Děti s diabetem úspěšně sportují

Na Dětskou kliniku Fakultní nemocnice Olomouc nastoupila v roce 1971, tedy v době, kdy řada jejích současných kolegů a také rodičů malých pacientů nebyla ještě na světě. Od roku 1986 až do konce loňského června zastávala post vedoucí lékařky, nejprve ordinace, později diabetologického centra.

Přestože je dnes takřka žijícím symbolem olomoucké a moravské dětské diabetologie, neopomíná při každé příležitosti zdůraznit, že rozhodujícím faktorem úspěšného boje s cukrovkou je týmová péče. „My všichni se snažíme, aby děti s cukrovkou prožívaly plnohodnotný život srovnatelný s jejich zdravými vrstevníky,“ říká MUDr.

Jitřenka Venháčová.

Od roku 2017 má pracoviště, na kterém působíte již 48 let, statut samostatného Dětského diabetologického centra. Co to znamená a jaká k této pozici vedla cesta?

Tento statut uděluje výbor České diabetologické společnosti,
jenž jmenuje konkrétní pracoviště centrem pouze tehdy, pokud splňuje přesně
dané podmínky personální, kvalifikační, publikační a věcné z hlediska počtu
lůžek včetně pediatrické intenzívní péče, přístrojového vybavení, vybavení pro
edukační činnost i z hlediska zabezpečení specializované péče odborníků jiných
oborů. Naše centrum pečuje o děti a mládež s cukrovkou od kojeneckého věku až
do dosažení devatenácti let a předání do péče internistů. Léčíme závažné stavy
s metabolickým rozvratem, s přidruženými jinými chorobami, s počínajícími
diabetickými komplikacemi. Poskytujeme dětem speciální technické pomůcky pro
léčbu i pro monitoring krevního cukru, jejichž preskripce je stále vázána na
centra, jako jsou například inzulínové pumpy nebo senzory pro kontinuální
monitoraci glukózy. Zajišťujeme rovněž postgraduální vzdělávání lékařů. Statut
akreditovaného pracoviště II. typu pro specializační vzdělávání v dětské
diabetologii i endokrinologii jsme obdrželi v roce 2006 a opakovaně jej
obhajujeme. Reálně jsme plnili úkoly Dia centra již od roku 1986, oficiálně
jsme získali certifikát centra specializovaného na léčbu dětí v roce 2000,
tehdy jako součást Diabetologického centra Fakultní nemocnice Olomouc. Tím jsme
se stali prvním certifikovaným centrem pro děti s diabetem na celé Moravě a v
pořadí druhým v ČR.

Děti s diabetem úspěšně sportují

Jakou péči ve vašem centru malým pacientům poskytujete?

Poskytujeme komplexní péči o nemocné děti a dospívající s
diabetes mellitus z Olomouckého kraje, ale na žádost rodičů a ošetřujících
diabetologů i z jiných regionů jak po stránce diagnostické, tak léčebné.

Specializovanou péči potřebují operovaní diabetici a ti, kteří přicházejí k
náročnějším vyšetřením v celkové narkóze, nebo děti s akutními komplikacemi,
jako jsou těžké hypoglykemické stavy nebo diabetická ketoacidóza. V rámci
Dětské kliniky úzce spolupracujeme s našimi gastroenterology, zejména s MUDr.
Evou Karáskovou, Ph.D.

, v diagnostice a léčbě přidružených autoimunitních
střevních chorob. Dětská nefroložka MUDr. Hana Flogelová, Ph.D. zase sleduje
děti s iniciálními projevy diabetické nefropatie, které se však vyskytují u
našich pacientů zcela ojediněle, a to i po více než desetiletém trvání nemoci.
MUDr.

Marta Neklanová, zkušená dětská neuroložka, nám pomáhá zachytit
začínající neuropatie. Při screeningu specifických diabetických komplikací
využíváme služeb dalších pracovišť naší nemocnice, kromě Oddělení klinické
biochemie zejména Oční kliniky a EMG laboratoře.

Dlouhodobě a úzce
spolupracujeme s Dia centrem pro dospělé Fakultní nemocnice Olomouc při
předávání našich pacientů po osmnáctém roce věku. Dříve bylo toto centrum na
II. interní klinice pod vedením MUDr. Věry Loykové, nyní je na III. interní
klinice a vedoucím lékařem Dia centra je doc. MUDr. David Karásek, Ph.D.

Na týmovost a vzájemnou spolupráci jste kladla důraz i v rámci vašeho vlastního pracoviště. Jaké je tedy složení personálu olomouckého Dětského diabetologického centra?

Vedle diabetologů u nás působí pět certifikovaných sester
pro specializovanou péči o děti s cukrovkou včetně edukace. Neocenitelná je
pomoc klinické psycholožky PhDr. Naděždy Dařílkové znalé problematiky diabetu u
dětí i problémů jejich rodin, dále nutričních terapeutek a sociální pracovnice
Mgr. Dany Balutové.

Jak moc velkým problémem je u nás v současnosti cukrovka u dětí?

Postačí možná data, která čerpáme z České národní dětské
diabetické databáze (ČENDA), což je od roku 2013 náš neocenitelný pomocník.

Koncem roku 2017 byly v databázi údaje o 3500 léčených dětech od narození do 19
let z 52 diabetologických ordinací včetně center, což představuje okolo 85
procent všech dětských diabetiků v ČR. Z toho téměř 200 pacientů je z našeho
centra.

A noví stále přibývají, nehledě na to, že kolem devatenáctého roku
předáváme své pacienty internistům. Je viditelné, že počet dětí s diabetem
vzrůstá, za poslední čtvrtstoletí je incidence nových případů třikrát vyšší.
Nejvíce se zvýšila ve věkové kategorii do pěti let a podobné je to i v řadě
jiných zemí Evropy.

Potěšitelné naopak je, že se zlepšuje kompenzace. Lépe jsou
na tom v tomto směru hoši, dále děti léčené inzulínovými pumpami a používající
kontinuální monitoraci senzory plus děti léčené v centrech s více než sto
pacienty. Také z toho plyne význam diabetologických center.

I laici vědí, že cukrovka není jen jedna, má více typů. Jak je to s jejich rozložením u dětských pacientů? Existují rozdíly oproti dospělým diabetikům?

Děti s diabetem úspěšně sportují

Ty rozdíly jsou značné. Zatímco u dospělých jednoznačně
převažuje 2. typ diabetu spojený s obezitou, u dětí je to 1. typ. Představuje
celých 94 procent případů cukrovky, zatímco 2. typ je vzácností – zahrnuje 1,5
procenta případů. Zbývající 4,5 procenta tvoří geneticky podmíněný monogenní
diabetes spolu s ostatními specifickými typy, u dětí nejčastěji diabetes při
cystické fibróze.

Je něčím odlišná i samotná péče o dětské pacienty s cukrovkou?

Náročnost péče o děti s diabetem, i když je jich mnohem méně
než dospělých diabetiků, je dána vývojovými zvláštnostmi jednotlivých věkových
období, které musíme respektovat a tedy léčbu přísně individualizovat i s
přihlédnutím k možnostem a schopnostem rodičů a k rodinnému prostředí.

Cukrovka
totiž není pouze nemocí dítěte, ale celé rodiny. To, jak rodina přistupuje k
léčbě dítěte, jaké poskytuje dítěti psychosociální zázemí, ovlivňuje spolu s
dalšími faktory kompenzaci cukrovky. Například citlivost na inzulín, který je
stále jedinou léčbou diabetu 1.

Budete mít zájem:  5 typů kompresních punčoch – volte ty pravé podle typu potíží

typu, se liší podle věku, trvání nemoci,
pohybové aktivity či hmotnosti pacienta. Tím je i dávkování inzulínu jiné v
pubertě a jiné u předškoláka. K tomu je třeba připočíst i zvýšenou nemocnost
dětí vzhledem k jejich nevyzrálému imunitnímu systému.

A v neposlední řadě je
důležitá výchova diabetických dětí k samostatnému ovládání nemoci, čehož jsou schopné
většinou až po patnáctém roce věku. Jedná se o časově nesmírně náročnou práci,
která však může ovlivnit celý jejich další život.

Snažíme se po všech liniích
vést děti a hlavně rodiče tak, aby uměli co nejlépe řešit léčbu a zajistit
uspokojivou kompenzaci, aby byli malí pacienti i v dospělosti bez komplikací.

Jak taková výchova probíhá v praxi?

Edukace je středobodem všech našich léčebných snah. Nejprve
musíme dítě, jeho rodiče a někdy i další příbuzné, kteří se do péče zapojují,
naučit, jak žít s nemocí, která se stává jejich celoživotním, i když nechtěným
průvodcem. A to se děje hned po zjištění nemoci, většinou při hospitalizaci.

Potom je detailně, ale po krůčcích a s neustálým opakováním učíme samostatně si
řídit diabetes. Aby se stávali nezávislými na zdravotnících a přitom dosahovali
dobrých výsledků léčby.

Udržení dobré kompenzace diabetu, tedy hodnot glykémie
co nejvíce blízkých k normě bez závažných nebo častých hypoglykémií a bez
velkých výkyvů, je jediná možná cesta prevence pozdějších komplikací.

Vy se však setkáváte se svými pacienty již dlouhá léta i mimo ordinaci. Jakou formou?

Od roku 1990 pořádáme dětské dia tábory, stála jsem u jejich
zrodu. Zažili jsme za ty roky už leccos, například velmi dramatickou situaci ve
Vernířovicích při povodni na Jesenicku v roce 1997. Dříve jsme organizovali
tábory letní i zimní, teď už jsou jen v létě.

Děti na nich sportují, navazují
nová přátelství, soutěží ve vědomostech o diabetu a učí se žít s cukrovkou v
praxi. Jsme moc rádi, že tradice olomouckých dia táborů nezanikla díky našim
následovníkům. Další doplňkovou aktivitou jsou víkendové edukační semináře.

Bývaly čtyřikrát do roka, poté dvakrát ročně. Ve spolupráci se sdružením
Inzulínek, sdružujícím rodiny s diabetickými dětmi převážně z Olomouckého a Zlínského
kraje, pořádáme edukace na víkendových soustředěních rodičů a dětí na chatě
Rališka v Beskydech.

Edukace mimo zdravotnické zařízení mají nepochybně jiné
dimenze i efekt.

Stane se do budoucna dětská diabetologie otázkou jen specializovaných center?

Pravdou je, že nejen studie, ale i výstupy z registrů a
praxe ukazují, že by většina dětí s diabetem měla být léčená ve větších
centrech. Základem péče by však měly být i nadále regionální ordinace se
zkušeným diabetologem dostupné pro všechny pacienty a k tomu lůžková dětská
oddělení pro zajištění akutní péče. Tak tomu ale všude není.

Jsou okresy, i
když už ojediněle, kde neordinuje dětský diabetolog často proto, že preferoval
časově a zejména finančně mnohem výhodnější práci praktického pediatra. V
těchto situacích poskytujeme rodinám potřebnou péči vždy a většinou je pak v
naší péči také ponecháme.

Zveme také ty, kteří se na nás obracejí sami bez
doporučení diabetologa na základě referencí, nebo aby se rychleji dostali k
technickým pomůckám. Pohovorem zjišťujeme podstatu problémů, následně je
předáme edukační sestře a pak znovu zjišťujeme, zda by pro dítě byla vhodná
změna léčby.

S těmito pacienty a jejich rodiči je práce časově ještě náročnější,
než když je vedeme v léčbě hned od počátku nemoci.

A ta příznivější stránka specializace?

Dostupnost nových technologií s jejich obrovským rozmachem v
posledních deseti letech. To však současně znamená, že se musíme stále učit;
nejprve my a pak učíme naše pacienty s nimi pracovat a využívat všechny jejich
funkce.

Léčba je většinou komfortnější a bezpečnější, ale zvyšuje nároky na
čas, vyžaduje určité dovednosti při práci s elektronickými přístroji, na
počítači a hlavně schopnost umět výsledky léčby vyhodnotit.

Pokud hovoříme o
technologiích v diabetologii, ráda bych připomněla olomouckou specialitu z
historie, a to MADI – manuální dávkovač inzulínu, u jehož vývoje stál doc.
MUDr. Rudolf Chlup, CSc., který pracoval na I. interní klinice naší nemocnice.

Byl to první dávkovač pro injekce inzulínu nejen v tuzemsku, ale i v Evropě a
od roku 1986 jsme ho používali pro vícečetné injekce denně i u dětí.

A jak to vypadá s využitím technologií v současnosti?

V současné době používá 40 procent našich pacientů k aplikaci
inzulínu pumpu a téměř 70 procent je na kontinuální monitoraci senzorem,
přičemž skoro polovina z nich používá senzor prakticky trvale.

Jsou to zejména
nejmladší děti předškolního věku, protože zvukové alarmy hypoglykémie přinášejí
maminkám konečně klidný spánek v noci, kdy nemusí vstávat co dvě hodiny a měřit
dítěti glykémie. Navíc zmírňují obavy i přes den, když dítě ještě neavizuje
hypoglykémii.

Umožní rovněž zařadit dítě do mateřské školy, ovšem až se
souhlasem a po proškolení personálu školky. Jisté je, že díky i dalším novým
technologiím, které jsou již na obzoru, lze zlepšit kompenzaci diabetu.

Subjektivně k těm příznivějším stránkám specializace patří uspokojení nad
výsledky péče, spokojenost rodičů a pacientů a jejich slova ocenění. Například
za loňský rok se nám podařilo dosáhnout medián glykovaného hemoglobinu 54
mmol/mol, což jsou skvělé výsledky ve srovnání s předními pediatrickými
evropskými centry.

Pracoviště, na kterém působíte, se vedle diabetologie zabývá také endokrinologií. Jaká onemocnění se zde tedy ještě léčí?

V dětské endokrinologii pracuji rovněž od roku 1971.

Naše
pracoviště se snaží od počátku pojmout dětskou endokrinologii v celé její šíři
od vrozených poruch štítné žlázy a nadledvin přes závažné hypoglykemické stavy
novorozenců při endogenním hyperinzulinismu, poruchy sexuálního vývoje,
puberty, růstu, genetické endokrinní syndromy až po tumory, například podvěsku
mozkového, štítné žlázy, nadledvin či gonád. Již v roce 1992 bylo na klinice
konstituováno Centrum pro léčbu růstovým hormonem, které patří k největším v
republice. Toto centrum i endokrinologickou ordinaci vede doc. MUDr. Jiřina
Zapletalová, Ph.D., se kterou spolupracuji na klinice nejdéle a nejvíce.

Budete mít zájem:  Bezpečná lyžařská výbava pro děti – jak ji vybrat?

Vraťme se na závěr tohoto povídání k „vaší“ diabetologii. V oboru se pohybujete už bezmála půlstoletí. Co se vám vybaví, když se za touto dobou ohlédnete?

Když jsem začínala, tak jsem byla k oboru přidělena. Tehdy
se to tak dělalo. Můj vztah k němu se vypěstoval během let. Viděla jsem, že
děti s cukrovkou mají ten život opravdu hodně složitý a našli jsme si k sobě
cestu.

Bývalí pacienti se mi i po letech ozývají sami a náš vztah je velmi
úzký. A samozřejmě vidím ten obrovský progres v celé medicíně. K 1.

červenci
loňského roku jsem ze zdravotních důvodů ukončila pracovní poměr a dál
pokračuji na klinice na dohodu, v případě potřeby zajistit chod ordinace.

Funkce vedoucí Dětského diabetologického centra byla předána mojí dceři Petře,
která vlastně dětství prožila s diabetiky na táborech, takže to tak asi mělo
být. Jsem za to ráda, navíc to má výhodu i v tom, že se spolu dobře domluvíme.
To ale se všemi kolegy, s nimiž jsem mohla a nadále mohu pracovat.

Výživa diabetika ve sportu

Opět neexistuje žádný univerzální vzorec, jak vše správně poskládat. Nejdůležitější je hodnota glykémie.

Velice krásné a přínosné publikace napsali MUDr. Zděněk Rušavý, Ph.D. a MUDr. Jan Brož. Stojí za přečtení . Naprosto vyvrací i teorii o nevhodnosti vrcholového sportu s diabetem. Jako příklad uvedu knihy Diabetes a sport a Sportování s inzulínem (tuto knížku už asi na pultech nenajdeme, ale v knihovnách nebo na bazárku by být mohla).

Děti s diabetem úspěšně sportují

Obecné zásady pro sportujícího diabetika tedy jsou:

  • poradit se s lékařem, jak postupovat při úpravě inzulínu a jídla
  • změřit si glykémii (ubrat krátce působící inzulín)
  • sportovat 1 – 2 hodiny po hlavním jídle
  • před sportem konzumovat lehká jídla (těstoviny, rýže)
  • pít dostatek neslazených tekutin (event. střídat sladké a nesladké nápoje)
  • před sportem nebo během sportu při nižší glykémii – si dopřát celozrnné tyčinky, banán
  • po sportu změřit glykémii (i před spaním) – může nás ohrozit hypoglykémie i v noci po fyzické zátěži

Strava a pohyb:

  • nejrychlejší zdroj energie – sacharidy   /glukóza/
  • v krvi jsou asi 3 g glukózy, dalších 500 g glykogenu /20 % v játrech, 80 % ve svalech/
  • pokud pohyb trvá dlouho – může být všechen svalový glykogen spotřebován
  • při déletrvajícím pohybu – nutnost doplňoval sacharidy
  • úplná obnova sval. glykogenu trvá 10 až 40 hodin po výkonu
  • v době odpočinku – z krevního oběhu je stále odčerpávána glukóza k syntéze glykogenu = nebezpečí hypoglykémie 
  • další zdroj energie – tuková tkáň
  • tuk – rozložen na mastné kyseliny – ty jsou pak využity ve svalech
  • při běžném životě – tuk 60 % energie, při cvičení se uplatňuje při déletrvající mírné až střední zátěži
  • tuk nemůže být dobře využit bez současnému rozpadu cukrů /tuk hoří pouze v sacharidovém plameni/
  • nepřítomnost sacharidů /vyčerpání zásob glykogenu/ – hromadění zplodin rozpadu tuků a ketoacidóza
  • nedostatek inzulínu – nelze spalovat sacharidy

Inzulin

  • umožňuje vstup glukózy do buněk /i svalových/
  • spouští mechanismus tvorby jaterního a svalového glykogenu
  • je „dveřník“ /klíč do zámku/ – otevírá buňky pro vstup glukózy
  • snižuje glykémii
  • při nedostatku – nelze využít sacharidy jako zdroj energie – začnou se spotřebovávat tuky – vznik ketolátek – nebezpečí ketoacidózy

Lehká tělesná zátěž

  •  rekreační míčové hry
  •  jízda na koni
  •  chůze 2 až 5 km/hod
  •  jízda na kole 8 až 10 km/hod

Střední tělesná zátěž

  • jízda na kole 11 – 18 km/hod
  • tenis
  • tanec
  • bruslení
  • lyžování
  • chůze 5 až 7 km/hod

Intenzivní nebo dlouhodobá zátěž

  • běh 8 a více km/hod
  • jízda na kole 20 km/hod
  • košíková
  • kopaná
  • hokej

Úprava jídla dle tělesné zátěže

Lehká tělesná zátěž

  • gly. pod 4  :1 VJ přidat před pohybem                                                                                                            
  • gly.   4 – 7     : 1 VJ po pohybu
  • gly.  nad 7   : nepřidávat nic  

Střední tělesná zátěž

  • gly. pod 4 : 2 – 4 VJ před pohybem a pak 1 VJ každou hodinu
  • gly.  4 – 10 : 1 VJ před pohybem a 1 VJ každou hodinu
  • gly. 10 – 17: nepřidávat jídlo
  • gly. nad 17: nesportovat

Velmi intenzívní pohyb

  • gly pod 4 : přidat 4 VJ a dále monitorovat, průběžně přidávat VJ
  • gly. 4 – 10 : přidat 2 – 4 VJ a každou hodinu totéž
  • gly. 10 – 17 : 1 VJ před pohybem a každou hodinu totéž
  • gly. nad 17: nesportovat
  • pozor na pozdní hypoglykémie za 6 – 12 hodin po zátěži

Děti s diabetem úspěšně sportují

Sport je v životě diabetika velmi důležitý

Ve dnech 20. – 22. srpna se v Ženevě konal čtvrtý Mezinárodní fotbalový šampionát pro mladé diabetiky. Poprvé se ho zúčastnily také dva reprezentační týmy z České republiky, a to v kategorii dětí (6 – 9 let) a juniorů (10 – 14 let). V kategorii dětí se český tým umístil na vynikajícím třetím místě a děti si domů odvezly bronzové medaile. Juniorský tým skončil čtvrtý.

Úspěšné zvládání diabetu do značné míry závisí na schopnosti samostatného „managementu“ onemocnění. Je proto nesmírně důležité přizpůsobit zvládání diabetu životu mladého diabetika a ne naopak,“ vysvětluje MUDr. Martin Jiruška z diabelogického centra Krajské nemocnice v Liberci. „Sportovní aktivity jsou v životě diabetika velmi důležité.

Nedostatek tělesného pohybu může později způsobit, v souvislosti s onemocněním diabetem, problémy. Po mnoho let bylo považováno za nemožné, aby děti trpící diabetem sportovaly. Dnes už víme, že mít cukrovku neznamená, že si lidé nemohou užívat života a dělat vše, co dělali před tím, než jim byla nemoc diagnostikována.

Navíc se pacient sportováním cítí dobře a nabijí ho pozitivní energií,“ dodává.

„Mám velkou radost, že letos poprvé se budou Mezinárodního fotbalového šampionátu v Ženevě účastnit také dva týmy dětských diabetiků z České republiky. Tento turnaj dokazuje, že diabetes není pro sport překážkou. Spíše naopak.

Budete mít zájem:  Neurodermatitida – co je to – příznaky, příčiny a léčba

Sportování pomáhá brát nemoc s nadhledem a nabíjí pozitivní energií,“ říká Martin Bureš, ředitel společnosti Medtronic Czechia, která je partnerem Junior Cupu a dodává: „Rád bych ještě poděkoval SK Slavia Praha a společnosti E Side Property LTD., že dětem umožnily společný trénink před odletem na šampionát.

Naši reprezentanti pocházejí ze všech koutů České republiky, takže to pro ně bude společný trénink premiérou.“

Diabetes nastává, když slinivka neprodukuje žádný inzulín nebo v nedostatečném množství, případně když slinivka inzulín produkuje, ale tělní buňky na inzulín nereagují správným způsobem.

Inzulín je hormon, který tělu umožňuje využít glukózu (cukr) jakožto zdroj energie. Bez dostatečného přísunu inzulínu nedokáže pacient trpící diabetem 1.

typu řídit hladinu cukru v krvi (glykémii).

Nedostatečně řízená glykémie může v dlouhodobém horizontu způsobit komplikace, jako jsou ztráta zraku, selhání ledvin a amputace končetin a vést až ke kómatu a smrti. Diabetes je ale také jednou z hlavních příčin kardiovaskulárních onemocnění a impotence. Průměrná doba dožití je u dětí s diabetem kratší až o 15 let.  Dvěma nejběžnějšími formami jsou diabetes 1.

typu a diabetes 2. typu, přičemž přes 90 % případů diabetu u dětí je diabetes 1. typu. Z 230 milionů lidí na světě trpících diabetem má 4,9 milionu diabetes 1. typu (v Evropě 1,27 milion). Každoročně se diabetes 1. typu vyskytne u více než 65 000 dětí do 15 let. Počet případů diabetu 1.

typu každoročně vzrůstá o 5 % u předškolních dětí a o 3 % u školních dětí a dospívajících.

Partneři turnaje doufají, že nabídnou mladým diabetikům a jejich rodičům příležitost k lepšímu zvládnutí diabetu, možnost podělit se o zkušenosti, naučit se sportovat a mít z toho radost. Organizátoři nabídnou účastníkům a jejich rodinám nejen místo pro hru, odpočinek, občerstvené, ale také profesionální lékařskou péči.

Website: www.juniorcup-diabetes.eu

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál! Přidat komentář

Vrcholově sportovat se dá i s cukrovkou, ukazuje cyklistický tým Novo Nordisk

Na profesionální sportovce se obvykle díváme jako na dokonale zdravé lidi s těly vypracovanými k dokonalosti. Platí to i o silničních cyklistech, kteří běžně absolvují více než dvousetkilometrové závody. Tomuto sportu se však úspěšně věnuje tým složený výhradně ze sportovců, kteří onemocněli vzácnou cukrovkou 1. typu.

„Měl jsem klasické symptomy, ale to se snadno zpětně hodnotí. Bylo mi tehdy dvanáct a neměl jsem o tom ani tušení. Hodně jsem tehdy zhubl, měl jsem často žízeň a pořád jsem se cítil unavený, nemohl jsem spát.

Pak se to najednou během několika dnů rapidně zhoršilo,“ popisoval pro server CyclingTips australský cyklista Fabio Calabria období, kdy si uvědomil, že s jeho tělem není něco v pořádku. Záhy přestal být schopen chodit a po převezu do nemocnice upadl do kómatu, ve kterém zůstal dva dny.

Až po intenzivní péči doktorů, kteří mu diagnostikovali cukrovku 1. typu, se z něj dokázal dostat.

Calabria byl v té době nadšeným cyklistou, jehož snem bylo někdy v budoucnu dosáhnout podobných úspěchů jako jeho zbožňovaný Miguel Indurain, kterého v televizi viděl pětkrát zvítězit v nejslavnějším závodu světa Tour de France.

Zdálo se ale, že jako cukrovkář se profesionální cyklistice bude moci nadále věnovat jen u televizní obrazovky.

Lidem s jeho diagnózou nežádoucí reakce organismu postupně zničila všechny buňky produkující inzulín, do konce života jsou odkázáni na pravidelné injekce.

Calabriův příběh má však šťastný konec. „Doktoři mě přesvědčili, že můžu pokračovat přesně v tom, co jsem do té doby dělal.

Věřím ale tomu, že oni sami si tím tehdy zase tak jistí nebyli,“ říká dnes sportovec, který cyklistiky nenechal a sedm let poté, co zkolaboval na nemocniční chodbě, se dostal až mezi profesionály.

Měl štěstí, neboť v té době (2008) začala existovat cyklistická stáj, která pomáhá sportovcům se stejným hendikepem, jaký má on sám. Za tým Novo Nordisk závodí pouze sportovci, kteří onemocněli cukrovkou 1. typu, a stejnou diagnózu má také management i pomocný personál.

Přináší to s sebou řadu nezvyklostí a komplikací, sami závodníci ale říkají, že pokud se o sebe dobře staráte a víte, jak vaše tělo na zátěž reaguje, nejde o neřešitelný problém.

Tým má jako jediný povolené podávání injekcí, což je jinak kvůli dopingovým kostlivcům ve skříni přísně zakázáno. Jezdci je mohou dostávat i během závodů – když jim hladina cukru v krvi stoupne.

Vozí si tak s sebou přístroje, které jejich hodnoty průběžně monitorují. Zbytek už je otázka promyšlené diety.

Závodníci téměř jednohlasně opakují, že ačkoliv jejich život a sportovní výkony cukrovka ovlivňuje, nechtějí, aby to bylo to jediné, díky čemu se o nich mluví.

„Jsem úplně stejný jako ostatní – vstanu, najím se a závodím.

Cukrovku mám od svých čtrnácti, takže si s tím umím poradit,“ říká další závodník týmu, Javier Megias, a dodává, že nemá pocit, že by ho jeho onemocnění ve sportu limitovalo.

Jako další krok se tak nabízí, aby se závodníci s podobnou diagnózou dostávali i do jiných týmů. To se ale zatím bohužel neděje.

Tým Novo Nordisk tak mezitím pokračuje ve své misi, kdy se snaží upozorňovat na to, že ať už máte jakýkoliv hendikep, nejde o překážku, kterou by nešlo přelézt. Dalším cílem cyklistů v bílo-modrých dresech je nyní účast na vysněné Tour de France.

V týmu si první start ve Francii vysnili pro rok 2021, neboť právě tehdy uplyne 100 let od doby, kdy kanadští lékaři Banting a Best poprvé z krve extrahovali inzulín.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector