Od minulého roku se ke 14. září datuje Sex Worker Pride. Je to čtvrtý mezinárodní den, který si organizace zabývající se sdružováním sexuálních pracovnic a pracovníků připomínají. Spolu s dalšími členy iniciativy Global Network of Sex Work Projects se přidáváme i k nově mezinárodně uznávanému Dni hrdosti sexuálních pracovníků a pracovnic.
Věříme, že práce v sexbyznysu je legitimní volbou, která mnoho přináší. I v tento den si však připomínáme, že přístup k právům je v této práci stále komplikovaný, boj proti násilí nekončí a posílit rovný přístup ke spravedlnosti je nadále na pořadu našich dní. Ale dnes je tady prostor pro oslavu, protože i přesto se nám mnohé daří.
Jen se může zdát, že na to pod tíhou nezdarů, občas zapomínáme.
Co přináší Sex Worker Pride?
Umožňuje nám se zastavit a zamyslet nad sebeurčením žen a mužů pracujících v sexbyznysu a oslavě úspěchů hnutí bojujících za jejich práva. I v naší organizaci se totiž potkáváme s ženami, které jejich práce baví a přináší jim pocit uspokojení, jak ilustruje generální ředitelka naší organizace Hana Malinová:
Setkáváme se s ženami, které říkají, že je to nejlepší práce třeba z hlediska poměru času v práci a financí. Pro některé ženy je zajímavá různorodost této práce, komunikace se zákazníky, baví je, že se jim v práci daří.
Jsou to však často ženy, které si umějí nastavit osobní hranice, vědí přesně, co nabízejí a nebojí se případně zákazníka odmítnout. Chtějí být flexibilní, mít svoji práci pod kontrolou a spoléhat sami na sebe.
Jako jakákoliv jiná práce má tato svoje „pro“ a „proti“ a ženy si volí, zda je to „to“ nejlepší pro ně na základě života, který vedou. Každého z nás občas práce baví a občas ne…tak už to prostě bývá.
Je sexuální práce práce jako každá jiná?
A při té příležitosti bychom nechali promluvit přímo sexuální pracovnice a pracovníky, prostřednictvím blogového příspěvku Elle Silver, který jsme pro naši organizaci nechali udělat.
Sexuální práce je dřina. A přesto jí některé ženy dávají přednost
 |
Jeden z častých mylných výroků o sexuální práci je ten, že se stala zastřešujícím výrazem pro různé druhy podnikání. Všechny sexuální pracovnice jsou propojeny, vydělávají peníze v oblasti průmyslu služeb, které jsou stigmatizovány a zabývají se prodejem rozmanitých sexuálních zkušeností. Nicméně rozdíly mezi jednotlivými druhy služeb a zároveň jejich legalitou jsou opravdu veliké. Výraz sexuální pracovnice zahrnuje všechno od telefonní sexuální operátorky, dívky za kamerou, porno hvězdou až po masérku, pouliční prostitutku, VIP eskort společnici či dominu. Dokonce i rozsah patřičných služeb se mezi jednotlivými sexuálními pracovnicemi liší. Některé pouliční prostitutky a masérky nabízí pouze uspokojení rukou, ale ne sex s penetrací. Některé dominy zase nabízí sex s penetrací, zatímco většina ostatních ne. Některé VIP escorty potom nabízí BDSM služby a s tím i dámskou společnost (zahrnuje večeři a přenocování). |
Některé pouliční prostitutky a masérky nabízí pouze uspokojení rukou, ale ne sex s penetrací. Některé dominy zase nabízí sex s penetrací, zatímco většina ostatních ne. Některé VIP escorty potom nabízí BDSM služby a s tím i dámskou společnost (zahrnuje večeři a přenocování). Mým záměrem ale není zde vyjmenovat rozdíly, které existují mezi sexuálními pracovnicemi ve smyslu věku, společenského zařazení, rasy nebo etnika. Jako taková se i obtížně stanovuje paušální charakteristika ženy, pracující v sexuálním průmyslu. Každá z cest takové práci totiž znamená, že nesu její riziko, ale zároveň i čelím jisté výzvě. Pro záměry a cíle tohoto článku však termínem sexuální pracovnice myslím někoho, kdo nebyl a není nucen k placenému sexu v sexuálním průmyslu proti své vůli. Naproti tomu je potřeba uvést, že práci v sexuálním průmyslu vyhledává stále více žen.
Je sexuální práce práce jako každá jiná?
| Tento poměrně hodně sdílený tweet doktora psychologie Erika Sprankle někoho potěšil a někoho rozčílil. Teoreticky souhlasím s panem doktorem Erikem Sprankle. Jeho pohled na to, že tělo ženy jako prostředek uspokojení touhy může být nabízeno k prodeji stejně jako tělo ženy či muže může být nabízeno k prodeji za účelem fyzické práce, zní celkem logicky. V obou případech je lidské tělo nabídnuto k dispozici, aby bylo použito po specificky dlouhou dobu za účelem specifické práce, výměnou za dohodnutou finanční úplatu. Nicméně si ale plně uvědomuji, jak odlišná obě povolání jsou, stejně jako rizika, která s sebou nesou. Sex ale zároveň pro každého znamená něco jiného. |  |
Nikdy bych nebyla tak hloupá, abych si myslela, že sex nepřinesl žádný citově či fyzicky traumatizující zážitek ani jedné z žen. Sex může být intimním povoláním, které bude zahrnovat nejen tělo ženy, ale i její pocity.
Také bych ale nikdy nebyla tak lehkomyslná, abych si do těchto žen promítala své vlastní představy, aniž bych se jich zeptala, jak se při jejich práci cítí ony samy.
Zastávám heslo: hájit práva, ne zachraňovat. Pokud to ovšem situace přímo nevyžaduje.
Přišlo by mi také nefér, vyjadřovat se nelibě o sexuální práci široko daleko, když vím, že dokonce existují ženy, které bojují za práva k tomu, aby se mohly jako sexuální pracovnice živit.
Ženy by měly mít právo volby
Dokonce i přes četné těžkosti a peripetie, spojené s tímto povoláním, ženy mu nepřestávají dávat otevřeně přednost před jinými profesemi.
I po tolika příbězích o zavražděných či zneužitých prostitutkách se najdou příběhy, ve kterých vystupují ženy, které by si mohly dovolit jednoduše přejít k jinému zaměstnání, ale rozhodnou se zůstat u sexuální práce.
Jennifer Hafer, která studovala doktorské studium Školy postgraduálního vzdělání v podnikání Univerzity v Arkansasu, říká, že podle její studie o sexuálních pracovnících z roku 2011 platí, že:
Náš model ukázal, že trh s prostitucí si do sebe ve spoustě případů vtahuje vzdělané ženy, toužící po rychlém a velkém výdělku. Také ženy, toužící po vytržení z běžného pracovního trhu a běžného modelu manželského života.
Výsledky výzkumu ukazují, že tyto ženy nejsou k prostituci nuceny, spíše se pro ni rozhodnou ze stejných důvodů, pro něž se rozhodnou lidé vstoupit do obvyklých pracovních pozic na trhu práce.
Těmi důvody jsou peníze, stabilita, osamostatnění a dokonce uspokojení z práce.
Snow Mercy, domina s titulem Ph.D. z biochemie, v roce 2018 pro magazín LA Weekly uvedla, že se pro práci dominy rozhodla dokonce až po dokončení svého studia.
Domnívám se, že lidé to neočekávají a jsou překvapeni, když zjistí, že i po dosažení titulu Ph.D. z biochemie se i nadále živím prací dominy.
Co se týče práce profesorky na fakultě:
Na fakultě v profesorském sboru byla spíše převaha mužů a také to byla celkem mizerně placená práce. Práce dominy byla mnohem zábavnější, flexibilnější a cítila jsem se přirozeněji. Některé ženy, se kterými jsem hovořila, upřednostňují práci v ulicích před prací v klubu, a to kvůli rychlosti, kterou si vydělají své peníze a kvůli minimalizování interakce se zákazníkem.
Přišla jsem na to, že pro lidi může být těžké to pochopit. Ale zároveň nechci, aby to vyznělo, že házím příběhy všech žen do jednoho pytle. Nejraději bych nechala ženy vyprávět jejich vlastní příběhy a těm bych naslouchala.
Znám mnoho lidí, kteří si projektují svůj klasický pohled na život, svou morálku a sexuální ostych či trauma do mě, jako do dominy.
Myslím si, že odpůrci sexuální práce by měli strávit více času nasloucháním a méně času souzením toho, s čím nemají oni sami žádnou osobní zkušenost.
Jacqueline Frances, striptérka, autorka a umělkyně, známá pod jménem Jacq the Stripper, to nejlépe shrnuje v jedné ze svých ilustrací:
Nejsi-li autorem díla, pak ti nepřísluší, abys o něm hovořil.
O tom, jak svobodně onemocnět
Existují ještě další výhody sexuální práce kromě již zmíněného aspektu výdělku. Sexuální práce umožňuje některým ženám lépe nakládat se svými zdravotními obtížemi.
Ve své eseji pro internetový blog Motherboard společnice na eskort a nezávislá pornohvězda Liara Roux, vysvětluje:
Po několika letech, kdy jsem trpěla depresemi a úzkostmi, fyzickou bolestí díky syndromu Ehlers-Danlos – poruchou, která postihuje pojivovou tkáň, způsobuje ochablost, zranitelnost, hypermobilitu kloubů a u mě také bolesti hlavy…jsem se konečně dočkala léčby, kterou jsem potřebovala…Mohla jsem si dovolit se nějaký čas léčit, protože moje profese mi umožňuje finančně se zajistit a především mi dává možnost volného času.
Charlotte Swan, společnice eskortu a spisovatelka:
…pravdou je, že pro mnoho osob, trpících depresemi, úzkostmi a jinými zdravotními obtížemi…je sexuální práce výhrou. Znamená to, že své účty zaplatíte již po pár hodinách práce týdně a vyhnete se tak situacím, které člověka často stresují, jako je dojíždění za prací, šikana na pracovišti a pracovní řád na pracovišti.
Maggie McNeill, společnice eskortu a autorka blogu Poctivá Kurtizána se rozhodla pro sexuální práci kvůli zdravotním potížím. Poté, co jí opustil první manžel, se stala společnicí eskortu, aby přežila.
Byla jsem zdrcena a cítila jsem se, jako by mě hodili přes palubu. Najednou pro mě bylo obtížné jít do práce a vykonávat ji, v jednom kuse celé hodiny hovořit s lidmi.
V té době, když ji manžel opustil, byla McNeilová, držící v té době titul v oboru Knižní kultury, zaměstnaná jako knihovnice. Vysvětluje:
Tohle je skvělý příklad okamžiku, kdy se žena rozhodne pro práci v sexuálním průmyslu. Když máte psychické obtíže, pro které je pro vás zrovna náročné udržet si svou práci, je pro vás sexuální práce spásou.
Žena si najednou může dovolit věnovat se sama sobě a svým potížím a nastavit si vlastní rozvrh času, co a kdy udělá. Sexuální práce není příznakem mentální slabosti; je to způsob, jak si prostě moci věci zorganizovat.
Je opravdu těžké o tom mluvit, když uvážím, o jak velké stigma jde. Zároveň se ale jedná o věc, která musí být vyřčena.
Sexuální práce je dřina
I když si mnoho žen vybírá jako své povolání sexuální práci, nemusí jít vždy o snadnou cestu, jak si vydělat.
Sarah Greenmore ve svém článku v časopise The Independent vysvětluje, že i když si svou práci jako sexuální pracovnice v klubu užívá, není to vždy úplně snadné.
Každý den odpracuji 12-14 hodinovou směnu…seznamuji se s nespočetným množstvím hostů klubu, přestavuji se jim, odhaduji jejich zájmy, stavím se na hlavu, abych přesně splnila to, po čem touží a pak smlouvám o ceně.
A to všechno ještě před tím, než přijde samotný sex, při kterém jsem v podstatě já ta, která odvádí většinu fyzické námahy, citově se vydává, aby se klienti nemuseli namáhat, naslouchá nejhlubším zpovědím svých klientů a dává pozor, aby za zaplacené peníze dostali co hrdlo ráčí.
Taková citová námaha si u sexuálních pracovníků také vybírá svou daň.
Jacq the Stripper zastává názor, že muži by měli počítat s tím, že za své peníze platí za čas společně strávený se ženou, která je ve výkonu svého povolání.
Dostaňte nemoc pod kontrolu: budete výkonnější v práci i v sexu
Až 40 % nemocných uvedlo, že revmatická artritida byla jediným důvodem, proč nejsou sexuálně aktivní. Závěry také ukázaly, že kromě fyzických problémů a emocionálních následků hlásili pacienti s RA pocity viny a frustrace.
partnerský vztah, láska, důvěra, postel, sexualita, rozhovor, intimita
Dosažení remise onemocnění u pacientů s revmatickou artritidou má nejen tzv. sociálně-ekonomický význam pro společnost, ale i pro konkrétní jedince s touto nemocí. Ukazují to výsledky rakouské studie prezentované v Římě na EULAR 2010, výročním kongresu Evropské ligy proti revmatismu.
Souvislost mezi revmatem a produktivitou práce
Revmatoidní artritida (RA) jako chronické onemocnění má bohužel dlouhodobý dopad na funkčnost pacientů a jejich schopnosti, které ovlivňují jejich pracovní život. „Výsledky studie ukázaly, že dosažení dlouhodobé remise je užitečné, zejména ze sociálně-ekonomického hlediska, protože snižuje nemocnost pacientů,” říká dr. Helga Radnerová z Lékařské univerzity ve Vídni.
Klidový stav jako cíl
Proto by remise měla být cílem. Rakouská studie na 356 pacientech zkoumala čas promeškaný v práci a kvalitu života, jako jsou mobilita, osobní péče, nepohodlí, úzkost, deprese a podobně.
Tato analýza prokázala statisticky významné rozdíly mezi pacienty s revmatoidní artritidou, kteří dosáhli remise onemocnění, a těmi, u nichž se klidová fáze nedostavila. Jednodušeji řečeno, remise má pozitivní vliv na zlepšení kvality života.
Proto by remise měla být cílem každého pacienta.
Revmatické onemocnění a sexuální život
Na kongresu EULAR 2010 byly prezentovány i zajímavé výsledky další, tentokrát francouzské studie. Ta mapovala vztah nemocných RA a jejich citové vztahy a sexuální život. Podle tohoto výzkumu nemoc negativně ovlivňuje obě uvedené oblasti života.
Až 40 % nemocných uvedlo, že revmatická artritida byla jediným důvodem, proč nejsou sexuálně aktivní. Závěry také ukázaly, že kromě fyzických problémů a emocionálních následků hlásili pacienti s RA pocity viny a frustrace. „Pacienti se ale bohužel zdráhají o těchto problémech hovořit i se svým lékařem,“ komentuje to dr. Gisela Kobeltová, hlavní autorka studie.
Přitom výsledky obou studií hovoří jasně: emocionální aspekty onemocnění u lidí s revmatoidní artritidou se v době remise stabilizovaly. To je pro tyto pacienty určitě přínosné. I proto se o jakýchkoli potížích spojených s onemocněním vyplatí mluvit s ošetřujícím lékařem. Může vám pomoci s jejich řešením.
(aši)
Zdroje:
Parkinsonova nemoc Nemoc vlk Nemoci hrtanu Nemoci hlasivek Nemoc kloubů Líbil se vám článek? ANO NE Lichen planus a léčba
Dobrý den, před dvěma dny mi byl diagnostikován Lichen planus. Jsem teď ve fázi,…
Melanom in situ
Dobrý den, v lednu mi byl vyriznut melanom in situ na dolni koncetine, byla…
Úzkost
Dobrý den, rád bych se Vás zeptal na jednu věc. Před třemi roky jsem zkolaboval…
Únava
Dobrý den, už asi měsíc mě trápí nevolnosti v podobě malátnosti, točení hlavy,…
Hořkost v ústech
Dobrý den, už delší dobu (2 roky) mě trápí pocit hořkosti v ústech. Nejintenzivnější…
Mirena
Dobrý den uvažuji o mireně,ale bojím se,že budu přibírat na váze,budou mi otékat…
Hluboká žilnítromboza
Dobrý den, syn je 4 týdny po zlomenině zánártní kůstky. Před týdnem se mu vytvořila…
Opožděná menstruace
Dobry den, chci se zeptat, dne 12.6 jsem mela dostat menstruaci ale zadna…
Bulka v pochvě
Dobrý den, potřebovala bych poradit. Na velkém stydkém pysku dole u vchodu…
Sexuální závislost se šíří jako epidemie, varuje výzkum
„Jak často jste měli sex nebo masturbovali víc, než jste chtěli?“ „Jak často vám vaše sexuální myšlenky nebo jednání narušilo vztah?“ „Jak často jste se cítili neschopni kontrolovat své sexuální jednání?“ „Jak často jste si slibovali, že své sexuální chování změníte?“ Právě takové otázky připravili autoři výzkumu 2 300 mužům a ženám od osmnácti do padesáti let. Odpovědi, které shromáždili, a jejich analýza, přinesla překvapení.
„Mělo se za to, že nadměrné nutkání k sexu je mužským syndromem. Naše studie však prokázala, že to není ani trochu pravda,“ uvedla jedna z autorek práce Janna A. Dickensonová pro server Gizmodo.
Závěry studie uveřejněné v magazínu Journal of the American Medical Association totiž našly jen malý rozdíl mezi počtem mužů a žen, jejichž odpovědi naznačovaly sexuální závislost (10,3 procenta u mužů, mezi ženami sedm procent).
Nad konceptem sexuální závislosti diskutuje psycholožka Magdalena Frouzová a její kolega Jan Kožnar. |
A autorský tým má dokonce i hypotézu, proč má s kontrolou svého sexuálního chování nebo nutkání problém více žen, než se čekalo. Podle Dickinsonové za to mohou současné kulturní změny, které vedou k větší toleranci ženského sexuálního vyjádření, cituje ji list The Guardian.
Výsledky své práce považují autoři za zásadní a varující. Pokud by totiž zjištění platila, znamenalo by to, že sexuální závislostí trpí více lidí, než je například těch, kteří zápasí s depresí. Ta totiž sužuje pět procent amerických obyvatel.
Celá věc je však komplikovanější. Studie má totiž slabiny, které nakonec nezastírají ani její autoři.
Čísla jsou jen předběžná
Na jednu upozornil například sexuální kouč Douglas Braun-Harvey. Poukázal na to, že jedním z důvodů, proč jsou lidé vlastní sexualitou rozrušení, mohou být například morální nebo náboženské ohledy.
Ty samozřejmě mohou vést ke konfliktům se sexuálními myšlenkami nebo dokonce sexuálním jednáním, neznamená to však, že by člověk trpěl sexuální závislostí jako duševní poruchou.
Dotazník autorů studie však ony případy nedokázal odlišit.
Spoluautorka výzkumu Dickinsonová je ke kritice otevřená. Naše čísla jsou velmi předčasná, jsou jen nedokonalým odhadem, jak rozšířená by kompulzivní porucha sexuálního chování mohla být, přiznává.
Dodává však, že s ohledem na to, jak „mladá“ daná nemoc je, použil její tým ten nejlepší možný výzkumný nástroj, který měl po ruce.Na jiný problém upozorňuje klinický psycholog David J. Ley, který patří mezi kritiky samotného konceptu sexuální závislosti.
Podotýká, že existuje autoritativní a sílící názor, podle něhož pocit, že člověk obtížně kontroluje své sexuální touhy, ještě nepředpovídá opravdové problémy se sexuálním či jiným chováním.
Neukončená debata: je to nemoc, nebo ne?
Kromě přesnosti výsledků tohoto konkrétního výzkumu se však nad tématem vznášejí ještě mnohem obecnější, podstatnější námitky.
Zatím totiž mezi vědci nepanuje shoda v tom, zda sexuální závislost jako nemoc skutečně vůbec existuje.
Na jedné straně letos provedla Světová zdravotnická organizace pionýrský, významný krok a kompulzivní poruchu sexuálního chování zavedla do jedenáctého vydání své Mezinárodní klasifikace nemocí.
Nemoc podle ní charakterizuje „trvající trend neschopnosti kontrolovat intenzivní, opakované sexuální impulzy nebo nutkání, které ústí do opakovaného sexuálního chování“.
Ne všichni však oné nemoci přiznávají existenci. Například Americká psychiatrická asociace uznání nemoci zvažovala též, nakonec ji však do svého manuálu duševních nemocí nezahrnula.
„Je to koncept, který se dlouho používal k vysvětlení nezodpovědného sexuálního chování sobeckých, mocných, bohatých mužů,“ dodává. Mezi kritiky konceptu sexuální závislosti jako duševní poruchy patří i David J Ley.
Napsal o tom ostatně celou knihu nazvanou „Mýtus sexuální závislosti“. Namítá kromě jiného i to, že onen koncept může vyviňovat sexuální predátory, z nichž by vlastně dělal oběti psychické poruchy.
„Nejsem si jist, zda být sobec, misogynní hrubián představuje nějakou zdravotní poruchu,“ řekl pro server NBC News Ley v roce 2017.
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 2. prosince 2018. Anketa je uzavřena.
Ne, není to duševní porucha 2140
Sexuální napětí v práci zvyšuje výkon. Éra nezřízených hrátek už však skončila
Zkušenost s milostným poměrem na pracovišti má zhruba třetina zaměstnanců. ‚Člověk je tvor sexuální od narození až do smrti.
Nemá na sobě vypínač, který by ho zbavil při příchodu do práce myšlenek na sex,‘ říká v rozhovoru sexuoložka Laura Janáčková.
Podle ní by zaměstnanci bez sexuálního napětí přišli až o polovinu motivace k pracovnímu výkonu. Do tajených vztahů však pandemie zasáhla tvrdě.
Navzdory obecné radě ‚co je v domě, není pro mě‘ má sexuální zkušenost z pracoviště každý třetí zaměstnanec. Nebýt ovšem sexuálního napětí mezi muži a ženami, přišli bychom možná až o polovinu pracovního výkonu, myslí si sexuoložka Laura Janáčková. Muži se před ženami vytahují, jejich sebevědomí roste s pracovním výkonem.
I ženy jsou díky přitažlivosti kolegů víc motivované k práci, vysvětluje Laura Janáčková vliv milostných záležitostí na produktivitu práce. Na druhou stranu, když vztah končí, produktivita zainteresovaných naopak klesá.
Firmy podle Janáčkové se snaží regulovat intimní vztahy na pracovišti především proto, aby byly schopné lidi efektivně řídit. ‚Těžko by se pak pracovalo s autoritou,‘ shrnuje sexuoložka, podle níž se příliš probírá, kdo, kde, s kým a jak co sexuálního na pracovišti prováděl, ale málo se mluví o tom, kolik kvalitních vztahů tam vzniká.
V Česku chybí též kvalitní osvěta v tom, jak se chovat v situacích, kdy lidé čelí sexuálnímu obtěžování. Chybí v rodinách a ve školách, ale mohou s ní pomoci i zaměstnavatelé.
Jak často se v Česku stává, že mají kolegové milostný poměr? Co říkají odborné studie?
Poslední větší výzkum na toto téma prováděla firma STEM/MARK už před lety. Zkušenost se sexem na pracovišti uvádělo 33,5 procenta mužů a 28,9 procenta žen.
Z těch, kteří se přiznali, uvádělo přibližně osmdesát procent sexuální aktivitu se stejně postaveným spolupracovníkem nebo spolupracovnicí.
Ve zbylých dvaceti procentech uváděly sex s nadřízeným převážně ženy. U mužů mírně převažoval sex s podřízenou.
Jak je to s intimními vztahy v práci nyní? Jak se změnily s pandemií covidu?
Do těch mileneckých − tajených, kde se jedná o nevěru, zasáhla tvrdě. Změnil se totiž styl práce − nejezdí se na služební cesty, mimomanželské osobní setkávání už není tak jednoduché.
Covid zavřel muže doma, byli tam pod kontrolou manželek a nemohli si s milenkami ani moc psát. Milenky najednou prohlédly: zjistily, že je pro muže vždy přednější rodina.
Jak byly osamocené, začaly na muže tlačit.
Někde došlo k rozchodům, někde až k takové krizi, že si milenky posteskly na muže u jejich manželek. V první vlně jsem viděla mnoho otevřených válek a během léta jich ještě přibylo. Ordinace jsou teď plné, řešíme jeden rozvod za druhým.
Co očekávají od sexu v práci muži a co ženy?
Muži častěji jen sex, ženy zase víc aspirují na vztah a lásku. Mít mimomanželský poměr není minoritní záležitost. Nejnovější výzkumy ukazují, že se k němu přiznává až 37 procent mužů.
Nepřesunula se aspoň část vztahů do on-line prostředí?
Ano, tam, kde milenecké vztahy vydržely, nezbývá než ve větší míře využívat on-line komunikaci.
Lidé se víc zaměřují na různé typy virtuálního sexu − sexting (posílání textového, fotografického, audio- a videoobsahu se sexuálním podtextem − pozn. red.), sex ve virtuálním prostoru nebo sex po telefonu.
Výzkumy ukazují, že na jaře, v době prvních opatření v souvislosti s covidem, stoupla sledovanost pornografie přibližně o devět procent.
Co se bude dít, až se lidé vrátí zpět do kanceláří? Nerozkvete sex v práci znovu, ještě ve větší míře?
Myslím si, že ne. Tím neříkám, že sexuální aktivity mezi spolupracovníky zaniknou, ale éra nevázaných hrátek přímo na pracovišti už skončila. Navíc je stále pod větším drobnohledem. V mnoha případech asi v důsledku krize dojde k personálním změnám ve firmách, což přirozeně ovlivní i vztahy.
Mnoho lidí pracuje v on-line prostředí, chybí tam ale neverbální signály, může vznikat víc nedorozumění. Lidé se navíc přes internet sbližují často rychleji. Nedělá to víc zmatků ve vztazích mezi lidmi na pracovišti?
Při navazování partnerských i sexuálních vztahů je nakonec vždy rozhodující osobní kontakt. Jsme odpradávna zvyklí odečítat emoce z gest, pohledů a mimiky.
On-line komunikace nám neumožňuje sledovat celou škálu neverbálních projevů, a to vůbec nemluvím o dalších smyslech, které ovlivňují sexuální volbu, třeba pohled, vůně, dotyk.
Na první pohled by se zdálo, že navazování vztahů on-line je rychlejší a přímější. Ale tohle urychlení vztahů následuje většinou jejich rychlé ukončení.
V práci trávíme hodně času, není to právě jedno z míst, kde se nejvíc tvoří vztahy?
Jednoznačně nejvíc vztahů vzniká na internetu. Pracovní prostředí je ale pro vznik vztahů také zásadní.
Jednak proto, že si ženy vybírají muže podle toho, jak je výkonný a jak by ji dokázal zabezpečit − tudíž se dívají po jejich pozicích, čím vyšší a zajímavější postavení, tím atraktivnější muž je. Jednak i kvůli času.
Práce dnes nekončí ve čtyři odpoledne, kvůli tlaku na výkon tam lidé zůstávají déle a to zásadně zmenšuje prostor na jiné, mimopracovní aktivity.
Jak sexuální napětí a vztahy kolegů ovlivňují produktivitu práce?
Sexuální napětí mezi muži a ženami je naprosto přirozené, a pokud by neexistovalo, přišli bychom tak možná o polovinu motivace k pracovnímu výkonu. Muži se před ženami vytahují, jejich sebevědomí roste s pracovním výkonem. Proto se u nich během avantýr produktivita zvyšuje.
Na začátku vztahu jsou víc motivované přirozeně i ženy.
Ovšem pokud má sex s podřízenou kolegyní majitel firmy, produktivitu si tak může nepřímo snižovat, protože jí − logicky − vychází víc vstříc, a dostane od ní tedy nakonec menší výkony.
Nižší produktivita se dá očekávat i v případě, když spolu pracují již etablovaní partneři, protože k sobě jsou tolerantnější. A když dojde na rozkoly či rozchod, produktivita hodně klesá.
Firmy sice sbližování kolegů zakázat nemohou, ale snaží se tomu alespoň nastavit nejrůznější pravidla.
Dělají to hlavně velké firmy, které mají pro vztahy mezi zaměstnanci směrnice nebo vyhlášky. Pod společenským tlakem se snaží regulovat počty mužů a žen a dělají audity genderové rovnosti. Někdy mě na taková školení a přednášky zvou, ale nejsem na tato témata ten správný odborník. Sleduji totiž spíš rozdílnost mužů a žen.
Co firmám na sbližování vlastně nejvíc vadí? Proč vztahy regulují?
Bojí se, že by intimních vztahů bylo příliš. Pak by nebylo možné společnost dobře řídit, například by se těžko pracovalo z pozice autority. Vznik takových vztahů rovněž vzbuzuje reakce u okolí, zaměstnanci to mezi sebou probírají, vytváří se různé koalice, namísto toho, aby lidé v klidu pracovali. Ale i když to firmy regulují, prakticky to není možné odstranit.
Člověk je tvor sexuální od narození až do smrti. Nemá na sobě vypínač, který by ho zbavil při příchodu do práce myšlenek na sex. U mužů, kteří si ženy vybírají jedině a pouze podle atraktivity, je to rychlé − je to otázka vteřin.
Když muž potká ženu, stačí mu tři sekundy na zhodnocení: s tou chci spát, s tou ne, s tou rozhodně ne.
Žena si to zhodnotí pomaleji na základě parametrů, které jsou nejvíce vidět právě v práci: chce v zásadě muže s dobrým výkonem a postavením, který ji zabezpečí.
Jak to mají homosexuální muži a ženy?
Co se týče výběru partnera, mají to podle výzkumů homosexuální muži stejně jako ti heterosexuální − vybírají především podle atraktivity. A i u homosexuálních žen je stejné jako u těch heterosexuálních − kladou důraz na zdroje ženy a ochoty se o ně podělit.
Jak moc firmy intimní vztahy kolegů řeší?
Sex na pracovišti je zvláště po kampani #MeToo něco jako Columbova manželka. Každý o něm slyšel, ale nikdo jej neviděl. Sexuální chování může být oboustranně opětované, nebo jednostranné − druhou stranou neakceptované. O souhlasném se nemluví a nesouhlasné je potlačováno formou zákonů a nařízení.
Pojďme k těm nepříjemným případům. Pro ty, kteří takovou nabídku dostali, je to mnohdy velký problém, se kterým si nevědí rady. Jak mohou zaměstnavatelé lidem v těchto situacích pomoci? Existuje nějaký paušální návod?
Obecný neexistuje. Psycholog dělá většinou krizovou intervenci, která se přizpůsobuje individuální situaci a osobě. Součástí kurzů a workshopů na pracovišti by mělo být posilování sebevědomí, uvědomění si vlastní hodnoty a s tím související komunikační dovednosti. Tato témata by měla být součástí sexuální výchovy a školního vzdělávání.
A když tyto dovednosti dotyčný nemá a se situací si neumí poradit? Co má třeba udělat žena, když od kolegy dostane fotku penisu? Ženy bývají vyděšené, zmatené, stydí se, bojí, hledají vlastní vinu.
Je nutné se umět bránit již v počátcích takového počínání. Pokud sami neuspějeme, situaci řeší zaměstnavatel podle svých regulí. Pokud něco nechci, je nejjednodušší to jasně a srozumitelně říct. Nejlépe krátkou oznamovací větou či jasným ‚ne‘. Řiďte se svým pocitem.
Vždy máme na výběr. Někdy stačí nereagovat, jindy se může člověk ohradit, a když se to opakuje či ho to uráží, může vyhledat pomoc. Patřím k ženám, které kvůli své profesi dostaly tolik obrázků penisů, že bych si s nimi mohla vytapetovat ložnici.
Odpověďmi na ně však energii neplýtvám.
Proč takové fotky muži ženám posílají? I v případě, že spolu ještě nic nemají… A dělají to i ženy?
Na to existuje několik studií. Jedna uvádí, že takovou fotku ženě poslala polovina mužů. Polovina z té poloviny pak zaslala fotku neznámé ženě.
Proč? Podle zjištění průzkumu většina mužů doufá, že žena na oplátku pošle fotografii svého genitálu. Výzkum též ukázal, že se třetinou žen, kterým muži zaslali obrázek, měli následně sex.
To by vysvětlovalo, proč muži fotky zasílají − doufají v navázání sexuálního kontaktu. U žen jsem uvedený jev nezaznamenala.
O čem se v oblasti intimních vztahů v práci nemluví, a mělo by?
Paradoxně asi o spokojených dlouhotrvajících vztazích, které na pracovišti vznikly. Mám plno klientů, známých a přátel, kteří se na pracovišti poznali, mnohdy zde došlo i na první kontakty a dnes žijí v dlouhotrvajícím partnerském vztahu.
Na jakých pracovištích se sex odehrává nejčastěji? Čekala bych ho víc v kancelářích než v dílně.
Sex u ‚ponku‘ nebo u montážní linky je v pracovní době komplikovanější, protože mnohdy k němu nejsou podmínky, lidi ani čas. Naopak jsou profese a prostředí, kde je příležitostí víc. Vždy však záleží na vynalézavosti.
Divila byste se, jak dokážou být lidé kreativní, když jde o lásku. Osobně se nejčastěji setkávám s klienty kancelářských profesí, kteří řeší klasický model nadřízený a podřízená, často také trojúhelník manželka doma a kolegyně v práci.
Tyto problémy se nevyhýbají ani ředitelům či majitelům společností.
Stojí-li někdo před situací, zda mít, nebo nemít sex na pracovišti, co byste mu poradila?
Stále platí: ‚Co je v domě, není pro mě.‘ Když toto pravidlo člověk překračuje, musí si být vědom, že dříve či později přijdou problémy.