Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Kategorie: Archeologie

Jistě se již každý někdy setkal s tímto slovem, a co to slovo vlastně v sobě ukrývá? Devocionálie je v podstatě společné pro svátostky, křížky a medaile s křesťanskou tématikou. Moje sběratelská vášeň v tomto oboru v podstatě vznikla za pomoci detektoru kovu.

Lze jednoduše říci, že nález, který jsem před lety učinil, byl pro mne prazvláštní a podivný (ani mince ani vyznamenaní – proste něco zajímavého). Tím nálezem byla tehdy pozlacená medaile řádu Benediktinů. A jak už to tak chodí, začal jsem z dostupných zdrojů zjišťovat, oč vlastně jde, účel, podstatu a staří nevyjímaje.

Následovaly i další podobné nálezy a já postupně přicházel na to, že je to směr, kterým se chci vydat

A co by to bylo za sběratele, který by se o svou sbírku nedovedl postarat a rovněž správně zařadit postavy světců, poutních míst, výjevů na kovových medailonech a vést poctivou evidenci? Je tomu již 7 let co mne dělí od prvního nálezu a za tu řádku se sbírka rozrostla natolik, že jsem se rozhodl přiblížit Vám zdlouhavou, pomalou ale přesto velice zajímavou práci s nálezy. Čištění, konzervování, určování a katalogizací celé sbírky.

První co nálezce bude zajímat je to, co vlastně nalezl – tedy křížek, medailon, (svátostku) obecně.  Pro určení je důležité to co je na svátostce, potažmo i na křížku vyobrazeno! Velkou měrou je i vodítko v obsahu opisu (pokud se ovšem dochoval alespoň částečně čitelný text). Nutno dodat že ne vždy je text zřetelně viditelný.

ROZVOJ

Největší rozmach a výroba svátostek spadá do období Baroka – což odpovídá 17-18. století. To ovšem nevylučuje nálezy mladších i starších exemplářů. Vlastně až dodnes se vyrábějí medailónky k různým příležitostem (konaní poutí, svěcení kostela, soch, výroční apod.).

  Nejběžnějším materiálem v období Baroka je použití mosazi, mědi, bronzu, stříbra, různých slitin těchto kovů a zřídka i zlata (ovšem velmi výjimečně). V ještě starších dobách se hojně používalo olovo a cín. Od počátku 20. stol.

je hojně zastoupen hliník, následně i další kovy, jako například zinek a jeho slitiny. Není dnes ani výjimkou použití velmi ušlechtilých materiálů jako je: Titan, nerez, chirurgická ocel, různé ryzosti stříbra a zlata.

Ale to už je spíše módní záležitost, která s původním účelem a uctíváním nemá nic společného.

Tedy zpět ke kořenům.

V době kdy lidé křesťanstvím a zbožností žily, tyto medailonky však plnily důležitou funkci – nositel byl tehdy skutečně věřící a medailonům se přisuzovala, ochrana před nemocemi, víra v uzdravení, hojnosti úrody, ochrana před ďáblem, suchem, povodněmi a podobně. Nezřídka byl medailonek to nejcennější, co mohla kupříkladu věnovat na památku svému synu, který se nedobrovolně vydal vstříc válečným vřavám. Aby nezapomněl, vzpomenul ve chvílích krušných a zároveň jej medailonek ochraňoval

IDENTIFIKACE

Běžně jsou zobrazeny postavy světců a nesčetně i poutních míst.  Zde je třeba zmínit, že poutních míst v celé ČR je poměrně mnoho a rozpoznání daného místa je poměrně jednoduché, většinou to bývá v opisu a vyobrazení poutního místa. Složitější je však identifikace jednotlivých postav světců.

  Bohužel neexistuje dostupná a ucelená literatura, která by popisovala jednotlivé postavy svatých a jejich atributy. Snad jediným dostupným materiálem, který se dá použít i dnes je „Soupis československých svátostek, katolických medaili a jetonů“ od autora Bedřicha Přibila která vyšla v roce 1938. Dalšími autory prací, z nichž lze čerpat je PhDr.

Martin Omelka, Mgr. Otakara Řebounová a Mgr. Věra Šlancarová ve zpracování výzkumu „Souboru křížků ze zaniklého hřbitova při kostelu sv. Jana v Oboře (Praha – Malá Strana) I. Obecné formy kříže“ a „Souboru křížků ze zaniklého hřbitova při kostelu sv. Jana v Oboře (Praha-Malá strana) II. speciální kříže“.

Existují i zahraniční publikace, ty jsou však bohužel jen omezeně použitelné pro nálezy a výskyt devocionálií na našem území.

Nutno podotknout, že i devocionálie jsou jistým odkazem naší historie a mělo by se s nimi i tak zacházet – každá z nich je v podstatě součástí národního kulturního dědictví a vypovídá i o uctívání různých kultů a zbožnosti jednotlivých postav světců v každém koutu naší krásné země.

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

  • Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovovéČokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové
  • Příklad správného určení v poměru ke skutečnosti : Chrám Panny Marie z La Salette (Francie)
  • DATOVÁNÍ

Dalším oddílem je datování – a to je velice ošemetná otázka! Vodítkem je způsob ošacení svatých a způsob vyobrazení. Pokud je ovšem reliéf dobře viditelný a případný opis čitelný. Bohužel ve většině nalezených exemplářů tomu tak není. Ovšem to neznamená, že nemá historicky vypovídající hodnotu neboť i ze zdánlivě „mrtvého“ nálezu se dá číst.

Samotné datování je pak možné odvodit od způsobu výroby (lití, ražba, válcování). Zařazení exempláře do určitého časového úseku je ale opravdovou perlou.

Poměrně přesně lze určit stáří v případě nálezu hrobu, pokud jsou devocionálie přítomny, (to už je ale jen a pouze v kompetenci kvalifikovaného Archeologa). Zde se dá odvodit dle pohřebního ritu, případně metodou rozpadu uhlíku v organickém zbytku (tzv.

Radiokarbonová metoda – je založena na výpočtu stáří z poklesu počtu atomů radioaktivního izotopu uhlíku 14C v původně živých „organických“ objektech) tedy jen nebožtíka, nikoliv medailonku nebo křížku!

Co je vlastně pohřební ritus? Jde o pohřbívání právě s věcmi, které za živa nebožtík uctíval a nosil při svém denním životě. Tedy onen medailon, křížek, růženec apod. Existují však i případy kdy nošený křížek nebyl přidán do hrobové výbavy, ale byl rituálně poničen, tak aby bylo zamezeno jeho opětovnému nošení.

Datování, lze přiblížit i podle určitých markantů vyobrazení na listech, sochařských dílech, obrazech apod. V takovém případě je ale nutné znát letopočet vzniku takového díla. Držel bych se ale střídmosti a opatrnosti. Existují samozřejmě i svátostky  které mají vyražený letopočet ve svém opisu – zde je určení stáří tedy velice jednoduché.

Jedná se však převážně o exempláře novější (19. století až po současnost)! Některé však mohou mít značku výrobce (potažmo medailéra), a občas se objeví i na mnohem starším kousku než je již zmíněné 19.stol a to i v případě že v opisu rok není uveden. Takovýto kousek lze datovat právě díky značce výrobce (pokud se ho ovšem podaří vypátrat).

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

  1. Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovovéČokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové
  2. Příklad značky výrobce, v tomto případě (vlčice) tedy rod Hamerani (Itálie) 1600 – 1796
  3. ČIŠTĚNÍ

Nežli přistoupíme k samotnému čištění předmětu, měli bychom si dopředu ujasnit, co přesně chceme docílit, jaká podoba a stupeň očištění je pro daný exemplář vhodný.

Bohužel se stává nejčastěji to, čemu říkáme „přepálit“, je to ve své podstatě již od samého začátku špatně zvolený postup který v konečném výsledku vede k tomu, že dojde k úplnému odstranění ušlechtilé patiny.

Ušlechtilá patina je totiž to nejdůležitější v tom co historický kousek dělá Historickým! Pokud se nesprávným postupem, ať již chemicky nebo mechanicky, zbavíme patiny, není již návratu. Co vlastně „ušlechtilá patina“ je?

Patina (ital., z lat. patena, miska) označuje změněný povrch kovových i jiných předmětů, způsobený dlouhodobým vystavením vlivu ovzduší, vody a podobně, anebo jen dlouhodobým užíváním.

Patina nebo také (měděnka) je v užším slova smyslu zelený až čokoládově hnědý  povrch, který vzniká působením různých kyselin a oxidantů na měděných, mosazných a bronzových předmětech.

Jde o směs hydroxidu, chloridu a uhličitanu mědi, která povrch kovu zároveň chemicky pasivuje a chrání před další korozí. Nejběžnější příklady přirozené patiny jsou bronzové sochy, mosazné či měděné pamětní desky, měděné střechy kostelů apod.

Trochu jiná se však vytváří na stříbře a to díky černému povlaku, který tvoří černý sulfid stříbrný. Nezaměňovat patinu za „Zinkový mor“ ten vytváří na povrchu zelenkavé skvrny a to je zárodek pro rozpad materiálu!

Správně zvolený postup se odvíjí od materiálu, ze kterého je exemplář zhotoven. Obecně nejšetrnější metoda je namáčení (louhování v destilované vodě), pouze to ale nestačí. Po určitém cyklu louhování je potřeba předmět očistit a to je již mechanická část očisty. Mechanické očištění se neobejde bez kartáčků z nejrůznějších materiálů (nylon, teflon, mosaz, nerez a další).

Proč vlastně Destilovaná voda a ne obyčejná kohoutková? Jednoduše proto že „destilka“ je voda chemicky neutrální, bez příměsí a rozpuštěných látek. Její jedinečná vlastnost tkví v tom, že je schopna zpětně nasycovat minerály a chemické látky právě z rozpouštěných částeček krusty a jiných nečistot ulpělých nad vrstvou patiny.

Uvedu několik příkladů na několika druzích materiálů, která sám používám.

Metoda je v použití dnes již velmi dostupných „Ultrazvukových čističek“, u této metody je možné opakovat čištění několikanásobně a konečný výsledek je závislý na počtu cyklů. Nikdo se však nemusí obávat, že by při tomto postupu přišel o povrchový vzhled. Skutečně kvalitní patina je poměrně tvrdá a konzistentní.

Budete mít zájem:  Přehled nových opatření platných od 28. října

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

V případě mědi a mosazi lze použít k mechanickému čištění i kartáč, mosazný, nejlépe jemný.

Při jakémkoliv namáčení nebo pobytu v ultrazvukové lázni totiž dojde ke změknutí nečistoty a ta se pak daleko snadněji odstraňuje právě tímto nástrojem.

Tahy na povrchu předmětu by však měly být jemné a prováděné s citem! Pokud zůstává nečistota v záhybech a rozích, lze nečistotu odškrábnout i pomocí jehly nebo lépe bambusového nebo plastového párátka.

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Červeně označené oblasti je tvrdá krusta, kterou je třeba mechanicky odstranit.

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Plochy po mechanickém očištění.

Bohužel tímto postupem nelze odstranit z povrchu tzv. „MOR“. Ten je pro materiál velice nebezpečný a váže se na něj atmosférická vlhkost, jenž napomáhá k rozpadu materiálu. Na obrázku je vidět jak takový mor vypadá. Povrch je poset světlými modrozelenými skvrnami.

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Morem napadená medaile Palladia

V tomto případě je jediná použitelná metoda pomocí Elektrolýzy. Osobně používám stabilizovaný stejnosměrný zdroj o napětí 12V 0,8 – 1.3 A.

Postup je následovný. Používám destilovanou vodu, do které přidám a rozpustím jedlou práškovou sodu, případně (sodu do pračky). Poměr na 1litr vody je 3 polévkové lžíce sody. Na (+) plus kontakt od nabíječky mám připojenou elektrodu z nerezové oceli. Na (-) mínus kontakt připojím čištěný předmět.

V lázni se kontakty nesmí dotýkat!. Po zapnutí zdroje se na předmětu objeví šumění (bublinky). Je nutno zkontrolovat správný kontakt na (-) pólu tak aby šuměl jen čištěný předmět. Elektrolýza by teď podle velikosti měla několik hodin pracovat.

Průběh čištění je potřeba průběžně sledovat a případně opakovat.

Po dosažení kýženého výsledku očisty, předmět opláchnout vodou a jemně okartáčovat nylonovým případně i jemným mosazným kartáčem. Výsledek po 2x 2 hod v elektrolýze viz obrázek.

Bohužel se mi již několikrát stalo, že jsem do sbírky získal exemplář, který se již někdo snažil nevhodně očistit. Je to především za použití chemických lázní typu: ocet, kyselina citronová, solné a podobně agresivní lázně.

Rezolutně říkám NE – tyto látky nikdy nepoužívejte! Dojde k tomu, že předmět a jeho povrch nenávratně zničíte! Pokud již takový předmět máte, dá se do určité míry vzhledově alespoň částečně navrátit uměle vytvořenou patinou. K tomu je potřeba mít chemickou látku „Sirná játra“ což je Polysulfid sodný.

Roztok si připravíme tak že obyčejnou převařenou vodu nalijeme do sklenice s uzávěrem. Uzávěr je nutný z toho důvodu, že výpary z lázně velmi páchnou (podobně jako zkažená vejce).

Protože sirná játra se prodávají v podobě sušených lupínků, je potřeba pár lístečků rozpustit v převařené vodě (již vychladlé) cca na 1dcl 6-10 šupinek (podle velikosti). Do sklenice s vodou cca 1dcl, vložíme předmět, který chceme patinovat (odmaštěný jarem na nádobí a vodou).

Poté začneme po kapkách přidávat roztok sirných jater do té doby, než po občasném promíchání uvidíme náznak černání předmětu. Takto sklenici uzavřeme a uložíme na 24 hod. na místo, kam nesvítí přímé světlo. Po vyjmutí předmět opláchneme vodou a osušíme, můžeme i přeleštit kartáčkem. Tímto je předmět připraven pro konzervaci. Viz. Foto.

  • Před patinací
  • Po patinaci
  • (pokračování zítra)

cobra
16. dubna 2017

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Skvělý článek a zítra se uurčitě můžete těšit na druhou část

Poučné a jasné. Fakt super. Díky!!!

super..

Skvělý článek

Moooc pěkné, už se těším na pokračování

Jo tak tohle je zase čtení o něčem a né pořád jen o chlastu a podobných nesmyslech Díky za takový článek a klidně pokračuj

Skvele, tesim se na pokracovani

Super

To cobra : dost vysoká úroveň. Klobouk dolů.

Díky všem snad se bude líbit i druhá část

Super čtení, moc díky. A jeden dotaz v ultrazvukové čističce je jen destilka?

Paráda. Super čtení, jen tak dál.

Paráda,díky za info pěkný článek

Pěkný

Ano destilka a může se přidat i pár kapek Jaru.

cobra díky za info

Super čtení a luxus práce

Perfektní počteníčko, moc děkuji

Moc pěkné, díky

svátostky rád najdu ale nijak nesbírám

Kime – rád je s tebou směním

za dlouhou dobu asi nejlepší článek tady. díky

Poučné a skvěle popsané díky

pěkný článek, dík ..ať se daří rozšiřovat sbírku

Velmi pěkný článek. Já jsem zatím našel jednu měděnou svátostku s Nepomuckým, nebyla moc zachovalá. Teď ještě k té elektrolýze..úplně vše jsem pochopil, jen nevím, jak na té nabíječce rozlišit plus a mínus drát. Podle tohoto videa je vidět, že jeden z těch drátů na té nabíječce je napůl bílý, takže ten asi bude plus, nebo se mýlím?https://www.youtube.com/watch?v=nIPLjKNAClA

Mrkni v návodech na rady k elektrolíze Vyskoušej na nějakým mrtvým kusu kovu a uvidíš, kerej ti bude víc pěnit . kerej zkoro nepění, tak tam dej nerez a ten co hodně pění je na čištěnej předmět . Já si tak testoval lízu ze zdroje z PC .

Jak se slaví Velikonoce ve světě

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

23. 3. 2016

V jednom z našich předchozích článků jsme vám dali nahlédnout do někdy překvapivých vánočních tradic v mnoha zemích světa. Vzhledem k nadcházejícímu prodlouženému víkendu je tedy na čase omrknout i ty velikonoční.

Asi tušíte, že v Čechách a na Slovensku jsou velikonoční zvyky velmi podobné. Malovaná kraslice i čokoládová vajíčka, šlehání pomlázkou, velikonoční beránek, nádivka a spousta dalších tradičních dobrot a zvyklostí.

Jaké je to tedy ve světě a na co se můžete těšit, pokud se chystáte strávit letošní Velikonoce v zahraničí?

Velikonoce v USA a neposedný zajíček

Hlavním symbolem zdejších Velikonoc je zajíček. Barví se vajíčka, která neposedný zajíček podle pohádky schová všude po domě i v zahradě. Slaví se Velký pátek, Velikonoční pondělí je v USA pracovním dnem.

Oslavy Velikonoc končí tedy slavnostním nedělním obědem, kdy se peče šunka, sladké brambory se zeleninou nebo jehněčí pečínka. Poté začíná honba za čokoládovými vejci ukrytými v plastovém obalu.

Mnoho Američanů, na rozdíl od většinové české populace, má k těmto svátkům skutečně silný náboženský vztah a dodržuje i tradiční půst. No a co by to bylo za Ameriku bez všudypřítomných fantastických velikonočních dekorací!

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Pestré a barevné Velikonoce v Německu

Ani v Německu se Velikonoce neobejdou bez nádherně zdobených kraslic, které srší všemi barvami. Německo je národ sportovců a jejich soutěživost se odráží i ve velikonočních zvyklostech.

Na některých místech, zejména v hravém Bavorsku, jsou tudíž pořádány soutěže v přenášení, házení, koulení či rozbíjení vajec. Dalším zvykem je, že se majitel domu pokouší přehodit jeho střechu. Další člen rodiny se pokouší vejce chytit na druhé straně.

Takovýto úspěšný kousek by měl ochránit stavení před bleskem! Tradičním moučníkem bývá v Německu štola. Na slavnostním stole nesmí chybět pečené maso. V předvečer Velikonoc vyrábí děti slaměná hnízda, která poté rodiče schovají po domě, aby do nich velikonoční zajíček nadělil vajíčka.

Na velikonoční pondělí se vyráží za hledáním vajec. Zajímavým německým zvykem je také velikonoční strom ozdobený vajíčky.

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Velikonoce v Anglii voní jehněčím

Na ostrovech svátky začínají Masopustním úterkem, který je známý jako palačinkový den. Na Zelený čtvrtek po mši hovoří královna Alžběta s arcibiskupem z Yorku. Dále v tento den královna rozdává speciálně ražené stříbrné mince seniorům jako ocenění jejich zásluh ve společnosti.

Počet odměněných se každoročně odvozuje od věku panovníka. Tradice sahá až do 13. století a královna Alžběta II. jí dostála po většinu své šest dekád trvající vlády.

Zdobení kraslic není v Anglii rozšířené, vajíčka jsou většinou čokoládová a velikonoční zajíček je i zde schovává po domě a zahradě. Zajímavou zvyklostí v anglických školách je nošení velikonočních klobouků.

Na švihání pomlázkou se v této tradiční zemi gentlemanů pohlíží jako na násilnický akt a tudíž se nepraktikuje. Velikonoční tabuli vévodí jehněčí pečínka podávaná se sladkými bramborami a mladou jarní zeleninou.

Kajícné španělské Velikonoce

O těchto svátcích zaplaví celé Španělsko náboženská horečka. Ulice se zaplní kajícníky ve špičatých kápích, tzv. „nazarenos“, z nichž někteří mají na výraz pokání kovové řetězy. Ulicemi procházejí procesí se sochami Ježíše Krista a svatých.

Lidé sborově zpívají úryvky písní velebících Pannu Marii nebo Ježíše Krista. K obvyklým velikonočním pokrmům patří pečeně Roscon de Pascua. V rodinách se peče velikonoční věnec nebo bochánek ze sladkého těsta, do něhož se vtlačují barvená vejce uvařená na tvrdo.

Každý věnec nebo bochánek má v sobě ukrytého malého plastového panáčka. Kdo ho ve své porci najde, ten bude mít štěstí. V obchodech se dají koupit na tvrdo vařená barvená vejce a na trzích krátké pomlázky upletené z bambusu, které ale slouží pouze jako dekorace obydlí. Děti jsou obdarovávány čokoládovými vajíčky a zajíci.

Lidé se v této zemi, která je pověstná silnou rodinnou soudržností, těší, že se mohou opět setkat a strávit spolu příjemné chvíle.

Budete mít zájem:  Acesulfam draselný (acesulfam k, e950) – jaké účinky na zdraví má toto sladidlo?

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Ve Francii na Velikonoce utichají zvony

Velikonoce ve Francii – tedy Pâques – zahajuje na Zelený čtvrtek utichnutí všech zvonů, které celý rok zvaly věřící na mši. Zvony totiž podle tradice odlétají do Říma, kam odnášejí vše zlé, a požehnány se vrací zpět do země galského kohouta spolu s nadílkou vajíček a sladkostí pro děti.

Nedělní dopoledne je pak ve znamení barevných vajíček, čokoládových dobrot, ale i drobných dárků, které děti sbírají po zahradě. Velikonoce se slaví v rodinném kruhu u oběda, kde se servíruje jehněčí a vepřové maso, jarní zelenina jako hrášek, chřest či fazolky.

Nechybí ani sladkosti v podobě beránka, briošek a ovoce.

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Italské Velikonoce ve znamení holubice

Jeden ze symbolů italských Velikonoc každoročně obstarává samotný Papež, který na Zelený čtvrtek omývá nohy 12 mužů na znamení pokory. Náboženské tradice se ovšem i mimo Vatikán prožívají velice silně. Mnohými vesnicemi procházejí velikonoční procesí.

Věřící se vydávají na křížovou cestu, během níž si připomínají Kristovo utrpení. Dalším a možná nejsilnějším symbolem italských Velikonoc je kromě beránka a vajec holubice – La Colomba, která symbolizuje klid a mír, zároveň je i hlavním velikonočním zákuskem.

Jedná se o bábovku upečenou ve formě holubice, plněnou kandovaným ovocem a hojně sypanou cukrem a mandlemi, která přichází na řadu po pořádné porci jehněčí nebo kůzlečí pečeně. Dalším velikonočním pokrmem jsou preclíky. Jejich zakroucený tvar má představovat ruce založené  při modlitbě.

O Italech se také říká, že to byli právě oni, kdo vynalezli čokoládová velikonoční vajíčka.

Velikonoce v Maďarsku ve znamení vody a vůně

V Maďarsku se ctí předkřesťanská tradice polévání žen a dívek vodou, aby byly plodné. Muži následně dívku postříkají parfémem a dostanou vajíčko, koláč nebo alkohol. Ani v Maďarsku nemá o Velikonocích vegetarián na růžích ustláno, nabídce pokrmů vévodí opět pečené maso. Jako desert se pojídají sladké buchty z kynutého těsta.

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Chorvatsko a pomlázka z olivových proutků

I v Chorvatsku jsou symbolem Velikonoce malované kraslice. Jedním ze speciálních zvyků je přiťukávání si vajíčkem. Ten, komu zůstane skořápka celá, vyhrává. Chorvaté také pletou pomlázky, nikoli však z vrbového proutí, ale z větví olivovníku. Na Bílou sobotu nosí lidé do kostela jídlo, aby bylo požehnáno.

Rakousko a pálení zimy

Sníst vejce, které slepice snese na Zelený čtvrtek, prý přináší štěstí a zdraví. Stejně jako v české tradici by si lidé na tento den měli dát k jídlu něco zeleného. Hlavně v oblasti Alp jsou na Bílou sobotu oblíbené velikonoční ohně, které mají spálit zimu. Tento zvyk, který se příliš nezamlouvá ochráncům životního prostředí, se udržuje i v některých částech Německa.

V Polsku na Velikonoce světí pokrmy

Na Bílou sobotu si zástupy věřících v této silně katolické zemi chodí do kostela nechat posvětit potraviny, na nichž si pochutnají se svými blízkými na Boží hod velikonoční.

Po postním období mezi nimi nesmí chybět klobásy, šunka, ale také chléb, sůl a hlavně křen jako symbol zdraví, ale také utrpení. Pečou se bábovky z kynutého těsta. Tradiční pochoutkou je i mazurek, plochý moučník s různými náplněmi.

Na Velikonoční pondělí se lidé polévají vodou, nečekané osvěžení jim má zajistit zdraví.

Filipínské sebetrýznění

Filipíny jsou pověstné náboženským pokáním provázeným sebetrýzněním, které provozuje během předvelikonočního týdne mnoho filipínských věřících. Sjíždějí se do vesnice San Pedro Cutud a po vzoru Ježíše Krista nesou kříž, na který se nechají přibít. Těmto scénám tradičně přihlížejí turisté s fotoaparáty.

Ti, kteří se nechávají ukřižovat, tvrdí, že činí pokání, katolická církev ale tento rituál neschvaluje.Ve výčtu zemí a zvyků bychom mohli jistě pokračovat, my raději na závěr zmíníme pár posledních zajímavostí. Věděli jste, např.

že• Řekové barví vajíčka pouze červenou barvou, která symbolizuje obnovu života a ukřižování Ježíše Krista?• v Irsku se pojídají vajíčka na uzavření půstu a kdo chce ochutnat velikonoční koláč, musí zatančit?• v Mexiku vyráží lidi do ulic s obrázky či krabicemi symbolizujícími Jidáše, které se věší, pálí nebo se do nich mlátí?• v Rusku se po obdarování vejci třikrát políbí na důkaz přátelství?

• v Norsku jsou velikonoční svátky spojené s detektivními příběhy, které jsou k vidění všude, dokonce i na potravinových obalech

Velikonoce jsou prostě pestrobarevnými svátky, a to jak doslovně, tak i v přeneseném smyslu slova. Pro někoho mají hlubší význam coby připomenutí biblického příběhu zatčení, odsouzení, ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro někoho jsou to spíše veselé svátky jara.

Tak si je každopádně užijte podle svého gusta, a kdybyste přeci cestovali do zahraničí, nezapomeňte na cestovní pojištění. Pokud už se oslava Velikonoc nějak zvrtne, ať se alespoň příliš neprodraží.

Náš balíček cestovního pojištění Sbaleno Za poznáním by se určitě mohl hodit!

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Zdroje:  zena.centrum.cz, cestovani.lidovky.cz, chytrazena.cz, kavaveznamenitouhy.cz

Jste zvyklí si na tržišti vlastnoručně vybrat ty nejlepší kousky? Nebo vyběhnout pro noviny jen tak v nedbalkách? Máte na svém jídelním stole kečup v pohotovosti?

23. 5. 2016

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Věděli jste, že jednou z důležitých činností cestovní pojišťovny, jako je ta naše, je prověřování kvality zdravotnických zařízení v nejvytíženějších turistických destinacích?Náš tým odborníků…

19. 4. 2017

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

iDNES.cz – Diskuse

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.Děkujeme za pochopení.

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové A můžu tu památeční dvoutisícovku za něco vyměnit? Třeba za nákup v Tescu?
Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové Za blbost se platí. A vzhledem k blbosti zmíněného z toho vyvázl ještě dost lacino.
Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové
Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové peníze smí svévolně tisknout v libovolném množství jenom ČNB! 😀
Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové Ono by stačilo, kdyby v bílém poli na okopírovaných bankovkách byl nápis „rekvizita“.
Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové
Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové
Někde se to naučit musí. Tohle byla přeci báječná příležitost. 
V životě by mě nenapadlo kopírovat či pozměňovat bankovky. Pán může bejt rád, že to skončilo jen mírnou pokutičkou. Hlavně, že nějakej host tím neplatil někdev Německu…, to by pak byl průser…
A v Brazílii by byl hrdina. 
A kde prosím v Německu akceptují CZK?
Mel mu zaplatit desetitisicovkou z Dostihu a Sazek, ten taxikar byl evidentne tak nadrany ze by mu to vzal taky.
A vrátil by mu třítisícovku. 
tak to je inteligent 🙂 přitom se dají sehnat dětské peníze, nebo přes to alespoň vytisknout obří nápis „REKVIZITA“ atd
zdravím, a přidám svůj sáček čaje ..

Čokoládové mince se vyrábějí podobně jako ty kovové

Plné sklady, provoz na dvě až tři směny, šrumec jako v mraveništi, tak to aktuálně vypadá ve Valašském Meziříčí, ve firmě Poex. Společnosti, v níž to voní ořechy, čokoládou i kokosem.

To proto, že se tady vyrábí jak dražované ořechy a ovoce, tak balí ořechy z celého světa a vyrábějí si tu i čokomince, které tak rádi dáváme dětem do mikulášského balíčku. A protože jsme si díky společnosti Albert, která nás ke svému dodavateli vzala, prošli celou výrobou, měli jsme možnost nahlédnout i do výroby čokoládových zlaťáků.

A docela nás překvapilo, že se mince nevyrábějí odléváním do formiček s daným reliéfem, že se prostě vyrábějí úplně jinak, než jsme čekali.

Galerie: Jak se vyrábí čokoládové mince

Na začátku je jednoduchá mince

Výroba čokoládových mincí je nesmírně jednoduchá. Do jemně zvrásněných plastových formiček, které jsou připravené na páse, je strojově přesně nadávkována čokoláda.

Jakmile je proces dokončen, formy se roztřesou. To proto, aby se čokoláda správně rozprostřela po celé ploše formičky. Pás se posune a pod dávkovačem se objeví další prázdné formy.

Nadávkuje, roztřese, posune a tak stále dokola.

Jedna forma vedle druhé se posouvají po pásu směrem do zhruba dva metry dlouhého chladicího tunelu, kde se během krátké chvíle zchladí. Na jeho konci už čeká pracovnice, která formičky s již ztuhlými mincemi odebírá a vyklepává do nerezového zásobníku. Tradá, mince jsou na světě.

Je libo krajinku nebo reliéf?

Pokud chceme, aby povrch čokomincí zdobila jen barevná hliníková fólie například se zimním motivem, mohou si to čokoládové mince rovnou namířit do baličky, která jim v mžiku oblékne slušivý třpytivý kabátek na míru.

Pokud jsou ale tyto mince pouhými polotovary, ten nejdůležitější krok je teprve čeká. Ražení motivu. Plastické vzory, které jsou na mincích, totiž nejsou dílem forem, do nichž by se odlévaly, ale dílem speciální raznice.

Budete mít zájem:  Jak se v zimě správně starat o vlasy?

„Tyto mince se vloží do speciálních razicích strojů a jen mechanicky se na ně narazí speciální fólie,“ uvádí obchodní ředitel Leoš Havlát. Jde o jakýsi buchar s raznicí, který v jednom kroku minci jak zabalí, tak do ní přes obal vtiskne reliéf. Nedochází k žádnému nahřívání polotovarů mincí, jde čistě o tlak.

„Kdyby z tohoto stroje padaly skutečné koruny, jsme milionáři,“ vtipkuje obchodní ředitel a paní obsluhující raznici ho doplňuje: „A kolik lidí by tu chtělo pracovat… i zadarmo…“

Výroba čokomincí s reliéfem je tedy velmi podobná výrobě kovových mincí, které nám chrastí v peněžence. I ty jsou nejdříve jen obyčejnými plochými plackami, až lis a razidla z nich vytvoří platidla.

Galerie: Jak se vyrábí dutá čokoládová figurka

Malé a velké zlaťáky

V základu jsou tedy všechny mince vyráběné z Poexu stejné, bez plastického motivu, jen plochá kolečka s lehce vlnitým vzorem, aby šla dobře z forem vyklepnout. Liší se jen velikostí.

„Vyrábíme tu mince o průměru třicet čtyři nebo čtyřicet milimetrů, přičemž jen u těch menších máme různé motivy ražby.

Výhodou je nízká cena raznic, kolem tří tisíc za kus, a také snadná a rychlá výměna,“ prozradil Leoš Havlát.

Často tu vyrábějí mince pro reklamní účely, kdy na ně vyrazí logo firmy nebo třeba jméno školy. Novinkou jsou mince svatební, klasikou pak právě mince vánoční; polovinu obratu firma zvládne v předvánočním období. „Od jara do podzimu slouží raznice dobře, v létě je to horší, protože se čokoláda v mincích roztéká,“ netají nevýhodu čokoládových zlaťáků obchodní ředitel.

To ale při aktuálních nízkých teplotách naštěstí nehrozí, s chutí se tedy můžeme pustit do baleních mikulášských balíčků pro naše ratolesti.

Čokoládové mince a medaile

Čokoládové mince z kvalitní mléčné čokolády. Mince z čokolády se hodí na dětské oslavy, soutěže, dětský den. Využijete je jako dekoraci na svatební tabuli či do dárkových balíčků.. Čokoládové penízky Vás i Vaše děti vždy mile překvapí.

Čokoládové medaile oceníte při pořádání soutěží. Čokoládová medaile pro malé i velké vítěze. Filtrovatzrušit všechny filtry

Mléčné čokoládové dukátky s motivy smailíků

31,20 Kč1,22 €bez DPH35,90 Kč1,40 € s DPH

Větší zlaté dukáty v síťce. Síťka obsahuje cca 12ks mincí

34,20 Kč1,33 €bez DPH39,30 Kč1,53 € s DPH

Bronzová čokoládová medaile s číslem 3. Průměr medaile cca 9,5cm

-40 % 34,50 Kč s DPH 18,00 Kč0,70 €bez DPH20,70 Kč0,81 € s DPH

Stříbrná čokoládová medaile s číslem 2. Průměr medaile cca 9,5cm

-28,1 % 34,50 Kč s DPH 21,60 Kč0,84 €bez DPH24,80 Kč0,97 € s DPH

Čokoládová medaile s číslem 1.Průměr medaile cca 9,5cm

-20 % 34,50 Kč s DPH 24,00 Kč0,94 €bez DPH27,60 Kč1,08 € s DPH

Směs čokoládových bronzovozlatých mincí z jemné mléčné čokolády o průměru 22mm

204,00 Kč7,95 €bez DPH234,60 Kč9,15 € s DPH

Čokoládové mince různých druhů a velikostí z jemné mléčné čokolády

33,60 Kč1,31 €bez DPH38,60 Kč1,50 € s DPH

Čokoládová medaile s trikolorou z jemné mléčné čokolády. Průměr medaile 7,5 cm

-25 % 27,60 Kč s DPH 18,00 Kč0,70 €bez DPH20,70 Kč0,81 € s DPH

Čokoládové medaile z jemné mléčné čokolády

15,60 Kč0,61 €bez DPH17,90 Kč0,70 € s DPH

Čokoládové mince 1, 2kč jsou vyrobené z mléčné čokolády belgické výroby

528,80 Kč20,62 €bez DPH608,10 Kč23,71 € s DPH

Čokoládová medaile s obrázky obličejů, netradiční a zábavné

15,60 Kč0,61 €bez DPH17,90 Kč0,70 € s DPH

Zlaté mince z mléčné čokolády s hodnotou 5 CZK

23,00 Kč0,90 €bez DPH26,50 Kč1,03 € s DPH

Čokoláda, která je s Čechy už 120 let. Dříve se vánoční figurky dělaly ručně, dnes vše zastanou stroje

Jaroslav Krbeček dodává, že je to proto, že v roce 1991, kdy Zoru přibralo pod svá křídla Nestlé, ujednotila společnost výrobu čokoládových hmot. „Některé továrny z její skupiny jsou specializované na polotovary, které nám dodávají a my z nich pak vyrábíme výrobky,“ vysvětluje. 

Jiná jsou proti předchozím dekádám i bezpečnostní a hygienická opatření. Jedním slovem: jsou přísná, a to pro každého.

Na schodech se člověk musí držet zábradlí, netelefonovat na přechodech ve venkovních prostorech, při každém vstupu je samozřejmostí plášť, který se musí válečky očistit.

Lidé mají povinnost natáhnout si čepice, nasadit špunty do uší a bezdotykově umýt a usušit ruce.                                                                                                                             

„Dříve jsme chodili denně mlsat. To už se vyráběla čokoláda studentská pečeť, ale my jsme chodili ujídat hlavně banány v čokoládě,“ usmívá se Krbeček.

A dodává, že dnes, pokud chcete ochutnat, musíte si čokoládu koupit – jinak to kvůli hygieně nejde. „Já ale jako technolog mám výhodu, chodím denně na hodnocení výrobků z předchozího dne.

A tam musím kontrolovat, ale i ochutnávat – jestli to nechutná jinak nebo zda je tam správné datum a vše je správně zabaleno,“ říká.

„Na Vánoce, to se vyráběly navíc speciální figurky, samostatné i do kolekcí,“ vzpomíná Zdena Vavřeková. Ta je v Zoře jen o rok kratší dobu než Jaroslav Krbeček, od roku 1974.

„Každá figurka se ručně malovala, leštila, balila, to bylo nádherné zboží. To mně docela chybí. Zrovna ve vánočním období. Dnes se to dělá strojově a už mají natištěné obličeje. Teď by ale taková výroba byla strašně drahá,“ říká Krbeček. „A co teprve, když se taková namalovaná figurka rozbila, což se stávalo…,“ dodává Vavřeková.

Když do továrny nastoupila po průmyslovce, šéfovala zhruba dvěma desítkám lidí na lince, kde se vyráběly tyčinky. Později se dostala k výrobě figurek určených pro vývoz. Zora dnes více než polovinu své současné produkce exportuje, a i kdysi to bylo podobné. Prodávalo se nejen do sousedství, ale třeba až do Austrálie nebo na Nový Zéland.

„Byl obrovský zájem. Figurky byly uloženy ve velkých krabicích vycpaných papírovou vlnou. Často se dávaly i různým státním návštěvám jako dar,“ zavzpomínala další dlouholetá zaměstnankyně Jiřina Tesaříková.

Čokoláda pro export sice nebyla chuťově nijak zvláště odlišná, ale důraz se kladl zejména na její vizuální podobu – aby byla precizně ručně namalovaná, obal uhlazený, naleštěný, nazdobený mašličkou a pečlivě upravený, vzpomínají zaměstnanci.

Čokoláda se tehdy nalila do formy – každá figurka měla dvě půlky, a forma se rukou musela posunovat. „Pak tam bylo takové zařízení, klepač, který to z forem vyklepával a děvčata to v něm vyloženě nechávala pocitově, aby to dosáhlo potřebné gramáže.

Pak to jelo do chladírny, když se ještě předtím ručně setřela kovovou špachtlí přebytečná čokoláda. Až to bylo zchlazené, tak to šlo na tzv.

špalek, tam se to podložilo papírovou lepenkou a děvčata s formou třískla, až z ní vypadly čokoládové půlky,“ vysvětluje, jak vypadala dříve výroba čokoládových figurek, Vavřeková.

Pak výroba pokračovala k lepičkám. „Ty měly měděnou bedýnku, byl to vlastně takový slepovací nůž, který zespoda nahřívala žárovka, a po noži se přejelo levou a pravou částí figurky.  Tím se plochy rozehřály a slepily. A vezměte si, že všechny ty holky byly placené od kusu, a představte si to třeba u malinkých sedmigramových čokoládových vajíček,“ vzpomíná Vavřeková.

Horší to bylo ale hygienicky, připomíná Krbeček. „Jednak chladicí pásy byly dřevěné, což by teď z hygienických důvodů vůbec nešlo – může se odloupnout třeba tříska. A nedá se to ani moc čistit, plesniví to.

Navíc to často byly kovové formy, a to pak na špachtli zůstával kov – a i to se zpětně zpracovávalo. Dnes je všude u forem umělá hmota a na každé lince je detektor kovů, kterým výrobky projedou.

A pokud by tam nějaký kov byl, vytřídí se to automaticky do odpadu a ten se likviduje,“ dodává.

Vavřeková vzpomíná i na balírnu čokoládových figurek určených pro export. „Začínalo se tím, že děvčata nastříhala hliník, připravila požadovanou barvu. Pak baličky potřely hliník štětcem se sirupem, vzaly a obalily do něho čokoládu a přehnuly místa potřená sirupem, aby se to slepilo.

Následně to šlo do bubnu,  kde se to přeleštilo. A pak se malovaly obličeje,“ vysvětluje. Velikonoce byly podle ní často ještě pracnější než Vánoce, barvy se totiž i nastříkávaly. „Na závěr na to zdobičky daly mašli a třeba zajíce musely umístit na podložku a zabalit do celofánu,“ dodává.

Často se vyráběly i netradiční figurky. Třeba dětský školní set, sešit a pastelky, telefony nebo čokoládové boty. „Když se dříve otevřela taková kolekce, tak to tak krásně zavonělo čokoládou a barvami,“ vzpomíná. Dnes se však výroba figurek a vánočních kolekcí přesunula do závodu v Maďarsku.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *