Fotografie z misí Lékařů bez hranic

Ze života komory

 16 říjen 2019  • by Linda Salajková Fotografie z misí Lékařů bez hranic

V nabídce akcí Francouzsko-české obchodní komory figurují již několik let také běžecké tréninky. Ten, který se konal 16. října, nabídl k tradičnímu běhu s profesionálním trenérem setkání s jedinečných hostem – Tomášem Šebkem.

Tomáš Šebek je český chirurg, účastník několika misí Lékařů bez hranic v oblastech postižených přírodními katastrofami nebo válkou a v posledních letech také bloger a spisovatel. Na diskusi pořádané Komorou v běžeckém centru Running Mall se Šebek podělil o své dojmy i fotografie z nedávné sedmitýdenní mise v Jemenu. Shrnul je také v právě vydané knize Nebe nad Jemenem.

Po skončení diskuse se 25 sportovců z řad členů a příznivců Komory vydalo na společný běžecký trénink s Tomášem Šebkem. Ti, kterým stačil dech, tento čas využili k další debatě se slavným chirurgem nebo networkingu s dalšími účastníky.

Další příležitost ke sportovním výkonům bude 6. listopadu, kdy se koná letos poslední běžecký trénink Francouzsko-české obchodní komory.

See carousel mode See mosaic mode Fotografie z misí Lékařů bez hranic Fotografie z misí Lékařů bez hranic Fotografie z misí Lékařů bez hranic Fotografie z misí Lékařů bez hranic Fotografie z misí Lékařů bez hranic Fotografie z misí Lékařů bez hranic Fotografie z misí Lékařů bez hranic Fotografie z misí Lékařů bez hranic

Lékaři bez hranic od podlahy

Lékaři bez hranic je humanitární nezisková organizace, která se zaměřuje na poskytování zdravotní pomoci obětem válečných i přírodních katastrof. V posledních letech vyšlo česky několik knih od lidí, kteří se misí Lékařů bez hranic zúčastnili, např. Tichý dech lékaře Jana Trachty či komiks Fotograf Emmanuela Guiberta a Didiera Lefevrea.

Tomáš Šebek je český chirurg, který má za sebou několik takových výprav. Dalo by se o něm říci, že je také pomyslným pokračovatelem Alberta Vojtěcha Friče – místo Čerwuiše však do Prahy dovezl haitského studenta, kterého podporuje na studiích medicíny na Univerzitě Karlově. V neposlední řadě lze Šebka označit za blogera, jenž zprostředkovává své zážitky široké veřejnosti.

Tomáš Šebek byl s organizací Lékaři bez hranic dvakrát na Haiti, které bylo postiženo zemětřesením, následně se zúčastnil dvou misí do Afghánistánu. Mise Afghánistán je jeho dosud poslední knihou.

Jedná se o výběr deníkových záznamů, v nichž  předkládá své postřehy ze země „lovců draků”, jež se týkají kulturních i společenských atributů.

Afghánistán není Evropa, a proto se k doktorovi nechodí s maličkostmi – do nemocnice se jde pouze tehdy, pokud je život opravdu v ohrožení.

Ačkoliv je autor akademicky vzdělán, své poznatky čtenáři předhazuje, jako by se nacházel v zaplivané putyce IV. cenové: „Do prdele, říkám. Přesně, odvětí hlas doktora na druhý straně…” Některým se může taková forma psaní zdát laciná, ostatní ji snad ocení.

Autor nezveličuje ani své chirurgické dovednosti, nebere se příliš vážně a často svůj um zbytečně shazuje: „Tome, co je tohle? To je srdce. Můžu si sáhnout? A proč je ta plíce taková modrá? Atakdále, atakdále. Jinejma slovama stejný otázky, jaký bych rád otevřeně položil já.

Ale já se musím tvářit vážně a přesvědčivě. Vždyť ho operuju a to je vážná věc, přeci!”

Ačkoliv se mnohdy pojednává o smutných situacích a neveselých osudech, Šebkovou neortodoxní optikou jako by se závažnost stávala tragikomickou groteskou. Groteskou, ve které jde ale stále o lidský život. O stěží uvěřitelných zraněních nemluvě: „Podomácku vyrobenej granát ti mezi půlky zastrčím… To není nápěv hardcorový startup kapely.

To je realita dnešního rána…” Může se zdát, že nad řádky knihy se lze hurónsky smát, mnohokráte je ale opak pravdou – čtenář musí být docela otrlý a mít silný žaludek, aby se mohl celou knihou prokousat. (Text doprovází obrazová příloha, která zachycuje nejen pracoviště, ale také některé úrazy, s kterými český chirurg přišel do styku.

)

Možná bude rozjímaní o roli náboženství v životě lidském působit naivně, ale v kontextu dnešní doby – plné hysterie, xenofobie a rasismu – je vhodné dát na závěr prostor samotnému Šebkovi: „Ne, žádný náboženství není špatný. Všechny maj morální kodexy, ať je to bible, talmud anebo korán. To jen hrstka špatnejch lidi z toho dělá teror a válku.”

Budete mít zájem:  Farmářské trhy na Kulaťáku prodlouženy až do Vánoc!

Komentáře

10 nejlepších fotografií roku 2019

Tisíce příběhů. Více než 8 000 fotek. Vybrali jsme deset, které přibližují, jak vypadal náš rok 2019.

Fotografie pořídili naši zaměstnanci nebo fotografové na volné noze, kteří byli u toho, když jsme zasahovali po přírodních katastrofách, při epidemiích a uprostřed konfliktů v 74 zemích světa.

Mexiko, únor 2019, © Juan Carlos Tomasi / MSF

Ana pochází z Guerrera, jednoho z nejnásilnějších mexických států. Když nám popisovala, jak boje mezi různými ozbrojenými skupinami zdevastovaly její vesnici, chtěla mít raději zakrytou tvář.

Jemen, duben 2019, © Agnes Varraine-Leca / MSF

Žena se svým dítětem vykukuje z provizorního přístřešku, který nyní obývají v táboře pro vnitřně vysídlené v jemenském městě Sa'ada. Z domova je vyhnaly boje a ostřelování. Nálety koalice vedené Saúdskou Arábií podle nezávislé monitorovací skupiny Yemen Data Project zabily nebo zranily od roku 2015 na 18 tisíc civilistů. Nejvíce ostřelovanou byla právě provincie Sa'ada.

  • Jižní Súdán, duben 2019, © Igor Barbero / MSF
  • Naše zdravotní sestra Bárbara García si hraje s jihosúdánskou holčičkou Nyamach s oblíbenou nemocniční hračkou – nafouklou chirurgickou rukavicí.
  • Libye, červen 2019, © Jérôme Tubiana / MSF

Zadržení uprchlíci se dívají dírou v bráně detenčního centra Zintán. Lidé na útěku jsou v libyjských detenčních zařízeních zadržovaní v nehumánních podmínkách, čelí zneužívání, nemají k dispozici nezávadnou pitnou vodu a schází jim lékařská péče. Naši kolegové proto pomáhají v detenčních zařízeních napříč Libyí – poskytují lékařské konzultace a zařizují převozy pacientů do nemocnic.

Demokratická republika Kongo, srpen 2019, © Pablo Garrigos / MSF

John a Jean (jména byla změněna) se drží jeden druhého v nemocnici Kabinda, kde léčíme pacienty s pokročilým HIV. V D. R. Kongo žije nejméně 450 000 lidí, kteří jsou HIV pozitivní.

Jen 60 % z nich má přístup k lékům, které jim mohou zachránit život. Nemocní čelí mnoha překážkám.

Ať už jde o stigma, kvůli kterému se bojí otestovat; o nedostatek léků nebo o to, že některá zdravotnická zařízení léčbu zpoplatnila, přestože má být zdarma.

Nigérie, květen 2019, © Albert Masias / MSF

Náš tým ve vesnici Ndiovu dezinfikuje dům místního obyvatele, kterému byla diagnostikována horečka Lassa. Jde o poměrně neprobádanou nemoc – krvácivou horečku, která se na člověka přenáší kontaktem s nakaženými potkany či krysami. Virus umí identifikovat jen několik laboratoří na světě a s léčbou se proto často začne příliš pozdě.

Malajsie, duben 2019, © Arnaud Finistre

Sedmadvacetiletá rohingská žena jménem Sawkina se zotavuje se zlomenou nohou.

Narodila se v Malajsii, ale protože patří k Rohingům, nemá nárok na malajské občanství ani jakoukoliv pomoc ze strany státu.

Tato etnická skupina je v zemi dlouhodobě diskriminovaná – její příslušníci nemají žádný právní status. Nesmějí pracovat, nemají nárok na zdravotní péči a děti se nemohou vzdělávat ve školách.

Naše týmy Rohingům v Malajsii pomáhají pomocí mobilních klinik.

Indie, říjen 2019, © Tadeu Andre / MSF

Lékař Vishwas Reddy prohlíží pacienta Karam Laccha, který týden trpěl bolestmi a nemohl se vymočit. Ušli s manželkou a synem 10 kilometrů, aby se dostali k lékaři.

Oblast jižní Chhattisgarh, ve které žijí, totiž sužuje dlouhodobý konflikt mezi indickými ozbrojenými složkami a extrémní levicí. Lékaři bez hranic jsou jediným mezinárodním aktérem, který na místě poskytuje zdravotní péči.

Pacienti do našich klinik často musí jít několik kilometrů.

Irák, listopad 2019, © Moises Saman / Magnum Photos

Lidé na útěku ze syrského Kurdistánu v autobuse Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). Ze svých domovů uprchli kvůli násilí, které eskalovalo po tureckém zásahu. Autobusy převáží nově příchozí do uprchlického tábora Bardaraš v provincii Dohuk v iráckém Kurdistánu.

Ukrajina, listopad 2019, © Zdeněk Chaloupka / MSF

Osmdesátiletá paní Máša byla jednou z našich pacientek ve vesnici Opytne, která se nachází v blízkosti frontové linie na Ukrajině. Během ozbrojeného konfliktu zemřel její syn. Nedávno přišla o život i ona sama kvůli požáru v jejím domě. Proč vznikl, není jasné. Jednou z verzí je, že příčinou byla petrolejová lampa, kterou si lidé svítí, protože kvůli válce není na místě elektřina. 

Budete mít zájem:  Potraviny nevhodné před spaním: vedou k horšímu spánku a tloustnutí

Vystavují fotky Lékařů bez hranic

Podívejte se na miminka v okrese Redakce

Nové Město na Moravě – Ve středu se v Novoměstské nemocnici uskutečnila vernisáž fotografií z misí organizace Lékaři bez hranic. Úvodního slova se zhostil primář ARO Dušan Mach, který sám s touto organizací spolupracuje.

Ve středu se v Novoměstské nemocnici uskutečnila vernisáž fotografií z misí organizace Lékaři bez hranic. | Foto: Pavlína Zichová

„Loňský podzim jsem strávil šest týdnů jako lékař v Jemenu ve válečné zóně. Situace je v této zemi neúnosná. Kromě války obyvatele sužuje i nedostatek potravin, čisté vody, šíří se nemoci jako malárie či cholera,“ popsal svůj zážitek Mach.

Výstava fotografií organizace pořádá u příležitosti desátého výročí otevření české pobočky. „Lékaři bez hranic vznikli v roce 1971. Za dobu své existence vykonali mnoho dobrého. Za svou práci organizace dostala také Nobelovu cenu míru. Jsem rád, že já sám jsem se do jejich práce mohl zapojit,“ řekl Mach.

Lékaři bez hranic si hlídají svou nezávislost a neutralitu, pomáhají často i tam, kam se běžné humanitární organizace nedostanou. „Jako lékaři nehledíme na místní politickou situaci či kdo je na jaké straně konfliktu.

Pomáháme všem bez rozdílu, nakonec jsou to všichni jen trpící lidé,“ vysvětluje Mach. Situace v Jemenu nepoutá tolik pozornosti zahraničních médií. Přesto nelze předstírat, že tento konflikt neexistuje.

„Jemen je trochu zapomenutá země, to ale utrpení místních nijak nesnižuje,“ dodává Mach.

Fotografie budou umístěny ve vstupní hale chirurgického pavilonu Novoměstské nemocnice až do konce června.

Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.
*Všeobecná sestra – zástup za MD, RD, 31 800 Kč *Svářeč/svářečka CO2, 22 000 Kč *technik – technická příprava výroby, 25 000 Kč Pomocní pracovníci obchodního provozu, 18 500 Kč *provozní elektrikář – Svratka, 28 000 Kč *Zootechnik, 25 000 Kč Montážní dělník, 20 000 Kč *Kvalitář, QM, 30 000 Kč + PODAT INZERÁT Škoda Octavia servisní knížka, koupeno v CZ, vyrobeno v EU, garážované, nehavarované Škoda Superb první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované, v záruce Volkswagen Transporter první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Volkswagen Golf servisní knížka Mercedes-Benz B 180 servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Fabia servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované BMW X4 servisní knížka, koupeno v CZ BMW X3 první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ + PRODAT AUTO

Lékaři bez hranic představují prostředí svých misí

Fotografie z archivu Příbramského deníku Šárka Spáčilová

Příbram – Lékaře bez hranic asi znají téměř všichni. Tato organizace má dvě poslání.

Jedním je poskytování zdravotní péče tam, kde je nedostupná a tím druhým je přinášet o tom svědectví. Názorně tím přibližují práci organizace a krizové situace či podmínky, v nichž žijí miliony lidí.

Pomáhá jim v tom interaktivní výstava Lékaři bez hranic zblízka.

Vyšetření pacienta v uprchlickém táboře v Jižním Súdánu. | Foto: Yann Libessart

Expozice tvoří dva stany, které používají Lékaři bez hranic na některých misích a k vidění bude také v Příbrami od 30. května do 2. června na náměstí 17. listopadu.

Návštěvníci si je budou moci procházet a průvodci jim přiblíží, jak vypadá intervence v případě přírodních katastrof, boj s epidemiemi (s krvácivou horečkou ebola), psychosociální pomoc lidem prchajícím z domovů kvůli válkám, nepokojům, přírodním katastrofám, extrémní chudobě, nebo jak se léčí podvýživa.

Přečíst článek ›

Pro lepší názornost mohou zájemci ochutnat terapeutickou pastu k léčbě dětské podvýživy, vyzkoušet si triáž, masáž srdce, nebo díky brýlím na virtuální realitu nahlédnout například do uprchlického tábora Domíz v Iráku.

Lékaři bez hranic jsou jednou z největších humanitárních a zdravotnických organizací na světě. Poskytují odbornou zdravotnickou pomoc ve více než 70 zemích světa, a to tam, kde se jí nedostává. Působí v oblastech postižených ozbrojenými konflikty, epidemiemi či přírodními katastrofami a poskytují pomoc lidem, kteří jsou z různých důvodů vyloučeni ze systému zdravotní péče.

Budete mít zájem:  Česko má unikátní laser pro oční chirurgii

Přečíst článek ›
Investujte do svého zdraví. Předplaťte si Deník.cz a získejte neomezený přístup k seriálu Předsevzetí 2021. Více zde.

  • Lékaři bez hranic,
  • Příbram,
  • zdravotnictví,
  • Irák

Dacia Sandero první majitel, koupeno v CZ Škoda Fabia koupeno v CZ, nehavarované Opel Corsa první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ Opel Astra servisní knížka, koupeno v CZ Peugeot Traveller nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Peugeot Traveller nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Peugeot Traveller nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce Peugeot Traveller nové vozidlo, servisní knížka, koupeno v CZ, v záruce + PRODAT AUTO

Lékaři bez hranic pomáhají doma

Ilustrační foto
Foto: Comunidad De Madrid, Reuters

Ve Španělsku a Belgii přispěchali Lékaři bez hranic na pomoc domovům seniorů, kde pro 51 klientů zbyli poslední čtyři zaměstnanci. Každý den tu umírali další lidé, bez pomoci a v naprostém osamění.

„Pro Lékaře bez hranic je velmi neobvyklé poskytovat v takové míře humanitární a zdravotnickou pomoc v evropských zemích. Ale to zapadá do toho, co organizace dělá celosvětově – zaměřuje se na místa, kde jsou lidé nejvíce zranitelní,“ přiznává neobvyklost situace mluvčí české pobočky LBH Iveta Polochová.

„Jednou z největších obětí nákazy v Evropě jsou pečovatelské domovy pro seniory a jejich obyvatelé. V některých tamních zařízeních pro seniory zemřel už každý třetí jejich obyvatel – to je úmrtnost, která by byla šokující v jakékoli krizi,“ dodává Polochová.

Němečtí lékaři upozorňují na svoje obavy nahotouKoronavirus

Organizace v tuto chvíli působí ve více než 300 pečovatelských domovů v Evropě. Drtivá většina českých a slovenských zdravotníků, kteří jezdí na mise Lékařů bez hranic, momentálně pracuje v tuzemských nemocnicích.

V Česku se podařilo za pomoci hasičů, vojáků a dobrovolníků situaci v pečovatelských domovech zvládnout. Ale třeba v tak vyspělé zemi, jako je Belgie, se stalo i to, že personál nechal klienty napospas svému osudu.

„Můj tým šel do jednoho pečovatelského domova, kde zemřelo už dvacet obyvatel na covid-19. Zůstalo jich 51. A zůstali čtyři zaměstnanci v celé budově – uklízečka, kuchařka a sestry. Tito čtyři lidé dělali, co mohli.

Běhali od člověka k člověku a snažili se situaci zvládnout, ale pochopitelně to byl naprostý chaos,“ přiblížila situaci Stephanie Goublommeová, koordinátorka LBH, která má na starost podporu pečovatelských domovů v Belgii.

Lékaři bez hranic nacházejí v zařízeních pracovníky, kteří dělají, co je v jejich silách, ale scházejí jim zdroje, specifi cký výcvik a technická podpora, kterou oni, díky bohatým zkušenostem z bojů s různými epidemiemi, disponují.

„Příliš mnoho lidí umírá v osamění, jsou vystrašení a v hrozném stavu. Jsou odtrženi od svých rodin a čelí konci svého života bez podpory a skoro bez lidského kontaktu. Nikdo by neměl takto umírat,“ říká lékařka Ximena di Lollo, která koordinuje práci v pečovatelských domovech ve Španělsku a Portugalsku.

A tak přišli Lékaři bez hranic s jednoduchým nápadem, jenž alespoň trochu dokázal pacientům ulehčit.

„Pomohli jsme jim nastavit videohovory, aby se rodiny mohly s blízkými rozloučit a v posledních momentech byli všichni v kontaktu. Dopad videohovorů je neuvěřitelný.

Mohou být ospalí, slabí a nereagující, ale když slyší mluvit svou rodinu nebo vidí na videu manžela, manželku, děti, najednou začínají reagovat. U některých se dokonce začíná zlepšovat zdravotní stav.

Nikdy jsem nic takového jako lékařka nezažila,“ popisuje Ximena di Lollo.

Své zkušenosti ze tří misí, jichž se účastnil, využil i český farmaceut Stanislav Havlíček.

„Letos jsem po návratu z Jemenu sice spal 22 hodin v kuse, ale na regeneraci jsem neměl tolik času, kolik jsem plánoval. Dva týdny poté mi začala čtvrtá mise – pomoci svým kolegyním a kolegům v českých lékárnách. Vzal jsem si na starost distribuci ochranných pomůcek pro lékárny v celém Plzeňském kraji. Vím, že bez zkušeností z misí by mi to šlo mnohem hůř,“ říká farmaceut.

Hlavní zprávy

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *