Esophagogastroduodenoskopie (egd) – co je to a k čemu se používá?

Esophagogastroduodenoskopie (EGD) – co je to a k čemu se používá?

Tento článek je určen všem pacientům, kteří se mají podrobit kolonoskopickému vyšetření. Najdete zde odpovědi na otázky kolem kolonoskopie, včetně vysvětlení principu této metody, k čemu se používá, proč se provádí. Dozvíte se také to, co vás při při tomto vyšetření čeká a nemine.

Kolonoskopie je vyšetření, které umožňuje lékaři (většinou gastroenterologovi) prohlédnout vnitřní stěnu střeva (ve většině případů tlustého). Kolonoskop je ohebná hadice s kamerou a zdrojem světla, která má průměr zhruba dětského malíčku a na délku měří přibližně jeden metr. Konec kolonoskopu se pod vizuální kontrolou pomalu zavádí řitním otvorem do tlustého střeva. 

Esophagogastroduodenoskopie (EGD) – co je to a k čemu se používá?

 Obrázek 1: Princip kolonoskopie

Proč se kolonoskopie provádí?

Kolonoskopie může být lékařem indikována z mnoha různých důvodů. Jednou z nejčastějších příčin je vyšetření střeva z důvodu přítomnosti krve ve stolici, dále při bolestech břicha, dlouhotrvajícím průjmu a změnách v hybnosti střev, při zjištěných abnormalitách během rentgenového nebo CT vyšetření střev.

Lidem, kterým byly v minulosti diagnostikovány polypy v tlustém střevě nebo rakovina tlustého střeva, dále lidem s výskytem jiných typů rakoviny v zažívacím traktu v rodině nebo lidem, kteří mají dlouhodobě zažívací potíže, které mohou být asociovány s rakovinou tlustého střeva (například ulcerativní kolitida nebo polypy v tlustém střevě) může být doporučena kolonoskopie v pravidelných intervalech, protože riziko vzniku rakoviny tlustého střeva nebo výskytu polypů je u nich vyšší než u běžné populace. Jak často by měl člověk podstupovat vyšetření kolonoskopem závisí na velikosti rizika a abnormalitách, které byly při předchozím vyšetření nalezeny.

Důrazně doporučováno je vyšetření i u zdravých lidí s běžným rizikem vzniku rakoviny tlustého střeva. V tomto případě mají v České republice všichni asymptomatičtí pacienti nárok na první kolonoskopické vyšetření zdarma, po dosažení padesáti pěti let věku a dále pak každých deset let.

Příprava střev před kolonoskopií

Před provedením kolonoskopického vyšetření je třeba úplné vyprázdnění střeva. Pacient by měl být důkladně obeznámen s postupem přípravy střeva před kolonoskopií. Ta se skládá z pití velkého množství speciálních vyprazdňovacích přípravků, několikadenní čistící diety skládající se pouze z tekutin a laxativ, v některých případech může být před vyšetřením nutný klystýr.

Pacient musí přesně dodržet lékařovy pokyny, jinak může být příprava střev nedostatečná a vizualizace sliznice tlustého střeva může být zkreslena reziduální stolicí. V některých případech je proto nutné vyšetření opakovat nebo musí být provedeno méně přesné alternativní vyšetření místo kolonoskopie. Většina léků, které pacient užívá, by neměla být vysazena.

Existují však určité typy léčiv, které by svými účinky mohly zasáhnout do průběhu vyšetření. Je tedy důležité sdělit lékaři, který kolonoskopiii bude provádět, jaké léky pacient užívá a lékař posléze rozhodne,zda je nezbytné některá léčiva před vyšetřením vysadit.

Aspirin, léky na ředění krve (například warfarin), léky na léčbu artritidy nebo insulin jsou příklady léčiv, u nichž je velmi žádoucí se o jejich užívání před kolonoskopií poradit s lékařem.

Dále bude lékař vyžadovat informace o pacientových alergiích a závažných onemocněních, i těch, které zdánlivě s vyšetřením střev nemusí nijak souviset.

Lékař by měl být informován, pokud byla pacientovi v minulosti nasazena antibiotika před chirurgickým nebo zubařským zákrokem k prevenci infekčního onemocnění. Několik dní před kolonoskopickým vyšetřením je doporučováno vyhýbat se určitým druhům jídla, například jídlům s velkým obsahem vlákniny.

Co očekávat v průběhu kolonoskopie?

Před samotným kolonoskopickým výkonem jsou pacientovi podávány intravenozně tekutiny, je mu průběžně monitorován srdeční rytmus, krevní tlak a hladina kyslíku v krvi. Medikace (sedativa) jsou obvykle podávána intravenózní cestou. Pacient začne pociťovat únavu a je spavý.

Během procedury může být pacientovi dávka sedativ ještě zvýšena. Během samotného kolonoskopického vyšetření pacient pociťuje nepříjemné vjemy jako je tlak, křeče a nadýmání v břiše. Díky medikaci, která je pacientovi podána, je kolonoskopie všeobecně dobře snášené vyšetření, které závažnější bolesti způsobuje pacientovi jen velmi zřídka.

Postup vyšetření

Zatímco je zaváděn kolonoskop, pacient leží na levém boku nebo na zádech. Jakmile je dosaženo konce tlustého střeva (caekum) nebo konečné části střeva tenkého (terminální ileum), kolonoskop je velmi pomalu vytahován a v průběhu vytahování je pečlivě vyšetřována sliznice tlustého střeva.

Kolonoskopie obvykle trvá mezi 15 a 60 minutami. Pokud nemůže být z jakéhokoliv důvodu zobrazeno celé tlusté střevo, může lékař rozhodnout o opakování celé kolonoskopie později s nebo bez jiné přípravy střev před vyšetřením. Dále může indikovat rentgenologické vyšetření či CT tlustého střeva.

Nález abnormalit při kolonoskopickém vyšetření

Pokud je při kolonoskopickém vyšetření objevena oblast, o které lékař rozhodne, že je třeba vyšetřit důkladněji, jsou kolonoskopickou trubicí zavedeny bioptické klíšťky. Pomocí tohoto nástroje lékař odebere vzorek tkáně, která je posléze poslána na podrobnější (mikroskopické) prozkoumání patologem.

Esophagogastroduodenoskopie (EGD) – co je to a k čemu se používá?

  • Obrázek 2: Přehled onemocnění střev, které lze také diagnostikovat kolonoskopií  
  • Pokud je podezření na infekci, zpravidla se provádí tkáňová biopsie pro následnou možnost kultivace bakterií (méně často pro kultivaci virů nebo hub), nebo kvůli mikroskopickému vyšetření na přítomnost parazitů.

Pokud je kolonoskopie indikována z důvodu krvácení, snaží se lékař identifikovat místo krvácení. I v tomto případě je možnost odebrání tkáně k detailnějšímu vyšetření. Pokud jsou v tlustém střevě přítomny polypy (výrůstky sliznice, které mohou být předzvěstí rakoviny tlustého střeva) jsou téměř vždy v průběhu kolonoskopie odstraněny.

Odstraňování polypů je velmi důležitá metoda v prevenci rakoviny tlustého střeva. Většina polypů jsou ale benigní útvary, ze kterých se rakovina tlustého střeva nevyvine. Žádná z těch přídavných procedur obvykle nezpůsobuje bolest. Tkáňová biopsie je u pacientů prováděna z mnoha různých důvodů. Neznamená tedy, že pokaždé, kdy je biopsie prováděna, je zde podezření na onkologické onemocnění!

Co očekávat po kolonoskopickém vyšetření?

Pacient po kolonoskopickém vyšetření zůstává v místnosti na pozorování, dokud nevymizí efekt podaných sedativ (přibližně hodinu až dvě po ukončení vyšetření). Pacient po podání sedativ nesmí řídit a to ani v případě, kdy se cítí plně bdělý.

Pacientovy reflexy a soudnost mohou být v důsledku sedativ narušeny po celý zbytek dne. Je tedy nebezpečné, aby pacient v den vyšetření řídil, obsluhoval stroje nebo činil důležitá rozhodnutí. Je možné, že po kolonoskopii bude pacient pociťovat křeče nebo nadýmání v břiše, které ale přejdou po uvolnění střevních plynů. Pacient by měl být schopný po návratu domů přijímat potravu.

Po odstranění střevních polypů nebo po jiném zákroku v tlustém střevě je pacientovi na několik dní naordinována šetřící dieta a jsou mu omezeny některé aktivity.

Před tím, než pacient opustí oddělení, jsou s ním probrány výsledky kolonoskopie.

V daný čas ovšem ještě definitivní diagnóza nemusí být známa, protože se čeká na mikroskopickou analýzu bioptických vzorků, která obvykle zabere několik dní.

Jaké jsou možné komplikace a alternativy kolonoskopického vyšetření?

Komplikace v průběhu kolonoskopie jsou vzácné a obvykle nepodstatné, zvláště proto, že kolonoskopii obvykle provádí lékař, který je na kolonoskopická vyšetření specializován a tím pádem s nimi má velké zkušenosti. V místě biopsie nebo odstraněných polypů může dojít ke krvácení.

To ale ve většině případů bývá pouze malé a lokalizované a může být kontrolováno kolonoskopem. Potřeba transfúze či chirurgického zákroku v průběhu kolonoskopie je velmi neobvyklá. Ještě mnohem méně častá komplikace je perforace nebo protržení střevní stěny, ale ani tato komplikace většinou nepotřebuje chirurgický zásah.

Další potenciální komplikací může být reakce na podávaná sedativa nebo lokalizované podráždění žilní stěny v místě zavedení intravenózního vstupu, kudy je medikace podávána. Dále je možný výskyt komplikací v důsledku existující choroby srdce či plic. Incidence všech těchto komplikací dohromady je ale méně než jedno procento případů.

Ač je výskyt komplikací velmi vzácný, je důležité, aby pacient rozpoznal jejich počáteční příznaky a mohl se tedy k lékaři nebo na pohotovost dostat v co nejkratším časovém úseku.

Lékař, který prováděl kolonoskopii, by měl být informován a výskytu komplikací, zvláště v případě, kdy si pacient stěžuje na velkou bolest v břišní oblasti, krvácení z rekta v množství větším než polovina hrnečku, nebo v případě výskytu horečky a zimnice. Kolonoskopie je ta nejlepší dostupná metoda k detekci, diagnostice a k léčbě abnormalit vyskytujících se v tlustém střevě.

Alternativní metody ke kolnoskopii

Alternativní metody ke kolonoskopii jsou velmi omezené.

Irigografie

Irigografie (rentgenové vyšetření střeva za přítomnosti baryové kontrastní látky) je méně přesné vyšetření. Abnormality jsou v případě irigografie přehlédnutelné či dokonce nezaregistrovatelné v mnohem větším procentu případů než je tomu v případě kolonoskopie.

Pokud jsou abnormality metodou irigografie nalezeny, je velká pravděpodobnost, že lékař stejně bude vyžadovat provedení bioptického vyšetření či odstranění přítomných abnormalit.

Stává se, že abnormality nebo léze detekované pomocí irigografie jsou vlastně zbytky stolice, které zůstaly po špatném vyčistění střeva.

Kolonoskopie pak v takovém případě může objasnit původ a povahu nalezené léze.

Flexibilní sigmoideoskopie

Flexibilní sigmoideoskopie je vyšetření, při kterém se používá kratší kolonoskop a zkoumá se pouze poslední třetina tlustého střeva.

Virtuální kolonoskopie

Za alternativu ke kolonoskopii považujeme i takzvanou virtuální kolonoskopii.

Je to vyšetření, při kterém se používá CT k získání obrazů z tlustého střeva, které jsou podobné jako při přímém pozorování sliznice střeva kolonoskopem.

Budete mít zájem:  Proč by jeden nemohl mít na balkoně prase, když jiný tam může grilovat

Obrazy jsou zkonstruovány pomocí CT skenů, takže nepředstavují obrazy reálné, ale virtuální. Při přípravě na virtuální kolonoskopii je třeba den před vyšetřením vyprázdnit obsah střev za pomoci laxativ.

Během vyšetření je do řitního otvoru zavedena hadička, která slouží pro vhánění vzduchu do tlustého střeva.

CT skeny pak vznikají z tlustého střeva naplněného vzduchem, poté jsou analyzovány a počítačově převedeny do formy virtuálního obrazu tlustého střeva.

Pokud je metoda virtuální kolonoskopie řádně provedena, může být velmi efektivní. Může dokonce detekovat polypy „schovávající se“ za záhyby, které mohou být během běžné kolonoskopie přehlédnuty.

Bohužel má ale virtuální kolonoskopie několik omezení:

  • Virtuální kolonoskopie jen ztěžka detekuje malé polypy (menší než 5 mm), které jsou pomocí běžné kolonoskopie detekovatelné snadno
  • Velký problém pro odhalení pomocí virtuální kolonoskopie představují ploché oblasti zasažené rakovinou nebo premaligní léze (stadium před tím, než se z léze stane maligní), které nevyčnívají nad povrch
  • Pomocí virtuální kolonoskopie není možné objevené polypy odstranit. Třicet až čtyřicet procent lidí má polypy v tlustém střevě. Pokud jsou objeveny pomocí virtuální kolonoskopie, musí poté k jejich odstranění následovat kolonoskopie běžná. Proto mnoho lidí, kteří se chtěli zážitku z kolonoskopie vyhnout pomocí virtuální kolonoskopie, ji budou muset podstoupit tak jako tak
  • Virtuální kolonoskopie vystavuje pacienta radiačnímu záření
  • Virtuální kolonoskopie neumožňuje použití novějších technik, díky nimž je možné rozpoznávat mezi lézemi, které jsou abnormální a je třeba odebrat jejich vzorek či je úplně odstranit, a těmi, u kterých to nutné není.

Kvůli těmto omezením nenahradila virtuální kolonoskopie kolonoskopii běžnou jako vyšetření používané na prvním místě u osob se zvýšeným rizikem výskytu polypů nebo rakoviny tlustého střeva.

V současné době se virtuální kolonoskopie používá jako jedna z možností pro vyšetření osob s běžným rizikem vzniku polypů nebo rakoviny tlustého střeva, kteří nemohou nebo nechtějí podstoupit běžnou kolonoskopii.

Jaké jsou novinky v souvislosti s kolonoskopií?

Existuje několik nových pomůcek, jak zlepšit kvalitu provedené kolonoskopie.

Většina z nich se zabývá zlepšováním detekce těžko identifikovatelných nebo malých lézí (například velmi malé polypy) a plochých lézí.

Dále také schopností rozhodnout přímo při kolonoskopii zda provést či neprovést biopsii u malého polypu, protože i tato léze může obsahovat premaligní či dokonce už maligní buňky.

To je velmi důležité, protože většina běžných polypů nejsou ani maligního ani premaligního původu a za jejich odstraňování a následné vyšetřování pod mikroskopem je utráceno mnoho peněz. Snímky s vysokým rozlišením, které umožňují lepší detekci léze, se staly standardem při vyšetřování kolonoskopií. Také zvětšování obrazů může zlepšit kvalitu detekce lézí.

Úzkopásmová zobrazovací technika používá speciální vlnovou délku, která zvýrazňuje malé krevní cévy, které leží těsně pod sliznicí tlustého střeva. Tvar těchto cév se liší v případě normální, premaligní a maligní tkáně.

Tato technika umožňuje jednodušší identifikování povahy léze a usnadňuje tím pádem rozhodování, zda má být z dané léze odebrán bioptický materiál či zda má být celá léze rovnou odstraněna v průběhu biopsie bez čekání na výsledky mikroskopického vyšetření.

Chromoendoskopie používá barvy, které jsou aplikovány na střevní sliznici za účelem rozlišení tkáně normální a neoplastické (se změnami benigního, premaligního nebo maligního charakteru) a pomáhá tak rozhodnutí, zda danou lézi podrobit biopsii či odstranit.

Fluorescenční endoskopie užívá fluorescenční látky, které jsou buď naneseny na sliznici střeva, nebo aplikovány intravenózně. Tyto látky jsou vychytávány v abnormálních buňkách (premaligní, maligní) střevní sliznice více, než v buňkách normálních.

Pod speciálním světlem jsou potom tyto oblasti dobře viditelné a mohou být kompletně odstraněny. Konfokální laserová endoskopie používá konkrétní vlnové délky světla, které pronikají sliznicí s buňkami obarvenými fluorescenční látkou několik milimetrů.

Abnormální buňky lze tedy mnohem snáze identifikovat než jen s použitím samotné fluorescenční barvy.

Existují dokonce kolonoskopy a další doplňující příslušenství, která umožňují lékaři kromě pohledu anterográdního od špičky kolonoskopu i pohled retrográdní. Takto jsou získány obrazy ve dvou směrech, 180 stupňů od sebe. Toho se využívá při hledání lézí, které jsou za záhyby střevní sliznice, a které by tím pádem mohly být přehlédnuty při použití běžné kolonoskopie.

V současné době dokonce probíhají pokusy na vyvinutí samosepohybujícího kolonoskopu. Většina těchto nových technik – s výjimkou snímků s velmi vysokým rozlišením – je stále považována pouze za experimentální.

K vyšetření tlustého střeva může být použita i magnetická rezonance a to způsobem podobným CT virtuální kolonoskopii. Největší výhodou magnetické rezonance je nulové vystavení radiačnímu záření. Omezení jsou potom podobná, jako najdeme u virtuální kolonoskopie.

Esophagogastroduodenoskopie (EGD) – co je to a k čemu se používá?

Esophagogastroduodenoskopie (EGD) – co je to a k čemu se používá?

Obvykle se nazývá endoskopické vyšetření horního zažívacího traktu, esophagogastroduodenoscopy (EGD) se používá k diagnostice a léčbě stavů horního gastrointestinálního traktu.

Esophagogastroduodenoskopie (EGD) je endoskopické vyšetření horní části trávícího traktu. Váš lékař provádí esophagogastroduodenoskopii (EGD), aby vyšetřil výstelku vašeho jícnu, žaludku a dvanáctníku.

Endoskop je malá videokamera na trubici. Test EGD zahrnuje zavedení endoskopu do hrdla a po délce vašeho jícnu.

Esophagogastroduodenoskopie je tedy postup, při kterém se malý ohebný endoskop zavede ústy (nebo malými endoskopy přes nos) a postupuje přes hltan, jícen, žaludek a dvanáctník.

Proč se provádí EGD

Lékař vám může doporučit EGD, pokud máte určité příznaky, například následující:

  • těžké, chronické závratě
  • zvracení krve
  • černou nebo zvláštně zbarvenou stolici
  • bolest v horní části břicha
  • nevysvětlitelná anémie
  • přetrvávající nevolnost nebo zvracení
  • nevysvětlitelná ztráta hmotnosti
  • pocit plnosti po jídle, i když ho sníte velmi málo
  • pocit, že jídlo je uloženo za hrudní kostí
  • bolesti nebo potíže s polykáním

Váš lékař také může použít tento test, aby mohl zjistit, jak účinně probíhá léčba, nebo tak může sledovat komplikace u nemocí:

  • Crohnova nemoc
  • Žaludeční vředy
  • Jícnové varixy

Příprava na esophagogastroduodenoskopii

Lékař vám poradí, abyste několik dní před esophagogastroduodenoskopií přestali užívat léky, jako je aspirin a jiné prostředky pro ředění krve.

Nebudete moci nic jíst po dobu 6 až 12 hodin před testem. Lidé, kteří nosí zubní protézy, budou vyzváni, aby je pro test sundali dolů.

Kde a jak je děláno EGD vyšetření

Před započetím esophagogastroduodenoskopie vám lékař pravděpodobně dá sedativa a něco proti bolesti. Tím se zabrání tomu, abyste pocítili jakoukoli bolest. Lidé si někdy vyšetření ani nepamatují.

Lékař může také nanést lokální anestetikum do úst, aby vám tak zabránil ve zvracení nebo kašlání, když až bude vložen endoskop. Od lékaře také dostanete chránič úst, aby nedošlo k poškození zubů nebo kamery.

Lékař pak zavede do vaší paže intravenózní jehlu, aby vám během testu mohl podávat léky. Během procedury budete požádáni, abyste leželi na levé straně. Jakmile sedativa začnou účinkovat, je endoskop vložen do vašeho jícnu a posouván do žaludku či horní části tenkého střeva. Vzduch pak prochází endoskopem tak, aby doktor mohl jasně vidět podšívku vašeho jícnu.

Během vyšetření může lékař pomocí endoskopu odebrat malé vzorky tkáně. Tyto vzorky mohou být později vyšetřeny pod mikroskopem – zjistí se případné abnormality ve vašich buňkách. Tento proces se nazývá biopsie.

Celé vyšetření trvá cca 5 až 20 minut.

Rizika a komplikace u EGD

Obecně platí, že EGD je bezpečné vyšetření. Existuje velmi malé riziko, že endoskop způsobí nějaké poranění ve vašem jícnu, žaludku nebo tenkém střevě. Pokud je prováděna biopsie, existuje také malé riziko prodlouženého krvácení z místa, kde byla odebrána tkáň.

Někteří lidé mohou mít reakci na sedativa a léky proti bolesti používané během celého postupu. Mohou mít pak tyto příznaky:

  • potíže s dýcháním nebo neschopnost dýchat
  • nízký krevní tlak
  • pomalý srdeční tep
  • nadměrné pocení
  • křeče v oblasti hrtanu

Nicméně méně než jeden z každých 1000 lidí se setká s těmito komplikacemi. Takže jsou poměrně vzácné.

Výsledky vyšetření

Normální výsledky znamenají, že kompletní vnitřní výstelka vašeho jícnu je hladká a nevykazuje žádné známky:

  • zánětů
  • zvláštního růstu
  • vředy
  • krvácení

Například tyto následující příčiny mohou způsobit abnormální výsledky při esophagogastroduodenoskopii:

  • Celiakie má za následek poškození střevní výstelky a brání jí absorbovat živiny.
  • Jícnové varixy jsou oteklé (naběhlé) žíly v podšívce vašeho jícnu.
  • Gastritida a duodenitida jsou zánětlivé stavy vašeho jícnu, žaludku a horního tenkého střeva.
  • Refluxní choroba jícnu je porucha, která způsobuje, že kapalina nebo jiná potravina ze žaludku se dostane zpět do vašeho jícnu.
  • Mallory-Weissův syndrom je stav, kdy na sliznici jícnu vzniknou trhliny nebo zářezy.
  • Různé vředy mohou být přítomny ve vašem žaludku nebo tenkém střevě.

Co očekávat po esophagogastroduodenoskopii?

Lékař (nebo sestry) vás budou sledovat asi hodinu po testu, aby se ujistili, že anestetikum je vstřebané a jste schopni bez problémů polykat.

Můžete se cítit trochu nafouknutí. Můžete také mít mírné křeče nebo bolesti v krku. Tyto nežádoucí účinky jsou zcela normální a během 24 hodin by měly úplně zmizet. Počkejte s jídlem nebo pitím, dokud se vám nebude pohodlně polykat. Jakmile můžete jíst, začněte lehkým jídlem.

Budete mít zájem:  Dívky ve třinácti by měly dostat očkování proti rakovině zdarma

Okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc, pokud:

  • vaše příznaky jsou horší než před testem
  • máte potíže s polykáním
  • máte pocit závratě nebo mdloby
  • zvracíte
  • máte ostré bolesti v břiše
  • máte krev ve stolici
  • nemůžete jíst nebo pít
  • močíte méně než obvykle nebo vůbec ne

Lékař vám s vámi projde výsledky testu. Může si objednat další testy, než vám poskytne diagnózu nebo vytvoří plán léčby.

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Esophagogastroduodenoscopy – Esophagogastroduodenoscopy

Ezofagogastroduodenoskopie ( ), (EGD) vyvolat také různými jinými názvy , je diagnostický endoskopická postup který vizualizuje horní část gastrointestinálního traktu až do dvanácterníku .

Je považován za minimálně invazivní zákrok, protože nevyžaduje řez do jedné z hlavních tělních dutin a nevyžaduje žádné významné zotavení po zákroku (pokud nebyla použita sedace nebo anestézie ).

Nicméně, bolest v krku je obyčejný.

Lékařské použití

Gastroskopie nebo duodenoskopie se provádí u řady indikací, přičemž jedna z nejčastějších je u nevysvětlitelné anémie, kde se mimo jiné používá k diagnostice žaludečních nebo duodenálních vředů .

Diagnostický

Dohled

Potvrzení diagnózy / biopsie

  • Abnormální barya polykat nebo barya jídlo
  • Potvrzení celiakie (biopsií)

Terapeutický

Novější zásahy

Komplikace

Míra komplikací je přibližně 1 z 1 000. Zahrnují:

Omezení

Problémy s gastrointestinální funkcí nejsou obvykle dobře diagnostikovány endoskopií, protože pohyb nebo sekrece gastrointestinálního traktu nejsou snadno kontrolovatelné pomocí EGD.

Nálezy, jako je přebytečná tekutina nebo špatný pohyb střev během endoskopie, však mohou naznačovat poruchy funkce.

Syndrom dráždivého tračníku a funkční dyspepsie nejsou diagnostikovány s EGD, ale EGD může být užitečný při vyloučení jiných onemocnění, která napodobují tyto běžné poruchy.

Postup

Špička endoskopu by měla být namazána a zkontrolována na kritické funkce, včetně: úhlů špičky, sání vzduchu a vody a kvality obrazu.

Pacient je nejméně 4 hodiny před zákrokem držen NPO (Nil per os) nebo NBM (Nothing By Mouth), což znamená, že nemá jíst. Většina pacientů tolerovat postup pouze lokální anestezii v orofaryngu pomocí lidokain sprej.

Někteří pacienti však mohou potřebovat sedaci a velmi úzkostlivý / rozrušený pacient může dokonce potřebovat celkové anestetikum. Před zahájením postupu je získán informovaný souhlas . Hlavními riziky jsou krvácení a perforace.

Riziko se zvyšuje při provádění biopsie nebo jiného zásahu.

Pacient leží na levé straně a hlavu má pohodlně položenou na polštáři. Mezi zuby je umístěn chránič úst, aby se zabránilo kousnutí pacienta na endoskopu. Endoskop je poté veden přes jazyk a do orofaryngu. Toto je pro pacienta nejnepříjemnější fáze. Rychlá a jemná manipulace pod viděním vede endoskop do jícnu.

Endoskop se postupně posouvá dolů do jícnu, přičemž zaznamenává jakoukoli patologii. V této fázi se zabrání nadměrné insuflaci žaludku. Endoskop rychle prochází žaludkem a pyloru, aby se prozkoumala první a druhá část duodena . Jakmile je toto dokončeno, je endoskop vytažen do žaludku a je provedeno důkladnější vyšetření včetně J-manévru.

To zahrnuje retroflexování špičky dalekohledu, takže se podobá tvaru „J“ za účelem vyšetření fundusového a gastroezofageálního spojení. V této fázi se provádějí jakékoli další postupy. Před odstraněním endoskopu se nasává vzduch v žaludku.

Během procedury lze pořizovat statické fotografie, které se později zobrazí pacientovi, aby pomohly vysvětlit případné nálezy.

Při nejzákladnějším použití se endoskop používá ke kontrole vnitřní anatomie trávicího traktu. Často stačí samotná kontrola, ale biopsie je cenným doplňkem endoskopie. Malé biopsie lze provádět pomocí kleští (bioptických kleští ), které procházejí rozsahem a umožňují vzorkování 1 až 3 mm kousků tkáně pod přímým viděním. Z těchto biopsií se střevní sliznice rychle hojí.

Zařízení

Barvení indigokarmínu (žaludek)

  • Endoskop
    • Systém nekoaxiálního optického vlákna, který přenáší světlo na špičku endoskopu
    • Čipová kamera na špičce endoskopu – nyní nahradila koaxiální optická vlákna starších dalekohledů, která byla náchylná k poškození a následné ztrátě kvality obrazu
    • Kanál vzduch / voda pro čištění čočky pomocí vody a vzduchový kanál pro vysušení samotné čočky a pro izolaci jícnu a žaludku během operace, aby se zabránilo zhroucení stopy pro lepší vidění v postupu
    • Sací / pracovní kanály – mohou být ve formě jednoho nebo více kanálů
    • Ovládací páka – zde se nacházejí ovládací prvky
    • Pupeční šňůry, které jsou připojeny ke zdroji světla a videoprocesoru, aby dodávaly endoskopu sání a tlak vzduchu a vodu pro (proces sání a zavlažování) a světlo, které se přenáší v těle, aby doručilo video signál do procesoru, aby zobrazoval živý obraz na obrazovka
  • Zásobník
    • Zdroj světla
    • Sání
    • Elektrochirurgická jednotka
    • Videorekordér / fototiskárna
  • Nástroje
    • Bioptické kleště
    • Nástrahy
    • Injekční jehly
  • Chemické látky
    • Dimethicone
    • Acetát
    • Indigový karmín

Alternativní názvy

Esophagogastroduodenoscopy (EGD) nebo oesophagogastroduodenoscopy (EGD nebo OGD) se také nazývá panendoskopie (PES) a horní GI endoskopie.

Často se také nazývá jen horní endoskopie, horní GI nebo dokonce jen endoskopie; protože EGD je nejčastěji prováděným typem endoskopie, nejednoznačný termín endoskopie se někdy standardně používá k označení EGD ve výchozím nastavení.

Termín gastroskopie se doslova zaměřuje na samotný žaludek, ale v praxi se použití překrývá.

Viz také

  • Kolonoskopie
  • Transnazální ezofagoskopie

Reference

Endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie

Endoskopická retrográdní cholangiopankreatikografie (ERCP) je endoskopicko-radiodiagnostické vyšetření, které používáme k zobrazení žlučových cest a pankreatických vývodů. Pokud je to nutné a možné tak i k terapeutické intervenci (např. bioptický odběr vzorku tkáně, zavedení stentu ke zprůchodnění žlučových cest, papilotomie, odstranění konkrementů).

Postup vyšetření[upravit | editovat zdroj]

Při ERCP používáme endoskop – lateroskop a RTG přístroj.

Pacientovi, který leží na levém boku a s pokrčenými končetinami, se po místním znecitlivění a analgosedaci zavádí ústy endoskop do oblasti sestupu duodena, kde nalezneme ústí žlučových cest a ústí vývodu slinivky břišní (Vaterskou papilu). Vývod se kanyluje a tudy se vstříkne kontrastní látka, kterou detekujeme pomocí RTG. Obraz je zpracováván počítačem a zobrazen na monitoru.

K analgosedaci většinou používáme 5 mg midazolamu i.v. (benzodiazepin) a následně 40 mg Buscopanu (spasmolytikum). U cholangitid ještě podáváme před vyšetřením profylakticky antibiotika. [1]

Vyšetření trvá 30 minut až 2 hodiny, pacient zůstává po vyšetření kvůli aplikaci sedativ asi hodinu až dvě na oddělení pod lékařským dohledem, poté je propuštěn domů.

Zde se ovšem postup dle jednotlivých pracovišť liší a někde zůstává pacient přes noc hospitalizován po každém ERCP vyšetření. V případě větších terapeutických intervencí je vždy pacient po provedení ERCP hospitalizován na lůžkovém oddělení k delší observaci.

Před vyšetřením i po něm pacient nesmí několik hodin pít ani jíst. Pacientovi ale můžeme podat pro hydrataci nitrožilní infúze. [2]

Indikace[upravit | editovat zdroj]

Indikacemi k provedení ERCP jsou:

Urgentní ERCP

  • těžká akutní biliární pankreatitida (nutno udělat endoskopickou sfinkterotomii);
  • cholangoitida (zavedení stentu s biliární drenáží).

Terapeutická ERCP

  • zavedení biliárního stentu (striktury, píštěle, rizikoví pacienti s neodstranitelnými konkrementy);
  • balonková dilatace striktur;
  • endoskopická papilosfinkterotomie (EPST);
  • endoskopická ampulotomie.

Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]

Kontraindikacemi k provedení ERCP jsou:

  • pacient v šokovém stavu, nestabilní;
  • nespolupracující nemocný;
  • stenóza trávicí trubice způsobující neprůchodnost pro endoskop.[1]

Alergii pacienta na podávanou kontrastní látku nepovažujeme za kontraindikaci k vyšetření.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Komplikace ERCP nejsou příliš časté, ale patří mezi ně:

  • cholecystitida (vzniká zanesením infektu z duodena do jinak sterilních vývodů);
  • cholangoitida;
  • akutní pankreatitida (vzniká mechanickým drážděním pankreatu);
  • sepse;
  • krvácení;
  • perforace duodena.[1] [3]

Dle statistik musíme u ERCP počítat s morbiditou 0,8–1,19 % a mortalitou 0,05–0,12 %. [1]

Příprava na vyšetření[upravit | editovat zdroj]

  • Pacient přichází nalačno – zákaz konzumace potravin a nápojů 6–8 hodin před vyšetřením, zákaz kouření;
  • vysazení některých léků po konzultaci s lékařem;
  • podepsání informovaného souhlasu;
  • zavedení periferního žilního přístupu;
  • zákaz řízení po vyšetření – z důvodu aplikace sedativ.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  • LUKÁŠ, Karel a Aleš ŽÁK, et al. Gastroenterologie a hepatologie :  učebnice. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 380 s. ISBN 978-80-247-1787-6.

Endoskopie

Lékař při práci s endoskopem

Endoskopie je metoda umožňující přímé prohlédnutí vnitřních dutin pomocí speciálního optického přístroje, tzv. endoskopu. Používá se v medicíně, veterinární medicíně a některých speciálních technických aplikacích. Tento článek se věnuje převážně endoskopii lékařské.

Endoskopie dosáhla velkého rozšíření v celé řadě medicínských oborů. Většinou jsou endoskopy zaváděny přirozenými otvory a vedeny přirozenými cestami, takže při vyšetření nedochází k narušení orgánu. Jejich zavedení tak umožnilo řadu vyšetření, která by dříve vyžadovala operační zákrok.

Také se postupně rozšiřuje spektrum léčebných výkonů, které lze endoskopicky provádět, a pacienti jsou tak ušetřeni náročnějších otevřených chirurgických výkonů. Některé metody (např.

laparoskopie, thorakoskopie, artroskopie) sice vyžadují vytvoření umělého vstupu do vyšetřované dutiny, operační rána je však významně menší ve srovnání s otevřenou operací a hojení je tak rychlejší.

Historie

Nejjednodušší metody vyšetření dutin dobře přístupných pozorování (např. dutina nosní) pomocí zrcátka jsou dokumentovány již od 12. století. První pokusy se zobrazením vnitřních dutých orgánů pochází již z 19. století. Přístroje byly rigidní, tvořené pevným tubusem. První gastroskop k vyšetření žaludku zkonstruoval Adolph Kussmaul v roce 1868.

Jednalo se o rigidní tubus, při jehož konstrukci se inspiroval polykači mečů. Krom obtížného zavádění byl problém, jak dostatečně žaludek osvětlit. Jako zdroj se používaly svíčky. Rigidní gastroskopy se příležitostně používaly v první polovině 20. století, kdy byly zavedeny také semiflexibilní přístroje obsahující kloub, který usnadňoval zavedení.

Budete mít zájem:  Křik z vedlejšího bytu – kdy zavolat policii?

Velkou revoluci představovalo zkonstruování flexibilních endoskopů. které jsou tvořeny ohebnou „hadicí“, v níž obraz je přenášen soustavou světelných vláken s využitím jevu totální reflexe. Na zevním konci je vybaven okulárem, v němž se obraz opět skládá.

První takový přístroj k vyšetření jícnu a žaludku představil Basil Hirschowitz v roce 1957 na schůzi Americké gastroenterologické společnosti. V roce 1963 svůj přístroj zdokonalil, když jej obohatil o zdroj studeného světla, které je na konec přístroje přiváděno druhým svazkem optických vláken. Přístroj byl také vybaven kanálem k odběru vzorků.

Takový přístroj byl již dobře využitelný a rychle se rozšířil. Následně byly konstruovány obdobné přístroje k vyšetřování jiných dutých orgánů.

V osmdesátých letech se objevily první videoendoskopy, u nichž je obraz na konci přístroje snímán čipem – CCD senzorem a elektronicky přenášen.

Umožňuje tak další zpracování obrazu a jeho pohodlnější sledování na monitoru. Usnadnil také archivaci obrazů a edukaci personálu.

Od devadesátých let tyto přístroje v řadě medicínských oborů postupně nahradily klasické fibroskopy, i když i tyto se v některých lokalizacích dodnes používají.

Další rozvoj endoskopie pak spočíval v rozšiřování spektra léčebných zákroků, které je možno endoskopickou cestou provádět.

Nejedná se již pouze o odběr vzorků tkáně, ale úplné odstraňování abnormální tkáně (zejména polypů), zástavu krvácení, vytahování cizích těles, rozšiřování zúžených míst či zavádění trubiček zvaných stenty do takových míst, vytahování žlučových kamenů či v poslední době dokonce operací dosud prováděných zcela jinými přístupy (např.

odstranění žlučníku). Dalším pokrokem bylo spojení dvou metod – endoskopie a sonografie, které umožňuje detailní ultrazvukové vyšetření, ale i drobnější výkony v okolí dutého orgánu (metoda nazývaná endoskopická ultrasonografie).

Jednotlivé endoskopické metody

Vyšetření zažívacího traktu

  • gastroskopie k zobrazení jícnu, žaludku, horní části dvanáctníku (dříve byla prováděna rigidním přístrojem také esofagoskopie jako zobrazení čistě jícnu)
  • endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie (ERCP) – zobrazení žlučových cest a vývodu slinivky břišní
  • enteroskopie – vyšetření tenkého střeva – dnes často jako jedno- nebo dvojbalónová enteroskopie nebo kapslová enteroskopie
  • koloskopie – vyšetření tlustého střeva, kratší variantou prováděnou rigidním přístrojem k zobrazení jen konečníku je rektoskopie.

Vyšetření dýchacích cest

  • laryngoskopické zrcátko – jednoduchá metoda k prohlédnutí hrtanu používaná v otorhinolaryngologii
  • flexibilní laryngoskopie – vyšetření hrtanu ohebným přístrojem
  • bronchoskopie – vyšetření dolních cest dýchacích

Vyšetření dutiny břišní

  • laparoskopie – optická vyšetřovací metoda dutiny břišní a jejích orgánů, která umožňuje prohlédnutí dutiny břišní a řadu operačních zákroků po zavedení přístrojů z několika vpichů přes stěnu břišní a aplikaci oxidu uhličitého k vytvoření prostoru v jinak kolabované dutině břišní.

Vyšetření močového a pohlavního ústrojí

  • kolposkopie – vyšetření pochvy a děložního čípku s velkým zvětšením, umožní odhalení časných nádorových změn
  • hysteroskopie – vyšetření dutiny děložní
  • cystoskopie – vyšetření močového měchýře

Vyšetření hrudníku

  • thorakoskopie – vyšetření hrudní dutiny po zavedení přístroje přes hrudní stěnu a uměle vytvořeném pneumothoraxu, slouží k vyšetření nemocí pohrudnice a plic a odběru vzorků
  • mediastinoskopie – invazivní metoda umožňující vyšetření a odběr uzlin z mezihrudí

Vyšetření v oblasti hlavy

  • otoskopie – vyšetření zevního zvukovodu včetně bubínku zrcátkem či ušním mikroskopem
  • rhinoskopie – vyšetření dutiny nosní pomocí zrcátka
  • oftalmoskopie – vyšetření očního pozadí

Vyšetření kloubů

  • artroskopie – umožní nejen vyšetření, ale i operační zákroky na větších kloubech po zavedení endoskopu do kloubní dutiny přes malou operační ránu

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo endoskopie ve Wikislovníku
  • Doc. RNDr. Roman Kubínek, CSc.: Endoskopie

Autoritní data: PSH: 12734Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Endoskopie&oldid=18145976“

Interaktivní endoskopický atlas horní části gastrointestinálního traktu

Endoskopie je minimálně invazivní diagnostická a terapeutická metoda, dovolující vyšetřit lumen dutých orgánů.

Při endoskopii zažívacího aparátu je možné využít jak rigidní, tak flexibilní přístroje. Při vyšetření zažívacího aparátu dáváme přednost flexibilním přístrojům. Flexibilní přístroje se dělí na fibroskopy a videoskopy.

U videoskopů je obrázek přenášen elektronicky přímo na monitor videa, u fibroskopů je obrázek přenášen do čočky okuláru umístěné na hlavici endoskopu.

Fibroskopy mohou ovšem být také napojeny na přídavný videomonitor, máme-li k dispozici nástavné zařízení.

Ve spojených státech je pacient pro snadnější průběh a lepší snesitelnost EGD pod vlivem mírných sedativ. V Evropě se výkon standardně provádí pouze po aplikaci lokální anestezie, při špatné snesitelnosti je však následná sedace vždy možná.

Celková anestezie se provádí tehdy, pokud se jedná o pacienty obtížně tlumitelné (chronická narkomanie). EGD je prováděna na specializovaných pracovištích v nemocnicích, v soukromých ambulancích, také na jednotkách intenzivní péče či na operačních sálech.

K provedení EGD se používá velké množství nástrojů a vybavení. Jedná se zejména o endoskop, endoskopickou ultrasondu a enteroskop.

Všeobecné informace

Ideálně by pacient neměl nic jíst nejméně 6 hodin před EGD z důvodu zajištění adekvátního žaludeční vyprázdnění. Jestliže je užíváno sedativum, měl by být zajištěn nitrožilní přístup a pacient by měl být monitorován. Rovněž je nutné před vyšetřením získat pacientův informovaný souhlas (nebo od jeho legálních zástupců).

Před provedením EGD by měla být odebrána kompletní anamnéza a pacient by měl být fyzikálně vyšetřen. Nález by měl být zdokumentován v lékařském záznamu pacienta.

V určitých případech je nutno vyšetřit krev (krevní obraz, diferenciální obraz krevní), provést krevní křížovou zkoušku, zjistit základní koagulační parametry, dále provést rozbor moče, těhotenské testy, elektrokardiogram a hrudní rentgenový snímek.

Tato jednotlivá vyšetření jsou indikována individuálně, na základě zjištěných anamnestických informací a informací získaných v průběhu provádění fyzikálního vyšetření.

Endoskopické vybavení

V současné době je na trhu k dispozici celá řada endoskopických přístrojů nejrůznějších značek (olympus, pentan, fujinon). Samotný flexibilní endoskop se skládá z hlavice endoskopu, tubusu a kabelu, jenž se napojuje ke zdroji světla, buď halogenovému či k výkonnějšímu xenonovému.

Hlavice endoskopu je tvořena okulárem, dvěma rotačními knoflíky, které pohybují koncem endoskopu nahoru, dolů, doprava a doleva, sacím tlačítkem, jímž lze na konci tubusu vytvořit podtlak, tlačítkem voda-vzduch, kterým lze skrz tubus endoskopu nafouknout kolabované lumen dutého orgánu či opláchnout optiku distálního konce endoskopu, a pracovním kanálem, kterým zasouváme různé diagnostické či terapeutické endoskopické nástroje.Tubus endoskopu se skládá z koherentních svazků optických skleněných vláken, která vytvářejí převrácený obraz duté útroby, a z inkoherentních svazků světelných vláken, jež vedou světlo ze zdroje na distální konec. Na distálním konci tubusu nalezneme vyústění pracovního kanálu, vyústění kanálu voda-vzduch a čočky vedoucí světlo inkoherentními vlákny ze světelného zdroje a vedoucí obraz útroby koherentními vlákny do okuláru na hlavici endoskopu.

Některé z novějších typů endoskopů disponují vysokým rozlišení (high resolution endoscopes) a možnosti zvětšení. Tyto jsou pak s výhodou používány pro zhodnocení nemocí horní části gastrointestinálního traktu.

Jednou ze současných výhod endoskopického zobrazení je tzv. úzké pásmo zobrazování (NBI).

NBI využívá optické filtry a modré světlo k zobrazení a charakteristice jak slizniční morfologie, tak slizničních a povrchových cévnatých struktur.

Metoda NBI zobrazení byla studována na pacientech s Barretovým jícnem, časným žaludečním nádorem a celokonečníkovým poškozením a měla nadějné slibné výsledky.

Provedení EGD

Při provádění EGD je pacient umístěn na levém boku. Lokální či intravenózní aplikace sedativ minimalizuje hlavní komplikace EGD (zvracení či celková intolerance EGD).

Mezi ústa je umístěn skusový val, jenž brání pokousání a usnadňuje průchod endoskopu přes ústa. Endoskop je pak postupně opatrně zasunován (pod kontrolou zraku) skrz hltan, jícen a žaludek do duodena.

Do dutých orgánů je možno vpustit vzduch k rozšíření lumen (pro lepší vizualizaci stěny orgánu).Tekutina či zbytky potravy jsou z orgánu endoskopem odsáty.

Celý proces EGD muže být zdokumentován pomocí snímků (obrázků) či video záznamu. Téměř vždy je nutnou součástí odběr bioptického materiálu k histologické verifikaci makroskopického nálezu. Během EGD může být provedeno také množství terapeutických výkonů.

Celý proces EGD může trvat od 5-30 minut nebo déle, záleží na tom, jaké diagnostické a terapeutické metody jsou použity. Po dokončení EGD je pacient (tlumen sedativy) převezen na pooperační pokoj, kde je následné monitorován. Jakmile je pacient čilý a pohyblivý (přibližně po 1 hodině), opouští pooperační pokoj s doprovodem.

Současně jsou pacientovy podány instrukce (dieta, aktivita,..) a informace týkající se možných následných komplikací (krvácení, horečky, břišní bolestí).

Indikace, kontraindikace, komplikace

Mezi hlavní indikace EGD patří – endoskopická verifikace symptomů, poukazující na onemocnění GIT (dyspepsie, dysfagie, bolesti na hrudi nekardiální etiologie, zvracení, pyróza,..

), biopsie pro známé či suspektní onemocnění GITu (malabsorpční syndrom, novotvar, infekce,..), terapeutická intervence (odstranění cizích předmětů, zástava krvácení, dilatace zůženého místa, odnětí nádoru, gastrostomie,..

) či pravidelné sledování chorob s možným rizikem maligního zvratu (Barretův jícen, polypóza,..).

K hlavním kontraindikacím se řadí – dekompenzovaný (vnitřně nestabilní) pacient, vysoké riziko perforace či pacient nespolupracující.

Relativní kontraindikaci představuje pharyngeální divertikl, operace v oblasti hlavy či krku nebo antikoagulační terapie.

K hlavním komplikacím EGD se řadí krvácení, perforace a kardiopulmonární problémy. Přibližně platí, že na každých 1000 provedených EGD připadá 1 komplikace. Kardiopulmonární komplikace reprezentují asi 50% všech komplikací, přičemž většina z nich vzniká v důsledku předem aplikované medikace (sedace). Mortalita se pohybuje mezi 0,5–3 úmrtími na 10 000 EGD.

Členění atlasu

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector