Autor: Prof. MUDr. František Saudek, DrSc.
Pracoviště: Klinika diabetologie, IKEM Praha
Vloženo: 1. 9. 2020
Hned po stanovení diagnózy diabetu je třeba upravit životní styl, to znamená dodržovat doporučenou diabetickou dietu a také zvýšit fyzickou zátěž. Jako první lék po stanovení diagnózy, pokud nemáte nějaké jiné závažné onemocnění (např.
ledvin nebo jater), vám diabetolog předepíše metformin. Pouze v případě, že se u vás po užívání metforminu objeví vedlejší účinky, nejčastěji z oblasti zažívání, lékař zvolí jiné perorální antidiabetikum, nejčastěji gliptin nebo gliflozin.
Léčba jedním perorálním antidiabetikem pokračuje nejméně 6 měsíců, v jejichž průběhu se léčba může upravovat a dávka dle tolerance a potřeby zvyšovat k dosažení cílových hodnot glykovaného hemoglobinu (HbA1c), což je ukazatel dlouhodobé kompenzace onemocnění, zachycuje úroveň úpravy hodnot glykémií za posledních cca 6 týdnů.
Hodnota glykovaného hemoglobinu je neovlivnitelná tím, že pacient drží dietu jen pár dní před kontrolou…
Cílovou hodnotu glykovaného hemoglobinu stanovuje lékař individuálně, může se lišit podle dalších onemocnění diabetika. Obecně se udává cílová hodnota HbA1c 53 mmol/mol, avšak podle možností pacienta může být lékařem stanovena hodnota méně nebo více přísná.
Někdy může být hladina HbA1c ovlivněna závažným stupněm anémie (chudokrevnosti), pak nemusí být dobře hodnotitelná.
Pokud máte již při zjištění onemocnění vysoké hodnoty glykémie (tj. nad 15 mmol/l) nebo HbA1c (tj.
nad 75 mmol/mol)
, může být přímo zahájena terapie inzulinem, třeba jen dočasně.Pokud je úvodní hodnota HbA1c 60 mmol/mol, je možné léčbu zahájit přímo dvojkombinací (nebo dokonce trojkombinací) antidiabetik, kdy je vhodné s výhodou použít fixní kombinace, tj. léky, které v jedné tabletě obsahují kombinaci dvou různých antidiabetik.
Pokud se nedosáhne požadovaného cíle kompenzace po 6 měsících terapie jedním perorálním antidiabetikem, přechází léčba na druhou úroveň a zde se terapie vede několika možnými postupy.
Rozhodnutí, který lék bude vybrán (gliptin, agonista GLP-1R, glitazon, gliflozin, bazální inzulin, méně často derivát sulfonylurey, glinid nebo akarbóza), je plně v kompetenci ošetřujícího lékaře.
Ten se rozhoduje podle potřeb pacienta a podle toho, čeho je třeba kromě kompenzace dosáhnout (snížení hmotnosti, nízké riziko hypoglykémií, rychlé dosažení cílové hodnoty HbA1c, využití odvodňovacího efektu apod.).
Terapie metforminem pokračuje.
Použití derivátů sulfonylurey je spojeno s vyšším rizikem hypoglykémií a zvyšováním hmotnosti. Terapie inzulinem vede k rychlejšímu dosažení cílových hodnot glykémií a HbA1c, ale je zase spojena s vyšším rizikem hypoglykémií a vzestupem hmotnosti. Někdy je však nezbytná, pokud má diabetik další onemocnění, které medikaci ostatních léků vylučují.
V třetí úrovni léčby po dalších 6 měsících, pokud se nedosáhne požadované kompenzace, je možná trojkombinace léků. Vedlejší účinky inzulinu je možné snížit kombinaci s jinými antidiabetiky, např. gliptiny, agonisty GLP-1R nebo glifloziny.
Některé preparáty jsou rovněž již fixně připraveny (Xultophy, Suliqua). Někdy se přistupuje k terapii intenzifikovaným inzulinovým režimem, který kombinuje krátkodobě a dlouhodobě působící inzuliny, nejčastěji inzulinová analoga. Vhodné je stále ponechat metformin.
Lékař opět vychází z individuálních potřeb a možností pacienta a také jeho schopnosti selfmonitoringu a úpravy dávek. Jen alternativně je u pacientů, kteří mají řadu komorbidit, používán konvenční inzulinový režim, tj.
aplikace jen dvou dávek inzulinu, ráno a večer, většinou firemně předpřipravené směsi střednědobého a krátkodobého inzulinu.
Čtvrtá úroveň terapie znamená kombinovanou terapii antidiabetiky včetně inzulinu v pozdní fázi léčby diabetu 2. typu. Výběr kombinace opět závisí na lékaři, který má přesné informace o dalších onemocněních pacienta včetně pozdních diabetických komplikací.
Mezi léčebné postupy při diabetu s obezitou patří bariatrická chirurgie (chirurgické řešení obezity).
Součástí léčby diabetu
je také adekvátní terapie vysokého krevního tlaku (hypertenze) a zvýšených hodnot tuků v krvi (dyslipidémie).
Základní přehlednou informaci o léčbě cukrovky naleznete v Tajemství ordinace – Komnata pátá.
Podrobnou odbornou informaci o jednotlivých skupinách antidiabetik rozdělených dle chemické struktury a mechanismu účinku včetně u nás registrovaných léčiv naleznete v rubrice: Prevence/Diagnostika/Léčba> Léky > antidiabetika.
DM 2 – léčba
U cukrovky 2.typu není riziko jejího vzniku pro potomky diabetiků přesně vyčísleno. Přesto zde může hrát dědičnost svou roli. Problémem je, že diabetes 2. typu vzniká většinou až v dospělém věku.
Také může probíhat skrytě i dlouhou dobu, proto informace o jeho výskytu v rodině mohou být značně zkresleny.
Navíc zdravá životospráva, zejména správné stravování a dostatek pohybu, mohou vzniku tohoto typu cukrovky u predisponovaných jedinců zabránit.
Jestliže má diabetes 2. typu matka, pravděpodobnost vzniku cukrovky u jejích dětí bývá asi 33 %. Mají-li cukrovku 2. typu oba rodiče, vzrůstá riziko až na 75 %. Tyto údaje nelze brát na lehkou váhu.
Příznivou skutečností však je, že zdravou životosprávou lze vzniku diabetu 2. typu zabránit nebo ho alespoň oddálit o mnoho let. Lidé, kteří jsou ohroženi, by měli sportovat a snažit se o maximální pohybovou aktivitu, aby si udrželi normální tělesnou hmotnost. Rovněž by se měli stravovat racionálně bez nadbytku jednoduchých cukrů a tuků.
Diabetes při chorobách slinivky břišní (sekundární diabetes) obvykle dědičný nebývá, jak již bylo uvedeno. Výjimkou je cukrovka provázející cystickou fibrózu či hemochromatózu, kde se dědí poruchy vedoucí k poškození slinivky a poklesu produkce inzulinu.
Špatná životospráva
Mezi jednu z hlavních příčin vzniku diabetu 2. typu patří beze sporu také nevhodná životospráva. Nehovoříme zde pouze o špatných návycích spojených se stravováním (nadváze a obezitě je věnována speciální kapitola), ale celkově o nedodržování zdravé životosprávy – přílišná stresová zátěž, nepravidelné stravování nevhodnými potravinami, nedostatek pohybu a zároveň relaxace.
Obezita
Obezita u diabetiků, stejně jako v celé populaci, není pouze problém estetický, ale hlavně zdravotní. Při nadváze či obezitě se buňky těla stávají odolnými vůči účinkům inzulinu, vzniká tzv. inzulinová rezistence.
Aby byla zachována stálá hladina cukru v krvi v rozmezí 3,5 mmol/l až 6,0 mmol/l, musí slinivka břišní zvýšit produkci inzulinu. Je-li současně přítomna porucha časné fáze sekrece inzulinu, může se u člověka s kilogramy navíc projevit cukrovka 2. typu.
Ta by se při zachování normální hmotnosti objevila v mnohem vyšším věku nebo vůbec ne.
U diabetiků 2. typu se zvýšenou hmotností se zbytečně vyčerpává vlastní slinivka. Produkce inzulinu po čase postupně klesá. Nastává situace, kdy léčba diabetickou dietou nestačí. Pak je nutné přistoupit k léčbě perorálními antidiabetiky, agonisty GLP-1 nebo inzulinem. K tomu by v mnoha případech nemuselo dojít, kdyby diabetik co nejdříve zredukoval svojí tělesnou hmotnost.
Dostatek pohybu zároveň zlepšuje hospodaření s cukrem, cukr se při pohybu spaluje.
Pokud je přítomen inzulin, tak je cukr rychle odsunut z krve do buněk (hlavně svalových) a využit jako zdroj energie potřebné pro vykonání pohybu. Hladina cukru v krvi klesá.
Ještě několik hodin po skončení pohybové aktivity je cukr rychle odsunován z krve do buněk, kde je ukládán ve formě zásobní látky glykogenu.
Léčba diabetu 2. typu
U pacientů s diabetem 2. typu vzniká určitá tendence beta buněk pankreatu produkovat nižší množství inzulinu. Kontrola hladiny krevního cukru může být dále zhoršována zvyšující se rezistencí k účinkům inzulinu, zejména u lidí, kteří trpí nadváhou. Léčba se v první řadě snaží uchovat či zlepšit funkci beta buněk, a také citlivost k inzulinu.
U zdravých jedinců nepřesahuje hodnota glukózy v krvi nalačno 6,0 mmol/l a 7,8 mmol/l 1,5 – 2 hodiny po jídle.
Spolehlivé vědecké důkazy získané významnou studií United Kingdom Prospective Diabetes Study (UKPDS), publikované na konci roku 1998, ukazují, že intenzivnější péče o pacienta s diabetes, která se snaží o co největší normalizaci krevního cukru, může snížit vznik komplikací této choroby.
UKPDS ukázala, že lepší kontrola krevní glukózy snižuje progresi očního postižení o 25% a časného postižení ledvin o 33 %. Lepší kontrola krevního tlaku snižuje nejméně o 33 % úmrtnost na pozdní následky diabetu, cévní mozkové příhody a riziko závažného postižení zraku.
Prvním krokem v péči o pacienty s diabetem 2. typu je konzumace zdravé stravy a zvýšení fyzické aktivity cvičením. U pacientů s nadváhou je redukce hmotnosti nezbytná. Pokud tyto zásahy nemohou nadále adekvátně kontrolovat krevní cukr, je nutno přidat farmakologickou léčbu ve formě perorálních antidiabetik (PAD) a/nebo inzulinu.
Typy léčby
Dieta – Vyvážená strava je základem léčby každého typu cukrovky. Zde si můžete přečíst o základních principech dietní léčby u pacientů s diabetem 2. typu.
Perorální antidiabetika – (PAD) jsou léky snižující hladinu krevního cukru (glykemie), které se požívají ústy (perorálně) na rozdíl od inzulinu, který je potřeba do těla dodávat způsobem obcházejícím zažívací trakt (parenterálně), nejčastěji podkožní aplikací.
Inzulin je nedílnou a přirozenou součástí našeho těla. Jeho klíčovou úlohou je, aby se po jídle snížila hladina cukru v krvi.
Inzulin snižuje hodnotu krevního cukru tím, že napomáhá jeho odvádění z krevního oběhu k buňkám, v nichž se využívá jako zdroj energie. U lidí trpících diabetem 2.
typu má nedostatek inzulinu za následek, že se k buňkám nepřesouvá dostatek cukru, aby pokryl energetické potřeby organismu.
Prevence
Prevenci diabetu mellitu 2. typu lze rozdělit na dva základní okruhy – prevenci primární a prevenci sekundární.
Primární prevence
Spočívá v informovanosti osob, které spadají do rizikových skupin. Tímto způsobem je totiž možné zabránit nebo alespoň oddálit vznik cukrovky 2. typu. Osoby spadajících do rizikové skupiny by tak měly co nejdříve nasadit preventivní opatření – upravit jídelníček, přestat kouřit a požívat alkohol, zvýšit fyzickou aktivitu a tím snížit svůj tlak a hmotnost.
Sekundární prevence
Zaměřuje se na včasné odhalení nemoci a prevenci komplikací. Tím v důsledku zredukuje potřebu léčby.
Dobrá kompenzace cukrovky spočívá především v dostatečné kontrole hladiny krevního cukru, snižuje riziko rozvoje komplikací a zpomaluje jejich progresi. Spolu s tím je třeba zaměřit se i na pravidelnou kontrolu vysokého krevního tlaku a zvýšené hladiny tuků.
Léčba diabetu mellitu
Diabetes mellitus (cukrovka) je v současnosti onemocnění velmi rozšířené. V České republice bylo v roce 2012 evidováno 841 227 pacientů s tímto onemocněním a jejich počet nadále stoupá. Oproti roku 2011 je to nárůst o 72 063 pacientů. I do budoucna se očekává stále narůstající počet diabetiků nejen v ČR, ale i celosvětově. Odhaduje se, že v ČR je v současné době přibližně 150 až 200 tisíc dosud nediagnostikovaných diabetiků.
Diabetes mellitus je širokou skupinou chronických onemocnění s odlišným původem vzniku. Společným rysem pro všechny formy cukrovky je tzv. hyperglykémie – tedy zvýšená hladina cukru v krvi. Hyperglykémie vzniká na podkladu nedostatečné produkce či účinku inzulínu (inzulín není schopen pokrýt všechny nároky organismu, případně úplně chybí).
Inzulín je hormon, „klíč“, schopný otevřít buňky, aby v nich byl cukr správně zpracováván. Cukr je nezbytný pro výživu a ideální fungování veškerých procesů v těle. Inzulín je vyplavován ze speciálních struktur – β‑buněk slinivky břišní (pankreatu).
Rozlišují se dva typy sekrece (vyplavování) inzulínu – sekrece bazální (nezbytná, základní, zajišťující vhodnou hladinu cukru v krvi bez ohledu na příjem potravy) a sekrece postprandiální (vyplavení inzulínu ze slinivky břišní stimulované jídlem, kdy je najednou potřeba zpracovat větší množství cukrů).
Pokud je u pacienta nově zjištěná cukrovka, je pro správnou léčbu nutné rozlišit o jaký typ onemocnění se jedná. Mezi ty nejčastější patří diabetes 1. a 2. typu. V praxi se vyskytují i další, ale ty nejsou zdaleka tak rozšířené.
Navštivte také stránky Diabetické asociace ČR.
Dále doporučujeme si přečíst článek od MUDr. Špitálníkové z Nemocnice Havlíčkův Brod.
Jak se léčí diabetes 1. typu?
Diabetes 1. typu je tzv. inzulín-dependentní, tedy na inzulínu závislý typ. Díky poškození β-buněk slinivky břišní nedochází k tvorbě inzulínu. Pacienti trpící tímto onemocněním si musí pravidelně aplikovat inzulín. Diabetici 1.
typu jsou léčeni nejčastěji v intenzifikovaném režimu.
To znamená, že si aplikují dlouhodobě působící inzulín večer (případně ráno a večer) – napodobuje bazální sekreci inzulínu, a během dne, nejčastěji před jídlem, si „připichují“ dávku inzulínu krátkodobě působícího ke snížení glykémie postprandiální.
Někteří pacienti s výhodou používají inzulínovou pumpu. Je to zařízení, které dávkuje inzulín v pravidelných intervalech podle potřeby nemocného (na základě jeho pokynů) přímo do podkoží, odkud se vstřebává.
Jak se léčí diabetes 2. typu?
Cukrovka 2. typu je na rozdíl od typu prvního na inzulínu nezávislá. To znamená, že ze slinivky břišní je inzulín vyplavován, ale produkované množství nepokrývá dostatečně nároky organismu nebo jsou tělní tkáně méně vnímavé k jeho působení (odborně se tento stav označuje jako inzulínová rezistence).
Základem léčby diabetu 2. typu je zvýšení citlivosti tkání na inzulín (např. účinná látka metformin, pioglitazon) nebo zvýšení jeho vyplavování v čase potřeby z β-buněk pankreatu (např. deriváty sulfonylmočoviny, glinidy).
V současné době se používají také přípravky založené na ovlivnění tzv. inkretinového systému, případně na vyloučení nadměrného množství cukru z organismu močí (glifloziny). Většina účinných látek z těchto skupin je užívána ve formě tablet ústy.
Proto se souhrnně tyto léky nazývají perorální antidiabetika.
Metformin
Metformin je lékem první volby při nově zjištěné cukrovce 2. typu. Tato látka zlepšuje zpracovávání cukru v kosterním svalstvu. Pokud je jeho účinek nedostatečný, lze k němu přidat další antidiabetika. Nežádoucí účinky po tomto léku nebývají časté.
U vnímavějších pacientů se může vyskytnout průjem, plynatost, nevolnost, ale i kovová pachuť v ústech. Výskyt nežádoucích účinků na zažívací trakt je možné snížit podáváním přípravku po jídle a zpravidla po 2-3 týdnech léčby ustupují. Může se podávat až ve třech denních dávkách.
Při užívání metforminu není vhodná konzumace alkoholu. Účinná látka metformin je obsažena v široké paletě přípravků.
Glitazony
Do skupiny glitazonů řadíme látku pioglitazon – je to jediný zástupce této skupiny registrovaný v České republice.
Pioglitazon nejen že zlepšuje citlivost tkání na inzulín, ale také má pozitivní vliv na spektrum krevních tuků, krevní tlak a zabraňuje nadměrnému vylučování bílkovin ledvinami.
Je možné jej užívat samostatně (pokud pacient nesnáší metformin) nebo jej lze kombinovat až s dalšími dvěma perorálními antidiabetiky. Mezi nežádoucí účinky lze zařadit hromadění tekutin v těle, přírůstek hmotnosti, v kombinační léčbě pak hypoglykémie.
Deriváty sulfonylmočoviny
Deriváty sulfonylmočoviny jsou látky, které zvyšují vyplavování inzulínu z β-buněk Langerhansových ostrůvků. Tyto léky se používají nejčastěji v kombinační léčbě cukrovky 2. typu.
Klasické tablety s obsahem derivátů sulfonylmočoviny se užívají nejlépe půl hodiny před jídlem. Pokud je účinná látka z této skupiny zapracována do tablety s postupným uvolňováním, lze je užívat těsně před jídlem, případně s jídlem.
O správném užívání léků se poraďte se svým lékárníkem či lékařem.
Deriváty sulfonylmočoviny mohou reagovat s ostatními léky, které pacient užívá a to včetně přípravků dostupných bez lékařského předpisu. Je proto nezbytné, aby lékař věděl o všech preparátech, které pacient užívá.
Hlavním nežádoucím účinkem bývá hypoglykémie, dále přírůstek na váze. Při dlouhodobé léčbě vysokými dávkami deriváty sulfonylmočoviny může dojít k vyčerpání zásob inzulínu ve slinivce břišní a pacient pak bývá předveden na aplikaci inzulínu do podkoží.
Ani u této skupiny léčiv není vhodná konzumace alkoholu.
Nyní jsou v České republice registrovány přípravky s obsahem těchto účinných látek: glimepirid, gliklazid, gliquidon, glipizid a glibenklamid.
Glinidy
Glinidy působí podobně na β-buňky Langerhansových ostrůvků jako deriváty sulfonylmočoviny. Díky tomu dochází opět ke zvýšené sekreci inzulínu. Glinidy se podávají nezávisle na jídle.
V současné době jsou v České republice registrovány přípravky s obsahem účinné látky repaglinid.
Látky ovlivňující inkretinový systém
Inkretiny jsou látky charakteru bílkovin nebo hormonů a vytváří se ve sliznici trávícího traktu po požití potravy. Z trávícího traktu se dále vstřebávají do krevního oběhu. Hlavním úkolem inkretinů je udržení glykémie.
Cukrovka: příznaky 1. a 2. typu diabetu a jak se léčí
Foto: Africa Studio, Shutterstock.com
Cukrovka neboli diabetes mellitus patří mezi civilizační choroby. Nevyzpytatelná je hlavně tím, že se může objevit u kohokoliv a kdykoliv. Nebolí, ale nechává za sebou pořádnou spoušť.
Jak to chodí v lidském těle? Buňky jsou živeny cukry ze stravy a po těle jsou roznášeny krví. Přijmout cukr (glukózu) ale mohou buňky jen s pomocí inzulinu – hormonu, který se tvoří ve slinivce.
Pokud k tvorbě inzulinu nedochází nebo je nedostatečná, hovoříme o cukrovce.
Je to velice vážná nemoc: přímo na diabetes zemřelo v Česku v roce 2018 4 280 lidí a jedná se o čtvrtou nejčastější příčinu smrti.
Jaký je rozdíl mezi 1. a 2. typem cukrovky? Náchylnost k oběma je v genech a nezpůsobuje je nadměrná konzumace sladkého jídla, jak se někdy traduje. Genetika hraje velkou roli zejména u 1.
typu, který se nejčastěji objeví v dětství. 2.
typ se projevuje většinou v dospělosti a silný vliv přitom má životní styl – nejohroženější jsou stresovaní lidé se špatnou životosprávou (přejídání, nedostatek pohybu).
Pokud vůbec nedochází k vytváření inzulinu, jde o těžší případ – cukrovku 1. typu. Buňky v těle strádají, protože cukr se sice hromadí v krvi, ale není jim dodáván.
Tělo si zkouší poradit: místo sacharidů použije jako zdroj výživy tuky a přebytečný cukr se snaží vypudit velkým množstvím moči.
Nemocný hubne, postupně dochází k metabolickému rozvratu a bez léčby se jedná o smrtelný stav.
Terapie spočívá v pravidelných dávkách inzulinu. Někteří diabetici si ho píchají injekčně, jiní mají inzulinovou pumpu, která 24 hodin denně dodává potřebnou látku do těla. Mimoto je také nutná úprava stravy a životního režimu podle rad lékaře-diabetologa.
Foto: Africa Studio, Shutterstock.com
Cukrovka se nedá vyléčit, ale dá se s ní dobře žít, pokud víte jak
U 2. typu diabetu, který je častější, je inzulin sice slinivkou vytvářen, ale tkáně na něj nereagují, jak by měly: tomuto stavu se říká inzulinová rezistence. V krvi se stejně jako u 1.
typu hromadí glukóza, ale nejedná se o tak dramatický stav: nepříjemné příznaky se objevují jen pozvolna.
Jenže zvýšené množství cukru v krvi po celou dobu „tajně“ devastuje cévy a nervy – někdy i roky, než je nemoc odhalena.
2. typ diabetu je častý u starších a obézních lidí. Nemocní užívají léky, které snižují hladinu cukrů v krvi (perorální antidiabetika), a lékař jim doporučí dietu a dostatek pohybu – změna životosprávy dokáže stav výrazně zlepšit. Někdy s postupem času přestanou buňky slinivky inzulin produkovat a pak je potřeba ho dodávat injekčně.
Oba typy cukrovky se projevují v lecčems podobně: postižený cítí neustálou žízeň a často močí a bývá velice unavený.
K tomu se mohou přidat další rozmanité projevy: vypadávání vlasů, problémy s dásněmi, svědění celého těla, divné pocity v nohou, horší vidění, špatné hojení ran… Cukrovkáři 1.
typu vyhubnou, je jim zle, často zkolabují a skončí v nemocnici, naopak u 2. typu mívají lidé kila navíc a s nerozpoznanou cukrovkou žijí i léta.
Máte podezření, že by se vás mohla nemoc týkat? Zajděte k praktikovi, ze vzorku krve se snadno pozná, zda v ní nemáte nadbytek glukózy.
Jak už bylo řečeno, dlouhodobě vysoká hladina krevního cukru (= hyperglykemie) sice nebolí, ale vážně poškozuje cévy a nervy. Proto může špatné léčená a neléčená cukrovka 1. i 2.
typu vést k řadě závažných zdravotních komplikací: poškození oční sítnice (retinopatie) a oslepnutí, selhání ledvin (nefropatie), poškození nervů (neuropatie) a vznik tzv. diabetické nohy, jíž hrozí amputace.
Diabetici mají také vyšší riziko onemocnění srdce i cév a rakoviny – například prsu.
Ačkoliv i u propuknutí cukrovky 1. typu hrají roli vnější vlivy, zatím není zcela jasné, jakým způsobem, proto neexistuje žádné závazné preventivní doporučení. U cukrovky 2. typu je to jiné: mezi rizikové faktory patří obezita, vysoký tlak a cholesterol a také rostoucí věk. Věk se ovlivnit nedá, ale to ostatní ano – vhodným životním stylem i patřičnou léčbou například hypertenze.
- Jiné názvy – Diabetes mellitus
- Popis – Závažné chronické onemocnění, pro které je typická zvýšená hladina glukózy (cukru) v krvi = hyperglykemie. Při cukrovce 1. typu se přestane tvořit inzulin. Častější diabetes 2. typu se vyznačuje inzulinovou rezistencí: inzulin je sice ve slinivce produkován, ale tkáně ho neumějí použít, časem se může inzulin i v tomto případě přestat tvořit.
- Příznaky – Pro oba typy je charakteristická výrazně zvýšená žízeň a močení, přidává se únava a další rozmanité problémy. Diabetici 1. typu rychle hubnou, celkově scházejí, mají bolesti břicha a jejich stav vede ke kolapsu. Diabetes 2. typu neprobíhá tak dramaticky, příznaky nastupují zvolna – i léta.
- Léčba – Cukrovka se nedá vyléčit, ale vhodná terapie zajistí relativně plnohodnotný život. Diabetes 1. typu se léčí injekcemi inzulinu. Při cukrovce 2. typu se užívají léky (perorální antidiabetika), dále je nutná dieta a pravidelný pohyb.
- Smrtnost – S cukrovkou se léčí přibližně každý 11. Čech. Přímo na diabetes zemřelo v Česku v roce 2018 podle ČSÚ 4 280 lidí – jedná se o čtvrtou nejčastější příčinu smrti u nás.
- Komplikace – Neléčený diabetes 1. typu končí smrtí v řádu týdnů či měsíců. Zanedbaný diabetes 2. typu nezabíjí hned, ale postupně devastuje tkáně. Výsledkem jsou poškozené ledviny (nefropatie), nervy (neuropatie), oční sítnice (retinopatie) a tzv. diabetická noha. To vede k selhávání orgánů, slepotě a amputacím.
- Prevence – Prevence cukrovky 1. typu není dosud známa. U 2. typu je naopak jasná: udržování přiměřené tělesné hmotnosti, pravidelný pohyb, případná léčba vysokého tlaku a cholesterolu.
Cukrovka a slavní. Víte, kteří herci trpí diabetem?
Cukrovka | Žena.cz
Cukrovka, lékařsky diabetes mellitus, známá také jako úplavice cukrová představuje chronické metabolické onemocnění. Je definována poruchou přeměny glukózy (cukrů).Onemocnění provází zvýšená hladina glukózy v krvi. Prvotní příčinou je nedostatek inzulínu k odbourávání glukózy nebo snížená citlivost tkání vůči inzulínu.
Dle statistik se s cukrovkou potýká asi 8 % české populace. Počet postižených v posledních letech značně narůstá, bez ohledu na věk nebo pohlaví. Cukrovkou trpí i současný prezident Miloš Zeman.
Příznaky nemoci
O cukrovce hovoříme v případě, kdy je hladina glukózy v krvi během dne vyšší než 10 mmol/l, na lačno přes 7,0 mmol/l (hyperglykémie). Normální hladina glukózy v krvi se na lačno pohybuje do 5,5 mmol/l.
Prvotní příčinou cukrovky je vždy absolutní nebo relativní nedostatek inzulínu. Tento hormon, produkovaný B-buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, má klíčový význam pro odbourávání glukózy z krve. Glukóza ve tkáních slouží jako energetický zdroj.
Pokud je ve vyšší míře v krvi znamená to, že ji tkáně nedostatečně vstřebávají. Chybějící energii nahrazují spalováním tuků. Dochází přitom k překyselení organismu a vzniku nežádoucích odpadních látek, mj. acetonu, který lze cítit z úst diabetiků.
Mezi vnější projevy cukrovky patří také slabost, únava, malátnost, letargie až poruchy vědomí.
Cukrovka je typická vysokým podílem cukrů v moči. Odtud pochází latinský název onemocnění (,,mellitus“ – ,,sladký“).
Nadbytek glukózy v krvi tělo vylučuje prostřednictvím ledvin, s glukózou odchází také voda. Onemocnění proto provází časté močení a pocity žízně.
S tím souvisí i první část latinského jména nemoci (,,diabetes“ – ,,odvodňování“). Neléčený diabetik je ohrožený dokonce smrtelnou dehydratací.
Dle primární příčiny rozlišujeme dva typy cukrovky. Specifickým druhem onemocnění je pak těhotenská cukrovka.
Diabetes mellitus I. typu
Prvotní příčinou je ztráta B-buněk slinivky břišní, tedy nedostatek inzulínu v těle. Diabetes mellitus I. typu je autoimunitním onemocněním. Vlastní imunitní systém dlouhodobě ničí B-buňky slinivky.
Bohužel, cukrovka se zpravidla výrazněji neprojevuje do chvíle, kdy je nenávratně zničeno až 80 % buněk produkujících inzulín. Mezi charakteristické příznaky I.
typu cukrovky se řadí zmiňované časté močení (u dětí i noční pomočování), pocity žízně a hladu a také celková slabost. K prvním příznakům nemoci patří i diabetické kóma.
Tato forma cukrovky se nezřídka objevuje již v dětství, faktory jejího vzniku nejsou přesně známy. Svoji úlohu mají genetické dispozice. Vyvolat ji může i běžná virová infekce.
Diabetes mellitus II. typu
Příčinou vzniku diabetes mellitus II. typu je resistence tkání vůči inzulínu. Jde tedy o relativní nedostatek inzulínu ve tkáních.Zatímco dříve byla tato nemoc zaznamenávána až ve středním věku, s nárůstem obezity v populaci se s ní dnes setkáváme i mnohem dříve.
Nezdravý životní styl v dlouhodobém horizontu způsobuje snížení počtu inzulínových receptorů, a tím i schopnosti tkání inzulín vstřebat. I zde však hrají roli genetické dispoziceCukrovka II. typu má obdobné příznaky jako cukrovka I.
typu, navíc ji může provázet i svědění, kožní infekce, zamlžené vidění, ztráta ochlupení, bolesti nohou nebo drobná tuková ložiska (xantomy).
Cukrovkou II. typu trpí přes 90 % postižených.
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka souvisí se změnami hormonální hladiny. Většinou má původ jak ve snížené citlivosti tkání vůči inzulínu, tak v nedostatečném množství inzulínu produkovaném slinivkou. V těhotenství mají tkáně zvýšené nároky na množství inzulínu, které slinivka nemusí vždy pokrýt.
To ústí ve zvýšenou hladinu glukózy v krvi, zejména po jídle.Těhotenská cukrovka postihuje asi 4 % těhotných žen. Obvykle probíhá bez příznaků. Jinak jsou jejími projevy vedle žíznivosti, únavy, častého močení také infekce, především kvasinkové záněty. Těhotenská cukrovka zpravidla samovolně odezní po porodu.
Dítě však nezřídka trpí nižší hladinou cukru v krvi a novorozeneckou žloutenkou.
Komplikace cukrovky
Vysoká hladina cukru v krvi (hyperglykémie) může přerůst až v diabetické kóma a smrt. Nebezpečím kómatu však hrozí i hypoglykémie, kdy je hladina cukru v krvi příliš nízká. Bývá způsobena například hladověním.Dlouhodobě cukrovka může vyústit v celou řadu závažných zdravotních komplikací. Jejím důsledkem jsou chorobné změny v nervových vláknech a drobných cévách.
Bývá spojena s vysokým krevním tlakem a nadměrnou hladinou cholesterolu. Ke chronickým komplikacím cukrovky patří onemocnění ledvin, cév (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, ischemická choroba srdeční) nebo poškození oční sítnice, šedý a zelený zákal, slepota. Stav diabetiků komplikují také bolesti, vředy a záněty končetin (tzv.
diabetická noha), které mohou vést až k amputaci.
Diabetiky trápí také poruchy trávení a žlučníkové kameny.
Léčba
Zatímco cukrovce I. typu se nedá předcházet, výskyt cukrovky II. typu lze významně ovlivnit vhodnou prevencí. Většinou totiž vzniká jako reakce organismu na nadměrnou konzumaci jídla a nezdravý denní režim.
Léčbu cukrovky proto vždy provází především dieta a pohybové aktivity.Diabetes I. typu vyžaduje pravidelnou aplikaci inzulínu několikrát denně. Užívají se injekce (inzulínové pero) v oblasti břicha, stehna nebo paže.
V případech kolísající hladiny glukózy v krvi je nutná inzulínová pumpa, která stabilně dodává do těla dávky inzulínu.
Medikamentózní léčba diabetes II. typu spočívá v podávání antidiabetik – léků podporujících vstřebávání inzulinu do tkání. V případě, že není dostatečně léčena, dochází i v tomto případě k omezení schopnosti slinivky produkovat inzulín. Pak je nutné ho aplikovat externě.
Dieta při cukrovce
Diabetik se musí naučit vyrovnávat výkyvy hladiny cukru v krvi a minimalizovat je. Měl by si sestavit vyvážený jídelníček potravin s nízkým glykemickým indexem, příp. sníženým počtem kalorií (diabetici s nadváhou).Jídelníček při cukrovce by z nutričního hlediska měl být zastoupen asi z 55 % sacharidy bílkovinami asi z 15 % a zbylých 30 % by měly zabírat tuky.
- Dieta při cukrovce – obecné zásady– omezení sacharózy (jednoduchých cukrů) a živočišných tuků- méně soli (do 6 g denně), vyloučení alkoholických nápojů- zvýšený příjem vlákniny, vitamínů a minerálů- doporučené potraviny – ovoce, zelenina, luštěniny, nízkotučné mléčné výrobky, celozrnné pečivo, libové maso
- – dostatečný pitný režim, min. 1,5 l neslazených nápojů denně
Kvalita života diabetika je výrazně ovlivněna schopností dodržovat dietu a také najít rovnováhu mezi jídelníčkem, fyzickou aktivitou a příjmem inzulínu. Pohyb, stejně jako přísun inzulínu, snižuje hladinu cukru v krvi. Příjem potravy naopak glykémii zvyšuje.
Léčba cukrovky
Při léčbě diabetu je třeba rozlišovat mezi typem 1 a 2. U diabetiků 1. typu není jiná možnost než exogenní (z vnějšku) přívod inzulínu, jelikož jejich slinivka již není schopna ho produkovat. Inzulín se využívá, často v kombinaci s tzv. perorálními (ústy podávanými) antidiabetiky, i v terapii diabetiků 2. typu.
Dříve se užívaly inzulíny získané ze zvířat, dnes už pouze inzulín lidský (připravený biotechnologicky, nebo úpravou inzulínu vepřového) či tzv. inzulínová analoga, vzniklá obměnou struktury lidského inzulínu, čímž lze pozitivně modifikovat jejich vlastnosti. Jedná se např.
o dlouhodobě působící glargin a detemir a
krátkodobé působící inzulínová analoga lispro a aspart.
Inzulín lze podat pouze injekčně nebo inhalačně (tento způsob aplikace však zatím není běžně využíván). Podkožní injekce se aplikují v oblasti břicha, stehen, hýždí nebo vnější části paže. Lokalita by neměla být měněna, protože z různých oblastí těla se inzulín vstřebává různě rychle.
Nicméně v rámci jedné lokality (břicho, hýždě…) by měla být místa vpichu cyklicky střídána, aby se předešlo případným kožním změnám. Pro aplikaci inzulínu existuje velké množství speciálních pomůcek, které minimalizují bolestivost vpichu, umožňují přesné odměření potřebné dávky i diskrétní aplikaci v podstatě kdekoliv.
V současnosti je běžné i používání tzv. inzulínových pump, které téměř dokonale napodobují přirozenou sekreci inzulínu. Nejsou však vhodné pro každého. Existují různé režimy (např. četnost během dne, kombinace různých typů inzulínů) podávání inzulínu, které podle stavu a možností pacienta vždy určí lékař.
Nejvhodnější denní doba aplikace inzulínu a její souvislost s konzumací jídla závisí vždy na jeho typu. Hlavním rizikem inzulínové léčby je podobně jako u většiny antidiabetik hypoglykémie (příliš nízká hladina cukru v krvi; více o hypogylkémii najdete v článku "Cukrovka").
Její hlavní prevencí je dodržování léčebného plánu doporučeného lékařem včetně úpravy dávek inzulínu podle aktuálního denního režimu, fyzické aktivity nebo stravování.
Po vyzvednutí inzulínových patron do inzulínového pera v lékárně by je měl pacient vždy co nejdříve uložit do lednice, ovšem tak, aby nezmrzly! Po vložení do pera pak může být patrona až do vypotřebování uchovávána při pokojové teplotě.
Jak už bylo zmíněno výše, u diabetiků 2. typu se v léčbě užívají i perorální antidiabetika. Řadíme sem léčiva různé struktury, s odlišným mechanismem účinku, dávkováním i nežádoucími účinky. Deriváty sulfonylmočoviny (DSU) jsou funkční pouze u pacientů s částečně zachovalou funkcí buněk produkujících inzulín. Stimulují totiž jeho uvolňování ze slinivky.
Při delším trvání diabetu však dochází k vyčerpání i veškeré zbytkové kapacity těchto buněk a DSU se stávají neúčinnými. Mezi DSU patří např. glimepirid, gliquidon a gliklazid. jejich významným nežádoucím účinkem je zvýšení chuti k jídlu, což u diabetiků vede k dalšímu přibývání na hmotnosti. Časté jsou při jejich užívání i epizody hypoglykémie.
DSU se podávají těsně před jídlem nebo s jídlem. Pro minimalizaci rizika hypoglykémie je třeba při jejich užívání pravidelná konzumace jídla během dne. V současnosti by měl být standardem při zahájení léčby diabetu metformin. Při jeho užívání je minimální riziko hypoglykémie a na rozdíl od DSU při jeho užívání nedochází k nárůstu hmotnosti.
Metformin snižuje tvorbu glukózy v játrech a zvyšuje její vychytávání ve svalech. Má i mnohé další příznivé účinky (např. na hladiny tuků v krvi, krevní tlak, krevní srážlivost, stav jater), které jsou předmětem intenzivního výzkumu.
Rizikem při užívání metforminu je především rozvoj laktátové acidózy, projevující se rozvratem vodního a elektrolytového hospodářství organismu. Snadněji k ní dochází např. při konzumaci alkoholu, u pacientů s poruchou funkce jater či ledvin nebo se srdečním selháváním. Při těchto stavech je tedy metformin kontraindikován.
Daný lék by měl být také preventivně vysazen např. při silném průjmu, zvracení a akutním onemocnění s horečkou, kdy je organismus ohrožen dehydratací. V těchto případech neprodleně konzultujte svůj stav s lékařem. V počátcích léčby metforminem se u pacientů často objevují zažívací potíže – např. průjem, bolesti břicha.
Předejít jim lze užíváním léčiva s jídlem nebo po jídle. Metformin i léčiva z následující skupiny mají obrovský potenciál v tom, že dokážou snížit riziko přechodu narušené glukózové tolerance (předstupeň diabetu) do diabetu a zpomalit i další rozvoj cukrovky. Další skupinou léčiv, která jsou užívána v terapii diabetu jsou glitazony.
Působí prostřednictvím specifických receptorů v jádře buněk a stimulují vychytávání glukózy tkáněmi, mají příznivý vliv na metabolismu tuků i na krevní tlak. Problémem je, že působí zadržování tekutin v organismu, což může u rizikových skupin pacientů vést k otokům nebo až k srdečnímu selhávání. Aktuálně je na trhu dostupný pouze pioglitazon.
Jeho plný účinek se projeví až po několika měsících léčby. Zajímavostí je, že glitazony mohou u postmenopauzálních žen vyvolat ovulaci. Tzv. off label indikací (použití léčiva jiným způsobem než je uvedeno v souhrnu údajů o přípravku výrobcem) je jejich užívání ženami, které mají problém otěhotnět, právě pro možnost podpory uvolňování zralých vajíček z
vaječníků.
Novějšími látkami užívanými při léčbě diabetu jsou inkretinová léčiva. Jednak gliptiny(sitagliptin, saxagliptin, vildagliptin, linagliptin) a pak také exenatid a liraglutid a látky od nich odvozené s modifikovanou délkou účinku.
Různým mechanismem zpomalují vyprazdňování žaludku, snižují chuť k jídlu, upravují kvalitu sekrece inzulínu v organismu, snižují tvorbu glukózy v játrech a mají i příznivý vliv na hladiny tuků v krvi a krevní tlak. Nevýhodou je nutnost injekční aplikace exenatidu a liraglutidu.
Ostatní jmenované látky z dané skupiny se podávají perorálně v tabletách. Výhodou inkretinových léčiv je, že působí mírný pokles hmotnosti a nevyvolávají hypoglykémii. Nežádoucím účinkem
jsou mírné zažívací potíže (např. nevolnost, bolesti břicha) v počátcích léčby.
Mezi nejnovější antidiabetika řadíme glifloziny (např. dapagliflozin, kanagliflozin), které snižují glykémii potlačením zpětné absorpce glukózy v ledvinách. Ta je tak ve zvýšené míře vylučována z organismu, což přispívá i k poklesu hmotnosti.
Glifloziny sami o sobě nepůsobí hypoglykémii (ta se může vyskytnout spíše v kombinaci s jinými antidiabetiky) a mezi ostatní nežádoucí účinky patří mírné infekce močo-pohlavního traktu. K jejich výskytu však dochází spíše v počátcích léčby a lze jim předcházet dostatečnou hygienou.
Intenzivní výzkum v oblasti diabetu přináší pacientům stále další možnosti léčby. Jejím základem však stále zůstává dieta s omezením tuků a jednoduchý cukrů a dostatečná
fyzická aktivita.
Autor: PharmDr. Tereza Hendrychová, Ph.D.