Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

Informace o světě kolem sebe získáváme prostřednictvím nervového systému a není divu, že nervová soustava úzce spolupracuje se soustavou hormonální. Činnost mnoha žláz je dokonce přímo řízena mozkem.

Děje se to tak, že některé shluky mozkových neuronů (jádra) – především v dolní části mezimozku zvané hypotalamus – jsou naprogramovány, aby „na požádání“ vylučovaly řadu látek hormonální povahy do nedalekého podvěsku mozkového neboli hypofýzy.

Tato žláza na stopce funguje jako úpravna krve, která jí protéká. Uvolňuje do krevního oběhu regulační i přímo působící hormony produkované v nervových buňkách. Mnoho mozkových neuronů, jež takové látky vyrábějí, tedy vlastně patří do soustavy žláz s vnitřní sekrecí.

Nervového původu je rovněž vnitřní tkáň (dřeň) nadledvin, což jsou jakési čepičky na horním pólu ledvin. Buňky dřeně jsou vlastně pozměněné neurony autonomního čili vegetativního nervového systému, který reguluje činnost vnitřních orgánů nezávisle na našich vědomých myšlenkových pochodech.

Těmto buňkám říkáme chromafinní, protože se dobře barví chromovými barvivy. Během vývoje embrya migrovaly z takzvané neurální lišty na vnější straně zárodku (embryologové říkají, že jsou ektodermového původu) do dřeně nadledvin, která vznikla ze středního zárodečného listu, mezodermu.

Jako jediné v těle umí tyto buňky syntetizovat a vylučovat pověstný adrenalin, v menší míře pak i podobný noradrenalin. Ten je známým neuropřenašečem na některých nervových zakončeních a uvolňuje se tedy na synapsích jen do blízkého okolí jedné buňky.

Adrenalin se však z chromafinních buněk vylévá pod vlivem nervových impulsů do krevního oběhu. Stává se tak jedním z chemických prvních poslů, kteří dokážou masivně ovlivnit činnost miliard či bilionů buněk v různých tkáních.

A v tom spočívá jeho hlavní úloha – vyvolat v krizových situacích poměrně rychle, během pár sekund, fyziologické změny v řadě orgánů. Adrenalin připravuje odpověď našeho těla na stresovou situaci řešitelnou „bojem nebo útěkem“.

Pokud nemůžeme stres řešit tímto způsobem (třeba v zaměstnání není zrovna vhodné se prát či utíkat), dochází ke stresu chronickému – mnohdy s fatálním selháním srdečně-cévních funkcí a infarkty. Častěji jsou takto postiženi lidé ve středních řídících funkcích s malými manévrovacími možnostmi. Mnohem méně postihuje chronický stres vysoké manažery, nebo naopak prosté dělníky.

Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

Když je organismus konfrontován s vnější hrozbou, spustí mozek uvolňování několika stresových hormonů. Některé z nich, jako třeba adrenalin, vznikají ve dřeni nadledvin, jiné v jejich kůře. Jeden korový hormon – kortisol – vyvolává rapidní zvýšení tvorby adrenalinu. Podněty z určitých nervů autonomního systému zároveň způsobují, že se adrenalin rychle vylučuje do krve.

Klidová koncentrace adrenalinu v krvi bývá nízká, kolem 10 ng/L (nanogramů na litr). Při vytrvalostním sportu roste zhruba na 50 ng/L. A během akutního stresu se může zvýšit až 50×, zhruba na 500 ng/L.

Na zvýšenou hladinu adrenalinu reagují v jednotlivých orgánech pouze buňky, které mají na své povrchové membráně takzvané adrenergní receptory neboli adrenoreceptory.

Tyto bílkoviny jsou schopné svými „čelistmi“ (vazebným místem) na pár sekund zachytit molekulu adrenalinu, a tím se aktivovat.

Jako může žít v jedné zátoce několik druhů krokodýlů, může být na buňkách v různých tkáních a orgánech jeden či několik typů adrenoreceptorů.

Když zachytí molekulu adrenalinu, dává receptor povel dovnitř buňky. Na vnitřní straně buněčné membrány jsou adrenoreceptory v kontaktu s takzvanými G-trimerickými proteiny.

Ty si můžeme představit jako partu tří odpočívajících dělníků-specialistů. Když se nic neděje, klidně popíjejí slabý neslazený čaj (vědecky řečeno: mají na sobě chemicky navázanou látku GDP, guanosindifosfát).

Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

Po lapení adrenalinu vydá mistr Receptor příkaz: šup do práce! Hlavní dělník G-proteinové party, pan G-Alfa Podjednotka, vylije čaj, popadne energetický nápoj (vymění GDP za GTP neboli guanosintrifosfát) a vrhne se do práce. Za sebou nechá nerozlučnou dvojici pánů Beta a Gama, kteří někdy také začnou něco dělat, ale v případě adrenoreceptorů jen přihlížejí.

G-Alfa začne organizovat další pomocníky – enzymy, které často vytvářejí nové informační sloučeniny, jimž říkáme druzí poslové. Působení jedné molekuly adrenalinu na cílovou buňku se díky druhým poslům mnohonásobně zesiluje.

Na stejném principu funguje řada dalších hormonů, ale i léčiv. Někdy jsou takové látky účinné už v pikomolárních (10-12 mol/L) nebo dokonce nižších koncentracích. Tento vědecky prokázaný efekt nízkých koncentrací se nazývá hormese – na rozdíl od homeopatie, oblíbené, leč vědou zpochybňované pomocné metody.

Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

Co všechno mohou mistři Receptoři a dělníci typu G-Alfa v buňce ovlivnit, ukazuje tabulka. Není zdaleka úplná, protože různých receptorových podtypů existuje mnohem víc. Výsledky jejich působení jsou často fyziologicky protichůdné a závislé na přesné koncentraci adrenalinu i na jiných okolnostech. Dělník G-Alfa má někdy visačku „a“ (aktivační), jindy „i“ (inhibiční) nebo jinou.

  • Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?
  • Zkratky „druhých poslů“:
  • cAMP – cyklický adenosinmonofosfát (aktivuje například fosforylaci bílkovin; Ca2+-pumpu může fosforylace nastartovat, činnost jiných enzymů či kanálů naopak tlumí).
  • DAG – diacylglycerol (aktivuje mimo jiné fosfolipázu C, která štěpí tuky včetně tukových látek v membránách).
  • IP3 – inositol-1,4,5-trisfosfát (uvolňuje vápenaté ionty z „cisteren“ endoplazmatického retikula uvnitř buňky).
  • Ca2+ je významným „druhým poslem“ s mnoha dalšími účinky, od stahu svalů až třeba k vytváření paměťových stop v mozku.
  • Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

Reakce těla na adrenalin jsou tedy mnohočetné.

Zahrnují mimo jiné zvýšení srdeční frekvence a síly stahu srdce, uvolnění dýchacích cest, mobilizaci energetických zásob v kosterních svalech, játrech a tukových tkáních, zježení chlupů, rozšíření zornice nebo zvýšení svalového napětí řitních a močových svěračů i hladké svaloviny střev a močového měchýře. Každá reakce přispívá k úspěšnému vyřešení hrozby.

Tato kombinovaná odezva nervového a hormonálního systému je aktivována během několika sekund až desítek sekund – podle rychlosti průtoku krve, která roznáší adrenalin po těle.

Na adrenalin reagují rovněž mozkové oblasti odměny, kde je nervovým přenašečem dopamin, vyvolávající pocity spokojenosti a úspěchu.

Kortisol z kůry nadledvin současně podporuje jak tvorbu adrenalinu v nadledvině, tak syntézu a výlev dopaminu v mozku.

Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

Adrenalin však působí především na hladké svaly v cévách zajištujících průtok krve orgány. Na tomto příkladu si můžeme ukázat, jak fyziologické reakce závisejí na koncentracích adrenalinu a noradrenalinu. Buňky hladkého svalstva v cévních stěnách mají dvě skupiny adrenoreceptorů, o nichž jsme už mluvili – α a β.

Tyto receptory regulují hlavně množství vápenatých iontů (Ca2+) v každém vlákně hladké svaloviny, která jako had škrtič obepíná cévy.

Čím více Ca2+ vstupuje mezi stažitelné bílkoviny ve vláknech, tím silněji se stahují a zužují cévu. To zajišťují především α1 receptory.

Naopak méně Ca2+ vede k povolení (relaxaci) hladké svaloviny, což hlídají β2 receptory. Oba typy se liší svou citlivostí na adrenalin.

Je-li v membráně hladkého svalového vlákna zhruba stejný počet α1 a β2 receptorů, reagují na malé zvýšení adrenalinu nejprve β2 receptory, které jsou na něj velmi citlivé.

V důsledku toho se zapne proteinová „pumpa“, která čerpá vápenaté ionty ven z buňky nebo do jejích vnitřních zásobáren.

Pumpa svými pohyby skutečně připomíná jednoduché čerpadlo, hnané energií získávanou z molekul ATP.

Klesne tak vnitrobuněčná koncentrace Ca2+, napětí „škrtiče“ povolí a céva se rozšíří. Fyziologicky jde o přípravu na nějaký výkon – například zčervenáme očekáváním nebo se za mírného chladu prohřeje kůže a svaly.

Když stres roste, adrenalinu i noradrenalinu dál přibývá a obě látky působí na α1 receptory. Ty uvolní vápenaté ionty ze „zásobáren“ uvnitř cévních svalových buněk. Hladina Ca2+ v buňkách stoupne, svalová vlákénka se stáhnou a podkožní cévy se zúží.

Krev teď zásobuje především veledůležité vnitřní orgány, jako jsou srdce, plíce, játra, ledviny a zadní části mozku s životními reflexy. V takové situaci většinou zbledneme. Někdy se zároveň protichůdnou reakcí uvolní svěrače řiti nebo močové trubice a rychle ztrácíme zbytečné kilogramy, což může protivníka (tygra i šéfa) překvapit a znejistět.

Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

Proti adrenalinu a noradrenalinu působí celá řada látek obsazujících určité typy adrenoreceptorů. Říká se jim obecně sympatolytika.

Jednu jejich skupinu tvoří léky zvané beta-blokátory, které snižují tepovou frekvenci, krevní tlak a srdeční vzrušivost, což je vhodné při léčení příznaků anginy pectoris nebo hypertenze (vysokého krevního tlaku).

Další skupinou jsou alfa-sympatolytika, kam patří třeba námelové alkaloidy. Ty se používají k léčbě periferní hypertenze, plicního edému či poruch prokrvení končetin.

Proti dlouhodobým negativním účinkům adrenalinu i stresu částečně pomáhá kortisol, častý souputník adrenalinu. Adrenalin způsobuje, že tělo podává extrémní výkony, zatímco kortisol jeho působení upravuje a údajně chrání před poškozením „z přehřátí“.

Celkově ovšem není nad čím jásat. Je pravda, že kortisol podporuje využití energie (především uvolňováním glukózy ze zásobní látky glykogenu) a pomáhá tlumit zánětlivé procesy třeba u astmatiků.

Na druhou stranu má ale špatný vliv na bílkoviny. Jeho zvýšená hladina zrychluje odbourávání proteinů, takže se jich víc rozpadá, než vzniká.

Zároveň zpomaluje tvorbu některých bílkovin, například kolagenu ve šlachách.

Kortisol ovlivňuje také ukládání tuků. Když musí někdo delší dobu užívat léky odvozené od tohoto hormonu, může mu ubývat podkožní tuk na končetinách díky rychlejšímu odbourávání lipidů. Na trupu a v obličeji však mohou tyto léky naopak podpořit tvorbu tukových polštářků.

Použité zdroje:

1) Boron & Boulpaep: Medical Physiology, 2012.

2) Kittnar, O. a spol.: Lékařská fyziologie, 2011.

3) Bukcharaeva, E., Vyskočil, F.: Noradrenaline synchronizes evoked quantal release at frog neuromuscular junction, J. Physiol.-London, 517(3), 879-888, 1999.

4) Mechanism of action of adrenergic receptor. Animace, dostupné na https://www.youtube.com/watch?v=DFANR2CuZ8U

Horní obrázek: Model molekuly adrenalinu. Černě jsou znázorněny atomy uhlíku, světle šedě vodíku, červeně kyslíku a modře dusíku. Zdroj Wikimedia Commons, autor Vaccinationist, licence CC BY-SA 4.0.

Nadledvinky

     Nadledvinky jsou jako dvě čepičky, které sedí na špici obou ledvin. Jak jsou jejich úkoly rozmanité, tak jsou životně důležité.

     Nadledvinky regulují menstruaci a činnost rozmnožovacích žláz. Jsou zodpovědné za rovnováhu určitých prvků v těle, jako například vápníku, fosforu, chlóru a sodíku. Ty dva posledně jmenované jsou součástí krve. Totéž platí pro určité funkce zrakových orgánů, na příklad rozšiřování zorniček.

     Nadledvinky se podílejí společně se solar plexem (solar plexus je nejrozsáhlejší síť autonomních nervových vláken v organismu. Je umístěn bezprostředně nad žaludkem mezi oběma ledvinami. Zasahuje svými větvemi do žaludku, střev a většiny orgánů v břišní dutině.), nervovou pletení umístěnou v žaludeční krajině, na emocích a stavech vzrušení.

     Protože nadledvinky regulují také určité funkce peristaltiky, dochází k poruchám, dráždění a jiným potížím ze strany zažívacího ústrojí, jestliže správně nepracují. Poruchy této žlázy jsou dále zodpovědné za vznik nádorů, za nízký krevní tlak a dokonce za křeče.

     Nadledvinky na druhé straně stimulují svalstvo a nervový systém, stejně jako obnovování a ‚opravování‘ buněk a tkáňových struktur.

     Nadměrná pohlavní činnost tlumí vylučování hormonů nadledvinek a funkci nadledvinek. To má škodlivý vliv na celé tělo, od mozku počínaje.

Budete mít zájem:  Výpočet ovulačních dnů

     Nadledvinky jsou pravý roh hojnosti hormonů. Produkují téměř 48 různých druhů a typů hormonů. Bez základního materiálu však nemůže tělo nic vyrábět ani vylučovat. Proto má životně důležitý význam nejen dávat tělu k dispozici potravu, ale dodávat mu potravu plnohodnotnou, která může být rychle zpracována a přeměněna.

     Neexistuje žádná jiná potrava, která by dokonaleji vyhovovala lidskému organismu a hlavně endokrinním žlázám; než čerstvé syrové zeleninové šťávy. 

     Pro nadledvinky je velmi prospěšná šťáva z karotky, stejně jako směsi: karotka – řepa – kokosový ořech, karotka – hlávkový salát – alfalfa (vojtěška nebo lucerka) a karotka a petržel.

     Zvláště doporučeníhodné jsou šťávy zelené. Připravují se přirozeně z čerstvé syrové zeleniny. Konzumace zralých plodů papáji, jestliže jsou k dispozici, je také pro vyváženou činnost nadledvinek velice užitečná.

     Každá z obou nadledvinek je zahalena do pouzdra podobného pytlíčku nebo čepičce a má dvě jednoznačně rozdílné vrstvy. Ta vnitřní se nazývá medula neboli dřeň a ta zevní cortex neboli kůra.

     Množství krve, které denně proudí dření, je větší než u ostatních stejně velkých žláz, s výjimkou štítné žlázy.

Úkolem dřeně je vylučovat hormony (adrenalin a noradrenalin), které nazýváme ‚hormony naléhavé pomoci‘.

Zvyšují krevní tlak, zužují cévy a urychlují srdeční činnost, podobně jako při strachu nebo nebezpečí. Adrenalin způsobuje také vydání cukru játry a tím zvýšení hladiny krevního cukru.

     Kůra nadledvinek má životně důležitý význam. Její hormony umožňují tělu překonat situace, jako jsou intenzivní emocionální vzrušení, svalová zátěž, stres, stavy bolesti a stavy extrémních teplot.

     Výměšek nadledvinkové kůry je znám jako kortison – jeden z nejnebezpečnějších léků při snaze odstranit potíže, jako je třeba artritida, jestliže se neudělají opatření, jak čelit jeho škodlivým účinkům.

     Hypofýza vylučuje hormon zvaný ACTH (zkratka pro adrenokortikotropní hormon); který má přímý vliv na sekreci hormonů kůry nadledvinek.

Při nesprávném nebo mylném užívání kortisonu může dojít k porušení bezvadné spolupráce mezi hypofýzou a nadledvinkami, které způsobí vážné poruchy v těle, jako například zadržování vody v tkáních, provázené otokem obličeje, což měl v konečném stádiu na příklad L. I. Brežněv nebo G. Pompidou.

     Není nikdy dost důrazně řečeno, jak je důležité se starat o tělo v každém směru – to je po stránce tělesné i duševní. Zanedbávání v kterémkoliv směru vede nakonec ke katastrofě. Žlázy s vnitřní sekrecí nám byly dány proto, aby náš život byl bohatší a abychom mohli dosáhnout a udržet si zářící zdraví. 3

—————————————–

Epinefrin a norepinefrin – co je to a jaké mají účinky a funkce v těle?

     Nadledvinky sedí na špici ledvin jako čepičky. Abyste si osvěžili paměť, zalistujte zpět a přečtěte si znovu osmou kapitolu o moci nadledvinkového sekretu adrenalinu a jeho účinku na celý organizmus – duševní i tělesný.

Vzpomeňte si, že jediná kapička adrenalinu se okamžitě 1-2 miliardkrát zředí, což odpovídá jedné kapce ku 23 milionům litrů krve.

Protože v našem těle máme asi 4,5 litrů krve, přenechám vám, abyste si představili, jaké mikroskopicky malé musí být množství vyloučeného adrenalinu.

     Náš Stvořitel nám určitě důvěřoval víc, než si zasloužíme, když nás vystavil tak mocné substanci, smrtelnému jedu. Náhlá úmrtí při návalu vzteku, strachu nebo rozčilení, mohou být jistě zaviněna nadměrným množstvím adrenalinu, které se dostalo do krve a nestačilo se dostatečně rychle zředit.

     Například hovězí a vepřový dobytek, hnaný na porážku, cítí instinktivně svůj blížící se osud. Má zoufalý strach a propadá nepopsatelné panice.

Následek toho je zaplavení krve a svalů jedovatým adrenalinem. Jejich ‚otrávené‘ maso je hned napadáno bakteriemi. Ve stejném okamžiku, kdy život opustí tělo zvířete, začne se maso rozkládat.

     Adrenalin je jedna důležitá součást našeho omlazovacího procesu. Jestliže držíme všechny své negativní pocity pod kontrolou, je to pro nás nutným popudem, který potřebujeme, abychom byli silní, odvážní a vytrvalí.

Neovládáme-li své pocity, ‚pomůže‘ nám adrenalin rychle zestárnout a urychlit senilitu.

Kdyby nebyla naše výchova, když jsme byli ještě malí, trestuhodně zanedbávána, kdybychom se poučili o své anatomii a funkcích našich orgánů, byli bychom se velmi brzy v životě naučili poznávat, že se negativní city nevyplácejí.

Byli bychom se velmi názorně naučili, co to znamená podlehnout hněvu, nechat se přemoci vztekem, nechat se zaslepit nesmyslnou a nerozumnou žárlivostí, nechat se sužovat starostmi nebo se stát obětí strachu. To vše dráždí nadledvinky, které odevzdávají potom do krve velká množství tohoto záludného, jedovatého, koncentrovaného adrenalinu. 

     Na druhé straně bychom se byli také naučili, jak nám takové ovládání těchto pocitů pomáhá až do konce našeho života rozumět sobě a druhým tak, že život stojí za to žít. Jsou-li nadledvinky zdravé a pracují bez poruch, odevzdávají do krve tolik adrenalinu, kolik je účelné.

V takovém případě zvedá adrenalin krevní tlak a současně má opačný účinek na zažívací ústrojí – uvolňuje je. Zužuje krevní kapiláry a současně rozšiřuje průdušky. Má tak silný účinek na srdce, že po podání přímo do srdce, které právě přestalo tlouci, může v něm vzbudit novou činnost.

Pět minut po zástavě srdce je člověk neodvolatelně mrtvý.

     Adrenalin mimoto rozšiřuje zorničky a účastní se regulace pigmentu v kůži.

Jestliže zvážíme všechny tyto funkce a jejich vzájemná propojení, můžeme si lehko představit, jaký řetěz úkonů proběhne, jestliže podlehneme negativním citům.

Hněv, strach, žárlivost, úlek – jsou příliš zřetelně viditelné na rozšířených zorničkách, na změně barvy kůže, na vzestupu krevního tlaku – pomlčíme-li o frustraci a vyčerpání, které obyčejně následují. 

     Na druhé straně – a to je ta pozitivní strana – mohou být, a také v mnoha případech jsou, nadledvinky užitečné. Například lidé, kteří stáli tváří v tvář domnělým katastrofám, byli schopni hrdinských činů, které se zdály nemožné a nadlidské. Za to mohli poděkovat nadledvinkám, které jim svou konstruktivní činností ‚nalily‘ odvahy. 

     Zmiňuji se o tom proto tak podrobně, protože důsledné sebeovládání je výsledkem spolupráce s nadledvinkami. Tato spolupráce patří k úsilím, které je pro nás jedno z nejdůležitějších, jestliže chceme omládnout. 

     Vezměme si jako další příklad kouření. Zvyk kouřit se v minulých letech tak rozšířil, že sama produkce cigaret stoupla o 154 miliard liber – opakuji liber, ne cigaret. (v současné době  je konzum cigaret v průmyslových zemích na ústupu, v neposlední řadě dík takovým knihám, jako je tato.)

     Výroba nestoupla proto, že by snad kouření mělo pro kuřáka nějakou hodnotu nebo užitek. Jeho hodnota a užitek přichází k dobru jen výrobcům, překupníkům a lidem provádějícím reklamu.

Přírůstek kuřáků je následek nejzáludnější, nejškodlivější a nejnebezpečnější reklamní kampaně, kterou si kdy lidský mozek vymyslel. Tabákový kouř obsahuje totiž dvě zvláště jedovaté dráždivé látky: nikotin a acrolein. Inhalace kouře provokuje nadměrnou sekreci adrenalinu.

Je nemožné kouřit, nebo se zdržovat v místnosti, ve které se kouřilo, a neinhalovat kouř.

     Všimli jste si někdy, jak jsou lidé, kteří přišli ze zakouřené místnosti, ‚zamlženi‘ a jak zapáchají?

     Diskutoval-li jsem někdy s kuřákem na toto téma, slyšel jsem víc než jednou, že ‚kouření není škodlivé, můj otec (nebo dědeček) kouřil celý život a dožil se osmdesáti, devadesáti nebo dokonce sto roků.‘ Těm jsem musel vždycky oponovat a říkal jsem: ‚Vy žijete, přestože kouříte a ne proto, že kouříte.‘

     Z pohledu kuřáka je kouření jasně velmi sporné téma. Existují aspekty kuřáckého problému, které mají velice negativní vliv na lidské chování. Zdá se, že kuřáci si nejsou vědomi toho, jak působí na nekuřáka kouř odpudivě.

Nepřehlíží jen zdravotnické hledisko, ale také skutečnost; že neexistuje kuřák tabáku, který by se neprozradil páchnoucím dechem, pachem těla a oděvu. Na tomto zápachu vydělávají výrobci mýdel a deodorantů těžký kapitál.

Avšak zápach těla, který přichází zevnitř těla, nemůžeme odstranit ani častějším mytím, ani nejrůznějšími přísadami.

     Tabákové jedy se ukládají od úst až po, nejvzdálenější hroty plic. Lymfa se pokouší se jich zbavit póry kůže. Viděli jste někdy ručník kuřáka, který právě opustil parní lázeň? Je prosycen potem, který má hnědou až tmavohnědou barvu. To je nikotin a acrolein, které v oběhu kolovaly s proudem lymfy, a prodraly se kožními póry navenek.

     Kouření se stává snadno návykem. Je to rozhodně špatný návyk, bez ohledu na druhé. Tabákový kouř působí na nekuřáky odpudivě. Slyšeli jste už někdy říkat kuřáka ‚já bych chtěl nebo mohl přestat kouřit‘? Já to slyším pořád. Nedávno mně řekla jedna známá paní: ‚Já bych chtěla a mohla přestat kouřit, ale abych byla upřímná – mně to moc chutná‘.

     Odpověděl jsem: ‚To znamená, že nechcete přestat a ani to nemáte vážně v úmyslu.

Mimochodem – máte představu o tom, jak nezdravě páchnou vaše vlasy kouřem, který lpí na stěnách a celém bytovém zařízení? Proto jsme vás v poslední době nenavštěvovali.

A ještě něco – máte tušení, jak je váš dech cítit nečistotou? I když jste několik hodin nekouřila, je váš dech a zápach těla odpuzující. Máme vás velmi rádi, ale nikdo z nás nesnáší tyto nepříjemné zápachy.‘

     Za několik dnů jsme se potkali znovu, byla přátelštější než kdy předtím a ohlásila nám, že ‚přestala kouřit jednou pro vždycky‘. Spálila v kamnech celý balík cigaret a její muž, který je nekuřák, rozkvetl.

     Každý, kdo si přeje omládnout a kdo chce být ohleduplný ke svému okolí, může přestat kouřit, jestliže je jeho přání dosti silné.

     Nebojte se, neostýchejte se někoho poprosit, aby ve vaší pracovně, domě nebo bytě nekouřil. Já nedovolím nikomu kouřit v mém autě, bytě nebo kanceláři. Jestliže se to někomu nelíbí, potom mě bude těšit, když už se nikdy neuvidíme.

     Nedávno jsem se poohlížel po přístroji, který měl stát několik tisíc dolarů. Navštívil mě zástupce firmy právě, když jsem byl zaměstnán lidmi, kteří přijeli z daleka, abychom se viděli. Omluvil jsem se na okamžik, abych ho přijal.

Měl přesně ten přístroj, který jsem si přál, ale poslal jsem ho pryč, aniž bych mu dal příležitost přístroj předvést. Jeho dech, oděv a tělo páchly tabákem.

Ztratil zakázku, která by mu byla přinesla několik set dolarů – jen kvůli neuváženému návyku.

     Chtěl bych, abyste to správně pochopili: nemám naprosto nic proti tomu, jestliže někdo kouří, chce kouřit a ví, co dělá, a neznečisťuje vzduch, který dýchám já. Je to jeho tělo, které poškozuje a má právo být rychle starým a senilním, tak jako já mám právo omládnout. 17

———————————————–

Centrum zažívání

NADLEDVINKY (glandula suprarenalis)

     Nadledvinky sedí jako čepičky na horním pólu ledvin. Každá se skládá ze dvou rozdílných funkčních celků, a to dřeně (medula) a kůry (kortex). Dřeň pochází z nervové tkáně a je spojena sympatickým nervovým systémem s tělem. Vylučuje hormon epinefrin.

Budete mít zájem:  Neotam (e961) – neenergetické náhradní sladidlo – dobré nebo špatné?

Nadledvinky jsou bohatěji zásobeny krví než všechny ostatní orgány této velikosti – s výjimkou snad štítné žlázy. Kůra nadledvin je se svými hormony životně důležitá. Nastane-li jednou nedostatek těchto hormonů, následuje porucha vodního a elektrolytového hospodářství v těle.

Tyto hormony se podílí ve velkém rozsahu na metabolizmu bílkovin, tuků a uhlovodanů. Emocionální vzrušení, intenzivní svalová činnost, chlad, bolest a šok jsou stresové situace, které může tělo zvládnout pomocí těchto hormonů.

Při nedostatku hormonů se zmenší také odolnost těla proti infekcím.

     Synteticky vyrobený preparát Kortison zesiluje účinek těchto hormonů a ukázal se v mnoha případech účinným. Jeho vedlejší účinky jsou však často škodlivé. Já bych pravděpodobně svoje tělo kortisonu nepropůjčil.

     Kůra nadledvinek je kontrolována hypofýzou (podvěskem mozkovým), ale existují také úkoly, při kterých žlázy spolupracují. Co negativně ovlivní jednu žlázu, má stejný účinek na žlázu druhou. Vzhledem k umístění nadledvinek ovlivní je automaticky poruchy ledvin, ale daleko větší vliv má kvašení a zahnívání v tlustém střevě jak na nadledviny, tak na hypofýzu.

     Špatný stav tlustého střeva škodí celému tělu, tedy i žlázám. Jak jsme již shora řekli, produkuje dřeň nadledvinek hormon epinefrin. I tento byl synteticky vyroben a indikováním do krve, zrychluje srdeční činnost a zužuje cévy, čímž dochází ke zvýšení krevního tlaku.

Vyvolá také uvolnění cukru z jater a tím zvednutí jeho hladiny v krvi. Nadledvinky vylučují také hormon adrenalin, který se tak nepatrně liší od epinefrinu, že je zajímavé se podívat na jejich vzorce.

Epinefrin se skládá z C10H13NO3a ½  H2O, zatím co vzorec pro adrenalin zní C9H13NO3.

     Všimněte si, že epinefrin má jen o jeden atom uhlíku víc než adrenalin. Oba mají více méně stejný účinek na organizmus. Vstříknou-li se tyto hormony do kanálu páteřního, je krevní tlak již při vytažení jehly o 100 % vyšší.

     V laboratorních pokusech se odráží stimulující účinek extraktu nadledvin na sympatické nervstvo i na svalech, které jsou tímto nervovým systémem zásobeny.

     Příliš mnoho stresu v našem zaměstnání nebo vůbec ve všech oblastech našeho života, vede obyčejně k nadměrné produkci adrenalinu, což ještě zvyšuje nervové napětí.

     U Addisonovy choroby (chronická nedostatečnost nadledvinek) nevede vstříknutí adrenalinu k trvalému výsledku, hormon ztrácí brzy na svém účinku. U choroby s tolika příznaky je to pochopitelné: velký úbytek na váze, progresivní chudokrevnost, nízký krevní tlak, žaludeční a střevní potíže, extrémní slabost a tmavé zbarvení kůže.

Přesto, že se jedná o chronické, velmi závažné onemocnění, znám pacienty, kteří se rozhodli k drastickému očistnému programu, protože považovali všechno ostatní již za bezpředmětné. Zkusili střevní výplachy často po delší dobu než 6 týdnů a čerstvé šťávy z ovoce a zeleniny, stejně jako bohatě syrovou zeleninu a ovoce, ořechy a naklíčená semena.

Celý tento program se ukázal být velmi užitečným.

     Konec konců není pochyby o tom, že přirozené využití sekrece nadledvin tělem, slouží cílům přírody, udržet krev čistou a aktivní za předpokladu, že člověk k tomu přispěje čistotou těla a správnou výživou.

Svalový tonus (klidové napětí) je na sekreci nadledvinek závislý, bez ní je svalová slabost nevyhnutelná.

Sekrety nadledvinek jsou životně důležité také pro svoji neutralizační činnost na jedy vznikající při látkové výměně.

     Nadledviny mají jednoznačně silný vliv na rozmnožovací orgány. Nadměrný sexuální chtíč má negativní vliv na nadledviny a často to vede k sexuálnímu zmatku.

     Je moudré, jak ducha, tak i tělo udržovat v čistotě.

Noradrenalin

Noradrenalin

Strukturní vzorec noradrenalinu

ObecnéSystematický název4-[(1R)-2-amin-1-hydroxyethyl]benzen-1,2-diolTriviální názevnoradrenalinAnglický názevNorepinephrineNěmecký názevNoradrenalinSumární vzorecC8H11NO3IdentifikaceRegistrační číslo CAS138-65-8VlastnostiMolární hmotnost169,18 g/molTeplota táníL:216,5-218 °C (rozklad)D/L:191 °C (rozklad)Není-li uvedeno jinak, jsou použityjednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).Některá data mohou pocházet z datové položky.

Noradrenalin či také norepinefrin je hormon a neurotransmiter řazený mezi stresové hormony, je vylučován dření nadledvin. Z chemického hlediska je to spolu hlavně s adrenalinem a dopaminem katecholamin.[1]

Funkcí noradrenalinu je umožnit krátkodobě v organizmu zvýšenou aktivitu. Urychluje srdeční tep, zvyšuje rozklad glykogenu na monosacharidy, ale také roztahuje cévy v kosterních svalech a zvyšuje tak jejich okysličování.

Noradrenalin je mediátorem vegetativních vláken postgangliových sympatických s výjimkou cév, kosterních svalů a potních žláz, mozečku, epifýzy a hypotalamu. Je syntetizován z aminokyselin fenylalaninu a tyrozinu. Důležitým mezistupněm syntézy je L-dopa a dopamin.

Navázáním na receptor se rozkládá a inihibitorem rozkladu je katechol-O-methyltransferáza (COMT) a mohou být zpětně resorbovány do postsynaptického zakončení nebo odbourány monoaminooxidázou (MAO). Po odbourání jdou do krve.

Receptory jsou typu α1, α2 a β1 β2, přičemž beta mají větší afinitu k adrenalinu.

Reference

  1. ↑ ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797. 
  • Rokyta Richard – Fyziologie pro bakalářská studia v medicíně, přírodovědných a tělovýchovných oborech
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Portály: Biologie | Chemie Autoritní data: GND: 4171995-5 | LCCN: sh85092392 | WorldcatID: lccn-sh85092392Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Noradrenalin&oldid=17328556“

Jaký je rozdíl mezi adrenalinem a norepinefrinem?

Odpověď 1:

Epinefrin vs Norepinephrine

  • Epinefrin i norepinefrin jsou podobnými chemickými posly, které uvolňuje nadledvina. Oba tito poslové patří do chemické třídy katecholaminů, které jsou odvozeny od aminokyseliny zvané tyrosin. Tyto adrenomedulární hormony hrají zásadní roli při stresových reakcích, arteriálním krevním tlaku a metabolismu paliva.
  • Z hlediska struktury jsou epinefrin a norepinefrin stejné, kromě toho, že epinefrin má methylovou skupinu. Epinefrin i norepinefrin jsou syntetizovány v adrenomedulárních sekrečních buňkách a obě jsou uloženy v chromafinových granulích.
  • Z hlediska celkové adrenomedulární produkce katecholaminu trvá epinefrin 80% a norepinefrin 20%. Pokud jde o produkci těchto molekul katecholaminu, epinefrin je produkován výhradně adrenální medullou, zatímco velké množství noradrenalinu je produkováno sympatickými postganglionickými vlákny. Proto jsou účinky noradrenalinu do velké míry zprostředkovány sympatickým nervovým systémem a účinky epinefrinu jsou vyvolávány výhradně nadledvinou.
  • Epinefrin i norepinefrin se liší svou afinitou k typům adrenergních receptorů, jako jsou alfa 1, alfa 2, Beta 1 a Beta 2. Norepinefrin se váže primárně na alfa a beta 1 receptory umístěné poblíž postganglionických terminálů sympatických vláken. Epinefrin interaguje se stejnými receptory jako norepinefrin, ale epinefrin má větší afinitu k alfa receptorům ve srovnání s norepinefrinem. Oba hormony mají stejnou účinnost vůči beta 1 receptorům. Proto vykazují epinefrin i norepinefrin v mnoha tkáních stejné účinky.

Hlavní rozdíl je v tom

  • Norepinefrin působí na alfa-1, alfa-2 a beta-1 receptory … snaží se zvýšit srdeční frekvenci a modulovat krevní tlak
  • Epinefrin působí na alfa-1, alfa-2, beta-1 a beta-2..e. Efektivní antihistaminikum a léčbu šoku

Odpověď 2:

A2A. již mnoho dobrých odpovědí, a já nemůžu mluvit s vaší motivací vzhledem k některým důvěryhodným zdrojům na odpovědi již. nebo je to nějaká verze neobvyklé otázky Quory.

Každopádně zde je odpověď zaměřená na léčivou chemii. Je uspořádán tak, jak se mi líbí!

  • Epinefrin je N-methylovaný ani epinefrin
  • Oba jednají přes druhé posly-cAMP
  • Jejich působení je obecně neselektivní, a proto léčiví chemici strávili posledních 60–70 let rafinováním těchto molekul, aby byly selektivnější
  • Oba mají hroznou orální aktivitu kvůli rychlému metabolismu COMT ve střevě a kvůli nízké lipofilitě, která mu nedovolí proniknout GI bariérou
  • Epinefrin („epi“) je klinicky významnější než jeho „ani“ analog
  • „Ani“ beta aktivita stimuluje srdce při zástavě srdce
  • Aktivita Epi b-2 prostřednictvím inhalátorů poskytuje úlevu v astmatu – otevírá dýchací cesty – takže je to vazokonstriktor – jedná se o relaxér hladkého svalstva
  • Působí na zvýšení hladiny cukru v krvi (inhibici inzulínu a stimulaci glukagonu) a mastných kyselin v reakci na potřeby těla, které působí proti stresu na aktivitu řekněme inzulín.

Odpověď 3:

  • Adrenalin
  • (epinefrin) a
  • Noradrenalin
  • (norepinefrin)
  • Norepinefrin a epinefrin se nacházejí pouze v mozku, adrenalin a noradrenalin se nacházejí v těle (a mozku, pokud nejste američan).

důvod tohoto rozdílu je, že mají zcela odlišné funkce. Vysoká adrenalin není spojována s agresí / výškou smyslů / atd. jako ‚adrenalin‘ spěch. Většina hlavních neurotransmiterů (aminy) se většinou nachází v mozku, takže to jen objasnilo. Navíc, chemikálie nemohou volně proudit zpět a čtvrté kvůli hematoencefalické bariéře.

v jistém smyslu by mohly být také oddělené v psychologii / neurovědě, ale pravděpodobně ne, pokud jste chemik.

jsou považovány za odlišné, jakmile projdou hematoencefalickou bariérou.

Odpověď 4:

Epinefrin a norepinefrin jsou podobné sloučeniny, jsou to adrenergní neurotransmitery s katecholaminovým kruhem.

Epinefrin a norepinefrin jsou známé také jako adrenalin a noradrenalin. Z nich přímo působí sympatomimetika, tj. Působí přímo na alfa a beta receptory.

Mají podobné účinky, ale liší se v některých aspektech, jako je afinita k receptorům.

Adrenalin se podává intramuskulárně spolu s lokálním anestetikem ke snížení systémové absorpce a také k prodloužení doby působení lokálního anestetika. Adr je silný stimulátor srdce.

Noradrenalin je presorický agent.

Vloženo na 29-04-2020

Adrenalin

Ampulka s adrenalinem pro intravenózní podání

Adrenalin, pro který se také používá označení epinefrin nebo β,3,4-trihydroxy-N-methylphenethylamin, je hormon a neurotransmiter vylučovaný v největší míře dření nadledvin, v menší míře pak zakončením sympatických vláken.[1] Jeho funkce úzce souvisí s autonomní vegetativní činností sympatického oddílu[2].

Biosyntéza a chemické vlastnosti

Syntéza noradrenalinu v axoplazmě nervové terminály a adrenalinu v dřeni nadledvin

Syntéza noradrenalinu, z kterého se v posledním kroku procesu syntetizuje i adrenalin začíná v axoplazmě nervové terminály (synapse). Základní látkou je tyrosin pronikající do synapsí z extracelulární tekutiny. Nejprve proběhne hydrolýza tyrosinu enzymem tyrosinhydroxylázou na dihydroxyfenylalanin (DOPA). Látka je dále dekarboxylována na dihydroxyfenylethylamin (dopamin) enzymem dopadekarboxylázou. Následuje transport dopaminu do vazikul, kde se hydroxyluje dopaminhydroxylázou na noradrenalin. Poslední krok se odehrává již ve dřeni nadledvin (glandula suprarenalis) kdy methylací noradrenalinu methyltransferázou vzniká adrenalin.[3]

Fyziologie

Dřeň nadledvin se skládá z polyedrických buněk, složených v nepravidelné trámce a pruhy mezi nimiž probíhají kapiláry, Mezi trámci se též nacházejí gangliové buňky (periferní autonomní ganglia), které přicházejí z CNS a stimulují činnost žlázy např. při stresu.

V buňkách se nacházejí granula jejichž hlavním obsahem jsou katecholaminy. Část buněk tzv. A-buňky produkují adrenalin a N-buňky produkující noradrenalin.

N-buňky představují necelých 5% celé buněčné populace dřeně nadledvin a 80% katecholaminů předávaných do krve tvoří adrenalin.[2]

Receptory pro vazbu noradrenalinu a adrenalinu se označují jako adrenergní. V cílových orgánech existují dva základní typy těchto receptorů: α a β. Oba typy se dále dělí na dvě podskupiny: α-1, α-2, β-1, β-2.

Rozdělení adrenergních receptorů bylo podmíněno vývojem farmak schopných selektivně blokovat nebo stimulovat popsané receptorové typy. Zastoupení receptorů v cílových orgánech není stejnoměrné. Např. v myokardu převažují receptory β-1, v hladké svalovině bronchů β-2, v hladké svalovině cév α-1.

Vazba hormonu či pro tento případ lépe řečeno mediátoru je spojena se specifickou funkční změnou v cílovém orgánu.[3]

Adrenalin a Nonadrenalin mají řadu účinků na hladké svalstvo, na srdeční sval, dále účinky na metabolismus sacharidů a tuků. Účinky obou látek jsou zprostředkovány výše popsanými buněčnými receptory.

  1. Podráždění receptorů alfa zprostředkovává vliv katecholaminů na vasokonstrikci hladkého svalstva cév
  2. Podráždění receptorů beta zprostředkovává metabolické účinky a účinek na uvolnění hladkého svalstva cév i jiných orgánů.
Budete mít zájem:  Příčiny kardiovaskulárních onemocnění – jaké jsou nejnebezpečnější a nejčastější?

Podle přítomnosti receptorů vyvolává adrenalin vasokonstrikci arteriol kůže a vnitřních orgánů (střev), vasodiletaci (uvolnění) arteriol kosterních svalů, stimuluje srdeční činnost, má relaxační účinky na hladké svalstvo trávicí trubice a bronchiálního stromu.

Noradrenalin má obecně účinek vasokonstrikční. Oba hormony však zvyšují krevní tlak. Metabolické působení adrenalinu stimuluje štěpení glykogenu v játrech.

V tukové tkáni vyvolává štěpení tuků a uvolňování mastných kyselin jako zdroje energie pro svaly a jako materiálu pro glukoneogenesy (syntéza glukózy) v játrech,.

Na stimulaci sekrece katecholaminů, jak již bylo zmíněno má vliv především nervový systém a to cestou inervace dřeně nadledvin (=reflexní řízení), dále hypoglykémie (snížená hladina cukru v krvi), chlad a posléze i některé hormony (thyroxin, glukagon).[2]

Cílový orgánEfekt
Srdce Zvýšení srdečního tepu
Plíce Zvýšení dechové frekvence
Játra Glukoneogenoze
Hladké svalstvo cév Vasokonstrikce a Vasodiletace
Kosterní svalstvo Zvýšení kontraktility
Metabolismus Lipolýza (štěpení tuků)

Patologie

Feochromocytom

Frochromocytom je typické onemocnění způsobené zvýšením produkce katecholaminů. Jedná se neuroendokrinní nádor v dření nadledvin či chromativní tkáně mimo nadledviny produkující adrenalin a noradrenalin.[4]

Mezi klasické příznaky tohoto onemocnění patří[5]:

  • Bolesti hlavy
  • Hypertenze
  • Tremor (třesavka)
  • Zvýšené pocení
  • Rozšíření zornic
  • Bledost v obličeji

Tyto příznaky hezky ukazují vliv katecholaminů na lidský organismus a jejich vztah k sympatické části autonomního nervového systému. Podrobněji v části Psychologie a adrenalin, kde bude podrobně popsána aktivace sympatického oddílu, její funkce a příčiny.

Infarkt myokardu

Infarkt myokardu je spojen s vysokým obsahem adrenalinu a noradrenalinu v krvi, zvláště pak při šoku, který je zapříčiněn infarktem.[6]

Poruchy paměti

Pozorovatelné projevy poruch paměti mohou být také způsobeny změnou v sekreci adrenalinu v CNS. Adrenalin není však hlavním neurotransmiterem, který se účastní při procesech paměti. Je pouze pomocným, konsoliduje paměť a to společně s acetylcholinem.

Hlavním neurotransmiterem je glutamát. Hlavní anatomická část pro paměť je Hipokampus. Léze a degenerace této části CNS, alkohol, ischémie, ale i elektrošoky způsobují dlouhodobé či přechodné narušení fungování a neurosekreci důležité pro paměťové procesy.

[7]

Deprese

Tento typ poruchy nálad je v některých případech úzce spojena s noradrenalinem. Noradrenalin je tvořen v neuronech locus ceruelus a tegmenta.

Axony z tegmenta směřují převážně k hypotalamu, přednímu laloku hypofýzy, mozkovému kmeni a míše. Vlákna z locus coeruleus se projikují do páteřní míchy, hypotalamu, talamu, limbického systému a neokortexu.

Uvolňovaní a účinek noradrenalinu na nervových zakončeních mohou být u depresivních osob sníženy z důvodu:

  1. nižšího počtu neuronů v locus coreuleus
  2. snížením syntézy noradrenalinu z tyrozinu přes DOPA inhibitory enzymů (např. metyltyrozinem)
  3. zablokováním příjmu noradrenalinu v presynaptických zásobárnách (např. reserpinem)
  4. vytěsněním noradrenalinu z postsynaptických receptorů (např. fentolaminem)

Je to právě snížená dostupnost noradrenalinu a/nebo serotoninu, co zapříčiňuje depresi.[7]

Důležitý je také fakt, že u lidí, kterým byla chirurgicky odstraněna dřeň nadledvin, se neobjevuje žádný klinický projev onemocnění. Je to jediná endokrinní žláza v lidském těle, kdy při jejím úplném je možné normální fungování lidského organismu.[8]

Adrenalin a psychologie

Aktivace sympatiku

Přestože aktivace sympatiku je poměrně komplexní reakce, hlavní roli v něm hraje adrenalin a noradrenalin.

Při aktivovaném sympatickém oddílu se prostřednictvím β1-receptorů zvyšuje srdeční stažlivost (inotropie), tepová frekvence (chronotropie), zrychluje vedení akčního potenciálu (dromotropie), zvyšuje se dráždivost srdce (bathmotropie) a zrychluje relaxace (lusitropismus).

Prostřednictvím α1-receptorů nastává vazokonstrikce cév v kůži, plicích, ledvinách, ve střevech a v pohlavních orgánech, zatímco prostřednictvím α2-receptorů se cévy v srdci, svalech a játrech rozšiřují.

Celkový účinek sympatiku na krevní oběh spočívá ve zvýšení krevního tlaku, kůže je však následkem vazokonstrikce bledá. Vlivem sympatiku se napřimují chlupy (α1-receptory, mm. arrectores pilorum), zvedají se víčka (α1-receptory, m. lektor palpebrae) a rozšiřují zornice (α1-receptory, m. dilatator pupillae).

Navíc se diletuje bronchiální a děložní svalovina (β2-receptory), činnost svaloviny střev je utlumena, sfinktery střeva a močového měchýře jsou kontrahovány. Sympatikus podporuje vznik svalového třesu (tremor), stimuluje odbourávání glykogenu v játrech a ve svalech (β2-receptory). Takto jsme uceleně popsali působení katecholaminů pro aktivovaný sympatikus.

Další projevy jsou např. kontrakce semenného váčku a ductus deferens, což vyvolává ejakulaci, sekrece potu ()vyvolána cholinergně), zvyšuje se sekrece dalších hormonů jako je glukagon, renin, kortikotropin a somatotropin a snižuje sekrece inzulinu a histaminu. Konečně sympatikus napomáhá mobilizaci leukocytů a agregaci trombocytů.

Útok – Útěk

Výše popsané tělesné změny jsou podle Cannona, základem tzv. útok-útěk reakce. Což je jedna z nejjednodušších forem chování na vnímané ohrožení. Podle tohoto konceptu je základem právě sympatikus a dřeň nadledvin se svými katecholaminy.[9] Jiné označení pro útok-útěk může být tzv.

poplachová reakce. Je možné tuto reakci definovat jako stimulační vliv zvýšené hladiny katecholaminu na srdce a vliv na další vnitřní orgány (popisuje předcházející paragraf), jako přípravná reakce, zvyšující schopnost organismu vydávat svalovou činností energii při boji nebo útoku.

Další, již složitější reakce je tzv. anticipační reakce, kdy očekávání nadcházející stresující události, jedinci již ze zkušenosti známé, obdobně zvýší sekreci katecholaminů.

Jinými slovy pouhá myšlenka na negativní, stresující zkušenost vyvolává v určité míře nabuzení organismu pro útěk nebo útok.[2]

Adrenalin a emoce

Emoce jsou komplexní psychické jevy, které mají 3 základní komponenty:

  • Pocitovou
  • Behaviorální
  • Somatickou[10]

Právě třetí uvedená komponenta je v souvislosti se adrenalinem nejdůležitější. Pod somatickou složku emocí patří tzv. odpověď hormonální, která zahrnuje výše popsané uvolnění adrenalinu do krve.

Vše je řízenu sympatickým oddílem autonomního nervového systému, který skrze sympatické nervy a ganglion coelicacum stimuluje dřeň nadledvin jako odpověď na prožívající stres.

Hlavní emocí, která se v souvislosti s adrenalinem zkoumala, je strach.

Jedním ze základních a klasických experimentu byl proveden v roce 1999 E. S. Mezzacappou.

Jednalo se o to, že subjektům, kterým byla poddána dávka adrenalinu, vykazovali výraznější negativní obličejovou mimiku (myšleno jako behaviorální komponenta emocí, která se projevuje vztahem mezi jednotlivými typy emocí a kontrakci určitých mimických svalových skupin) a nižší pozitivní v reakci na sledování strašidelných filmů, než skupina kontrolní. Lidé z první skupiny také následně popisovali svůj strach jako více intenzivní a vyšším počtem negativních vzpomínek na filmy, než skupina kontrolní.[11]

Z výsledků tohoto experimentu je možné usuzovat na pozitivní vztah mezi mírou hladiny adrenalinu a intenzitou strachu a obecně emocí, které jsou vnímané jako negativní (např. hněv).

V tomto vztahu se může pravděpodobně jednat o kognitivní reprezentaci tělesných pocitů, které jsou vyvolané působením adrenalinu. Tím je jinými slovy myšleno, že např.

zvýšený srdeční tep, který způsobuje adrenalin je somatickou komponentou strachu i hněvu, což si následně člověk může prezentovat jako intenzitu strachu a strašidelnost filmu.

Tento výzkum však také ukázal, že skupina s adrenalinem nevykazovala vyšší známky veselosti při sledování zábavného filmu, ani hněvu při sledování hněv vzbuzujících filmu, než skupina kontrolní.

To tedy nějakým způsobem může poukazovat na těsnější vztah mezi adrenalinem a emocí strachu, než jinými emocemi.[11] Podobné tvrzení je podloženo i výsledky z jiné studie, která zkoumala subjekty, kteří byli i nebyli schopní produkovat adrenalin (přesněji řečeno jejich organizmus). Výsledky výzkumu poukazují na to, že adrenalin se účastní při kódování emoce strachu v situacích ohrožení. A to tím způsobem, že vyšší hladina adrenalinu koreluje s vyšším prožíváním strachu.[12]

Adrenalin a paměť

Bylo objeveno, že adrenergní hormony (adrenalin, noradrenalin), mohou zvyšovat ukládání paměťových stop v dlouhodobé paměti. Uvolnění adrenalinu v reakci na emocionálně stresující událost moduluje sílu paměťového záznamu dané situace.

Posílení paměťových stop bylo úměrné k relevanci prožívané události, což je myšleno z evolučního hlediska a adaptivní významnosti paměťového záznamu. Hladina adrenalinu se také zvedala, pokud v budoucnosti docházelo k vybavování stresující události.[13] V určitých patologických stavech organismu a zvláště pak psychiky, jako je např.

posttraumatická stresová porucha (PTSP), se může adrenalin účastnit na procesech vzrušení a zintenzivnění, který je spojen s určitými vzpomínkami., které jsou doprovázené strachem.[12] Další studie nalezla určitou spojitost mezi rozpoznáváním (rekognice) a adrenalinem.

Jeho pravděpodobný význam pro tuto paměťovou funkci je její podpora, tedy zlepšení kvality a rychlosti při rozpoznání objektů, které jsme již v minulosti vnímaly a teď působí na naše smyslové orgány znovu. Adrenalin v tomto případě působí na β receptory.[14]

Zdroje

Reference

  1. ↑ Berecek Kh, B. M.; Brody, M. J. (1982). Evidence for a neurotransmitter role for epinephrine derived from the adrenal medulla. Am J Physiol 242 (4), 593–601.Retrieved from http://www.ebscohost.com
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 Čihák, R. (2013). Anatomie 2, třetí, upravené a rozšířené vydání, Glandula Suprarenalis (pp 439- 445). Praha: Grada.
  3. ↑ 3,0 3,1 Kralíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie, Fyziologie autonomního nervového systému (pp 129-145). Praha: Galén.
  4. ↑ Boulpaep, Emile L.; Boron, Walter F. (2003). Medical physiology: a cellular and molecular approach. Philadelphia: Saunders.
  5. ↑ Lenders JW, Eisenhofer G, Mannelli M (2005).Phaeochromocytoma. Lancet 366(9486). 665-75. Retrieved from http://www.ebscohost.com
  6. ↑ Benedict, C. R., Grahame-Smith D. G. (1979). Plasma adrenaline and noradrenaline and dopamine B-hydroxylase activity in myocardial infarction with or without cardiogenic shock. Br Heart J. 42(2):214–220. Retrieved from http://www.ebscohost.com
  7. ↑ 7,0 7,1 Silbernagl, S. & Lang, F. (eds.). (2012). Atlas patofyziologie. Praha: Grada.
  8. ↑ Dylevský, I. (2009). Funkční anatomie. Praha: Grada.
  9. ↑ Canon, W. B. (1931). Studies on the conditions of activity in endocrine organs xxvii. Evidence that medulliadrenal secretion is not continuous. American Journal of Physiology 98: 447–453. Retrieved from http://www.ebscohost.com
  10. ↑ Nakonečný, M. (2012). Emoce. Triton: Praha.
  11. ↑ 11,0 11,1 Mezzacappa, E.S., Katkin, E.S., and Palmer, S.N. (1999). Epinephrine, arousal, and emotion: A new look at two-factor theory. Cognition and Emotion, 13(2), 181-199. Retrieved from http://www.ebscohost.com
  12. ↑ 12,0 12,1 Mate, T., et al. (2013). Impaired conditioned fear response and startle reactivity in epinephrine-deficient mice. Behavioural Pharmacology, 24(1), 1-9. Retrieved from http://www.ebscohost.com
  13. ↑ Cahill, L. and Alkire, M.T. (2002). Epinephrine enhancement of human memory consolidation; Interaction with arousal at encoding. Neurobiology of Learning and Memory, 79(2), 194-198. Retrieved from http://www.ebscohost.com
  14. ↑ Dornelles, A., et al. (2007). Adrenergic enhancement of consolidation of object recognition memory. Neurobiology of Learning and Memory, 88(1), 137-142. Retrieved from http://www.ebscohost.com
  • Čihák, R. (2013). Anatomie 2, třetí, upravené a rozšířené vydání. Praha: Grada
  • Dylevský, I. (2009). Funkční anatomie. Praha: Grada.
  • Kralíček, P. (2011). Úvod do speciální neurofyziologie. Praha: Galén.
  • Nakonečný, M. (2012). Emoce. Triton: Praha.
  • Silbernagl, S. & Lang, F. (eds.). (2012). Atlas patofyziologie. Praha: Grada.
  • Hněv
  • Agrese a Agresivita
  • Strach
  • Stresory a prostředí

Adrenalin, Stresová reakce, Nadledviny, Sympatikus

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *