 246–249, 2011).

Život v obohaceném prostředí zlepšuje paměť dětí i dospělých v první polovině života. Ale zřejmě nepůsobí stejně na různé typy LTP v mozku. Jeden typ LTP je patrně ovlivňován velmi dobře, a to ten, který je spojen s prostorovou pamětí v hipokampu. Označuje se jako theta-burst-related-LTP.

Theta rytmem nazýváme vlny s frekvencí 6–11 Hz viditelné na záznamech elektrické aktivity mozku. Theta rytmus je projevem klíčových dějů při hromadění, propojování a vybavování paměťových stop. Probíhá rovněž v REM fázi spánku a existují teorie o jeho účasti při přenosu paměťové pracovní stopy do dlouhodobé paměti.

Ukládání do paměti je časový proces, kdy neuronové populace zpracovávají informace ze smyslů a hledají k nim odpovídající uchovávanou vzpomínku.

Pracují v krátkých theta cyklech, opakujících se přibližně 8× za sekundu, jak už jsme zmínili. Theta rytmus je dominantní; je jakýmsi univerzálním mozkovým časovačem.

Zajišťuje komunikaci mezi vzdálenými mozkovými centry, protože pro paměť není důležitý jen hipokampus, ale vlastně většina mozkových struktur.

Nejdivnější věci, které jste nevěděli o paměti

Existuje hned několik typů paměti a mozek má jedinečné mechanismy, jak promazávat každou z nich. Psychologové i biologové dopodrobna zkoumali, jak funguje naše paměť a zjistili, že zapomínání je zcela normální a dokonce pro správné fungování mozku životně důležité.

Dveře ničí paměť

Ač se vám to možná bude zdát neuvěřitelné, mnoho lidí zažilo záhadné selhání krátkodobé paměti poté, co vešli do nějaké místnosti – nedokázali si vzpomenout, proč tam jsou.

Vědci se shodují na tom, že příčinou mohou být dveře. Samotný akt projití dveřmi totiž může být pro mozek signálem, že přichází něco nového.

Nová scéna vytěsní předchozí myšlenky a to pak způsobí podivné výpadky paměti.

„Vstup anebo odchod dveřmi se chová v mysli jako 'hranice událostí', jež odděluje jednotlivé činnosti, přičemž ty čerstvější mají přednost,“ vysvětlil Gabriel Radvansky, psycholog z Univerzity Notre Dame, časopisu Live Science. „Vyvolat rozhodnutí či činnost učiněné v jiné mistnosti je obtížné, protože naše paměť funguje v systému škatulkování.“

Vymazání paměti

I když se to stává vzácně, mohou některé činnosti způsobit dočasnou ztrátu paměti, nebo vytvořit v mozku mlhu.

Někteří lidé toto zažívají po sexu – po aktu si nemohou vzpomenout na uplynulý den a mají potíže při vytváření minulých vzpomínek. Problémy s pamětí však v těchto případech netrvají déle než pár hodin.

Ovšem vědci zatím nepřišli na to, jak k podobnému typu amnézie dojde – skenování mozků těchto lidí nevykazuje žádné známky poškození ani příznaky cévní mozkové příhody.

Vzpomínky žijí dál

Může zapomenutá píseň i nadále žít v naší hlavě, aniž bychom o tom věděli? Před dvěma lety se objevil případ ženy, jež měla sluchové halucinace – konkrétní píseň, kterou neznala, jiní ji však rozpoznali.

Vědci došli k závěru, že žena pravděpodobně píseň dříve znala, ale zapomněla na ni. Přestože je tento případ ojedinělý, vyvstává otázka, co se v našem mozku děje s věcmi, které zapomeneme.

Ve které škatulce a jak jsou uložené, když si je dokážeme vybavit, ale zároveň je nerozpoznáme?

Pamatujete si dětství?

Jak to, že si jen těžko dokážeme vybavit události z našeho raného dětství? Většina lidí si nepamatuje nic z prvních let svého života, obvykle před dosažením tří nebo čtyř let věku.

Vědci původně předpokládali, že rané vzpomínky zapomínáme, protože je v útlém věku nedokážeme verbalizovat. Nicméně nedávné výzkumy ukazují, že děti si vzpomínky tvoří, ale mozek je vytěsní.

Jedním z možných vysvětlení je, že se tak děje kvůli růstu a formování mozku.

Paměť je fenomén, který mě nikdy nepřestane fascinovat, říká zakladatel Školy paměti | Lidé

Lidovky.cz: Nosíte u sebe diář? Ať už papírový či smartphone s organizérem?Diář u sebe nosím neustále – a to ve své hlavě. Ne vážně, diář mám, ale nenosím ho s sebou, používám ho spíše pro delší plánování svých projektů. Pro zapamatování termínů schůzek diář nepotřebuji.

Lidovky.cz: Ptám se proto, že jste zakladatel Školy paměti a vedete paměťové kurzy. Zajímalo by mne tedy, jestli jako odborník spoléháte pouze na svou hlavu či máte také pomocné „paměťové berličky“?Neřekl bych tomu paměťové berličky, ale ano, spoléhám se právě na paměťové techniky, pomocí kterých se dají termíny nebo různá výročí krásně zapamatovat.

Lidovky.cz: Jak se člověk stane odborníkem na paměť?Vždy mě zajímaly možnosti paměti a lidského mozku. Konkrétně s paměťovými technikami jsem se poprvé setkal při studiu v Německu. Hledal jsem způsoby, jak si zapamatovat velké množství informací.

Když jsem si pak sám vyzkoušel, o kolik efektivnější je učení pomocí technik, skoro jsem tomu nevěřil. Proč nás na školách nikdo nikdy neučil, jak se učit? Studoval jsem dostupnou literaturu o paměti a zkoušel jsem techniky na sobě a na svých blízkých.

Delší dobu jsem také učil jazyky a připadalo mi, že je obrovská škoda, že o paměťových technikách ví tak málo lidí a všichni se při studiu tolik trápí. Proto jsem založil Školu paměti.

Od té doby prošly mými kurzy už tisíce lidí a mám tedy již vyzkoušené, že techniky fungují perfektně.

Je lektor a zakladatel Školy paměti. Absolvoval Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Kromě mezinárodních a humanitních studií úspěšně zakončil studia práv. Technikami na zlepšování paměti se zabývá více než osmnáct let. V roce 2009 založil Školu paměti. Společně se svým týmem momentálně vyvíjí aplikaci 2000 slovíček pro výuku cizích slovíček. Aplikace je postavena na vědecky ověřené technice využívající představivost a fantazii.

Lidovky.cz: Proč vás začala fascinovat právě lidská paměť?Je to zajímavý fenomén. O lidském mozku a paměti se toho stále moc neví. Řada informací je postavena na zkoumání mozků lidí po úrazech nebo s různými poruchami. Zajímavé je, že ve starém Řecku a Římě věděli o paměti možná více než my dnes. Například geniální technika tzv.

paměťových cest nebo paláců byla využívána řečníky ve starém Římě, kteří fascinovali lid několikahodinovými proslovy bez poznámek. Pak ale nastalo poměrně dlouhé období, kdy se na techniky tak trochu „pozapomnělo“. Lidé ale dnes hledají možnosti, jak se efektivněji učit, nebo jak umět lépe prezentovat.

A proč k tomu nevyužít právě fenomenální možnosti, které skýtá náš mozek?

Lidovky.cz: Za 90 vteřin jste schopný si zapamatovat přesné pořadí 52 kanastových karet. Dokázal byste to naučit i mne? Jaké využíváte paměťové techniky?Určitě. Je to jen o použití správné techniky a tréninku.

Jako všechny techniky i tato využívá naší představivosti a toho, že si lépe pamatujeme obrázky. Lidem to možná přijde zpočátku zvláštní, ale k obrazům se paměť mnohem lépe vrací. Pro každou kartu tak máme jeden zástupný obrázek. Ty se pak vkládají do paměťové cesty.

Je to velmi zábavná technika a krásně se tak dá trénovat paměť.

Lidovky.cz: Pro mne je největším problémem zapamatovat si jména a čísla. Proč tomu tak je a jaký postup při učení byste mi poradil?To nejste sama. Je to úplně klasický problém, se kterým přichází většina lidí na naše kurzy. Nejtěžší je totiž zapamatovat si právě jména, čísla a slovíčka.

A proč? Právě proto, že jsou pro naši paměť tak nicneříkající a neuchopitelná. Často si o člověku pamatujeme různé detaily, co měl na sobě, kde na večírku seděl, co dělá jeho manželka, ale jméno nebo telefonní číslo si prostě nezapamatujeme.

Na čísla, jména i slovíčka existují paměťové techniky, kdy se vždy snažíme převést nicneříkající slovo na nějaký, pro nás uchopitelný, obraz. Zpočátku je třeba techniky trochu potrénovat, ale čím více je používáte, tím jste lepší. Informace je také třeba zopakovat, jinak vám v paměti nezůstanou.

Zkuste jméno nově představené osoby v průběhu konverzace několikrát zmínit a uvidíte, že to k jeho zapamatování pomůže.

Čím to je, že si lidé pamatují bláznivé vtipné detaily, ale zásadní informace si většinou nejsou schopni vybavit?Souvisí to právě s tím, na jakých principech funguje náš mozek. Je prokázáno, že paměť lépe slyší na obrázky. Čím jsou vtipnější a absurdnější, tím lépe si je zapamatujeme.

Pokud se učíme slovíčka nebo státnicové otázky klasickým biflováním, mozek jako kdyby nám říkal: „Tohle mě nudí, takovou informaci si ani nechci pamatovat!“ Zní to možná zvláštně, ale je to tak.

Na tomto pravidle jsou položeny všechny paměťové techniky – vytváříme zábavné a fantazijní příběhy, které si nás mozek bude chtít zapamatovat. Pokud se například učíme španělské slovíčko BODA, což znamená SVATBA, můžeme mít třeba bláznivou představu, kde vidíme svatbu, na které nevěsta BODÁ ženicha.

Ano, je to trochu absurdní, ale když si vše zkusíte živě představit, slovíčko si tak zapamatujete mnohem lépe.

Lidovky.cz: Zajímalo by mne, zda jsou rozdíly mezi pamětí u mužů a žen?Je prokázáno, že mozky žen a mužů mají odlišnou stavbu a fungují trochu jinak. Některé výzkumy dokazují, že ženy při řešení úkolů spíše zapojují obě mozkové hemisféry, zatímco muži každou zvlášť.

Nedá se ale úplně říci, že jsou zde rozdíly v paměti u mužů a žen a už vůbec, jestli má někdo lepší paměť. To souvisí spíše s jejím trénováním. Po zkušenostech z vedení kurzů paměti mohu potvrdit, že paměť nesouvisí s věkem nebo s pohlavím, ale spíše s tím, jak aktivně mozek používáme. Mozek funguje totiž trochu jako sval, když ho příliš nenamáháme, zakrní.

Pokud jsou ale lidé aktivní a paměť trénují, mohou se dobrou pamětí pyšnit i v pokročilém věku.

Lidovky.cz: Společně s týmem Školy paměti chystáte nyní aplikaci 2000 slovíček pro učení cizích jazyků, díky které je možné naučit se 100 slovíček za méně než hodinu.

Proč právě 2000 slovíček?Protože jsme přesvědčeni, že 2000 slovíček je velmi slušný základ pro komunikaci v jakémkoli cizím jazyce. Samozřejmě budeme slovíčka postupně přidávat, ale s aktivní znalostí dvou tisíc slovíček už se dá velmi dobře komunikovat.

I rodilý mluvčí, který má znalost slov v mateřštině podstatně větší, v běžné konverzaci využívá jen zlomek celkového počtu.

Lidovky.cz: Na jakém principu bude fungovat?Slovíčka budou rozdělena tematicky do lekcí. Uživatelé se je budou učit pomocí vědecky ověřené Techniky klíčového slova. Ta spočívá opět v tom, že v cizím slovíčku hledáme podobnost s nějakým českým slovem a následně tvoříme příběhy.

Naše aplikace již příběhy obsahuje, takže v tom mají lidé práci ulehčenou. Ke každému slovíčku bude také možné si pustit správnou výslovnost a přečíst si jeho použití ve větě. Velmi zásadní je pak zopakování slovíček, které aplikace sama plánuje.

Slovíčka se tak dostanou do dlouhodobé paměti a to je naším cílem.

Lidovky.cz: Pro jaké jazyky bude dostupná?Nejprve začínáme s angličtinou. Postupně budeme slovíčka přidávat, chceme také přidat různé vychytávky jako nepravidelná, frázová slovesa nebo předložkové vazby. Pak začneme také se španělskými a německými slovíčky. Zatím jsou reakce na aplikaci velmi pozitivní, což nás těší a podle zájmu lidí můžeme postupně přidávat.

Lidovky.cz: A poslední otázka na závěr, jak často se vám stává, že na něco zapomenete?Nikdy! Ne, dělám si legraci. Pokud si něco chci opravdu zapamatovat a použiji paměťovou techniku, prakticky se mi nestane, že bych zapomněl. Často ale děláme několik věcí najednou, a člověku pak něco vypadne. To je ale spíše otázka nedostatečné koncentrace.

Co je to paměť a jak ji trénovat – Časopis Světlo

Mgr. Věra Suchomelová, certifikovaná trenérka paměti,

členka České společnosti pro trénování paměti a mozkový joggink

Taky si občas stěžujete na špatnou paměť, přestože váš kalendářní věk ukazuje na střední či mladší generaci? A jestliže se řadíte mezi seniory, omlouváte své výpadky paměti věkem, nebo dokonce trochu cynicky „začínajícím alzheimerem“? Možná jsou vám povědomé následující situace.

Vejdete do místnosti a zapomenete, proč jste sem přišli. Je vám představena důležitá osoba, ovšem její jméno vám vypadne z hlavy hned po představení a při dalším setkání zoufale oddalujete chvíli, kdy budete muset přiznat, že vůbec nevíte, s kým mluvíte.

Nejste schopni zapamatovat si telefonní čísla svých blízkých (nebo dokonce svoje!) a někdy tápete i v SPZ rodinného auta. Čtete knížku a na konci vůbec nevíte, co jste přečetli. Matně si pamatujete, že po příchodu domů jste klíče někam položili, vidíte se, jak je pouštíte…

– ale kam to jenom bylo??!!

Všechny příklady mají jedno společné: potřebujete si vybavit důležitou informaci, tušíte, že by někde v mozku měla být, ale najednou je to jako v pohádce: mlha přede mnou, mlha za mnou.

Říkáme, že nás zradila paměť. Špatnou pamětí omlouváme své chyby, paměť je tématem mnoha vtipů, k paměti se váže množství domněnek.

Ale co to vlastně paměť je a proč se jí v době elektronických diářů v mobilních telefonech zabývat?

• Paměť lze definovat jako schopnost mozku informace přijímat, zpracovávat (kódovat je), uskladňovat, vydávat uskladněné informace a znovupoznávat jednou zapamatované. Tuto definici lze vyjádřit jednoduchým schématem:
• S(UK)P → KP ↔ DP
• kde:
• S(UK)P je senzorická smyslová (ultrakrátká) paměť, KP krátkodobá paměť, DP dlouhodobá paměť.

Svými smysly vnímáme ze svého okolí informaci: něco vidíme, slyšíme, cítíme. Tyto vjemy si uvědomujeme díky senzorické – smyslové – paměti, která je také někdy označována jako ultrakrátká.

Účinně chrání mozek před nadměrným množstvím podnětů. Naprostou většinu informací totiž ultrakrátká paměť okamžitě „vymaže“.

Pouze v případě, že je vjem vyhodnocen jako důležitý (je spojen se silnými pocity, vyvolá určitou reakci), postupuje dále do krátkodobé paměti.

Hlavním úkolem krátkodobé paměti je kódování a dekódování informací, kdy kódováním rozumíme vstupní fázi procesu zapamatování (slovní formulace toho, co se děje, co vidíme, slyšíme, chceme si zapamatovat atd.), dekódováním výstupní fázi procesu pamatování (to, co bylo ukryto v paměti, vstupuje opět do vědomí).

Krátkodobá paměť má velmi omezenou kapacitu – najednou jsme schopni v paměti udržet pouze přibližně sedm smysluplných shluků informací (takovým shlukem rozumíme např.

číslici, ale taky třeba jedno celé datum, jeden obrázek, jedno slovo). Informace zůstává v krátkodobé paměti maximálně dvacet minut. Pak buď přechází do paměti dlouhodobé – vštípí se, nebo zmizí.

V těchto dvaceti minutách tedy musíme informace buď úspěšně zpracovat, nebo o ně přijdeme.

Do dlouhodobé paměti (DP) přecházejí jen informace zvlášť významné, tedy ty, které jsou pro nás přitažlivé, neobvyklé, mají vztah k našemu životu, zažíváme u nich emoce (radost, smutek, strach). Dlouhodobou paměť si můžeme představit např. jako obrovskou komodu plnou malých zásuvek.

Jenom když přesně víme, kam jsme si co uložili, je pro nás takové uspořádání praktické. Když si např. brýle schováme k vánočním ozdobám, šance, že je najdeme dřív než o následujícím adventu, je velmi malá. Informace tedy musí být v dlouhodobé paměti uspořádány tak, abychom byli schopni si je v případě potřeby vybavit.

V dlouhodobé paměti uchováváme:

• pojmy a jejich významy (DP sémantická),
• důležité osobní zkušenosti a zážitky (DP epizodická),
• různé pracovní postupy, jako jízdu na kole, plavání, ale i otevírání dveří či chůzi po schodech (DP procedurální).

V dlouhodobé paměti se informace ukládají doživotně a souvisejí i s anatomickými změnami na mozku.

Lidský mozek je schopen zapamatovat si obrovské množství informací. My se většinou potýkáme s problémem, jak si informaci efektivně uchovat a jak si ji v případě potřeby opět vybavit.

Informace se v mozku šíří pomocí spojení (synapsí) mezi jednotlivými neurony (nervovými buňkami). Tyto synapse lze definovat jako oblast mezi vysílací oblastí (axonem) prvního neuronu a přijímací oblastí (dendritem) druhého neuronu.

Zde jsou sdíleny informace při její cestě k uskladnění do paměti nebo naopak při uvolnění z paměti. Čím hustší síť synapsí se tedy v mozku nachází, tím lépe mozek pracuje, tím lépe nám to myslí, tím lépe řešíme problémy.

Vznikání nových spojení aktivně ovlivňujeme neustálým

učením, poznáváním nových věcí, zájmem o nejrůznější oblasti, tzn. aktivním přístupem k životu. A to zejména ve vyšším věku.

Mozek se totiž v určitém ohledu chová jako sval – jen pokud ho dostatečně využíváme a všestranně zatěžujeme, zvyšuje a déle si podrží svoji funkčnost. Jestliže se ztratí některá spojení, např.

v důsledku zranění, flexibilní mozek je schopen vyhaslá spojení nahradit jinými, rezervními. Proto je tak důležité celoživotně se vzdělávat.

Spojovat trénink s pamětí zní možná trochu neobvykle, ale přesto je cílená práce s vlastní pamětí pro člověka nejen ve vyšším věku stejně důležitá jako udržování fyzické kondice (vzpomeňme na přirovnání lidského mozku ke svalu).

Vhodným tréninkem můžeme ovlivnit kvalitu (ne kapacitu) krátkodobé paměti.

Pomocí mnemotechnik usnadňujících zapamatování můžeme výrazně zlepšit schopnost ukládat informace do dlouhodobé paměti a následně si je opět vybavit, posilujeme svoji schopnost koncentrace, pozornosti, asociace a dalších schopností potřebných k dobrému zapamatování, tříbíme své smysly, a tedy smyslovou paměť. Možností, které cílené trénování paměti nabízí, je skutečně mnoho, ať už jde o trénink formou kurzu pod vedením trenéra paměti, nebo individuální sebetrénování v běžném denním životě.

Mnemotechniky, tedy techniky usnadňující zapamatování, jsou známy už z dob antiky. Zdatní antičtí řečníci byli jenom díky nim schopni řečnit hodiny a hodiny zpaměti. Pomocí mnemotechnik lze informaci, kterou si chceme zapamatovat, účelně a bez velké námahy uložit do dlouhodobé paměti.

Už víme, že co v krátkodobé paměti efektivně nezpracujeme, o to přijdeme. Mozek je ovšem ochoten uložit pouze informace, které vyhodnotil jako významné. To se může k naší smůle výrazně lišit od toho, co jako významné označíme my (např. pro nás důležité datum mozek vyhodnotí jako nepodstatnou maličkost).

Jestliže si tedy chceme určité množství informací pamatovat (historická fakta, čísla, denní úkoly), musíme, laicky řečeno, svůj vlastní mozek přesvědčit, aby si je pamatovat chtěl: aby pro něj byla nová informace atraktivní a zajímavá, aby se odlišila od jiných.

Z vlastních zkušeností víme, že snáz si zapamatujeme situaci spojenou s určitou vůní, zvukem, příjemným nebo nepříjemným zážitkem. Lépe si pamatujeme neobvyklé věci, směšné, které si můžeme zároveň představit.

Takto podaná informace získává zvláštní význam a atraktivitu, a tím velmi výrazně ovlivníme schopnost mozku uložit zrovna tuto informaci do dlouhodobé paměti.

A právě na tomto principu fungují všemožné mnemotechnické pomůcky, z nichž aspoň s jednou, zvanou akrostika, jsme se jistě setkali.

Učitelé ve škole nám např. pomáhali zapamatovat si obojetné souhlásky pomocí hříčky BE FE LE ME PES SE VEZE, kdy jsme si hned představili psa na vozíčku, nebo poloměr zeměkoule (6 378 km) pomocí říkanky ŠETŘI SE OSLE.

A co třeba sedm barev duhy? Zkuste si je napsat zpaměti na papír, a většinou to asi nebude slavné. Úplně jinak dopadneme, když si zapamatujeme jednoduchý legrační veršík. Čenda opil Žanetu z martini i fernetu.

A barvy jsou tady: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigo, fialová. Jak snadné, když víme, jak na to.

Locitechnika (od latinského Locus – místo) zase pomáhá zapamatovat si informace, jestliže je pevně a zároveň zajímavě umístíme na konkrétní místo, které si představíme. Máme-li tedy poslat důležitý dopis, můžeme si představit, ale skutečně představit, obálku na své vlastní hlavě místo čepice.

Sedí nám ve vlasech, maličko rozlezlá, protože máme velkou hlavu, cítíme, jak se nám k ní lepí vlasy, a vidíme, že vypadáme jako šašci. Když si takto obálku na hlavě „prožijeme“, pravděpodobnost, že zapomeneme na poštu dojít, je velmi malá.

Při každém kontaktu s vlastní hlavou (při česání, v zrcadle, když si mimoděk sáhneme na vlasy) nám totiž ona zmíněná obálka vytane před očima.

Zkusme se nyní metodou Loci naučit prvních pět disciplín desetiboje (když má Česko tak zdatného desetibojaře). I v tomto případě využijeme vlastní tělo.

Na chodidla nalepíme běh na sto metrů. Zašoupeme si nohama po zemi – představujeme se, jak nás chodidla pálí před rychlým startem … cítíte to?

Na lýtka si umístíme skok do dálky. Lýtka musíme pořádně protáhnout, když chceme daleko doskočit – cítíme, jak se nám napínají svaly, a pak plavně skočíme..

Na kolena bychom mohli umístit vrh koulí – jestliže si sáhneme na pohyblivá jablka v kolenou, je nám jasné, proč. Pěkně si s jablky pocvičíme..

Těsně pod zadek bychom mohli přilepit skok do výšky. Proč? Protože bez tréninku výš nevyskočíme. A možná ani tak vysoko ne, neboť zadek nás, zvlášť některé, táhne spíše dolů.

Na kyčle umístíme běh na 400 metrů a pěkně se v kyčlích jako sportovci rozhoupeme, protože běh bude delší – tak aby nás kyčle nebolely.

Takže: Co je na chodidlech? Co na lýtkách? Co na kolenou? Co pod zadkem? A co na kyčlích? Jestliže jsme si poctivě představovali, teď už pět disciplín desetiboje nezapomeneme. A takhle můžeme pokračovat..

Zvládnutí užitečných mnemotechnických pomůcek je podstatnou částí trénování paměti, ale zdaleka ne jedinou. Jestliže nedokážeme uklidnit roztěkané myšlenky a soustředit se skutečně na to, co si potřebujeme zapamatovat, budeme zaručeně málo úspěšní.

Proto jsou důležitou součástí tréninku paměti různá koncentrační cvičení, jako jsou obrázky s rozdíly, bludiště, přesmyčky a další. Příkladem koncentračního cvičení může být třeba i tzv. korektorské čtení, kdy se v textu soustřeďujeme pouze na vyhledávání konkrétního písmene, slabiky či slov, číselná pyramida (obr. 1) nebo tzv.

číselná mřížka (obr. 2), kdy lze v několika číselných řadách pod sebou hledat konkrétní dvojčíslí, součty, jednotlivá čísla atd.

A jak je to s oblíbenými křížovkami? I křížovky jsou dobrým koncentračním cvičením, ale je-li člověk skutečně zdatným a častým luštitelem, přínos k trénování paměti už není tak výrazný – slova v křížovkách se totiž opakují, a cvičený křížovkář tak po určité době pracuje rutinně.

Koncentrační cvičení jsou také výbornou pomůckou k „vyrušení“ obtěžujících nebo neuspořádaných myšlenek, kterých se potřebujeme pro danou chvíli zbavit. Mohou tak být zároveň účinným přechodem od běžné denní činnosti k činnosti, při níž je třeba podat maximální duševní výkon. Kromě jiného je lze používat i jako zábavné a zároveň prospěšné ukrácení dlouhé chvíle např. ve vlaku.

K dobré paměti výrazně přispívá i rozvoj tvůrčího myšlení, fantazie, schopnosti asociace, používání symboliky, nácvik vhodných relaxačních technik nebo fyzických cviků.

Kvalita našeho pamatování i v současnosti přímo ovlivňuje náš život. Když si nepamatujeme pro nás důležité informace a údaje, ztrácíme čas, sebedůvěru, prestiž a někdy i osobní vztahy.

Se špatnou technikou pamatování nestihneme důležitý pohovor, na schůzku přijdeme bez potřebných podkladů, při prezentaci či na poradě nejsme schopni mluvit zpaměti, hodiny se bezúčelně probíráme odbornou literaturou, učíme se znovu jednou učené, vracíme se třikrát do samoobsluhy, dostáváme se do společenských trapasů. Stačí vybitá baterie v mobilu, a neznáme telefonní číslo vlastní manželky/vlastního manžela. Umění dobře si pamatovat naopak přináší uspokojení, řád, sebevědomí, vyšší pracovní výkonnost i sociální status. Ostatní se na nás prostě mohou spolehnout, a hlavně my sami se můžeme spoléhat na sebe.

Pokud se člověk naučí se svojí pamětí lépe pracovat, zjišťuje s překvapením, jak velké množství informací je schopen si vštípit snadnou a zábavnou cestou – ať už to jsou čísla, historická fakta nebo jiné důležité údaje.

Když žije v přesvědčení, že je to s jeho pamětí „nahnuté“ (a to se zdaleka netýká jen starších lidí), a najednou si prostřednictvím mnemotechniky dokáže snadno zapamatovat třeba kalendář na příští rok, ohromí nejen sebe, ale i své okolí – což není nezbytné, ale jistě příjemné!

Trénovat paměť může každý sám, ale když se setká víc lidí, efekt je nesporně větší. Pozitivní roli hraje vzájemná motivace, sdílení, možnost odreagovat se v přítomnosti druhých, příležitost osobního kontaktu s lektorem, rozšiřování sociálních kontaktů. Poslední hledisko je velkým plusem opět zejména pro generaci seniorů, kteří nemají tolik příležitostí k setkávání se s ostatními.

I mladší generace ovšem vítá způsob, jak si uvědomit a využívat možnosti nejen paměti svého mobilu či počítače, ale i k naší škodě opomíjenou paměť svého vlastního mozku!

Literatura:

KŘIVOHLAVÝ, J.: Úvod do psychologie paměti. Výukové materiály pro trenéry paměti, 2007.

SCHMIDT, G.: Efektivní myšlení. Rebo productions, 2008.

VEJSADOVÁ, J.: Cvičení a zdokonalování paměti. Praxis-Media, 2008

Obr. 1. Číselná pyramida

a) jednoduchá verze: sčítejte vždy dvojice čísel a výsledek napište do horního okénka

b) složitější varianta: výsledek do horního okénka získáte tak, že použijete početní operaci naznačenou ve vedlejším sloupci. Pozor! Při odečítání musíte vždy odečítat menší číslo od většího! (Zdroj: Schmidt, G.: Efektivní myšlení. Rebo, 2008)

Obr. 2. Číselná mřížka: najděte všechny dvojice čísel – horizontálně i vertikálně –, jejichž součet je deset. Můžete hledat i sudá nebo lichá dvojčíslí, jiné součty, násobky apod. (Zdroj: Schmidt, G.: Efektivní myšlení. Rebo, 2008)