Většina dnešních dětí dokáže ovládat počítač či mobilní telefon dříve, než se naučí zavazovat si tkaničky nebo jezdit na kole.
Po celém světě vyrůstají nové generace dětí, které tráví výrazně více času ve virtuálním světě než hraním si na hřišti. Virtuální svět skýtá dětem zábavu a vzrušení, kterým může dnes jen máloco konkurovat.
O co je však může připravit? Poznáme, že našemu dítěti hrozí závislost na počítači? A víme, jak velká nebezpečí na něj může číhat?
„Jsme svědky skutečné revoluce v tom, jak děti tráví svůj volný čas. Dokumentární film Děti online se snaží nahlédnout do jejich virtuálního světa a přiblížit dilemata, před kterými stojí současní rodiče,“ říká o námětu dokumentu jeho režisérka Kateřina Hager.
Dokument přináší příběhy tří mladých lidí. Zachyho, Oskara a Nikoly. Talentovaný dvanáctiletý youtuber Zachy se potýká s nečekanou slávou, ale i projevy nenávisti na internetu. „Každá věková generace můj youtube kanál vnímá jinak.
Dospělí ho třeba moc nechápou a někteří moji vrstevníci se mi smějí, někdo mě podporuje, jiným je to jedno a někdo o mě ani neví. Fanoušci od vás chtějí neustálou pozornost, tak musím být hodně aktivní.
Čas, který strávím online, se pak vyšplhá i na deset hodin denně,“ říká v dokumentu Zachy a dodává: „Nejvíc lidi baví to, že se mohou dívat na soukromí někoho jiného.
Herci v televizi své soukromí nepropůjčí, zatímco youtubeři se svými fanoušky hodně komunikují, navíc se účastní i různých akcí naživo. Zastávají vlastně roli baviče. Je to na každém z nich, jestli chce ukázat své myšlenky nebo nějaký fór.“
Třináctiletý Oskar je zase velkým fanouškem počítačových her. „S některými spolužáky ze školy se Oskar začal kamarádit až po tom, co měli společné téma, začali hrát online hry. Myslím si, že kdyby je nehrál, tak by zůstal trochu mimo společnost.
Jako jeho rodiče bychom byli radši, kdyby děti jako on po škole hodily tašku do kouta a běželi ven,“ říká maminka Oskara a pokračuje: „Vlastní počítač ale dostal, až když mu bylo třináct let. Hry ho zajímaly už dříve, ale odolávali jsme dlouho.
Strategie každého rodiče se dotýká nejen počítače, ale všech obrazovek, se kterými dítě přijde do styku, včetně telefonu. Nemůžeme tomu bránit, taková je doba. Musíme ale děti hlídat a nastavit pevná pravidla.“
Nikola se stala obětí sexuálního agresora na sociální síti. Na základě svědectví více než padesáti dívek byl pachatel následně obviněn z vyhrožování, sexuálního zneužívání, výroby dětské pornografie a znásilnění a odsouzen k šesti a půl letům vězení.
Až na jedinou dívku se žádná z obětí neodvážila svěřit svým rodičům. Kybergrooming, kdy pachatel vytipovává oběť na internetu za účelem navázání důvěrného vztahu, představuje stále častější riziko. „Dokument Děti online zpracovává velmi důležité současné téma.
Rodiče často nevědí, co jejich děti na internetu dělají a co vše jim hrozí.
To, že je to pro ně živé, dokazuje i úspěch, jaký měl film během projekcí v kinech, a jaký je o něj zájem na festivalech i v zahraničí,“ uzavírá kreativní producentka Alena Müllerová, v jejíž tvůrčí producentské skupině snímek vznikl.
V každé třídě jsou jen dvě nebo tři děti, které mají správné držení těla, říká brněnská neuroložka. Málo se hýbou, a začíná to už u miminek
Brněnské neuroložce Jaroslavě Chlupové leží na srdci, že se české děti málo hýbou.
Důsledkem je, že má už v předškolním věku většina dětí vadné držení těla, nohy do X a přidávají se „nemoci z mobilů“, jako je předsunutá hlava nebo artritida palce u čtyřletých dětí.
„Za poslední roky jsem skoro neviděla normálně vypadající dítě, a to jsme jich vyšetřili tisíce po celé republice,“ říká lékařka. V rámci projektu Lokomoce se snaží vzdělávat učitelky v mateřských školkách, jak mají s dětmi cvičit.
Je to s českými dětmi opravdu tak zlé?
Je. V rámci projektu Lokomoce jsem často v mateřských školách a součástí toho, že učíme učitelky, jak s dětmi cvičit, je také vstupní vyšetření dětí. Výsledky jsou hrozné.
Osmdesát procent dětí má vadné držení těla, nejsou dostatečně osvalené, mají nohy do X, ploché nohy, vbočená chodidla – to je do pěti, šesti let fyziologické, ale pokud se to nekoriguje, už to tak zůstane.
V každé třídě o třiceti dětech jsou třeba dvě, tři, které vypadají tak, jak by měly. Podobný vývoj pozoruju i ve své neurologické ambulanci, kde jsem dvacet let.
Jak si to vysvětlujete?
Začíná to už u miminek, od zdánlivě malých věcí. Dnešní kočárky jsou moc malé a děti jsou v nich stlačené. Jenže dítě potřebuje prostor a potřebuje makat.
Mělo by mít dost času, kdy leží, kolem sebe má dost místa, něco si vyhlídne, chce to získat a tak udělá desetkrát, dvacetkrát třeba rotaci, než se mu podaří se pro hračku otočit. Tím posiluje svůj stabilizační systém a podporuje se jeho psychomotorický vývoj.
Když začne lézt, mělo by u toho zůstat co nejdéle. Buďte s ním na zemi, mluvte na něj, ukazujte mu něco. To není to samé jako položit ho pod hrazdičku, kde visí padesát cingrlátek a nechat ho tam půl dne ležet. Když je větší, plazte se s ním, kulte, hrajte si na vojáky, klidně do tří, čtyř let.
Poloha na čtyřech je pro tělo komplexnější než na dvou, musí se zapojit víc svalů a hlavně břicho. Pokud jsme na nohách, už zatěžujeme některé části těla víc, než bychom měli.
Vy zmiňujete i takové jemné věci, které hrají roli, jako jsou jednorázové plenky nebo punčocháče.
V látkové pleně když se dítě počuralo, tak bylo mokré a začalo se ošívat – už to byl nějaký pohyb. V jednorázových plenách nic necítí. Do roka to asi nevadí, ale doporučuju ho co nejčastěji rozbalit a nechat nahaté. Daleko líp tak zvedá nožičky a stimuluje se.
A taky se dřív naučí chodit na nočník, protože když se počurají a nemají plenku, tak jim to dochází rychleji. Co se týče punčocháčů – cokoli, co je na těle hodně těsně, snižuje svalovou sílu. Asi to zná každý, kdo někdy strávil celý den v silonkách nebo těsných legínách: ta úleva, když je večer sundáte.
Dítě má v těsných punčochách stažené prstíky, což znemožňuje přirozený pohyb.
Ale hlavní problém je asi v tom, že děti málo běhají…
A že se dost neplazí, nešplhají, nevylézají, neprolézají – to se samozřejmě odrazí na vývoji pohybového aparátu. Ke mně do ordinace chodí děti školního věku, které tam pošlou pediatři s bolestmi hlavy nebo zad.
Držení těla je u všech velmi podobné – dané tím, jak hodně sedí a dělají všechno před sebou, na tabletech a mobilech. Vytratil se pohyb hlavně v oblasti kyčlí a pánve, takže mají neaktivní břicha a šikmé břišní svaly, jsou v pánvi nezdravě naklopené, do toho se hrbí, hlavu mají vysunutou z krku ven.
Stačilo by, kdyby víc běhali, skákali, hned by to břicho začalo fungovat a celé by se to srovnalo.
Jak jste vlastně jako neuroložka dostala k problému, že se děti málo hýbou?
Trénovala jsem klučičí basketbalovou přípravku a všimla jsem si, že jsou hrozně nešikovní. Zjistila jsem, že neudělají kotrmelec, nepověsí se na hrazdu, nepřitáhnou se, nechytí balon, chybí jim základní pohybové dovednosti, schopnost koordinace.
Tak jsme s nimi začali dělat jednou týdně gymnastiku a zjistili jsme, že se rychle zlepšují – a to byli už v páté třídě. Před šesti lety nás napadlo natočit film, nazvali jsme ho Tělocvik jak ho neznáte: dali jsme klukům červené trenýrky a měli za úkol dělat kotrmelce, skákat přes kozu, jít a vykopnout, lézt v pozici medvěda, skákat jako zajíc.
Pak jsme to samé natočili s náhodně vybranou školní třídou, která neměla gymnastickou průpravu. Když to viděla moje máti, která je taky doktorka, tak říkala: to jsou postižené děti? Udělali jsme konferenci a promítli to všem ředitelům škol i školek v Brně, lidem z ministerstva školství, z pedagogických a tělovýchovných fakult.
Ti, kdo učí budoucí učitele tělocviku, se urazili, že prý tohle všechno v tělocviku dělají. Já opravdu nemám ten pocit. Ale myslím, že je potřeba začít už ve školkách.
A tak jste začali…
Pracujeme v šedesáti školkách v pěti krajích a přihlašují se další. Vyložíme učitelkám základy anatomie, biomechaniky, fyziologie, učí se samy hýbat a dostanou materiály, jak s dětmi cvičit a jak kompenzovat problémy, které u nich vidí.
Podmínka je, aby cvičili každý den, aspoň dvacet minut. Děti blbnou, válí se, probíhají opičí dráhy a u toho je učíme zacházet se svým tělem. Učitelky si pochvalují, že je to skvělé nastartování dne, děcka potom líp svačí a jsou klidnější.
Volný pohyb nestačí? Přibývá školek, kde se chodí denně na několik hodin ven…
Čím víc jsou venku, tím lépe, ale obávám se, že to nestačí. Některé děti jsou aktivní samy od sebe, ale jiné ne. Takže ti, co k tomu mají sklony, se budou neustále zlepšovat, kdežto ti línější budou zakrňovat.
Učitelka by je měla aspoň vybízet k hraní strategických her – na schovávanou, na honěnou… Kvůli břišním svalům se potřebují na něco věšet, šplhat, přitahovat se. Když to nedělají, mají slabé ruce, což je problém i z hlediska bezpečnosti – ve chvíli, kdy spadnou, se musí umět ve vteřině zastabilizovat a mít dost silné ruce, aby mohli dopadnout na ně a ne na hlavu.
Taky by bylo dobré, aby měli možnost naučit se kotrmelec, vylézt na ribstol… Dítě do šesti let je neskutečně flexibilní, co se do té doby naučí, už nezapomene.
Problém taky je, že učitelky se bojí nechat děti něco dělat…
Ano, protože se bojí rodičů. Když řeknete dětem, ať běhají, všichni běhají dokola stejným směrem, jenže tím se nic nenaučí. Skvělý trénink koordinace je hra Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Samozřejmě, že se u toho párkrát srazí nebo spadnou, rodiče by měli chápat, že je to normální.
Já být ředitelem, tak rodičům hned na první schůzce vysvětlím, jak je pohyb důležitý a že se takové věci můžou stát. Ani ve školním tělocviku děti nešplhají, necvičí na nářadí, hází si pomalu s heliovým balonem, aby si náhodou nezlomili prst.
Jenže když budeme pořád takhle opatrní, bude to horší a horší.
Kdyby tělocvik probíhal ideálním způsobem, stačilo by, že je dvakrát týdně hodinu?
Samozřejmě ideálně by se měli hýbat každý den. Když vidím, co se učí můj syn v prvním ročníku gymnázia v biologii – teď probírali houby do takových detailů – tak myslím, že místo toho by klidně mohli mít tělocvik. A nebo aspoň aktivitu po škole. Jsou družiny, kde mají jen kroužek šachů a angličtiny. Takže děti přijdou ze školy, kde sedí, a jdou si sednout ještě na kroužek.
Školní věk je zhouba pro dětské tělo. Bylo by dobré, kdyby učitelé zapojili pohyb i do hodin. Nechat děti občas oběhnout lavici, udělat si dvakrát za hodinu tři dřepy nebo jít k tabuli, plácnout a říct „dog“. O přestávce vypadnout ze třídy, proběhnout se po chodbě nebo na dvoře. Do školy a ze školy chodit pěšky.
Sed je hrozně vyčerpávající, zvlášť, když nemáte aktivní břicho a sedíte v židli zhroucený. A pak přijdou domů a mají se učit, nebo si sednou s mobilem. Dřív lidé chodili na šestou do práce, ve tři byli doma a měli na děti čas.
Který tatínek má dnes čas jít s klukama kopat, nebo jim nastříkat kluziště a zahrát si s nimi hokej? Ve městě je rodiče aspoň vozí na kroužky, na vesnici a v menších městech nedělají vůbec nic. Pracuju ve třech různých městech na Vysočině, tak vidím, co se tam děje.
Někdy mi připadá, že dnešní rodiče děti na jednu stranu nezdravě opečovávají, aby je neofouklo, ale na druhou stranu se jim nevěnují.
Jaký sport je pro správný vývoj nejlepší?
Kterýkoli, když se dělá rozumně. Někteří rodiče jsou příliš ambiciózní a cpou děti na vrcholový sport brzo. Nejdřív by měli mít gymnastický základ a trénovat všestrannost – běhat, plavat, bruslit, házet i kopat si s míčem.
Potom v deseti až jedenácti letech můžou začít klidně vrcholově, ale mělo by to být kompenzované, což většinou není. Necvičí bosi, nedělají strečink, trenéři je nechají běhat na těch xkových nohách, a pak se diví, že mají ve čtrnácti, patnácti úrazy, přetrhané vazy.
Dnes je strašně málo šikovných dětí a všichni chtějí výsledky, tak se nechtějí zdržovat nějakým strečinkem. Jedna tělocvikářka ze základní školy nám říkala, že dřív bylo v každé třídě osm enormně šikovných dětí, pak byli dobří a pak třeba dvě, kterým to nešlo.
Dnes jsou dva šikovní, kteří jsou na úrovni těch dřívějších dobrých, zbytek není nic moc a třetina je úplně úděsných.
Asi to většina z nás tuší, ale neuškodí si to shrnout: čeho všeho je pohyb prevencí?
Pohyb je odraz funkce mozku. Je v celém těle, hýbou se všechny systémy. Srdce je sval, který pumpuje. Hýbou se střeva, krev prochází tělem. Takže pohyb je důležitý jednak k tomu, aby fungoval pohybový aparát, ale taky, aby krev proudila a okysličovaly se všechny tělní buňky. Při pohybu se uvolňují mediátory štěstí, takže člověk je ve větší pohodě, lépe funguje imunitní systém.
Pohyb je prevencí neurodegenerativních onemocnění, jako jsou demence. Já pracuji také s lidmi s Parkinsonovou chorobou a tam je pohyb padesát procent léčby. Když se člověk hýbe, okysličuje se i mozek, což prospívá myšlení. A také řeči – hodně dětí dnes chodí na logopedii, přitom by stačilo, kdyby se trochu hýbaly.
Pohyb je základ úplně všeho a je to ta nejdůležitější ze všech potřeb, co člověk má.
Když se nic nezmění, co se stane dál?
To není o tom, že se to stane, ono už se to děje. Devadesát procent národa bolí záda, osmdesát procent lidí, kteří přijdou ke mně do ordinace, má psychosomatické potíže způsobené tím, že se málo hýbou a jsou ve stresu. Dvacet let se mluví o tom, že děti mají málo pohybu, ale nic se nemění.
V biologii se učí anatomii, ale neučí se nic o funkci.
Lidem chybí informace o tom, jak tělo funguje, ve zdravotnictví se úplně zapomnělo na prevenci, osvěta je strašně malá – proč dávají v televizi Peče celé Česko a ne Hýbe se celé Česko, když je třetina národa včetně dětí obézní? V televizi by nemělo běžet, jak se dělá poleva, ale jak funguje koleno a jaké tři cviky jsou na něj dobré.
Nemůžu si ještě odpustit zmínit, jak moc lidem škodí technologie – to je velké téma konferencí neurologů a psychiatrů. Už u školkových dětí jsou strašně časté ty hlavy v předsunu – koukají na televizi nebo do mobilu, jsou v tenzi a hlavu jako by chtěli přiblížit do děje. Oko se taky prodlužuje, hrozí odchlípnutí sítnice.
Další častá diagnóza bude artritida palce, viděla jsem ji teprve u čtyřletého chlapce. Paní doktorka se ho ptala, jestli nehraje volejbal, a on to měl z mobilu. Všichni máme pořád mozek v aktivitě, jsme z toho stresovaní, už děti neustále sledují, jestli jim někdo nepíše.
Koukají do toho i večer, málo spí, mozek je unavený, začínají deprese, panické ataky, nárůst psychiatrických onemocnění dokazují statistiky. Je za pět minut dvanáct s tím vším něco udělat.
Jaroslava Chlupová je neuroložka, trenérka a bývalá vrcholová basketbalistka. V rámci projektu Lokomoce, který má pomoci rozhýbat děti a mládež, vzdělává učitelky mateřských škol, vede cvičení pro předškoláky a pořádá semináře pro rodiče.
Co byste měli vědět o dětech a sledování televize
Dnes už to neznamená jen sledování televizních pořadů. Jsou zde také DVD, streamování videa, hraní videohera daleko více. Děti jsou vystaveny vlivu tohoto média nejen prostřednictvím samotného TV přijímače, ale i počítačů, smartphonů, iPadu, přenosných DVD přehrávačů – a ve výčtu bychom mohli pokračovat. Může čas strávený před obrazovkou či monitorem dětem uškodit?
Následující myšlenky vám mohou pomoci zařídit vše ve prospěch vašich dětí.
Není televize pro děti nevhodná?
Televizní pořady mohou být zábavného i vzdělávacího rázu. Všeho moc ale škodí – a to zcela určitě platí i o televizi. Níže uvedené skutečnosti byste měli mít na paměti, až budete kontrolovat čas, který děti před televizí tráví.
Jde o sedavou činnost
Vysedávání před obrazovkou po celé hodiny brání dětem aktivně se zapojit do hry a fyzických činností, které ke zdravému vývoji potřebují.
Může být také překážkou sociálního sdílení a rozvoje představivosti prostřednictvím tvořivé hry
Je stále zřejmější, že učení se tvořivou hrou, zejména ve společnosti dalších dětí, je základním kamenem dětského vývoje. Sledování TV pořadů, i když může být zábavné, je pasivní činností a nerozvíjí plně dětský potenciál.
Mnohé prvky TV programů nejsou pro děti vhodné
I když máme k dispozici zařízení pro rodičovskou kontrolu a nabídka dětských online pořadů a televizních kanálů pro děti se neustále rozšiřuje, nemůžete kontrolovat a blokovat vše.
Jaké TV pořady jsou pro děti vhodné?
Sledujte s dítětem programy, které odpovídají jeho věku, a to jen po omezenou dobu. Snažte se nepoužívat televizi nebo počítač jako chůvu po celé dlouhé hodiny. Budete tak mít lepší přehled o tom, co dítě sleduje, a dostatek prostoru, abyste si s ním o tom mohli povídat.
Pokud je dítě ještě malé, smějte se a i jinak se zapojte do děje, který se na obrazovce odehrává, i když vám je tento druh humoru cizí. Pomůže vám to upevnit váš vzájemný vztah s dítětem a užít si dokonale chvíle rodinné pohody.
Dětský zrak: Může sledování televize poškodit zrak dítěte?
Sledování jakékoli obrazovky nadměrně dlouhou dobu může způsobit únavu očí a další oční potíže, hlavně u dětí, jejichž zrak se stále ještě rozvíjí. Mozek dětí se vyvíjí dokonce ještě po dvacátém roku věku mladého člověka.
Na co byste měli pamatovat:
- Jak vaše děti, tak i vy byste měli při sledování obrazovky nechat každé 2 hodiny oči na 15 minut odpočinout.
- Každých několik minut se také na pár vteřin podívejte mimo obrazovku (to je snadné, pokud se na televizi díváte s dítětem a během vysílání spolu hovoříte).
- Vy ani vaše dítě byste se nikdy neměli dívat na televizi v úplné tmě.
Sedí-li dítě příliš blízko k televizoru, může to být známkou toho, že potřebuje brýle. Pravidelně objednávejte dítě na oční prohlídku, a máte-li jakékoli otázky či vás něco trápí, promluvte si s očním lékařem.
Jako vše v životě má i televize své výhody a nevýhody. Může být zdrojem zábavy a vzdělání. Může také poskytnout příležitosti pro utužení rodinných vztahů. Příliš časté sledování televize nebo obrazovky však brání dětem v provozování jiných zdravých činností, vystavuje je programům, na které ještě nejsou připraveny, a namáhá jejich oči.
Televize je jako šafrán – malá špetka vystačí velmi dlouho.
Výroky zveřejněné v tomto článku nejsou míněny jako lékařské rady ani nenahrazují doporučení zdravotnických odborníků. Máte-li jakékoli konkrétní dotazy, informujte se u očního specialisty.
Modré světlo. Kdy našemu organismu prospívá a kdy naopak škodí?
Z lékařských výzkumů vyplývá, že pro lidský organismus je kromě intenzity světla důležitá i barva tohoto světla. Nejsilnější účinek má modré světlo, naopak světlo oranžové a červené nás ovlivňuje mnohem méně.
Tento druh světla, označovaný na zářivkách „cool white“, má na organismus nejsilnější účinek. Nevadí nám tedy v průběhu dne, kdy naopak aktivizuje organismus. K večeru, kdy slunce zapadá, po vzoru pralidí potřebujeme světlo více do oranžova a červena.
Modrá barva vás může připravit o kvalitní spánek a být původcem řady nemocí.
Vědci z univerzity v Toledu také zjistili, že se modré světlo podílí na degradaci zraku.
Takže čím více budete sedět u tabletů, chytrých telefonů nebo televize, tím větší je předpoklad, že kvalita vašeho zraku bude postupně stárnout.
Když budete dvě hodiny denně používat čtečku, nebo číst na tabletu, pravděpodobně budete během pár let potřebovat brýle. Mnohem dříve než někdo, kdo čte totéž v tištěné podobě.
Nejvíc škodí večer, a hlavně mladým a dětem
Jestliže se až do poslední chvilky, než jdete spát, věnujete třeba práci na počítači, riskujete narušení rytmu vnitřních hodin. Proto se doporučuje nepoužívat modré světlo minimálně hodinu a půl před spaním. U dětí a mladých lidí je to ještě horší.
Může dojít k poruše imunitního systému, a tím zvýšení rizika výskytu rakoviny, spánkových poruch a kardiovaskulárních onemocnění. Jestliže jim chcete za odměnu dopřát hru na tabletu, udělejte to spíš před večeří, než těsně před spaním.
To jim raději přečtěte knížku nebo pusťte audiopohádku.
Co když chcete večer pracovat, koukat na seriál nebo si zahrát hru?
Není nutné hned z obav o své zdraví přerušit činnosti, které máte ráda, ale všeho s mírou. Eliminovat riziko můžete tím, že těch 90 minut před spaním věnujete tištěné knize, časopisu, nebo svému partnerovi. K tomu si pořiďte LED žárovku, na níž se dá ovládat a přepínat barva.
Když ji namontujete do noční lampičky, budete večer usínat v červeném spektru a ráno se budit odpočatá do modrého. Nebo použijte pomůcky, které modré světlo alespoň částečně odfiltrují. Na trhu jsou různé brýle.
Některé jsou schopny odfiltrovat až 98 % modrého světla, ale zase vidíte oranžově.
Pro displeje mobilů a počítačů již existují aplikace, které vám upraví barvy a zabarví monitor do červena. Jednou z nejznámějších je f.lux, pro Android je perfektní alternativou Twilight. Apple má zase pro uživatele iPhonu 5s a novější funkci nazvanou Night Shift.
Barevné spektrum, teplota, intenzita a index CRI
Jestliže přemýšlíte, čím svítit v ložnici, čím v pokoji a jaké si pořídit noční světlo do chodby, řiďte se při nákupu třemi faktory, uvedenými na obalu tepelného zdroje. Prvním je informace o teplotě světla v hodnotě K (stupně Kelvina).
Stejně důležitým údajem je CRI (colour rendering index – index věrnosti podání barev). Jeho maximální hodnota je 100 a vyjadřuje, jak moc se umělý zdroj světla podobá světlu přírodnímu.
Čím vyšší hodnota, tím blíž ke klasickému slunečnímu světlu – a tím tedy lépe.
Intenzita světla by se měla k večeru snižovat. Organismus si tak zvyká, že přijde hodina spánku. Na dobré vidění večer je ideální intenzita 15 luxů a méně u žárovky s nižší teplotou světla (cca 2000 K).
data-matched-content-rows-num=’3,3′ data-matched-content-columns-num=’1,2′ data-matched-content-ui-type=’image_stacked,image_stacked’>
Dvacet let se mluví, že děti mají málo pohybu, ale nic se nemění | Téma
Brněnská neuroložka Jaroslava Chlupová usiluje o to, aby se české děti více hýbaly.
V důsledku mála pohybu má prý už v předškolním věku většina z nich vadné držení těla a přidávají se i takzvané nemoci z mobilů, jako je předsunutá hlava nebo artritida palce u čtyřletých dětí.
„Za poslední roky jsem skoro neviděla normálně vypadající dítě, a to jsme jich vyšetřili tisíce po celé republice,“ říká v rozhovoru. V rámci projektu Lokomoce se snaží vzdělávat učitelky v mateřských školkách, jak mají s dětmi cvičit.
LIDOVÉ NOVINY: Je to s českými dětmi opravdu tak zlé?
CHLUPOVÁ: Je. V rámci projektu Lokomoce jsem často v mateřských školách a součástí toho, že učíme učitelky, jak s dětmi cvičit, je také vstupní vyšetření. Výsledky jsou hrozné.
Osmdesát procent dětí má vadné držení těla, nejsou dostatečně osvalené, mají nohy do x, ploché nohy, vbočená chodidla – to je do pěti šesti let fyziologické, ale pokud se to nekoriguje, už to tak zůstane.
V každé třídě o 30 dětech jsou třeba dvě tři, které vypadají tak, jak by měly. Podobný vývoj pozoruji i ve své neurologické ambulanci, kde jsem 20 let.
LIDOVÉ NOVINY: Jak si to vysvětlujete?
V každé třídě o 30 dětech jsou třeba dvě tři, které vypadají tak, jak by měly. Podobný vývoj pozoruji i ve své neurologické ambulanci, kde jsem 20 let.
CHLUPOVÁ: Začíná to už u miminek, od zdánlivě malých věcí. Dnešní kočárky jsou moc malé a děti jsou v nich stlačené. Jenže dítě potřebuje prostor a potřebuje makat.
Mělo by mít dost času, kdy leží, kolem sebe má dost místa, něco si vyhlídne, chce to získat, a tak udělá desetkrát či dvacetkrát třeba rotaci, než se mu podaří se pro hračku otočit.
Tím posiluje svůj stabilizační systém a podporuje se jeho psychomotorický vývoj. Když začne lézt, mělo by u toho zůstat co nejdéle.
Buďte s ním na zemi, mluvte na něj, ukazujte mu něco. To není to samé jako položit ho pod hrazdičku, kde visí 50 cingrlátek, a nechat ho tam půl dne ležet.
Když je větší, plazte se s ním, kulte, hrajte si na vojáky, klidně do tří čtyř let. Poloha na čtyřech je pro tělo komplexnější než na dvou, musí se zapojit víc svalů a hlavně břicho.
Pokud jsme na nohách, už zatěžujeme některé části těla víc, než bychom měli.
LIDOVÉ NOVINY: Zmiňujete i drobnosti, které hrají roli, jako jsou jednorázové plenky nebo punčocháče.
CHLUPOVÁ: Když se dítě počuralo v látkové pleně, bylo mokré a začalo se ošívat – už to byl nějaký pohyb. V jednorázových plenách nic necítí. Do roka to asi nevadí, ale doporučuji ho co nejčastěji rozbalit a nechat nahé. Daleko líp tak zvedá nožičky a stimuluje se. A také se dřív naučí chodit na nočník, protože když se počurá a nemá plenku, dochází mu to rychleji.
Začíná to už u miminek, od zdánlivě malých věcí. Dnešní kočárky jsou moc malé a děti jsou v nich stlačené. Jenže dítě potřebuje prostor a potřebuje makat. Mělo by mít dost času, kdy leží, kolem sebe má dost místa, něco si vyhlídne, chce to získat, a tak udělá desetkrát či dvacetkrát třeba rotaci, než se mu podaří se pro hračku otočit.
Tím posiluje svůj stabilizační systém a podporuje se jeho psychomotorický vývoj. Když začne lézt, mělo by u toho zůstat co nejdéle.
Co se týče punčocháčů – cokoli, co je na těle hodně těsně, snižuje svalovou sílu. Asi to zná každý, kdo někdy strávil celý den v silonkách nebo těsných legínách: ta úleva, když je večer sundáte. Dítě má v těsných punčochách stažené prstíky, což znemožňuje přirozený pohyb.
LIDOVÉ NOVINY: Ale hlavní problém je asi v tom, že děti málo běhají…
CHLUPOVÁ: A že se dost neplazí, nešplhají, nevylézají, neprolézají – to se odrazí na vývoji pohybového aparátu. Ke mně do ordinace chodí děti školního věku, které tam pošlou pediatři s bolestmi hlavy nebo zad. Držení těla je u všech velmi podobné – dané tím, jak hodně sedí a dělají všechno před sebou, na tabletech a mobilech.
Vytratil se pohyb především v oblasti kyčlí a pánve, takže mají neaktivní břicha a šikmé břišní svaly jsou v pánvi nezdravě naklopené, do toho se hrbí, hlavu mají vysunutou z krku ven. Stačilo by, kdyby víc běhaly, skákaly, břicho by hned začalo fungovat a celé by se to srovnalo.
LIDOVÉ NOVINY: Jak jste se jako neuroložka dostala k problému, že se děti málo hýbou?
CHLUPOVÁ: Trénovala jsem klučičí basketbalovou přípravku a všimla jsem si, že jsou velmi nešikovní. Zjistila jsem, že neudělají kotrmelec, nepověsí se na hrazdu, nepřitáhnou se, nechytí balon, chybí jim základní pohybové dovednosti, schopnost koordinace. Tak jsme s nimi začali dělat jednou týdně gymnastiku a zjistili jsme, že se rychle zlepšují – a to byli už v páté třídě.
Vytratil se pohyb především v oblasti kyčlí a pánve, takže mají neaktivní břicha a šikmé břišní svaly jsou v pánvi nezdravě naklopené, do toho se hrbí, hlavu mají vysunutou z krku ven. Stačilo by, kdyby víc běhaly, skákaly, břicho by hned začalo fungovat a celé by se to srovnalo.
Před šesti lety jsme natočili film Tělocvik, jak ho neznáte: dali jsme klukům červené trenýrky a měli za úkol dělat kotrmelce, skákat přes kozu, jít a vykopnout, lézt v pozici medvěda, skákat jako zajíc. Pak jsme to samé natočili s náhodně vybranou školní třídou, která neměla gymnastickou průpravu. Když to viděla moje máti, která je také doktorka, řekla: „To jsou postižené děti?“
Udělali jsme konferenci a promítli to všem ředitelům škol i školek v Brně, lidem z ministerstva školství, z pedagogických a tělovýchovných fakult. Ti, kdo učí budoucí učitele tělocviku, se urazili, že prý toto všechno v tělesné výchově dělají. Já opravdu nemám ten pocit. Ale myslím, že je třeba začít už ve školkách.
LIDOVÉ NOVINY: A tak jste začali…
CHLUPOVÁ: Pracujeme v 60 školkách v pěti krajích a přihlašují se další.
Vyložíme učitelkám základy anatomie, biomechaniky, fyziologie, učí se samy hýbat a dostanou materiály, jak s dětmi cvičit a jak kompenzovat problémy, které u nich vidí. Podmínka je, aby cvičily každý den, aspoň 20 minut.
Děti blbnou, válí se, probíhají opičí dráhy a u toho je učíme zacházet se svým tělem. Učitelky si pochvalují, že je to skvělé nastartování dne, děti potom líp svačí a jsou klidnější.
LIDOVÉ NOVINY: Volný pohyb nestačí? Přibývá školek, kde se chodí denně na několik hodin ven.
Pracujeme v 60 školkách v pěti krajích a přihlašují se další. Vyložíme učitelkám základy anatomie, biomechaniky, fyziologie, učí se samy hýbat a dostanou materiály, jak s dětmi cvičit a jak kompenzovat problémy, které u nich vidí. Podmínka je, aby cvičily každý den, aspoň 20 minut.
CHLUPOVÁ: Čím víc jsou venku, tím lépe, ale obávám se, že to nestačí. Některé děti jsou aktivní samy od sebe, ale jiné ne. Takže ty, které k tomu mají sklony, se budou neustále zlepšovat, kdežto ty línější budou zakrňovat. Učitelka by je měla aspoň vybízet k hraní strategických her – na schovávanou, na honěnou…
Kvůli břišním svalům se potřebují na něco věšet, šplhat, přitahovat se.
Když to nedělají, mají slabé ruce, což je problém i z hlediska bezpečnosti – ve chvíli, kdy spadnou, se musejí umět ve vteřině stabilizovat a mít dost silné ruce, aby mohly dopadnout na ně, a ne na hlavu.
Také by bylo dobré, aby se mohly naučit kotrmelec, vylézt na ribstol… Dítě do šesti let je neskutečně flexibilní, co se do té doby naučí, už nezapomene.
LIDOVÉ NOVINY: Problém také je, že učitelky se bojí nechat děti něco dělat.
CHLUPOVÁ: Ano, protože se bojí rodičů. Když řeknete dětem, ať běhají, všechny běhají dokola stejným směrem, jenže tím se nic nenaučí. Skvělý trénink koordinace je hra rybičky, rybičky. Samozřejmě, že se u toho párkrát srazí nebo spadnou, rodiče by měli chápat, že je to normální.
Já být ředitelem, hned na první schůzce rodičům vysvětlím, jak je pohyb důležitý, a že se takové věci mohou stát. Ani ve školním tělocviku děti nešplhají, necvičí na nářadí, hází si pomalu s heliovým balonem, aby si náhodou nezlomily prst.
Jenže když budeme takhle opatrní, bude to horší a horší.
LIDOVÉ NOVINY: Kdyby tělocvik probíhal ideálním způsobem, stačila by dvakrát týdně hodina?
Některé děti jsou aktivní samy od sebe, ale jiné ne. Takže ty, které k tomu mají sklony, se budou neustále zlepšovat, kdežto ty línější budou zakrňovat. Učitelka by je měla aspoň vybízet k hraní strategických her – na schovávanou, na honěnou…
CHLUPOVÁ: Ideálně by se děti měly hýbat každý den. Když vidím, co se učí můj syn v prvním ročníku gymnázia v biologii – teď probírali houby do detailů –, namísto toho by mohli mít tělocvik. Nebo aspoň aktivitu po škole. Jsou družiny, kde mají jen kroužek šachů a angličtiny. Takže děti přijdou ze školy, kde sedí, a jdou si sednout na kroužek.
Školní věk je zhouba pro dětské tělo. Bylo by dobré, kdyby učitelé zapojili pohyb i do hodin. Nechat děti občas oběhnout lavici, udělat si dvakrát za hodinu tři dřepy… O přestávce vypadnout ze třídy, proběhnout se po chodbě nebo na dvoře. Do školy a ze školy chodit pěšky. Sed je značně vyčerpávající. Pak přijdou domů a mají se učit nebo si sednou s mobilem.
Dřív lidé chodili na šestou do práce, ve tři byli doma a měli na děti čas.
Který tatínek má dnes čas jít s kluky kopat nebo jim nastříkat kluziště a zahrát si s nimi hokej? Ve městě je rodiče aspoň vozí na kroužky, na vesnici a v menších městech nedělají nic.
Pracuji ve třech městech na Vysočině, tak vidím, co se tam děje. Někdy mi připadá, že dnešní rodiče o děti na jednu stranu nezdravě pečují, aby je neofouklo, ale na druhou se jim nevěnují.
LIDOVÉ NOVINY: Jaký sport je pro správný vývoj nejlepší?
Když řeknete dětem, ať běhají, všechny běhají dokola stejným směrem, jenže tím se nic nenaučí. Skvělý trénink koordinace je hra rybičky, rybičky. Samozřejmě, že se u toho párkrát srazí nebo spadnou, rodiče by měli chápat, že je to normální. Já být ředitelem, hned na první schůzce rodičům vysvětlím, jak je pohyb důležitý, a že se takové věci mohou stát.
CHLUPOVÁ: Kterýkoli, když se dělá rozumně. Někteří rodiče jsou příliš ambiciózní a cpou děti na vrcholový sport brzy. Nejdřív by měly mít gymnastický základ a trénovat všestrannost – běhat, plavat, bruslit, házet i kopat si s míčem.
Potom v deseti až jedenácti letech mohou začít vrcholově, ale mělo by to být kompenzováno, což většinou není.
Necvičí bosé, nedělají strečink, trenéři je nechají běhat na těch nohách do x a pak se diví, že mají ve čtrnácti patnácti úrazy, přetrhané vazy.
Dnes je velmi málo šikovných dětí a všichni chtějí výsledky, proto se nechtějí zdržovat strečinkem. Jedna tělocvikářka ze základní školy nám říkala, že dřív bylo v každé třídě osm enormně šikovných, pak byli dobří a pak třeba dvě děti, kterým to nešlo. Dnes jsou dva šikovní, kteří jsou na úrovni dřívějších dobrých, zbytek není nic moc a třetina je úplně úděsných.
LIDOVÉ NOVINY: Čeho všeho je pohyb prevencí?
CHLUPOVÁ: Pohyb je odraz funkce mozku. Je v celém těle, hýbou se všechny systémy. Srdce je sval, který pumpuje. Hýbou se střeva, krev prochází tělem.
Takže pohyb je důležitý jednak k tomu, aby fungoval pohybový aparát, jednak aby krev proudila a okysličovaly se tělní buňky. Při pohybu se uvolňují mediátory štěstí, takže člověk je ve větší pohodě, lépe funguje imunitní systém.
Pohyb je prevencí neurodegenerativních onemocnění, jako jsou různé demence.
Dřív lidé chodili na šestou do práce, ve tři byli doma a měli na děti čas. Který tatínek má dnes čas jít s kluky kopat nebo jim nastříkat kluziště a zahrát si s nimi hokej? Ve městě je rodiče aspoň vozí na kroužky, na vesnici a v menších městech nedělají nic.
Pracuji ve třech městech na Vysočině, tak vidím, co se tam děje. Někdy mi připadá, že dnešní rodiče o děti na jednu stranu nezdravě pečují, aby je neofouklo, ale na druhou se jim nevěnují.
Pracuji také s lidmi s Parkinsonovou chorobou a u nich je pohyb 50 procent léčby. Když se člověk hýbe, okysličuje se i mozek, což prospívá myšlení. A také řeči – hodně dětí dnes chodí na logopedii, přitom by stačilo, kdyby se víc hýbaly. Pohyb je základ úplně všeho a je to ta nejdůležitější ze všech potřeb, které člověk má.
LIDOVÉ NOVINY: Když se nic nezmění, co se stane dál?
CHLUPOVÁ: Nikoli, že se to stane, už se to děje. Devadesát procent národa bolí záda, osmdesát procent lidí, kteří přijdou ke mně do ordinace, má psychosomatické potíže, protože se málo hýbou a jsou ve stresu. Dvacet let se mluví, že děti mají málo pohybu, ale nic se nemění.
V biologii se učí anatomii, ale neučí se nic o funkci.
Lidem chybí informace, jak tělo funguje, ve zdravotnictví se úplně zapomnělo na prevenci, osvěta je velmi malá – proč dávají v televizi Peče celé Česko, a ne Hýbe se celé Česko, když je třetina národa včetně dětí obézní?
V televizi by nemělo běžet, jak se dělá poleva, ale jak funguje koleno, a jaké tři cviky jsou na ně dobré. Nemůžu si také odpustit zmínit, nakolik lidem škodí technologie.
To je velké téma konferencí neurologů a psychiatrů. Už u školkových dětí jsou časté hlavy v předsunu – koukají na televizi nebo do mobilu, jsou v tenzi a hlavu jako by chtěly přiblížit do děje.
Oko se také prodlužuje, hrozí odchlípnutí sítnice.
Někteří rodiče jsou příliš ambiciózní a cpou děti na vrcholový sport brzy. Nejdřív by měly mít gymnastický základ a trénovat všestrannost – běhat, plavat, bruslit, házet i kopat si s míčem. Potom v deseti až jedenácti letech mohou začít vrcholově.
Další častá diagnóza bude artritida palce, viděla jsem ji teprve u čtyřletého chlapce! Paní doktorka se ho ptala, jestli nehraje volejbal, a on to měl z mobilu.
Všichni máme pořád mozek v aktivitě, jsme z toho stresovaní, už děti neustále sledují, jestli jim někdo nepíše.
Koukají do toho i večer, málo spí, mozek je unavený, začínají deprese, panické ataky, nárůst psychiatrických onemocnění dokazují statistiky. Je za pět minut dvanáct s tím vším něco udělat.
|
Po směru, nebo proti směru: Jaký typ autosedaček je bezpečnější?
Děti jsou v případě dopravní nehody mnohem zranitelnější než dospělí. Jejich hlava je vůči zbytku těla neúměrně těžší, krční svaly nejsou ještě plně vyvinuté a dětské reflexy a schopnost reagovat jsou pomalejší.
“Zatímco u dospělého tvoří poměr velikosti hlavy k tělu pouhých 6 %, u tříletého dítěte je to 18 % a u ročního dítěte dokonce 25 %. Testy při čelních srážkách ukazují, že tlak na záda a krk dítěte v případě havárie je pětkrát větší, pokud cestuje po směru jízdy, než když cestuje opačným způsobem,“ říká Jan Kristoffersen Brunes ze společnosti HTS BeSafe, která autosedačky vyrábí.
Výsledky potvrzují i testy automobilky Volvo, pojišťovací společnosti Folksam či vyhlášeného švédského Plus testu.
Pokud dítě sedí po směru jízdy, je jeho hlava při čelní srážce prudce vržena vpřed, což způsobí neúměrné namáhání krku a hlavy. Tělo dítěte sedícího po směru jízdy je vytlačeno ven ze sedačky.
Vnitřní popruhy drží horní část těla dítěte připoutanou na místě, většina tlaku tak působí na krk dítěte a hlavička je vržena dopředu obrovskou silou.
Navíc hrozí nebezpečí poranění nárazem do předních sedadel.
Naopak, je-li dítě usazeno zády ke směru jízdy, konstrukce autosedačky plní funkci ochranného štítu, který pohltí energii nárazu. Tělo dítěte pokračuje v pohybu ve směru jízdy auta, tedy v tomto případě do plochy autosedačky. Tlak se tím rozloží na celou oblast zad, krku a hlavy na krk působí výrazně menší zátěž.
To je důvod, proč jsou dětské autosedačky skupiny 0+ navrženy tak, aby byly nejmenší děti připoutané pouze proti směru jízdy. Jedná se o tzv. “vajíčka“, například BeSafe iZi Go Modular i-Size, Joie i-Gemm signature, Nuna PIPA Lite, a další.
Podle firmy BeSafe je cestování proti směru jízdy bezpečnější i v případě zadního nárazu – dítě sedí dál od bodu nárazu, takže i u aut s malým úložným prostorem vzniká delší deformační zóna.
“Kromě toho je vyvinuta mnohem menší síla a razance nárazu, protože se obě vozidla pohybují stejným směrem, proto se tlak rozkládá rovnoměrně na obě auta.
Naopak, u čelního nárazu se obě vozidla zastaví ze své původní rychlosti na nulu v jediném okamžiku,“ vysvětluje Jan Kristoffersen Brunes.
Evropská norma i-Size nařizuje od roku 2013 protisměrné cestování dětem do 15 měsíců (bez ohledu na jeho výšku a váhu). Výzkumy však ukazují, že by děti měly cestovat v autě proti směru jízdy co nejdéle. Podle HTS BeSafe a některých mezinárodních organizací ideálně až do 4 let věku.
Ale kam si dají nohy?
Děti jsou mnohem ohebnější, a tak jim nevadí sedět s pokrčenýma nebo zkříženýma nohama. Při sezení proti směru jízdy si mohou opřít nohy a chodidla. Pokud sedí po směru jízdy, nohy jim visí dolů, což zatěžuje kolena. Představte si, jak sedíte na barové stoličce s nohama spuštěnýma dolů – to není pohodlné ani pro dospělé.
Nebude jim v protisměru špatně?
Smysl pro rovnováhu není u dětí – batolat zcela vyvinut, takže cestovní nevolnost způsobená směrem jízdy přichází typicky až okolo věku 4-6 let, pokud vůbec. Pokud se dítěti v autě dělá špatně, může to být z mnoha důvodů – například to často také souvisí s úhlem/polohou, v jaké sedí, co jedlo těsně před cestou nebo někdy i s vůní uvnitř auta.
Letos uplyne třicet let, kdy v Norsku poprvé posadili dítě do sedačky instalované proti směru jízdy.
První dětskou autosedačku (Trio Trygg), která se instalovala proti směru jízdy, vymysleli ji Frank Lilleheil a Hans Kristian Torgersen na základě̌ zkušeností a nápadů, které získali v průběhu práce na bezpečnosti dětí v automobilech, a při vývoji zohlednili výzkumy i zkoušky a šetření souvislostí z různých dopravních nehod.
TN.cz