Exotičtí komáři mohou zaútočit i u nás

Existuje až 3000 druhů komárů, krev ale vždy sají pouze samičky, které jsou schopné vysát až trojnásobek své vlastní hmotnosti.

Komáři za noc urazí klidně 10 kilometrů, ale nejsou žádnými excelentními letci. Dosahují rychlosti maximálně 3 km/h, váží od 2 do 2,5 mg a přenášejí nebezpečné nemoci, na které zemře až milion osob ročně.

Základní ochranou proti komárům jsou účinné repelenty a moskytiéry.

Bodne-li vás komár, máte jednu jistotu – že na vás zaútočila samička. Samci totiž krev nesají a živí se rostlinnými nektary.

To platí i pro samičky, které ale potřebují i krev savců jako zdroj bílkovin pro vývoj vajíček. Ty kladou do stojatých vod a životní vývoj komára dále pokračuje přes larvu, kuklu, až po dospělého jedince.

Zatímco samci se dožívají jen několika dnů, samičky žijí několik týdnů i měsíců.

Ze života komárů

Komáři jsou aktivní zejména v noci, ráno a večer, přes den jsou většinou schovaní na chladných místech, i když některé druhy sají i během dne. Bezpečným poznávacím znamením je pisklavý tón, který vydávají jednak chvěním křídel, ale také hlasivkami.

Jakmile bodnou, dostanou se do rány sliny obsahující látky zamezující srážlivosti krve a působící zároveň proti bolesti, což znamená, že napadený hostitel nic neregistruje a komár může v klidu sát.

Se slinami se ale do těla mohou dostat i nebezpečné nemoci, komáři jsou známí jako přenašeči malárie, žluté zimnice, horečky Dengue nebo viru Zika, který vzbuzuje obavy před blížícími se olympijskými hrami v Brazílii.

Jakmile jsou cizí látky v lidském těle detekovány, organismus se brání a přichází svědění. Škrábání se ale nedoporučuje, protože aktivuje další látky z komářích slin a začne začarovaný kruh…

Komáři se vyskytují nejčastěji v okolí řek a vodních ploch nebo lužních lesů, kde také probíhá testování repelentů Predator.

Jména komárů jsou často dost příznačná: u nás žije třeba komár obtížný nebo komár pisklavý. Své hostitele komáři hledají především podle koncentrace oxidu uhličitého, který vydechujeme, a kyseliny mléčné.

I z toho důvodu jsou větším lákadlem pro komáry potící se lidé.

Exotičtí komáři mohou zaútočit i u nás

Ochrana proti komárům

Základní ochranu proti komářím bodnutím a nebezpečí nákazy poskytují účinné repelenty a moskytiéry využívané zejména v tropických oblastech.

Predator nabízí vysoce efektivní repelenty pro každého, stejně jako unikátní repelentní outdoor impregnaci nebo plošný a prostorový repelent Predator 3D, tzv. tekutou moskytiéru (více v tomto článku – Prostorový 3D repelent: unikátní ochrana proti hmyzu).

Všechny repelenty Predator procházejí náročným testováním v laboratoři i v terénu a jejich účinnost potvrdil i loňský nezávislý test spotřebitelské organizace dTest, ve kterém repelent Predator Forte skončil na čele tabulky a s velmi dobrým hodnocením za ochranu proti komárům (více o testech a výsledcích zde: Repelent Predator Forte prokázal svou účinnost v mnoha testech včetně dTestu).

Repelenty Predator seženete v lékárnách, kde jsou jasnou jedničkou na trhu, ale také v super a hypermarketech, drogeriích nebo na našem eshopu.

Exotičtí komáři mohou zaútočit i u nás

Udělejte si domácí repelent proti hmyzu z levandule, rýmovníku, hřebíčku či citrusových plodů

Jak udělat přírodní repelenty proti hmyzu z levandule, rýmovníku, hřebíčku či citrusů Výlety, procházky přírodou, koupání, opalování, houbaření, zahradní párty, grilovačky, táboráky… při všech těchhle aktivitách na nás mohou zaútočit komáři, ovádi, mouchy, vosy, sršni, klíšťata a ostatní nepříjemný hmyz, kterého je v létě všude plno. Proto je dobré mít stále po ruce vlastní přírodní repelent, který si sami doma můžeme připravit například z rýmovníku, levandule, rozmarýnu, hřebíčku, citrusových plodů, šalvěje, libečku, máty nebo bazalky. Tady je sedm osvědčených domácích receptů. Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek

  1. 200 g lístků rýmovníku
  2. 1 l vroucí vody
  3. 3 lžičky jablečného octa

Rýmovník zalijeme vroucí vodou, zakryjeme pokličkou a necháme vychladnout. Přidáme jablečný nebo vinný ocet, promícháme a necháme ještě asi 90 minut rozležet. Scedíme a nalijeme do rozprašovače. Repelent uchováváme v lednici.

Prima tip: libeček, máta, šalvěj, bazalka

Místo rýmovníku můžeme použít lístky libečku, máty peprné, šalvěje lékařské nebo bazalky pravé, ale nekombinujeme je, na repelent použijeme jenom jednu bylinu.

Použití

Rýmovníkový repelent aplikujeme po dvou až třech hodinách na odhalené části těla (vyhneme se očím) před pobytem v přírodě, kde se vyskytují komáři, ovádi a další hmyz.

DIY přírodní repelent z rýmovníku

2. Repelent z kůry citrusových plodů

Ingredience

  1. 600 g citrusové kůry (limetky, pomeranče, citrony, grepy)
  2. 600 ml vody
  3. lékárenský líh (asi 500 ml)

Příprava

Citrusy – použít můžeme i jenom jeden druh – okrájíme, kůru odvážíme a zalijeme vodou a pomalu zahříváme, ale nesmí se začít vařit, na to si dáváme dobrý pozor. Prohříváme 60 až 80 minut.

Necháme do druhého dne (nejméně 8 hodin) rozležet. Scedíme. Přidáme líh v poměru 1 : 1 a s množstvím citrusové tekutiny necháme ještě asi 12 hodin rozležet.

Pak protřepeme a nalijeme do lahvičky s rozprašovačem.

Použití

Citrusový repelent se používá na postříkání těla i oblečení, opakujeme vždy po dvou hodinách. Je účinný hlavně proti vosám a komárům.

DIY přírodní repelent z kůry citrusových plodů

3. Repelentní voda z citronové trávy

Ingredience

Příprava

Do rozprašovače nalijeme destilovanou nebo převařenou studenou vodu a nakapeme do ní esenciální olej. Dobře protřepeme.

Prima tip: éterické oleje

Jako efektivní repelent se používají také další éterické oleje, především levandulový, hřebíčkový, tymiánový, eukalyptový a mátový.

Použití

Repelentní voda nejúčinněji chrání před nálety komárů a vos, jeho vůně je pro ně odpuzující a dráždivá. Než vyrazíme do přírody, pečlivě se repelentní vodou včetně oblečení postříkáme. Rozprašovač nosíme s sebou a používáme podle potřeby.

4. Levandulový octový repelent

Ingredience

250 ml jablečného octa
50 g sušených nebo 100 g čerstvých květů levandule
50 ml růžové vody 
10 ml lékárenského lihu (nebo vodky)

3 ml levandulového esenciálního oleje

Příprava

Do zavařovací sklenice nasypeme sušenou levanduli a zalijeme ji octem tak, aby byla zcela ponořená. Sklenici uzavřeme a necháme dva až tři týdny macerovat, každý druhý den protřepeme. Scedíme přes jemné sítko nebo kávový filtr. Přilijeme růžovou vodu, levandulový olej a vodku. Důkladně protřepeme a přelijeme do lahvičky s rozprašovačem.

Použití

Levandulový repelent funguje účinně zejména jako ochrana před klíšťaty. Když si naplánujeme procházku do přírody, nastříkáme si levandulovým octem celé tělo, hlavně nohy a ruce. Opakujeme po dvou hodinách.

DIY přírodní repelent z levandule

5. Rozmarýnový olejový repelent

Ingredience

  1. 40 ml mandlového oleje
  2. 50 kapek rozmarýnového nebo tymiánového esenciálního oleje
  3. asi 400 ml destilované vody
Budete mít zájem:  Prodělal jsem COVID-19: jak dlouho funguje imunita a jak se po nemoci chovat?

Příprava

Smícháme oleje s destilovanou (nebo studenou převařenou) vodou, protřepeme a necháme 24–32 hodin v chladu. Přelijeme do malé lahvičky s rozprašovačem.

Použití

Rozmarýnový repelent je nejen účinným ochráncem před veškerým létajícím hmyzem, ale dá se použít i jako první pomoc na štípance. 

6.  Hřebíčkový olejový repelent

Ingredience

  1. limetky a citrony
  2. 25–30 hřebíčků
  3. asi 1,5 l slunečnicového oleje

Příprava

Do dvoulitrové zavařovací sklenice napěchujeme nakrájené citrusy a nahrubo podrcené hřebíčky. Zalijeme horkým olejem, všechno ovoce musí být pod hladinou. Uzavřeme. Sklenici uložíme na chladné a tmavé místo, necháme rozležet zhruba měsíc. Potom scedíme.

Použití

Výhoda olejového odpuzovače hmyzu proti lihovému je, že vydrží na těle déle. Repelentem potíráme na těle místa, kde pulzuje krev; ochrání nás před hmyzem asi tři hodiny.

DIY přírodní repelent z hřebíčku

7. Rychlý repelent

Ingredience

  1. 150 ml vodky
  2. 15 kapek esenciálního oleje Eukalyptus
  3. 30 kapek esenciálního oleje Geranium  (Pelargonie)
  4. 30 kapek esenciálního oleje Máta peprná
  5. 2 lžíce vinného octa  

Příprava

Vodku a esenciální oleje nakapeme do lahvičky s rozprašovačem a dobře obsah protřepeme. Poté přilijeme ocet a opět vše dobře protřepeme. 

Použití

Repelent dobře účinkuje proti komárům, muškám i vosám, aplikujeme jednou za 2 hodiny od hlavy až k patě. Před klíšťaty chrání zhruba jednu hodinu.

Mohlo by vás ještě zajímat:

Diskuze(0) Zavřít diskusi Zkopírovat odkaz na tento článek

Komár přenášející ziku a dengue se rozšířil do půlky Francie. Objevil se už i na Moravě

Každý jedinec tohoto druhu komára není nutně přenašečem některého ze zmíněných virů, stává se jím pouze v případě, když nasaje krev infikovaného člověka, většinou mimo území Evropy. Od prvního výskytu komára tygrovaného před patnácti lety zaznamenaly úřady 22 případů nakažení virem dengue a 31 případů nakažení virem chikungunya přímo ve Francii.

Morava a exotické nemoci

Komár tygrovaný se od roku 2012 ojediněle objevuje i na Břeclavsku na jižní Moravě. A právě na stejném území se také objevila už řada nemocí, které jsou pokládané za exotické. Toto výjimečně teplé území je spojované například s malárií, a to už dlouho.

Zdrojem této choroby byli právě komáři – podle jejího nejčastějšího místa výskytu se jí říkalo hodonka.

Právě v Hodoníně a jeho okolí byla nejrozšířenější, přenášeli ji tam komáři rodu Anopheles; postihovala především chudší vrstvy obyvatel a měla obvykle jen mírný průběh.

Fakta

  • V druhé polovině 19. století začal její výskyt výrazně klesat a v následujícím století se objevovala již jen sporadicky. K přechodnému zvýšení došlo po 2. světové válce s vrcholem v roce 1946 (84 hlášených případů). Posledních 5 onemocnění bylo zjištěno v roce 1950. V současné době se zde malárie nevyskytuje.

Další exotickou nemocí, která se na Moravě objevila, je západonilská horečka. Potvrdilo se to u nálezů z let 2015 a 2016.

 V Česku zatím sice není znám případ, kdy by se nemoc přenesla z komára na člověka, takové riziko ale podle odborníků existuje. Proti západonilské horečce doposud neexistuje očkování ani následná léčba.

Onemocnění způsobuje těžké následky a pro infikovaného člověka může skončit i smrtí.

Vědci našli v minulosti komáry nakažené tímto virem na jižní Moravě. „Není ale vyloučeno, že se vyskytují i jinde v republice,“ řekl epidemiolog Oldřich Šebesta z Krajské hygienické stanice v Brně. Virus izolovali u komára rodu Culex modestus, který se vyskytuje především u rybníků, mohou se ale adaptovat i do městských podmínek.

„Je to věc známá desetiletí, že se na našem území může vyskytovat západonilská horečka,“ potvrdila už vloni vedoucí Národní referenční laboratoře pro arboviry Hana Zelená.

Do Česka západonilskou horečku pravděpodobně zavlekli migrující ptáci, kteří sem přilétají ze saharské Afriky. Od nich se nakazili i komáři. „Zatím v Česku nevíme o případu, že by se západonilská horečka přenesla z komára na člověka.

Riziko ale existuje a každý by si měl pořídit kvalitní repelent,“ uvedl Šebesta. Jihomoravští epidemiologové zjistili v minulosti nákazu západonilskou horečkou u komárů během pravidelných kontrol. „Nedá se přesně říci, kolik jich může být.

Z celkového množství komárů možná několik procent,“ odhadl Šebesta.

Co přinese budoucnost

Výzkum vědců z německého Bayreuthu a Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí ve Stockholmu popsal, jaký vliv může mít na šíření některých těchto chorob klimatická změna. Věnovali se viru chikungunya – pokud by se rychlost globálního oteplování světa zvýšila, bude nemoc běžně pronikat do jižní Evropy i Spojených států. 

Virus chikungunya (čte se čikuguňa) byl popsán v polovině dvacátého století v Tanzanii a Ugandě. Domorodci ho pojmenovali podle jeho projevů – v jazyce makonde znamená „chodit shrbený“.

Způsobuje ho arbovirus z rodu aphavirů; mezi jeho projevy patří horečka, bolesti kloubů, hlavy i svalů. Na tuto chorobu neexistuje lék, léčí se tedy jen její symptomy, především horečka. Přenáší ji dva druhy komárů – komár tygrovaný a komár tropický.

Klimatická změna pomáhá jejich šíření do míst, kde nikdy předtím nežili.

Ibiza: Komáři tygrovaní zaútočili na slavný ostrov!

Místo nekonečných tanečních radovánek. Ostrov, na kterém je snadné sehnat drogy stejně jako jídlo. A v neposlední řadě také turisticky vyhledávaná lokalita. Řeč není o žádném jiném místě než španělské Ibize. Jenže ráj elektronické hudby se nyní proměnil v peklo kvůli invazi komárů tygrovaných.

Experti říkají, že za přemnožením komárů tygrovaných stojí pandemie koronaviru. Kvůli ní byly ve Španělsku uzavřeny hotely s bazény i plovárny zaměřené na koupání. A právě komáři se líhnou ve vodě.

Vylíhnutí trvá jen 12 dní

Komárům tygrovaným to trvá 10 až 12 dní a jsou přitom čtyřikrát větší než normální komáři. Vědci se domnívají, že se kvanta pichlavých bestií vylíhla právě v nečištěných a neošetřovaných bazénech. Jejich bodnutí je přitom bolestivé.

Komáři tygrovaní navíc mohou přenášet celou řadu nemocí včetně horečky dengue nebo žluté zimnice. „Je to skutečný zdravotní problém pro veřejnost,“ zaznělo od ekologické rady na Ibize. Odborníci proto radí používat zejména repelenty.

Repelenty pomáhají

Ty jsou nejlepší ochranou před hmyzem včetně klíšťat a komárů. Každý, kdo má teplotu vyšší než 38 stupňů Celsia, by měl také vyhledat lékařskou pomoc. I ve Španělsku začalo postupné rozvolňování. Snad komárů brzy v zemi ubude.

Budete mít zájem:  Artritida: nemoc nejen těla

Komár tygrovaný v Česku?

Nebezpečný hmyz dorazil už před mnoha lety i do kontinentální Evropy. Od prvního výskytu komára tygrovaného před patnácti lety zaznamenaly úřady 22 případů nakažení virem dengue a 31 případů nakažení virem chikungunya přímo ve Francii, kde jsou poměrně častí. Komár tygrovaný se od roku 2012 ojediněle objevuje i na Břeclavsku na jižní Moravě.

Nejnebezpečnější zvířata našich dovolených. Zmije není jediná, která vás může ohrozit na životě

Plánujete dovolenou v cizině, nebo zůstanete v rodném kraji? Některá exotická místa mohou být strašákem, protože nebezpečí někdy čeká na každém rohu.

Zatoulat se v lesích západní Ameriky, brouzdat pouští v Austrálii nebo se osvěžit u řeky v Africe vás může nemile překvapit návštěvou neočekávané společnosti.

Jaká jsou nejnebezpečnější zvířata na světě a máme některé z nich i v České republice?

Setkání s takovým prasetem divokým taky nemusí být úplně bezpečné. I bez dvojsmyslu se jedná o minimálně stokilové zvíře, které když brání čest svojí rodiny, může velmi nepříjemně zaútočit. 

Ty letní dny zažil každý. Nepříjemný bzučivý zvuk a štípání po celém těle. Komár umí být velice nepříjemným doprovodem na procházce podél řeky. Ať už jste u Berounky, nebo u Nilu, nikdy nevíte, kdy se jedno štípnutí promění v noční můru.

Komáři totiž sami o sobě nebezpeční nejsou, ale množství nemocí, které přenášejí, může být v některých případech i smrtelné.

  Žlutá zimnice a horečka dengue ze sosáčku nevinného komára ročně usmrtí okolo jednoho milionu lidí na celém světě…

Žába

Česká ropucha vás na životě neohrozí. Stejně tak ani ve francouzské restauraci, při podávání místní speciality, vám může zaskočit maximálně její kost v krku. Jiný případ už jsou žáby z Amazonie.

Jed z místní  žáby může usmrtit až deset lidí. Tzv. šípové žáby své potenciální nepřítele na hrozbu upozorňují křiklavými barvami.

Selfie se u tohoto druhu skokana rozhodně nedoporučuje.

Klíště. S komárem se jedná o dvě miniaturní stvoření, která mohou způsobit obrovské zdravotní problémy. 

Titul toho úplně nejnebezpečnějšího zvířete Afriky vyhrává hroch. V silné konkurenci se tento mohutný tvor, žijící ponořen většinou po uši ve vodě, nenechal zahanbit. Ročně svými útoky zabije až tisíc lidí.

Překvapení je, že je velmi rychlý, a tak je schopen člověka vmžiku doběhnout na břehu. Další oblíbený způsob útoku se soustředí na převrácení nebo likvidaci lodě v jeho “rybníčku”.

  V České republice se do ohrožení tohoto afrického velikána dostane jedině nějakým hloupým kouskem v zoologické zahradě.

Hadi

Většina lidí se znechuceně oklepe při představě plížícího se hada. Být spolknut anakondou v Amazonii se vám pravděpodobně nepoštěstí, ale takové škrcení už je jiná disciplína.

V našem kraji můžete narazit na jediný druh, který vás může opravdu zabít. Zmije obecná svojí dávkou jedu představuje hlavně ohrožení pro starce nebo malé děti. Silný dospělý jedinec by na životě ohrožen být neměl.

Zmije je velmi plaché zvíře a uštknutí by tak mělo být velmi smolnou náhodou.

Nejbizarnější domácí mazlíčci. Fretka ani hadi už nejsou v módě, teď letí tahle zvířátka. Více čtěte zde.

Virus zika, komáři, klimatická změna a snadné cestování tvoří dohromady nepříjemný problém

Komár tygrovaný (na snímku) je jedním z přenašečů viru zika. Druhým je komár egyptský. Platí ovšem, že ne každý komár je virem infikovaný. V tropech je navíc celá řada druhů komárů, které vir zika nepřenášejí.Licence | Některá práva vyhrazenaFoto | John Tann / Flickr Virus zika je znám už dlouhou dobu, velká pozornost se mu však nevěnovala, protože domovskou Afriku více trápily jiné choroby. Kvůli klimatickým změnám, velké dopravní provázanosti světa a komárům se však virus zika stal vcelku vážným tématem, který začíná zajímat i zcela netropické oblasti jako je Severní Amerika či Evropa. Virus zika byl poprvé zaznamenán v roce 1947 v Ugandě u několika opic odchycených z volné přírody. Exotické choroby ale k Africe tak nějak patří a proto tehdejší objev dalšího tropického horečkového viru nevzbudil žádný zvláštní zájem veřejnosti. Nestalo se tak ani o pět let později, když se ukázalo, že zmíněný virus může sporadicky zaútočit i na lidský organismus. Potenciální nabídka nemocí přenášených moskyty a komáry je v Africe velmi široká a tak se virus zika zařadil stranou vůči mediálně slavnějším horečkám: dengue, žluté zimnici anebo v Tanzanii neslavně populární kroutící horečce Chikungunya. Ostatně, větší starosti dělala africkému kontinentu vždycky spíše malárie, která i v současné době ročně připraví o život dva až tři miliony lidí. Epizodické případy zika izolované na relativně geograficky malé ploše v Ugandě, Tanzanii nebo Burundi proto mnoho pozornosti nevyvolaly.

Situace se poněkud zkomplikovala v osmdesátých letech, kdy se začala množit hlášení o výskytu viru z různých koutů světa. Tyto zprávy byly poněkud chaotické, už proto, že 80 % infekcí probíhá bez zvláštních příznaků a ve zbývajících 20 % se často symptomy kryjí s ostatními tropickými „hmyzími“ horečkami. V obsáhlém výčtu doložených i hypotetických případů nechyběla prakticky žádná tropická země od Asie po Jižní Ameriku. Dosud se ale jednalo o individuální případy a počty nakažených v řádu jednotek, kterým byl vlastně společný jen přenašeč viru. Tím se staly dva zástupci komárů rodu Aedes. Naštěstí ne každý komár nebo moskyt v tropech náleží k tomuto rodu, a zdaleka ne každý komár je virem infikován. Pravdou ale je, že konkrétně komárům egyptským (Aedes aegypti) a komárům tygrovaným (Aedes albopictus) se daří virus po světě úspěšně šířit.

Šíření invazních druhů – nepůvodních komárů – a šíření virů má mnoho společného. A není divu, že v případě viru zika mají epidemiologové důvod k obavám.

Brazílii, která dnes zažívá virovou pandemii, navštívilo od září roku 2014 do srpna 2015 skoro 10 milionů zahraničních turistů.

Ti se mohli teoreticky stát dalšími nosiči viru, který je podle posledních informací Světové zdravotnické organizace schopen přenosu krví, slinami a při pohlavním styku. Celkem 65 % turistů z oněch necelých deseti milionů zamířilo do USA, 27 % do Evropy a 5 % do Asie.

A zde se v teoretické rovině může situace s infekčními komáry (nakaženými Zikou od turistů z Brazílie) opakovat. Důvod? Až 60 % rozlohy USA je územím vhodným pro život komárů Aedes albopictus. Potenciálnímu nebezpečí je tu vystaveno zhruba 30,5 milionu obyvatel.

Budete mít zájem:  Nejúčinnější první pomoc při artritidě? Chůze!

Larvy a vajíčka komárů rodu Aedes jsou poměrně odolné. Například lehce prověšená plachta kamionu, ve které se po dešti usadila voda, je ideální mikroprostředí pro vývoj larev, které vstoupí do komářího života o tisíce kilometrů dál, než byly nakladeny.Licence | Některá práva vyhrazenaFoto | Conred Guatemala / Flickr

První velké epidemie viru zika otřásly v roce 2007 Mikronésií a v roce 2013 pak Francouzskou Polynésií. Loni se už hovořilo o dramatickém vzestupu počtu epidemických událostí v Africe, Střední a Jižní Americe, Karibiku a Pacifiku.

A aby toho nebylo málo, geometrickou řadou se zvedl počet hlášení výskytu komárů Aedes aegypti a Aedes albopictus z míst, kde o nich před deseti lety ještě nebylo ani slyšet, a to často zcela mimo „tropické“ oblasti.

Američané se děsí, protože exemplář potenciálně nebezpečného komára Aedes albopictus byl zajištěn hygieniky až daleko na severu, ve Washingtonu. Brazilci vyhlásili poté, co se virem zika nakazilo 1,5 milionu lidí, stav ohrožení, a armáda rozdávala lidem repelenty.

Ani v Evropě není klid. Ví se o lokalitách ve Španělsku, Itálii a Francii, kde se oba zmíněné druhy na mokřadech vyskytují docela běžně.

Ušetřena nebyla ani Česká republika. Komár Aedes albopictus byl zjištěn v roce 2012 u Mikulova, byť v dalších letech nebyl jeho výskyt potvrzen.

„Propuknutí děsivé pandemie“ a bleskové „Davové nákazy tropickým virem“ se pochopitelně líbí bulvárnímu tisku, a „Nečekaný výskyt krevsajících komárů mimo jejich typický areál“ nahrávají milovníkům konspiračních teorií o skrytém řízení světa. Pravda o šíření viru zika je ale zcela prostá.

Ve hře je kombinace environmentálních faktorů, které příhodně nahrávají šíření obou invazních druhů komárů mimo jejich tradiční tropický areál.

Přispívají k tomu i dílčí projevy klimatických změn, ať už zvýšení průměrné teploty v dané sezóně (urychlení růstu komárů), snížení počtu mrazivých dní (které by přes zimu likvidovaly uložená komáří vajíčka), přívalové deště a povodně (které skrze tůně a kaluže sekundárně vytváří vhodný prostor pro vývoj larev). A pochopitelně také klimatický posun areálů vhodných k osídlení, lidmi urychlená dynamika migrace invazních druhů, nedostatek přirozených predátorů. A pokud bychom si chtěli problém poněkud zkomplikovat, bylo by vhodné do něj zařadit také užitý model lesnického, vodního a zemědělského hospodaření na daném území, ekonomickou situaci v regionu a případně i náchylnost obyvatelstva vůči epidemiím.

Jedním z limitujících faktorů pro rozšíření komárů rodu Aedes je teplota, která může v kombinaci s dalšími příhodnými prvky spustit komáří kalamitu a tím teoreticky zvýšit pravděpodobnost přenosu Ziky.

Teplejší vzduch umožňuje viru rychleji uzrát ve studenokrevném komárovi, takže je větší pravděpodobnost, že se hmyz stane i během krátkého komářího života nakažlivým.

Vyšší teploty mají dále za následek, že komáři jsou hladovější a mohou pak chorobu přenést na více lidí.

Určitou ironií je, že komáři rodu Aedes jsou ve své podstatě velice chabí letci. Od svého rodiště, tůňky nebo vodní strouhy, nejsou obvykle schopni uletět dále než na 400 metrů.

Jak se tedy mohli rozšířit do celého světa? Pomáhají jim v tom nevědomky sami lidé, formami pasivního přenosu. Komár totiž může bez problémů „cestovat“ v kabině automobilu, na podvozku náklaďáku, v balíku slámy, nebo v kabině letadla.

O přežití takového cestovatele v cílové destinaci pak rozhoduje jediné: příhodné klima. Ať už se jedná o jedince infikovaného či nikoliv, není to pro něj cesta bez rizika. Komár je totiž poněkud křehkým zbožím, s omezenou dobou životnosti.

Většina zástupců rodu Aedes nepřežije déle než dvanáct dní. Komáři několik týdnů uzavření v lodních přepravních kontejnerech žádné velké riziko nepředstavují. Komáři, kteří cestují letadlem, už ale ano.

Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

Tento neřízený transport ale nemusí podnikat jen komáři, ale také jejich larvy nebo vajíčka. A ty jsou podstatně odolnější. Představte si například lehce prověšenou plachtu kamionu, ve které se po dešti usadila voda. Ideální mikroprostředí pro vývoj larev, které vstoupí do komářího života o tisíce kilometrů dál, než byly nakladeny.

Vajíčka se také mohou udržet v bahně na pneumatikách nebo holinkách a zůstat „připravená k použití“ v suchu po dobu jednoho roku. Pro Evropu zatím představuje potenciálně menší riziko komár Aedes aegypti, který je skutečně stavěn na tropické a subtropické klima, ale v chladnějších regionech přežít nedokáže.

Horší je to už s Aedes albopictus, který dokáže „prohibernovat“ i v nehostinném klimatu s nižšími průměrnými teplotami.

Pracovníci guatemalského ministerstva zdravotnictví při zásahu proti proti komárům egyptským, který je přenašečem jak viru zika, tak horečka dengue a chikungunya.Licence | Některá práva vyhrazenaFoto | Conred Guatemala / Flickr

Otázka chladných a teplých regionů ale není ve skutečnosti tak důležitá. Bzučící jedinec, kterého nasála klimatizace letadla ve sluncem rozpáleném brazilském Pernambucu, není po přistání vypuštěn do chladu deštivé Anglie.

Uvítá ho klimatizovaný a vyhřátý dopravní terminál a město, které má díky efektu tepelného ostrova teplotu až o 8 stupňů Celsia vyšší, než okolní krajina. Není tu sice tak teplo, jako v tropech, ale na přežití to stačí.

Velké evropské metropole a jejich urbanizované okolí jsou v mnoha ohledech optimálním prostředím. Louže na ulicích, mělké zkanalizované toky, polo-vypuštěné nádrže, voda usazená v záhybech starých pneumatik, to vše jsou ideální líhně pro komáry.

A ti se s novým městským prostředím sžijí o poznání lépe, než jejich potenciální predátoři, vázaní na přírodní krajinu.

Problematické mohou být i jiné, už tak dost nepříjemné události, jako povodně a rozlivy řek v důsledku přívalových dešťů. Po povodních se široce otevřená krajina na čas změní v močál, plný „komářích“ tůněk. Když se tak stane v příznivém období, například během horkých letních měsíců, je komáří boom nastartován v plném rozsahu.

Komáří přenašeči Ziky se v České republice až na epizodické případy zatím skutečně nevyskytují. Do budoucích let by bylo dobré se na takový případ připravit.

Za evropský vzor mohou být v tomto ohledu považováni Britové, kteří disponují rozsáhlým monitorovacím systémem a kteří provádějí řízené zaplavování přírodních lokalit mimo komáří měsíce, rozsáhlý výzkum možných tras invazních druhů a jsou schopni v případě potřeby mobilizovat pohotovostní zdroje.

reklama

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *