Existuje G bod, nebo ne? Vědci nemají jasno…

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Jsou vědci, co celý život pátrají po ET, další hledají Higgsův boson a lidstvo to stojí miliardy. Tak proč si doma, za všeobecného souhlasu a nadšení, nezapátrat po bod G. Má to více pozitiv, než negativ, tak proč od toho lidi zrazovat. I kdyby se nakonec nic nenašlo, nikdo určitě času a námahy nebude litovat.

ja ho nasel, jen je pravda ze jen u jedne partnerky. Rozebirali jsme to a na to povazuje za svuj bod g. Velmi zvlastni hrbolek uvnitr hluboko na spodni strane. Mozna ho nema kazda, mozna neni tak vyrazny jak u bejvalky ale existuje

Kdyby se páni vědci místo koukání do papírů podívali do svatyně jejich manželek, přítulkyň a milenek asi by měli větší štěstí v hledání tohoto maličkého houbovitého hrášku. Zatím jsem vždy s úspěchem tento bod nalezl a přítelkyně si nestěžovali ba naopakTo by stejně mohli hodit přes palubu i náboženství :-DNavíc tady jde o reálnou skutečnost, kterou si může každý najít ve své přítelkyni. Chce to jen méně teoretizovat a více se věnovat praxi, což těmto vědcům nedošlo.Ovšem s popíráním G-bodu je to stejné jako s aspirinem. Jeden čas to byl největší jed a dnes se zase pisálkům hodí do krámu, že je to všelék a navíc velmi zdravý.Jednou je černá bílou a příště opět černou. Nepřijde Vám, že se nejen v této zemi velmi těžko hledá médium, které by mělo skutečné a reálné zprávy? Médium, které by informovalo o skutečnostech důležitých (například kdo, kam a proč odjel (Nečas, francie loni v létě, lóže) a vyhnulo se blábolům o nýmandech, které nazývají celebritami. Pouze krejí reálie Vlastenec

A on se přitom nachází úplně někde jinde, přece v (!)

Něktěří zapálenější vědátoři hledají bod G sklapelem na pitevně.Mohou pak dojít k jinému závěru než že jej nenašli??

…skalpelem…

No jde o to, jestli pitvají mrtvolu

Tihle vědátoři rozhodně nic skalpelem nehledali. Každý student medicíny se zkouškou z anatomie vám jasně popíše nervová zakončení v místě kterému se říká bod G. Účelem tohoto článku je pouze rozvířit fakta a uklidnit muže a ženy, kteří se marně snaží bod G najít. Přece jen všichni lidé nejsou stejní a některé ženy prostě nemají bod G výrazně citlivější, nemohou přijít na to jak ho dráždit, atp., takže mají dojem že neexistuje.

Něčeho je hledat třeba….. Dojde ke sblížení, ať se najde pravá G-zóna nebo ne, chce to jemnost a gelíček a šikovné prstíčky… Nebo … projíždět špičičkou mezi široce roztaženými pysky od hráze šikmo vzhůru… na povrchu se trefí poštěváček a při malinko větším zanořením spoj malých stydkých pysků, a při zasunutí ještě větším přední stěna pochvy, kde se hledává G bod…. Nebo se povyleze nejvýš co jde ohnout dolů a při pevně sevřených stehnech partnerky navíc tisknutých mými koleny, se ztopoření tiskne od venušina pahorku směrem k hrázi na poštěváček a dovnitř mezi pysky postupovat jednou k hrázi, jednou dovnitř – dovnitř je dobré vzít kamaráda do ruky u kořene a pomáhat mu co nejvíc se tisknout k místu hledaného bodu G a rejdit a příště zase co nejvíc dovnitř na doraz a ven a … Prostě, hledání je krásné…

To je úroveň, ukrást a přeložit článek z BBC a ani neuvést zdroj…http://news.bbc.co.uk/2/hi/8439000.stm

Ehm, cetl jsi to? Mne prijde, ze ty clanky maji spolecny akorat titulek.

„Their study in the Journal of Sexual Medicine is the biggest yet, involving 1,800 women, and it found no proof.The King's College London team believe the G-spot may be a figment of women's imagination, encouraged by magazines and sex therapists.“ – „Hledali marně, jak konstatují v magazínu Journal of Sexual Medicine.Jejich zjištění podporují už dřívější závěry odborníků z King's College London, jejichž výzkumu se účastnilo 1 800 žen. Byla to jedna z největších studií o daném tématu a nenašla žádný důkaz existence bodu G.““The Gräfenberg Spot, or G-Spot, was named in honour of the German gynaecologist Ernst Gräfenberg who described it over 50 years ago. “ – „Bod G byl pojmenován podle německého gynekologa Ernsta Grafenberga, který ho v roce 1950 údajně objevil.“To mi přijde poměrně společné;)

ještě neznamená ,že žádný body G nejsou

Pouhým dotykem je vyvolán orgasmus o síle jaderné zbraně. A nachází se hluboko v krku…

Spíš nepřesná narážka na bod B :-)http://mikrom.cz/text-b-bod/

My, co nejsme vedci a sexuologove, jsme nikdy nehledali jeden specificky bod, ktery je stejny u vsech zen. Nam proste staci oznacovat timto terminem mistecko v muslicce (vagina je desne surove slovo), jehoz drazdeni privadi danou partnerku k silenstvi v tom dobrem slova smyslu. A jestli je nahore, dole, vlevo, vpravo nebo nekde v jine dimenzi, na tom nam zas tolik nesejde. Hlavni je, kdyz se najde 🙂

„Můj názor je, že bod G je jen rozšířením klitorisu vevnitř vaginy,“ řekl KilchevskyZdroj: http://xman.idnes.cz/vzdejte-to-bod-g-nenajdete-protoze-neexistuje-tvrdi-vedci-p3o-/xman-sex.aspx?c=A120120_154847_xman-sex_froA on někdy někdo tvrdil něco jiného??? Kolik je Klichevskymu,že na to přišel a teď

Můj muž je skvělý milenec. Nikdy mě nezanedbává. Bod G existuje nebo je tam prostě něco, co při stimulaci zezadu funguje naprosto spolehlivě. A co se týče mokrého orgasmu, jak píše no fear níže, taky se k němu dá dospět. K tomu je ale potřeba vytrvalý průzkumník a badatel, jako je můj muž, který toto téma podrobil nejprve důkladnému teoretickému studiu – porno+diskuse plné „manuálů“ zkušenějších a pak… Pak se nám to začalo dařit. Pro mě něco naprosto nového, s normálním orgasmem se ten „mokrý“ nedá srovnat. Vždycky jsem z něj ale až příliš vyčerpaná. Doporučení: u postele mít aspoň půl litru pití a hned po vypít a na postel dát něco nepromokavého.

technická – Vzhledem k původnímu a hlavnímu významu sexuálního aktu – tedy k rozmnožování – se domnívám, že mokrý orgasmus je vlastně porucha.

To možná je, ale stojí za to prožít. Máme už dvě děti, takže se občas milujeme i kvůli příjemným pocitům, než jen kvůli množení se.

Mokry orgasmus je predevsim sok, kdyz clovek neni dopredu od nove partnerky upozornen, ze muze neco takoveho cekat. Gauc se pak kuprikladu cisti dost blbe 😉

Uprimne Vam Vaseho muze zavidim. Samozrejme v dobrem, porad jeste doufam, ze treba takoveho taky potkam.

Každá žena je jiná. Jedna mít mokrý org.mít může další prostě jen normální a další si to neudělá ani sama. Je to různý. Projednu ženu jsem byl sexuální bůh a pro druhou průměr…podle mě je to o souhře, ženský psychice, naladění, očekávání atd. A to se může měnit i u jedný baby.

super, kdyby mi nejaka chtela vycinit sledovani porna, budu argumentovat, ze jsem pruzkumnik badatel… 😛

Taky jsem se kvůli tomu dřív vztekala a doteď mě iritují ty slepené A4 v odpadkovém koši u počítač, ale člověk prostě po deseti letech dojde k tomu, že je to neměnné. Prostě chlapi a porno jsou kamarádi. Velicí!

Ta moje reakce nebyla ani tak na to sledovani porna jako na to, ze ten muz je pruzkumnik, ktery se pidi po tom, jak sve zene doprat jeste vetsi rozkos. To porno – nemyslim si, ze by mu zrovna k tomuhle cili pomohlo. Ale kdyz se mu to podarilo, tak lze primhourit oko.

a ze zadku do pusy uz si zkousela?

Co je to „uz si zkousela?“ Myslíš jako „už jsi zkoušela?“ Pokud jo, věz, že po tom je Ti velké h…o

Ty jsi si začala…

ale každá má přítelkyně byla ráda, když jsem ho amatérsky a neuměle hledal.

Toto není článek o Gambrinusu, děkujeme za pochopení…

A co je pak toto? http://www.nejlevnejsivibratory.cz/we-vibe-3/ článek je jen výmysl pro pobavení!

a budu hledat dál

bod G je mýtus … stejně jako ve všem platí – bez práce nejsou koláče pozorný milenec bývá zpravidla odměněn …

…bod G je mezi body F a H

Prave minuly mesic jsem to v praci poradil kamosovi .Za tyten jsem ho potkal a sam me s usmevem rikal PARADA.Rika stara tak rvala az decka probudila a voda vsude kolem.Problem je ,ze to neni lehke najit ,ja ho porad hledam,ale vim ze tam urcite je .On ho trefil prstem je to mnohem snazsi nez ptakem.Nejvetsi sance  to trefit je tak po hodine sukani kdyz uz ma tak 10-15 normalnich orgasmu.Mam strach,ze pristi tyden dalsi vedec /blbec vyleze s tim ze zeny nemaji orgasmus jen muzi,nechapu kdo ty idioty plati.

Staníku, ty už zase kecáš!!!

jej očividně právě našla

Tak jdem hledat jiný bod 🙂

Na co teď budu balit holky? Normálně jim řeknu, že jim ten G spot najdu, že jsem studovanej „terapeut“ a voni jdou. Teď když budou vědět, že žádnej není, co si sakra počnu?

nePOČNEŠ

Existuje G bod, nebo ne? Vědci nemají jasno..

Věčně nepolapitelná nejsilnější ženská erotogenní zóna, tzv. G bod, nutí mnoho vědců i laiků lámat si hlavu.

Odborníci i nadšení amatéři se ho snaží najít a jedni přesvědčují druhé o tom, jak tajemný G bod vypadá a jak se ženy po jeho nalezení a správném ovládání chovají. Jenže poslední studie zasadila existenci G bodu těžkou, možná dokonce smrtelnou ránu.

Podle týmu z britské King´s College je G bod pouhý mýtus, na kterém se přiživují ženské časopisy a sexuální terapeuti. Jak to tedy je?

Někdo má, někdo nemá

Tým britských vědců zveřejnil výsledky své práce v odborném magazínu Journal of Sexual Medicine. Jde o největší studii, jaká kdy byla na poli hledání G bodu provedena. Její autoři zkoumali celkem 1800 žen; šlo výhradně o dvojčata, jak jednovaječná, tak dvojvaječná. Vycházeli totiž z faktu, že pokud mají dvojčata stejnou genetickou výbavu, měla by být stejná i v intimní oblasti. Vědci předpokládali, že by tak pravděpodobně měly mít i G bod ve stejných místech. Mezi dvojčaty však byly takové rozdíly, až vědci došli k názoru, že jde o výmysl.

Čtěte téma: Milujeme se, aniž bychom chtěli

G bod získal název po německém vědci Ernstu Gräfenbergovi, který jej v padesátých letech poprvé popsal.

Podle něj by se měl nacházet na přední straně pochvy, zhruba dva až pět centimetrů od jejího vchodu. Mělo by jít o velmi citlivé místo, které ženám působí orgasmus.

Je možné jej cítit pohmatem, jde o malou vyvýšeninu. Některé ženy dokonce uvádějí, že jsou schopné po jeho dráždění zažít ejakulaci. 

„Jde o největší studii, která kdy byla provedena a přesvědčivě ukazuje, že myšlenka G bodu je značně subjektivní,“ vysvětlil spoluautor studie profesor TIM SPECTOR pro zpravodajský server BBC News.

Podle něj mnohé ženy argumentují tím, že mají G bod díky dietě nebo cvičení, ve skutečnosti však není možné tento útvar najít.

Stejně skeptická je i jeho kolegyně ANDREA BURRI: „Je velmi nezodpovědné tvrdit, že existuje nějaká entita jako G bod, která nebyla nikdy prokázána, a tak vystavovat muže i ženy tlaku při jejím hledání.“ Podle ní je naprosto zbytečné, aby se ženy obávaly toho, že svůj G bod nemohou najít.

Po zveřejnění studie se ale ozvala významná americká sexuoložka BEVERLEY WHIPPLE, která se celý život věnuje popularizaci G bodu.

Podle ní je studie „špatná“, protože neposuzovala zkušenosti různě sexuálně orientovaných žen (lesbických, bisexuálních), a ani nebrala v potaz, že na sexuální potěšení má zásadní vliv použitá technika.

„Největším problémem při závěrech studie je to, že dvojčata obvykle nemají stejného sexuálního partnera,“ uvedla pro zpravodajský web deníku The Times.

Hledání G bodu je fajn

V britské studii celkem 56 % žen sdělilo, že má G bod. Obvykle šlo o mladší ženy, více sexuálně aktivní a také otevřenější k sexuálním experimentům. Pouze 30 % žen však uvedlo, že jsou schopné dosáhnout orgasmu během pohlavního styku. To podle doktorky Burri znamená, že ženy jsou v otázce existence G bodu poněkud zmatené.

Většina lékařů ale předpokládá, že G bod skutečně existuje. Proto také vědecký magazín, ve kterém byla britská studie publikována, plánuje odbornou debatu na toto téma.

Se závěry britské studie nesouhlasí ani DEBBY HERBENICK z univerzity v Indianě, autorka knihy Protože je to příjemné. „Nemyslím si, že jsme objevili všechno.

Pokud ale můžeme objevit něco, co přináší potěšení, tak je to skvělé,“ sdělila americké televizní stanici CNN.

Neúspěšné hledače G bodu uklidňuje PETRA BOYNTON, sexuoložka z University College London:„Je moc fajn hledat G bod, ale nedělejte si starosti, když ho nenajdete. Každý je zkrátka jiný.“ 

O vztazích i o sexu – seriál Láska 2010

Ilustrační foto: agentura SXC

Jak lehce dosáhne žena orgasmu, lze poznat i z její chůze, říká neurovědkyně

Ač tolik omílané téma, ženský orgasmus je ve světě sexuality stále poměrně neprozkoumanou krajinou. Ani odborníci si stále nejsou jisti, proč některé ženy dosahují vyvrcholení pravidelně, zatímco jiným se to nepodaří za celý život.

Jednou z vědkyň, která se rozhodla tento fenomén trochu více objasnit, je Lucie Krejčová z Národního ústavu duševního zdraví. Lucie se kromě závislosti na pornografii, o které už jsme spolu mluvily letos v únoru, zabývá právě i ženskou sexualitou a vzrušivostí.

Této oblasti se ostatně dotkla už její bakalářská práce, jejíž téma bylo opravdu nevšední – posuzovala schopnost dosahovat orgasmu na základě ženské chůze.

„Když jsem si rozmýšlela téma bakalářky, jen jsem věděla, že chci svou práci zaměřit na ženský orgasmus. Zaujalo mě totiž, že na toto téma dělají výzkumy většinou muži, kteří ale nemají ten osobní prožitek,“ vysvětlila mi Lucie jen tak mezi řádky, když jsme se sešly v kavárně Mezi řádky na Andělu.

A zatímco jsme neustále odmítaly číšníka, který k nám chodil až podezřele často, dozvěděla jsem se alespoň z mého pohledu spoustu novinek.

Například, že schopnost dosažení orgasmu a styl chůze spolu opravdu souvisí, že existují tři teorie, proč až třetina žen vyvrcholení nikdy nedosáhne, i to, jak velký vliv má na kvalitu ženského sexu dědičnost či společenský tlak na výkon (nikoli ten sexuální). 

Jak vlastně váš výzkum, který posuzoval vliv chůze na orgasmus, probíhal?

Měla jsem štěstí, protože má školitelka se znala s profesorem, který původní výzkum na toto téma vedl. Souhlasil, že mě bude trénovat, jak „to“ vlastně poznat.

Pamatuji se, že jsem to tehdy zkoumala i tady na Andělu, kde jsem pozorovala ženy, a na nich se vlastně učila. Samotná studie pak probíhala na dobrovolnicích, které jsme se spolupracovníkem hodnotili.

Výsledky hodnocení jsme porovnávali s dotazníky, kde nám ženy uvedly, zda a jakého typu orgasmu dosahují.

Co jste tedy zjistila?

Výsledkem naší studie byl bohužel fakt, že to na první pohled není možné zcela poznat. Nicméně spojitost tam je a odborníci by to poznat měli. Vím o konkrétních fyzioterapeutech, kteří pouze z postoje ženy dokážou přesně určit, zda je daná žena schopna orgasmu dosáhnout, nebo ne.

Můžete tedy uvést nějaké znaky, podle kterých se to rozlišuje?

Všeobecně je to o houpavé chůzi. Laicky řečeno, jde o pohyb boků nahoru a dolů. To totiž znamená, že jsou svaly v oblasti pánve uvolněnější a dochází k většímu prokrvení tkání, díky čemuž je potom dosažení orgasmu jednodušší. Naopak ženy, které mají svaly v oblasti pánve ztuhlé a ochablé a vypadají, jako by měly v dolní části zad pravítko, mají často nějaký blok.

Vyplývá tedy z toho, že pokud žena změní styl chůze, teoreticky se jí také zlepší schopnost dosahovat orgasmu?

Pravděpodobně ano. Každopádně je to tak třeba u inkontinence. Na jedné konferenci přednášely fyzioterapeutky, které ženy s těmito problémy učí jak chodit a správně stát tak, aby svaly v pánevním dnu nebyly ochablé, a tím inkontinence nevznikala.

Neexistuje žádné obecné pravidlo v tom, jakým způsobem ženy svoji sexualitu prožívají. Mění se v čase, s partnerem, s dětmi, ve stáří.

Říkaly, že to může být práce třeba i na rok, ale když se ženy přeučí, opravdu dojde k posilnění svalstva, a tím k vymizení problému. Jak je to s ženským orgasmem, samozřejmě nezkoumaly. Ale dokážu si představit, že se těm ženám potom zlepšil i sexuální život.

Říkala jste, že vliv psychiky už je v této oblasti poměrně zmapovaný. Mohla byste jej nějak krátce shrnout?

Většina těch výzkumů se dotýká osobnosti ženy či jejích vztahů s otcem a v partnerství. Například se ukázalo, že špatný vztah ženy s jejím otcem či chybějící otec v průběhu dětství může mít vliv na její sexuální život. Taktéž spokojenost ženy v partnerském vztahu ovlivňuje frekvenci a kvalitu orgasmů, kterých s partnerem dosahuje.

Je znám i důvod, proč některé ženy orgasmu nikdy nedosáhnou?

Na tuto otázku se snaží zodpovědět velká řada výzkumů a stále nenachází uspokojující odpověď. Důvodem může být nejasná funkce samotného orgasmu a otázka, k čemu v přírodě slouží. U mužů je jeho funkce jasná – reprodukce. Bez orgasmu by neměli ejakulaci a bez ní by se nemohli reprodukovat. Žena ale otěhotní i bez orgasmu. Proč tedy něco tak zvláštního jako ženský orgasmus existuje?

Právě tato nejasnost by nám dokázala říct, proč ho některé ženy dosahují vždy, jiné jen s některým mužem, jiné jen během masturbace a jiné nikdy. Existují různé teorie, proč to tak je.

Například ta, že orgasmus posiluje partnerský vztah až po teorii, že ženský orgasmus je indikátorem geneticky kvalitního muže, se kterým je pro ženu výhodné mít děti.

Jiná teorie zase tvrdí, že ženský orgasmus je v podstatě biologický omyl, stejně jako mužské bradavky, které neslouží k tomu, aby muž krmil své děti.

Podle studií předstírá někdy orgasmus až 80 procent žen. Jaký je hlavní důvod? Nechceme muže zklamat?

Myslím, že těch motivací je víc. Jedna je opravdu ta, že chceme partnera potěšit. Ale je tak i nastavená doba. Tlak na ženy, že by orgasmu dosahovat měly. Další důvod může být ten, že už chtějí mít sex rychle za sebou. Ale i muži jsou tlačeni k tomu, aby jejich ženy orgasmu dosáhly, proto je partnerky chtějí často předstíráním uklidnit, že nic nedělají špatně.

Má na kvalitu ženské sexuality vliv dědičnost?

V jedné australské studii tento faktor zkoumali a myslím, že vypočítali, že vliv genů je asi třicet procent. Je to taková ta věčná otázka, co je vrozené a co naučené.

Každopádně se říká, že klíčem k ženskému orgasmu je masturbace, díky níž se mohou ženy dobře poznat a pochopit, co se jim líbí.

Je to dobré k objevení vlastní sexuality, protože když bude žena vědět, co jí dělá dobře, může to říct i partnerovi.

Proč jsou některé ženy schopny dosáhnout i vaginálního orgasmu při styku a jiné pouze klitoriálního?

I tato otázka je stále tak trochu záhadou. S rozvojem lékařské techniky ale již dnes víme, že za oba typy orgasmu je zodpovědný klitoris.

Klitoris je totiž ve skutečnosti velký orgán, který obepíná celou pochvu zevnitř. Tudíž i při pohlavním styku je vlastně drážděn klitoris. Proto už se od tohoto rozdělení pomalu upouští.

Proč však některé ženy dosahují orgasmu jen při vnějším dráždění a jiné i při vnitřním, se stále moc neví.

Jeden z našich výzkumů se na tuto otázku také zaměřil. Pomocí magnetické rezonance chceme u žen změřit vnitřní struktury pochvy a podívat se, jakou roli zde hraje anatomie.

Už nyní se však ví, že pokud je například vzdálenost klitorisu a močové trubice kratší než dva a půl centimetru, pak tyto ženy snáze dosahují právě vaginálního orgasmu.

Ale velkou roli hrají i jiné faktory a samozřejmě psychika.

Zlepšuje se všeobecně kvalita prožívání sexu u žen s věkem, nebo je to mýtus?

Kvalita určitě roste s mírou přijetí vlastního těla. V jedné naší studii, jež zkoumala ženskou sexualitu, mi ženy říkaly, že asi do třiceti let se více porovnávaly s ostatními. Taky víc řešily, jestli to dělají „správně“ nebo ne.

Tyhle myšlenky vás samozřejmě při sexu brzdí, není možné se do něj tolik ponořit a poddat se mu. I ostatní výzkumy potvrzují, že sexuální vrchol začíná u žen až po třicátém roce života, v podstatně někdy i ve čtyřiceti.

Což je bohužel trochu jindy než u mužů, kteří mají vrchol mezi dvacítkou a třicítkou, a pak už výkonnost klesá.

Některé ženy také tvrdí, že kvalita sexu se jim hodně zlepšila po porodu…

To zřejmě souvisí s tělesnou i psychickou rovinou. Odpadá strach z otěhotnění, protože ženy už to většinou mají vyřešené a jsou se stabilním partnerem. Sex už také není pouze o rychlém uspokojení, ale jde v něm i o intimitu a sdílení.

A i když není frekvence tak častá jako dříve, je to pro ně po této stránce dostačující. Svou roli samozřejmě hraje i fyziologie. Můj kolega říká, že po porodu si všechno „sedne“, tkáně jsou prokrvenější, víc na sebe naléhají a pak může být pro ženu opravdu snazší orgasmu dosáhnout.

Existuje ještě nějaký další mýtus, který se ženské sexuality týká?

Určitě ano. Neexistuje žádné obecné pravidlo v tom, jakým způsobem ženy svoji sexualitu prožívají. Mění se v čase, s partnerem, s dětmi, ve stáří. Každá žena je jiná, každou ženu vzrušuje něco jiného.

Taktéž je tu i další mýtus, že by všechny ženy měly dosahovat orgasmu. Podle studií až třetina žen orgasmu nikdy nedosáhne. V tomhle je příroda trošku nemilosrdná. Každopádně to neznamená, že pokud orgasmus není přítomen nyní, nebude ani v budoucnu.

Jak už jsem říkala, mění se to i s věkem.

A co onen pověstný bod G? Existuje?

To je také bohužel mýtus. Jistě by bylo skvělé, kdyby každá žena měla jedno stejně dané místo, při jehož stimulaci by dosáhla orgasmu během chvilky. Zatím ale žádná relevantní studie jeho výskyt nepotvrdila.

Nicméně existuje nějaké procento žen, které dosahují vysokého vzrušení v oblasti takzvaného bodu G. Jak jsem již říkala, je to dáno tím, že takto nepřímo stimulují klitoris skrze pochvu.

Jiné procento žen ale dosahuje vysokého vzrušení drážděním poševního vchodu, jiné zase zadní části pochvy. Tudíž jeden univerzální bod G opravdu neexistuje.

Ovlivňuje ženskou sexualitu nějak dnešní společnost a její vysoké nároky?

Určitě. Obecně mám pocit, že existuje velký tlak na ženy, aby dokonale zvládaly všechny své role. Musí být skvělými partnerkami, matkami i milenkami. Ale pro ně může být někdy těžké mezi těmi rolemi tak rychle přepínat.

Vystudovala doktorát na Katedře obecné antropologie, FHS UK a 1. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy (obor psychologie). Zároveň pracuje jako vědecký pracovník v Národním ústavu duševního zdraví. Ve svém výzkumu se primárně zabývá ženskou sexualitou, a to konkrétně psychofyziologickým měřením ženského sexuálního vzrušení, ženským orgasmem, sexuálními fantaziemi žen a užíváním pornografie.

Proto by ani muži na ženy a ani ženy samy na sebe neměly tento tlak vyvíjet. Muži by také měli pochopit, jak je pro ženy důležitý pocit intimity. Nepřeskakovat důležité fáze a dávat jim najevo, že je mají rádi, což pak ženy právě víc k sexu „nakopne“. Někteří muži totiž někam sáhnou a hned chtějí sex a ženy na to často nemají vůbec chuť. Každopádně všeobecné poučky je dost těžké říkat.

Napadá mě ještě, zda jste zkoumali, jak moc je pro ženy sex ve vztahu důležitý…

My konkrétně ne, ale v jiných studiích se ukazuje, že pro muže i ženy je ve vztahu sex důležitý, a to stejnou mírou. U některých žen navíc opravdu hodně souvisí s partnerskou spokojeností. Asi před pěti lety jsme dělali výzkum, kde jsme se párů ptali, jak jsou ve vztahu spokojení, jak často dosahují orgasmu a jak dobře vědí o tom, zda orgasmu dosahuje jejich partner.

Zajímalo nás, jak dobře to zejména muži u žen odhadují. Nakonec se ukázalo, že právě ti partneři, kteří to vědí nebo správně odhadují, jsou také ti spokojenější. To jsou právě i ty páry, které spolu dokážou dobře komunikovat a otevřeně říct, co se jim líbí. Komunikace jde prostě s kvalitním sexem i spokojeností ruku v ruce.

foto: Archiv Lucie Krejčové, zdroj: Národní ústav duševního zdraví

O kultivaci předsudků

Britští sexuologové nedávno publikovali genetickou srovnávací studii, podle které tzv. bod G na ženském těle neexistuje. Ti, kdo s urputností hledačů svatého grálu touží nalézt tuto výsostnou erotogenní zónu, by měli zanechat marného úsilí, protože se údajně jedná o výmysl vhodný nanejvýš tak pro ženské magazíny.

Proti tomuto závěru britského vědeckého týmu se ovšem okamžitě ozvali jejich francouzští kolegové, podle nichž bod G pochopitelně existuje, ale Britové ho neumějí najít. Nicméně i oni připouštějí, že ženská sexualita je proměnlivá, a bod tedy nefunguje jako tlačítko, které by bylo možné jednoduchým stiskem zapnout a vypnout.

Jak je vidět, v dnešní politicky korektní a celkově přecitlivělé době je zapotřebí „tvrdých“ vědeckých argumentů, aby se člověk mohl bez pocitu nepatřičnosti pobavit starými dobrými předsudky.

Těžko říct, zda Francouzi a Britové stále považují za oxymóron výrazy jako například „úžasný britský milenec“ nebo „vítězná francouzská armáda“.

Zmiňovaný příklad z lékařské vědy ale ukazuje cosi obecnějšího, že totiž v současné evropské společnosti převažuje kultivovanost v oblasti národních předsudků a stereotypů, pod jejichž pláštíkem Evropané spolu ještě v nedávné minulosti nesmiřitelně soupeřili, pokud se přímo nevyvražďovali.

Záměrně hovořím o kultivovanosti, ne o civilizovanosti. Moderní představa o civilizaci totiž vychází z osvícenského protikladu předsudku a rozumu.

Dějinným úkolem rozumu mělo být odstranění předsudků z individuálního myšlení i společenského života.

Podle Helvétia měl například v politice zvítězit racionální duch moderní vědy a osvícená vláda filosofů měla vymýtit všechny nerozumné tradice i rodové či jakékoli jiné výsady. Zatímco předsudek svazoval, rozum a věda měly osvobozovat.

Dnes však víme, že vědecký rozum může mít mnohem hroznější politický účinek než lecjaký společenský předsudek a že vědci lžou, zamlčují fakta, vytvářejí klany, podlézají mocným, podléhají panice a hlídají si privilegia stejně jako kdokoli jiný. Věda se sama ukázala být mocným společenským předsudkem, a ne zdrojem politického osvobození a morální nápravy lidstva, jak slibovali osvícenci.

Zatímco na počátku šedesátých let minulého století popsal americký filosof Thomas Kuhn ve své knize Struktura vědeckých revolucí předsudečné myšlení vědců, kteří na každý revoluční objev pohlížejí skrz prsty jako na deviaci, jeho německý kolega Hans-Georg Gadamer ve stejné době v neméně slavném díle Pravda a metoda pro změnu rehabilitoval předsudek jako to, co naši cestu k rozumné interpretaci světa teprve otevírá, a nikoli uzavírá. Věrohodnější než vědecké výzkumy se tak ukazuje „utrpení“ jedné z postav Allenova filmu Manhattan, která si stěžuje, že když konečně dosáhla orgasmu, její doktor jí řekl, že nebyl pravý!

I díky Gadamerově hermeneutice a Kuhnovu výkladu vědeckých paradigmat víme, že v současné civilizační situaci by bylo pošetilé chtít nadále bojovat za „pravé“ vědecké poznání a vymýcení všech „falešných“ předsudků.

Namísto toho je třeba existující předsudky kultivovat do té míry, aby nás přestaly ohrožovat ve společné existenci.

Smysl kultivace tak spočívá v uznání vzájemných rozdílů, jejichž symptomem jsou právě předsudky, a současně v nesnadném úkolu nalézat, co je nám navzdory všem rozdílům společné.

V dnešní politicky sjednocené Evropě národní předsudky přetrvávají, nikoli však jako součást nacionalistických ideologií, ale až na pár výjimek jako víceméně neškodný folklor.

Co však přes všechny vzájemné předsudky drží Evropany hospodářsky a politicky pospolu? Není to nějaká obdoba Helvétiovy vlády filosofů, kteří silou vědeckých argumentů vedou neosvícené masy a národy vstříc jasným zítřkům?

Současná evropská společnost je příliš komplikovaná a proměnlivá, a proto ji nelze mechanicky zapínat a vypínat nějakým ústředním knoflíkem racionální vlády. Víc než osvícenskému chrámu rozumu se tato společnost podobá ženskému tělu, protože také nefunguje na povel z jednoho bodu.

Moudrost dnešních Evropanů tak nakonec musí být bližší sexuologům než Helvétiovi a vycházet z poznání předsudečnosti, rozporuplnosti a nestálosti všeho, co na první pohled vypadá jako racionální jistoty a základy evropské civilizace.

A nedílnou součástí této moudrosti musí být i schopnost smát se omezenosti každého předsudku i nás všech, kdo je sdílíme.

Autor je profesor právní filosofie na Cardiff University ve Velké Británii.

Magický G bod vyvolal bitvu mezi sexuology – Novinky.cz

Britové nedávno prohlásili, že jde o pouhý mýtus, protože je vědecky neprokazatelný. Francouzi takovým prohlášením ihned opovrhli. „Suchá věda nemůže něco tak subtilního nikdy postihnout,“ kontrují.

Už před půl stoletím přišel německý gynekolog a sexuolog Ernst Gräfenberg s oznámením o malé oblasti na přední stěně vagíny, která je u některých žen extrémně citlivá a jejíž dráždění vede k orgasmu.

Má to být sotva patrný hrbolek asi dva až pět centimetrů za poševním vchodem protilehlý místu, kde prochází močová trubice.

Ale i objevitel G-bodu připustil, že štěstí mít toto přesně lokalizovatelné centrum zaručené rozkoše se může těšit jen nevelká část žen.

Po desetiletí se sexuologové dělí na zastánce a odpůrce existence G-bodu. Nejasnostem nahrává skutečnost, že některé ženy, tak jako nedosahují orgasmu, zřejmě nemají ani toto centrum. Statistiky prokazují, že zatímco pouhá dvě procenta mužů při sexuálním styku nedosáhnou orgasmu, u žen je toto číslo v řádu desítek procent.

Nicméně erotický průmysl stejně jako tvůrci diet, propagátoři tělesných cvičení, ženské časopisy, kliniky plastické chirurgie a sexuální terapeuti se takovou drobností nezabývají a chrlí různé zaručené pomůcky, návody a metody, které mají tuto citlivou oblast rozvinout a stimulovat a umožnit ženám hluboký sexuální prožitek.

Předloni totiž do doutnajících pochybností vnesl „jasno“ italský chirurg Emmanuele Jannini.

V magazínu Journal of Sexual Medicine publikoval tento specialista z univerzity v Águile článek se snímky sonografu, zachycující rozdíl ve stavbě vnitřních orgánů žen podle toho, zda dosahovaly či nedosahovaly vaginálního orgasmu. Tvrdil, že silnější tkáň u orgastických žen mezi vagínou a středním úsekem močové trubice odpovídá G-bodu.

„Nejen že existuje, je to anatomická varianta, objevující se jen u některých žen,“ napsal. Jannini své závěry postavil na ultrazvukovém vyšetření pouhé dvacítky žen, z nichž jen devět uvádělo, že prožívají vaginální orgasmus.

Usoudil, že jde o dědičný znak. To odpovídalo dřívějším výzkumům, podle nichž schopnost dosáhnout orgasmu při pohlavním styku je některým ženám dána geneticky.

Britská studie z roku 2005 údajně prokázala, že jde o evoluční výdobytek.

Sexuolog Tim Spector z londýnské King’s College vedl tehdy tým, zkoumající DNA čtyř tisíc dvojčat, žen mezi 18 a 83 lety věku. Třetina dotázaných uvedla, že téměř nikdy nedosáhla orgasmu.

Jen deset procent žen orgasmu dosahovalo pravidelně. Z těch, které uváděly schopnost orgasmu při masturbaci, ale jen 38 procent uvedlo, že se jim to podaří pokaždé.

Vyvrcholení bylo častější v době, která odpovídala ovulaci, proto výzkumníci usoudili, že vzrušení napomáhá otěhotnění.

Jannini ke svému objevu ovšem upozornil, že sama anatomická výbava pro existenci G-bodu jako atributu lokalizované schopnosti dosáhnout orgasmu zřejmě nestačí.

„G-bod není pouhý fyzický bod, vhodnější je hovořit o souhře několika faktorů: přítomnosti enzymu ovlivňujícího ženské vzrušení, vhodné struktuře vnitřní části klitorisu a poševní sliznice.

Chtěli jsme jen demonstrovat, že pomocí ultrazvuku je možné prokázat, jestli žena tento komponent má nebo nemá,“ zdůraznil.

První reakce na Janniniho tvrzení byly v odborných kruzích zdrženlivé.

Profesor Spector v reakci poznamenal, že ona silnější tkáň může být součástí základny klitorisu, což je dávno známá erotogenní zóna, odpovídající mužskému žaludu.

Další lékaři a farmaceuti studii přijali jako možný přínos pro léčbu frigidity ať už chirurgickou nebo farmaceutickou cestou, někteří plastičtí chirurgové a především erotický průmysl jásali.

Měli konečně důkaz existence G-bodu. Ani u nás tak už nejsou operace, jejichž cílem má být zvětšení G-bodu, žádnou vzácností. Zákrok není bolestivý, trvá údajně kolem 30 minut a stojí něco málo přes deset tisíc korun.

Debata nabrala nové obrátky na přelomu roku. Britští vědci provedli svého druhu největší výzkum s cílem existenci G-bodu jednou provždy potvrdit, nebo vyvrátit.

Dospěli k závěru, že z fyziologického pohledu nic takového není, že jde jen o mýtus. Tým z King’s College do studie získal 1800 žen.

Jednalo se pouze o dvojčata, jednovaječná i dvojvaječná – to proto, aby mohl porovnávat jedince se stejnou genetickou výbavou, jež by se měla odrazit i ve shodě v intimní oblasti.

Subjektivní existenci G-bodu oznámilo 58 procent účastnic studie, především mladších žen, jejichž sexuální život byl aktivnější a které byly přístupné větší škále erotických praktik. Ovšem orgasmu podle vlastních slov dosahovala při styku jen necelá třetina.

Při vlastním zkoumání intimních částí, jehož techniku ale článek v lednovém čísle téhož odborného magazínu podrobněji nepřiblížil, ovšem vědci zjistili takové rozdíly, že existenci G-bodu odmítli. „Je tolik rozdílů, že jsme vlastně žádné měřitelné shody nenašli,“ řekl spoluautor studie profesor Spector.

„Je krajně nezodpovědné tvrdit, že G-bod jako fyziologická entita existuje,“ doplnila jeho kolegyně Andrea Burriová.

„Nikdy se to neprokázalo a není třeba kolem toho stresovat jak ženy, tak jejich partnery,“ dodala. Britští vědci zdůraznili, že celá záležitost je značně subjektivní. „Některé ženy tvrdí, že si G-bod vypěstovaly dietou či cvičením,“ připustil Spector s tím, že i tato záležitost se může během života ženy vyvíjet a měnit.

„Je jistě příjemné hledat G-bod, ale není třeba považovat se za méněcennou, jestliže nic takového nenajdeme,“ chlácholila ženy sexuoložka Beverley Whippleová v pořadu televize BBC. Výzkum jako takový zkritizovala i z metodologického pohledu. Nezabýval se zkušenostmi lesbicky či bisexuálně orientovaných žen, zcela pominul vliv sexuálních praktik a nezohlednil ani roli partnera.

Frontální protiútok ale přišel z tradiční galantní bašty, z Francie. Výsledky britských kolegů smetli francouzští sexuologové na lednové konferenci v Paříži se stolu. Erotogenní G-bod podle sexuologa Sylvaina Mimouna prý má plných 60 procent žen.

„Studie King’s College vykazuje nedostatek respektu k tomu, co ženy samy o sobě říkají,“ prohlásil přední francouzský chirurg Pierre Foldes.

„Závěry britských kolegů jsou naprosto mylné, protože vycházejí výhradně z genetických pozorování a pomíjejí fakt, že v ženské sexualitě existují velké rozdíly – není možné otázku zjednodušovat na pouhé ‚ano‘ a ,ne‘ nebo ,zapnuto‘ a ,vypnuto‘,“ řekl.

Podle gynekoložky Odile Buissonové se ve studii ukázala propastná odlišnost v kultuře přístupu k sexu, kde Francouzi jsou otevřeni mnohoznačným valérům problému, zatímco Britové k věci přistupují chladně a exaktně.

„Nechci stigmatizovat, ale podle mne být anglosaským protestantem a liberálem s sebou nese vyhraněný pragmatismus. Jako taková bych vyžadovala příčinu, gen – vysvětlení čehokoliv,“ řekla. „Myslím si, že takový přístup je v jistém smyslu totalitní,“ dodala.

Foldes, objevitel světově uznávané chirurgické metody rekonstrukce zevních pohlavních znaků žen, které prodělaly tzv. ženskou obřízku, vidí chybu britských kolegů v názoru, že všechny ženy mají mít G-bod stejný.

„Ve skutečnosti je tato velmi citlivá oblast na hony vzdálená představě zázračného spínače, zaručujícího sexuální potěšení,“ řekl. „Objevením této citlivé části vlastního těla ji žena může rozvinout a učinit účinnější,“ prohlásil doktor Mimoun, organizátor konference.

„Jestli se jí ale nikdy nedotkla ona sama ani nikdo jiný, nebude ji mít,“ uzavřel.

Hlavní zprávy

5 pozic stimulujících bod G, které musíte vyzkoušet!

• Existuje, nebo neexistuje? Nejdřív ho vědci s velkou pompou objevili, pak to zase zpochybňovali. Sexuální koučové Celeste Hirshman a Danielle Harel ale mají jasno. Jak svůj bod G najít a zažít bouřlivý orgasmus? Poradí vám!

• Nejprve je ale třeba nejistotu okolo bodu G uvést na pravou míru. „Spíše než o bod se jedná o oblast, konkrétně o horní stěnu vaginy asi pět centimetrů od vchodu. Místo, kde je nejcitlivější, se liší podle toho, v jaké fázi cyklu se nacházíte, závisí na míře vzrušení a také na tom, jak moc je v té chvíli daná oblast už stimulována,“ říká Hirshman. 

• Jakmile víte, kde máte svůj bod G, požádejte o pomoc partnera. Během předehry ho může stimulovat ukazováčkem a prostředníčkem, dlaň směřuje ke stropu a prsty má jemně ohnuté. To samé můžete provádět i sama při masturbaci, a zjistit tak, co a kde je vám nejpříjemnější.  

• Vůbec nejlepší polohou k tomu, jak stimulovat bod G, je trochu upravená pozice na pejska, kdy partnerovy boky jsou o trochu výš než ty vaše. Partner za vámi neklečí, ale je v podřepu. Vy se můžete trochu snížit tím, že se místo o dlaně opřete o lokty.  

• Misionářská poloha nemusí být nuda! Místo toho, aby si na vás partner lehl, si před vás klekne a vy si podložíte zadek polštářem. Partner by pak měl při styku směřovat svůj penis směrem nahoru. Tak dojde k přímému tření vašeho bodu G a vy se díky tomu dostanete do sedmého nebe!

• Lehněte si na bok a horní nohu zvedněte nahoru. Váš partner si sedne na tu spodní a horní vám může přidržovat. Tak bude mít volné pole působnosti k tomu, jak vás uspokojit z několika úhlů.

• Lehněte si na záda a váš partner si klekne před vás. Zvedněte nohy a partner si je dá na svá ramena a ohne se nad vás. Tato poloha umožní, že partner do vás bude moct proniknout opravdu hluboko. Díky tomu, že vaše pánev bude směřovat nahoru, dojde ke snadnější stimulaci bodu G.

• Partner se opře o čelo postele nebo si může za záda dát polštář, ale jeho tělo by mělo být v úhlu tak 45°. Vy si na něj sednete nahoru, díky čemuž budete mít možnost si sama zvolit úhel, který vám vyhovuje!