Naše západní populace neustále tloustne. Sice pořád čteme a slyšíme, co bychom měli pro zdraví dělat, praxe je ale zcela jiná. Nejenže jsme stále těžší, ale stále narůstá také výskyt nemocí souvisejících se špatným životním stylem.
A protože je moderní doba rychlá, žádáme od ní i rychlá řešení svých problémů. Jenže rychlá řešení mnohdy potlačují pouze symptomy – to se týká především nadváhy či obezity.
Než začneme hubnout, měli bychom si především uvědomit, kde jsme ke svým kilům navíc přišli.
Naše hmotnost je totiž výsledkem působení mnoha faktorů – jak genetických, tak i životně-stylových, takže pouhé odstraňování následků bez odhalení a odstranění příčin není z dlouhodobého hlediska úspěšné.
Jinými slovy, dodržování jakékoli redukční diety je sice z pohledu krátkodobého efektivní, neboť odstraní následek (tedy vyšší hmotnost), ale po jejím opuštění se všechno rychle vrací zpět, protože jsme nezapracovali na příčinách nárůstu hmotnosti.
Nejčastější příčiny přibírání
Vše začíná při početí, kdy dochází k našemu genetickému nakódování.
Určuje se typ postavy, to, jaký bude náš metabolismus, množství a rozmístění tukových buněk… Některé geny se projeví viditelně, některé ale zůstávají „vypnuté“ a projeví se, pokud stiskneme ten správný (tedy v mnoha případech ten špatný) vypínač… Rodiče tudíž předají svému dítěti základní informace už při početí. Ale hned poté vstupují do hry další faktory, které ho dále formují. A to ještě v průběhu vlastního těhotenství. A jakmile se potomek narodí, přibývají další a další.
Těhotenství
Stravování v době těhotenství je zcela zásadní. To, jak budoucí maminka jí, formuje nejen zdraví jejího potomka, ale i na jeho hmotnost v budoucnosti. Nejdůležitější je jíst vyváženě, pestře a zdravě, k tomu se přiměřeně hýbat (ideální pohyb pro těhotné je například plavání, chůze či speciální těhotenská cvičení), zároveň ale i odpočívat a být v psychické pohodě.
Tím maminka dává svému dítěti ten nejlepší základ pro jeho fyzické a psychické zdraví a tělesnou hmotnost.
Naopak přejídání se v těhotenství či konzumace nevhodných potravin (ať už je pro to důvod jakýkoli, od nevědomosti přes nedisciplinovanost až po stres) způsobuje výrazné kolísání hladiny cukru a volných mastných h kyselin v krvi matky a následně i plodu – a miminko má pak kvůli tomu v budoucnu mnohem větší sklony k nadváze, či dokonce obezitě.
Další období s jejich riziky najdete v následujících kapitolách:
Když děti tloustnou a rodiče si s nimi neví rady
Součástí kurzu je i cvičení v tělocvičně – na snímku s lektorkou Zuzanou Málkovou. Foto: Milan Malíček, Právo
„Necpi se!“ říkáme pak, když začnou přibírat, a dodáváme, jak by bylo fajn, kdyby nemusely nosit tak velké kalhoty. Ale jak mají zhubnout, když se to nedaří dospělým?
Zamlouvá se vám představa, jak trápíte potomka nízkokalorickou dietou a hlídáte ho, jestli se tajně nedokrmuje něčím zakázaným? Pravděpodobně ne. Obyčejný zdravý rozum totiž napovídá, že dětem diety nesvědčí a že proměna v protivného biřice stejně k ničemu dobrému nepovede.
Většinou se tedy uchýlíme k vysvětlování, že další dva knedlíky jsou zbytečné, čokoláda a gumoví medvídci nejsou opravdové jídlo, natož na každý den, a že opravdu není dobrý nápad sníst všechno, na co má člověk zrovna chuť. Naděje, že ratolest tyhle řeči přece jen jednou vyslyší, umírá poslední – a když už k tomu má blízko, přichází na řadu útěcha, že „z toho vyroste“.
Bohužel nevyroste. Statistiky českých pediatrů ukazují, že z oplácaných dětí se stávají zavalití teenageři. Až 80 procent z nich má problémy s váhou i v dospělosti.
Ohroženější jsou podle lékařů chlapci, z nichž má kolem třináctého roku kila navíc zhruba třetina. Hubnutí je totiž moc nezajímá.
Dívky nacházejí motivaci pro zdravější životní styl přece jen snadněji, protože se víc starají o svůj vzhled.
Desetileté Kristýnce se kolem pasu pod přiléhavým tričkem rýsují bochánky. Trochu brzy. Do rodinného kurzu hubnutí, který v pražském gymnáziu Na Vítězné pláni pořádá sdružení Hravě žij zdravě, dochází jednou týdně. Maminka Denisa usoudila, že dceřina nadváha překročila únosnou mez a že veškeré dosavadní snahy upravit jí jídelníček nikam nevedou.
„Chápala to jako omezování a samozřejmě argumentovala tím, že její kamarádky si taky kupují čokoládu nebo bonbóny,“ popisuje častou situaci. Na zakulacování dcery však mělo svůj podíl i neustálé uďobávání mezi hlavními jídly a také větší porce.
„Těžko jsem jí vysvětlovala, že chodit každou hodinu do ledničky není normální. A že po jídle není nutné mít nacpané břicho. Až tady tomu začala rozumět,“ říká její maminka. Kristýnčinu snahu podporuje i slíbený dárek za snížení a udržení váhy: přála si křečka.
Jedenáctiletá Michaela je dlouhovlasá blondýnka, vypadá o trochu starší a zdá se, že už ví, jak jí její vlnité vlasy sluší. Jenže si taky začíná uvědomovat, co se naopak moc nelíbí. Kila navíc. Míšu provázejí už od školky. Léčila se na obezitologii, několikrát byla i na redukčním pobytu a vždy po měsíci přijela domů tak o pět kilo lehčí.
Jedenáctiletá Michaela doufá, že sladkosti už má pod kontrolou.
Foto: Milan Malíček, Právo
Přestože se její maminka inspirovala lázeňskými jídelníčky, stále dokola se podle nich jíst nedá, a Míša po nějaké době vždycky znovu přibrala. Sama si uvědomuje proč. „Jím sladkosti,“ přiznává se. Cestou ze školy si koupí třeba margotku.
Moc jí nechutná naopak to, co by jí prospělo, například ryby. Taky ke sportu ji to nikdy moc netáhlo, ostatně jako spoustu dětí s nadváhou, které mají menší kondici než jejich hubenější vrstevníci, a tak se začnou nepříjemnému srovnání vyhýbat.
„V lázních měla Míša kompletně připravený jídelníček a žádné jídlo navíc. A hlavně každý den spoustu pohybu,“ dodává její maminka Eva. Jak to pro dceru zařídit i doma, bohužel neví.
Míša tráví dny ve škole a ona v práci. „Pan doktor mi radil, ať spolu jdeme každý den aspoň na hodinu na procházku.
Jenže jak to mám udělat, když mi pracovní doba končí ve čtyři?“ Než nakoupí a přijede domů, je čas na večeři.
Velkou motivací pro účast v kurzu byla pro Míšu možnost zůstat doma. Být dlouho v cizím prostředí a s neznámými lidmi se jí už nechtělo, protože to stejně nikdy nepřineslo dlouhodobý efekt.
„Tady se vlastně poprvé učíme, jak se dá líp jíst,“ dodává maminka, která si od kurzu slibuje právě trvalou změnu v Míšině životosprávě. Přesto si uvědomuje, že důležitá je dceřina motivace. „I když budu vařit co nejzdravěji, neuspěje, pokud sama nebude chtít.“ Jenže Míša si po několika týdnech začíná věřit a doufá, že sladkosti už má pod kontrolou. Zhubla už přes dvě kila.
Devítiletý Richard chtěl hrát fotbal, ale nakonec to vzdal. Při běhu mu vadí nejen nadváha, ale i astma – a jakmile se mu začali kluci smát, že funí, přestal tam chodit. „Má spoustu zájmů, ale bohužel u většiny z nich se spíš sedí,“ dodává jeho maminka Hana. Výjimkou je skautský oddíl.
Richardovým problémem byly příliš velké porce.
Foto: Milan Malíček, Právo
Přestože mladší sestra zbaští mnohem víc sladkostí než on, břicho neroste jí, ale jemu. „Asi si dávám moc velké porce,“ uvažuje. Taky Ríša se už zbavil více než dvou kil. Maminka prý teprve v kurzu zjistila, že syn má ve škole potíže s několika spolužáky, kteří mu dělají naschvály: „Doma mi nic neřekl, ale když poznal, že není jediný, komu se děti posmívají, tak se s tím svěřil.“
Na chování dětí nevidím nic, s čím bych se už nesetkala. Kolikrát jsem si vyhladovělá cestou z práce koupila „něco malého“ a snědla to krátce před večeří? A kolikrát byla ta večeře pak větší, než vzhledem k té oplatce měla být?
Zatímco děti už cvičí se Zuzanou Málkovou vedle v tělocvičně, vzpomínáme s rodiči pod vedením lektorky Jany Divoké na jídla našich maminek a babiček. Lidé si svoji nadváhu často omlouvají „obézními geny“, ale navzdory jejich nepochybné existenci se zakopaný pes skrývá často v rodinné kuchyni.
„Zhruba do šesti let věku si zafixujeme návyky, které pak těžko opouštíme. Někdy to v dospělosti sice uděláme, ale ke stáru se pak opět vracíme k oblíbeným jídlům z dětství,“ vysvětluje Jana.
Někdy i trochu dřív, chce se mi říct, a vybavím si máminu svíčkovou a babiččiny buchty. Jako dítě jsem z nich vždy ujedla tak akorát a ani jsem o tom nevěděla.
Dnes mi musí nad talířem rozum občas připomenout, že mám dost.
Automaty se sladkostmi umístěné přímo ve školách svádějí k mlsání a přejídání.
Foto: Milan Malíček, Právo
Krotit neposlušné chuťové buňky nám mají pomoct „semaforky“. Zelenou barvou označuje lektorka potraviny, které jsou prospěšné a mají nejmenší energetickou hodnotu, takže je můžeme jíst bez obav – nízkotučný jogurt, bílé maso a ryby, zeleninu. Oranžovou barvu dostávají pečivo, těstoviny, brambory…
Červenou mají tučná masa nebo smetanové sýry. Zelenou můžeme bez starostí, oranžová je v pořádku, ale musíme si dát pozor na množství, a červenou jen výjimečně. A pak jsou ještě „fujtajblíky“ jako hranolky s limonádou, kterým se máme pokud možno vyhýbat.
Přichází chvíle pravdy. Děti už se převlékly z tepláků a vylovily z tašek archy, do kterých si zapisovaly všechno, co minulý týden snědly. Porovnávají, jak se komu jídelníček vybarvil. „Do příště dodržte červenou nejvýš šestkrát týdně nebo jen tři fujtajblíky,“ nabádá děti lektorka.
Boduje se, za červené potraviny je nejmíň. „A proč ty body vůbec sbíráme?“ ptá se maličko rozmrzele Kristýnka, která minulý týden zrovna hřešila trochu víc než ostatní. „Protože na konci vyhlásíme vítěze,“ připomíná Jana a chválí ji, že se proti předchozímu týdnu zlepšila. A dodává, že to je nakonec mnohem důležitější, než kdo vyhraje.
Jenže ztloustnout se dá skoro po všem, když je toho kopec, a tak ani semaforky nikoho nezachrání, pokud nemá správnou představu, jak velkou porci může sníst. Dostáváme tedy laminovaný leták s obrázky naložených talířů, na kterých jsou vyfocené odpovídající dětské porce. Krajíc chleba, jablko, miska ovoce, hromádka čočky, plátek masa…
„To si můžete dát na ledničku a každý den si fixem odškrtávat, kolik jste už čeho snědli. Večer si to zkontrolujete, smažete a druhý den začnete znovu,“ vysvětluje Jana. Novinka je přijata s nadšením.
Až skončí kurz, můžou si děti na letáku sledovat jen to, co jim dělá největší potíže, třeba dodržování pitného režimu. Nebo ho schovat do šuplíku a opět vytáhnout až ve chvíli, kdy zjistí, že se vracejí ke starým návykům a už zas jsou jim malé kalhoty.
Desetiletá Kristýnka se v kurzu, kam ji přihlásila maminka Denisa, odnaučila uďobávat mezi jídly.
Foto: Milan Malíček, Právo
Tak tedy žádná dieta. Žádné pečlivé počítání gramů a kilojoulů. „Většinou stačí mírně upravit jídelníček, začít jíst pravidelně pětkrát denně, přidat pohyb a váha se po čase srovná. Děti by měly mít pestrou stravu, a protože rostou, je pro ně omezování příjmu nebezpečné, mohlo by jim poškodit metabolismus,“ vysvětluje mi hlavní zásady kurzu Jana Divoká.
Pod výrazem „upravit jídelníček“ se rozumí především omezení co největšího počtu fujtajblíků, které tělu dodávají jen zbytečnou energii navíc.
Dětem se z jídla neubírá, ale potraviny se nahrazují vhodnějšími a dbá se na větší objem ovoce a zeleniny.
A protože se tu nic striktně nezakazuje, nedochází prý často ani k tomu, že se děti někde tajně nacpávají. Rozhodně ne proto, že by je k tomu doháněl hlad.
„Pokud už tajně mlsají, vedeme je k tomu, aby se naučily si to přiznat a do jídelníčku si tu sladkost zařadily. Třeba v létě si místo odpolední svačiny můžou občas dát zmrzlinu,“ dodává lektorka.
Odradit děti od přemíry sladkostí pomáhá taky informace, že po spořádání celé tabulky čokolády by musely následovat skoro dvě hodiny pořádně svižné chůze, aby tělo dokázalo energii spálit a nevyrobilo si z ní další bochánek, kvůli kterému je budou škrtit kalhoty. A že zdlábnout ji tajně večer pod peřinou je to nejhorší, co můžou udělat.
„Dnešní děti postrádají nejen přirozený pohyb, ale mnohem méně taky sportují čistě pro zábavu,“ říká lektorka Jana Divoká.
Foto: Milan Malíček
Metodika kurzu vychází z kognitivně-behaviorální terapie obezity dospělých sdružení Stob, které založila psycholožka Iva Málková, a pod jehož vedením zhubly za dvacet let už tisíce lidí. Jen je přizpůsobená dětským možnostem a potřebám. Připadá mi to všechno až neuvěřitelně jednoduché. Opravdu těch několik změn v chování funguje?
„U většiny dětí ano. Dospělí k tomu ale přece jen potřebují příjem energie částečně omezit. Musí to udělat i obézní dítě, které potřebuje hodně zhubnout. Potom však patří do rukou odborného lékaře, protože je potřeba dohlédnout na to, aby mu v jídelníčku nechyběly základní živiny,“ vysvětluje lektorka.
Přemýšlím, co se změnilo proti době, kdy mi bylo jedenáct. Vždyť i my jsme si před třiceti lety kupovali čokolády, nanuky a limonády, zapomínali jsme snídat nebo svačit, ve školní jídelně nám chutnalo jen výjimečně a často jsme se dojedli až doma. Přesto byly silnější tak dvě děti ve třídě.
„Dnešní děti postrádají nejen přirozený pohyb, ale mnohem méně taky sportují čistě pro zábavu. Protože kroužky jsou v současné době hodně zaměřené na výkon, silnější nebo méně obratné děti to pak rychle vzdávají a najdou si jiného koníčka,“ nabízí mi vysvětlení Jana Divoká.
Krkavčí matka: Dceru nutí hladovět, sama se přejídá!
Aly Gilardon si je podle svých slov vědoma důsledků přejídání. Proto své dceři Corleigh už od jejích dvou let hodně kontroluje jídelníček. Například teď jí povoluje jen sedm set kalorií denně. Osmileté dítě by přitom mělo dostávat o tisíc kalorií více. Je tedy jasné, že Aly problémy s vlastním tělem přenáší na vlastní dítě.
„Mít nadváhu dominuje v mém životě. Nechci, aby byla Corleigh jako já,“ nepopírá svůj postoj Aly, která váží sto osm kilogramů.
Jen krůček k anorexii
Doktor Christian Jessen, který vypovídal během netypického soudního přelíčení, se vyjádřil jasně: „Aly přenáší své problémy na dceru. Potřebuje psychiatra.
Omezování dítěte v přísunu kalorií je zbytečné a škodlivé pro jeho, v tomto případě její, zdraví. Imunitní systém mohl utrpět, růst mohl být negativně ovlivněn, můžou jí chybět důležité vitaminy a minerály.
A z psychologického hlediska hrozí anorexie.“
Že dívce hrozí anorexie je bohužel vysoce pravděpodobné a už teď patrné z jejího chování. Podle slov matky se holčička často prohlíží ze všech stran v zrcadle a sama už si dává pozor na to, co jí. „Cítim vinu, ale je taková, jakou ji chci mít,“ přiznává Aly a pokračuje:
„Nechci tlusté dítě. Jsem posedlá tím, jak vypadá. Chci, aby byla hezká a oblíbená a to nebude, pokud bude při těle. Moje matka váží sto osm kilo jako já, takže si myslím, že je to u nás dědičné.“
Nutí dceru hladovět a sama se přejídá!
Aly se začala přejídat a nezdravě jíst, když jí bylo třináct let. Nikdy nepřekypovala vysokým sebevědomím. Před šesti lety se s otcem Corleigh rozešli a od té doby jsou její pocity z vlastního těla ještě negativnější.
Naproti tomu, jak „péruje“ vlastní dceru, se ale sama v jídle nehlídá. Corleigh snídá jednu cereální sušenku, k obědu si dá skromně jen salát a půlku rohlíku a večer ji čeká jedna plněná brambora.
Jakmile ulehne do postýlky, Aly zaútočí na ledničku a spižírnu a začne se přecpávat nezdravým jídlem. Ani přes den to ale není o moc lepší. Aly si klidně smlsne na sušenkách, brambůrkách, hranolkách, populárním zákusku cheese cake, pizzách a večer si pochutná na bramborách s tučným sýrem.
A co na to její dcera, která se už šest let pořádně nenajedla? „Cítím se provinile za to, že si dávám nezdravá jídla, ale Corleigh to nevadí. Jsem ráda, že jsem ji vytrénovala.
Chci, aby, až vyroste, byla šťastná a mohla dělat věci, které já nemohla. Když se podívám do zrcadla, stále vidím obrovskou, monstrózní ženu.
Corleigh není zase tak podvyživená, aby příští týden zemřela,“ říká Aly a pokračuje:
„Pokud máte poruchu v příjmu potravy, můžete se léčit. Ale když jste tlustí, jste tlustí po celý život,“ tvrdí Aly. Z toho tedy vyplývá, že jí nevadí pocit, že kvůli její posedlosti štíhlostí možná jednou její dcera bude trpět anorexií. Podle ní se dá tato závažná psychická nemoc snadno vyléčit…
Zdravá, ale..
Lékařská prohlídka ukázala, že má dívka jen dvě kila podváhu, jinak je zdravá. Teoreticky by tedy mělo být vše v pořádku. Když se ale člověk zamyslí, určitě mu dojde, že malé dítě by prostě takto radikální dietu držet nemělo. Ještě ke všemu když si tímto způsobem léčí „mindráky“ jeho matka.
Podle odborníka na výživu dětí Tamiho Frye si ale dítě vždycky najde cestu, jak potřebné kalorie nabrat. Je pravda, že čokoláda se před malými mlsouny jen těžko schová…
| Co si o tvrdé dietě, kterou Aly své dceři už ve dvou letech naordinovala, myslíte? Setkali jste se ve svém okolí s podobným případem? Trpí někdo ve vaší rodině či blízkém okolí poruchou příjmu potravy? Podařilo se vám či někomu z vašich blízkých anorexii či bulimii šťastně překonat? Vaše příběhy nám posílejte na [email protected]. Můžete tak zachránit lidské životy! |
Po kterých dietách se tloustne? Překvapí vás to! | Žena.cz
Máte pocit, že čím víc diet držíte, tím jste tlustší? To se vám nezdá, většinou je to tak.
„Pokud někdo zkouší jednu dietu za druhou, zpomalí si metabolismus, který pak jakékoli jídlo, které dostane navíc, ukládá v obavě z dalšího hladu do tukových zásob,“ vysvětluje Iva Málková ze sdružení Stop obezitě.
Z diet se přibírá
Podle této průkopnice zdravého hubnutí se naopak nejlépe kila shazují těm, kdo třeba mají mírnou nadváhu, ale v životě nedrželi dietu. Jejich metabolismus stačí jen postrčit, trochu mu ubrat na talíři a kila mizí.
Doporučujeme: Téma: Diety a hubnutí
Před nedávnem potvrdili vědci v největší a nekomplexnější studii všech dob: po dietě přiberete a navíc si můžete vážně poškodit zdraví.
Čím víckrát za život dietu absolvujete, tím hůř pro vás. Z původních pěti kilo navíc je najednou patnáct a nejdou dolů už vůbec.Výzkum přitom vyšel ze zkušenosti 19 tisíc lidí sledovaných v průběhu čtyř let v celkem 30 studiích, takže je opravdu průkazný.
Po čem opravdu ztloustnete?
Po hladu
Po každé dietě, při které máte hlad. Neustálý stres a odpírání nikdo nevydrží dlouho, a pak se dostaví reakce. Ze začátku úžasným způsobem zhubnete, ale nakonec skončíte s těžkým jo-jo efektem, vyšší hmotností hlavně zhoršenými parametry – krevní tlak, cholesterol, často i krevní cukr.
Mnoho odborníků tvrdí, že cukrovku si lze nejen „vyžrat“, ale také vyhladovět opakovanými přísnými dietami
Lidé však dokonce často věří, že hlad je nutnou součástí diety, bez něhož se zhubnout nedá. Přitom je to právě naopak. Vyhladovělé tělo, vděčné za každou porci jídla, si začne okamžitě vytvářet zásoby na horší časy a živiny začne ukládat do tuků.
Po light potravinách
Bohužel neplatí, že místo jedné klasické müsli tyčinky můžu sníst dvě jiné v light verzi.
Tyto potraviny mají sice méně tuku, případně i cukru, ale některé jejich složky energetický příjem naopak zvyšují (např. zahušťovadla).
Při výrobě light potravin se totiž místo odstraněných složek musí přidat něco jiného, aby to vůbec drželo pohromadě. A to jsou bílkoviny nebo – a to většinou – sacharidy.
Po velkém množství masa
Paleodieta nebo přirozenější formy proteinových diet (mimo uměle připravené koktejly, což je kapitola sama o sobě) doporučuje velký přísun masa a mléčných výrobků bez ohledu na jejich tučnost. Celkový podíl bílkovin na celkovém příjmu energie v rámci této diety přesahuje 35 %, což je dvakrát více, než uvádějí doporučení, zaměřená na prevenci civilizačních chorob.
Po všech extrémech
Nevhodné jsou podle lékařů ty redukční režimy, které buď zakazují některou potravinu nebo skupinu potravin (např. Atkinsova dieta zakazující sacharidy či konzumace pouze ovoce a/nebo zeleniny), nebo se naopak striktně povolují jen na jednu nebo několik málo potravin (ananas, vejce, „zrní“ atd).
Bohužel, pokud nechceme, aby nám dieta uškodila, musíme se řídit zdravým rozumem. „Složení diety musí být pestré a obsahovat všechny živiny (bílkoviny, sacharidy a tuky) ve správném poměru a složení. Příjem a výdej energie musí být v rovnováze a veškeré změny musí probíhat pomalu a dlouhodobě,“ připomíná MUDr. Jan Piťha, CSc. předseda Fóra zdravé výživy.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Vědci otočili: Tuk není nejhorší, víc škodí pečivo
Lenost není hřích. Válejte se a nedělejte nic
Čtyřka léků, na kterých jsme nejčastěji závislí
Video Mohlo by Vás také zajímat: K testování školáků nemáme žádné informace, velmi se toho obáváme, říká Jirásko | Video: Michael Rozsypal
Diskuze Pořád tloustnu
Děkuju za rady.
Velikost písma:
tak toje zásadní chyba, necháváš tělo hladovět a ono se pak bojí a
střádá si. jez opravdu každé tři hodiny a kvalitně. stahni si „jste to
co jíte“ třeba na uložto.
cz ty rady jsou super, budeš pořád najedená a
kilča půjdou dolů, nikdy nezhubneš, pokud tvůj mozek bude vyhodnocovat
hladovějící tělo, dává signál, Uchovat co nejvíc pro možnost dalšího
brzkého hladovění, takhle si akorát totálně rozhodíš zažívání a
hodně ho zpomalíš a budeš akorát tloustnout.
to není o tom, že bys měla mít hlad, aby ses najedla, hlad který
vnímá mozek je ten, že stravu dostává nepravidelně v malých dávkách,
někdy ve větších, to je pro mozek ten hlad. neví, kdy zase dostane najíst,
tak si střádá i z toho mála, prostě nic nepustí.
to že ti je z jídla
špatně je asi proto, že si třeba pak dáš víc.
ono stačí, když si
každé tři hodiny dáš, třeba jenom plátek sýra, půl jablka, půl
krajíce chleba s máslem, nebo půl rajčete, prostě klidně pidi porce,
jestli ti je jinak zle, ale prostě ne dýl jak za ty tři hodiny.
A nechala sis vyšetřit štítnou žlázu? Já bych určitě zašla
k doktorovi.
Anonymní píše:
Začala jsem hrozně tloustnout, vždycky když jdu kolem váhy tak se zvážím
a za poslední měsíc a půl jsem přibrala 4kg! Vím že by mi většina
z vás poradila ať přestanu jíst ale já skoro nejím. Občas si dám něco
malího k snídani a až když přijde přítel z práce tak se najím
s ním. Někdy si dám něco malího ale ne často.
Chtěla jsem začít běhat jenže přítel semnou běhat nebude a navíc
bydlíme v centru města tak nemám ani pořádně kde.
Děkuju za rady.
nehladovět, jíst 6× denně malé porce, hlavně zeleninu a maso klidně
bez jakýchkoli příloh a pečiva a pohyb. zumba, kolo, jumping nebo něco
takového všestranného
Martysek píše:
A nechala sis vyšetřit štítnou žlázu? Já bych určitě zašla
k doktorovi.
Taky bych tipla štítnou žlázu, když skoro nejíš, tak je těch 4 kg za
měsíc a půl opravdu dost, zkus zajít k doktorovi..
Nebo taky můžeš zadržovat vodu, já někdy než mám dostat měsíčky,
tak přiberu třeba i 2 kila a jak je dostanu, jde to hned dolů..
Takhle jsem si taky roky držela „linii“, přestože jsem hódně
cvičila – v práci jsem neměla čas ani myšlenku na jídlo, jedla jsem
dvakrát denně, dietně, a přesto jsem byla oplácaná.
Pak jsem zůstala
doma, veškerý pohyb měla zakázaný a jedla až 11× denně, přesto jsem
pěkně zhubla. Buď si těch hodně porcí ráno nachystej, nebo si aspoň
napiš, co v kolik sníš, dej si upomínky do mobilu a pak to sněz.
Co je a
co není zdravé sama víš.
Hlavně to chce zažít pořádně jíst. Je to přesně tak jak psala Aty.
Jíst pravidelně po malých porcích. A jak si na tom s pitným režimem? Ono
to chce i hodně pít nejlépe neslazené čaje nebo vodu.
A pokud opravdu nejíš, tak dojít k doktorovi, aby zjistil, kde
je chyba.
Základní chyba je v tom, že nejíš.
Jíst ráno „něco malého“ a pak až občas večer s přítelem je
pitomost a není divu, že přibíráš. Pohyb, jak to vypadá, moc nemáš,
takže to je klasický zpomalený metabolismus. Zjednodušeně řečeno, každé
sousto, které sníš, si Tvůj organismus uloží na horší časy, protože se
bojí, že ho zase necháš o hladu.
Samozřejmě pokud máš snad i nějaké zdravotní problémy, konzultuj to
s doktorem – ale jinak bude podle mne stačit, když se obeznámíš se
zásadami zdravé výživy. Jednou z těch nejzákladnějších je právě
pravidelnost v jídle a zákaz vynechávání jednotlivých jídel.
Upravuješ-li váhu, musí se jíst pravidelně, i když zrovna
nemáš hlad.
Já bych si nechala zkontrolovat tu štítnou žlázu, může to být tím.
Nebo stresem. Nestresuješ se hodně? Tělo při stresu reaguje různě – buď
hubnutím nebo naopak tloustnutím „z vody“.
Anonymní píše:
Začala jsem hrozně tloustnout, vždycky když jdu kolem váhy tak se zvážím
a za poslední měsíc a půl jsem přibrala 4kg! Vím že by mi většina
z vás poradila ať přestanu jíst ale já skoro nejím. Občas si dám něco
malího k snídani a až když přijde přítel z práce tak se najím
s ním. Někdy si dám něco malího ale ne často.
Chtěla jsem začít běhat jenže přítel semnou běhat nebude a navíc
bydlíme v centru města tak nemám ani pořádně kde.
Děkuju za rady.
Vzdyt to sama pises co delas za chyby:
Takze ty vubec necvicis (zumba, power joga, ani jine) – to nemusis s pritelem
ale muzes s kamoskou.
Nejis… zasadni a hlavni chyba, telo trpi, dela si zasoby. Vznika JOJO efekt a
nakonec smlsnes neco hodne kalorickeho aby jsi vubec mohla fungovat.
-
Nauc se jit a jist dobre, zacni doma si delat poradne jidlo at telo nabere hmotu
ne sadlo. - Jak jsem psal v prispevku zde zde
.
- doporucuji zkouknout porad jste to co jite, Pohlreich-a, pod poklickou
- cist co je na obalu napsano, nejist cukry, ecka a jine blafy
- NEJDULEZITEJSI: jist pravidelne v primerenych davkach = nemas hlad
a 4 Kg neni tolik to se da za tyden dat dolu. Pokud nejsi jedna z tech co
umi brecet a ma tisice vymluv. Skutek utek.
Pritel se mnou behat nechce, bydlim v centru tady se cvicit
neda…blablabla…