1. Alektorofobie: Strach ze slepic. Pokud se tito jedinci setkají se slepicemi, vezmou nohy na ramena.
2. Antropofobie: Strach z lidí. Lidé trpící tímto strachem kvůli němu často nemohou vyjít ani na ulici.
3. Autofobie: Strach ze samoty nebo ze sebe sama. Tito lidé mají problém žít normálně celý život. Není divu, že se někteří z nich pokoušejí o sebevraždu.
4. Basifobie: Obavy z chůze. Basiofobik jezdí pravděpodobně celý život na vozíku, aniž by měl nemocné nohy.
5. Batrachofobie: Strach z obojživelníků. Někteří lidí jednoduše nesnášejí slizké živočichy. Pokud nějakého uvidí, rozklepou se strachy.
6. Bibliofobie: Obavy z knih. Někteří jedinci jsou ještě za opicemi a netuší, že knížky nekoušou. Že nám jsou naopak k užitku.
7. Botanofobie: Obavy z útoku rostlin či sazeniček. Lidé postižení touto fobií budou pravděpodobně nejšťastnějšími na severním pólu, kde neroste vůbec nic. Tam na ně žádná kytka atentát neuspořádá.
8. Bromidrosifobie: Chronický strach ze svého potu. Nedivíme se. Pokud někdo smrdí opravdu hodně, může si z toho vypěstovat fobii.
9. Cibofobie: Strach z jídla. Tito jedinci pravděpodobně přežívají jen s umělou výživou.
10. Dendrofobie: Chronický strach ze stromů. Dendrofobik nemůže jít nikdy do lesa nebo do parku, jinak by se počural strachy.
11. Dentoskalpofobie: Obavy z párátek. Těmto lidem zůstávají kousky jídla za zuby a pravděpodobně se jim často dělají zubní kazy.
12. Efebifobie: Strach z dětí a teenagerů. Tuto fobii musí mít snad každý učitel po několika letech praxe ve škole.
13. Ergofobie: Strach z práce. To máme skoro všichni!
14. Erotofobie: Strach ze sexu nebo z konverzace na toto téma. Nemáme na mysli běžné obavy před prvním sexem, ale chronické obavy, které člověka dohánějí k šílenství.
15. Fagofobie: Strach z polykání. To je vážně nepochopitelná obava.
16. Filemafobie: Chorobný strach z líbání. Touto fobií nepochybně trpí spousta matfyzáků, kteří se holek nedokážou ani nedotknout, natož aby je políbili.
17. Fobofobie: Strach ze strachu. Jedinci postižení touto fobií trpí většinou ještě nějakými dalšími. Mají strach, že zase dostanou zase strach z jednoho dalšího jevu. To je příšerné!
18. Gamofobie: Strach z manželství. Co k tomu dodat. Někdy je lepší být sám.
19. Gefyrofobie: Obavy z přecházení po mostě. Postižený jedinec pravděpodobně viděl Karlův most jen z dálky.
20. Germanofobie: Strach z Němců. Pokud by někomu tato fobie vznikla v minulém století, kdy tu řádil Hitler, bylo by to pochopitelné. Ale dnes?
21. Hafefobie: Strach z dotyků. Pokud se člověka postiženého touto chorobou někdo dotkne, začne být nervózní a pociťovat úzkost.
22. Helifobie: Helifobika jste pravděpodobně nikdy nepotkali. Takový jedinec žije jedině ve sklepech a kanálech. Má totiž strach ze slunečního svitu.
23. Hippopotomonstrosesquipedaliofobie: Příšerný název fobie napovídá, že se jedná o strach z dlouhých slov. Pokud těmito obavami trpíte, zjistíte to tak, že toto uhozené slovo ve vás vyvolá úzkost.
24. Hypnofobie: Strach ze spánku. Nechápeme, jak tito lidé odpočívají a spí.
25. Chrometofobie: Strach z peněz. Tomu nemá šanci normální člověk porozumět.
26. Chromofobie: Strach z barev. Tento jedinec celý život pravděpodobně prožije jen ve tmavém kanále.
27. Ithyphallofobie: To se podržte! Tuhle fobii mohou mít jen muži. Znamená totiž strach ze ztopořeného penisu. Chudák, který tímto strachem trpí, určitě si těžko hledá partnerku.
28. Koprofobie: Strach z vlastních výkalů. Takový člověk musí mít velmi těžký život. Chodit každodenně na záchod s tím, že se bude bát svých výměšků, není žádná sranda.
29. Koumpounofobie: Strach z knoflíků. Tento jedinec si na sebe nemůže vzít žádnou košili, oblek ani šaty s knoflíčky. Připadají mu odporné a je z nich nervózní.
30. Kruciverbofobie: Strach z luštění křížovek. Většina lidí tuto činnost miluje. Najdou se i tací, kteří z toho mají úzkosti, což je opravdu zvláštní.
31. Melofobie: Strach z určitého druhu hudby. Tahle fobie vysvětluje bitky mezi metalisty a rapery.
32. Mysofobie: Panický strach ze špíny a nepatrných nečistot. Mysofobik stále jen uklízí a uklízí. Nemůže mít ve svém bytě ani smítko prachu. Těžší to má na veřejnosti, protože všechno kolem sebe nedokáže uklidit.
33. Nomofobie: Strach ze ztráty signálu na mobilním telefonu. Touto fobií trpí na světě zhruba pět procent lidí. Postupně se k této úzkosti pravděpodobně dopracujeme všichni.
34. Oftofobie: Touto fobií trpí někteří z nás každé ráno. Znamená to strach z otevírání očí.
35. Ombrofobie: Obavy z deště. Lidé, kteří trpí touto fobií, panikaří, když začne pršet. I v těch nejteplejších dnech, kdy je modré nebe, si s sebou raději nosí deštník.
36. Papafobie: Strach z papeže. Lidé, kteří mají obavy z papeže, buď něco velmi špatného provedli, nebo jsou fakt divní ateisté.
37. Pentherafobie: Strach z tchýně. Takovou fobií v dnešní době trpí určitě spousta mužů. Děsivých matek manželek je na světě spousta. Nemáte náhodou taky takovou chorobu?
38. Sinistrofobie: Obavy z věcí, které se nachází po levé straně. Dotyčný musí chodit jen doprava.
39. Tafefobie: Strach z pohřbení za živa. Tafefobik se nejspíš díval moc na televizi.
40. Testofobie: Strach z psaní testů. Co si budeme povídat, to jsme ve škole měli snad všichni. Dneska si to ale můžeme nechat potvrdit psychologem.
41. Urofobie: Chorobný strach z močení na nevhodném místě. To musí být šílené. Představte si, že budete mít každý den strach z toho, že vás chytne čurání třeba v práci nebo v obchodě.
42. Vomitofobie: Chronický strach ze zvracení. Vomitofobik to nejspíš v minulosti přeháněl s alkoholem.
43. Xanthofobie: Strach ze žluté barvy. Žlutá barva je pro postiženého tabu. Banán, žlutý meloun nebo citron si do pusy nikdy v životě nedá.
44. Xenoglosofobie: Strach z učení se cizích jazyků. Takový člověk pravděpodobně nikdy nevycestuje ze země.
45. Zytofobie: Strach z piva. Tuto fobii rozhodně nemá nikdo u nás v ČR. Pivo se tu prolévá hrdly po litrech.
#Eva Vogelová
→ Bude vás také zajímat: KVÍZ: K jaké psychické nemoci máte největší sklony?
FOBIE 16. října 2013 VY_52_INOVACE_ ppt stáhnout
1 FOBIE 16. října 2013 VY_52_INOVACE_220127Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Jan Kumstát. Slezské gymnázium, Opava, příspěvková organizace. Vzdělávací materiál byl vytvořen v rámci OP VK 1.5 – EU peníze středním školám.
2 FOBIE Slovo pochází z řečtiny – ze slova „phobos“, což znamená strach Je to úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí
3 FOBIE OD „A“ DO „Z“ psychických poruch charakteristických strachem z věcí, lidí nebo situací a prožitků jsou od „A“ do „Z“ stovky. zhruba u 2 % lidí mají těžký průběh. u 7 – 8 % činí určité problémy
4 FOBIE V PRAXI Fobie výrazně narušuje běžné fungování a může zasahovat do každodenního života. Pouhé pomyšlení na fobickou situaci může vyvolat úzkost.
Postižený si nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit. Řada fobii, jako například z výšek nebo z uzavřeného prostoru, je pochopitelná.
Na druhou stranu některé z fobií jsou velmi zvláštní a nepochopitelné.
5 ÚZKOST A STRACH Úzkost a strach prožil každý z nás. Mají ochranný význam. Úzkost a strach se liší: strach je určitou odpovědí na konkrétní nebezpečí. Úzkost naopak je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat. Strach trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí. Intenzita strachu je různá, od lehkého neklidu až po stav masivního prožitku strachu.
6 Ten kdo trpí těžkou fobií, se při záchvatu paniky bojí o svůj život.Výsledkem je typické vyhýbání se situacím, které působí nebo jejich velmi obtížné překonávání.
Strach je přítomen nejen při vystavení se této situaci či předmětu/ům, ale i při očekávání (anticipaci) či pomyšlení na takovou situaci. Tomu říkáme úzkost z očekávání, tedy anticipační úzkost.
Počátek fobie bývá v dětství (v dospělosti obvykle spontánně odezní).
- 7 MOŽNÉ PŘÍČINY FOBIÍ vrozená úzkostnost (30-40% případů) traumatický zážitek. psychická porucha to, že jeden z rodičů trpí nějakou fobií (riziko získání fobie se zvyšuje)
- 8 PROJEVOVÁNÍ FOBIE při setkání se stresujícím faktorem při pomyšlení na věc/situaci při pohledu na fotografii/vidění v televizi
- 9 PŘÍKLADY FOBIÍ Strach z létání – aviofobie Agorafobieje jednou z nejčastějších fobií vůbec může se projevovat jen drobnou nevolností či nervozitou, ale v extrémních případech může vážně komplikovat běžný život Agorafobie je považována za nejčastější fobii strach z otevřených prostranství, postižený se bojí např. přejít ulici 88 % postižených jsou ženy a to průměrného věku 28 let
10 PŘÍKLADY FOBIÍ Sociální fobie je jedna z poruch emocínemocný má strach z interakcí mezi lidmi, které vyžadují společenské chování – např. při představování, poznávání nových lidí, pohovoru do zaměstnání, veřejného vystupování apod.
je v současnosti třetím nejrozšířenějším psychickým onemocněním často se setkáváme se sebevraždami a nijak vzácné nejsou ani závislosti, zejména na alkoholu.
Jedinec se po dvou třech skleničkách cítí líp, je schopen společensky zafungovat a cesta k nadměrnému užívání až závislosti je naznačena
- 11 DALŠÍ PŘÍKLADY FOBIÍ ze vztekliny – lyssofobie z výšky – akrofobiez uzavřených prostorů – klaustrofobie z povodně – antlofobie z hloubky – batofobie ze špíny – mysofobie ze špíny nebo nepořádku – ataxofobie z vlasů nebo chlupů (např. v pokrmech) – trichofobie
- 12 DALŠÍ PŘÍKLADY FOBIÍ z křesťanů – christianofobiez Francouzů – frankofobie z dětí – pedofobie z teenagerů – ephebifobie ze včel – apifobie z ryb – ichtyofobie z koní – equinofobie z vyder – lutrafobie
- 13 Některé fobie mohou být velmi zvláštní a nepochopitelnéDALŠÍ PŘÍKLADY FOBIÍ Některé fobie mohou být velmi zvláštní a nepochopitelné strach z piva – zytofobie strach z křížovek – kruciverbofobie, strach ze ztráty mobilního signálu – nomofobie strach z čísla 6 – hexafobie
14 ZDROJE WATERS, Richard. Fobie: odhalené a vysvětlené. Vyd.1. V Praze: Metafora, 2009, 128 s. ISBN Sociální fobie. In: Psychoweb.cz [online] [cit ]. Dostupné z: NOVÁK, Tomáš. Fobie lze mít z čehokoliv, věděl už Freud. In: Vitalia.cz [online] [cit ]. Dostupné z:
Strach – Wikipedie
Tento článek je o pojmu z psychologie. Další významy jsou uvedeny na stránce Strach (rozcestník).
Ilustrativní obrázek vystrašené tváře z filmu Chaplin v hotelu
Strach je emoce, vznikající jako reakce na hrozící nebezpečí. Doprovázejí ho neurovegetativní projevy, zpravidla zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, někdy husí kůže. Jde o normální reakci na skutečné nebezpečí nebo ohrožení, která má jedince připravit na útěk, únik nebo obranu. Strach motivuje k vyhnutí se nebezpečí nebo k útěku před ním. Kde to není možné, tam se často strach mění na agresi.
Strach rozlišujeme na atavistický, který je vrozený (strach z bouře, ze tmy, z některých zvířat) a naučený (strach ze stáří, osamělosti, ztráty zaměstnání atd.).
Související pojmy
Strach může mít různé stupně podle intenzity:
- obava, bázeň je méně intenzivní strach, který lze poměrně snadno překonat
- hrůza, děs, zděšení je velmi intenzivní strach vystupňovaný v afekt
Strach je třeba[zdroj?] odlišovat od úzkosti, která má zpravidla delší trvání a nemá jasné zacílení – člověk trpící úzkostí nedokáže přesně vyjádřit, čeho se bojí. Zvláštní formou strachu je tréma, strach z neúspěchu a veřejného ponížení.
Strach jako emoce je velmi snadno přenosný, například při požáru ve velkém zalidněném prostoru se strach rychle rozšíří i na další lidi a vypukne panika. Lidé pak často prchají, aniž by věděli, před čím.
Strach také podporuje sugestibilitu, člověka, který má strach, snadno oklamou jeho smysly, takže věří, že vidí nebo slyší něco hrůzného – rčení říká, že strach má velké oči.
Právě sugestibilita strachu je jedním z hlavních kořenů vzniku různých pověstí, strašidelných příběhů, historek o zjevení apod.
Existují také chorobné formy strachu – nepotlačitelný strach z konkrétních předmětů a situací se označuje jako fobie (klaustrofobie – strach z malých uzavřených prostor, arachnofobie – strach z pavouků atd.).
Společenská role strachu
Strach se vyvíjí s věkem, od jednoduchých úlekových reakcí kojence, k reakcím na složitější situace (neznámé prostředí, nečekaný smyslový podnět). Strach se postupně mění s prožitými zkušenostmi a více se váže na představivost.
Přestože strach se původně vyvinul jako negativní, varující emoce, pro mnohé lidi jsou určité formy strachu příjemné a často si jej úmyslně vyvolávají – sledováním, čtením či vyprávěním hrůzostrašných příběhů (hororů), ale také provozováním tzv. extrémních sportů.
Některé pohádky vyprávějí o lidech, kteří neznají strach, nejznámější jsou Nebojsa a Jak se Franta naučil bát.
Strach jako nástroj k manipulaci
V politickém boji bývá strach využíván k manipulaci s voliči.
Odkazy
Literatura
- NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. Kapitola Strach, s. 255-258.
- Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum, 1996. Dostupné online. ISBN 80-7184-311-3. S. 1230.
- VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 64-65.
Související články
- Emoce
- Úzkost
- Paranoia
- Neuróza
- Obava
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu strach na Wikimedia Commons
- Téma strach ve Wikicitátech
- Slovníkové heslo strach ve Wikislovníku
Autoritní data: GND: 4018944-2 | PSH: 9350 | LCCN: sh85047514 | WorldcatID: lccn-sh85047514
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Strach&oldid=19498505“
Strach, úzkost nebo fobie
Pocit strachu je znám většině normálních zdravých lidí, běžný strach z reálného nebezpečí může být dokonce prospěšný. V poslední době však přibývá lidí, kteří se svého strachu v určitých situacích nemohou zbavit.
Nejenže ho nezvládnou, ale strach se pro ně stává chorobnou zátěží – trpí fobií. Strach je obava z něčeho konkrétního. Obvykle je podmíněná již prožitou negativní zkušeností. Tuto emoci doprovázejí například návaly, třes bušení srdce, chvění, změna tlaku.
Jedná se o reakci na skutečné nebezpečí. Strach je často ovlivňován naší představivostí.
Úzkost je naopak obava z čehosi nekonkrétního, často se jí říká „strach z ničeho“. Úzkostný člověk se snaží předem připravit na všechny možné problémy, které většinou nikdy nenastanou.
Úzkostní lidé se vždy snaží o stoprocentní výkon, aby nezklamali. Výsledkem pak často bývá celkové zhroucení organismu.
Přirozená úzkost
Mezi přirozené úzkosti patří obava z opuštění. Jedny z prvních pocitů strachu prožívá dítě asi v osmi měsících, v době, kdy se už dokáže od své matky fyzicky vzdálit. Toto odloučení pro něj totiž představuje jisté riziko. Děti, které trpí tzv. separační úzkostí, pak vyžadují neustálou přítomnost matky.
V lepším případě stačí, když je na dohled.
Přibližně v deseti letech si dítě začíná uvědomovat, že některé věci jsou konečné, a začíná chápat, že na světě nebude věčně. Připadá si bezmocné, protože tento fakt nemůže samo ovlivnit.
Příznačná je úzkost v pubertě, kdy se mladý člověk nedokáže plně zařadit a hledá odpovědi na otázky, co ho čeká, kam směřuje…
Co si počít se strachem?
Když vás přepadne záchvat strachu, v těle se zvyšuje adrenalin. Když se před mnoha stovkami let setkal náš předek s příslušníkem jiné tlupy, měl před sebou dvě možnosti – začít s ním bojovat, nebo utíkat pryč.
Napnuly se mu svaly, zrychlil se srdeční tep, dýchal rychleji, jeho organismus se zkrátka připravoval na fyzický výkon. Podobné reakce zažíváme při trémě, strachu či úzkosti i my, naše tělo se také připraví na akci… V této situaci se nesnažte být v klidu a relaxovat.
Možná vám pomůže pohyb a cvičení, abyste adrenalin „spálili“. Pokud zrovna nemáte možnost pohybu, zkuste namáhat svaly. I hra se svaly adrenalin perfektně spaluje.
Tréma na veřejnosti
Tréma je nepříjemný pocit před vystoupením na veřejnosti. Po zahájení činnosti by se měla „rozplynout“. Pokud se naopak stupňuje a člověk pod jejím vlivem není schopen jednat, hovoříme o patologickém strachu.
Patříte-li celý život mezi trémisty, těžko se svého strachu zbavíte ze dne na den. Pokud nejste například schopni vystoupit před fórem odborníků, ačkoli máte srovnatelné vědomosti, „trénujte“ se svými přáteli, či s lidmi, s nimiž se cítíte bezpečně.
Když to zvládnete, pokračujte dále…
Ucítíte-li, že vás pohlcuje strach, snažte se věnovat něčemu, co může upoutat vaši pozornost. Počítejte pozpátku od 1000, soustřeďte se na čtení, mluvte nahlas nebo se zhluboka nadechujte a současně počítejte nádechy i výdechy.
Fobie člověku znemožní běžný život
Fobie je úzkostí provázený chorobný strach z určitého jevu, osoby, zvířete nebo situace. Člověku, který jí trpí, velmi znepříjemňuje život, nutí jej vykonávat určité aktivity, které by jinak nedělal, nebo mu naopak některé běžné věci dělat nedovolí.
Už řecký lékař Hippokrates se ve čtvrtém století před Kristem zmiňuje o chorobném strachu, ale klasický popis fobie v dnešním chápání učinil až na konci 19. století německý lékař Westphal.
Výraz fobie pochází z řeckého slova fobos, což se rovná hrůza, děs.
Existuje řada věcí, ze kterých lidé trpí fobií, takže různé fobie mají v názvu před slovem fobie ještě jedno slovo pocházející z řečtiny a označující onen konkrétní předmět fobii vyvolávající.
Všechny fobie postiženého jedince oslabují a omezují, protože ho obtěžuje nejen strach samotný, ale i snaha vyhnout se situaci, která ho vyvolává. To ho někdy nutí i měnit životní styl. Postižený si svůj nesmyslný strach plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit.
Příznaky fobie jsou stejné jako příznaky absolutní paniky: tělo se dostane do stavu „bojuj nebo uteč“, při kterém se zrychlí oběh krve a stoupne hladina adrenalinu, protože tělo se připravuje na boj s nepřítelem nebo na útěk.
Tento proces se vyznačuje zrychleným tepem a bušením srdce, napětím svalů, pocením a pocitem nevolnosti, případně chvěním s po celém těle.
Fyzická reakce může být tak prudká, že postižený člověk může mít pocit, že omdlí, nebo dokonce zemře na infarkt nebo ho stihne mozková příhoda.
Příčiny fobií
Existuje několik teorií, které vysvětlují vznik fobií. Podle některých fobie mohou vzniknout jako následek nepříjemného zážitku z dřívějška s předmětem, kterého se teď nemocný bojí.
Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že fobie mohou být i dědičné, protože jsou důkazy, že člověk daleko pravděpodobněji trpí fobií, jestliže se tato porucha vyskytuje i v rodině. Jenže v takovém případě může jít i o naučené chování – tj.
strach odpozorovaný od někoho, kdo je nám blízký.
Školní fobie se projevuje odmítáním učení a školy vůbec. Objevuje se u dětí se sociálně úzkostnou poruchou (iracionální strach z určitých konkrétních předmětů a situací).
Někdy souvisí s již zmíněnou separační úzkostí, k níž obvykle dochází po nějaké traumatizující události v životě dítěte (stěhování, rozvod rodičů, úmrtí v rodině atd.
) Často se školní fobie může vyvinout u dětí, na které jsou kladeny příliš vysoké nároky.
Psychologové dělí fobie na dva typy
Jednoduché fobie jsou vyvolávány specifickými předměty nebo situacemi, což může být třeba strach z ptáků (ornitofobie), nebo strach z výšek (akrofobie).
Tyto specifické (izolované) fobie patří mezi nejčastější duševní poruchy (10 až 20 %), přičemž jsou jimi dvakrát častěji postiženy ženy něž muži. Některé začínají často v raném dětství (např. fobie ze zvířat kolem 4 let), naopak situační fobie teprve okolo třicítky.
Složité či společenské fobie se vyskytují vzácněji, ale jsou mnohem vážnější a mohou výrazně ovlivnit a omezit život postiženého. Například agorafobie (strach z otevřeného prostoru) se projevuje tak, že se dotyčný bojí vyjít z domu.
Výtahy, tunely, restaurace a přeplněné dopravní prostředky jsou pro lidi trpící klaustrofobií (strach z uzavřeného prostoru) noční můrou.
Sociálními fobiemi trpí lidé, kteří mají strach z kontaktu s jinými lidmi. Může jít o izolovanou fobii (např. strach z veřejného vystoupení) nebo o složitou fobii, kdy se obavy týkají většiny sociálních kontaktů.
Sociální fobie se rozvíjejí u téměř poloviny pacientů již před započetím desátého roku věku, u zbytku pacientů před 20. rokem. Muži a ženy jsou postiženi stejně. Časný rozvoj obtíží způsobuje závažné vývojové problémy: schopnost vzdělávat se, navazovat partnerské vztahy.
Léčba fobií je nutná
V dnešní době trpí strachy, obavami a depresemi hodně lidí, ale jen málokdo jim přisuzuje takovou váhu, aby se poradil s odborníkem.
Fobie jsou považovány za celkem běžné poruchy – trpí jimi asi jeden člověk z osmnácti. Přesné číslo samozřejmě neznáme, protože mnoha lidem je nepříjemné jít za lékařem kvůli tomu, že je něco děsí.
Freudova teorie
Psychoterapie vychází z Freudovy myšlenky, že existuje spojení mezi potlačovanými emocemi a fobií. Freud tvrdil, že stejně jako u mnoha forem duševních nemocí i fobie jsou způsobeny procesem potlačování, kdy existuje vnitřní boj mezi tím, co člověk opravdu chce, a tím, co je mu neustále vštěpováno, že by neměl dělat.
V takové situaci si postižený člověk promítne strach z toho, že bude jednat společensky nepřijatelným nebo nepříjemným způsobem. Nejprve je třeba objevit potlačované emoce, které vedly k fobii a potom přimět pacienta, aby se k nim postavil čelem.
Pak se může psychoterapeut pokusit pacientovi pomoci vyrovnat se se situací a odstranit zdroj věčného strachu.
Další metody léčby
Psychologové z jedné americké univerzity navrhují léčit fobie virtuální realitou. Pro svou novou metodu používají hry (podobné počítačovým) s dobrými zvukovými efekty, kdy aktéři mají pocit, že vše, co se děje, je reálné.
Pomocí takové hry je možné vytvořit hromy a blesky pro ty, co se bojí bouřek, posadit do letadla ty, co se bojí létat.
Kontroverzní technika zvaná zaplavování nevyžívá v boji proti fobii postupné kroky, ale konfrontuje pacienta s předmětem budícím strach nebo ho staví do situace budící jeho strach na dlouhou dobu, přičemž mu neposkytne žádnou možnost úniku. Tento způsob vystavení je prý daleko účinnější než alternativa postupného přivykání.
Někteří odborníci rovněž předpokládají, že může pomoci změna stravovacích návyků. Za důkaz bychom mohli považovat to, že mnozí lidé trpící fobií pijí značně velké množství kávy nebo jedí sladké bonbony a koláče – to vše jsou výrobky, jež mohou navodit pocity stresu a úzkosti.