Co víme jistě o žárlivosti

Žárlivost patří mezi takové chování, kterému často říkáme, že je lidské. Pro lidi je typické žárlit. Žárlíme na partnera, na dítě, na přátele, kolegy, sousedy.

Žárlíme prakticky na vše, co se dá. Jistá míra žárlivosti může být užitečná, ale když se to přežene, má toxické důsledky. Ničí vztahy, zdravý rozum, společenské chování.

Často nás nutí překračovat své vlastní meze.

Žárlivost ve vztahu je celkem běžná a také přirozená věc. Patří to k tomu. Někoho si pracně najdete, hýčkáte si vztah a tak je jasné, že nechcete, abyste o svou drahou polovičku přišli.

Také váš pohled na daného člověka je jiný. Vidíte ho, nebo ji jako tu nejkrásnější a nejúžasnější osobu na světě a je přirozené, že vám ji nikdo nesmí vzít. Jenže takový přístup lze brát pouze s nadsázkou a v určité míře.

Pokud žárlivost přesahuje zdravé a soudné meze, bavíme se o tzv. patologickém chování. Můžete se dočíst, že se jí říká chorobná, patologická nebo chronická žárlivost.

Všechny tyto pojmy mají jedno společné. Jedná se o stav mysli, způsob chování, které dotyčný nedokáže ovládat. V takové chvíli již přestává být soudný a nevidí partnera realisticky.

Přisuzuje mu chování, ke kterému v podstatě ani nemusí dojít.

Říká se, že: Lidé považují žárlivost za důkaz lásky.

Je jedno jestli žárlíte na partnera nebo na kamarádku. Když se z žárlivosti stane nepřiměřené chování, zničí to vaše vztahy na všech úrovních.

Nejčastěji se mluví o partnerské žárlivosti, kdy jeden z partnerů považuje toho druhého za svůj majetek. Myslí si, že vztahem vzniká právo vlastnit danou osobu a mít pod kontrolou veškeré její chování.

V té chvíli se z vaší lásky stává toxický partner.

Partnerská žárlivost také vyvozuje předpoklady, které nejsou reálné. Člověk, který chorobně žárlí, se domnívá, že je partner mu nevěrný, že mu lže, že si na něj neudělá čas apod. Takové žárlivosti pak říkáme chorobná nebo patologická, protože má tzv. likvidační účinky. Ničí žárlivce samotné, jejich partnery a celkově vztahy kolem nich.

Chorobná žárlivost vztahy ničí

Žárlivost může mít různé podoby a může nabývat různé intenzity. Není snadné určit, kde je hranice toho, jaké je normální chování, proto se ve výkladech o žárlivosti někteří autoři rozcházejí.

Obecně lze ale říci, že i žárlivost lze členit. Může to být žárlivost partnerská, dětská, situační, sourozenecká atd.

U všech typů platí, že známkou chorobné žárlivosti je, že vzniká samovolně bez podnětu partnera, nebo někoho jiného.

Zajímavost: O mužské žárlivosti se mluví častěji, protože většinou mívá horší následky. Muži se často uchylují k násilí.

Žárlivostí se zabývají autoři již velmi dlouho. Pro zajímavost zde uveďme možné příčiny žárlivosti dle Plzáka (Othelón, aneb manuál o žárlivosti, 1972):

• Dědičnost
• Vrozenost, povaha (Lidé jsou vrozeně nedůvěřiví a podezíraví)
• Partnerské situace (žárlí ten submisivní nebo ten dominantní)
• Biologické faktory (únava, nedostatek jídla, oslabení nervové soustavy)
• Uzavřené soužití v rodině (omezování vztahů vede k utvrzování žárlivosti)

Dnes již víme, že za tímto chováním nebo emočním stavem, stojí mnohem víc. Může na něj mít vliv menstruační cyklus ženy. Nemoc, malé sebevědomí nebo například špatná zkušenost s partnerem apod. Pokud se jeden z partnerů spálil v jiném vztahu, v tom novém je obezřetnější a to může někdy přerůst v nezdravé chování.

Také víme, že často se k žárlivosti ubírají ti, kteří mají malé sebevědomí. Tím, že nemají sebedůvěru, pořád pochybují nad věrností a city partnera. Vidí se jako ty, se kterými „by přeci nemohl/a být.

“. A takové myšlenky pak vedou k tomu, že se více a více utvrzují ve své negaci. Často se pak uchylují k chování, které by dříve i sami odsoudili. Kontroly a sledování partnera apod.

Zajímavost: Zikmund Freud stanovil 3 typy žárlivosti: normální, projekční a bludnou.

Patologická žárlivost nepatří do vztahu

Jak se dá poznat, že jste nepřiměřeně žárliví? Touto problematikou se zabývají psychologové nebo terapeuti. Pokud se stane, že vám žárlivost přerůstá přes hlavu a začíná vám zasahovat do dobrého vtahu, pak je nejlepší to řešit právě s nimi. Pokud si sami chcete alespoň trochu ujasnit, zda jste patologicky žárliví, zkuste si položit následující otázky:

1. Váš partner/ka musí služebně mimo město na několik dní. Vadí vám to?
2. Zavoláte mu/jí klidně o půlnoci, abyste jste se přesvědčil/a, že je právě v hotelu?
3. Váš partner/ka má při sledování televize mobil v ruce a často se ozývá zvuk sms. Vyvozujete, že si píše s milencem/milenkou?
4. Kdyby váš partner/ka někomu pomohl/a, vadilo by vám to?
5. Když váš partner/ka vypráví o svých veselých zážitcích, jste z toho nervózní?
6. Váš partner/ka má mnoho přátel. Vadí vám to?
7. Na večírku vašeho partnera/partnerku někdo velmi rozesmál. Jste z toho nervózní?

Toto je příklad otázek, které vám mohou pomoci zjistit, zda začínáte být přehnaně žárliví nebo ne.

Pokud jste ve většině odpověděli ano, pak by jste se možná měli zamyslet nad tím, jestli to s vaší závislostí na protějšku nepřeháníte.

Lidé, kteří jsou chorobně žárliví, vnímají kontakt svého partnera se třetí osobou víc, než ti ostatní. Záminku nevěry vidí při každé příležitosti a neostýchají se volat např. o půlnoci do hotelu.

Žárlivost ve vztahu

Žárlivostí je více druhů, ale snad největší dopady má právě ta ve vztahu. Tam, kde jeden z partnerů žárlí víc než je zdravé, to většinou končí rozchodem, resp. rozvodem a nejhůře fyzickým násilím. Chorobní žárlivci žárlí bez podnětných důvodů. Vidí problémy a hrozby tam, kde většinou ani nejsou a vytvářejí velmi nepříjemné situace, které vedou k tomu nejhoršímu.

• Podezíravost a kontrola pošty, emailu, telefonu toho druhého
• Vyvolávání hádek, potřeba dokazování lásky a ujišťování ve vztahu
• Potřeba mít vše pod kontrolou a dávat přehnanou péči, která ústí v dotěrnost
• Vynucování lásky a pozornosti
• Výčitky a triky (vymýšlení nových způsobů, jak dokázat partnerovu nevěru)
• Vytváření domněnek, paranoia
• Zakazování přátel a aktivit
• Omezování osobního prostoru (narušování komfortní zóny)
• Psychické vydírání partnera
• Fyzické násilí

Žárlivost má mnoho projevů, některé jsou více běžné, jako je třeba kontrola mobilu. Je to neetické, ale časté.

Která z kamarádek nebo kamarádů by se vám kdy k něčemu podobnému nepřiznal/a? Jiné mají ale horší následky. Jsou to případy, kdy dochází k psychickému nebo fyzickému útoku na partnera.

Dotyčný „podezřelý“ pak v podstatě nemůže žít svobodný život, aniž by jakákoli jeho aktivita neměla následky.

Ve vztahu má žárlení své místo. Milujeme své partnery a nechceme je ztratit. Každý den na náš vztah číhají nástrahy v podobě starostí, zodpovědností, stereotypů, nebo krásnějších protějšků.

Avšak obávat se a „neusnout na vavřínech“ je v pořádku. Nicméně nesmí se stát, že druhý začíná mít pocit že s námi nemůže volně dýchat.

Každý má právo na své soukromí a svůj osobní čas, a zvláště pak ve vztahu.

Mužská žárlivost, proč se o ní víc mluví?

Když se řekne žárlivost většina si představí muže, co nepouští svou partnerku ani na krok. Proč tomu ale tak je, že žárlivost přisuzujeme ve většině jim? Bývá to často tím, žemuži bývají při žárlivosti o něco razantnější, než ženy. Bohužel dopady jejich chování mívají větší a horší následky než ty ženské. Také příčina žárlivosti mužů má jiný podtext.

Zatímco ženy žárlí ze strachu, nejistoty a obavy, že přijdou o svou lásku. Muži žárlí spíše majetnicky. Muž žárlí často z toho důvodu, že k ženě chová nutkavý pocit, že jí vlastní.

Dotyčná se nesmí s nikým bavit, nikam chodit. Muž považuje za urážku, že by žena měla být s někým jiným. Také ego často hraje svou roli.

A to je právě ta situace, kdy by muž nedokázal přijmout, že ženě by bylo lépe s jiným mužem.

Také projevy žárlivosti u mužů bývají jiné. Ženy prohlíží telefony, vyzvídají, vyčítají a dožadují se pozornosti. Muži se častěji uchylují k vyhrůžkám, psychickému vydírání a bohužel i k fyzickému násilí.

Případů, kdy muž napadl ženu kvůli žárlení, je mnohem více než těch, kdy napadení ženou oznámil muž. Z toho důvodu je možné se domnívat, že právě to poukazuje na mužskou žárlivost více, než na tu ženskou.

Jak se s ní ale poprat? Nejdříve je dobré si uvědomit, že náš přístup nebo domněnky možná nejsou zcela v pořádku. Když si uvědomíte, že problém existuje a přijmete tento fakt, je mnohem snazší se ho zbavit.

Zkuste si proto odpovědět na otázky výše, nebo zkuste některý z jiných dostupných on-line testů. Pokud se vám ukáže, že opravdu jednáte přehnaně, pak se můžete pustit do boje s žárlivostí.

Jistě nezapomeňte na dobrou partnerskou komunikaci, která je základem zdravého vztahu. Pokud máte nějaké pochybnosti, řekněte je. Mluvte o svých obavách, ale vždy v klidu a přátelsky.

Řekněte také, proč se dané věci domníváte. Možná právě tam najdete řešení. Nikdy se ale nesnažte jít hned do útoku a výčitek. Taková komunikace by vše jen zhoršila a vaše pochyby by to ještě utvrdilo.

Jistě také pomůže, když nebudete každou informaci a domněnku brát za fakt. Ne vždy jsou věci tak, jak vypadají.

Proto se ptejte sami sebe, jestli právě to, že přišel pozdě, musí nutně znamenat, že je nevěrný. Vždyť důvodů pro pozdní příchod může být tolik. Práce od šéfa, dopravní nehoda, porouchané auto apod.

Nehledejte vždy jako první to negativní, ale snažte se nejdřív vidět to pravděpodobné.

7 Tipů: Jak se nestát chorobným žárlivcem

• Respektujte osobní prostor toho druhého. Každý má právo na svůj soukromý čas. Ve vztahu toto platí dvojnásob. To, že chce mít chvíli klid, hned neznamená, že vás nemiluje.
• Respektujte soukromí partnera. Nekontrolujte, nepátrejte, nelezte nikomu do telefonu. Ať už tam najdete cokoli, ten, kdo se chová neeticky, budete ve finále i vy.
• Důvěřujte. Zde rozhodně neplatí ono známé: „Důvěřuj, ale prověřuj“. Do vztahu nepatří nedůvěra. Vážně chcete celý život být s někým, komu nevěříte? Je jedno jestli někomu nevěříte proto, jak se chová, nebo protože jste nedůvěřiví. Výsledek je stejný: Strávit život s někým komu nevěřím, není to pravé.

Respektujte svého partnera

• Buďte realističtí. Za každou sms není milenka nebo milenec. Za každou služební cestou není „hotel se srdíčkem“. Copak vašemu protějšku nepíšou přátelé? Rodina? Copak nemůže zaspat, zapomenout atd? Nechte sci-fi jejich autorům.
• Nevytvářejte vnitřní monology. Snad nejhorší, co může podezíravý člověk udělat, je diskuse ve své vlastní hlavě. Hodiny a hodiny diskutujete o své domněnce, až nakonec dojdete k nejhoršímu a to vezmete za skutečné. Počkejte s diskusí na partnera a nejdřív si v klidu promluvte o vaší obavě a zbavte se strachu a stresu.
• Buďte na straně svého partnera. Pokud někoho milujete, měli byste nejdříve věřit jemu. Když přijde nějaká kamarádka /kamarád a začne vám vykládat své negativní závěry o vašem protějšku, neberte je hned za své. Pokud s někým máte žít, pak by důvěra měla patřit nejdřív jemu. Kamarádi nemusí mít vždy ty nejlepší záměry, však právě i oni mohou být obětí své vlastní chorobné žárlivosti.
• Poznejte se. Věnujte si navzájem čas, poznejte se a mějte vždy na paměti priority toho druhého. Buďte laskaví a milí ve svém vztahu. Je to nejčastěji právě žárlivost, která vztahy zabíjí. Neustálé hádky, odloučení z důvodu nepříjemností apod., to vše vede k rozchodům. Když budete dělat to nejlepší, co je ve vašich silách pro vztah, pak máte čisté svědomí. A pokud se i tak stane, že o partnera přijdete z jakéhokoli důvodu, budete aspoň vědět, že to není vaší chorobnou žárlivostí.

motivaceMozekmyšlenípsychologievnější motivace

Jak vznikl náš Brdský Fabián

12|7|2017 – Redakce ObjevBrdy.cz

Již před časem jsem Vám představili podobu našeho brdského Fabiána. Zároveň 1. 7. 2017 spustili hru s brdský Fabiánem o lákavé ceny. * Jistě Vás však napadlo, jak opravdu vypadal? Kdo to vlastně je? Proč jej prezentujeme právě takto? Jdeme na to.

Co o Fabiánovi víme

Prý jde o zcela smyšlenou postavu, která nečerpá žádný vzor z konkrétní a kdysi žijící osobnosti. Ale děti, tomu moc nevěřte. Kdo se po Brdech pohybuje, dává pozor, na přítomnost Fabiána jistě narazí.

Ani není jistá doba, kdy se pověsti začaly šířit. Ale nám se zamlouvá 17. a spíš 18. století. Tedy doba, kdy lidé do Brd začínali intenzivně pronikat a využívat je. A to hlavně pro dřevo do hutí a dolů.

Pověst hovoří o Fabiánovi jako rytíři, tedy šlechtici, který vlastnil hrad na vrcholu Velká Baba v Brdech.

Jak už to v životě někdy bývá, do žití našeho Fabiána vstoupila žena a navíc ještě čarodějnice. Ta neunesla, že si na hrad přivedl jinou ženu.

Pomstychtivá a žárlivá čarodějnice Fabiána proklela a proměnila v ducha. Naštěstí, díky své dobré povaze, se stal duchem hodným. 

Lesní úředníci knížete z Hanau v roce 1890 na nádvoří hořovického zámku (zdroj: Správa státního zámku v Hořovicích).

Jak tedy vidíme Fabiána my

Podle toho, jak byl popisován, nejčastěji prý přijímá podobu lesníka. Brdy: to je a byl vždy hlavně les. Proto jej zpodobňujeme jako lesníka statného, který v uniformě vyrážel do svých lesů. Pán lesa byl hrdý na svůj revír a své postavení. Svou krásnou uniformou to dával patřičně najevo.

Jak jsme již uvedli, jednalo se povahou o dobrého člověka. Nebyl to žádný lapka navlečený do ošoupaných hadrů, které pobral kupcům, ale zjevoval se v tom, co nejlépe odpovídalo jeho váženému postavení.

Není nám známo, že by jej někdo popisoval jako šiškového panáčka, měl se však nejčastěji zjevovat jako fořt. I pan Čáka hovoří o fořtovi.

 Jen prostí lidé, když chtěli jeho figurku vytvořit, využili ten nejdostupnější materiál, který byl v Brdech vždy po ruce: šišky, klacíky a lišejník.

Je to však především duch, který se ostatně občas může zachovat jako protiva a umí se v kde co proměnit. 

Brdy byly končiny vždy drsné, a stejně drsní byli ti, co je obývali. Fabiánovo vzezření mohlo připadat sice divoké, ale v podstatě dobrácké. Plnovus – to je čistě věcí fantazie, k „lesním mužům“ tak nějak prostě patří. A považujeme je za doplněk především z chladných dnech praktický.

Jak vybarvily brdkého Fabiána děti z MŠ Jana Drdy 493. 

Do lesa zajisté vycházel s „tesákem“. Napůl zbraň a praktická pomůcka, ale napůl také elegantní doplněk jeho vážené uniformy. Umíme si představit také mečík s bohatě zdobenou rukojetí i pouzdrem – de facto možná víc měl reprezentovat, než sloužit běžné práci. To platí i o jeho opasku.

Bez vysokých bot byl jistě pohyb po Brdech a bažinách nemožný. Představujeme si jej zároveň i jako doplněk k parádní uniformě, ale i zde hledáme především praktičnost. A při pohybu v lese se jistě šikne možná přes rameno, nebo na opasku mošna. Na všechny potřebné drobnosti, na jídlo, pití a drobné. Nepřekáží, ale je vždy po ruce.

Bez pořádné sukovice správný lesník nedá ani ránu. A flinta není jen k lovu. Je to i odznak jeho postavení, podobně jako tesák.

Páni přicházejí a odcházejí, ale duchové zůstávají. Jsou „věční“. Tak se z revírníka „Babího Jana“ stává duch Fabián. Svého postavení nezneužívá, ale čas od času se mu podaří vyhnat zloděje a raubíře. To platí v každé době a jistě si kandidáty dosadíme i dnes..

Proto se při pohybu po Brdech chovejte slušně a s úctou k přírodě. Každého pozdravte, nikdy nevíte, kdo se pod hávem skrývá..

Jak vybarvily brdkého Fabiána Děti ze ZŠ Rosovice

Víte, že.

Mýtickým sídlem Fabiána je skalisko. Mměl to být „původně“ hrad tzv. Fabiánovo lože nedaleko vrcholu Velké Baby.

Baba je slovanské označení pro vysoký a výrazný kopec – proto máme u nás i na Slovensku tolik různých Bab – pozor nikoli Báb, protože to není odvozenina od slova bába, babička, jak by se mohlo asi zdát, ale skutečně přímo označení typu kopce – podobně jako třeba „brdo“. Nicméně, kdo ví. Možná byla v tomto případě opravdu inspirace v ženě. Velká Baba (615m) leží nad Hostomicemi (stále ještě Brdy). 

(hyh)

Žárlivosti mezi sourozenci úplně předejít nelze

Žárlivosti mezi sourozenci úplně předejít nelze – rozhovor reportérky Romany ze serveru Mámy s rozumem v koncích a s Mgr. Evou Mikešovou, která je lektorkou seminářů na téma respektujícího přístupu a nenásilné komunikace, poskytuje poradenství v oblasti výchovy a partnerských vztahů a vede rodičovské skupiny. Je také spoluzakladatelkou plzeňské komunitní školy Koventinka.

Paní Mikešovou jsem poprvé potkala na semináři Jak na vztahy mezi sourozenci, ze kterého jsem odcházela naprosto nadšená. Paní Mikešová velice lidsky a srozumitelně vysvětlila souvislosti, které mě do té doby nikdy ani nenapadly. Proto jsem ji požádala o rozhovor na podobné téma, myslím, že může pomoci spoustě rodičů.

Na semináři jste říkala, že máte nejvíce klientek z řad maminek na mateřské se dvěma dětmi v rozestupu dvou let od sebe. Čím si to vysvětlujete?

Domnívám se, že právě tyto ženy jsou pod velkým tlakem – většina rodin v současné době funguje tak, že matka je s dětmi doma a otec se vrací z práce večer (někdy dokonce jen na víkendy), možnost „hlídání“ je minimální, a maminka je tak téměř celý den sama s miminkem a batoletem, přičemž obě děti potřebují hodně pozornosti… Tyto ženy často nemají vůbec čas samy pro sebe a jsou totálně vyčerpané. K tomu se často ještě přidává touha ženy naplnit obraz dokonalé matky a manželky.

To mi mluvíte z duše… A jsem si jistá, že nejen mně. Je to ale vůbec reálné a nutné, být dokonalou matkou a manželkou?

Ženy si na sebe nakládají obrovské množství úkolů, pod jejichž tíží se pak hroutí… Přitom nic jako dokonalá matka či dokonalá partnerka neexistuje. Je to jen odraz našich očekávání, který jsme v průběhu života získali.

Většina mých klientek byla vychovávána k tomu, aby byly hodné holčičky a plnily očekávání svých rodičů, učitelů a dalších dospělých… A z těchto poslušných holčiček vyrostly ženy, které neznají vlastní hodnotu a své sebepojetí odvozují i nadále od toho, jak naplňují potřeby druhých lidí (nyní svých dětí a svého manžela)… Jsou pak nespokojené, frustrované a touží po uznání, kterého se jim nedostává…

To nezní moc optimisticky. Zvlášť když je pak dětí více, je vše znásobeno. Máte nějaký tip, jak to zvládnout co nejlépe? A co dělat, když už dojdou síly, psychické i fyzické?

Pro mě je cestou osvobození právě Nenásilná komunikace – koncept, který nás vede k sobě samým, ke svým pocitům a potřebám. Protože pokud dlouhodobě přehlížíme své potřeby a signály těla, nutně se musí dostavit vyčerpání a pocity marnosti, případně i deprese.

V praktické rovině pak maminkám doporučuji, ať maximálně využívají podpory okolí – když je v okolí více dospělých, nemusí děti tolik bojovat o pozornost maminky.

Někdy další dítě přijde neplánovaně, ale pokud o tom rodiče mohou rozhodovat, na základě čeho? Měla by být prioritou snaha o zajištění parťáka prvnímu dítěti, nebo je naopak důležitější náš vlastní pocit, jestli ještě další dítě zvládneme (psychicky, fyzicky, ekonomicky…)? Často se totiž setkávám s tím, že rodiče jedináčka mají výčitky, že už nechtějí další dítě a že jejich potomek tak zůstane sám…

Vždy záleží, co je pro konkrétní rodiče prioritou – pro někoho to může být, aby se maminka mohla vrátit co nejdříve do práce, někdo si přeje velkou rodinu… Co je ale důležité si vždy uvědomit, že malý věkový rozdíl (zvláště pokud je jedno z dětí náročnější) znamená zpočátku velký nápor a dvouleté či tříleté dítě málokdy zvládne příchod mladšího sourozence bez žárlivosti. Pokud tedy rodiče plánují druhé dítě, měla by maminka zvážit míru zapojení otce a prarodičů do péče o děti, možnosti hlídání, vlastní psychickou odolnost vůči zátěži… Ale ne vše lze promyslet a vyřešit racionálně, takže o příchodu dítěte do rodiny se stejně rozhoduje především srdcem.

Jaký věkový rozestup mezi sourozenci je z vašeho pohledu ideální? Je vůbec nějaký takový?

Neexistuje jeden ideální model pro všechny. Výhodou menšího věkového rozestupu je, že děti vyrůstají spolu, jsou parťáci (i když ne vždy to platí a nelze automaticky očekávat, že sourozenci si budou rozumět a budou nejlepšími kamarády!).

Ale například Naomi Aldort, americká terapeutka a autorka knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi, doporučuje v případě nukleární rodiny (tedy soužití jen rodičů s dětmi) minimálně sedmiletý rozestup – v té době je dítě teprve schopné bez problémů sourozence přijmout, nevnímá ho jako ohrožení.

U třetího či čtvrtého dítěte již věkový odstup nehraje tak důležitou roli.

Pro prvorozené dítě je příchod sourozence razantní životní změnou. Jak jej na to připravit?

Většina rodičů se snaží dítě na příchod sourozence připravit – mluví s ním o příchodu miminka, ale někdy ho až manipulují do role „velké sestry“/“velkého bráchy“. To nepovažuji za příliš šťastné (zvláště u menších dětí), protože dítě na to většinou ještě není zralé a může to pro něj být další zátěž.

Doporučuji rodičům především dětem nelhat a přiměřeně věku odpovídat na všechny otázky, které děti kladou. Ale na čem by rodiče, především maminky, měli určitě pracovat, jsou jejich vlastní očekávání – aby nebyli zaskočeni tím, že starší dítě bude žárlit.

Také aby věděli, jak se žárlivost může projevovat – že nejde jen o ubližování sourozenci, ale může mít mnohem skrytější podoby, a pokusili se sami sebe připravit na přijetí i nepříjemných pocitů svého prvorozeného dítěte.

A co tedy dělat, když i tak starší dítě nedokáže miminko akceptovat, odmítá jej a žárlí?

Domnívám se, že v určité míře žárlivosti úplně předejít ani nelze. Jak už jsem uvedla, nejdůležitější je umožnit dítěti vyjádřit (slovně, kresbou atd.) pocity, které má, a to i ty velmi nepříjemné. Pokud mu to totiž neumožníme, může se to projevit agresivitou vůči sourozenci či somatizací potlačených pocitů.

Za velmi důležité považuji také čas pro starší dítě. Opravdu vřele doporučuji všem maminkám, aby si našly pravidelně čas trávený jen (!) se starším dítětem a naplnily jej nějakou činností, která bude pro oba příjemná.

Vím, že to může být s miminkem velmi těžko realizovatelné, ale efekt zcela jistě stojí za to. Další konkrétní tipy, jak zmírňovat sourozeneckou rivalitu, nabízím právě na vámi zmiňovaném semináři, např.

pravidla ohledně vlastnictví a půjčování hraček atd.

Zejména starší sourozenci mají často pocit, že to mladší dítě mají rodiče raději. Třeba se rodičů i ptají, koho mají radši. Jak na to správně reagovat? A proč to je téma hlavně pro prvorozené děti?

Prvorozené dítě je ve zcela odlišné pozici než ostatní děti – ono jediné zažilo, že mělo rodiče samo pro sebe, je tedy pro něj většinou nejnáročnější se o ně dělit… Nedoporučuji na otázku, koho mají rodiče raději, odpovídat „všechny vás mám stejně rád/-a“ – tohle nechce nikdo slyšet.  Je lepší mluvit o tom, co máme právě na konkrétním dítěti rádi, čím je jedinečné apod.

Ale důležitější, než jak reagovat na otázku, je možná zamyšlení nad tím, proč se na to dítě ptá, proč se cítí „odstrčené“ a jestli s tím můžeme něco udělat…

Dalším častým argumentem staršího dítěte je, že ono už musí dělat všechno samo, kdežto tomu mladšímu se vším pomáháme. Co mu na to říct? Máme mu zase začít pomáhat s úkony, které už předtím zvládalo samo?  

Po narození sourozence dochází u řady dětí k tzv. regresi (vrací se do nižšího stádia vývoje) – s tím je třeba počítat.

Je užitečné si uvědomit, že vždy má dítě nějaký důvod k tomu, že něco, co už umí, chce od nás. Může to být projev nedosycené potřeby pozornosti či lásky a péče.

Doporučuji také, aby povinnosti, kterých má starší dítě z podstaty věci více, byly vždy kompenzovány nějakými privilegii.

Ať už máme jedno dítě či dvě, tak se říká, že by se děti neměly nálepkovat. Co si pod tím konkrétně představit a proč je to nevhodné?

Jaká rizika má „nálepkování“ dětí, by bylo na samostatný rozhovor.

  Sebeobraz dítěte formuje především rodina a další lidé, se kterými se dítě setkává – učitelé, kamarádi… Takže pokud dítě opakovaně označujeme na základě jeho chování za hloupé, líné, chytré, krásné…, bude se tak vnímat.

Může to vypadat v případě „pozitivní nálepky“ jako neškodné, ale i ta má řadu rizik – zejména to, že na dítě působí jako závazek, který musí vždy naplnit.

A co takové srovnávání? Třeba i v pozitivním slova smyslu, jako třeba: „Podívej se, jak to brácha hezky zvládá.“ Že by byl třeba ten druhý sourozenec motivovaný k tomu se to taky naučit…

Přestože je srovnávání dětí v naší společnosti hojně rozšířené, doporučuji to nedělat. Kromě toho, že to napáchá velké škody ve vtazích mezi dětmi, je to navzdory většinovému přesvědčení velmi demotivující.

Dítě, které slyší, že škrábe jako kocour a ať se podívá, jak hezky píše Anička, bude Aničku nesnášet a na zlepšení psaní velmi pravděpodobně rezignuje, protože je mu jasné, že jako Anička nebude psát nikdy.

Ve spoustě rodin dochází k situaci, kdy se mladší dítě narodí do období, kdy by to starší mělo nastoupit do školky. Úplně se ale nabízí, že ten starší se v tu chvíli bude cítit odstrčený a bude mít pocit, že do školky musí kvůli tomu mladšímu. To asi není úplně nejlepší start pro dobré sourozenecké vztahy. Jak to zorganizovat?

To máte pravdu, takový souběh není vůbec šťastný. A často i děti, které už do školky chodí, to nenesou dobře, když vědí, že maminka s miminkem zůstávají doma.

Doporučuji (ostatně jako u všeho) vnímat potřeby konkrétního dítěte – zda se do školky těší, je rádo mezi dětmi, nemá problém s odloučením…Pokud vidíme, že naše dítě je spokojenější doma, nechce do školky, nebo dokonce pláče při našem odchodu, nenutila bych ho a, pokud je to možné, dala bych mu čas.

Stejně tak není vůbec výjimkou, že starší dítě spí ve své postýlce, kterou ale kvůli nově příchozímu miminku musí opustit a dostane třeba svou novou velkou postel. Nicméně dokážu si představit, že takové vystrnadění taky nebude přijato s povděkem.

Ano, to je velmi podobná situace jako u předchozí otázky – pokud bylo do této doby dítě zvyklé spát s rodiči, je narození sourozence nejméně vhodná doba pro „přesun“ do vlastního pokoje. Znám také mnoho rodičů, kteří spí společně se svými (i několika) dětmi a všem to vyhovuje. 

Pro mě bylo jednou z nejtěžších věcí to, že s příchodem mladší dcerky jsem najednou nemohla dodržovat příjemné rituály, které jsme měly zavedené se starší dcerou. Mrzelo nás to pak obě.

Je vůbec způsob, jak to funkčně vyřešit (zvlášť když je na to maminka spíše sama), nebo je prostě jen potřeba nějak přežít období, než budou mít obě děti podobné potřeby (mladší vydrží u pohádky, baví je stejné aktivity…)?

To je přesně příklad té situace, o níž jsme mluvily – proč v nukleární rodině bývá malý věkový rozdíl mezi sourozenci problematický… Ideální vyřešení situace asi nenajdeme, ale doporučovala bych vždy hledat možnosti podpory – jak se může zapojit tatínek, prarodiče… Případně pokud se maminka cítí v tomto kolotoči ztracená, bývá dobré se poradit i s nějakým odborníkem. Může jí to pomoci ujasnit si priority a získat od situace trochu odstup.

Ještě jedna čistě praktická otázka. Řada rodin řeší prostorové uspořádání domácnosti právě s ohledem na počet a pohlaví dětí. Co byste v tomto směru doporučovala, pokud jde o společné pokojíčky?

Malé děti ještě soukromí nepotřebují, ale právě s příchodem sourozence (zejména od chvíle, kdy se začne mladší dítě samostatně pohybovat) potřebují místo, kde budou jejich věci v bezpečí. Např. vývojový úkol čtyřletého dítě je stavět, zatímco vývojový úkol ročního je bourat – to ne vždy jde dohromady. Proto je nutné starší dítě ochránit a zajistit mu místo, kde si může nerušeně hrát…

Společný pokojík je prima, pokud to oběma dětem vyhovuje, ale často sourozeneckému vztahu pomůže, když mají děti na výběr, zda zrovna spolu být chtějí, či ne – a v tomto ohledu bývají oddělené pokoje (či alespoň prostory v jednom pokoji) přínosem.

Co ještě, kromě už řečeného, je pro pohodu mezi sourozenci zásadní?

Ještě mě napadá například umožnit, aby starší mohlo pomáhat mladšímu – ale ne jako povinnost, jen pokud o to starší bude stát. Ale stejně nejdůležitější je, jak my sami žijeme, jak se chováme k dětem a k ostatním – protože děti nás napodobují… Pokud jsme k sobě laskaví, pomáháme si apod., nebudou s tím pravděpodobně mít problém ani naše děti.

Když si tohle všechno rodiče přečtou, mohou mít výčitky, že něco dělají špatně a že udělali spoustu chyb. V tom je přece nemůžeme nechat…

Pevně věřím, že to nenastane…  Jsem přesvědčena o tom, že všichni děláme pro své děti to nejlepší, co v danou chvíli víme a umíme. Mé dceři je 10 let – kdybych teď měla miminko, spoustu věcí bych dělala jinak, protože dnes už mám více informací. Ale neznamená to přece, že jsem před deseti lety byla horší matka – byla jsem jen v něčem jiná, než jsem teď.

A chtěla bych vyzvat všechny maminky, aby se snažily být laskavé nejen ke svým dětem, ale především samy k sobě.

Velice Vám děkuji za rozhovor

Překonání žárlivosti – příčiny a léčení – 2021

Když se podíváte pozorně na slovo jea mizerný tam je něco důležitého, co vyniká. Pocit žárlivosti vás cítí mizerný ! Karen Wolff z Christian-Books-for-Women.com zvažuje příčiny žárlivosti a pak popisuje jednoduché a praktické kroky k překonání žárlivosti.

Jak definujete žárlivost?

Slovo „žárlivě“ ve Websterově slovníku je definováno jako „horlivá bdělost.“ Nějak se zdá, že tato definice nese silnou sílu emocí v žárlivosti.

Bible říká v Příslovcích 27: 4, „Hněv je krutý a zuřivost ohromující, ale kdo může stát před žárlivostí?“ (NIV)

Zdá se, že to slovo dává trochu větší význam.

Žárlivost – starodávná emocí

Co se stalo s dny, kdy byli lidé opravdu šťastní jeden za druhého? Vzpomínáš si na ty dny, kdy nikdo nechtěl něco, co by někdo jiný měl? OH Počkej! Tyto dny nikdy neexistovaly.

Žárlivost je pravděpodobně jeden z nejstarších emocí na světě. Bylo to od začátku času. Podívejte se na Kain a Abel. Nyní je zde vynikající příklad žárlivého běhu amoku.

Co způsobuje žárlivost? Proč to začíná a jak překonáme žárlivost?

Společné příčiny žárlivosti:

• Nesplněné očekávání. Mnohokrát klademe nereálné očekávání na sebe a lidi kolem nás. Často máme pocit, že by nám věci měly být snazší a rychlejší. Pokud se věci nestane, když si myslíme, že by se to mělo, nevyhnutelně narazíme na někoho, kdo již má to, co chceme. Najednou cítíme náhlý nárůst ošklivých, zelených emocí nazývaných žárlivostí.

• Smysl pro oprávnění. Z nějakého důvodu máme tento hluboký postoj, že máme právo na věci. Děti opouštějící hnízdo poprvé věří, že jejich životní úroveň by měla být stejná jako jejich rodiče. Nepovažují rodiče za roky a roky. Mnohokrát se lidé s finančními problémy cítí „oprávněni“ nakupovat věci na úvěr, i když vědí, že je to špatný nápad. Maje nejhezčí auto a nejnovější hračky vypadají důležitější než dostat se z dluhů.

• Nejistota. Je tak snadné se podívat na jiné lidi a přejeme, abychom měli to, co mají. A tolikrát to tam nezastaví.Začínáme snášet, že nemáme to, co mají. Potom začneme věřit negativním nevyžádaným sami. Další věc, kterou víme, je, že v našich vztazích jsme vyvinuli nejistotu.

Existuje lék na žárlivost?

Tak co můžeme dělat s žárlivostí?

Nyní, po přečtení všech věcí, které mohou způsobit pocity žárlivosti, můžeme mít pocit, že jsme odsouzeni k zániku. Možná si myslíme, že v nějaké oblasti života budeme vždycky zkrátka. Ale to jistě není pravda.

Překonání Žárlivosti

Zde je pár dobrých zpráv! Existuje několik věcí, které můžeme udělat, abychom zabránili tomu, aby se žárlivá koule odvalovala přímo nad námi.

Jak překonat žárlivost:

• Přestaňte se srovnávat s ostatními lidmi. Byl jsi vytvořen jako velmi jedinečná a zvláštní osoba. Bůh měl pro tebe plán dlouho předtím, než jsi vzal první dech. Uvědomte si to. Milujte skutečnost, že jste zvláštní. To, co má Bůh na mysli pro vás, není stejné jako pro někoho jiného. Takže nemusíte se cítit špatně, že nemáte všechny kvality, rysy, peníze nebo cokoli jiného, ​​co má někdo jiný. Vaše cesta je právě to – vaše.
• Přestaň se obávat vy po celou dobu. Najděte způsob jak být požehnáním někomu jinému. Když změníte své zaměření od sebe, náhle se zlepší váš vlastní obraz. Získáte pocit uspokojení, který přichází pouze tehdy, když jste požehnáním někomu jinému. Vaše priority se začínají měnit a jednoho dne si uvědomujete, že věci, které vás zvykly na to tak žárlivé a tak ořechy, už vás už tolik neobtěžují.
• Nechte, co mají ostatní lidé, pokud nejste ochotni projít tím, co dělali, abyste to dostali. Když uvidíte osobu, která je fyzicky vhodná a vypadá pozitivně skvěle, je snadné ji cítit opravdu žárlivý. Ale jste ochotni pracovat každý den? Jste ochoten jíst zdravě a hledat způsob, jak být zdravý? Pokud nejste, pak opravdu není důvod cítit žárlivost, že?
• Začněte se soustředit na vše, co je pozitivní ve vašem životě. Bůh vám dal tolik nádherných darů, které mnoho jiných lidí nemá. Zaměřte se na používání těchto darů, abyste pomohli někomu jinému. Vzhledem k tomu, že vaše mysl může jen vědomě přemýšlet o jedné věci najednou, nemá smysl ujistit se, že „jedna věc“ je pozitivní a posouvá vás směrem k opravdu velkým věcem v životě?

Rozbíjení se od žárlivosti začíná tvými myšlenkami.

Když změníte způsob myšlení, změníte způsob, jakým se cítíte a jednáte. Nejjednodušší způsob, jak změnit své zaměření, je začít tím, že pomáháte druhým. Bude to určitě čas dobře strávený. Nebo ještě lépe, myšlenky dobře strávený.

Také Karen Wolffová• Jak poslouchat od Boha• Jak sdílet svou víru• Uctívání prostřednictvím vztahu• 4 tlačítka pro správná rozhodnutí

Karen Wolff, hostující spisovatelka pro About.com, je hostitelem křesťanského webu pro ženy. Jako zakladatelka Christian-Books-for-Women.com chce poskytnout křesťanským ženám místo, kde najdou praktické informace, rady a pomoc při řešení různých otázek, s nimiž se denně setkávají. Pro více informací navštivte Bio Karen stránku.

⊁ Hriešne dobrá zábava ⊀

Chcete vztah bez hádek a žárlivosti? Pak se vyhněte těmto 3 znamením

Vztahy nebývají nikdy bezproblémové a vždy se najde něco, co vám bude na tom druhém aspoň trochu překážet. Pokud vám nic nepřekáží a jste si jistý, že máte po boku přímo dokonalého partnera, jste šťastný člověk.  Klíčem ke každému šťastnému vztahu je jednoznačn….

Страницы, которые нравятся этой Странице

Нравится: 10 тыс.

Zábava, vtipné hlášky a obrázky… pridaj sa a bav sa ↓

Нравится: 95 тыс.

Zábavné obrázky, vtipné hlášky a citáty. Pridaj sa a bav sa ✓

Недавняя публикация Страницы

Byl prvním, kdo varoval lidstvo před COVID-19

Číňané se snažili skrýt smrt lékaře, který jako první hlásil hrozbu koronaviru. Vyplývá to ze zprávy vypracované americkou organizací ProPublica a New York Times. Podle zprávy byla k zakrytí smrti lékaře použita armáda placených internetových trolů. První varování před n…

Taková je realita: Kolaps, psychické vyčerpání, otlačeniny.

Lékaři a zdravotníci si zaslouží obrovský respekt!

Angela Oračková Nejedlá

Ta hej

Нравится: 151 тыс.

✽ MÁŠ RAD/A HUMOR, VTIPNÉ HLÁŠKY A CITÁTY? pridaj sa k nám, pretože s úsmevom je život krajší ツ

Нравится: 95 тыс.

Zábavné obrázky, vtipné hlášky a citáty. Pridaj sa a bav sa ✓

Нравится: 156 тыс.

Подробнее

Нравится: 10 тыс.

Zábava, vtipné hlášky a obrázky… pridaj sa a bav sa ↓

Нравится: 24 тыс.

Pre zábavu

Нравится: 39 тыс.

„KNIHA“ tých najlepších myšlienok a citátov zo života… pridaj sa a pozvi aj priateľov

Нравится: 11 тыс.

Len pre zábavu

Нравится: 8,1 тыс.

Для развлечения

Нравится: 43 тыс.

Citáty zo života, priania na pekný deň, blahoželania k meninám … pridaj sa k nám ↓

Нравится: 17 тыс.

Len pre zábavu 🙂

Нравится: 13 тыс.

Priania na dobré ráno, pekný deň, večer… pridajte sa a potešte svojich blízkych a priateľov…

Нравится: 42 тыс.

Stranka plna humoru a zabavy.Krasne se bavte smich leci 🙂

Нравится: 72 тыс.

Vzácni ľudia sú tí,ktorí pomôžu bez toho,aby za to niečo očakávali.

Нравится: 49 тыс.

Deň bez smiechu je stratený deň…