Ve druhém díle našeho seriálu po Estonsku opustíme hlavní město a vydáme se na jihovýchod, do univerzitního města Tartu. Tady se nachází druhý největší (ale zato nejstarší) estonský pivovar s neestonsky znějícím jménem Albert le Coq.
Tartu, druhé největší město v Estonsku, leží na březích řeky Emajõgi. Příchozí velmi záhy pocítí jeho příjemnou atmosféru, která se v mnohém od rušného Tallinu liší.
Oproti trochu hektické metropoli je v Tartu víc zeleně, příjemných kaváren a především studentů, neboť se tu nachází nejstarší univerzita v celém Pobaltí. A protože má i dnes náležitou prestiž, většina vzdělaných Estonců touží studovat právě tady.
Není třeba zdůrazňovat, že studenti také tvoří nemalý podíl spotřebitelů piva z místního pivovaru…
Ten byl založen jako vůbec první pivovar na území Estonska v roce 1826. Dnešní areál na předměstí Tähtvere pochází z roku 1879 a cihlová věž sladovny, která připomíná maják nebo hradní věž s cimbuřím, se stala jednou ze stavebních dominant Tartu.
Každý, kdo přijíždí do Tartu po silnici z Tallinnu, si jí hned všimne. Ke svému exoticky znějícímu jménu přišel pivovar v roce 1913, kdy ho zakoupila firma belgického obchodníka Alberta le Coq., který se už od roku 1807 v Londýně zabýval exportem piva typu russian imperial porter do Ruska.
To se stalo velice populárním a tudíž hojně napodobovaným. Aby zabránil nekalé konkurenci, rozhodl se A. le Coq podnikat přímo na území Ruské říše, která tehdy zahrnovala i Estonsko. A tak zakoupil tartuský pivovar. Historie neobvyklé značky má ještě jednu nedávnou zápletku.
Po okupaci Estonska Sovětským svazem byl pivovar pochopitelně bez náhrady zestátněn. Ale v 80. letech, v době určitého tání, sovětská vláda kupodivu zaplatila potomkům Alberta le Coqa finanční kompenzaci, díky které se vzdali práv na značku.
Po vzniku samostatného Estonska tak měli v pivovaru o jednu starost s případným známkoprávním sporem méně, když se rozhodli k tradiční značce vrátit.
V areálu pivovaru se nachází od roku 2003 muzeum, které rozhodně doporučuji navštívit. Otevřeno je ve čtvrtek a v sobotu (trochu nepochopitelné otevírací dny mají všechna muzea v Tartu) a v ceně vstupného je kromě prohlídky muzea i exkurze do provozu a na závěr oblíbená degustace.
Po trochu rozpačitém postávání u vrátnice do pivovaru (samotné muzeum není nijak značeno) se nás ujal sympatický průvodce, který, jak se ukázalo, přímo v provozu pracuje. Naše první kroky tedy vedly do varny, místní chlouby. Doslova sterilně čistá a počítačem řízená, nenabízí moc pivovarské poetiky.
Zlatým hřebem prohlídky tak pro mě byl výstup na vrcholek venkovních CK tanků (prvních v bývalém Svazu), z jejichž obslužné plošiny se nabízí nádherný výhled na okolní čtvrť Supilina s pro Estonsko typickými dřevěnými domky. Pracovníci pivovaru ho hrdě označují jako „a million dollar view“.
Milovníci pivovarské historie si naopak přijdou na své v samotném muzeu, které se nachází ve zmíněné bývalé sladovně. Ta byla mimochodem ještě před pár lety plně funkční, podobně jako řada muzejních exponátů. Jak si povzdechnul náš průvodce, v posledních letech SSSR se modernizaci moc nedalo, a tak se řada předmětů stěhovala do muzea přímo z provozu.
Krom nich shromáždilo muzeum i spoustu historických artefaktů, mezi jinými i překrásnou kolekci meziválečných fotografií pivovaru a města nebo třeba osobní žejdlík cara Alexandra, který byl velkým milovníkem místního piva. Prohlídku jsme zakončili avizovanou degustací ve stylovém výčepu v třetím patře sladovny – muzea.
Protože v naší skupině kupodivu převažovaly dámy, průvodce nám k ochutnání nabídl nejen pivo, ale také ochucené cidery, kterých pivovar spolu s limonádami a minerálními vodami vyrábí spoustu druhů.
Tím se dostávám k tomu, jaká piva vlastně pivovar A. le Coq vaří. Vlajkovou lodí a také zřejmě jediným pivem, které je běžně k dostání točené, je A. le Coq Premium, klasický světlý ležák světle zlaté barvy a možná trošku fádní chuti.
Je k dostání po celém Tartu a okolí a každý správný místní patriot ho pije, i když se možná ve slabé chvilce přizná, že mu Saku Hele chutná o chloupek víc. Zasvěcení tvrdí, že ten příslovečný chloupek má na svědomí voda, která je v Tartu horší kvality. Existuje i varianta A.
le Coq Premium Extra
, která upoutá především designově perfektní lahví netradičního tvaru. Standardním, na tmavé pivo příjemně lehkou chutí vynikajícím pivem je Tõmmu Hiid, také A. le Coq Pilsner je spíše na hašení žízně než výrazný chuťový zážitek.Osobně mě víc zaujal světlý ležák Alexander, tradiční pivo z Tartu, na jehož etiketě se objevuje právě typická věž sladovny s cimbuřím. Jako většina ležáků v Estonsku, je o poznání méně hořký než piva, na která jsme pod tímto označením zvyklí u nás. Zajímavé pivo je také A.
le Coq Red Imperial příjemně tmavě jantarové barvy, na které jsem ale narazil pouze v zimě, takže se zdá, že je buď vařeno sezónně, nebo od jeho výroby pivovar upouští. Celoročně je naopak k dostání A. le Coq Double Bock s úctyhodnými 8% alkoholu. Bohužel, z jeho chuti vyčnívá právě jen alkohol a jinak příliš stylu bock neodpovídá.
Mezi Estonci je ovšem dost populární, čemuž odpovídá i to, že je k dostání i v dvoulitrových PET lahvích. Podobně je na tom ještě silnější světlý Saaremaa Tuulik, který má procent alkoholu dokonce deset.
První část názvu upomíná na stejnojmenný estonský ostrov, kde se původně pivo vařilo, druhá pak v překladu znamená větrný mlýn, což je typický prvek krajiny právě na estonských ostrovech (dostal se i na etiketu, která je podle mě jedna z nejhezčích estonských). Majitel pivovaru v Tartu v 90.letech koupil také pivovar Saaremaa Õlletehas, který ovšem zanedlouho zavřel a výrobu některých piv přesunul do Tartu. Do dneška vydrželo právě jen toto.
Historicky značku A. le Coq bezesporu nejvíc proslavilo pivo typu baltic porter, nebo chceme-li imperial stout. Právě kvůli jeho výrobě kdysi firma le Coqů do Tartu přišla.
A přestože v dřívějších složitých a nelehkých časech porter zmizel v Tartu z výroby (poslední várka byla uvařena roku 1969), v roce 1999 byla jeho tradice obnovena. Tak jako v případě jeho konkurenta ze Saku, i A.
le Coq Porter
se dostává k zákazníkům v čase předvánočním a dávno před tím, než roztaje sníh, není už k dostání, až zase za rok. Tím v sobě nese kouzlo po většinu roku nedostupné lahůdky. Měl jsem proto radost, že jsem ještě v březnu jednu láhev sehnal a mohl ochutnat.Rozhodně mě nezklamal. Chuť je plná, možná trochu méně vrstevnatá než u Saku Porteru, ale rozhodně je to báječný společník v čase, kdy za okny řádí mrazivá estonská zima.
Poslední přírůstek do rodinky piv z tartuského pivovaru mě mile překvapil. V zemi, tradičně vyrábějící piva spodním kvašením, se poprvé objevuje svrchně kvašené pivo díky zavedení A. le Coq English Ale na začátku letošního roku.
Je to nejen zajímavé osvěžení, ale i velmi dobrý reprezentant svého stylu a nezbývá než doufat, že si získá brzo popularitu a udrží se ve výrobě. Finský majitel tartuského pivovaru, pivovar Olvi, zavádí podobné pivo i v Litvě a Lotyšsku, což je docela sympatický pokus o „pivní osvětu“.
Vzhledem k tomu, že Estonci jsou v přístupu k pivu podstatně méně konzervativní než třeba Češi, má tenhle ale docela dobré vyhlídky.
Jak už jsem se zmínil, Tartu je městem univerzitním, a tedy pochopitelně městem kaváren, hospod, barů a klubů, takže možností, kam zajít na pivo (tedy především na A. le Coq) je nepřeberně. Pokud člověk zatouží po nějaké pivní zajímavosti, i tady má na výběr.
První takovou možností je restaurace Õlle Tare. Pokud vyjdete po ulici Alexandri směrem z centra, na jejím druhém konci najdete ve čtvrti malebně chátrajících dřevěných domků a továrniček cihlový dům se vstupem ve tvaru typického estonského pivního poháru.
Našince možná potěší, možná odradí vývěsní štít Krušovic, ale uvnitř čeká příjemné překvapení v podobě zde vyráběných, nepasterovaných a nefiltrovaných „živých“ piv Pilsner, Märtzen a Dunkles.
Hospoda v německém stylu s číšníky v bavorských oblečcích a cenami ne právě lidovými sice balancuje na hranici vkusu (a možná i za ní), ale pivo určitě za ochutnání stojí.
Mým, a nejen mým, favoritem se ale v Tartu stala jednoznačně restaurace Püssirohu Kelder. Trochu podivné jméno (ale co v estonštině nezní podivně…) znamená v překladu zhruba „prachový sklep“, což vychází z původní funkce celého prostoru, který vznikl jako sklad prachu na rozkaz carevny Kateřiny II. roku 1768.
Nachází se v malém parčíku hned za Radničním náměstím a z venku je vidět vlastně jen obrovská cihlová zeď, protože celá impozantní prostora je ukryta ve svahu kopce. Interiér s cihlovou klenbou vysokou přes 20 metrů a dvěma dřevěnými patry je skutečně monumentální a v zimě i útulně teplý, zatímco v létě skýtá příjemný chládek.
Atmosféra je velice uvolněná a přátelská, protože podstatnou část návštěvníků tvoří studenti, kteří to mají z většiny poslucháren opravdu jen pár kroků. S tím souvisí i další sympatický rys, mírné ceny.
Přestože by se dala v tak atraktivní lokalitě a prostoru vybudovat exkluzivní drahá restaurace, večeře v Püssirohu Kelder váš rozpočet rozhodně nezruinuje.
V pivním menu se pak skrývá další příjemné překvapení, polotmavý speciál House beer, který vyrábí výhradně pro tuto restauraci pivovar Saku.
S osmaženými kousky chleba potřenými česnekem, klasickou to estonskou pochoutkou k pivu, chutná výborně a není divu, že spousta hostů si objednává rovnou tuplák, označovaný jako „mužské pivo“, zatímco klasický půllitr nese v menu trochu pohrdlivé označení „ženské pivo“.
Stone Smoker Festival 2020 (vol. 1)
obsah aktuální k datu – 24.8.2020 
psychedelic/stoner/space rock, jazz / blues, elektro, rock profily reportovaných kapel Koonda holaa, Trahir, Purplefox Town, Ploy, NOIX, Marcel Gidote’s Holy Crab, Madhouse Express, Johnny & The Rotten, Cheap Wine, Acid Row, 2.0, Permon Balet Superstar, Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, Simone Joy 299,- Kč (1.vlna), 399,- Kč (2.vlna), 499,- Kč (3.vlna), 599,- Kč (4.vlna), 750,- Kč (na místě) pivo Kozel 11 40,- Kč (30,- Kč malé), pivo Pilsner Urquell 55,- Kč (malé 35,- Kč), pivo Rebel 11 35,- Kč (náhrada za Kozel), nealko pivo Birell 35,- Kč, Cider (0,3l) 55,- Kč, víno (0,2l) 55,- Kč, panák Jameson/Havana (různé druhy) 75-105,- Kč, míchané nápoje 85-95Kč, „vege“ limonáda (různé druhy, 0,3l) 60,- Kč, bramborák se zelín 56,- Kč, chléb s humusem 59,- Kč, Gazpacho 49,- Kč, Jablečný závin 59,- Kč odkaz do externí fotogalerie reporty z událostí nadcházející události archiv událostí fotogalerie
– Velmi specifický až jedinečný areál, který je po právu brán až za kultovní místo celého undergroundu.- parkování i stany jsou blízko areálu
– pohodová atmosféra i lidé
– čistě vege strava (srovnal jsem se s tím, ale vegan nejsem no..)- když jede ve stanu DJ afterparty tak se to nese do stanového městečka jakoby jste na té afterparty spaly
– V sobotu došel v baru (u stage) Kozel 11. Toho nahradil Rebel 11. Za mě to byl spíše klad, ale ne každý to tak bere.
V pátek vcelku velký pařák.V sobotu pařák do asi 14h poté silnější déšť, který postupně slábl až do rána. Ten srazil teplotu, že večer bylo vcelku chladno.
Pátek—-Na místě došlo k přeskládání, kdy se hrálo od 18:10. Simone Joy poté hrát ve slotu Olaf Olafsonn a ti šli poslední.17:00 – 17:40 Simone Joy18:10 – 18:50 NOIX19:20 – 20:00 Ploy20:30 – 21:30 Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip22:00 – 23:00 Acid Row23:30 – 00:30 2.0
01:00 – 02:00 Johnny & The Rotten
Sobota—-15:00 – 15:40 Bobby Píchač16:10 – 16:50 Permon Balet Superstar17:20 – 18:00 Marcel Gidote's Holy Crab18:30 – 19:30 Koonda Holaa20:00 – 21:00 Purplefox Town21:30 – 22:30 Trahir23:00 – 00:00 Madhouse Express
Těsně před festivalem odpadla kapela „Wolfjam“, protože její zpěvák se nemůže dostat z Dubaie. Ty nahradil muzikant „Simone Joy“.Zajímavostí bylo, že občerstvení zajišťovaly „Kuchařky bez domova“. Tato společnost zaměstnává chudé ženy, kterým dává práci a možnost vařit pro veřejnost. Což je velmi dobrý koncept.
Samotný festival je zajímavý svým napojením na hudební klub „Moskva Bílina“ potažmo na „Kafáč Bílina“. Kdy tento klub vznikl krátce po revoluci a již zde hrálo mnoho kapel, které sem zve i muzikant Koonda Holaa (Kamil Krůta).
Stone smoker je festivalem syna zakladatele zmiňovaného klubu a jeho kamarádů. S kapelami jim pomáhá i vzpomínaný Koonda Holaa (Kamil Krůta). Festival má velkou inspiraci ve Francouzké akci jménem Celebration Days Festival. Zakladatele klubu šlo v areálu potkat.
Mimo jiné zde Třebíčský muzikant Pavel Hlaváč prodával obrazy. Dále jsem zahlédl i Lamia Vox s jejím mužem.Zaujalo mne i věkové složení fandů, kdy převažovali lidé odhadem 15 – 26 let. A když si vezmu, že většina vážila cestu až z Prahy tak to opravu musí být fandové.
A když jsem je tak pozoroval, tak ti lidé tou hudbou prostě žijí a to je dobře.
Pátek
/// NOIXPrvní šly hrát tito Pražáci, kteří hrají teprve od roku 2018. Zde se jedná o „Indie Rock“, ale napadl mne i při jejich poslechu i „kraut rock“. Každopádně hudba to byla zajímavá a variabilní s prostorovým vokálem.
Ten byl dosti monotónní, což mne moc nebavilo, ale určité kouzlo to mělo. Ostatně kouzlo podpořil jemný kouř s citlivým osvětlením. Sólový kytarista mi vzhledem a kytarou velmi připomínal kytaristu z Jaye Jayle, potažmo od Emma Ruth Rundle. Celkově jsem velmi mile překvapen a mohu jen chválit.
Škoda, že zde mohlo být odhadem pouze 50 lidí.
/// PloyI druhá kapela pochází z Prahy. Tato trojice hraje „Jazz Fusion“ a jejich kytarista zde předvádí až „orgazmické vyhrávky“, kdy je zde nádech až „Animals as leaders“.
Tím přirovnáním jsme to dosti přehnal, protože Animals as leaders jsou muzikantsky mnohem výš a hlavně na ty vyhrávky vrství další a další a to nejen od kytary. U Ploy jedou vyhrávky podpořené klávesami a řekněme průměrnými bicími. Hudebně tedy ve finále nadšen nejsem.
Zaujaly jejich průpovídky mezi skladbami, kdy prý pouze první track byl jejich a od té doby budou hrát jen cover, protože prý člověk stejně nic lepšího nezahraje. Například moravskou skladbu Rosenka věnovali Radimu Hladíkovi, prý to poznáme hned, ale já teda ne.
Poslední skladba se jmenovala „Zvíře s dvěma hřbety“. Další zajímavostí bylo triko kytaristy s kapelou Napalm Death. Suma sumárum průměr až podprůměr a příště klidně vynechám.
/// Simone JoyTento muzikant je znám i jako Kazat3ll, kdy pod jménem „Simone Joy“ hraje zdá se velmi krátce. Zde byl náhradou za kapelu Wolfjam. Jeho „alternative rock“ nezněl špatně. Ve vokálu mi přišlo, že je hodně inspirovaný Nirvanou a jejím zpěvákem Kurt Cobain. Hudebně zde moc vymyslet nejde s 1 kytarou, častými výpadky světel a elektřiny.
A tak je zde snaha o zajímavé texty, kde jeden byl o dívce kterou mlátil její otec. Další byla jeho první španělská skladba o jeho kamarádce která tu shodou okolnosti dnes je. Simon byl nadšený z množství lidí, kteří se na něj zašli podívat. Mohlo jich být odhadem 100 včetně těch co jen seděli a třeba ho ani nevnímali. Celkově průměr co nenadchne, ale ani neurazí.
Proč ne.
/// Acid RowNastal čas na jednoho z osobních headlinerů celé akce a to na tuto „Psychedelic Doom Rock / Stoner Rock“ kapelu. Jedná se opět o Pražáky. i jim se nevychnuly technické potíže s pódiem, kdy jim vypadlo osvětlení stage, které si vynahradili velmi silnou žárovkou, která visela ze stage.
Její použití nebylo zrovna ideální, když přes ni mnohdy nebyl vidět ani zpěvák, ale zas lepší jak úplná tma a nevidět nic. Dorazilo na ně odhadem 200+ lidí k tomu mnoho dalších sedělo v okolí stage. Celkově zde byla jedna z nejsilnějších účastí z celého ročníku. Ono ještě aby ne, když jejich hudba je hutná a opět by šel zmínit oblíbený „buldozer“.
V pomalejších rytmech je cílit hutnost z vod doom metalu, či sludge metalu, aby pak zrychlily tak že z toho je příjemná, skočná až divoká hudba alá Truckfighters. A právě ta skočnost rozhoupala první řady fandů kdy alespoň 30 z nich hopsalo až z toho vznikl pomalu kotel. Opravdu skvělý pohled na bavící se lidi a kapelu.
V koncovce zazněl i speciální pomalý song „Sublime“ po kterém se kapela nechala vyhecovat k přídavkům. Ty prý zasvětí starým vypalovačkám, kdy první z nich byla asi od zmiňovaných Truckfighters (ruku do ohně bych za to nedal). Celý set podpořil „vodní světelný efekt“, který jsem poprvé viděl v koronavirovém streamu kapely Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip.
To, že to je ten samý člověk mi potvrdil přímo on sám. Celkově vynikající set a nejspíše i nejlepší z celého ročníku.
/// 2.0Další v pořadí nastupilo toto duo z Vrchlabí s jejich „Garage Stoner Rock“. Oba členové mají vokál a hrají, pro dua, tradičně v kombinaci kytara+bicí. I oni měli podporu „vodního světelného efektu“. Na zvukovce hráli „Alice In Chains – Stone“. Samotný set byl až překvapivě variabilní a velmi zajímavý.
Dokonce se zde rozjel menší „kotel“ alá předchozí Acid Row. Zazněl i jejich nový song o „internetových haters“, či cover „Daniel Johnston – Rocket Ship“. Daniel Johnston mají rádi, že prý to byl schizofrenik a tak to mají rádi. Na úplný závěr zahráli nehynoucí hit „Black Sabbath – War Pigs“.
Celkově skvělý set a jedno z největších překvapení ročníku.
/// Johnny & The RottenPrvní zahraniční kapelou byli tito Rakušané a jejich „GaragePsyche Punk“. V areálu byla i větší partie německy mluvících fandů, tak očekávám, že ti tu byli s touto kapelou, či dorazily skrze ni. Kapela měla i vlastní kameramanku.
Od hudby jsem čekal nadprůměr, ale dostal jsem mnohem víc. Jejich hudba pulzuje mezi ostřejším stoner rockem, ale i punkem a celé je to tak krásně promotané, že to jednoduše baví. Chlapi jsou i slušní muzikanti a to vše udělalo jeden z nejlepších setů ročníku.
Mohlo na ně stát odhadem jen 80 lidí, což není moc. I tak se zde se rozjel kotel, který jen čekal na první „nakopávací“ skladbu. Zaujalo uvádění jednoho ze songů slovy „next song is about Fishes“. Zaujala mne zde duhová vlajka s nápisem PEACE.
Dle něj to zdá se není LGBT vlajka, ale vlajka pacifismu.
/// Olaf Olafsonn and the Big Bad TripTento „Psychedelic / Stoner Rock“ je opět z Prahy jako skoro každá kapela tento den. Chlapy jsem viděl nedávno v Brně a i zde byla má očekávání velmi vysoká. Bohužel nastala změna programu a tudíž nehráli v 20:30, ale začali až v 2:30 ráno. To bylo hodně pozdě a na place na ně zůstalo pouze odhadem 60 lidí.
set podpořil „tradičně“ „vodní světelný efekt“ a kouř. U kouře bych měl výtku, že jej mělo být o něco víc. U kapely je super sledovat ty siluety. Co se hudby týče, tak ta byla opět skvělá, atmosferická, až snová. Asi v půlce setu koncert obohatila vsuvka třech polonahých žen „alá koncert na Brutal Assault“. Právě ony mnoho fanoušků probudily ze snů.
Set i přes silnou únavu krásně plynul a ani na vteřinu mne nenapadlo odejít spát. Konec nastal až v 3:40 ráno, kdy kapela dokonce zahrála přídavek. Ten vlastně nikdy nedávají a budou jej hrát teprve podruhé vůbec. Skvělý set, ale skrze únavu před něj řadím jak ten na Bajkazylu, tak ten na Brutalu.S chlapama jsem se krátce pobavil v sobotu a při jejich nedělním odjezdu.
Opět mohu konstatovat, že jsou velmi vstřícní a v pohodě chlápci. Potěšilo mne, že mne hned poznaly.
/// DJ stanV průběhu dne jsem navštěvoval DJ stan, kde se jelo na vlnách Stoner/Psychedelic což je naprosto ideální.
Zazněly zde Black sabbath, Rolling Stones, The Doors, Lenny Kravitz – American Woman, The human Exptession – call me down (rozeznal mi to Shazam), Big Tears od Kim Fowley & Knights Of The Round Table (opět poznal Shazam), Witch – seer (opět poznal Shazam), Electric wizard – funeralopolis, a mnoho dalších.
jiný Dj zde pouštěl až country, či jižanský rock a poté i Elvise. Na Elvise se rozjelo mnoho párových tanců. Tudíž hudbu na DJ stage v pátek hodnotím velmi kladně.
Sobota
Dopoledne jsem se zašel podívat do nedaleké vesnice Krasonice na zdejší zámek (v rekonstrukci) a kostel. Bohužel jsem zde nenalezl místní obchod/koloniál.
/// Bobby PíchačNa jeho set začal silný déšť a tak jsem jej oželel a zůstal ve stanu.
/// Permon Balet SuperstarPrvní kapelou dne byly pro mne „domácí“ Permoni, kteří pochází z nedaleké Třebíče. Letos jsem je viděl poprvé v Třebíči a tak jsme tentokrát věděl co se bude dít. Mnoho návštěvníků to však nevědělo.
A tak šlo vidět jejich upřímné překvapení z toho co slyší. Ono popsat co slyší není jen tak, protože škatulka „Alternative rock / Post Hardcore“ zcela nevystihuje to jak jsou žánrově rozkročení. Navíc všechny hudební vlivy k sobě krásně pasují.
Opravdu bych řekl, že to je až extrémně progresivní hudba, která je mnohdy temná a stojí na velmi zvláštních textech. Setu pomohlo i lehké poprchání. Celkově za mne výborný výkon, který si užil i Koonda Holaa.
Pobavil úvod setu, kdy se představili takto „My jsme Permon balet superstar, víc to superstar jak balet. Dáme Vám 4 ošklivé písničky, protože na to máme jen 40 minut.“
/// Marcel Gidote's Holy CrabNásledovala skupina mladíků, kteří hrají „Jazz Rock / Psychedelic Rock“. V jejich řadách je i saxofonista a klávesák. Saxofon byl občas odložen a nahrazen flétnou.
Jejich hudba byla dost specifická a zajímavá a zároveň obohacená o „hippies“ auru. Vliv jazzu byl hodně patrný a i tak byla hudba mnohdy houpavá až skočná.
Bohužel mne postupem času přestávali bavit a ve finále jsem spíše zklamán.
/// Koonda HolaaNastal ideální čas na tohoto muzikanta, který je vlastně spolupořadatelem celé této akce. Žánrově by mělo jít o „country/psychedelic“, ale zrovna u něj to není moc jednoznačné.
Dorazila jej podpořit i jeho manželka s dcerou, které pocházejí z Francie, kde Kamil žije většinu roku. Celkově na něj mohlo stát asi 90 lidí, což mi přijde prostě málo. Ono to co Kamil předvádí s hlasem, kytarou a různými smyčkami je opravdu kvalitní a rozmanité.
K tomu přidejte různé změny kytar, kdy se dostane i na akustickou kytaru. Právě při použití akustiky Kamil pobavil, kdy naváděl lidi ať vezmou trochu slámy a zapálí ji, ať si to pořádně užijeme, že ta skladba je taková táboráková.
Celkově zaznělo mnoho skvělých songů, které již poměrně dobře znám jako například „Satan your kingdom must come down“. Výborný set!
/// Purplefox TownDnes tu ještě nehrál nikdo z Prahy a to změnila tato kapela. Její „Art Rock / Psychedelic Rock“ přilákal hodně lidí a i dle polohy v soupisce bych čekal, že se jedná o kapelu na vzestupu, ač hrají jen od roku 2016.
Hudebně mi přišli jako „hippies Beatles“, kdy mi vyloženě neseděl vokál, který mi přišel až moc jemný/něžný. Vyvažovala to solidní hra na nástroje, ale celkově jsem zklamaný a odešel jsem si raději na večeři.
V tom zklamání budu nejspíše v menšině, protože ostatní lidé se spokojeně pohupovali na rytmech kapely a vypadali velmi spokojeně.
/// TrahirDalší šly na plac opět Pražáci, kteří tentokrát hrají „Psychedelic Doom Rock“. Na jejich set trošku zesílil déšť, ale to mne neovlivnilo v tom jak jsme byl na jejich set natěšený. Kapelu jsem ještě neviděl a bral jsem je za jednoho z osobních headlinerů celé akce.
Hudebně mi to přišlo jako „válivější“ Black Sabbath, či spíše Electric Wizard, okořeněný o až šamanskou auru vyzařující ze zpěváka. V rychlejších skočních pasážích bych opět zmínil kapelu Truckfighters. Právě tyto pasáže opět rozdivočily lidi k vytvoření houpajícího se kotle.
Zazněl i song „Toad“, který je z připravovaného alba na kterém kapela „tvrdě maká“. Následoval skvělý song „Succubus“. Výborný set ač jsem byl lehce promočený.
Kapela velmi děkovala všem lidem co se na ně přišli podívat i v tomto nevlídném počasí a těch lidí zde stálo odhadem 60 a k nim množství po bocích pod střechou.
/// Madhouse ExpressA opět Praha… již mi to připadá jak kdyby se „stoner/psychedelic“ kapely vyskytovaly jen a pouze v tomto městě. Madhouse hrají „Psychedelic Rock“ a i je jsem považoval za jednoho z osobních headlinerů celé akce.
Jejich set začal s asi 15 minutovou sekerou, ale vyplatilo se počkat. Hudba byla krásná uvolněná s hippies nádechem a působila velmi snově. Kombinace snovosti a ospalosti fungovala v mém případě dokonale. Balancoval jsem na hraně snů a hudbu jsme si užíval hodně specificky.
Opravdu parádní hudba, kterou okořenily i o Theremin. Dokonce zde nastal na pár chvil i „plavec“, což mne velmi překvapilo, ale proč ne. Na závěr se kapela nechala vyhecovat tradičním „ještě jednu“.
Chlapi poté dali asi 3 skladby mezi kterými byla i jedna věnovaná pro nějakou Lauru, která má tento den narozeniny (asi song She knows). Výborný set.
/// Cheap WineJako poslední šla druhá zahraniční kapela, která přijela z Francie. Zde se jednalo o „Heavy Psychedelic Blues“, které bylo okořeněné o theremin, dvoje klávesy a dokonce 3 podpůrné vokály. Ty vokály jsem moc nepochopil, protože mikrofón měl snad každý z členů.
Na opakovanou žádost „one more mikrophone“ zvukaři asi jen tak nezapomenou. Ostatně i to, že v kapely jsou dva klávesáci mi přijde zbytečné. Každopádně má únava byla silná a tak jsme cíleně poslech pouze 2 skladby a mizel jsem spát.
Dojem z kapely mám, že to bylo „utahanější“ a příliš mne to nebavilo, ale kdo ví kdybych měl energii tak bych byl třeba spokojen.
/// DJ stanI v sobotu jsem se občas stavil do DJ stanu. Bohužel tento den zde hrálo samé „elektro“ a ani 1x jsme zde nenarazil na něco co by mne bavilo. Tudíž tento den šla tato scéna mimo mě.
– top kapely festu (za mě): 1. Acid Row 2. Madhouse Express 3.Johnny & The Rotten 4. Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip 5. Trahir 6. Permon Balet Superstar 7. Koonda Holaa 8. 2.0 9. NOIX
– zklamání festu (za mě):
1. Marcel Gidote's Holy Crab 2. Purplefox Town
– příjemné překvapení festu (za mě):
1. NOIX 2. 2.0 3. Johnny & The Rotten
Pivní novinky | České pivo – České zlato
Publikováno:před 6 letyZdroj:iDNES.czAutor:Radek Laudin, František JirkůJihlava
„Kdyby se miliony Číňanů daly na pochod…“
Naopak jihlavští komunisté vítají podle očekávání upevnění kontaktů s Čínou. S memorandem budou souhlasit. „Spolupráce mezi národy je potřebná, ideologické problémy v tom nevidím. Můžeme být rádi, že je Čína konsolidovaná země. Kdyby se miliony Číňanů daly na pochod, to by byl konec světa,“ uvedl zastupitel Pavel Šlechtický (KSČM). Podle něj i německý Heidenheim, který je partnerským městem Jihlavy, má „družbu“ s čínským městem. Šlechtický by uvítal, kdyby čínské peníze pomohly přes pivovar Dukle Jihlava. „Ale to je zatím běh na dlouhou trať,“ dodal.
Čína a hokej? Proč to neprozkoumat, ta myšlenka se nabízí
Proti bratření s čínským městem naopak dlouhodobě vystupuje náměstek primátora Jaromír Kalina (KDU-ČSL). Ten byl před vstupem na radnici sládkem v jihlavském pivovaru. A bere jako fakt, že je dnes Ježek v čínských rukou. „S tím já nic nenadělám. Uvidíme, co to přinese,“ popsal Kalina. Podle něj teď leckoho napadne, že by linka Čína – investor – Ježek mohla pomoci Dukle. „Pokud ta možnost bude, tak proč tu cestu neprozkoumat. Ta myšlenka se logicky nabízí. Nevylučuji, že se o tom bude jednat,“ dodal. Velkým zastáncem užšího spojení s Čínou je náměstek primátora Vratislav Výborný z ČSSD. Navíc je jako slávista rád, že má nyní slavný fotbalový klub majitele z Číny. Zatím ale považuje za předčasné stejné spojování s Duklou. „Oni mají dost peněz. Projevil jsem v Číně zájem o jejich investice tady v Jihlavě. Oni to nezavrhli,“ dodal Výborný. Pokud zastupitelstvo vše schválí a podá Číně ruku, tak svoje kontakty náměstek oživí a bude do města přitahovat investice. Výborný ví, že bez pořádné finanční podpory se Dukla do extraligy nevrátí. Je i příznivcem plánu, aby Číňané ve městě podpořili výstavbu kongresového centra. Pro schválení memoranda je i opoziční hnutí ANO. „Čína je ekonomická velmoc, tak proč se tomu bránit,“ popsal Radek Popelka (ANO). Obává se ovšem, že přes čínského investora v pivovaru Ježek nevede přímá cesta k prodeji Dukly Jihlava.
Nemůžeme Čínou pohrdat. Takový názor je v ODS v menšině
Jaroslav Huňáček (ODS) nedávno v Číně byl jako člen krajské delegace. Podle něj není Vysočina v situaci, aby mohla pohrdat investorem tohoto typu. V ODS je se svým názorem v menšině. „Chápu, že je tam otázka lidských práv, vím o ní a mám s ní problém. A čínská strana to o mně věděla, proklepli si mě předem slušně. Ale musím říct, že to v Číně nefunguje až tak, jak se tady deklaruje,“ popsal Huňáček. Když se dozvěděl, že Číňané začnou ovládat v rámci Pivovarů Lobkowicz i Ježka, byla jeho první reakce: „Fajn, konečně bude v Číně pořádný pivo, protože to, co oni tam mají, se nedá moc pít. Teoreticky by to mohlo mít dobrý dopad na export. Protože oni umí leccos obšlehnout, ale uvařit dobrý pivo, to ne,“ zasmál se. Podle něj je prostor pro jednání, aby Číňané pomohli hokejové Dukle. Nejprve je ale nutné schválit memorandum. „Pak můžeme přijít a říct: budeme si pomáhat. Pivovar dlouhodobě podporuje Duklu, tak pojďme najít ještě lepší způsob nebo větší peníze. Ale bez dohody o spolupráci je to jalové,“ doplnil architekt, který chodí na zápasy hokejistů odmalička. Považuje se za dukláka tělem i duší. „Měl bych asi trochu mentální problém, že by byl hlavní sponzor Dukly Číňan. Ale pokud by se Dukla dostala do extraligy a hrála, co jí náleží, byl bych ochotný to překousnout. Horší by pro mě bylo, kdyby klub připadl ruskému oligarchovi,“ dodal zastupitel ODS.
Poznal, že soukromý sektor je v Číně s politikou významně provázaný. S memorandem se tam našim podnikům lépe jedná.