Jak bojovat s bolestí kloubů? Všemi dostupnými způsoby!

V dnešní době možná nenajdeme člověka, který by v některé fázi svého života neměl problémy s bolestmi zad. Ve většině případů nás k tomu nutí moderní doba. Dlouhé sezení v kanceláři ve špatné poloze se špatně umístěným monitorem počítače.

Za bolestí zad často stojí i tahání těžkých tašek, nedostatek pohybu či špatná matrace postele.

Bolesti zad můžeme rozdělit do třech nejčastějších. Rozdělujeme je na bolesti krční, hrudní a bederní páteře. Nejčastěji nás postihuje bolest křížové části zad a bolest mezi lopatkami. V některých případech se přidávají křeče v zádové oblasti.

Od bolesti zad se pak odvíjí další zdravotní obtíže. Bolí vás hlava, nemůžete spát a jste podráždění.

Bolest zad lze rozdělit ještě podle doby, po kterou trvá. Dělí se na akutní bolest zad a chronickou bolest zad. Akutní bolest zad směřuje do jednoho místa zad a obvykle odezní do třech týdnů. Často je to způsobeno přetížením svalstva či výhřezem ploténky. Chronická bolest zad nás trápí více než šest měsíců. Ochabuje zádové svalstvo a dochází k omezení hybnosti těla, včetně brnění končetin.

Bolesti zad mohou signalizovat i jiná onemocnění. Komplikace se mohou objevit z důvodu osteoartrózy, Bechtěrevovi choroby, výhřezu meziobratlové ploténky, akutní blokády krční a bederní páteře nebo z důvodu ledvinových a žlučníkových kamenů. V krajním případě bolest zad signalizuje infarkt myokardu.

Civilizační choroba vás ale nemusí trápit tak často. Stačí dát na doporučení a některé rady.

Jaký způsobem můžete bojovat proti bolesti zad? Našli jsme pro vás tipy, které se rozhodně vyplatí vyzkoušet. Přečtěte si 15 rad, jak s bolestí zatočit.

1. Lepší spánek

Není pochyb o tom, že pokud vás bolí záda, spí se vám velmi těžko. Pokud nemáte dostatek spánku, záda bolí ještě více.

Jedním z aspektů je špatná poloha při spánku. Vyzkoušejte si lehnout na bok a umístit si polštář mezi kolena. Páteř se dostane do neutrální polohy a uleví se jí.

Spíte rádi na zádech? Můžete. Polštář si v tomto případě zasuňte pod kolena. Svou významnou roli hraje i matrace, na které spíte.

2. Správné držení těla

Stejně jako je důležitá správná poloha ve spánku, je důležité i držení těla. Špatné držení těla zhoršuje bolesti zad. Sedíte ve špatné poloze delší dobu? Rychle změňte polohu.

Sedět byste měli vzpřímeně s uvolněnými rameny a tělem opřeným o opěradlo židle. Dobrým tipem je vložení polštáře mezi spodní část zad a sedadlo. Nohy držte rovně na podlaze.

3. Volně dostupné léky proti bolesti

Do jisté míry vám může pomoci i medikament z lékárny. S bolestmi zad často pomáhají nesteroidní protizánětlivé léky nebo acetaminofen. Ne pro každého jsou tyto léky vhodné.

Než se rozhodnete brát léky proti bolesti zad, konzultujte možnosti s lékařem. Navíc samotné léky příčinu bolesti zad nevyřeší. Pomohou pouze s akutní bolestí.

4. Léky proti bolesti zad na předpis

Na trhu existují vedle volně dostupných léků také léky na předpis. Jedním z druhů těchto léčiv jsou opioidní léky na pomoc s bolestí.

I u léků na předpis je důležité dbát na kombinaci s jinými léky. Ne s každými léky se tato léčiva snesou. Lékaři vám mohou předepsat také svalové relaxancia pomáhající zmírnit bolestivé křeče.

5. Antidepresiva

Možná vás to hodně překvapí, ale lékař vám může na bolest zad předepsat i antidepresiva. Ptáte se proč? I když depresemi netrpíte, pomáhají antidepresiva léčit chronickou bolest zad.

Není přesně jasné jak, ale nejspíše antidepresiva dokážou ovlivnit signály přenášející informace o bolesti v těle.

6. Fyzioterapie

Co vás určitě nepřekvapí je schopnost fyzioterapeutů pomoci při bolestech zad. Tito lidé vás dokážou naučit, jak správně sedět a pohybovat se ve správné poloze.

Fyzioterapeut vás naučí speciální cvičení posilující základní svaly podporující záda. Právě silné svalstvo je základem, jak se vyvarovat v budoucnu větší bolesti zad. Je dokázáno, že při zvýšení síly, flexibility a vytrvalosti se četnost i míra bolesti zad sníží.

Fyzioterapie, ale vyžaduje čas.

7. Nezapomínejte na odpočinek

Lékaři vám mohou předepsat proti bolestem zad i odpočinek. Odpočívejte dostatečně a vyhněte se tak komplikacím. Po odpočinku je nutno začít s pohybem pomalu a pozvolna.

Tento pohyb pomáhá rovněž zmírnit bolesti zad. Vyzkoušejte plavání, chůzi nebo jógu.

8. Ledování a zahřívání

Pravidelná aplikace ledu na bolestivé oblasti zad může pomoci zmírňovat bolest a zánět způsobený zraněním. Ledový zábal si dávejte několikrát denně, minimálně 20 minut. Led zabalte do tenkého ručníku. Ručník vás bude chránit před omrznutím.

Po několika dnech vyměňte ledový zábal za teplo. Využívejte vyhřívací podložku. Teplo pomůže uvolnit svaly a zvýšit průtok krve do postižené oblasti. Na vyhřívací podložce nikdy nespěte! Mohlo by se vám stát, že byste se spálili.

9. Masáže

Pomáhá masáž od bolesti zad? Pokud chodíte na masáže jednou týdně po dobu 10 týdnů, bolest ustoupí. Bolest ustupuje i u osob s chronickými bolestmi zad.

10. Nervová stimulace

Lékař může doporučit a přidat do léčebného plánu akupunkturu. Další možností je transkutánní stimulace elektrickým impulsem. Do nervů jsou vysílány mírné elektrické pulzy blokující příchozí signály bolesti.

11. Biofeedback

Biofeedback používá speciální stroj pomáhající trénovat mozek pro ovládání reakcí na bolest. Naučíte se zmírňovat dech, srdeční frekvenci, průtok krve a svalové napětí.

Pro zmírnění bolesti zad je biofeedback lepší než léky. Intenzita bolesti se snižuje až o 30 %. Tato forma léčby nemá žádné vedlejší účinky.

12. Páteřní injekce

Lékař může doporučit proti bolesti zad páteřní injekci. Injekcí je více typů a lékař tak může vybrat tu nejlepší pro váš stav.

Injekce kortikosteroidu pomáhá zmírnit zánět způsobující bolest. V závislosti na druhu injekce může lékař určit počet dávek za rok. Zabrání tak možným vedlejším účinkům.

13. Chirurgie zad

Pokud je za bolestmi zad ploténka, může vám lékař doporučit discektomii. Stejně jako všechny operace i tento druh léčby má svá rizika, a ne vždy účinně pomůže. Často se tak jedná až o krajní řešení.

14. Domácí léčba

Vedle všech doporučených možností můžete sáhnout po některé z babských rad. Účinné bývají bylinky. Vyzkoušejte například koupel ve vodě z rozmarýnu či smrkového jehličí.

Můžete na záda přikládat zázvorový obklad nebo aplikovat třezalkový olej.

15. Správný jídelníček

Do zdravého životního stylu patří také jídelníček. Věděli jste, že částečně mohou pomoci i gumoví medvídci? Medvídci jsou totiž vyrobeni ze želatiny, která podporuje chrupavku.

V jídelníčku by vám neměly chybět ovesné vločky (obsahují zinek) a mléko. Mléko je bohaté na vápník a bílkoviny. Vše potřebné pro tvorbu kostní hmoty.

Závěr:

Ve většině případů se dá bolest zad řešit ještě dříve, než přijde. Jinými slovy – pomáhá prevence. K prevenci se řadí správné sezení, dostatečný pohyb, správný spánek či vhodný jídelníček a cvičení. S bolestí zad se tu a tam můžeme setkat. Není to nic neobvyklého, ale zároveň to není nic, co by se nedalo řešit.

Důležité je objevit příčinu bolesti a tu léčit. Bolest zad není neléčitelná a stačí se poohlédnout po možnostech. Věříme, že vám i náš článek bude nápomocen.

Klouby a vazy Jídlo a klouby Kloubní výživa Onemocnění kloubů Zdraví

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte ho nebo pošlete svým známým.

Hypermobilita

Trápí Vás při pohybu zvýšené prolamování kolen nebo loktů? Jste pružní a ohební více než lidé kolem Vás, přesto však jste tím, kdo má opakující se pohybové obtíže a bolesti pohybového aparátu? Pak možná máte co do činění s hypermobilitou. Záležitost nepříjemná, ale nikoliv neřešitelná. Pohybové návyky a trénink je s ohledem na obtíže třeba trochu upravit a vědět, na co si dát pozor, aby se ještě neprohlubovaly.

Co je vlastně hypermobilita?

Obecná definice popisuje enormní kloubní pohyblivost ve smyslu aktivního, ale i pasivního pohybu v kloubu. S tím také souvisí pojem hyperlaxicita – zvýšená volnost vaziva, které je tak méně odolné proti tahu. Důvod proč hypermobilita vzniká není zcela jasné.

Předpokládá se však geneticky daná dispozice (má-li ji vaše maminka, je pravděpodobné, že hypermobilní budete také) a je zjistitelná již u kojenců.

Vliv má i hormonální dispozice (hypermobilitou trpí více ženy než muži), nevhodná sportovní zátěž, která způsobuje získanou nedostatečnost vaziva kloubů a nitrosvalového podpůrného vazivového aparátu (např. gymnastika), úraz či těžké onemocnění.

Při hypermobilitě mají klouby vyšší míru volnosti, než je žádoucí, a tudíž jsou náchylnější k poruše, tzv. „zablokování“. Zjednodušeně řečeno, pokud se ze své přirozené polohy, kde je hypermobilní kloub schopen extrémního pohybu, dostane do jiné, ve které se není schopen pohybovat téměř vůbec, může dojít k bolestivému zablokování, křečím okolních svalů či přímo poranění.

Hypermobilita se může projevovat lokálně, kdy jsou pohyblivější jen některé klouby. Tzv. celková hypermobilita může být jen dočasná; setkáváme se s ní u těhotných žen a je způsobena hormonálními změnami.

Otestujte si, zda jste hypermobilní i Vy

K tomu, aby člověk zjistil, jestli je hypermobilní, slouží kromě vlastního pozorování i jednoduché testy. Zde uvádíme příklady některých z nich:

• maximální předklon s nataženýma nohama: při normální pohyblivosti by se měly špičky prstů dotknout podlahy, hypermobilní člověk bez problémů položí na zem celé dlaně,
• propnutí kolenních a loketních kloubů: pokud při jejich propnutí dojdeme do minusového postavení (ohnutí na opačnou stranu), jde o hypermobilitu v daných kloubech,
• „příznak šály“: když si obejmete vlastní šíji jednou paží a dosáhnete špičkami prstů na trny krční páteře, je to v normě; o hypermobilitu se jedná tehdy, pokud prsty přesáhnou střed zad o délku celé dlaně,
• ohnutí palce ruky: pokud se palec za pomoci druhé ruky ohne až k zápěstí, je kloub hypermobilní.

Jak předcházet problémům?

O tom, jak moc vás bude hypermobilita v životě omezovat a obtěžovat, můžete z velké části rozhodnout především Vy. Často již samotné sdělení a pochopení problému může znamenat počátek léčby.

Názory na léčbu a prevenci problémů způsobených hypermobilitou se rozcházejí. Vedle jednoznačně nutného posílení svalstva v okolí páteře a přilehlých svalů trupu a břicha (tzv.

svalového korzetu) stabilizačními cviky a minimalizace statické zátěže, určitě nic nezkazíte ani farmaceuty doporučovanými doplňky kloubní výživy, případně léky proti bolesti v akutních případech.

Někteří kolegové (a to i z řad lékařů) doporučují „raději moc nesportovat“ a naopak „zatěžovat klouby rovnoměrně cvičením v posilovně“. Zkusíme Vám zde dát malý návod s racionálním odůvodněním jednotlivých rad:

Pravidelný pohyb

Zejména posilování svalů ve správném funkčním souladu pomáhá udržovat kloub ve správné poloze.

Zlepšuje prokrvení svalů a pohyb nitrokloubní tekutiny, což zlepšuje dodávku živin i odvádění odpadních látek při látkové výměně. Má-li být cvičení účinné, musí být pravidelné a dlouhodobé.

My Vás rádi naučíme, jaké cviky jsou pro Vás vhodné a zejména jak je správně provádět. Vše ostatní je ve Vašich rukou.

Rozcvičení a protažení

Před zátěží je velmi důležité se postupně rozehřát a po zátěži protáhnout. Je již překonaným mýtem, že hypermobilní jedinec se nesmí protahovat.

Protahování je potřeba, avšak je nutné znát míru a správný způsob – tedy nevytahovat se „z kloubu“ a udržet při protahování klouby v centrovaném postavení (hlavice kloubu v dobrém kontaktu s jamkou kloubu). Správné protažení s Vámi nacvičí fyzioterapeut.

Správné pohybové stereotypy a návyky

Hypermobilní jedinci obvykle těžko snášejí dlouhodobé stání nebo sezení ve strnulé poloze. Proto je dobré dělat si v práci krátké přestávky na protažení celého těla. Školní děti by měly využít přestávek k aktivnímu pohybu.

Pokud musíte v práci sedět, doporučujeme využít některou z labilních podložek (velký míč, nafukovací podsedák), které budou nutit svaly k neustálé aktivitě. Pokud svaly budou dobře pracovat, páteř se nebude bortit.

Stejné pravidlo platí i pro děti při domácí přípravě do školy či přímo ve škole.

Jisté míře statické zátěže se bohužel nevyhneme, proto je při ní nutné pamatovat na principy, jak tuto zátěž našemu tělu usnadnit. Pro správný sed je důležitá správná výška židle a stolu. Při položení předloktí na stůl se nesmí ramena vytahovat vzhůru a chodidla by měla být plnou plochou opřena o zem. Při dlouhodobém sezení lze také s výhodou využít balanční pomůcky, např.

míč typu „overball“ či čočky na sezení. Dále je vhodný nácvik správného držení těla ve stoji, správného zvedání břemen či nošení tašek. Pokud musíte zvedat těžší břemena, je nejvýhodnější zeširoka se rozkročit, předmět uchopit v dřepu a zvedat ho co nejblíže u těla. Záda by měla být po celou dobu napřímená.

U činností prováděných v mírném předklonu je dobré nakročit jednou nohou dopředu nebo na mírný stupínek.

Zdravé spaní

Pokud to jde, zkuste si pořídit matraci odpovídající tvrdosti (vhodná je spíše středně tvrdá zónová pěnová matrace). Za nevhodné je považováno spaní v poloze na břiše. Důležitá je i výška polštáře. Ta by měla být jen taková, aby polštář udržoval hlavu v prodloužení osy páteře.

Kontrola hmotnosti

Nadváha významně zvýšenou kloubní zátěží zhoršuje obtíže.

Vhodný typ obuvi

Při hypermobilitě se doporučuje nosit zejména obuv, která podporuje podélnou i příčnou klenbu nohy. Vysoké podpatky jsou pro delší nošení nevhodné.

Fyzioterapie

Vysokoškolsky vzdělaný fyzioterapeut bezprostředně po řešení případných akutních obtíží pracuje na funkční aktivaci a posílení svalů v jejich stabilizační funkci, tedy s ohledem na jejich zapojení do svalových řetězců v posturální funkci, což je proces, který zajišťuje vzpřímené držení těla.

Při cvičení zaměřeném na aktivaci a posílení svalů v jejich stabilizační funkci působíme jak na svaly, které bezprostředně souvisejí s nestabilním pohybovým úsekem, tak na svaly zajišťující fixaci (tzv. punctum fixum) nestabilního úseku. Využíváme pro to technik na neurofyziologickém podkladě, cvičení na balančních plošinách, nebo např.

dobře dávkovatelný pružný odpor Thera-bandů.

Návody na cvičení:

• Cviky doporučené při léčbě hypermobility

Autor: FYZIOklinika fyzioterapie s.r.o., Praha

Reakce organismu na očkování aneb Vše je v pořádku

Po očkování se může objevit bolest hlavy, únava nebo například bolest svalů. Není se čeho bát, nejedná se o příznaky nemoci. Očkováním se naše tělo a imunitní systém učí, jak bojovat s nemocí, proti které vakcína chrání. Tohle učení s sebou přináší i výše zmíněné nepříjemnosti.

Co je to fyziologická reakce?

Přibližně každý desátý člověk má po aplikaci vakcíny reakci jako je zčervenání nebo bolestivost v místě vpichu, bolest svalů, únavu, zvýšenou teplotu nebo vyrážku. Nejedná se o projevy nemoci a není důvod se bát. Právě tyto projevy se nazývají fyziologické reakce a dávají nám najevo, že náš imunitní systém pracuje tak, jak má.

Jak se učíme bojovat s nemocí

Vakcíny obsahují tzv. antigen – část patogenu (původce onemocnění), proti kterému se naše tělo naučí bojovat a rozvíjí proti němu, a potažmo proti celému patogenu, imunitu.

Imunitní systém se díky setkání s antigenem seznámí s nemocí a začne proti jejímu původci produkovat protilátky nebo vytváří paměťové imunitní buňky.

Při dalším setkáním s patogenem je již tělo připraveno a k propuknutí nemoci nedojde.

Po očkování můžeme zažít podobné příznaky, jako při onemocnění. O nemoc se ale v žádném případě nejedná! Vakcína obsahuje mrtvý patogen, či jeho části, které onemocnění vyvolat nemohou.

Můžou za to cytokiny!

Za fyziologické reakce jsou zodpovědné cytokiny. Jsou to molekuly, kterými buňky imunitního systému komunikují mezi sebou a s nervovou a hormonální soustavou.

Cytokiny vyplaví buňky imunitního systému, když onemocníme. Kvůli některým z nich nás například rozbolí svaly, dostaneme teplotu, jsme unavení, nezvedneme se z postele.

Naše tělo nám tím dává najevo – lež a leč se, máme chřipku!

Po očkování se naše tělo seznamuje s novým antigenem, aktivuje se imunitní systém a také dochází k vyplavení cytokinů. Vyplavují se ale v menší míře a po kratší dobu, než při samotném onemocnění – k rozvoji nemoci totiž vůbec nedochází, v těle není přítomen živý patogen.

Ale právě cytokiny jsou zodpovědné za rozvinutí fyziologických reakcí. Nejsou nijak závažné a značí, že se imunitní systém aktivoval a buduje imunitu.

Svým způsobem je to tedy dobrá zpráva! Tyto příznaky se dají tlumit léky, jako je paracetamol (ve správné dávce!), a odpočinkem.

Bolest

Postřelený člověk vystavený fyzické bolesti

Bolest je psychický stav či pocit spojený s aktuálním nebo potenciálním poškozováním živé tkáně organizmu. Nejčastěji vzniká v důsledku vlivů ohrožujících existenci nebo celistvost organismu, či jako příznak poruchy průběhu fyziologických procesů. Může mít i čistě psychické příčiny. Má význam pro ochranu organismu před poškozením, neboť upozorňuje, že k poškozování dochází nebo by v nejbližší době mohlo dojít. Je stimulem pro obranné reakce zaměřené na odstranění vnějších nebo vnitřních podnětů, které ji vyvolaly. Lékařská disciplína, která se bolestí zabývá, se nazývá algeziologie.

Fyziologie bolesti

Pocity bolesti vznikají v centrálním nervovém systému v nociceptorech kůže nebo ve vnitřních orgánech, od nichž se impulzy dostávají do mozku. Reakce na bolest představuje nejniternější a nejsilnější nepodmíněnou reakci organismu.

Osoby během občanské války v Bosně a Hercegovině pláčicí nad ztrátou blízké osoby

Psychické hledisko

Z psychického hlediska má trvání bolesti ubíjející a deprimující charakter, který někdy přechází až v utrpení. Ač bývá setkání s bolestí různorodé co do zdrojů a projevů, bolest bývá v podstatném stejná.

Vnímání bolesti je důležité k přiměřenému chování jedince: bez strachu z bolesti může jedinec trpět častými úrazy. Necitlivost na bolest (např. vrozená) je deprimující extrém.

Bolest bývá rozlišována na fyzickou a duševní, tyto jsou chápány jako odlišné (což je na jednu stranu správné), avšak oba typy bolesti jsou navzájem propojené. I duševní bolest postihuje fyzicky – např. sevřeným hrdlem, zhoršeným dechem, třesem a dalšími příznaky.[zdroj?]

Typy bolesti

Akutní bolest

Akutní bolest je bolest, která vzniká náhle. Její trvání je krátkodobé, řádově hodiny až dny, maximálně však 3 – 6 měsíců. Je nečekaná a přichází bez varovných příznaků. Projevuje se zvýšeným krevním tlakem, zrychlením pulsu a dýchání. Patří k ní i zvýšené pocení a rozšíření zornic.

Akutní bolest dobře reaguje na léčbu analgetiky (léky proti bolesti), které se mají podávat v dostatečně vysokých dávkách. Při špatné a nedostačující léčbě akutní bolesti se může z malé bolesti stát téměř nesnesitelná chronická bolest.

Subakutní bolest

Jde o mezistupeň mezi akutní a chronickou bolestí, trvá cca 3 měsíce.

Chronická bolest

Chronická bolest nemá na rozdíl od akutní bolesti funkci varovného signálu. Sama se stává nemocí a její mírnění je tak vlastním cílem léčby.

Časté příznaky chronické bolesti

• její trvání je delší než 3 – 6 měsíců
• je spojena s psychickými změnami (deprese, hypochondrie)
• nemusí mít jasnou příčinu
• je spojena s poruchami spánku, nechutenstvím
• hůře reaguje na léčbu analgetiky

Léčba chronické bolesti spadá do rukou lékaře – odborníka. Ten se zajímá o charakter bolesti, doprovodné příznaky i dosavadní léčebné pokusy. Poté sestavuje optimální léčebný plán.

Dělení bolesti podle intenzity

• 1 – nenarušuje denní činnosti
• 2 – narušuje běžný den, ale člověk dokáže na bolest zapomenout
• 3 – narušuje běžný den, nesoustředěnost, nespavost
• 4 – bourá schopnost člověka chovat se normálně
• 0 – žádná
• 1 – malá, mírná
• 2 – střední
• 3 – velká
• 4 – nesnesitelná

Léčba bolesti

Farmakologické tlumení bolesti

Podrobnější informace naleznete v článku Farmakologické metody tišení bolesti.

Představuje používání léků proti bolesti ve formě tablet. Nepřebernou rozmanitost volně prodejných a běžně předepisovaných léků proti bolesti lze rozdělit do tří skupin:

1. Nesteroidní antirevmatika

Nesteroidní antirevmatika potlačují rozvoj zánětu a tlumící bolesti. Název této skupiny léků vychází z hlavní možnosti léčebného využití, tj. proti revmatickým onemocněním. Patří sem známý ibuprofen (preparát Brufen), diclofenac, kyselina acetylosalicylová (Aspirin, Acylpyrin) a mnoho dalších.

Všeobecná obliba a široká dostupnost těchto léků vede k jejich nadměrné spotřebě. Dlouhodobé užívání ibuprofenu při bolestech hlavy, zad, nebo kloubů, mohou vést k vážným zdravotním komplikacím v podobě vředové choroby žaludku a dvanáctníku, poškození činnosti ledvin atd.

Při dlouhodobém užívání, byť volně prodejných léků, je na místě konzultace s lékařem.

2. Opioidy

Významná skupina látek potlačujících i silné bolesti. Význam i nebezpečí opiátů (lépe používat termín opioidy) znaly již staré civilizace.

Opioidy jsou vyráběny z máku a obsahují látky schopné vázat se v těle na opioidní receptor, zásadní pro vnímání bolesti. Množství dostupných látek a lékových forem opioidů (náplasti, tablety, injekce) je v 21. století velké.

Vznik psychické závislosti při odborně vedené léčbě nehrozí, nežádoucí účinky jsou spíše nevolnost a zácpa.[1]

3. Podpůrné léky

Léky proti bolesti je dobré kombinovat s léky proti depresi (antidepresiva), či úzkosti (anxilolytika)[zdroj?]. Strach a pokleslá nálada zesilují vnímání bolesti. Podávání antidepresiv tak výrazně zvyšuje efekt léčby a umožní snížení dávek analgetik.

Mechanické přerušení dráhy vedoucí bolest

Přístupy léčby dlouhodobé bolesti zahrnují i operace a další invazivní zákroky. K těmto možnostem se lékaři přiklánějí až po selhání ostatních možností léčby. Možnosti chirurgických zákroků jsou široké, od operací míchy až po použití gama nože.

Alternativní metody boje proti bolesti představují akupunktura a akupresura. Akupunktura pracuje s působením na cca 2000 bodech lidského těla. Do těchto bodů jsou vpichovány dlouhé nerezové jehly.

Obvykle se zavádí 5 až 20 jehel, které se nechají působit několik desítek minut. Ze stejného principu vychází i akupresura, při níž se používá místo jehel tlak na tkáň. Poměrně dobrý efekt je u těchto metod sledován zejména při bolestech hlavy a bolestech krční páteře.

Akupunktura a akupresura však slouží i k ovlivnění jiných bolestí.

Současná medicína poskytuje mnoho způsobů tišení bolesti. Umožňuje tak lékařům zvolit u pacientů individuální léčbu.

Podpůrná léčba bolesti

Podpůrná léčba bolesti může dobře doplnit farmakologickou léčbu. Jedná se např. o psychoterapii, hypnózu, fyzikální terapii (terapeutický ultrazvuk, magnetoterapii, vodoléčbu).

Bolest v literatuře

V Goethově románu Utrpení mladého Werthera přesáhla bolest určitou hranici a vedla k sebevraždě.

Karel Hynek Mácha v díle Máj popisuje bolest Viléma. Tam „řinčí řetězů hřmot“ jeho pout, zavřen v temnotě mezi čtyřmi stěnami, na rukou a nohou pouta. A ve chvílích bez bolesti, zapomenuv na vše prožívá libé zvuky lesní trouby, krásu všeho kolem.

Reference

1. ↑ DOLEŽAL, Tomáš; HAKL, Marek; KOZÁK, Jiří, a kol. Bolest. Doporučený léčebný a diagnostický postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2008 (novelizace). 28 s. Dostupné online. 

Související články

• Analgetikum
• Sadismus a masochismus
• Fantomová končetina
• Bolestné

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu bolest na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo bolest ve Wikislovníku
• Téma Bolest ve Wikicitátech
• Podrobné informace o bolesti (rozcestník)
• Druhy bolesti
• MUDr. Sláma o léčbě bolesti opioidy

Portály: Medicína Autoritní data: GND: 4052823-6 | PSH: 13064 Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bolest&oldid=19388136“