Hypovolemický šok – co je to – příznaky, příčiny a první pomoc

Šok =  akutní oběhové selhání s rychlým vývojem, které má za následek nedostatečné prokrvení tkání a orgánů.

Příznaky Tep – slabý, nitkovitý, zrychlený, povrchový, málo hmatatelný           (palpačně zjistitelný pouze na větších tepnách, nikoli na periferii) tep bývá 120-200/min.

Cyanosa – modrofialové zabarvení okrajových částí těla v důsledku sníženého prokrvení a okysličených tkání

Kůže – chladná bledá, vlhká Končetiny – chladné Cévy – snížená náplň krčních žil, snížený objem cirkulující krve, rozšíření periferního               řečiště – pokles návratu krve k srdci, snížený minutový volum

Moč – ledviny vylučují málo moče a vzniká oligurie (méně než 20ml moče za hodinu)

Celkově: postižený je nezvykle klidný, může přestávat komunikovat, vypadá ospale, je apatický, může odpovídat pomalu či zmateně na otázku, má žízeň, nevolnost (na omdlení, na zvracení), stav může vyústi až v bezvědomí.

1. počínající šok – organismus má možnost adaptace – dochází k aktivaci sympatiku (vyplaví se adrenalin a noradrenalin – zužují se cévy), puls začíná stoupat, v počátečním stádiu TK nemusí výrazně poklesnout, centralizace oběhu – oběhem jsou zásobeny nejdůležitější orgány (mozek, srdce, ledviny) 2. rozvinutý šok (zvýšený) – vzniká hypoxie tkání, vzniká hodně laktátu, vzniká acidóza, která vede k rozšíření a propustnosti cév, ve tkáních vzniká edém (v důsledku propustnosti cév), vznikají mikrotromby, zvyšuje se ischémie tkání – játra, ledviny, plíce, srdce, rozvíjí se DIK ( diseminovaná intravasculární koagulace) 3. ireverzibilní fáze (nezvratná) – hypotenze = tlak pod 90, nitkovitý puls, tachykardie (tep > 90), alterace vědomí, bledost a chlad okrajových částí těla, oligurie, hyperventilace

 První pomoc

– odstranění příčiny (např. úrazu – uhašení oděvu, vyproštění,..) – protišoková poloha – na zádech se sníženou horní polovinou těla – autotransfusní poloha – je obdobná, ale se zdvihnutím všech končetin (nebo alespoň    dolních) kolmo k tělu

– pravidlo 5 T

teplo – zajistit dostatečný tepelný komfort, ale ne přehřátí (v létě do stínu) ticho – zajistit klidné prostředí, ale s postiženým komunikovat transport – zajistit odsun k lékaři (volat RZP), v takovémto stavu nikdy sami                     netransportujeme

tišení bolesti – v žádném případě nepodávat léky,…. spíše uklidňovat, vše  

                        vysvětlovat, odvádět pozornost od případného poranění a jeho                          správné ošetření,…

tekutiny – v žádném případě nedávat napít, ale pouze otírat a zvlhčovat rty,obličej, 

                 maximálně několik kávových lžiček vody, nebo čaje. doplnění objemu cirkulující tekutiny (infuze) 2. ventilace (ambuvak, inhalace O2) 3. úprava vnitřního prostředí

4. podávání léků (vazoaktivních látek) – (Adrenalin, Noradrenalin, Dopamin,….), léky snižují otoky při selhávání (zástavě) srdce

Nejčastější typy šoků Kardiogenní šok 

Porucha činnosti srdce jako pumpy Příčiny: při rozsáhlém infarktu myokardu , tamponádě srdeční, akutní zánět srdečního svalu (myokarditis), ucpání plicního řečiště krevními sraženinami (masivní plicní embolie) Hypovolemický šok Jeho podstatou je hemoragický šok – nedostatek krve oběhu Příčiny: ztráta krve při masivním krvácení, ztráta plasmy, rozdrcení tkání (crush syndrom), ztráta vody a elektrolytů (dehydratace) Septický šok Příčiny: přítomnost bakterií, toxinů (infekce) u osob s oslabenou imunitou Anafylaktický šok Alergická reakce, vznik reakce antigenu protilátky Příčiny: PNC, kontrastní látky, prokain, bodavý hmyz – včela, vosa, transfuze Traumatický šok Vzniká při mnohočetném poranění. Popáleninový šok Vzniká se ztráty tekutin při rozsáhlých popáleninách

Kardiogenní a hypovolemický šok

Kardiogenní šok definujeme jako šokový stav vzniklý relativním nebo absolutním snížením srdečního výdeje na podkladě jiných faktorů než nedostatečného objemu krve v cévním řečišti. Příčinou může být řada mechanismů:

  • mechanické stlačení srdečního svalu (při přítomnosti krve v dutině osrdečníku, vzduchu v pohrudniční dutině po úrazech hrudníku)
  • plicní embolie (zanesení krevní sraženiny do plicního oběhu)
  • chlopenní vady
  • špatná funkce chlopenní náhrady
  • zhoršená funkce srdečního svalu (při srdečním infarktu, zánětu srdečního svalu)
  • porucha srdečního rytmu (tzv. srdeční arytmie)

Hypovolemický šok lze definovat jako šokový stav vzniklý nedostatečným objemem krve obíhající v krevním řečišti (relativně nebo absolutně).

Tento stav vede ke sníženému plnění komory krví a tím k poklesu objemu krve vypuzené ze srdce do krevního oběhu při jednom stažení srdečního svalu.

Pokud stav není kompenzován zvýšenou tepovou frekvencí, má za následek pokles srdečního výdeje (množství krve přečerpané srdcem za jednotku času). Příčinou hypovolemického šoku mohou být:

  • akutní krvácení (při úraze, při preexistujícím často nerozeznaném onemocnění jako je vřed žaludku a dvanáctníku, výduť srdečnice, prasklé mimoděložní těhotenství)
  • zvýšené ztráty tělesných tekutin z tělesného povrchu po tepelném nebo chemickém poranění (popálení, poleptání)
  • ztráty tekutin do břišní dutiny při zánětu pobřišnice (například při prasknutí žaludečního vředu nebo akutním zánětu slinivky břišní)
  • hromadění tekutin v zažívací rouře při různých onemocněních (například při akutním uzávěru tenkého nebo tlustého střeva, při infekčních zánětech žaludku a střev)
  • nadměrné ztráty tekutin ledvinami (při cukrovce, nedostatečnosti nadledvin, vlivem močopudných léků – diuretik)
  • zvýšený průnik tekutin z cév do mimocévního prostoru v důsledku zvýšené propustnosti cévních stěn (při absolutním nedostatku kyslíku v těle, při srdeční zástavě, při akutní alergické reakci – tzv. anafylaktický šok)
  • nedostatečný příjem tekutin, často spojený s jejich zvýšenými ztrátami (u starých a invalidních osob, u neurologicky nemocných, u malých dětí)
  • Příznaky / průběh onemocnění
  • Diagnóza
  • Prognóza
  • Léčba
  • Komentáře

Příznaky mohou nastat následkem samotného šokového stavu nebo základního patologického procesu. Nálezy u pacientů s hypovolemickým a kardiogenním šokem jsou podobné.

Duševní činnost může být zachována, ale častá je duševní netečnost, zmatenost a spavost. Ruce a nohy jsou chladné, vlhké a často bledé, někdy i skvrnitě namodralé. Tep je obvykle slabý, a pokud není spojen se srdeční arytmií, také rychlý.

Je přítomno zrychlené a prohloubené dýchání. Krevní tlak je nízký.

Projevy základního onemocnění mohou být důležitým vodítkem k diagnóze. Z prostého fyzikálního vyšetření může vyplynout podezření na akutní ztrátu krve z prasknutí srdečnice, sleziny nebo mimoděložního těhotenství a ztrátu tekutin při zánětu pobřišnice.

Pro kardiogenní šok svědčí zvýšená náplň (viditelnost) žil na krku, fyzikální známky městnání krve v plicním oběhu. Šelest na srdci může být známkou prasknutí mezikomorové srdeční přepážky nebo nedomykavosti srdeční chlopně, což obojí může být příčinou šoku po akutním srdečním infarktu. Pro přítomnost krve v dutině osrdečníku (tzv.

tamponádu perikardu) svědčí zvýšená náplň krčních žil, tiché srdeční ozvy a třecí šelest.

Diagnózu kardiogenního a hypovolemického šoku stanovíme z příznaků základního onemocnění a z příznaků šokového stavu (viz. výše).

Většinou se za šok považuje stav, kdy u pacienta s predisponujícím onemocněním dojde k významnému poklesu krevního tlaku, poklesu tvorby moče pod 30 ml za 1 hodinu a progresivnímu vzestupu koncentrace kyselých látek (kyseliny mléčné) v tepenné krvi.

Diagnózu podporují projevy nedostatečného prokrvení specifických orgánů (obluzení při nedokrvení mozku, změny na ekg při nedokrvení srdečního svalu atd.) nebo projevy související s kompenzačními mechanismy (zrychlený puls, zrychlené dýchání).

V počátečních stadiích šoku mohou mnohé z výše uvedených projevů chybět nebo se nezjistí, pokud po nich nepátráme. Žádný z příznaků není sám o sobě specifický pro šok a každý je třeba posoudit v souvislostech s ostatními příznaky.

Budete mít zájem:  10 nejlepších způsobů, jak zlepšit přirozeně a přírodně vaše trávení

Neléčený šok končí obvykle smrtí. Prognóza závisí na příčině, již existujících nebo komplikujících chorobách, včasnosti stanovení diagnózy a dostatečnosti léčby. Například úmrtnost na kardiogenní šok po rozsáhlém srdečním infarktu je extrémně vysoká.

Jako první opatření by měl být pacient s hypovolemickým šokem uložen s DK zvednutými asi 15 ˚, aby se zvýšil žilní návrat do srdce. U kardiogenního šoku je naopak vhodná poloha v polosedě. Je třeba zastavit krvácení, zkontrolovat životně důležité funkce, a je-li to nutné, zajistit dýchací cesty zavedením rourky do průdušnice a převést pacienta na řízené dýchání.

Pokud je spontánní dýchání dostatečné, je dobré podávat kyslík nosním katétrem. U hypovolemickéo šoku je nejdůležitějším léčeným opatřením promptní náhrada objemu ztracené krve, resp. tekutiny. K náhradě krevního objemu slouží jak krev a krevní deriváty ( při ztrátách nad 1,5 l nebo při hodnotě hemoglobinu pod 10 mg/dl), tak především tzv.

náhradní roztoky (HAES, dextran, Ringer-laktát).

Kardiogenní šok vyžaduje léčbu podle povahy srdečního onemocnění (srdeční infarkt, srdeční arytmie …). Náhrada objemu obíhající krve musí probíhat opatrně, kvůli nebezpečí přetížení srdce. Kardiogenní šok se léčí zlepšením srdečního výkonu.

Šok po akutním srdečním infarktu léčíme inhalací kyslíku. Morfium podané do žíly může zmírnit intenzivní bolest na hrudi a přispět k úpravě krevního tlaku. Atropin často odstraní pomalý srdeční rytmus a zvýší krevní tlak.

K udržení krevního tlaku se užívá také noradrenalin nebo dopamin. Velký význam pro úspěšnost léčby může mít tzv. intraaortální balonková kontrapulsace..

Jde o invazivní kardiologickou metodu, kdy je zaveden přes kůži cestou krevního řečiště katetr s balonkem až do aorty, a střídavým nafukováním balonku synchronně se srdečním rytmem je zlepšen srdeční výdej.

Přesto, že přípravě informací v našich článcích věnujeme maximální pozornost, všechny zde uvedené informace je nutno považovat za informativní. Při silných potížích, nápadných tělesných změnách nebo před užitím léků se bezpodmínečně ptejte svého lékaře nebo lékárníka. Především těhotné ženy a chronicky nemocní si musí před užitím každého léku vyžádat poučení o jeho vhodnosti a bezpečnosti. Komentujte, hodnoťte, ptejte se!

vyuka:hypovolemicky_sok [Kofrlab Wiki]

vyuka:hypovolemicky_sok

Hypovolemický šok je akutní stav, kdy dojde k závažné ztrátě tělních tekutin, která vede k nedostatečné perfúzi orgánů krví.

1. ZTRÁTA KRVE

  • vnější krvácení
  • vnitřní krvácení
  • darování krve

2. ZTRÁTA TĚLESNÝCH TEKUTIN

  • popáleniny
  • průjem
  • extrémní pocení
  • zvracení
  • léky (diuretika, vazodilatátory,..)

Lidské tělo odpovídá na akutní krvácení aktivací následujicích hlavních fyziologických systémů: hematologický, kardiovaskulární, ledvinný a neuroendokrinní. Níže uvedené mechanismy jsou efektivní v udržování životně důležité perfúze orgánů při závažných krevních ztrátách.

HEMATOLOGICKÝ SYSTÉM odpovídá na akutní ztrátu krve aktivací koagulační kaskády a vazokonstrikcí krvácejících cév (vyplavení tromboxanu A2).

Také se aktivují trombocyty (účinkem tromboxanu A2) a tvoří primární hemostatickou zátku. Poškozená céva obnaží kolagen, který způsobuje ukládání fibrinu a stabilizaci primární hemostatické zátky.

Přibližně 24 hodin je potřeba na dokončení fibrinizace zátky a maturaci.

KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM nejprve odpovídá na hypovolemický šok zrychlením srdeční frekvence, zvýšením srdeční kontraktility a vazokonstrikcí periferních cév.

Tato odpověď nastává sekundárně až po zvýšení hladiny noradrenalinu a snížení tonu vagu (tonus n.vagus je regulován baroreceptory v karotickém oblouku, aortálním oblouku, v levé síni a v pulmonálních cévach).

Kardiovaskulární systém také odpovídá redistribucí krve do mozku, srdce, ledvin a to snížením průtoku krve v kůži, svalu a GIT.

LEDVINNÝ SYSTÉM odpovídá na hemoragický šok zvýšeným uvolňováním reninu z juxtaglomerulárního aparátu.

Renin konvertuje angiotenzinogen na angiotensin I, který se přemění pomocí konvertujícího enzymu na angiotensin II v plicích a játrech.

Angiotenzin II má dvě hlavní funkce, které pomáhají zvrátit hemoragický šok: a) vazokonstrikce arteriol, b) stimulace sekrece aldosteronu v kůře nadledvin. Aldosteron je odpovědný za aktivní retenci sodíku a vody.

NEUROENDOKRINNÍ SYSTÉM odpovídá na hemoragický šok zvýšením cirkulujícího ADH. Sekrece ADH je řízena zpětnou vazbou, ve které je regulovaným i regulujícím faktorem osmolalita krevní plazmy.

Zvýšena osmolalita plazmy stimuluje osmoreceptory v ncl. supraopticus hypothalamu a ty zvýší syntézu ADH a jeho sekreci v neurohypofýze. Při poklepsu osmolality plazmy se sekrece ADH sniží.

ADH zvyšuje zpětnou resorpci vody v distálních tubulech a ve sběracích kanálcích a to zvětšením množství počtu vodných kanálů.

rozdělení do fází (platí obecně pro cirkulační šoky)

1. FÁZE KOMPENZACE

  • snaha o udržení dostatečného perfúzního tlaku a dostatečné perfúze mozku a myokardu
  • aktivace kompenzačních mechanismů: aktivace sympatického autonomního systému a renin-angiotenzinové osy
  • aktivace sympatiku vede ke zvýšení periferní rezistence
  • renin působí v krvi na angiontenzinogen a odštěpuje z něj angiotenzin I, který se účinkem konvertujícího enzymu mění na angiotenzin II , angiotenzin II má silné presorické účinky a tudíž se také podílí na zvýšení periferní rezistence, navíc stimuluje sekreci aldosteronu, který zvyšuje objem ECT prostřednictvím zpětné resorpce sodíku
  • arteriální vazokonstrikce odvádí snížený MSV (minutový srdeční objem) z kůže (bledost), z břišních orgánů, ledvin (oligurie) k životně důležitým orgánům (myokard, mozek) = centralizace oběhu (dána rozdílným zastoupením alfa receptorů v orgánech)
  • tachykardie, pozitivní ionotropie – zvýšení MSV

2. FÁZE REVERZIBILNÍ DEKOMPENZACE

  • kompenzační mechanismy již nestačí udržet perfuzi tkání, což vede ke tkáňové hypoxii, zahájení anaerobního metabolismu a ke vzniku laktátové acidózy, která působí jako vazodilatační faktor a výsledkem je DILATACE arteriol⇒ prohloubení hypotenze⇒ pokles srdečního výdeje
  • nejdříve dochází k relaxaci prekapilárních sfinkterů (přestávají být citlive na katecholaminy), postkapilární venuly zůstávají v konstrikci⇒ hromadění krev do dilatovaných kapilár⇒ tekutina vytlačována z kapilár do intersticia ⇒ prohloubení hypovolémie, zvýšení viskozity krve – vznik mikrotrombů
  • decentralizace oběhu

3. FÁZE IREVERZIBILNÍ DEKOMPENZACE

  • buňky směřují k nekróze
  • přibývá mikrotrombů, další přesun tekutiny do intersticia
  • povoluje i postkapilární sfinkter⇒ generalizovaná vasodilatace
  • prohlubuje se hypoperfuze, ischemie tkání
  • z poškozených tkání se uvolňuje tkáňový faktor⇒ vznik DIC (diseminovaná intravaskulární koagulace)
  • terminální selhání CNS, smrt
  • agitovanost nebo strach, vlhká a studená kůže,bledost, zmatenost, oligurie případně anurie, žízeň, celková slabost, tachypnoe, pocení, bezvědomí

1. STADIUM

  • ztráta až 15% celkového objemu krve
  • bez komplikací, může se objevit mírná tachykardie
  • většinou se nemění krevní tlak, tlaková amplituda ani rychlost dýchání

2. STADIUM

  • ztráta 15-30% celkového objemu krve
  • tachykardie (>100 tepů/min), tachypnoe, snížená tlaková amplituda, studená a vlhká kůže, opožděné plnění kapilár a lehká anxieta
  • snížení tlakové amplitudy vyúsťuje ve zvýšení hladiny katecholaminů, což způsobí zvýšení periferního cévního odporu a následně zvýšení diastolického tlaku

3. STADIUM

  • ztráta 30-40% celkového objemu krve
Budete mít zájem:  Hořčičný olej na vlasy – jak a proč ho používat?

4. STADIUM

  • ztráta více než 40% celkového objemu krve
  • tachykardie, snížený systolický tlak, snížená tlaková amplituda popřípadě neměřitelný diastolický tlak, výrazná oligurie / anurie, kvantitativní poruchy vědomí až ztráta vědomí, studená a bledá pokožka
  • takto velká ztráta krve je život ohrožující
  1. HRUDNÍK: na hrudníku objektivně nalezneme snížené poslechové fenomény, protože život ohrožující krvácení může pocházet ze srdce, velkých cév nebo lacerace plíce
  2. BŘICHO: na břiše nalézáme odpor proti tlaku při pohmatu, distenzi břišní stěny, což nás může na krvácení do peritoneální dutiny upozornit
  3. KONČETINY: nalézáme deformity, zvětšení (např. zlomenina femuru s krvácením po poranění velké cévy)
  4. ZBYTEK TĚLA: kontrolujeme kvůli zevnímu krvácení
  • ERYTROCYTY: prvních šest hodin žádné změny, ale s doplňováním krevní plasmy dochází k rozvoji normochromní normocytární anemii
  • TROMBOCYTY: mírný vzestup
  • zajistit co nejrychleji PRVNÍ POMOC
  1. zajistit pacientovi pohodlí a teplo – předejít podchlazení pacienta

  2. pacienta uložit do polohy vleže, s horizontálně zvednutýma nohama v úhlu 45 stupňů nad zem (pro podporu cirkluace) – cave! pokud má pacient zraněnou hlavu nebo páteř, neměnit jeho pozici pokud není akutně ohrožen na životě

  3. nepodávat žádné tekutiny p.o.

  4. pokud má zraněný alergickou reakci a máte prostředky na její terapii, začněte s léčbou co nejdříve

Při hypovolemickém šoku, obvykle hemoragickém způsobeném traumatickým poraněním, je nutné okamžitě zastavit krvácení a obnovit objem krve podáním infuzí izotonických krystaloidních roztoků.

Krevní transfuze, erymasa (balíčky červených krvinek), albumin (nebo jiné koloidní roztoky), nebo čerstvé-zmražené plazmy jsou nezbytné pro ztrátu velkého množství krve (např. větší než 20% objemu krve), ale je možné se jim vyhnout v případě menších a pomalejších ztrát krve.

Hypovolémie způsobená popáleninami, průjmy, zvracením, atd. je léčena infuzemi elektrolytů, které vyrovnávají ztráty tekutiny. Sodík je důležitý, aby tekutiny infuzí byly zadrženy v extracelulárním a intravaskulárním prostoru a zároveň zabránil vodní intoxikaci a otoku mozku.

Metabolická acidóza (hlavně díky kyselině mléčné) se prohlubuje v důsledku špatné dodávky kyslíku do tkání a odráží závažnost šoku. Nejlepší je rychle obnovit intravaskulární objem a prokrvení, jak je uvedeno výše.

Neměly by se používat ionotropní a vazokonstrikční léky, protože mohou interagovat tak, že tělo si myslí, že objem krve se vrátil k normálu. Přesto jsme často nuceni se k vazokonstrikčním lékům uchýlit a to v případě když se nám nepodaří dostatečně kompenzovat snížení krevního tlaku z důvodu úniku tekutin mimo cévní řečiště popřípadě nemístnou vazodilatací.

  • Bez ohledu na příčinu je prioritou obnova cirkulujícího objemu.
  • Tekutiny doplňujeme těmito roztoky (názory na použití konkrétního se liší):
  • Krystaloidy – NaCl (0.9%), Hartmannův roztok, roztoky glukózy jsou méně účinné ve znovu obnovení objemu tekutin v oběhu a způsobují hyperglykémii, ve větších množstvích únik vody do intersticia, z toho plynoucí vznik edémů a zhoršení klinického stavu
  • Koloidy – Dextran, Haemaccel, Gelofusin a Hespan, koloidy jsou dražší a nebyl jednoznačně dokázaný větší přínos v léčbě šoku, přesto jsou hojně používané
  • Kombinace – jsou názory, že kombinace může vyvolat zhoršení šoku u některých pacientů, nejčastější poměr podávaných roztoků je 1:2 ve prospěch krystaloidů

Složky krve – jejich podávání je základ v léčbě hypovolemického šoku – pokud jsou složky správně podané (optimální teplota, krevní skupiny), podává se plasma, erymasa (balíčky červených krvinek), popř. trombocyty (např. u DIC)

Hypovolemický šok je vždy akutní záležitost. Symptomy se mohou lišit a výsledek záleží na :

  • množství ztracené krve
  • rychlosti ztráty krve
  • nemoci a zranění, které způsobilo ztrátu krve
  • chronické nemoci ovlivňující stav pacienta: diabetes, nemoci plic, srdce a ledvin

,Obecně pacienti s mírnějsím stupněm šoku mají sklony k lepší prognóze než ti, co mají závažnější šok.V případě že šok je závažnější, i velmi včasná pomoc může mít za následek úmrtí pacienta. Staršíi pacienti mají častěji horši prognózu šoku .

  • gangréna končetin, někdy vedoucí k amputaci

Zabránit vzniku šoku je lehčí než ho léčit, když nastane. Také rychlá léčba sníží riziko dalšího vývoje šoku. Dostatečně rychlá první pomoc, výrazně zlepšuje prognózu pacienta.

vyuka/hypovolemicky_sok.txt · Poslední úprava: 2010/05/15 19:44 autor: boorova

Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra

Šok je život ohrožující stav, kdy organismus trpí nedostatkem kyslíku a živin, většinou v důsledku větší ztráty krve – nejčastěji příčinou vnitřního krvácení. Postižený šokem je malátný, může ztratit vědomí, je apatický.

Má špatně hmatatelný puls na periferních tepnách, zejména na rukou. Puls přitom dosahuje frekvence vyšší než 90 tepů za minutu. Krevní tlak mnohdy nelze změřit vůbec. Kůže je bledá, objevuje se studený pot.

Nemocný je dehydratovaný, ovšem při podání většího množství tekutin dochází ke zvracení.

Čtyři základní formy šoku

  • hypovolemický šok – dochází ke snížení průtoku krve v cévách – příčinou je vnější nebo vnitřní krvácení, nebo velký nedostatek tekutin – např. hydratace nebo popálení
  • kardiogenní šok – nastává v případě, že srdce nepumpuje dostatek krve – a ta tak neokysličuje tělo
  • septický šok – vzniká v případě, kdy se infekce dostane do krevního řečiště, a tak se roznáší do těla a působí další zdravotní potíže
  • anafylaktický šok – je nejsilnější formou alergické reakce a může mít různé příčiny

Někdy se příznaky šoku dostaví pomalu a nenápadně. I proto je zapotřebí s šokem počítat předem při jakémkoliv větším zranění a rovnou provést protišoková opatření. 

První pomoc

  • Úplně nejdříve se ujistěte, že postiženému ani Vám nehrozí žádné nebezpečí. Bez zachránce není zachráněný – na to nikdy nezapomínejte.
  • Uložte postiženého do tzv. protišokové polohy, ideálně v leže, na nepromokavé podložce. Zde ale pozor, pokud postižený nertoleruje polohu v leže, umožněte mu zaujmout jinou polohu, která mu vyhovuje. 
  • Zastavte případná viditelná krvácení a přivolejte záchrannou službu – linka 155 či 112.
  • Stále sledujte tepovou frekvenci, krevní tlak (hmatnost pulzu) a stav vědomí.
  • Pátrejte po dalších příčinách šoku a snažte se ošetřit zjištěná poranění (znehybnit zlomeniny apod.), eliminovat rušivé vlivy (přihlížející, hluk), zajistit tepelný komfort (zabránit prochladnutí či přehřátí – k tomu je vynikající izotermická fólie ). 
  • Nepodávejte nemocnému žádné nápoje, jídlo, léky (ani analgetika)

   Pozor zvláště na anafylaktický šok

Jde o častou a vysoce nebezpečnou variantu šoku. Vzniká alergickou reakcí, při které tělo přehnaně reaguje na alergen. Jedná se o alergie na hmyzí bodnutí, alergii na lék podaný injekčně, nebo při potravinových alergiích. Postižený začne otékat, zužují se průdušky a člověk umírá na udušení a zástavu srdce.

Vznikají otoky v místě bodnutí, celotělový otok je nejdříve vidět na víčkách, zarudlá horká kůže, svědění (na začátku reakce), dušnost a sípavé dýchání, mžitky před očima a ztráta vědomí. Pokud už k anafylaktickému šoku dojde, je nutné poskytnout postiženému první pomoc. Nejdůležitější je, aby taková pomoc byla včasná.

První pomoc u anafylaktického šoku?

  • Volat okamžitě 155 nebo 112.
  • Povolit postiženému oděv tak, aby mohl dobře dýchat.
  • Pokud je při vědomí nechat sedět s oporou zad, v bezvědomí položit na záda a přizvednout končětiny na asi 30 cm.
  • Pokud má postižený laickou injekční stříkačku s adrenalinem – EpiPen, AnaPen – možné ji podat (alergici s prudkými reakcemi ji u sebe mají).
Budete mít zájem:  Bifidobakterie – jaké mají účinky na naše zdraví?

Nezapomeňte, že největší pomoc a nejefektivnější pomoc poskytněme tehdy, když jsme sami klidní. Když si nevíme rady, operátoři na lince 155 nebo 112 nám poradí, povedou nás. Neposkytnout pomoc jen kvůli strachu z toho, že něco pokazíme, je nejen špatné, ale i protiprávní. Navíc – nikdy nevíme, kdy my sami budeme potřebovat pomoc druhých. 

Nebojme se pomáhat. Nebojme se poskytnout první pomoc

Seznam pracovišť O naší organizaci Návštěvní kniha Kontakty

Šok

Šok je celková odpověď organizmu na nedostatečné prokrvení a okysličení tkání.

Může vést  k  nevratnému  poškození  tkání  a  ke  smrti. V  poli  bude  nejčastější  příčinou  šoku  velká krevní ztráta. Zevní krvácení můžeš zastavit, a tak alespoň zmenšit krevní ztrátu, avšak vnitřní krvácení (do břicha, hrudníku, pánve, dlouhých kostí) v rámci první pomoci zastavit nemůžeš. Včasným rozpoznáním vnitřního krvácení a známek šoku a zahájením protišokových opatření můžeš zraněnému zachránit život alespoň do okamžiku poskytnutí odborného zdravotnického

ošetření.

Příčiny

•  Hypovolemický šok -(ze snížení objemu obíhající krve v cévách) – krvácení, nadměrné                                      pocení, průjem, popáleniny.

•  Kardiogenní             -(z  nedostatečné  činnosti  srdce  při  pumpování  krve)  –  poranění  srdce,                                       infarkt srdečního svalu, tenzní pneumotorax.

•  Distribuční                –(normální  objem  krve  v  roztaženém  cévním  řečišti)  –  alergické  reakce,                                       silná infekce (sepse), poranění míchy.

Šok se začíná projevovat již při ztrátě 750 ml obíhající krve, tj. 15 % jejího celkového množství.  Příznaky  šoku  jsou  projevem  obranné  reakce  organizmu,  který  se  snaží  zajistit

prokrvení alespoň těch nejdůležitějších orgánů – mozku a srdce.

Příznaky šoku

  Zvýšení  tepové  frekvence  (nad  100  tepů/min,  u  mladého  trénovaného  vojáka  může     být vážné i zvýšení nad 80 tepů/min !), obtížně hmatný pulz.

  Prodloužený  čas 

kapilárního  návratu  (zmáčkni  na  5  vteřin  nehtové  lůžko  na  prstu     zraněného do zbělání, pokud poté do 2 vteřin nezrůžoví, je prokrvení nedostatečné.     Nelze hodnotit v chladném prostředí!).

  Zvýšení dechové frekvence.

•  Kůže je bledá až namodralá, chladná, zpocená, lepkavá.   Neklid, nervozita, zmatenost (při ztrátě více než 50 % obíhající krve dochází ke ztrátě     vědomí).   Žízeň.

 Poznámka k odhadu krevního tlaku

•  Tlak  krve  v  tepenném  řečišti  je  udržován  činností  srdce.  Při  stažení  srdce  (systola)     dojde k vypuzení určitého množství okysličené krve do tepen a ke vzniku pulzové vlny,     kterou můžeš hmatat jako tep.

 

  •   Při normálním krevním tlaku lze pulz hmatat na všech tepnách, při poklesu tlaku pouze
  •   Normální systolický tlak u zdravého člověka je cca 120 mm Hg (milimetrů na sloupci
  •   Ještě při poklesu systolického tlaku na 90 mm Hg je hmatný pulz na zápěstní tepně,
  •   Pokud nenahmatáš tep ani na krční tepně, znamená to buď pokles systolického krev-

    na tepnách blíže srdci.       rtuti na tonometru).       při poklesu tlaku na hodnotu 70–80 mm Hg je pulz hmatný pouze na tříselné a krční    tepně, při poklesu tlaku na hodnotu 60–70 mm Hg už pouze na krční tepně.       ního tlaku pod 60 mm Hg, nebo zástavu oběhu.  

První pomoc

•  Prioritou je vždy kontrola základních životních funkcí podle principu C-ABC!

Buď     připraven nejdříve zastavit zevní krvácení, zprůchodnit dýchací cesty a zajistit dosta-    tečné dýchání!

  1. •  Protišoková opatření v rámci první pomoci jsou stejná v prevenci šoku i v jeho léčbě.
  2.   Umísti zraněného na záda, zvedni mu nohy nad úroveň srdce a podlož je (protišoková
  3.   Uvolni zraněnému tísnící oděv na krku a v pase.

    Předpokládej, že šok je přítomen nebo že se brzy projeví, čekání na plné vyjádření     příznaků může být riskantní.       poloha). Pokud je zraněný na nosítkách, zvedni a podlož dolní konec nosítek.   Udržuj tělesnou teplotu, předejdi podchlazení (přikrývka, izotermická fólie) a přehřátí     (umísti zraněného do stínu, vyhni se přílišnému množství přikrývek).

  Uklidni zraněného.

•  Poskytni dostatečnou analgezii (autoinjektor Morphine). •  Nedávej zraněnému najíst ani napít! •  Pokud lze, podej kyslík.

•  Pokud můžeš, zajisti žilní vstup a podávej náhradní roztoky.

 Poznámky k tekutinové resuscitaci

  Existují dvě základní skupiny náhradních roztoků –krystaloidy a koloidy.

  Krystaloidní roztoky

(např. fyziologický roztok F1/1, Hartmannův roztok, Ringerův     roztok) jsou roztokem minerálů (především chloridové a sodné ionty, název odvozen

    od krystalů kuchyňské soli) ve vodě. Jsou levné, stálé, vhodné do polních podmínek.

    Jejich nevýhodou je rychlý únik z cévního řečiště do tkání.Z podaného 1 litru tekutin     tak v oběhu za 1 hodinu zůstane 200 ml.

  Koloidní roztoky

(např. HES 6% – hydroxyetylškrob, dextran) obsahují velké mole-     kuly, které neprostoupí cévní stěnou do tkání, voda z cév neuniká a naopak se v nich     hromadí.  Nevýhodou  je  vyšší  cena,  větší  nároky  na  skladování  (kratší  trvanlivost,

    teplota), vznik alergických reakcí.

 

Protokol neodkladné péče v polních podmínkách učí u zraněného v šoku podat iniciálně     2  litry  teplých  (tj.  ohřátých  na  tělesnou  teplotu)  krystaloidů,  rychlost  podání  závisí       na odpovědi krevního oběhu (při nehmatném pulzu na zápěstní tepně rychlé podání,

    po obnovení pulzu na zápěstí zpomalení).

Přílišný nárůst krevního tlaku je nebezpečný     u nekontrolovatelného krvácení (nitrobřišní, nitrohrudní), kde vede k zesílení krvácení.

• 

Podle protokolu ATLS (Advanced Trauma Life Support) se u zraněného v šoku v dů-     sledku kontrolovaného krvácení (např. z poraněné končetinové tepny ošetřené turni-     ketem)  úvodem  podá  1  litr  HES  6%  a  dále  tak,  aby  byl  hmatný  pulz  na  periférii

    (maximální množství roztoku 1500 ml).

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *