Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.
 |
Na celém světě připraví denně rakovina plic o život 3 000 lidí.Tak to jsem si myslel, že to je daleko víc, protože při počtu 7 miliard lidí to je opravdu nic….. |
| |
Kouření je nepochybně nezdravé ovšem člověk si může vybrat kouřit nebo nekouřit , zplodiny z čím dál většího množství aut na ulicích dýcháme naprosto všichni – nedobrovolně. |
 |
O vlivu koure z tabaku na vznik rakoviny plic neni pochyb, ale nejak se zapomina na vliv NOx, tekave uhlovodiky, PAH a podobne sejrajty z vyfuku aut (a take z prumyslove vyroby) a k tomu jeste poletavy prach PM2.5. Jsou zeme, kde lidi na tuto rakovinu umiraji casteji, nez u nas, pricemz se tam kouri nesrovnatelne mene nez zde.https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4549691/#section3-2040622315587256title |
| |
| |
vzhledem k tomu, že rakovinové onemocnění stoupá, tak si nejsem jist zda ten spouštěč je opravdu kuřáctví. za mých mladých let se kouřilo v kanclu, v jídelně, prostě všude. a rakoviny bylo méně. |
| |
 |
Otazkou je, kdy byla ta mlada leta. 🙂 Jestli pred 30-40 lety, tak soucasny narust rakoviny odpovida tem zahulenym kanclum a jidelnam. |
| |
velice těžko. protože od počátku století se hulilo o 106. takže 30-40 let , to odpovídá letům 79-89, to je opravdu nesymsl co tvrdíte |
| Obecně byl nižší věk dožití, takže se lidi té rakoviny plic ani nedožili. A že výskyt rakoviny stoupá i kvůli stále intenzivnější automobilové dopravě je jasné. A stoupat bude, když se třeba v Praze tolik novostaveb staví těsně vedle frekventovaných silnic. |
| Ta rakovina se objevuje s odstupem. |
| Nekouřím od února. A bylo to zlo přestat.Přesto mám i poznámku pro kouření – pokud člověk kouří celý život a v 60 se rozhodne přestat tak to má tutové s rakovinou, protože nikotin částečně působí relaxačně tím že stimuluje parasympatikus, takže to přestání a následná abstinence pro něj bude takový stres který k rakovině přispěje, protože škodliviny v plicích zůstanou a relaxační kompenzace zmizí.Ale moc se mi nezdá že by to bylo jen o kouření – třeba s novými úspornými benzínovými motory přibylo ve městech množství benzo(a)pyrenů a oxidů dusíku.Navíc uvědomte si kolik bylo atmosferických zkoušek jaderných bomb – ty těžké izotopy na nás prostě pořád padají … |
| já vám znal jednoho, co kouřil 40 denně a dožil se 90 let. a taky jsem znal jednoho, co nekouřil celý život, a dožil se 5 let. |
| Zbavit se závislosti na kouření je skutečná řehole. Je mnoho lidí, kteří vám budou oponovat a tvrdit, že to problém není a .. oni sami dokázali přestat – ze dne na den. Pak však doporučuji se zeptat, jak dlouho tomuto zlozvyku podléhali. Pokud jde řádově o několik let, dá se to překonat. Po 20, 30 a více letech je to již takřka nemožné. Častým východiskem pak bývá atak nějaké závažné nemoci, při které je kouření rozhodující hrozbou.Sám jsem kouřil 45 let, od svých šestnácti. Jedině „díky“ silně ohroženému zdraví jsem se rozhodl definitivně přestat. Dnes je to již deset let co nekouřím, ale počátky nikotinové abstinence byly pro mě – hotovým utrpením. I když jsem přesvědčen, že znovu kouřit již nikdy nezačnu – stejně se ani po tak dlouhé době – nedokáži ubránit občasné chuti na cigaretu. |
| Kourim take minimalne 30 let a o boj s cigaretou se pokousim poslednich 5 let casto. Prestanu na tri mesice, tu nervozitu odnasi cela rodina, nemuzu se na nic soustredit, hrozne stavy …. atd, atd …… znovu si zazpalim, pak zase prestanu, na dva, tri mesice …. uz vim, ze nikdy nebudu nekurak a ty prestavky jsou vzdy pouze tydny ci mesice tezke abstinence. Jsem proste kurak, prozatim zdravy, snad budu mit stesti. |
| Mně pomohlo mít tu jednorázovou elektronickou mentolku. Když byla krize ze začátku, tak jsem si dál pár tahů |
| Co různé nikotinové přípravky? Přinejmenším jsou mnohem méně škodlivé a člověk si odvykne rituálu kouření. Pak pomalu snižovat dávky nikotinu. |
| to si tak jednoho dne řeknete stop – pak 3 měsíce odoláváte a pak si na to zvyknete a jste z toho venku. já kouřil od 18 do 40 a teď to tak nesnáším, že nechápu, jak jsem to mohl provozovat. |
| Znáte 2 kuřáky, kteří se údajně dožili dlouhého věku.Tvrdíte, že v dopravním podniku začali řidiči hromadně umírat na rakovinu plic již ve věku 55 až 60 let.Snad nemají vaše tvrzení stejnou kvalitu jako váš pravopis…“16ctietý“ i „v 55-60 ti letech“ je rakovina češtiny. |
| Text je věnován příspěvku Karla Rybáka. Systém ho poslal jinam. |
| Osobně znám nebo jsem znal mladé lidi co dostali rakovinu plic, ani jeden nebyl kurak, naopak celoživotní sportovci… Jediné co zabralo byla biologická léčba, ale pokud vam to neodklepne pojišťovna jdete na chemo a máte tech zhruba 10 měsíců spíš méně… |
| Škoda, že to není otázka zákona, ale spíš otázka odpovědnosti a respektu kuřáků vůči jejich okolí… a o základní slušnosti. Kouří nadále na zastávkách a v jejich bezprostředním okolí, kouří u vchodů do budov, v davu před vámi, kouří v bytě z okna pod vámi nebo nad vámi a špačky pohazují, kde zrovna stojí, i neuhašené… Kdo zažil, že by se někdy kuřák zeptal ve společnosti jiných lidí, zda si může zapálit? Já možná tak ve filmu pro pamětníky…Kdyby sami kuřáci dodržovali nějakou etiku pro jejich zlozvyk, nemuseli by žádné zákony vznikat… (tedy, pokud by proti nim nebrojily matky cpoucí se do míst, kam je nikdo nezval…)Bohužel, kouření vzniká obvykle v mládí jako pubertální frajeřina a rebelie, a dost často ještě hluboko pod hranicí 18 let. Takže tam s nějakými pravidly těžko pochodíme. |
| Když ty místa kde by mohli kouřit a nerušili Vás jste jim zakázali. Hospody přece. |
| Průšvih je kuřáci neumřou hned. Díky tomu otravují vzduch nevinným lidem, kteří pak tu rakovinu dostat mohou |
| POŘÁD SE JEN MLUVÍ O KOUŘENÍ NORMÁLNÍCH CIGARET, ALE CO KOUŘENÍ DROG? TAM JE MYSLÍM DALEKO VĚTŠÍ PROBLÉM. |
| Obecně je problematické látky v dehtu, takže například kouření marihuany taky představuje riziko, nicméně počet vykouřených jointů uživatelem marihuany bývá daleko nižší.než u těžkých kuřáků. |
| Ono nás bude pronásledovat ještě nějakou dobu i důsledek pasivního kouření, přece jen protikuřácký zákon platí jen krátce. |
| Oba rodice byli kuraci. Mama se snazila prestat hodnekrat, tata nikdy. Oba nemeli hezky konec. Otazka je, zda by nekourili, kdyby vedeli, ze budou zrovna ti jedni ze sedmi..Ja jsem nekurak, kdyz deti budou kourit, vezmu je nekdy na cely den do cekarny na plicni, nebo onkologii. Neni to tam hezky pohled. |
| Jak mám rozumět tomu, že na začátku článuku je: „Nicméně setrvačnost tabákové expozice je poměrně dlouhá. Může to být i deset až patnáct let, co přestanete kouřit, a rakovina udeří.“ a na konci článku už je 2O let: „Ale latence vzniku nádoru je tak 20 let, takže na výsledky si budeme muset ještě počkat.“? Jaký je rozdíl v definici setrvačnosti expozice kouření a definici latence vzniku nádoru? |
| Spotřební daň za cigarety: Při ceně krabičky 100 korun – půjde státu ve výsledku 83 korun 20 haléřů a o zbylých 16 korun a 80 haléřů se podělí obchodník, výrobce a distributor.Laicky povedané: Fajčiar si na liečbu vlastne fest prispieva. |
| Zvlášť, když ještě 85% neonemocní. Navíc je tam bonus toho, že někoho z toho klepne infarkt a nemusí se mu vyplácet důchod.Jako jo, Schillerová zvyšuje daň jako prevenci, ale co by dělala, kdyby zítra přestali všichni kouřit? To by ČR zkrachovala. |
| Naposledy když to počítali, tak došli k tomu, že se kuřáci státu ani tak nevyplatí. Od té doby se daň zase zvýšila, takže už se to možná vyrovnalo. Ale že by ČR kvůli tomu zkrachovala myslím nehrozí. |
| Já zase od ministra zdravotnictví četl, že kuřáci se státu dost vyplatí. |
| Já bych tomu věřil. Strejc hulil celý život, nikdy mu nic nebylo, a sotva odešel do důchodu, zemřel na rakovinu plic. Takoví kuřáci se musí státu vyplatit. |
| https://www.novinky.cz/domaci/clanek/bez-kuraku-by-byl-stat-rocne-o-50-miliard-chudsi-tvrdi-heger-118993 |
| Heger tvrdí, že bez kouření by stát přišel o 50 miliard. To je nesmysl už jenom proto, že do toho počítá i DPH, o které by stát nepřišel, protože by kuřáci koupili něco jiného. I kdyby náklady na léčení byly nulové, tak by to bylo těch 44 miliard. Dále se ale uvádí, že náklady na léčení mohou být až 100 miliard. Pokud se korektně nezapočítá celková vyšší nemocnost (ale taky třeba úmrtnost a výkonnost a další dopady), tak je to všechno jenom nesmyslné hraní s čísly. Myslím, že pan ministr účelově lhal, protože doufal, že z toho vytříská nějaké peníze do svého rozpočtu. |
| Je to začarovaný kruh. Kdyby všichni přestali kouřit, tak rakovina nezmizí a tedy náklady na léčbu budou s tou dlouhou setrvačností. |
| Nebojím se, že bych po zbytek své profesní kariéry neměl co dělat,“… no pán to bere tak nějak profesionálně |
| „Podle pesimistické prognózy onemocní každý sedmý. Ta optimistická říká, že 85 procent ani těch silných kuřáků rakovinu plic nikdy nedostane.“Lidské tělo je úžasné, |
| To byl asi vtip. Každý sedmý je cca 15%. Čili podle schematu pesimista tvrdí, že sklenice je poloprázdná, a optimista že je z půlky plná… |
| Začátkem příštího roku to bude šestnáct let, co nekouřím. Sice je po přečtení tohoto článku patrné, že rakovině nezabráním a taky toto onemocnění automaticky doživotní kuřák nedostane, ale nezapomínejme další aspekty kouření – člověk smrdí kouřem, díky ceně cigaret pak i korunou, když cigarety dojdou, stává se psancem a musí je získat za každou cenu, fyzická výkonnost klesá a radost z požitku upadá, neboť už kouříte z nutnosti a ne na základě svobodného rozhodnutí. Zkrátka na základě svých zkušeností říkám, že kouření je blbost a pokud někdo říká opak, jenom si nechce přiznat, že si zatím neví rady, jak s tím má skoncovat. Ale přeji všem, aby to jednou dokázali, pozitivní důsledky nekouření opravdu vysoce překonají pochybný požitek z kouření. |
| Já jsem nekouřil nikdy. Proto by mě zajímalo, proč jste vlastně začal, když tohle všechno jste určitě věděl předem…Můj děda přestal kouřit v šedesáti a vždycky pak s úsměvem citoval prababičku, svojí tchyni, že kouření je „prach volovina“ |
| skvělý rozhovor-díky a smekám jen si myslím, že nebude tak horko. můj děda byl v první světové válce jako 16ctietý a od té doby kouřil. přežil za 2 světové mathausen a ještě 10 let vězení za komunistů. dožil se 93 let a nikdy kouřit nepřestal. co je ovšem zajímavější je to, že u dp, kde jsem dříve dělal začli umírat na rakovinu plic v 55-60 ti letech řidiči, kteří nikdy nekouřili. Já jsem kuřák taky a pan doktor větou-celý život hulím, tak čemu se divím-to přesně vystihl |
| Ti co přežili koncentrák se překvapivě často dožívají vysokého věku. Přitom by člověk čekal, že budou mít nalomené zdraví. Často i mají, jak se ale ukazuje, pokud má někdo tuhý kořínek, tak ho ani negativní vlivy tolik nerozhodí. |
| To, že řidiči umírají na rakovinu plic není zase překvapující. Naftové zplodiny jsou karcinogenní a část se jich dostane do kabiny, hlavně u starších autobusů. Pamatuji si jak třeba Ikarusy často smrděly i uvnitř. Zvýšený počet rakoviny plic u rodičů zjistili i v jiných městech. V New Yorku se jich několik kvůli tomu soudí. |
| Hlavně jsou v provozu celý den, takže se těch zplodin načuchají i z okolních aut. |
E. Králíková: Kuřáci žijí o 10 let méně
Od 31. května 2017 platí v České republice tzv. protikuřácký zákon. Kolika lidí se dotýká, vypočítává Eva Králíková, předsedkyně Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku a vedoucí Centra pro závislé na tabáku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
prof. MUDr. Eva Králíková, CSc.
Kolik lidí v České republice kouří?
Kolem dvou milionů, z toho je asi 250 tisíc mladších 18 let. Alespoň podle dat Státního zdravotního ústavu byla prevalence v populaci nad 15 let v uplynulých 10 letech stále kolem 30 procent. Od roku 2015 se pak snížila na 25 procent.
Jak vysoké je toto číslo ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie?
Pokud opravdu platí pětadvacetiprocentní prevalence kouření, jsme těsně pod průměrem Unie. Podle Eurobarometru z roku 2017 kouří v členských státech Unie 26 procent obyvatel, přičemž u mužů je to 30 procent a u žen 22 procent.
Nejméně kuřáků je ve Velké Británii (17 %) a ve Švédsku (7 %). Mezi evropskými kuřáky převažují ti pravidelní. Nejméně jednou denně kouří 91 procent kuřáků.
Poslední dobou však klesá nejenom počet kuřáků, ale i průměrná spotřeba cigaret, která nyní představuje 14 cigaret na osobu a den.
Které věkové a socioekonomické skupiny obyvatel kouří nejvíce?
Věk i socioekonomický status hrají v tomto směru důležitou roli. Ve věkové skupině 15 až 24 let kouří nejvíce osob, a to skoro třetina. Ve skupině osob ve věku 55 a více let kouří osmnáct procent. Více kouří lidé s nižšími příjmy, nižším vzděláním, nezaměstnaní a lidé z vyloučených komunit.
Zhruba dvakrát víc než běžná populace kouří lidé, kteří jsou duševně nemocní, zhruba 60 až 80 procent. Kouření jim zkracuje život přibližně o dvacet let. Psychiatrická onemocnění, včetně deprese, kouření zhoršuje, kromě toho snižuje účinnost řady psychofarmak.
Zvyšuje se také podíl kuřáků s mentálním onemocněním, ve Spojených státech nebo v Austrálii je to už více než jedna polovina kuřáků.
Může stoupající či klesající počet kuřáků indikovat socioekonomické změny v rodině, případně v celé společnosti?
Nejspíš ano. Přestávají kouřit spíše muži a starší kuřáci, dále pak lidé s vyšším vzděláním i příjmem. Informace o negativním vlivu kouření na zdraví jsou dnes dostupnější. Významnou roli v tom hrají i obrázková varování.
Řada kuřáků si například předtím vůbec neuvědomovala, že existuje souvislost mezi kouřením a slepotou.
Zákon o nekuřáckých veřejných prostorách znamená nejen nekuřácké restaurace, ale méně se kouří také doma – kuřáci si všimli, že prostředí bez zápachu cigaretového dýmu je příjemné.
Znáte přesné číslo, kolik lidí v České republice zemře za rok na důsledky, a to i pasivního kouření?
U multifaktoriálně způsobených nemocí, jako jsou kardiovaskulární nebo onkologická onemocnění, nelze přesně určit podíl jednotlivých faktorů, neboť jich je celá řada. Proto také trvalo celého půl století, než lidstvo přišlo na to, jaké zničující dopady má kouření na zdraví.
Sir Richard Doll, oxfordský profesor lékařské statistiky, v roce 1950 poprvé jasně prokázal, že kouření je opravdu podstatnou příčinou rakoviny plic. Vzrůstající výskyt rakoviny plic u mužů ve 40. letech 20.
století – ženy tehdy ještě dostatečně dlouho nekouřily – přičítal výfukovým plynům. Podle něj byli automobily ohroženi právě muži, kteří se kolem nich pohybovali a kteří také asfaltovali silnice.
Jeho rozsáhlá popisná studie o pacientech s rakovinou plic však souvislost s auty vůbec nepotvrdila. Naopak ukázala, že důvodem smrtelného onemocnění bylo kouření cigaret.
Jaká na to byla reakce veřejnosti?
Žádná, nikdo mu nevěřil. Do té doby se epidemiologie zabývala jen infekčními nemocemi. V rámci dosud nejdelší prospektivní epidemiologické studie na světě Doll v letech 1951–2001 sledoval populaci téměř 40 tisíc britských lékařů.
Výsledky potvrdily, že kouření zkracuje lidem život, a to v průměru o 10 let. Na jeho práci pak navázal jeho žák profesor sir Richard Peto. Ten spočítal mortalitu způsobenou kouřením pro většinu zemí, a to včetně České republiky.
Podle dat z roku 2010 je u nás kouření příčinou 15,5 tisíce úmrtí ročně, z toho 1,5 až 3 tisíce lidí umírá v důsledku pasivního kouření.
Co to společnost stojí?
To, že se v daném státě prodávají cigarety, není výhodné pro žádnou zemi. Podle odhadů WHO vycházejí náklady v našem regionu na 1,8 procenta hrubého domácího produktu, což je zhruba 118 miliard ročně.
Při dvou milionech kuřáků tedy každý z nich přijde stát na 59 tisíc korun ročně. Zdravotní péče přitom tvoří jen část nákladů, něco kolem 40 miliard.
Kouření je příčinou asi 30 procent onkologických onemocnění, asi 15 procent kardiovaskulárních a zhruba 80 procent chronických plicních nemocí.
Jaká je reálná cena cigaret v poměru k průměrnému platu?
V porovnání se stavem před 20 lety je u nás zhruba poloviční. Za průměrný plat si dnes koupíte téměř dvakrát tolik krabiček cigaret než tehdy.
Přesto se tvrdí, že cena cigaret je u nás vysoká.
Vysoká cena cigaret daná daní je nejvýznamnější jednotlivé preventivní opatření proti nepřenosným nemocem. Jedná se o nejvýznamnější opatření a nejúčinnější prevenci kouření. Na cenu jsou citliví ti, kdo ještě nejsou závislí, tedy hlavně děti. Však proto je o tabákové daně takový boj.
Česká republika má jen minimální daň požadovanou Evropskou unií, navíc jen určenou v procentech prodejní ceny, což v případě laciných cigaret nestačí. Potřebovali bychom pevnou částku, která by rostla rychleji než inflace. A co je také podstatné: za méně prodaných cigaret s vyšší daní by stát vybral více peněz. Tento trend lze vysledovat i zpětně.
S rostoucí cenou cigaret klesala jejich spotřeba, ale rostl příjem státu. Aby byly cigarety stejně dostupné jako před dvaceti lety, musela by krabička stát více než sto padesát korun. Skokově se cena jistě zvyšovat nedá, navíc je třeba komplexního přístupu, například podpora léčby závislosti na tabáku.
Ale cena kolem 300 korun za krabičku není nic nereálného, v Austrálii za ni zaplatíte v přepočtu na naši měnu přes 400 korun.
Je kouření zlozvyk nebo nemoc?
Nemoc, jmenuje se poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním tabáku, diagnóza F17.
Dá se léčit? Jak?
Ano, účinná léčba existuje. Zahrnuje psychobehaviorální intervenci a léky k potlačení abstinenčních příznaků. Každý zdravotník by měl při kontaktu s kuřákem alespoň krátce intervenovat. Intenzivní léčba by měla být dostupná pro všechny, kdo ji potřebují.
Kontakty na čtyřicet center pro závislé na tabáku, asi sto padesát lékáren poskytujících poradenství a více než dvě stě vyškolených ambulantních lékařů jsou na webu Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku www.slzt.cz, kde je umístěn i popis dvouhodinové intervence.
Odtud si lze zdarma stáhnout aplikaci QUITNOW!, která je v češtině a pomohla už více než třiceti pěti tisícům kuřáků v České republice.
Kolik kuřáků se ročně vyléčí?
Pokud to kuřáci zkoušejí bez pomoci, po roce nekouří čtyři až pět osob ze sta. Intenzivní léčba je desetkrát účinnější. Pokud pacienti užívají léky šest měsíců, pak je to dokonce kolem sedmdesáti procent.
Máte informace o tom, že vapování, elektronické cigarety a zahřívaný tabák, snížilo zdravotní rizika kouření, a to i pasivního?
Určitě ano. Odhaduje se, že je alespoň o devadesát pět procent méně rizikové než kouření. Kuřáci kouří kvůli nikotinu, ale umírají kvůli zplodinám spalování, tabákový kouř obsahuje tisíce chemikálií. Pokud někdo nedokáže přestat užívat nikotin, je pro něj méně rizikové, když ho dostane bez spalování tabáku.
prof. MUDr. Eva Králíková, CSc.
Epidemiologii, prevenci a léčbě závislosti na tabáku se věnuje v České republice i na mezinárodní úrovni více než dvacet let. Vyučuje v Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde také vede Centrum pro závislé na tabáku.
Cigarety připraví kuřáky o víc než dvacet let života
Je těžké propagovat nekouření, když prezident řekne, ať děti začnou s kouřením až v 27 letech jako on, že pak je to bez rizika?
To tomu samozřejmě nepomůže. Ale dnes je podpora daleko větší než před léty. Zejména medici si to uvědomují. Doufám, že další generace lékařů se bude víc zajímat o kouření svých pacientů a sama kouřit nebude.
Vy sama jste ale také kouřila. Jak se to přihodilo?
Kouřila jsem od šestnácti do dvaadvaceti třiadvaceti. Než jsem si uvědomila a poznala, co je to za svinstvo.
Kdy lidstvo zjistilo, že kouření škodí?
Už někdy ve středověku. Začalo se to lámat v polovině minulého století. První práce, která to jasně dokázala, pocházela od britského lékaře Richarda Dolla a vznikla v roce 1950. Bohužel, až padesát let poté, kdy epidemie vypukla ve Spojených státech.
Epidemie? Co máte na mysli?
Ano. V Americe vymysleli stroje, které dokázaly balit a sypat cigarety ve velkém, svět se jimi kolem roku 1900 začal zahlcovat.
Proč se začala škodlivost koření zkoumat až v 50. letech?
Následek, tedy úmrtí a nemoci způsobené kouřením, se projeví asi s třicetiletým zpožděním. Dnes tedy umíráme tak, jak jsme kouřili před třiceti lety. První nemocí, u které se to jasně prokázalo, byla rakovina plic.
Ta je z devadesáti procent způsobena kouřením. Co se ale třeba České republiky týká, víc kuřáků umře spíš na infarkt a mrtvici. Rakovina plic se týká „jen“ kolem patnácti procent kuřáků. A někteří lidé jsou rezistentní.
Vraťme se k britskému panu Dollovi. Na co tehdy přišel?
Bylo mu 37 let a rád kouřil. V té době se významně zvýšil výskyt rakoviny plic. Hlavně u mužů – ženy totiž ještě nekouřily dost dlouho. Doll si myslel, že za to mohou výfukové plyny aut a třeba práce při asfaltování silnic, to přece dělají hlavně muži. Začal to zkoumat a vyšlo mu, že s asfaltováním a auty rakovina plic nesouvisí, na rozdíl od kouření cigaret.
Když Doll viděl své výsledky, okamžitě přestal kouřit. A pustil se do padesátiletého sledování čtyřiceti tisíc britských lékařů. Byl první, koho napadlo sledovat nějakou skupinu kvůli kouření a do budoucna. Na praktickém pozorování ukázal, jaký je rozdíl v délce života mezi kuřáky a nekuřáky. Dožil se téměř sta let, umřel v roce 2005.
Taky díky němu kouří v Británii asi jen dvě procenta lékařů.
Denně chodím kolem jedné pražské nemocnice, a to je doslova kuřácká zóna, kde postávají lékaři, zdravotnický personál. Víte, kolik našich lékařů kouří?
Asi patnáct procent doktorů a čtyřicet procent sester. Ale naštěstí to klesá. Učím budoucí lékaře, mezi nimi je kuřáků velmi málo.
Jaký je rozdíl v dožití kuřáka a nekuřáka?
V České republice asi sedm a půl roku. Než jsme vstupovali do Evropské unie, argumentoval Philip Morris mezi našimi zákonodárci, že když se lidé dožijí nižšího věku, ušetří stát na zdravotní péči a penzích. Byl z toho mezinárodní skandál a museli se omluvit.
Kdyby kuřáci umřeli o sedm a půl roku dřív, paradoxně by se mohlo říci, že by to asi výhodné bylo, ne?
Problém je ale v tom, že půlka kuřáků je rezistentní a život jim to nezkrátí vůbec. Budou žít stejně dlouho, jako by nekouřili. Ta půlka, co umře, což je v průměru asi šestnáct tisíc každý rok v České republice, ztrácí patnáct let života. Asi tři čtvrtiny z nich ale zemře dřív o dvacet dva let. Kouření vás tedy buď nezabije vůbec, nebo brzo.
Těch dvaadvacet let života je doba, která zasáhne do ekonomicky aktivní části života, a navíc, než umřeme, pokud to není něco náhlého, býváme práce neschopní, invalidní. Jinými slovy, kuřáci si na svoji zdravotní péči nestačí vydělat. Ztráta produktivních let je největší položkou v nákladech na kouření.
A to nemluvím o nákladech na další škody, například sedm procent všech požárů u nás je způsobeno cigaretami.
Občas se některé české celebrity vyléčené z rakoviny v novinách chlubí, že jejich lékař jim doporučil, ať kouří dál, že to pro tělo bude menší šok. Co vy na to?
Celebrita může říct cokoli. Pokud to opravdu nějaký lékař říká, tak to jsou výrazy v rozporu s medicínou posledních desetiletí. Poškozují nejen jejich slavného pacienta, ale i ostatní. Jako mýtus, že pět cigaret denně během těhotenství neškodí a dítě nebude stresované.
To jsem také ze strany známých slyšela. Ještě se nepodařilo najít zdroj, článek nebo vědeckou práci, kde by se něco takového psalo.
Je potom těžké říkat pacientovi, že po léčení nemá kouřit ani jednu cigaretu, když vám pak poví: Co mi tu vykládáte, ten a ten má určitě nejlepšího lékaře a ten mu řekl, aby nepřestal.
Nespoléhají se i proto kuřáci, že když už rakovina přijde, medicína je na takové úrovni, že je doktoři vyléčí?
Doba přežití se významně liší u těch, kteří přestali kouřit, od těch, kteří nepřestali ani po onkologické diagnóze, často víc než podávané druhy cytostatik.
Představte si výfukový plyn, jak by někdo říkal, že je to fajn a že to má pozitivní vliv, když budete od sedmadvaceti denně strkat nos k výfuku auta. To nikdo neřekne.
Přitom složení tabákového kouře z cigarety je v zásadě toxičtější než výfuky.
Jaké je procento úspěšnosti, že se člověku opravdu podaří přestat kouřit a že se návyku zbaví?
U nás je přes dva miliony kuřáků a sedm z deseti z toho není nadšených. Takže statisíce lidí si denně koupí něco, co nemají moc rádi. Jaká to je svoboda? Asi třicet dva procent kuřáků každý rok zkusí přestat. To je obrovské číslo, šest set padesát tisíc lidí. Já bych jim ráda vzkázala, že když se jim to nepodařilo, neznamená to, že jsou neschopní.
Neúspěch vždycky snižuje sebevědomí. Ale je to normální proces. Přestat kouřit je svým způsobem jako naučit se jezdit na kole. Taky párkrát spadnete, ale pak chytíte balanc. Kuřáci mají často až několik desítek pokusů, než se jim to podaří. Bez pomoci nekouří po roce asi čtyři až pět ze sta, s intenzivní léčbou je úspěšnost skoro desetkrát vyšší.
Obvyklý argument zastánců kouření je takový, že bez daní z cigaret by se zhroutilo zdravotnictví. Souhlasíte s ním?
Následky kouření stojí náš státní rozpočet asi sto miliard korun ročně. Z daní a prodeje cigaret máme maximálně šedesát miliard korun. Navíc kuřáci, kteří přestanou kouřit, peníze nezahodí – koupí si něco jiného.
Vadí vám propagace cigaret ve filmech?
Přispívá to k tomu, že hlavně děti začínají kouřit. Když se zeptáte dětí, jaké viděly filmy, a spočítáte v tom kuřácké scénky, čím víc kuřáckých scének, tím víc pak kouří. Slavný Sylvester Stallone si například v roce 1983 vzal půl milionu dolarů za kouření určitých cigaret v daných filmech. To byla pro výrobce dobrá investice.
S profesory Janem Pirkem a Pavlem Pafkem usilujete o zachování stávajícího zákazu kouření v našich restauracích.
Sbíráme hlasy jen po internetu. Asi nebudeme mít statisíce, nemáme kapacitu někde běhat s archy. Dali jsme to jen na web Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku www.SLZT.cz. Přesto máme už asi tři tisíce podpisů, ačkoli ta výzva existuje jen pár týdnů. Každý z nás má dost práce se svými pacienty a studenty.
Připadáte si někdy jako Don Quijote?
Dnes už ne. Když jsem ale v osmdesátých letech začínala, tak ano. Oporou mi však byli kolegové ze zahraničí.
Autor: Pavel Hrabica, Deník METRO
Statistiky kouření
Na celém světě kouří až 1,3 miliardy lidí. Zároveň každoročně umírá 4 800 000 na následky kouření.
V praxi to znamená, že každou hodinu zemře kvůli své závislosti na nikotinu 560 lidí, za den pak 13 400 lidí, ale jejich počet se neustále zvyšuje. Více než tři čtvrtiny kuřáků navíc žijí v zemích s nižším či středním HDP.
Lidé s nízkými příjmy si rovněž rizika kouření uvědomují méně. Naopak počty kuřáků v bohatých zemích za posledních 20 let klesají.
Úmrtí na následky kouření
Je prokázáno, že každou cigaretou si zkracujeme život až o 5 minut. Ročně umírá kvůli svému kuřáctví až 4 800 00 lidí, přičemž za celé 20. století umřela na následky kouření celá miliarda lidí, což je v porovnání s 2. světovou válkou několikanásobek. Na následky své závislosti zemře každý druhý kuřák.
Prognóza
Pokud bude počet kuřáků konstantně narůstat jako v poslední době, zemře na kuřáctví v roce 2020 10 milionů lidí.
Kuřáctví v ČR
V ČR kouří zhruba 2 300 000 lidí, z hlediska populace starší 18 let to je 26 %. Zbylé kuřáky tvoří děti a mladiství. Tito lidé vykouří ročně 21 miliard cigaret, za což obdrží stát spotřební daň ve výši 45 miliard a DPH 4−5 miliard. Daň z jedné cigarety byla v roce 2012 2, 1 Kč.
Úmrtí v ČR
Každý rok umírá v ČR zhruba 100 000 lidí, z čehož 18 000 lidí zemře na následky kouření, což je jako vymření jednoho okresního města. V průměru tak na kuřáctví umírá 350 lidí týdně. Svou závislostí se kuřák připraví v průměru o 15−18 let svého života.
V České republice zemře na kuřáctví 18 tisíc lidí, z toho za 8 tisíc úmrtí mohou kardiovaskulární choroby (nemoci srdce a cév), 7 tisíc nádorová onemocnění a 2 tisíce respirační choroby.
Celé 2 třetiny úmrtí tvoří lidé pod 65 let a za 20 % všech úmrtí v ČR může nikotin. Tabákový kouř obsahuje radioaktivní látky (Polonium 210, Olovo 210), za což každý 7. kuřák zaplatí životem. Na ozáření umírá 138 kuřáků z tisíce za 25 let.
Silní kuřáci, kteří spotřebují za den 2 krabičky cigaret, dostanou za 6 dní tolik ozáření jako při rentgenu plic.
53 % všech úmrtí v ČR je způsobeno kardiovaskulárními onemocnění. Za 15 % z nich může kouření.
Děti a kouření
Drtivá většina kuřáků (90 %) začíná kouřit před dosažením plnoletosti. Ne nadarmo se kuřáctví nazývá dětskou nemocí. Kouření u dětí mladších 18 let je ilegální. Věk, kdy děti poprvé ochutnají cigaretu, je dokonce 10 let (v Praze 9,5).
Z celkového počtu 2 300 000 kuřáků v ČR tvoří 250 000 děti a mladiství. Zajímavý je ukazatel, že mezi dětmi kouří více dívek. Kuřáctví lze přirovnat k drogové závislosti, celých 80 % pak začíná s cigaretami či drogami v partě. Na kouření u dětí mají také vliv rodiče.
Pokud jsou oba kuřáci, jejich dítě je k závislosti na nikotinu až 4x náchylnější.
Těhotenství
Alarmující je také to, že 9−13 % všech těhotných žen jsou kuřačky. Celých 36 % žen v naději navíc vdechují tabákový kouř jako pasivní kuřáci.
Ženy by si měly uvědomit, že děti kuřaček, a to i těch pasivních, mají porodní váhu nižší zhruba o 150 g. Riziko potratu se navíc zvyšuje až o 50 %. Stejně o tolik se zvyšuje úmrtnost od 20. týdne těhotenství po 28. den po porodu.
U matek-kuřaček či u dítěte vystavenému tabákovému kouři se zvyšuje riziko náhlého úmrtí kojence 2,5−3,5krát.
Nemoci z pasivního kouření
Aktivní kuřáci navíc vystavují své okolí pasivnímu vdechování cigaretového kouře, na což umírá až 3 tisíce lidí ročně. Problém představuje i krátkodobé vdechování kouře, neboť již po půlhodině jsou patrné změny v průtoku krve cévami. Až o 23 % se zvyšuje se také riziko srdečních onemocnění, jako infarkt myokardu či angina pectoris.
U lidí, již pracují v kuřáckém prostředí či jejichž partner kouří, se dvakrát zvyšuje riziko infarktu, riziko cévních mozkových mrtvicí až o 82 % a o 20 % vzrůstá riziko nádorových onemocnění plic. Stejně tak se rakovina nosních dutin a sliznice objevuje 3krát častěji u lidí pasivně vdechující tabákový kouř.
Mezi nejčastější dětské onemocnění patří infekce dýchacích cest, u dětských pasivních kuřáků se riziko zvyšuje 15−20krát. Tyto děti mají navíc snížené plicní funkce, jako je objem. Pasivní a aktivní kuřáctví navíc zhoršuje alergie jako atopický ekzém, alergická rýma či astma.
Pokud bude kouření v restauracích a dalších prostorech zakázané, klesne počet infarktů (a s tím výdaje za zdravotní pojištění) o 17 %. Pro cévy navíc není mezi aktivním a pasivním kouřením přílišný rozdíl (pasivní kouření je pouze o 10 % méně rizikové než aktivní).
U dětí-pasivních kuřáků se více vyskytují záněty středního ucha, které mohou vést až ke ztrátě sluchu, či chronické dýchací obtíže, kašel, sípot a zvýšená tvorba hlenu, a to až 1,2−1,4krát častěji.
Nemoci způsobené kouřením
Kuřáky nejčastěji trápí kardiovaskulární choroby, tedy nemoci srdce a cév jako infarkt či mrtvice. Za většinu (75 %) chronických plicních onemocnění můžou v populaci cigarety. Kuřákům navíc až dvojnásobně hrozí cukrovka, šedý zákal a hůře se jim hojí rány. Proto tráví v nemocnici v průměru až o 3 dny déle než nekuřáci.
Riziko vzniku rakoviny je dokonce až 25krát vyšší. Kouření navíc zapříčiňuje 15−30 % všech nádorových onemocnění v České republice. Pokud jde o rakovinu močového měchýře, 3 pětiny pacientů jsou kuřáci. U rakoviny slinivky břišní je to necelá třetina.
Ještě větší riziko způsobuje u rakoviny dutiny ústní, hltanu, hrtanu a jícnu cigarety v kombinaci s alkoholem.
Rakovina plic
Celých 90 % pacientů s diagnózou plicní rakoviny jsou kuřáci. Toto nádorové onemocnění se vyskytuje u každého čtvrtého kuřáka.
Vzniká nejčastěji po 20−30 letech kouření, i když záleží na počtu cigaret – po 150 000 cigaret riziko vzniku rakoviny prudce stoupá. U nekuřáků, již onemocněli rakovinou plic, za to může ve třetině případů pasivní kouření.
Kuřáci jsou pak riziku vzniku rakoviny vystaveni 13krát více, přičemž úspěšně se vyléčí pouze 12 % pacientů. Více než polovina se ke kouření vrátí.
Neplodnost u mužů
U kuřáků se počet spermií snižuje cca o 22 %, maximálně o 57 %. Rovněž se snižuje jejich hustota, a to až o pětinu. Klesá i výskyt normálně vyvinutých spermií. Kouření může také za 20 % všech poruch erekce.
Neplodnost u žen
Po vysazení antikoncepce mohou mít ženy s otěhotněním problémy. Zatímco z nekuřaček jich hned po 1. menstruačním cyklu otěhotní 38 %, u kuřaček je to o 10 % méně.
I po pěti letech po vysazení antikoncepce nemůže otěhotnět 20 % silných kuřaček, jež kouří denně více jak 20 cigaret, u středně těžkých kuřaček s 10−20 cigaretami za den to je 11 %, u nekuřaček jen 5 %.
Neplodnost hrozí kuřačkám až o 60 % více.
Odvykání kouření
85 % všech kuřáků je závislých na nikotinu. Zároveň chce s cigaretami skoncovat celých 70 % a zkusí jich to 40 % ročně.
Většina z nich to zkouší sama a bez odborné pomoci, ale šanci uspět mají jen 3 % z nich.
S náhradní nikotinovou terapií je to už 10 % a při vyhledání odborné pomoci se podaří přestat s cigaretami 4 z 10 kuřáků. Než se odvykání povede, předchází tomu v průměru 4 nepovedené pokusy.
Lékaři
Své zdraví si vědomě ničí 20 % mediků, 16 % lékařů a až 40 % zdravotních sester.
Léky při odvykání
Látky jako bupropion či nikotinové substituce zvyšují šanci přestat kouřit o 25 %, vareniklin šanci dokonce ztrojnásobuje, a pokud ho kuřáci užívají déle než půl roku, je jejich úspěšnost 44 %.
Psychiatrické léčebny
Většina pacientů (80−88 %) v psychiatrických léčebných kouří, byť jen ve 2 % případů je o tom zmiňováno ve zdravotnické dokumentaci.
Detoxikace
Je důležité si uvědomit, že pokud se kuřák rozhodne po 50 letech skoncovat se svou závislostí, riziko vzniku rakoviny u něj klesne na úroveň nekuřáka až za 10−15 let.
Organismus kuřáka
V těle kuřáka se obsaženo 5x více kadmia, což je těžký a jedovatý kov, než je tomu v organismu nekuřáka.
Ekonomické statistiky
Každý rok vydá Česká republika 80 miliard na léčbu kuřáků. Na daních z prodeje tabákových výrobků přitom stát vydělá jen 35 miliard ročně. Každý nekuřák tedy doplácí na své spoluobčany-kuřáky.
Vodní dýmka
Téměř 90 % mediků žijících v Praze alespoň jednou vyzkoušelo vodní dýmku. Přitom jedna vodní dýmka je jako 30−300 cigaret, neboť kouř je u vodní dýmky chladnější, a tak obsahuje více škodlivin. Navíc hrozí přiotrávení oxidem uhelnatým, protože jedna dávka znamená 20 % CO v krvi.
Lékařka kuřáků: Cena cigaret odrazuje nejvíc. V Austrálii stojí 450 korun
Bude se ještě někdy v českých hospodách kouřit? Zakážou nám jednou tabák úplně? Odrazuje od kouření vyšší cena cigaret? A věděli jste, že v nových cigaretách tabák tleje? Rozhovor s Evou Králíkovou, lékařkou pro kuřáky, osvětluje mnoho, co jste o kouření možná ani nevěděli…
Je to dva roky, co v Česku začal fungovat „protikuřácký zákon“, který mimo jiné zakázal kouření v restauracích. Předcházely tomu doslova roky neúspěšných pokusů, debat, analýz i průzkumů veřejného mínění. Navzdory veškeré kritice teď statistiky ukázaly, že zákaz má výrazný efekt.
Češi si podle statistik ušetřili asi čtyři tisíce pobytů v nemocnici ročně. Zákon nejen snížil počet hospitalizovaných lidí s infarkty či astmatem, ale vedl i k tomu, že klesá počet mladistvých kuřáků, což je pro budoucnost zřejmě ještě důležitější.
Špatné zprávy pro kuřáky
Pokud bude Česko nadále sledovat trendy ve světě, bude zřejmě přibývat zákazů kouření na veřejných místech, poroste cena tabáku i restrikce na propagaci kouření. Dojde také v tuzemsku na tzv. konec hry, kdy se tabák prakticky přestane prodávat? I o tom mluví v rozhovoru pro Naše zdravotnictví lékařka Eva Králíková, zřejmě nejznámější česká odpůrkyně kouření.
Kdysi dávno bývala sama kuřačkou, ale už přes třicet let se věnuje léčbě této závislosti. Je předsedkyní Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku a v centru pro závislé na tabáku jim sama dodnes jako lékařka pomáhá s jejich odvykáním. V Česku je tak zřejmě nejpovolanějším odborníkem v tomto oboru…
Kolik životů zachránil protikuřácký zákon? Je to možné nějak odhadnout?
Tak tisíce jich byly určitě. V Česku zemře přes 100 tisíc lidí ročně a z toho asi 16 tisíc, tedy asi každý šestý, umírá na následky kouření. Těchto šestnáct tisíc lidí ztrácí v průměru patnáct let života.
Další věc je, že ta mortalita, tedy jak se umírá v důsledku kouření, má asi třicetileté zpoždění. Dnes tedy umíráme podle toho, jak jsme kouřili před třiceti lety. A stejně tak už zhruba víme, jak budeme umírat kvůli kouření za třicet let.
Myslíte nebo máte data, že si lidé už na zákaz kouření v restauracích zvykli?
Určitě. Vím to i od našich pacientů z centra. Asi každý kuřák potvrdí, že v kuřácké společnosti si snadněji a častěji zapálí.
A zakouřená restaurace byla takovým typickým příkladem, kde se naši pacienti ke kouření zase vraceli. Dneska si velmi chválí, že to prostředí je k tomu neláká.
Také k nám chodí hodně lidí, pro které ten zákaz kouření v restauracích byla poslední kapka a rozhodli se, že s tím přestanou. Že už je to nebaví.
Zastánci kouření to ještě nevzdali a čas od času se ještě objeví návrh, abychom ten zákaz zrušili. Myslíte, že se to může podařit a že se ještě někdy kouření do českých restaurací vrátí?
Já doufám, že ne. To je anachronismus a z opakovaných průzkumů jasně vychází, že většina společnosti nekuřácké prostředí podporuje. Ta svoboda je právě o tom dýchat čerstvý vzduch a je nadřazená svobodě kouřit. Zákon nikomu nebrání kouřit, každý může kouřit, ale ne tam, kde dýchají druzí.
Bude podle vás tedy ten trend opačný a spíše se budou rozšiřovat další veřejná místa, kde bude zákaz kouření?
Všude ve světě to tak je. Třeba v New Yorku se nekouří od roku 2011 ani venku – takže už ani v parcích nebo třeba na plážích a je to tam úplně samozřejmé.
Nedávno byli moji známí v New Yorku a já jsem je prosila, aby mi tam venku vyfotili nějaké cedule se zákazem kouřit. Oni se vrátili, ale žádnou fotku nepřivezli.
Říkali, že je to tak samozřejmé, že cedule nejsou potřeba a nikoho to tam už ani nenapadne.
Víte o tom, že by se podobná omezení plánovala i v Česku?
Zatím o ničem podobném nevím, ale určitě bychom potřebovali jeden komplexní zákon o kouření, protože to se zcela vymyká těm ostatním závislostem. Kvůli užívání ilegálních drog tady zemře ročně asi dvě stě až tři sta lidí.
Já to nechci zlehčovat – jistěže je to problém. Alkohol má na svědomí dalších asi pět šest tisíc lidí ročně. Ale kouření šestnáct tisíc, takže jeho dopad je daleko větší.
Navíc je tu kolem dvou milionů závislých na tabáku, takže je to daleko závažnější téma než ty ostatní závislosti.
Opravdu nechci ostatní závislosti zlehčovat, ale neměli bychom ten tabák tak ignorovat a spíš mu věnovat víc pozornosti. To je věc, která mě vlastně fascinuje celých více než třicet let, co se tabákem zabývám – jak významné to je, jak velký dopad to na zdraví lidí má, kolik lidí kouření zabíjí a jak málo mu věnujeme pozornosti. Nejen populace, ale i lékaři.
Třeba na Novém Zélandu ovšem už plánují kouření zakázat úplně…
Ano, řada zemí už má program, kterému říkají „end game“, tedy konec hry. To jsou dlouhodobé plány, na kterých pracují desítky lidí v celých týmech. Třeba ve Finsku chtějí mít do roku 2040 méně než pět procent kuřáků, Skotsko to plánuje kolem roku 2034 a i ten Nový Zéland má podobný plán. Ty plány se ale neustále aktualizují.
Nemělo by mít takový plán i Česko?
No určitě. Ale v České republice zatím asi není ani jediný člověk, který by se věnoval kouření a tabáku na plný úvazek. V roce 2004 jsem byla pozvaná do Irska, když tam zaváděli nekuřácké veřejné prostory – tehdy to byla první země, která to udělala ve všech uzavřených veřejných prostorách.
Tamní ministr zdravotnictví referoval o tom, že celé dva roky předtím zaměstnávali a školili pracovníky, aby vysvětlili populaci, proč je ten zákon dobrý.
Když jsem jejich počet přepočítala na obyvatele u nás, tak mi vyšlo, že české ministerstvo zdravotnictví by mělo zaměstnávat asi 70 lidí jen na problematiku tabáku.
Vláda navrhla zvýšení daně z tabáku a krabička cigaret tak od nového roku bude nejspíš stát více než stovku. Je to ale pořád jen polovina toho, co leckde jinde v Evropě. Je pro vás stovka za cigarety dostatečná cena nebo by měla růst ještě víc?
Kuřáci to neuslyší rádi, ale bohužel je to jen malé zdražení. Když porovnáte průměrný plat před dvaceti lety a dnes s cenou cigaret, tak si teď můžete koupit asi 1,5 krát více cigaret než tehdy. Reálná dostupnost cigaret je tedy mnohem větší než bývala.
Pokud jde o cenu, tak třeba v Austrálii stojí krabička v přepočtu 900 korun. Je to ale krabička se 40 cigaretami, což je další opatření proti tabáku. Lidé si spíše koupí menší množství cigaret než to velké balení. Ostatně prodej kusovek jsme tu také zrušili. Ale když se vrátím k té ceně v Austrálii, tak naše běžná krabička cigaret tam stojí 450 korun.
Odrazuje vůbec vyšší cena kuřáky od kouření?
Kuřáky moc ne, protože závislý si svoji drogu musí pořídit bez ohledu na to, co stojí. Ta vysoká cena má ale preventivní efekt na lidi, kteří ještě závislí nejsou a teprve začínají kouřit.
To jsou právě děti a dospívající a na ně to působí.
Studiemi je prokázáno, že vysoká cena cigaret založená na dani, je nejvýznamnější preventivní opatření proti kouření a nepřenosným nemocem vůbec – to jsou cukrovka, nádory nebo infarkty a podobně.
Další věc je, že to vůbec nic nestojí. Účinná prevence může být zadarmo – nekuřácké veřejné prostory nic nestojí. Jednotné balení, tedy bez červené plochy a bez velbloudů, je taky zadarmo, to by tiskl výrobce podle zákona.
A ty vyšší daně z tabáku by nejenže nic nestály, ale dokonce by přinesly vyšší zisk pro státní rozpočet, i když by klesl prodej. To je zajímavé, že za méně s cigaret s vyšší daní by stát vybral více peněz než za levnější cigarety.
Byl by to tedy efekt jak pro zdraví populace, tak ekonomický.
Jak si vůbec stojíme s kouřením ve světovém srovnání? Platí, že na západ od nás se kouří méně a na východ naopak víc a my stojíme někde mezi?
Ano, asi tak. Třeba v Evropě se nejvíc kouří na východě a jihovýchodě. Nejméně naopak na severu a severozápadě.
Co nové technologie? Není to problém a netáhnou mladé ke kouření? Existují už i soutěže, kde se předvádějí triky s párou…
Je důležité ty technologie rozlišit. Jednak jde o výrobky založené na bázi čistého nikotinu, a to jsou ty elektronické cigarety s tekutinou, která se zahřívá. A pak jsou výrobky na bázi tabáku.
Jde údajně o zahřívaný tabák, ale jak jsem byla správně poučena, tak je to ve skutečnosti tlející tabák – proces, který tam probíhá, je tlení. S oblibou tohle uvádím na pravou míru a vysvětluju, že jde o tlející tabák.
Ono to nezní tak lákavě, kdybyste měli říct: „Pojď si zatlejt“.
Problém je, že u tohoto výrobku ještě není omezený marketing, protože nespadá do kategorie cigaret. Na sociálních sítích se tyhle tlející cigarety propagují, zdůrazňuje se jejich design a snaží se navodit dojem, že jde o elektronické cigarety. To je ale velký rozdíl, protože ty jsou na bázi čistého nikotinu, nikoli tabáku.
Jestli vám dobře rozumím, tak jste zastáncem toho, aby se omezovaly kromě běžných také elektronické i ty „tlející“ cigarety.
To je kontroverzní téma. Jestli někdo nedokáže přestat kouřit, tak s touhle technologií svoje zdravotní riziko sníží. Ale jestli tak začne někdo, kdo předtím závislý nebyl, tak je to problém.
Funguje v boji proti kouření podle vás spíše represe nebo prevence?
Já hlavně nemám ráda slova „protikuřácký boj“. Pokud tady někdo bojuje, tak je to tabákový průmysl a my se spíš bráníme. A k té prevenci připomínám znovu – účinná prevence vlastně nic nestojí. To je jednotné balení cigaret, nekuřácké prostory nebo to, aby cigarety stály 300 nebo 400 korun.
Taky abyste je pak nikde neviděl prodávat, rozhodně ne vedle potravin jako u nás, ale jen ve specializovaném obchodě a ještě v uzavřeném neoznačeném boxu. Nikoho byste taky neviděl nikde kouřit, ani vevnitř, ani venku. A kdyby se pak třeba dítě mělo dostat ke krabičce cigaret, tak by měla být ošklivá, třeba ta jednotně hnědozelená a s varováním.
Potom už nemusíte dělat v zásadě nic moc jiného, protože koho by pak lákalo kouření?
David Garkisch
Ilustrační foto: Maxpixel.net, CC0