Vzdělávání z pohodlí domova se u nás stále moc často nevidí, ale přesto počet dětí, které využívají domácího vzdělávání, pomalu roste. Rodiče, které se pro „domácí školu“ rozhodnou tak činí z nejrůznějších důvodů. Nejčastěji jde o dlouhodobé onemocnění dítěte, snahu učit ho po svém nebo jít jen více do hloubky. Stejně jako všechno ostatní, má i domácí vzdělávání výhody a nevýhody.
Do školy jen na zkoušky
Tento alternativní způsob vzdělávání se vyznačuje tím, že dítě se zdržuje většinu doby vyučování doma a jeho hlavními vzdělavateli nejsou učitelé, ale vlastní rodiče, případně jimi pověřené osoby.
Individuální vzdělávání může na prvním i druhém stupni základní školy umožnit každá škola.
Podle školského zákona se však každý individuálně vzdělávaný žák musí podrobit každé pololetí zkoušce z daného učiva, a to přímo ve škole.
Jak naučit děti zpívat. Pusťte hudbu do jejich života
Výhody domácího vzdělávání
Svoboda
Děti nejsou svazováni pravidly, která jim říkají, kdy se mohou najíst, napít nebo dojít na toaletu. Domácí vzdělávání nezná ani časová omezení, a proto je možné u některých předmětů jít více do hloubky. Učit navíc své dítěte můžete cokoliv, co vám přijde důležité a co ho zajímá.
Posílení rodinných vazeb
Při domácím vzdělávání neustále posilujete rodinné vazby. Trávíte spolu více času a děti se mohou učit ve známém a milujícím prostředí.
Vzdělávání po celý den
Když učíte dítě doma, může trvat vzdělávání po celý den. Když do něj zahrnete i přípravu večeře, čtení knih nebo domácí práce, učení nikdy nekončí.
Hurá do školy? 7 věcí, co má dítě umět ještě před nástupem
Správná výchova
Když děti vzděláváte doma, nehrozí, že by pochytili od jiných spolužáků neslušné chování nebo se staly terčem šikany. Domácí vzdělávání vám umožňuje jít svým dětem příkladem a budovat u nich tu správnou morálku a dobré způsoby.
Zdraví
Ve školním kolektivu neustále kolují viry a bakterie. Chytit virózu, chřipku nebo angínu není pro děti rozhodně nic těžkého. Když děti učíte doma, můžete se lépe starat o jejich zdraví, chodit s nimi ven za hezkého počasí, nechat je proběhnout na čerstvém vzduchu a když jim není dobře, tak je naopak nechat v klidu vyležet v posteli.
Rozvíjení talentu
Při domácím vzdělávání brzy poznáte, na co má vaše dítě vlohy či talent a co ho nejvíce baví. Jeho talent můžete dál rozvíjet a nesvazovat se učebními osnovami.
Kolik kroužků je tak akorát? Poznáte, když je dítě přetížené?
Nevýhody domácího vzdělávání
Socializace
K nevýhodám patří jisté odloučení od ostatních dětí. To lze však jednoduše nahradit různými kroužky a setkáváním se s dalšími dětmi v odpoledních hodinách a o víkendech.
Čas
Domácí vzdělávání vám ukrojí spoustu volného času. Je třeba se na vše předem připravit, abyste mohli dětem věnovat dostatek času i prostoru.
Nervy
Ne každý má na domácí vzdělávání nervy, a proto v žádném případě není pro každého.
Pokud o tomto způsobu vzdělávání svých dětí přemýšlíte a nemáte stále jistotu, promluvte si s rodiči, které domácí vzdělávání praktikují, a vžijte se do jejich kůže.
Navštívit může i různé internetové diskuze domácí vzdělávání a teprve ve chvíli, kdy budete mít k dispozici veškeré informace, se rozhodnete.
Pro koho je domácí vzdělávání vhodné?
- Děti zabývající se vrcholovým sportem
- Šikanované děti, jejichž psychický stav nedovoluje další docházení do školy
- Často nemocné děti, které se potýkají s velkou absencí ve škole
- Děti se specifickými vzdělávacími potřebami
- Děti, jejichž rodiče jsou silně věřící nebo chtějí žít více v souladu s přírodou
- Dětí, jejichž rodiče mají na úroveň běžných českých škol vyhraněný názor a chtějí je vzdělávat jiným způsobem
Jak je domácí vzdělávání rozšířené?
Skvělý přehled udává domácí vzdělávání mapa, na které můžete jasně vidět, v jakých městech a vesnicích se nachází rodiny praktikující tento alternativní způsob vzdělávání. Uvidíte tak, že nejen Praha domácí vzdělávání podporuje, ale i další místa České republiky. Školy podporující domácí vzdělávání jsou rovnoměrně rozeseté po celé zemi.
Druhy mateřských škol. Od poznávání přírody po výuku cizích jazyků
Domácí vzdělávání – podmínky
O povolení k domácí vzdělávání dítěte rozhoduje ředitel školy, kam je žák přijat pro plnění povinné školení docházky. Pro povolení musíte nejprve vyplnit žádost o individuální vzdělávání, která musí obsahovat jméno a příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu, období, ročník a pololetí.
Připojit je třeba také informace o tom, kdy bude žák individuálně vzděláván, jaké pro něj vytvoříte podmínky, kde ho budete učit a jakým způsobem jste vyřešili materiálně-technické zabezpečení vzdělávání a podmínky ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka.
Nakonec budou potřeba i doklady o vaší kvalifikaci učit, vyjádření školského poradenského zařízení a další skutečnosti, kterou mohou mít na vliv vzdělávání žáka vliv.
Udělejme si školu doma aneb: Jak na domácí vzdělávání?
Přemýšlíte o tom, že byste své potomky nejraději vzdělávali doma – po svém? Možné to již řadu let je, ale samozřejmě to jako vše ostatní, má své klady i zápory. I proto statistiky uvádějí, že se u nás vzdělává v současné době jen něco málo přes 2000 dětí.
Obsah článku:
Domácí vzdělávání je většinou mezi rodiči rozšířené, do jisté míry nepřesné označení individuálního vzdělávání definovaného školským zákonem. Definovat si jej můžeme také jako plnění povinné školní docházky na 1. a 2. stupni základní školy bez pravidelného denního docházení žáka do základní školy.
Jedná se o alternativní způsob vzdělávání, které se od dalších alternativních i jakýchkoliv jiných škol odlišuje tím, že žáci jsou po většinu doby vyučováni v domácím prostředí a jejich hlavní vzdělavatelé jsou jejich vlastní rodiče nebo jimi pověřené osoby (vzdělavatelé).
Podmínky pro povolení, průběh a zrušení individuálního vzdělávání na prvním a druhém stupni základní školy, včetně hodnocení individuálně vzdělávaných žáků jsou stanoveny v § 41 školského zákona ve zněním účinném od 1. 9. 2016. Individuální vzdělávání na 1. a 2. stupni základní školy může umožnit každá škola.
Je třeba zdůraznit, že podle školského zákona individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí pouze zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole.
Administrativní rámec (§ 41 školského zákona)
Podmínky pro povolení, průběh a zrušení individuálního vzdělávání na 1. a 2. stupni ZŠ se neliší. O povolení individuálního vzdělávání rozhoduje pouze ředitel školy, kam je žák přijat k plnění povinné školní docházky.
Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání musí obsahovat jméno a příjmení, rodné číslo a místo trvalého pobytu žáka, uvedení období, ročník, popřípadě pololetí, kdy má být žák individuálně vzděláván, důvody pro individuální vzdělávání, popis prostorového a materiálně-technického zabezpečení vzdělávání a podmínek ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka, doklady osvědčující splnění vzdělání osoby, která bude žáka individuálně vzdělávat, seznam učebnic a učebních textů, které budou ve výuce užívány, další skutečnosti, které mají vliv na průběh vzdělávání žáka, a vyjádření školského poradenského zařízení.
Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud jsou pro to dány závažné důvody (závažnost důvodů pro individuální vzdělávání posuzuje výhradně ředitel příslušné školy, a to v rámci správního uvážení, které je ale soudně přezkoumatelné), pokud jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka, a osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou (pro individuální vzdělávání na 1. stupni), a jedná-li se o žáka ve 2. stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání, jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat.
Po dobu individuálního vzdělávání žáka za plnění podmínek odpovídá zákonný zástupce žáka.
Individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky. Individuální vzdělávání neznamená, že se vzdělávací systém a stát vzdává hodnocení kvality vzdělávání a odpovědnosti za výstup.
Individuální vzdělávání je pouze forma, ale stát si nechává stejné kontrolní mechanismy.
Škola garantuje principiální požadavek, že žáci budou vzděláváni v souladu se standardem základního vzdělávání platným v ČR, je zodpovědná za to, že poskytne rodičům metodickou a organizační pomoc při vzdělávání.
Ředitel školy má také právo zrušit povolení k individuálnímu vzdělávání, pokud nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, zejména podmínky materiální, personální a ochrany zdraví žáka, pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené školským zákonem nebo pokud žák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl, nebo na žádost zákonného zástupce žáka. Výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka, s výjimkou učebnic a základních školních potřeb.
VIDEOROZHOVOR s ing. Vladislavem Soukupem – mužem, který domácí vzdělávání praktikuje u svých sedmi dětí:
↑ nahoru
Obavy z nedostatku sociálních kontaktů nejsou na místě
Individuální vzdělávání je v podmínkách českého školství jedna z alternativních edukačních koncepcí. Žáci se mohou zúčastňovat všech akcí školy organizovaných pro příslušný věkový stupeň.
Škola také organizuje pololetní a závěrečné přezkoušení žáků. Velkou předností individuálního vzdělávání je individuální forma výuky, která umožňuje výrazně se přizpůsobit specifikům dítěte.
Rodič je s dítětem ve stálém kontaktu, a díky tomu se i lépe rozvíjí individuální komunikační schopnosti dítěte.
Často uváděné obavy z absence socializačního prvku u těchto dětí jsou zbytečné.
Každá rodina je obklopena více či méně vzdálenými příbuznými a rodinami svých přátel, děti tedy nejsou omezovány ve svých sociálních vztazích – jsou tu i další aktivity rodiny – činnost v různých spolcích, sdruženích, sportování, návštěva kulturních akcí apod., kde má dítě řadu možností pro kontakt s lidmi různého věku, různých profesí i různých životních názorů.
Pro koho je domácí vzdělávání vhodné?
Důvodů, proč rodiny volí individuální vzdělávání, je víc. Například je to osobnostní založení dítěte, způsob života konkrétní rodiny, určité zdravotní znevýhodnění dítěte nebo aktuální zdravotní potíže, které nedovolují pravidelnou řádnou docházku do školy, provozování vrcholového sportu, složitá dostupnost školy z bydlení na samotě, vyhraněné názory na úroveň českých škol, časté pracovní cesty zákonných zástupců a jejich rodiny či další individuální potíže žáků různého charakteru a podobně.
Individuální vzdělávání má i tu výhodu, že lze počkat, až dítě pro určitou látku dozraje, a neučit ho to proto, že to teď mají probírat všichni ostatní. Kdo z rodičů to někdy vyzkoušel, ví, jak efektivní může tento typ vzdělávání být, jak jsou děti spokojené. Samozřejmě, že děti potřebují kontakt se svými vrstevníky.
Až na výjimky si to rodiče, jejich děti se individuálně vzdělávají, uvědomují a jejich potomci docházejí do rozmanitých kroužků (na které mají často více času), scházejí se na „tělocvik“, „výtvarku“ a jiné předměty s jinými rodinami, které „zavedly“ domácí vzdělávání, dojíždějí do kmenové školy na různé společné akce, zkrátka možností, jak začlenit dítě do společných aktivit se stejněstarými jedinci, je mnoho.
↑ nahoru
Žáci, kterým je umožněno individuální vzdělávání se dají rozdělit do pěti základních skupin:
- První skupinu individuálně vzdělávaných žáků tvoří vrcholoví sportovci, kteří denně mnoho hodin trénují, a nejsou tedy ze zcela praktických důvodů zvládnout pravidelnou denní docházku do klasické školy.
- Druhou skupinu tvoří žáci, kteří i v běžné škole zažili tvrdou šíkanu, a proto se zhoršil jejich fyzický i duševní zdravotní stav.
- Do třetí skupiny patří žáci se zdravotními problémy a se speciálními vzdělávacími potřebami, kterým velmi pomáhá individuální vzdělávání.
- Čtvrou skupiny tvoří jedinci, jejichž rodiče mají jasnou představu o hodnotách, které chtějí svým dětem předávat: Jsou to nejen příslušníci státem registrovaných církví, ale také lidé žijící více v souladu s přírodou.
- Pátou skupinu pak tvoří žáci, jejichž rodiče mají vyhraněný názor na úroveň běžných základních škol, a chtějí své děti vzdělávat jiným způsobem, než nabízí běžné základní školy.
S těmito rodiči a jejich dětmi jsem strávil a trávím stovky hodin při setkáních, při seznamování se s jejich příběhy, při zvažování všech pro i proti povolení individuálního vzdělávání, ale nikdy jsem nenarazil na extremisty. Poznal jsem naopak řadu velmi zajímavých a uvážlivých rodičů, kterým velmi záleží na jejich dětech a pro tuto formu vzdělávání mají skutečně závažné důvody.
Tolerance a pochopení jsou základ
Tolerance a pochopení jsou základNejčastější námitky proti individuálnímu vzdělávání se týkají odborné způsobilosti rodičů (respektive vzdělavatelů, neboť rodiče si mohou zabezbečit vzdělávání jinými odborně způsobilými osobami) a socializace těchto dětí.
Tady je zapotřebí připomenout, že po dobu individuálního vzdělávání žáka za plnění podmínek povolení individuálního vzdělávání uvedených v § 41 odst. 3 školského zákona odpovídá zákonný zástupce žáka (§41, odst.
4), proto je zcela v kompetenci rodičů rozhodnout se, jak bude vzdělávání jejich potomka vypadat.
Řada individuálně vzdělávaných žáků v naší škole je doma vyučována učiteli; část rodičů jsou sami učitelé na základních, středních i vysokých školách, další vzdělavatelé těchto žáků mají požadované vzdělání.
Kritikové uvádějí, že doma vyučované děti jsou sociálně nepřipravené vyrovnávat se se skutečným světem.
Tvrdí, že socializace ve škole je lepší, protože se dítě dostává do vztahu s větším počtem vrstevníků, a má tedy více příležitostí pro sociální interakci.
Opomíjejí však skutečnost, že socializace začíná a probíhá na prvním místě v rodině, která není izolovanou jednotkou; je obklopena příbuznými a rodinami přátel.
K tomu přistupují i společenské aktivity rodiny
– nejrůznější zájmové aktivity, různé spolky, sdružení, apod., kde dítě vstupuje do kontaktů nejen s vrstevníky, ale i s dospělými z různých společenských skupin a různých názorů.
Pokud mohu situaci nahlížet zorným úhlem svých zkušeností z naší školy, je ze strany školského systému podstatná vstřícnost: respekt vůči odpovědnosti, právům a povinnostem rodičů (zákonných zástupců) nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi. Je rovněž nutné akceptovat právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání dle Úmluvy o právech dítěte, kterou Česká republika implementovala do svého právního řádu již v roce 1991. V prostředí nasyceném tolerancí je samozřejmostí zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce podle školského zákona, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní (§ 16).
Osobně nesdílím obavy z většího rozšíření individuálního vzdělávání, týká se to ani ne promile žáků, přičemž je jasně stanoven rámec povolování a kontroly této výuky.
Navíc – není mnoho rodin, které tento způsob plnění povinné školní docházky volí, většina rodin si ani nemůže které si tento způsob výuky dovolit, a to z mnoha důvodů – např.
sociálních, pracovních, vzdělanostních, finančních, časových.
↑ nahoru
Jak vzdělávání probíhá
Podmínky vzdělávání žáků v individuálním vzdělávání vycházejí z ustanovení školského zákona, ale jsou nastavené obecně, a proto škola musí na základě své vlastní situace, svých podmínek a možností, přizpůsobit podmínky pro individuálně vzdělávané žáky tak, aby bylo možné splnit ustanovení školského zákona. Školský zákon přitom nespecifikuje, jakým způsobem má probíhat spolupráce školy a vzdělavatele v rámci individuálního vzdělávání.
Z ustanovení školského zákona vyplývá, že škola má hlavní povinnost individuálně vzdělávaného žáka přezkoušet (§ 41, odst. 5), takže nastavení podmínek tohoto způsobu vzdělávání, pokud je žákovi povoleno, je na různých školách různé.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR proto doporučuje uzavření písemné dohody o individuálním vzdělávání, která, přestože by nebyla pro strany právně závazná, by obsahovala základní pravidla spolupráce mezi školou a zákonnými zástupci.
Nejdůležitějším činitelem v průběhu povolení a potom plnění povinné školní docházky formou individuálního vzdělávání je ředitelka nebo ředitel školy, kteří musí řádně vysvětlit pedagogům, jaká bude úloha školy a jaká je konkrétní úloha každého z nich. Zároveň musí jasně stanovit, jaké úkoly a kompetence bude mít zákonný zástupce v průběhu individuálního vzdělávání žáka. Pokud tento proces správně neproběhne, nebude individuální vzdělávání správně fungovat. Je vhodné také pedagogům vysvětlit důvody, které zákonné zástupce k této volbě vedou.
Povolení individuálního vzdělávání na konkrétní škole by mělo být zakotveno ve školním řádu. Ředitelé školy by měli stanovit ve školním řádu povinnosti pedagogů spojené s individuálním vzděláváním (příprava materiálů, provádění konzultací a přezkoušení).
Pro bezproblémové fungování individuálního vzdělávání by ředitel měl rozhodnout o kompetencích jednotlivých zaměstnanců (ředitel, zástupce ředitele, třídní učitel, učitel předmětu) ve vztahu ke každému individuálnímu vzdělávání.
Pokud nejsou povinnosti a rámec jasně stanoveny, značná část nepoučených pedagogů individuální formu výuky nepřijímá, není ochotna spolupracovat a přezkoušení se potom mnohdy stane pro obě strany nepříjemným zážitkem. Je také vhodné stanovit, kdo bude odpovědný za komunikaci se zákonnými zástupci (příp.
vzdělavateli) žáků v individuálním vzdělávání a jakými způsoby a prostředky bude komunikace probíhat (osobně, telefonicky, e-mailem atd.).
Mnohé školy individuální vzdělávání nerady povolují, neboť ze zákona nemají tuto povinnost. Z mojí praxe vidím jeden velmi důležitý faktor, o kterém školy nerady mluví.
A to je finanční normativ na individuálně vzdělávaného žáka, který je jen 25% normativu na běžného žáka, takže individuálně vzdělávaný žák, z pohledu školy a pedagogů, ubírá škole značnou část normativu, ale škole zůstává zátěž ve formě evidence a administrace individuálního vzdělávání, komunikace s individuálně vzdělávaným žákem, přípravy edukačních materiálů a přezkoušení žáka, kterou nemá dostatečně finančně ohodnocenou.
↑ nahoru
Přístup dalších odborníků
Individuální formu výuky volí často rodiče, jejichž dětem je diagnostikováno ADHD či jiné poruchy chování a učení. Logicky by tedy měla fungovat v této oblasti i dobrá spolupráce s psychology, psychiatry a pedagogicko-psychologickými poradnami.
K tomuto tématu lze obecně poznamenat, že přístup, postup a vydávání vyjádření ze strany poradenských zařízení je v různých částech republiky velmi rozdílný.Velmi často je možné se setkat s tím, že postup a názor řady pracovnic poradenských zařízení k individuálnímu vzdělávání je velmi subjektivní, nerespektující ustanovení školského zákona o individuálním vzdělávání a hlavně vycházející z neznalosti.
Proto často nevydávají doporučení, ale jen vyjádření k individuálnímu vzdělávání, což u řady zákonných zástupců vede k nejistotě a zmatkům při podávání žádosti o individuální vzdělávání. Na druhou stranu existuje řada odborníků, kteří si přednosti tohoto typu vzdělávání uvědomují a pomohou rodičům najít pro jejich potomka vhodný typ edukace.
Zaujalo Vás Téma měsíce a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!
Související literaturu a další zdroje informací najdete v naší Odborné knihovně.
Kde hledat pomoc:
Přečtěte si:
Máme děti v domácím vzdělávání a dost mě to změnilo, říká maminka na volné noze
Eva Matějková a její muž se rozhodli, že nepošlou děti do školy, ale budou je vzdělávat doma. Nelíbila se jim základní škola, kam s nejstarším synem přišli na zápis, a tak se začali pídit po alternativách…
Proč jste se rozhodli zvolit cestu domácího vzdělávání?
Když šel nejstarší syn do školy, o žádném alternativním ani domácím vzdělávání jsme neuvažovali. Ale zápis do základní školy, kam jsme s ním šli, nás úplně nepřesvědčil.
Měli jsme pocit, jako bychom se vrátili o čtvrt století, do časů, kdy jsme na základní školu chodili my. Po poradě s mateřskou školou jsme zkoušeli hledat nějakou alternativu. Dnes už se tomu těžko věří, ale v té době ještě kolem nás žádné alternativní ani soukromé školy nebyly.
Museli bychom daleko dojíždět, a to mi s jedním prvňákem, předškolákem a batoletem přišlo jako příliš logisticky náročné. A tak jsem si řekla, že to zkusíme doma.
Byla jsem stejně doma na rodičovské dovolené, takže jsme se nemuseli nijak zvlášť uskromňovat nebo řešit nějakou komplikovanou logistiku. A čas potvrdil, že jsme udělali dobře.
Reportáž z domácí školy v obýváku u Matějkových čtěte zde
Jaké byly začátky?
Když jsme o domácím vzdělávání začali uvažovat a mluvit o něm, najednou se nám otevíraly dveře. Zjistili jsme třeba, že v našem okolí jsou ještě dvě další rodiny s podobnou situací.
Měli předškoláky a nemohli pro ně sehnat školu, kam by je s klidným svědomím dali. Setkávali jsme se také s lidmi, kteří v domácím vzdělávání už nějakou dobu byli. Ti nás vzali mezi sebe, naučili nás, jak děti učit, jak si s nimi organizovat čas, jak si domácí vzdělávání užívat s radostí.
Dali nám velkou metodickou i psychickou podporu a ukázali nám, že to půjde.
Dali nám velkou metodickou i psychickou podporu a ukázali nám, že to půjde.
Jak vypadá váš týden? Jste s dětmi tedy nonstop doma?
Zpočátku, když jsem měla tři malé děti, tak jsem nepracovala a starala jsem se výhradně o jejich vzdělání a výchovu. Považuji to za velmi smysluplně strávený čas.
V posledních letech, jak děti rostou a osamostatňují se, už se mi daří věnovat se i dalším věcem. Zhruba poslední rok je to tak, že z jedné třetiny se věnuji dětem, z jedné třetiny pracuji a zbytek času dělím mezi dobrovolnictví a svoje vlastní vzdělávání.
Mojí výhodou je to, že velkou část práce můžu dělat z domu, takže když jsou děti u některého spolužáka, mám prostor k práci.
Mám veliké štěstí, že kolem nás funguje komunita zhruba deseti rodin domškoláků. Každý z nás je dobrý v něčem jiném a má ke vzdělávání trochu jiný přístup.
Některé dny učíme doma jen své děti, ale jinak vždycky na pololetí dopředu každý z nás vypíše termíny a témata, kam můžou ostatní děti zapsat. Se mnou chodí po výstavách a památkách, další rodiče jsou zase skvělí na sport nebo na přírodovědné předměty.
Reálně jsem já doma s dětmi zhruba dva až tři dny v týdnu, zbytek času se učí u někoho jiného.
Jak výuka vypadá konkrétně?
Často doma normálně děláme nějakou češtinu, matematiku, angličtinu – třeba z učebnic nebo pracovních listů. Vzhledem k tomu, že na takových hodinách mívám jen svoje dvě děti, jdeme obvykle velmi rychle dopředu.
Jindy doma míváme i další děti, a to se pak věnuje právě třeba dějinám umění, architektuře a podobně. Děláme samozřejmě i nejrůznější pokusy, pozorujeme přírodu, vyndáme si třeba mikroskopy a zkoumáme různé věci.
Další rodina má zase dlouhodobý projekt, který spočívá ve zvelebování míst v jejich okolí, a tak s nimi děti uklízejí v lese a na jaro chystají další aktivity. Jiní rodiče umí zařídit a zorganizovat různé sporty. Možností, jak k výuce přistoupit, je mnoho.
Celkově je naších dětí kolem dvacítky, a tak pro ně pořádáme i školu v přírodě a podobné akce.
To vyžaduje vzájemnou důvěru a dobrou koordinaci…
Ano, naše fungování je založené na důvěře a respektu.
Víme, že někdo je technický typ a někdo umělecký, a tak je to v pořádku, děti alespoň mají možnost poznat různé styly a přístupy.
Navíc vidíme, jak je pro ně přínosné, že jim o různých věcech vyprávějí různí lidé, kteří jsou právě pro to konkrétní téma nadšení, což se pak přenáší i na ně.
Také se pravidelně scházíme, máme jakési porady vždy před začátkem pololetí, a každý měsíc je jeden týden věnovaný konkrétnímu projektu a tématu, na kterém společně pracují celé rodiny. V lednu se třeba budeme zabývat rostlinnou a živočišnou buňkou. Během té doby máme my dospělí čas probrat, co se osvědčilo, a vyladit případné potíže.
Máme jakési porady vždy před začátkem pololetí, a každý měsíc je jeden týden věnovaný konkrétnímu projektu a tématu, na kterém společně pracují celé rodiny. V lednu se třeba budeme zabývat rostlinnou a živočišnou buňkou. Během té doby máme my dospělí čas probrat, co se osvědčilo, a vyladit případné potíže.
Pokud se někdo do našeho kruhu chce připojit, musí také sám něco odučit a přispívat tak ke vzdělávání dětí. A z každého dne nebo tématu si děti musejí odnést nějaký smysluplný výstup, který si můžou založit do portfolia a ukázat ho při přezkoušení ve škole, aniž bychom s ním museli dál ještě doma něco dělat.
Častým argumentem odpůrců “domškoláctví” bývá nedostatek kontaktů s vrstevníky.
To tedy pro vaše děti asi neplatí?
V projektových týdnech navíc tráví děti intenzivně čas v dalších rodinách. Tam vidí nejrůznější modely fungování, různé zázemí, způsob soužití třeba s prarodiči a podobně. Máme pocit, že děti jsou díky tomu velmi tolerantní, navzájem si pomáhají, přijímají se navzájem takové, jaké jsou. Neznáme problém se šikanou, srovnáváním, ubližováním.
Dost mě to změnilo. O hodně víc se ptám po smyslu věcí, které děláme. Dostala jsem příležitost trávit s dětmi čas, budovat vztahy, zažít s nimi jejich dětství. Naučila jsem se je víc respektovat. Mám ten luxus, že společně můžeme řešit smysl toho, jak žijeme a co děláme.
Když ale dětem domácí škola přestává vyhovovat, násilím je nedržíme. Vždy na konci školního roku si sedneme a říkáme si, jestli chceme takto pokračovat dál. Náš nejstarší se rozhodl, že do čtvrté třídy už nastoupí do školy, chtěl se pomalu osamostatnit. Jeho mladší bratr Ondřej je teď v páté třídě a co bude dál, to se uvidí. Domluvíme se.
Jak staré děti jsou ve vaší skupině domácích školáků?
V podstatě všichni jsou prvostupňoví. První stupeň je totiž celkem snadné z materiálního hlediska zajistit v domácích podmínkách.
Sledujeme, aby děti prošly vším, čím podle Rámcového vzdělávacího programu projít mají. Na druhém stupni už je to složitější, je třeba zajistit laboratoře a podobné specializované věci a ta kontrola ze strany školy, kam docházíte na přezkoušení, je o dost větší.
Pokud se ale náš syn rozhodne dál pokračovat v domácí škole, budeme se k tomu muset nějak postavit.
Není pro vás náročné kombinovat roli matky a učitelky? Nelezou vám někdy děti na nervy?
Musím říct, že naopak domácí vzdělávání našemu vztahu dost pomohlo.
Když víte, že se dětí „nezbavíte“, naučí vás to řešit konflikty tak, aby nebyly zničující. I když spolu třeba nesouhlasíte v tu chvíli, musíte najít způsob, jak pokračovat dál a učit se.
Z hlediska vlastního rozvoje mi ta léta s mými domškoláky dala víc, než všechny školy, do kterých jsem v životě chodila.
Dost mě to změnilo. O hodně víc se ptám po smyslu věcí, které děláme. Dostala jsem příležitost trávit s dětmi čas, budovat vztahy, zažít s nimi jejich dětství. Naučila jsem se je víc respektovat. Mám ten luxus, že společně můžeme řešit smysl toho, jak žijeme a co děláme.
Eva Matějková se narodila v Praze, vystudovala gymnázium Jana Nerudy a ČVUT – obor Pozemní stavby a architektura, kde získala inženýrský titul. Po studiích pracovala ve stavebnictví jako projektantka. Je matkou dvou synů a jedné dcery. Své děti už sedmým rokem vzdělává doma, věnuje se zahradničení, výtvarné tvorbě a zároveň se pomalu vrací ke své profesi.
Co je potřeba udělat, pokud chcete učit své děti doma?
Za nejdůležitější součást celého procesu považuji pečlivě vše promyslet – zvážit všechna pozitiva a negativa. S tímto rozhodnutím musí být v souladu celá rodina.
A dále si ujasnit, jaký chceme mít přístup k učení? Cest domácího vzdělání je mnoho.
Budeme kopírovat školní osnovy? Unschooling? Něco mezi? Protože, aby to vše bylo udržitelné a co nejvíce radostné, tak je potřeba najít školu, která je v souladu s naším směrem. Každý, jak mu to vyhovuje.
Ostatní, jako je přihláška nebo posudek psychologa, jsou jen jednoduché formality.
Otázky, jestli je DV vhodné pro Vás, jsou hezky shrnuty zde http://zvoniii.blogspot.cz/p/chcete-vzdelavat-doma.html
A jaká je moje zkušenost?
Rozhodování bylo opravdu intenzivní, 2 měsíce jsem strávila hledáním informací na internetu, pročítala jsem blogy, stránky dom školáků, četla různá pro a proti, sledovala videa.
Když jsem měla jasno, tak další fází bylo vše v kostce přetlumočit muži a nadchnout ho také, protože rodina musí být v tomto zajedno. Jako klíčové v mém rozhodnutí vidím video J. Nováčkové o sběratelství známek http://www.youtube.com/watch?v=7cnxm-OatVs, stránky www.svobodauceni.cz a jeden z rozhovorů s Naomi Aldort o unschoolingu http://www.inspirativni.tv/naomi-aldort-vychovavejte-deti-jinak/. Dokument o svobodné škole Summerhill byl jako sen https://www.youtube.com/watch?v=vBjQAeJIa30&feature=youtu.be, ale sny je možné si plnit. Důvodů, proč jsme se tak rozhodli, je více, ale uvedu dva klíčové: jsou to naše děti a my s nimi chceme být, ne je odkládat do škol, a bereme zodpovědnost na sebe a na ně, jaká bude jejich cesta ke vzdělání.
Nyní máme 5 let za sebou a nelituji, ba naopak. Netrávíme hodiny času čekáním na spolužáky, opakováním dávno pochopeného, děláním věcí, které děti nezajímají, můžeme klidně během jednoho roku probrat dva ročníky učiva, čas, který se věnujeme učení je velmi efektivní.
K tomu mohou být klidně celý den na rybách, naše děti viděly, jak se staví jurta, jak se staví dům, viděly spoustu povolání, byly v sociálním kontaktu s hromadou lidí, každé ráno se nikam neženeme, jsme spolu hodně, celá rodina. A negativa? DV je cesta.
Z velké, možná z největší části cesta rodiče, odpoutat se od zažitého, opustit strachy, nepodléhat tlakům okolí a věřit. Čím dál víc věřím v unschooling a v tomto případě vše platí dvojnásobně. Bojovkou je najít školu, která tento přístup akceptuje. Ne vždy je to s vlastním dítětem harmonické.
DV na plný úvazek je hodně pro rodiče “ intenzivní“, ale v kombinaci s komunitní školou je to dobrá rovnováha a dlouhodobě udržitelná záležitost.
A jaké mají jiní rodiče zkušenosti? Tento článek Petera Graye stojí určitě za přečtení.
A teď formality:
- Vybrat si školu, která přijímá a má zkušenosti s žáky v domácím vzdělávání, ideálně s portfoliovou formou přezkoušení
- Poslat Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání, právní úprava DV
- Doložit Vyjádření školského poradenského zařízení
- Školy se zkušenostmi s domácími školáky, s portfoliovou formou přezkoušení (škol je více, ale zde jsou zde uvedeny jen školy, s kterými máme osobní zkušenost nebo ji mají naši známí s dětmi v DV).
- Na Moravě:
- Čechy:
Místo školy zahrada, místo učebnic knihovna. Rodičů, kteří učí své děti sami, jsou tisíce a rychle jich přibývá
Zatímco statisíce rodičů z celé republiky zjišťují, jaké to je, učit vlastní děti doma, existují rodiny, které se docházky dětí do základní školy zřekly dobrovolně a trvale. „Nemáme žádný rozvrh ani plán, klasické učebnice prakticky nepoužíváme.
Limitují nás akorát časy kroužků − animace, tanec, ilustrátorský kurz, pohybově-divadelní kurz a další. Mezitím děláme, co nás baví a co stihneme. Děti hodně čtou, malují, tančí, točí filmy, zahradničí, chodíme do divadel a galerií, do knihovny, vídáme se s přáteli a často i s prarodiči.
Můžeme zacházet se svým časem dost flexibilně a využíváme toho,“ popisuje Michaela Trpišovská, která své dvě dcery vzdělává sama už šestým rokem. Je to něco jiného než „škola doma“ přes počítač při zavřených školách v nouzovém koronavirovém režimu.
Při ní jde většinou pouze o plnění zadaných úkolů bez možnosti si program nastavit na míru, tedy individuálně, což je hlavní smysl domácí školy.
Dcery Trpišovské většinu zajímavých informací získávají z rozhovorů s někým z rodiny, z knih, od kamarádů či z internetu. Pro domácí (oficiálně nazývané individuální) vzdělávání se jejich matka rozhodla, protože je jí sympatická myšlenka svobodné školy, kde se děti učí jen to, co samy chtějí. Takovou ale v Česku není možné založit jako oficiální vzdělávací instituci.
Důvody, proč se rodiny rozhodují pro domácí vzdělávání, jsou jinak velmi různé.
Do klasické školy nechodí třeba děti diplomatů, kteří pobývají v zahraničí, pravidelnou docházku program nedovolí mladým sportovcům či umělcům.
Také děti s různými formami postižení potřebují individuální přístup, rozhodují se pro něj i rodiče silně nábožensky vyhranění či s odlišným způsobem života, než je ten, který chápeme jako běžný.
Nejčastějším důvodem je však svobodná volba jiných metod vzdělávání. Podle zjišťování České školní inspekce z roku 2016 se takto vyjádřilo 73 procent rodičů, kteří učí děti sami.
V tomto školním roce se v Česku individuálně vzdělává 3874 dětí, jejich počet se za pět let více než zdvojnásobil, přesto jsou to promile z celkového počtu dětí školou povinných.
„Tito rodiče potom hledají alternativní školy, a pokud takovou nenajdou, prakticky jim nezbude jiná legislativní možnost než zapsat dítě do domácího vzdělávání,“ konstatuje i inspekční zpráva.
Nebát se udělat chybu
Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 90 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.
Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:
- Mobilní aplikaci HN
- Web bez reklam
- Odemykání obsahu pro přátele
- On-line archiv od roku 1995
- a mnoho dalšího…
Domácí vzdělávání? A co socializace? – SvobodaUčení.cz
Čtvrtek, 10:51, nejmenovaný obchod. Platíme s dcerou nějaký malý nákup. Pokladní se na Lucii zkoumavě podívá, pak mrkne na mě, znovu se podívá na dceru a vybafne: “Jak to, že nejsi ve škole? Nevypadáš, že bys byla nemocná.
” Podobná situace se opakuje párkrát do měsíce. Jen čas, místo, osoby a míra údivu či podezíravosti se mění.
Pokud se nám chce konverzovat a prozradíme dotyčnému, že dcera je na domácím vzdělávání, následují různé kombinace a obměny obvyklých otázek:
- A ona vás fakt poslouchá, když ji chcete něco učit? Já bych to nedal/a, učit svoje vlastní dítě.
- A to je jako tady povolený?
- A to jste spolu jako pořád doma?
- A to se jako nestýká s žádnýma dětma?
- A vy jako nechodíte do práce?
- A máte pedagogický vzdělání?
- A máte vy u ní vůbec nějakou autoritu?
A tak dál, a tak podobně. A to se většinou raději nezmiňuji o tom, že chodíme spát po jedenácté, vstáváme v devět a dopoledne rozhodně netrávíme u učebnic.
Vlastně ani odpoledne ne… Ale víte co? O tom jsem psát nechtěla. O tom, že dítě je člověk už je na webu Svobody učení článků dost.
Dneska to bude o jednom slovu, které se v souvislosti s domácím vzděláváním často přetřásá. Bájná socializace.
Není-li to dobrovolné, není to nic pro nás
Vlastně by stačilo napsat jediné. My dospělí máme plné právo vybrat si, s kým chceme trávit čas. Dobrovolně si volíme přátele, okruh známých, akce, kterých se účastníme i zaměstnání. Tam se občas můžeme setkat i s kolegy, kteří nám jsou nepříjemní, a musíme s nimi vyjít.
Musíme? Opravdu? Ale no tak… Do zaměstnání jsme nastoupili dobrovolně, a stejně dobrovolně z něj můžeme odejít a hledat si práci jinou. Děti jsou lidi. Takže by měly mít stejné právo vybrat si s kým a jak budou trávit svůj čas. Ve škole takovou volbu většinou nemají.
A jak tedy “socializaci” řešíme my?
Kamarádi od 0 do 90 let
Mnohem lépe než ve škole. Lucie se totiž téměř každý den stýká s lidmi, s nimiž by se, kdyby byla celé dny zavřená ve škole, pravděpodobně nikdy nesetkala, nebo by se s nimi stýkala mnohem méně. Protože žijeme společně, zná všechny mé přátele a přátelí se s nimi taky. Máme tolik zajímavých kamarádů! Ve věku od 0 do téměř 90 let.
Ne každý si rozumí zrovna s lidmi stejného věku. Řekněte, kolik vašich kamarádů se narodilo přesně ve stejném roce jako vy? Přitom: kolik se toho můžete naučit od starších a kolik toho předat mladším? To je skutečná socializace a skutečný život, ne to, co se odehrává ve škole.
Škola děti od skutečného života většinu času naopak izoluje.
“Střídavka”
A pak taky máme něco, za co jsme myslím obě velmi vděčné. Něco, čemu říkáme “střídavka”. Je nás pět rodin, které mají děti na domácím vzdělávání. A už dva roky si je každý týden na dva dny střídáme.
V úterý ráno je v jedné rodině shromáždíme a ve středu večer si je zase rozebereme. Další týden jsou v rodině jiné, a tak pořád dokola.
Jednou za pět týdnů mám tedy doma osm dětí ve věku od 5 do 10 let a zbylé čtyři týdny mám vždy dva dny v týdnu “volno” – většinou na práci pro Svobodu učení ???? (Dětí je tedy dohromady deset, ale dvě z nich jsou ještě malé, takže se “střídavky” zatím neúčastní.
) Zní to skvěle a jednoduše a taky to v podstatě skvělé a jednoduché je. Stačí, když se navzájem všichni respektují a chtějí se domluvit tak, aby byly všechny děti – ale i všichni rodiče – spokojení.