Houba jedlá, nejedlá? Odborníci vám poradí

Úvod » Jedovaté houby: víme, které to jsou, jak je poznat, a na co si dát při sběru hub pozor

Bez nadsázky můžeme o Češích říci, že jsou houbařskou velmocí. Každoročně u nás alespoň jednou vyráží na houby přes sedmdesát procent obyvatel a jedna pětina sama sebe považuje za vášnivé houbaře. Díky tomuto fenoménu patříme i k největším odborníkům a znalcům jednotlivých druhů hub, přesto každoročně přibude pár lidí, kteří sáhnou vedle, a v těch lepších případech skončí v nemocnicích se závažnými zdravotními obtížemi. Otravy však mohou mít za následek nejen nepříjemné zážitky z pobytu v nemocnici, ale bohužel i trvalé poškození zdraví a v nejhorších případech až úmrtí. Řada otrav je přitom zcela zbytečná a při troše pozornosti a znalosti základních pravidel pro sběr hub se jim dá zabránit.

Atlas jedovatých hub: Tyhle do košíku rozhodně nedávejte, varují mykologové

Pravidla pro sběr hub

Základní pravidlo je, sbírat jen a pouze ty houby, které bezpečně znáte. Pokud si nesete v košíku houbu, o které s jistotou nevíte, zda je jedlá, vyhoďte ji. Za omyl se platí vysoká cena! Nesbírejte ani plodnice příliš malé nebo pozměněné neobvyklými povětrnostními podmínkami, protože nemusí mít vyvinuté všechny typické znaky a vůbec tak nejsou vhodné pro využití v kuchyni.

Druhy s nebezpečnými jedovatými dvojníky vyjměte ze země vždy celé a neodřezávejte jen klobouk, abyste mohli stoprocentně určit druh dané houby. A pokud byste si chtěli rozšířit repertoár konzumovaných hub, nejprve se naučte znát nejen nově sbíraný druh, ale i podobné nejedlé nebo jedovaté druhy hub.

Pozor na jedovaté hřiby! Poradíme Vám, jak je poznáte

Falešné mýty jak poznat jedovaté houby

Mezi lidmi se tradují různé způsoby, jak „zaručeně“ poznat jedovatou houbu, většina z nich se ale nezakládá na pravdě:

• Absolutně neplatí, že houby, okousané zvěří či slimáky, jsou jedlé. Plži totiž mají značně odlišný metabolismus a toxiny, obsažené v jedovatých houbách, jim nijak nevadí.
• Jedovaté houby podle chuti nepoznáme, naprostá většina z nich má chuť příjemnou, některé druhy podle výpovědi otrávených dokonce vynikající. 
• Ne všechny jedovaté houby jsou pestře a výrazně zbarvené. To můžeme říci pouze o muchomůrce červené, ačkoliv není zdaleka tak nebezpečná, jako jiné druhy muchomůrek.
• Traduje se, že stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná. I v tomto případě se však jedná o holý nesmysl, protože žádný ze známých jedovatých toxinů takovou reakci nevyvolává.

Abecední seznam jedovatých hub

B

• Baňka velkokališná
• Bedla červenající
• Bedla kaštanová
• Bedla ostrošupinná
• Bedla zahradní

Č

1. Čechratka černohuňatá
2. Čechratka podvinutá
3. Čechratka sklepní
4. Čepičatka jehličnanová
5. Čirůvka mýdlová
6. Čirůvka sírožlutá
7. Čirůvka tygrovaná
8. Čirůvka zelánka

H

• Helmovka narůžovělá
• Helmovka ředkvičková
• Hlívovník olivový
• Holubinka jízlivá
• Holubinka vrhavka
• Hřib hlohový
• Hřib Le Galové
• Hřib Moserův
• Hřib nachový
• Hřib rudonachový
• Hřib satan
• Hřib satanovitý
• Hřib Špinarův
• Hřib vlčí
• Hřib žlutonachový

K

Kuřátka sličná

M

1. Muchomůrka bílá
2. Muchomůrka citrónová
3. Muchomůrka červená
4. Muchomůrka jarní
5. Muchomůrka jízlivá
6. Muchomůrka královská
7. Muchomůrka slámožlutá
8. Muchomůrka tygrovaná
9. Muchomůrka zelená

N

Nedohub zlatovýtrusý

P

• Paličkovice nachová
• Pavučinec plyšový
• Pečárka zápašná
• Pestřec obecný

R

Ryzec bledý

Ryzec hnědý

T

Třepenitka svazčitá

U

Ucháč obecný

V

Vláknice kuželovitá

Vláknice začervenalá

Z

Závojenka jarní

Závojenka olovová

Poradíme Vám, kam v ČR vyrazit na houby

Nechce se Vám do lesa, zkuste si houby vypěstovat doma

Nejlepší recepty z hub

Ze zdi na mě tupě zírá po trezoru temná díra, poznáte i bez nesnází, že tam nepochybně něco schází. Více

Učení páni zkušení, já rád bych vám teď podotknul, nikdo z vás nemá tušení, že v dálce stojí malý úl. Více

Když muž se ženou snídá a vychládá žár, než se den rozhostí. Když muž se ženou snídá, noc zamknou jak chrám s ozvěnou něžností. Více

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš a zázemí. Vždyť ještě léčky málo znáš, málo zdá se mi. Více

Když milenky pláčou za stříbrných nocí, ten zármutek váží co pírko, ne víc. Více

Zpívám rád a je to na mně doufám znát. Zpívám rád, že chtěl bych trochu štěstí dát. Častokrát, když celý kraj šel v písních spát, zvonky štěstí, já slyším v dálce znít a hrát. Více

Po muchomůrce jsem měl barevné sny, říká odborník mapující houby

„Tahle houba pomocí gutace roní krvavé slzy. Toho bych si přál najít,“ říká Zdeněk Pelda.

Všude teď čtu, že na houby se dá jít s kosou. Já tedy asi chodím do jiných lesů, protože vždy přinesu jen pár babek. Jak to tedy je?Všichni mají pravdu.

Rozpětí je na jedné straně na kosu a na druhé straně na prázdný košík. Ovšem média mají ráda velké úlovky, prázdné košíky a protažené obličeje lákají méně. Na Liberecku je to teď chuďoučké.

Už neplatí, že jsme nočník Evropy, srážek je mnohem méně. Od toho se odvíjí i sortiment hub.

Houby prý ovlivňuje Měsíc. Tedy mám čekat na úplněk?Dá se tam vystopovat souvislost. Existují fáze Měsíce, kdy houby vypadají jinak, rostou více nebo méně. Jsou lidé, co tomu hodně věří. Nepřeceňoval bych to. Pokud je totální sucho, úplněk nepomůže.

Na vás se lidé často obracejí s prosbami o určení hub, u svých známých fungujete i jako „přítel na telefonu“. S jakými nálezy za vámi nejčastěji chodí?Bývají to hřibovité. A pak když lidem není po jídle dobře… Určování hub po telefonu má ale své limity.

Jedinou, kterou takto spolehlivě určím, je květnatec Archerův. Velmi páchne a vypadá jako chobotnice. U jiných druhů jsem opatrný. Velmi často mi lidé posílají hřiba kříště, což je houba, kterou klidně seberete, má totiž rourky, lidově molitan jako kovář nebo koloděj.

Je přitom nejedlý, zničí vám hořkostí pokrm. A ještě vás vyděsí.

Nebojíte se, že někomu poradíte chybně?Však už zlidověla historka o tom, jak se kdysi Pelda málem otrávil. Večer mi sousedi přinesli jakousi houbu. Vypadalo to na kováře. Nebyl jsem si jistý, uždíbl jsem kousíček a ochutnal.

Protože to bylo na chodbě, bylo mi blbé to vyplivnout jako v lese a polknul jsem to. Tak blbě mi snad nikdy nebylo. Ukázalo se, že to byl hřib satan. Satanovité houby mají termolabilní jedy, ty se zničí varem.

Kdybych si z něj udělal smaženici, nic mi nebude.

Ročně se prý v Česku sebere v lese deset tisíc tun hub. Jak to, že se až na naprosté výjimky nikdo neotráví? Je osvěta už tak dobrá?Sebere se jich mnohem víc. V úrodných letech je to až 70 tisíc tun. A lidé neumírají na otravy proto, že jsou více informováni.

Tam, kde se sbírá takzvaný čtyřboj, tedy hřiby, kozáci, křemenáče a lišky, tam se lidi otrávit ani nemůžou. Některé jedovaté druhy za chladných let vůbec nerostou, třeba muchomůrka zelená. Jindy je jich plný les.

Na Nymbursku vím o místě, kde napočítáte za jediný den deset tisíc muchomůrek zelených. 

Ty jsou synonymem jedovatosti. Opravdu jsou tak nebezpečné?U nich musí být lidé opatrní.

Lze dostat zánět spojivek jen z toho, že kolem vás létají jejich výtrusy nebo když si jejich plodnici dáte do košíku s jinými houbami.

Příznaky otravy muchomůrkou zelenou nastupují třeba po 24 hodinách, kdy dochází ke krátkodobému zlepšení. Vy si myslíte, že už je to dobré, ale ono to dobré není. Už si to kolikrát nespojíte s jídlem.

Hodně lidí se prý otráví od nedohuba, který parazituje na jiných houbách. Takže plíseň radíte neodkrajovat a plodnici vůbec nebrat?Všechny plísně na houbách jsou nebezpečné. Česká šetřivost je ale známá… Radím nebrat houby částečně napadené. I zdravé houby pak smažit ve fritéze. Je to sice mastnější, ale máte záruku, že houba je tepelně dobře zpracovaná.

Klanolístka obecná.

Bezesporu nejkrásnější houba je muchomůrka červená. Mě celkem zarazilo, že nohy muchomůrky se třeba na Moravě mezi mykology konzumují jako výtečná pochoutka.

Ochutnal jste ji?Už naše babičky dávaly do talíře s mlékem klobouk muchomůrky červené, aby na to chytaly mouchy. Proto muchomůrka. Muskarin je v noze v podstatně nižší koncentraci. Sám jsem muchomůrku ochutnal, měl jsem velmi dobrodružné a barevné sny.

K muskarinu patří i značné slinění. Jíst muchomůrku ale nedoporučuji, riziko je příliš velké. 

Už řadu let vás sleduji na největším českém fóru ohoubach.cz, kde máte tisíce příspěvků. Dokáže vás vůbec ještě nějaký nález v lese překvapit?Stročkovec kyjovitý. Toho bych si přál najít, je to nádherná fialová houba. Téměř vyhynul, nachází se jen extrémně sporadicky. Mým snem je ještě lošáček palčivý.

Co je na něm zajímavého?Já rád fotím makrofotografie s kapkami vody, houby totiž mají vlastnost zvanou gutace, kdy takzvaně slzí. To mě fascinuje.

Troudnatec pásovaný má bílé kapky, bělochoroš zase mléčné, smělokorky pak žlutě medové. A tenhle lošáček má kapky. Je to houba, která roní krvavé slzy. Nádhera.

Snem houbařů je též najít houbu, která se u nás našla naposledy v roce 1963 – masečník kulovitý. To je sen všech houbařů, ještě ho ale nikdo nenašel.

Jste jedním z mála šťastlivců, kteří v lese našli a vyfotili nejvzácnější českou houbu, hřiba královského, což je synonymum houbařského Oscara. Houbu, kterou drtivá většina houbařů nikdy v lese nespatří.

Je to s houbami jako u ryb – že krásné a vzácné druhy se neberou?

Také jsem rybařil a chápu zálibu chytit a pustit, i když mi to někdy přijde líto… U hub je to tak, že ty nejvzácnější houby jsou zákonem chráněné, ty nesmíte brát. Hřib královský je překrásný hřib s růžovou hlavou a sytou žlutí třeně a rourek.

Potkal jsem i člověka, co jich měl pět v košíku. Ani nevěděl, co to utrhl. Přitom mu hrozila pokuta padesát tisíc korun.

Květnatec Archerův.

Největší česká houba je vatovec, nejjedovatější muchomůrka zelená. Která je nejpodivnější?Květnatec Archerův. To je bizarní břichatkovitá houba vypadající jako kašpárkovy rolničky.

Dostala se k nám s ovčí vlnou z Nového Zélandu ve 40. letech minulého století. Viděl jsem asi sto květnatců na jednom místě. Silně páchne, čímž láká hmyz na červená lepkavá ramena.

Hmyz a ptactvo pak jeho výtrusy šíří dál.

Na podzim prý v lesích můžeme narazit na čarodějné kruhy z hub. Už jsem viděl ve tmě světélkující houby, ale tohle fakt ne. Vy jste to štěstí měl?No jistě, není to nic vzácného. Podhoubí se rozšiřuje po obvodu kruhu, který se postupně zvětšuje. Takhle rostou třeba čirůvky fialové. Viděl jsem oblouk z čechratek obrovských, který měl průměr 15 metrů.

Podzim je též období shrbených postaviček hledající v trávě lysohlávky. Je to vůbec ještě pro mladé trend?Dosažitelnost drog se zlepšila, takže boom není už takový.

Na podzim registruji výskyt různých černých zakuklenců s batůžkem, kteří na luka jindy nechodí. Obdivuji je, že ty lysohlávky poznají. My odborníci je vidíme jednou za život. Že je to rizikové, asi nemusím zdůrazňovat.

Halucinogen v nich není koncentrován stejnoměrně.

Blíží se říjen a s ním i nástup václavek. Slyšel jsem o člověku, co si jejich podhoubí v dobré víře nasadil do zahrady a václavky mu zlikvidovaly všechny stromy.

Dá se tomu věřit?

Když se lidé pochlubí, že mají na zahrádce václavky a že budou mít konečně doma houby, tak kroutím hlavou. Václavka je velmi agresívní parazit, umí zlikvidovat stromy.

Podobně jako sírovec. Tu mít na zahradě opravdu nechcete.

Mimochodem, václavka je prý největší pozemský organismus. V Americe našli jeden druh václavky, jejíž podhoubí zabíralo plochu 1 200 fotbalových hřišť. Houba byla stará přes 2 400 let a kdybychom ji vytáhli nepoškozenou ze země včetně všech vláken, vážila by přes sto tun. To mě, přiznám se, trochu děsí.

Tenhle příspěvek jsem také četl, bylo to na nějakém ostrově. Zdá se to být senzační, ale může se to stát. Houba jako organismus má obří regenerační schopnost. Pak je vlastně takovým státem ve státě.

Vypadá to vskutku děsivě, ale když se po kácení neuklízí v lesích, tak václavka má dost potravy a může se obnovovat donekonečna.

Korálovec bukový.

Češi jsou sice houbařský národ, ale drtivá většina sbírá jen notoricky známé druhy s „molitanem“ vespod klobouku. Proč ještě nikdo nevymyslel aplikaci nebo software pro určení hub?Pokusy o to už jsou, různě přijímané.

Aplikace vám přiřadí některé houby, které v ní jsou, ale nepokryje spektrum všech hub. Člověk v tom co sebere vidí to, co vidět chce, nikoliv co to skutečně je. To je nebezpečné. Když chcete houbu dobře poznat, musíte zkombinovat víc věcí. Nic nenahradí zkušeného houbaře.

Nikdy bych se tedy nespoléhal jen na nějakou aplikaci. 

Došlo v posledních letech díky popularizaci mykologie k nějaké renesanci ve znalosti hub? Nebo sbírají Češi pořád to samé?Zlidověl trošku sírovec. On roste nejvíce na jaře, kdy houby moc nejsou a nedá se moc zaměnit.

Hodně zlidověla i růžovka. Bývá velmi hojná, je ale nebezpečná z hlediska určení. Mí sousedé mi třeba nosí všechny růžovky na kontrolu. Občas mezi nimi objevím šedivku, to už není daleko k muchomůrce tygrované.

U hub je dobré být podezíravý.

Vy už řadu let bouráte mýty o tom, že v zimě houby nerostou. Chodíte třeba na Vánoce s košíkem do lesa, což je pro mě nepředstavitelné.

My máme takový domácí rituál: na stole musí být na Štědrý den nejméně pět druhů čerstvě sklizených hub. Zažil jsem i roky, kdy jsem měl 35 druhů. Nálezy hřibů, klouzků i křemenáčů na Silvestra jsou už dnes častější.

V zimě roste hlavně ucho Jidášovo, hlíva ústřičná, penízovka sametonohá, pařezník pozdní nebo nejrůznější šťavnatky.

Vinou spalování uhlí v polských hnědouhelných elektrárnách tu dlouho nerostly lišky, které nesnášejí kyselou půdu. Už je situace lepší?Lišky se od poklesu kyselosti půdy opravdu masově vrátily.

Učinil jsem u nich zajímavé zjištění – nikdy je nedávejte do mrazáku syrové. Zhořknou.

Liberecké lesy jsou ale hodně pestré, jsou tu nížiny i hory, čili Liberec město a takový Bedřichov se skladbou liší ve všem.

Setkávám se občas s názorem, že jíst často houby nesvědčí zdraví, kumulují v sobě totiž těžké kovy. Atlas hub praví, že pokožka klobouku suchohřiba prý dokáže kumulovat radioaktivní cesium.

Je na těchto obavám něco pravdy?Obecně platí, že v houbách se kumulují těžké kovy. Ale to byste jich musel sníst 20 kilo k večeři, aby se to projevilo.

Já bych už musel být mrtvý dávno, houby konzumuji denně.

Mě vždycky bavilo, jak krásně zvukomalebná dokáže být čeština. Takový hřib strakoš znají lidé pod názvy borovák, doupnáček, hradečanka, husí pupek, jalovčík, koženka, kožešník, kožužnička, podborovák, linduška, máselka, mulička, zaječák nebo židák…

Máme na Liberecku nějaká „svá“ jména?

Chybí vám tam „bezpráce“, jak se strakoši též říká. Pokud vím, Liberecko nemá žádný svůj termín, to jsou lidové názvy, které používá každý. Čert aby se v tom vyznal.

Já když někomu řeknu, že jsem nasbíral košík husích pupků, nemusí všichni vědět, co jsem našel.

Lidé, co houbám vymýšleli jména, asi museli mít podivný smysl pro humor. Takový slizák mazlavý, rosolozub huspenitý nebo slizečka ocasatá svými názvy přímo odrazují od konzumace, přitom jsou to jedlé houby…Rody hub jsou názvem dost často podobné pohlavnímu ústrojí.

Takový nomen – omen je hadovka smrdutá neboli phallus impudicus. Nebo štěrbinatka. Rosolozub huspenitý je ale výborná houba, dá se jíst syrový. Může se pokapat citronem a posolit, jí se jako falešná ústřice. Fotograficky úžasný. Po uvaření ho mám rád s hořčicí jako ovar.

Svět hub je pro mě něco jako kniha kouzel. Třeba takový kotrč kadeřavý, parazitická houba připomínající mozek, obsahuje látku sparassol, která má výrazné antibiotické účinky proti plísním a houbám. Což bych od houby nečekal, že bude chránit před houbami.

Je něco dalšího, čím laika houby dovedou překvapit?Houby existují miliardy let a jsou tedy velmi vymakané. Že mají některé houby antibiotické účinky je dobře známo už od 60. let. Máme tedy houby které vás zabijí nebo vyléčí.

Vyrábějí se z nich léky, třeba z lesklokorky lesklé se dělá Reishi.

Chat: Jaroslav Durček — Dobré ráno s Jedničkou — Česká televize

DANA: „KDE ZROVNA ROSTOU“

Jaroslav Durček: „téměř všude“

Jiří Bureš, Klatovy: „Dobré ráno. Zajímalo by mne jakou v knihu o o mykologii a houbách vy považujete za nejlepší. myslím knihu v současné době dostupnou. Mám pocit, že počet těchto knih rychle roste, ale kvalita upadá.

Mám na mysli knihu, která by vždy nejprve charakterizovala určitou skupinu hub, například ryzce ap. Kniha , která by kromě obrázků i fotografii znázorňoval houby v průřezu, ta jak to bývávlo kdysi.

A také, aby u každé houby bylo uvedeno s ktrou další houbou lze zaměnit, a čím se od ní liší. Děkuji“

• Jaroslav Durček: „nejlepsi jsou knihy pouze jeden rod ,hribovite,rzzce,holubinky“
• Luboš: „Prosím o rozdíl mezi hřibem satan a hřibem Kříž Myslím že satan roste i jinde než na sev moravě Děkuji“
• Jaroslav Durček: „krist,je,horky vztrusnice ma zlute satan nasladly a cervene vytr. neni dosud jine naleziste“

Eva Skládaná: „Dobré ráno. Je pravda, že na houby se usí chodit časně zrána?“

Jaroslav Durček: „doporucuje se“

Bruno Hřib: „Hezké ráno…Jáký byl Váš nejlepší a největší úlovek?“

Jaroslav Durček: „lanyzovnik holubinkovy jedine naleziste v ceske republice“

Eva Skládaná: „Jaký je rozdíl mezi nejedlými a jedovatými houbami? Je to tak, že kdyyž sníme např. mochumůrku červenou nebo zelenou, tak hned umřememe? A u těch nejedlých, jako např. strmělka přehnutá že nám může být jenom nějak špatně a dá se to lékařsky zachránit?“

Jaroslav Durček: „jediny zpusob jak je rozlisit je peclive procit popis jednotlive popisy v atlase hub otravu m.cervenou prezijete u m.zelene zemre jedna petina az pot trech dnech.“

Martin: „Dobrý den, zajímalo by mne jaký druh hmyzu způsobuje červivost hub? Děkuji.“

Jaroslav Durček: „motyl beblobytka naklade do houby vajicka“

Kamila: „Dobrý den, co jste to, prosím, říkal o houbách, které jsou vodnaté a občas můžou i zapáchat? o jaké houby se jedná? bohužel jsem nestihla celý tv vstup, kde jste o nich hovořil. děkuji.“

Jaroslav Durček: „houby jsou jak prosle sprchou a zpravidla i zapachaji.“

Veronika: „Mě by zajímalo jakej hřib je nejchutnější|?My s mamkou sbíráme hlavně praváky.“

Jaroslav Durček: „z hribovitych i klouzky jinak je nejchutnejsi much. masak.“

Vlaďka: „Dobré ráno, prosím o informaci – je sírovec žlutooranřový dobrá houba? Případně jak ji připravit? Našla jsem ji na vrbě…Děkuji za odpověď.“

Jaroslav Durček: „je dobry mlady stavnaty nej.uprava na tenke platky posolit poprasit moukou a osmazit na oleji.“

Lubomír Pleva: „Dobrý den, chtěl bych se Vás zeptat, jak dlouho roste houba, kolik dnů po dešti mohu vyrazit do lesa sbírat houby. A lze poznat jedlou houbu i podle čuchu? Když najdu neznámou houbu a vyfotím ji, lze ji poslat ke konzultaci nějakému odborníkovi na internet, neznáte, prosím, někoho, nebo nějaké vhodné webové stránky? Děkuji a přeji dobré ráno.“

Jaroslav Durček: „az do uplneho zaniku rostou deset dni obecne nelze je to pouze jeden urcujicich faktorů vyrazit nahouby 3 dny po desti ,ano houbu lze vyfotit ,ale pouze podle foto. nelze presne urcit odborniky nebo houbarske poradny jsou na internetu.“

Kamila: „A o jaké houby se tedy jedná? O nejedlé nebo jedovaté?“

Jaroslav Durček: „-“

Zdeněk H – Otnice: „Dobrý den pane Durček, jaké druhy mochomůrek růžových se mohou sbírat? Proč některé smrdí již v lese a některé až doma při krájení? Co je příčinou toho zápachu? Zjišťu ji, že je jich více druhů. Já je sbírám, ale už si pečlivě vybírám v lese a dělám si „růžovky na kmíně“. Je zdravé je jíst takhle samostatně nebo doporučujete jen v praženici? Děkuji Zdeněk“

Jaroslav Durček: „muchomůrka růzovka masak je to stadiem rozkladu nebo se zapari růzovka je pouze jeden druh je ,ale hodne variabilni na kmine lepe vynikne jeji chut nez ve smazenici je zdrava pokud neni ve stadiu ,ktere jsem uvedl.“

Kateřina: „Dobré ráno, vím , že jste o tom mluvil, ale pustila jsem si televizi až na konci Vašeho povídání. Jaký je správný postup při sušení hub? Děkuji za odpověď“

Jaroslav Durček: „tenke platky ususit nejlepe susicka max.3 dny a pak sterilizovat 15 min vtroube pri 70 stupnich“

Kamila: „houby jsou jak prosle sprchou a zpravidla i zapachaji – o jaké houby se jedná? o nejedlé nebo jedovaté?“

Jaroslav Durček: „vsechny měksi druhy jedlych hub změněnych nevhodnym zběrem do umělohmotnych tasek“

Víte, že existují i jedovaté žampiony? Jak je rozlišit od těch pravých?

To, že existuje jedovatá muchomůrka zelená nebo červená, ví asi každý. Už ale méně lidí ví, že existuje i jedovatý žampion – žampion zápašný neboli pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma), po jehož požití můžete skončit v nemocnici na výplachu žaludku.

V tom právě tkví jeho velká záludnost. Když o něm člověk neví, nemůže si na něj dávat pozor. Přitom tento žampion roste celoročně, hlavně na loukách a v parcích.

„Je dobré, když s takovým úlovkem přijde houbař při sebemenší nejistotě nejdříve k nám, než aby skončil v nemocnici,“ řekla nám Helena Hamerská, členka výboru České mykologické společnosti.

Otrava se projeví během jedné až tří hodin po požití, a to nevolnostmi a intenzivním zvracením. Žaludeční křeče jsou zákeřné v případě, že trpíte žaludečními vředy, pak hrozí jejich protržení. 

Žampion zápašný neboli pečárka zápašná

Také my jsme s košíčkem nádherných žampionů požádali předsedu České mykologické společnosti Jaroslava Landu, aby nám určil, o který druh žampionu jde. Odborník si vzal první houbu do ruky, krátce ovoněl, pak nehtem škrábl do hlavičky a po minutě pečlivého sledování prohlásil „Tak tyhle můžete vyhodit, jde o žampion zápašný.“ A radost z plného košíčku nádherných bílých hlaviček byla pryč.

Jak poznat jedovatý žampion?

Jedlý je jak žampion polní neboli pečárka polní (Agaricus campestris), tak i žampion ovčí neboli pečárka ovčí (Agaricus arvensis), rovněž i žampion dvouvýtrusný neboli pečárka dvouvýtrusná (Agaricus bisporus), která se pěstuje a prodává v obchodech.

Odlišit je od pečárky zápašné je velice jednoduché. „Existuje několik charakteristických znaků, podle kterých si zápašný žampion nelze splést s jedlým. Když zápašný poškrábeme na hlavičce nebo nožičce, okamžitě žloutkově zežloutne. Po chvíli ranka zašedne a vrátí se do matné podoby.

Ostatní jedlé žampiony, například ovčí, když škrábnete, není poznat žádnou reakci, ale po čase poškozené místo lehce zežloutne.

Jedlé žampiony voní krásně, většinou anýzem nebo po hořkých mandlích, nejedlý buď nevoní vůbec nebo po karbonu,“ říká Helena Hamerská, členka výboru České mykologické společnosti.

Odebírejte newsletter Primy FRESH. Každý týden vám do mailu přijdou tipy do kuchyně a sezonní recepty… na které určitě použijte jen jedlé žampiony!

Příbuzné druhy

pečárka perličková (Agaricus praeclaresquamosus)
pečárka koroptví (Agaricus phaeolepidotus)
pečárka Pilátova (Agaricus pilatianus)

vykazují stejnou chromově žlutou oxidační reakci dužiny spolu s následným hnědnutím až odbarvením a také nepříjemně páchnou po fenolu. Jsou rovněž jedovaté.

ŽAMPIONY – Jak poznat jedlý žampion? Druhy žampionů

Jak vypadá žampion? Tento druh stopkovýtrusných hub patří do čeledi pečárkovité (Agaricaceae).

Poznáte ho především podle bílého či světle hnědého kloboučku, na jehož spodní straně se nacházejí lupeny či rourky, kde se tvoří výtrusy.

V přírodě existuje mnoho různých druhů žampionů, které lidé s oblibou sbírají, ale tyto houby jsou pěstovány také průmyslově a během posledních let jejich kouzlu propadli i zahrádkáři.

JAK POZNAT JEDLÝ ŽAMPION?

Ačkoliv žampiony patří mezi nejoblíbenější houby, které lidé v lesích, na zahradách a na polích sbírají, nezkušení houbaři by si na ně raději měli dát dobrý pozor. Stačí totiž jedna fatální chyba, kdy dojde k záměně jedlých hub za ty jedovaté, a po chutné smaženici bude následovat otrava žampiony, která přinejlepším skončí v nemocnici výplachem žaludku.

Nejznámější jedovatý žampion se nazývá žampion zápašný (Agaricus xanthodermus). Roste celoročně na loukách i v parcích, má čistě bílý hladký klobouk a jeho konzumace může člověku způsobit intenzivní zvracení a žaludeční křeče. Naštěstí ale existuje několik charakteristických znaků, podle kterých můžete jedlé druhy od pečárky zápašné odlišit.

Když škrábnete do klobouku jedlých žampionů, nedostaví se žádná výrazná reakce.

Stejný postup u žampionu zápašného ovšem způsobí, že ranka nejprve výrazně zežloutne, poté zešedne a nakonec opět získá matnou podobu.

Jedlé pečárky navíc krásně voní po anýzu či hořkých mandlích, ty nejedlé však nemají žádný specifický zápach, nebo je z nich cítit karbol, jenž se užívá jako dezinfekce.

Další jedovaté druhy žampionů, které vykazují stejnou chromově žlutou reakci dužniny a také nepříjemně páchnou, jsou například pečárka perličková (Agaricus moelleri), pečárka koroptví (Agaricus phaeolepidotus) nebo pečárka Pilátova. Pokud si nejste jistí, jaký druh žampionu jste si domů přinesli, raději se o jejich využití v kuchyni poraďte s odborníkem.

Kromě toho, že se u nás můžete setkat s jedovatými druhy žampionů, byste si však měli dávat pozor také na to, abyste jedlé žampiony nezaměnili s jinými houbami, které se jim podobají. To mohou být třeba muchomůrky zelené, jež mají v mládí podobu blanitého vajíčka a jejich vůně je nasládlá, nebo také muchomůrky bílé, muchomůrky citronové či muchomůrky jízlivé.

NEJČASTĚJŠÍ DRUHY ŽAMPIONŮ u NÁS

V našich zeměpisných šířkách patří mezi nejrozšířenější druhy žampion zahradní a žampion polní. Oba dva mají své specifické znaky a představují ceněnou surovinu, z níž se dají připravit skvělé pokrmy. K pěstování hub na zahradě se ovšem nejčastěji využívá žampion zahradní, který se také běžně dodává do restaurací či na pulty supermarketů.

ŽAMPION ZAHRADNÍ

Většina lidí zná tuto houbu jako žampion zahradní, ve skutečnosti má však spoustu různých názvů.

Nebuďte proto překvapení, když někdo stejný druh pojmenuje pečárka dvouvýtrusá  (Agaricus bisporus), žampion dvouvýtrusý nebo žampion hnědý.

Všechna tato jména se totiž vztahují ke stejné houbě, kterou si oblíbili jak velkopěstitelé, tak i drobní zahrádkáři.

Vzhled pečárky zahradní se liší podle toho, zda se jedná o druh rostoucí v přírodě, nebo jde o houby pěstované podomácku či průmyslově. Hlavním znakem, podle kterého je můžete rozlišit, je jejich barva.

Volně totiž roste žampion hnědý, jenž poznáte podle zavalitého třenu ve tvaru hrušky a hnědého, kulovitého, jemně šupinatého klobouku, který v průměru měří asi 5-12 centimetrů.

Dužnina je bílá a šťavnatá, po porušení však získá jemně masové zbarvení.

Co se týče pěstování pro komerční účely, v dnešní době se využívá celá řada kmenů. Jedním z nich je žampion bílý, jehož klobouk je porostlý drobnými šupinkami a má světlé zbarvení.

Ve Spojených státech ovšem byly vypěstovány také nahnědlé kmeny, kam patří třeba žampion crimini nebo žampion portobello.

Právě ten představuje skvělý doplněk ke steakům, ale výborně chutná i v naložené či grilované podobě.

ŽAMPION POLNÍ

Jedním z nejrozšířenějších druhů žampionů, s nímž se na našem území můžete setkat, je pečárka polní (Agaricus campestris). Tyto houby se vyskytují především na hnojených travnatých stanovištích, takže okupují třeba louky, příkopy, pole, komposty a příležitostně i zahrady. Rostou jak jednotlivě, tak i ve specifických útvarech, kterým se říká čarodějné kruhy.

Žampion polní mívá buď čistě bílé, nebo narůžovělé zbarvení. Jeho klobouk v průměru dosahuje šířky 4-12 centimetrů, růžové lupeny postupně mění barvu do masově červené a bílá dužnina příjemně voní i chutná.

Z toho důvodu se tyto žampiony hojně využívají v kuchyni. Jedná se však o druh hub, který je sbírán pouze pro vlastní spotřebu a v průmyslové výrobě je nahrazen výše zmíněnou pečárkou dvouvýtrusou.

DALŠÍ DRUHY ŽAMPIONŮ

Kromě pečárky zahradní a pečárky polní se na našem území můžete setkat také s dalšími druhy žampionů. Jedná se například o:

• Žampion ovčí (Agaricus arvensis)
• Žampion lesní (Agaricus silvicatus)
• Žampion císařský (Agaricus augustus)
• Žampion hajní (Agaricus silvicola)

V kuchyni se využívá velké množství druhů pečárek, které dodají pokrmům specifickou chuť. Kromě žampionu portobello je stále oblíbenější třeba žampion krémový, který je výrazný a servíruje se nakrájený na tenoučké plátky bez jakékoliv úpravy.

Sledujte náš příběh života na venkově na našem Instagramu,

Jedlé a jedovaté houby: Pozor, tyto páry se často zaměňují!

Foto: Africa Studio, Shutterstock.com

Zjistili jste, že si nemůžete být úplně jistí, zda rozeznáte jedlé houby od těch jedovatých? Raději vám poradíme, čeho si všímat, abyste se už nespletli!

Splést si holubinku s muchomůrkou zelenou může být smrtelný omyl. Jak ho neudělat a poznat i ostatní jedovaté houby? Zkušený mykolog Petr Souček, člen výboru České mykologické společnosti, vám ukáže, jak je rozeznat od jedlých, které jsou vzhledově podobné.

Hřib koloděj patří mezi hřiby, které při poranění modrají. Syrový nebo nedostatečně tepelně upravený je jedovatý, po důkladné úpravě je však neškodný. Poznáte ho podle červenohnědé síťky na třeni (tak se odborně říká noze houby) a podle toho, že roste pod lipami. Hřiby jsou skvělé třeba do kysela!

Hřib satan patří mezi teplomilné hřiby a upřednostňuje teplé oblasti, roste hlavně pod habry, duby a buky. Jeho třeň má nevýraznou síťku a má šedý klobouk s narůžovělými tóny. Hřib satan je jedovatý – ani ho neochutnávejte, vážnou otravu může způsobit už malý kousek syrové houby.

Foto: Petr Souček, Lubomír Opat, člen ČMS

Na foto (zleva): Hřib koloděj a hřib satan. Že není problém je od sebe rozeznat? Jedině dobře, protože satan je jedovatý už po ochutnání

Holubinka nazelenalá patří mezi nejchutnější holubinky (vyzkoušejte ji do rolády). Poznáte ji podle zrnité struktury třeně, pokud vydloubnete kousek dužniny, tak se vylomí lasturovitě (obdobně jako u jablka). Má oříškovou chuť a políčkovitě popraskaný měděnkově až olivově zelený klobouk. Roste v listnatých lesích pod vysokými stromy.

Muchomůrka zelená je naše nejjedovatější houba. Vyznačuje se typickou pochvou (kalichem smrti), ze které vyrůstá bělavý třeň. Preferuje teplejší oblasti, především v listnatých lesích, ale nalézt se dá i pod jehličnany. Mladé plodnice byste mohli zaměnit například s pýchavkami, dospělé plodnice se dají zaměnit nejen se zelenými holubinkami, ale také s různými druhy pečárek nebo bedel.

Na foto (zleva): Holubinka nazelenalá a muchomůrka zelená. Muchomůrka zelená je nejjedovatější houba u nás

Muchomůrka růžovka je výborná jedlá houba, ale za syrova je jedovatá. Po tepelné úpravě má výtečnou chuť. Poznáte ji podle růžovějící dužniny a současně rýhovaného prstenu – pozor, ten mají i další muchomůrky. Roste v listnatých, smíšených i jehličnatých lesích.

Muchomůrka tygrovaná je smrtelně jedovatá houba. Od jedlých muchomůrek se liší zejména hladkým prstenem a typicky odsedlou hlízou na spodní straně třeně. Klobouk je šedohnědý až hnědý, pokrytý bílými vločkami.Roste zejména v teplejších listnatých lesích, ale i ve smíšených a jehličnatých lesích.

Na foto (zleva): Muchomůrka růžovka a tygrovaná. Takhle vedle sebe se rozliší snadno, samostatně už je to horší

Bedla vysoká je jedlá houba s tygrovaným třeněm a posuvným prstýnkem, kterým je možné posunovat po třeni nahoru a dolů. Její prstýnek má chuť lískových oříšků. Bedla vysoká příjemně voní a její dužnina nemění barvu.

Tím se liší od jiných druhů bedel, které po poranění červenají. Bedla je perlou v kuchyni, vyzkoušejte třeba bedlovou pomazánku.

Roste v listnatých i jehličnatých lesích, hlavně na jejich prosvětlených okrajích a mýtinách.

Bedla ostrošupinná je jedovatá. Hlavním rozlišovacím znakem je pevně přirostlý a povislý prsten. Klobouk je světle hnědý s tmavohnědými šupinkami. Roste i v parcích a zahradách.

Na foto (zleva): Bedla vysoká a bedla ostrošupinná. Při sbírání bedel si pozorně všímejte toho, jaký mají prsten

Ryzec smrkový roní oranžové mléko – právě to prozrazuje jedlé druhy. Roste výhradně pod smrky, má oranžový klobouk se zelenými kruhy nebo skvrnami. Hodí se k zavaření do octa. Anebo je zkuste naložit do oleje či do vína.

Ryzec hnědý je jedovatý a má mléko vodnaté až čiré. Má silnou vůni po libečku (Maggi), která se line i několik metrů. Klobouk je narůžověle nebo okrově hnědý. Roste ve smíšených nebo jehličnatých lesích, často na rašeliništích nebo podmáčených lokalitách.

Na foto (zleva): Ryzec smrkový a ryzec hnědý. U ryzců napoví hodně barva mléka, které z nich vytéká

Pýchavka obecná je jedlá ve chvíli, kdy má bílou dužninu. V okamžiku, kdy plodnice začne zrát a dužnina začne žloutnout či hnědnout, je už nejedlá. Pýchavka obecná má válcovitý třeň. Horní část plodnice (teřich) je pokrytý drobnými kuželovitými bradavkami. Roste na pastvinách, zahradách nebo prosvětlených částech lesů.

Pestřec obecný patří mezi břichatky a je jedovatý. Nemá třeň (odborný výraz pro nožku) a k zemi je přisedlý. Oproti pýchavce má silnější a tužší okrovku.

Plodnice je uvnitř nejdříve bílá, ale brzo se zbarvuje přes fialově růžovou až do černé nebo modročerné. Dužnina má výraznou kořeněnou vůni.

Protože vyhledává písčitější půdu, najdete ho nejen v lesích, ale i na okrajích cest, zahradách, kamenných stráních nebo kolem rybníků.

Na foto (zleva): Pýchavka obecná a pestřec obecný. Pýchavku a pestřec odlišíte podle toho, zda sedí přímo na zemi

Špička obecná je jedlá houba vhodná například do polévek. Roste na zahradách, v parcích i lesích. Je význačná tlustými a řídkými lupeny, které mají bílou až okrovou barvu. A také tuhým a velice pružným třeněm, na kterém jde udělat uzel. Špičky rády rostou v soustředných kruzích.

Kropenatec otavní se od špičky liší zejména tmavými (hnědé až černohnědé) lupeny, které jsou výrazně tenčí a hustší než u špičky. Jedná se o jedovatý druh. Roste na zemi v trávě, na pohnojených loukách a pastvinách, zahradách a polích, na okraji cest.

Na foto (zleva): Špička obecná a kropenatec otavní. Rozpoznat špičku od kropenatce umí jen zkušení houbaři

Liška obecná je jedlá, má žlutý až žluto-okrový klobouk a nažloutlou dužninu s příjemnou ovocnou vůní. Liška má tlusté, sbíhavé a žluté lupeny – lišty. Roste ve všech typech lesů.

Lištička pomerančová není přímo jedovatá, ale má hořkou chuť a u citlivějších jedinců může způsobit zdravotní potíže. Roste v jehličnatých lesích na zemi i na rozkládajícím se dřevě jehličnanů. Klobouk má tenký a oranžový. Lupeny jsou sbíhavé, mrkvově oranžové a jsou výrazně tenčí než u lišek.

Na foto (zleva): Liška obecná a lištička pomerančová. Liškám jsou lištičky hodně podobné

Pečárka ovčí je výborná jedlá houba vonící anýzem. Lupeny jsou zpočátku bledé, pak masově šedé, čokoládové až černé. Klobouk má hedvábně lesklý, bílý se žlutavým nádechem a pod dotekem žloutne. I třeň po otlačení žloutne. Roste v listnatých a smíšených lesích, ve smrčinách, v křovinách, parcích, na pastvinách.

Pečárka zápašná je jedovatá, její vůně je nepříjemná (je cítit po karbolu nebo dezinfekci). Lupeny jsou dosti úzké, růžové, později čokoládové. Klobouk je čistě bílý, hladký a lysý, ale někdy je popraskaný a zahnědlý. Dužnina na řezu žloutne, později rezaví. Roste ve skupinkách v lesích, ale i parcích, na loukách nebo i v zahradách.

Na foto (zleva): Pečárka ovčí a pečárka zápašná. U pečárky záleží i na vůní

Už máte jasno? Pro jistotu si udělejte náš houbařský kvíz a ověřte si to!

Milujete houbaření a chalupaření? Chcete se dozvědět novinky z mykologie? Přijďte na akci Houby v Pevnosti!

Těšit se můžete na mykologickou poradnu, výstavu Mykokosmos , film oceněný studentským Oscarem,  houby pod mikroskopem, tematické dílny, chemické pokusy, přednášky a další zajímavé aktivity.

Zaměříme se také na fenomén chalupaření, téma psychedelie nebo plísňové choroby lidského těla. Program chystáme ve spolupráci s mykology a odborníky z přírodovědecké fakulty a Vojenské nemocnice Olomouc.

 

Mykologická poradna s prof. B. Hlůzou a V. Bičíkem. Neděle 9.9. od 10 do 17 h.

“Houby v historii vzbuzovaly obavy, a byly dokonce považovány za výtvor ďábla, který pouze mate botaniky.

Tato doba je pryč, a houby svou velkou rozmanitostí, neuvěřitelnou bizarností tvarů a způsobů obživy právem vzbuzují zájem a obdiv nejen odborných mykologů, ale i široké veřejnosti.

V Pevnosti chceme poodhalit závoj, za kterým lze vidět mikroskopické struktury hub, seznámit se s širokým spektrem jejich účinků nebo blíže porozumět tomu, proč a jak houby způsobují choroby rostlin, ” zve na program Barbora Mieslerová z katedry botaniky.

Ukážeme vám také zajímavou výstavu Mykokosmos.

„Uvidíte nejen známé jedlé houby, které obohacují náš jídelníček, ale nahlédneme i do světa hub nejedlých, tvarově a barevně zajímavých, rostoucích často již brzy na jaře. Chybět nebudou ani houby jedovaté, které by měl znát každý, kdo vyrazí s košíkem do lesa,“ lákal na výstavu mykolog Jiří Polčák.

Jiné houby radostně škodí – a to nejen našemu zdraví, setkáváme se s nimi v nejrůznějších oborech naší činnosti. Některé škodí  v lesnictví a zemědělství, jiné jsou parazitické, schopné zahubit svého hostitele.

Seznámíme vás s druhy, které bychom rozhodně k jídlu sbírat neměli, i když jsou jedlé – chrání je totiž zákon. O tom, že máme u nás chráněné živočichy a rostliny, se všeobecně ví, ale zákonem chráněné houby v našich vědomostech chybí.

Nejen, že za sběr těchto druhů hrozí tučná pokuta, ale houbař si na nich ani nepochutná, protože mu budou zabaveny. „Občas nacházíme v lesích i některé velmi vzácné a ohrožené druhy, i ty na výstavě uvidíte.

Mykologové již řadu let pátrají po druzích, které u nás rostly v minulosti. Snem každého mykologa je některý z těchto druhů u nás znovu objevit,“ řekl Jiří Polčák.

Český národ je národem houbařským a tak vás jistě bude zajímat, jak správně jednotlivé houby sbírat a upravovat. Nahlédnete do kuchyňky houbaře, seznámíme vás  s některými recepty. Navštívíme i říši obřích hub.

Zajímavá bude také přednáška Jiří Polčáka nazvaná Houby, kam se podíváš. A to v sobotu 7. 9. 2019 ve 14 hodin.

Pokud máte rádi film, tak si nemůžete nechat ujít promítání krátkého snímku Kdo je kdo v mykologii od režisérky Marie Dvořákové.  Tento film získal v roce 2017 studentského Oscara. „Chtěla jsem odvyprávět příběh, který se sice odehrává v malé místnosti, ale přitom se jedná o největší dobrodružství, které si lze představit jen ve filmu”, řekla režisérka.

Chemici si pro vás připravili doslova badatelský úkol! V laboratoři si můžete analyzovat houby i samotnou půdu, ve které organismy rostou. Objevíte možná i jedovaté látky…

Věděli jste, že houby dokáží vydávat viditelné světlo? V expozici Světlo a tma porovnáte některé zdroje světla, například houba versus úsporná žárovka. A budeme se zajímat také o to, zda bychom houby mohli použít jako ochranný štít proti vesmírné radiaci.

Ve výtvarné dílně zase budeme vyrábět plátěný pytlík na sušené houby a magnetické hříbky.

Dotkneme se  fenoménu chalupaření. Kdy u nás tato záliba vznikla, a které době se říkalo„ zlatá doba chalup“. „Traduje se, že každý pátý dům v České republice je využíván k rekreačním účelům. Český národ je díky tomu na předních místech ve světě v oblibě chalupaření! Zároveň si něco povíme o skvělém hnutí českých tramp,“ řekl  historik Tomáš Arnold.