Drogy škodí fyzickému i psychickému zdraví a měl by ses jim vyhýbat.
Není náročné dostat se k jakýmkoli běžným drogám a LSD rozhodně není výjimkou. Za přibližně 250 korun můžeš koupit papírek s kapkami speciální tekutiny, která následujících 8 až 12 hodin promění na dobrodružství nepopsatelných rozměrů, ale tvou psychiku může rozbít na kousky.
V tomto článku se dozvíš:
- Co se s člověkem děje po požití LSD
- Jaké šílené iluze a vizuály člověk uvidí při jaké dávce
- Zda po požití LSD hrozí smrt či schizofrenie a jaká další rizika zde jsou
- Jak LSD ovlivňuje mozek a proč mohou být následky vzácně i trvalé
- Proč vznikají špatné tripy a jak proti nim bojovat
- Jak jsou na tom s LSD Češi
Keď si dáš LSD: Aké účinky a smrteľné riziká prináša halucinogénna droga, ktorá ťa odpáli do inej dimenzie? Zdroj: reddit/ObbCaptVious
LSD, elko, acid, známka, trip či kyselina jsou označení pro silnou psychoaktivní látku, nejčastěji vyskytující se jako tekutina nakapaná na papírky, přičemž každý obsahuje určité množství dávky.
Motivy na barevných papírcích mohou, ale nemusí označovat výrobce, podobně jako press (rýhy, obrazce) na tabletách extáze. LSD je v Česku ilegální podle zákona 167/1998 Sb.
Zákon o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů.
„Je těžké popsat účinky LSD, jelikož každý prožívá něco jiného. Často nám chybí slova, neboť takové pocity běžně neprožíváme,“ popisuje účinky drogy psychiatr a psychoterapeut MUDr. Martin Šurkala ze Slovenské psychedelické společnosti.
Pokud se bude člověk na běžné dávce LSD dívat na trávník, uvidí, že stále je to tráva, ale barvy jsou jasnější a jednotlivé lístky trávy jako by tvořily geometrické obrazce, v nichž možná uvidí jiné objekty nebo obličeje.
Vizuální efekty jsou však jen jedním aspektem psychedelického zážitku. Psychedelické látky způsobují změny interpretace reality téměř na každé úrovni psychického přežití: Mění se vnímání, myšlení i nálada.“ LSD se dokonce svého času používalo i jako psychiatrický lék. Ilegalizované a zneužívané začalo být až v 70. letech.
LSD však skrývá jedno obrovské riziko, které sdílí s ostatními ilegálními drogami. Na pohled nemáš šanci zjistit, zda papírek opravdu obsahuje LSD nebo ne.
Případy padělání drog jsou velmi časté a za účelem zisku může být částečnou nebo úplnou náhradou nebezpečná látka. Jednou z nich může být například halucinogenní sloučenina 25I-NBOMe, která má na svědomí životy lidí.
Ani po požití nemá člověk šanci vědět, co přesně to do sebe dal a v konečném důsledku všechno stojí na tom, jak důvěřuje svému zdroji. Proto bys neměl neznámé látky nikdy požívat.
Keď si dáš LSD: Aké účinky a smrteľné riziká prináša halucinogénna droga, ktorá ťa odpáli do inej dimenzie?
Šest papírků výše bylo testováno v laboratoři. Pět z nich obsahuje LSD, jeden látku 25I-NBOMe, jejíž požití může skončit smrtí. Dokážeš s jistotou říci, který papírek obsahuje nebezpečnou látku a který LSD?
Ne a zřejmě to nedokáže ani tvůj dealer, který to nakupuje v zahraničí. A to je pointa – každý papírek LSD může ve skutečnosti obsahovat cokoli. Největší nebezpečí LSD se skrývá v padělání. Pokud bys hledal LSD a někdo by ti na ulici prodal druhý, zeleno-žlutý papírek, mohlo to skončit bojem o život.
Keď si dáš LSD: Aké účinky a smrteľné riziká prináša halucinogénna droga, ktorá ťa odpáli do inej dimenzie? Zdroj: reddit.com/bigrancho
Co se děje v hlavě?
Jako většina drog, i LSD úzce souvisí s neurotransmitery, které se někdy nazývají také hormony štěstí (i když dokáží vyvolat snad ledajakou emoci). Serotonin a dopamin hrají důležitou roli i zde. Ale na rozdíl od většiny drog, LSD téměř vůbec nezpůsobuje jejich vyplavování, akorát působí na jejich receptory v mozku.
Serotonin je zodpovědný za náladu a pocity na člověka z dlouhodobého a hlubšího hlediska. Chuť spát, deprese, smutná nálada, bolesti. Čím více ho máme, tím lépe a bezstarostněji se cítíme.
Dopamin ovlivňuje tvé aktuální pocity a každodenní nálady. Jak moc tě rozhodí hádka, jestli tě štve dnešní ošklivé počasí nebo jak moc se směješ kamarádovým hloupým vtipům. Rovněž zprostředkovává pocity odměny či výhry.
Serotonin, LSD a dopamin
Keď si dáš LSD: Aké účinky a smrteľné riziká prináša halucinogénna droga, ktorá ťa odpáli do inej dimenzie?
LSD, tedy dietylamid kyseliny D-lysergové, se na některé z receptorů ze serotoninových a dopaminových systémů váže. Více se neví, ale vědci předpokládají, že vliv molekul LSD na receptory zvyšuje úroveň glutamátu v mozkové kůře, tedy tekutiny, kterou nervové buňky používají k posílání signálů.
Výsledkem je tedy jinak vnímající a přemýšlející mozek, který je speciálně citlivý na některé impulsy, které procházejí přes receptory, na které se navázalo LSD.
Zatímco MDMA nebo kokain aktivně ovlivňují vyplavování dopaminu a serotoninu, což vede k euforickým nebo energickým pocitům, LSD se jejich úrovně nedotýká. Pracuje pouze s jejich receptory, což má své dobré i špatné stránky.
Lidské tělo se vyhne depresím ze serotonin drop, tedy když člověku na druhý den chybí dostatek hormonů. Na druhou stranu zase může dojít ke stresům na molekulární úrovni. Nenávratné poškození však při užívání LSD nehrozí.
Rizika užívání LSD
Jak sis už přečetl výše, největším rizikem LSD je, že bez testování nedokážeš zjistit, co se na papírku vlastně nachází.
„Z dat víme, že v případech, kdy je LSD padělané (9–15 % případů, jsou nejčastěji jako LSD prodávané látky z kategorie takzvaných nových lysergamidů, kam patří například 1P-LSD, ETH -LAD či ALD-52.
O nich máme zatím omezené množství poznatků, ale jsou podobné jako LSD.“
„Naopak, za nebezpečnou látku může být považováno takzvané NBOMe, konkrétně 25I-NBOMe a další látky z této série, které se také ve světě vydávají za LSD.
Zde je na rozdíl od LSD nebo výše zmíněných látek riziko smrtelného předávkování,“ prozrazuje expert na adiktologii, Mgr. Martin Pažitná, zakladatel SAPAS.
Zdůrazňuje, že pokud si už rozhodneš užít LSD, sežeň si alespoň testkit na domácí testování.
LSD si nevytváří závislost, ale lidskou psychiku může trvale ovlivnit. Jelikož látka aktivuje receptory v mozku, při častém požívání se u lidí s predispozicemi mohou vyskytnout závažná psychická onemocnění – psychózy, halucinace či dokonce i schizofrenie.
Po padělání papírků zde je další velké riziko, špatný trip, tedy když vesmírný výlet nejde podle představ a do hlavy se začnou vkrádat špatné myšlenky. Vyvolat špatný trip může tvé okolí, špatný zdravotní či psychický stav a při větších dávkách je vnímání natolik citlivé, že se mu může znelíbit opravdu cokoli. Více o špatných tripech níže.
LSD ve finále nedokáže způsobit mnoho fyzických problémů a raději je třeba myslet na možné psychické problémy. Rozhodně se mu však vyhni, pokud právě užíváš jiné ilegální látky nebo jsi na antidepresivech.
Keď si dáš LSD: Aké účinky a smrteľné riziká prináša halucinogénna droga, ktorá ťa odpáli do inej dimenzie? Zdroj: rollsafe
Co očekávat po požití?
LSD nejčastěji přichází jako papírek podobný těm, kterými jsi na základní škole vpíjel a sušil inkoust. Tentokrát je v něm však místo inkoustu samotná droga, která putuje přímo pod jazyk na přibližně deset minut, dokud se nerozpustí.
Nástup LSD se pohybuje někde mezi 30 a 60 minutami. Na rozdíl od mnoha jiných drog, LSD má nevýraznou chuť.
Předplať si REFRESHER+ a získej další výhody
Tento článek dočteš bezplatně, ale s předplatným REFRESHER+ získáš přístup k více než 2435 zamknutým článkům a dostaneš další benefity.
VÍCE O PŘEDPLATNÉMKdykoli ho jednoduše zrušíšS REFRESHER+ můžeš získat tyto benefityVÍCE
Délka a intenzita tripu se přímo odvíjejí od tvé hmotnosti či rychlosti metabolismu, ale v první řadě, na velikosti dávky.
| Množství | Účinky |
| 50–100 mikrogramů | začátečnické množství; malé změny v pocitech a ve vnímání barev či objektů; do hlavy vbíhají staré vzpomínky a vtipné myšlenky; většinou však chybí typické vizuální iluze |
| 100–150 mikrogramů | běžné množství; silnější vizuální iluze; rozmazané body ve výhledu; všude vidíš zajímavé vzory, obličeje, postavy a předměty; při zavřených očích se vynořují fascinující představy |
| 150–300 mikrogramů | silné množství; intenzivní, silné barvy; silné optické iluze; mysl ztrácí mentální bariéry a propojuje si myšlenku s myšlenkou, člověk může dospět k život měnícím závěrům a zjištěním |
| 300–500 mikrogramů | velmi rizikové množství; silné halucinace (i zvukové) a představy; zrychlená mysl automaticky odpovídá na jakýkoliv podnět; zrak už vidí jen vzory, které jsou na kilometry hluboké a extrémně složité |
| 500+ mikrogramů | velmi rizikové množství; mimotělní zážitky; možný rozpad ega; silně rozmazané vidění; ztráta kontroly nad vlastním tělem; vědomí je natolik odlišné, že ho normální vědomí nedokáže popsat ani pochopit |
Zdůrazňujeme, že „optické iluze“ nebo „ztráta mentálních bariér“ mohou být pozitivní, ale také negativní. Každá psychedelická droga může skončit úžasnou kosmickou cestou plnou fascinujících objevení, ale také psychickým mučením při špatném tripu.
Zatímco při marihuaně jsou špatné tripy o něco vzácnější, při LSD tě může rozhodit i nervozita z tvé první dávky či špatné naladění tvého okolí. Na LSD je třeba pohlížet jako na nástroj, který člověku odhalí jiný způsob vnímání, ne jako na rekreační drogu pro zábavu. V případě špatných myšlenek je nejlepší odevzdat se stavu, přijmout ho a spolehnout se na vnitřního autopilota.
V takových situacích není ostuda požádat o pomoc, googlovat rady, poslouchat uklidňující hudbu, zavolat si k sobě dobrého přítele a v případě extrémních panických návalů či útoků hrůzy jsou tu pro tebe vždy online lidé na specializovaných chatech, pokud dokážeš používat počítač. Boj proti stavu ho jen zhoršuje.
Pokud jde o zdraví, volej 112 a neboj se důsledků
„Psychedelickou zkušenost ovlivňuje stav mysli, okolí (setting) a dávka. Při náročném tripu se nejsnáze docílí zklidnění změnou settingu, čili prostředí a vnějších vlivů. Doporučuje se také zaujmout klidnou, příjemnou pozici těla a zkusit se na náročnou situaci, která se odehrává „před očima“, dívat jako nezainteresovaný pozorovatel. Oprostit se,“ doplňuje MUDr. Martin Šurkala.
A pojem „náročný trip“ nepoužil jen tak – mezi odborníky je stále populárnější toto pojmenování místo „bad trip“. „Platí, že co tě nezabije, to tě posílí. Klíčovou roli v tomto hraje zpracování takového zážitku. Opravdu si člověk může procházet extrémně náročnými stavy, které se mohou jevit v té chvíli jako nekonečné.“
Keď si dáš LSD: Aké účinky a smrteľné riziká prináša halucinogénna droga, ktorá ťa odpáli do inej dimenzie? Zdroj: rollsafe
Hlavní účinky LSD trvají okolo 8 hodin, v extrémních případech až 12 hodin. Vždy je důležité počítat s nejhorším a mít dostatek času. Jelikož jde o dlouhou dobu, při tripu je třeba pít a jíst. Vařit pod vlivem LSD však není dobrý nápad a je důležité mít vše připraveno.
Mnoho lidí doporučuje mít připravený seznam věcí, o kterých chtějí pod vlivem LSD přemýšlet. Další si zase své zkušenosti s LSD zapisují, aby na svá zjištění nezapomněli a prohlédli si je i střízlivým a běžným okem.
Rovněž je důležité mít připravenou místnost či celý byt, protože se i cesta na WC může změnit na pořádně náročné dobrodružství plné elfů a červeno-zelených šachovnic na stěně.
Keď si dáš LSD: Aké účinky a smrteľné riziká prináša halucinogénna droga, ktorá ťa odpáli do inej dimenzie?
Zvětšené zornice, sucho v ústech, zvýšená tělesná teplota, zimnice či pocení se zřejmě nevyhnou nikomu na LSD, je proto důležité si neustále uvědomovat svůj současný stav. Pij dostatek vody a měj vše na dosah ruky, ideálně i kamaráda, který drogu nepožije.
Vždy se jednou za pár minut zastav a zamysli, jak na tom jsi. Kdy jsi naposledy pil, jestli se nepotíš příliš, jestli ti není špatně nebo ti něco nechybí, co by tvůj zážitek mohlo prohloubit a zlepšit.
Co čekat na druhý den?
Dojezd z LSD trvá několik hodin a slabé účinky či pocity na zvracení lze cítit i 24 hodin po požití. Obvykle je tedy dobrým nápadem jít do postele a přespat závěrečné účinky.
Zbytek je poměrně srovnatelný se silnějším tripem způsobeným marihuanou. Lidé mají lehké pocity na zvracení a nevolnosti, může se jim mlžit před očima či točit hlava. Pokud však pijí dostatek vody a mají dostatek minerálů, například z izotonických nápojů, dojezdy by neměly být problematické. A procházka na čerstvý vzduch, do přírody, vždy pomůže.
Člověk se však ještě několik dní až 3 měsíce nemusí vrátit do normálního stavu a prožívá takzvaný afterglow. Obvykle má více energie a změněné pohledy na svět, ale rovněž je citlivější a všechny náročné situace a těžká rozhodnutí by měl odložit na později.
Pokud se člověku během zkušenosti otevřou vnitřní traumatu nebo jiné problémy, měl by vyhledat odborníka. Terapie pomáhá.
Článek má osvětový charakter a odmítá jakékoli požívání drog. Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
drogy, prevence, odvykání
HALUCINOGENY
Halucinogeny jsou charakteristické tím, že jejich základní účinek spočívá v kvalitativní změně vědomí. Po požití těchto drog dochází často k výrazným změnám psychiky, hloubky a intenzity vnímání. Objevují se zrakové a sluchové halucinace, projevy depersonalizace, deformace času a prostoru.
Halucinogeny přírodní
Durman
Halucinogenní účinky Durmanu byly tradičně využívány jak ve Starém, tak v Novém světě. V Indii byla tato rostlina pokládána za účinné afrodiziakum.
Dlouhé trubkovité květy posvátného durmanu byly falickým symbolem, plody s velkým počtem semen symbolem plodnosti. O durmanu se tvrdilo, že zbavuje ženy studu a semena se jim proto někdy tajně podávala do jídla.
Podobně ale mohli dopadnout i muži, kterým indické tanečnice sypaly semena durmanu do vína. Jejich oblouznění hosté prý pak vyzradili každé tajemství.
Některé indiánské kmeny využívaly durman také k tzv. iniciačním obřadům. Ve středověkém kouzelnictví měly důležitou úlohu a byly součástí čarodějnických mastí, jimiž se mazaly čarodějnice „před odletem na sabat“, tj. aby upadly do zvláštního mrákotného stavu s bohatými halucinacemi a sny.
Většina druhů pochází zřejmě z Ameriky, ale původ durmanu není zcela jasný, neboť užívání bylo rozšířeno ve Starém i Novém světě. Dnes roste od tropů až do mírného pásu, včetně našich nejteplejších oblastí.
Durman je zastoupen asi 20 jednoletými až víceletými bylinami z čeledi Solanaceae, lilkovitých. Lodyhy jsou větvené, listy střídavé, jednoduché a krátce řapíkaté. Květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů a jsou oboupohlavné a pětičetné. Plod je tobolka se zbytky kalicha, pukající čtyřmi chlopněmi nebo nepravidelně. Obsahuje velké množství drobných semen.
U nás je nejznámější druh Datura stramonium, durman obecný, někdy zvaný „panenská okurka“. Je to jednoletá bylina s lodyhou lysou nebo pýřitou, přímou, větvenou a asi 0,5 až 1 m vysokou.
Listy vejčité až eliptické, na bázi klínovité až mělce srdčité, špičaté a na okraji laločnatě zubaté. Kalich s nestejnými ušty, koruna 5 až 10 cm dlouhá, nálevkovitá, bílá nebo fialová.
Tobolky vejcovité, 3 až 7 cm dlouhé, přímé, se čtyřmi chlopněmi, hustě chlupaté.
Aplikace
Jak již bylo zmíněno, ve středověké Evropě byl durman důležitou součástí čarodějných lektvarů, mastí, ale i „nápojů lásky“ a tzv. vykuřovadel.
Využíval se však i ve Střední Asii, Indii, Pákistánu a Afghánistánu, kde byl cenným lékem např. při poruchách erekce.
V těchto oblastech se rozemletý prášek ze semen ještě nyní přidává do vína a lihových nápojů i cigaret nebo marihuany. V Tanzánii jej přidávají do piva “ pombe „, aby se zvýšil jeho opojný účinek.
Durman patří také mezi léčivé rostliny, ale s ohledem na jeho jedovatost je třeba maximální opatrnosti. Například Indové stále používají durmanu při léčení horeček, nádorů, kožních a nervových onemocnění a průjmů.
Účinky
Durman obsahuje v listech a semnech zhruba 0,5% alkaloidů tropanové řady. Tyto tropanové alkaloidy, L-hyoscyamin, atropin, skopolanin jsou hlavními účinnými látkami durmanu.
Psychické účinky tropanů jsou velmi silné – při vyšší dávce zcela mizí koncept reality, objevují se naprosto realistické halucinace – uživatelé například popisují, že rozmlouvali s mrtvými či neexistujícími příbuznými apod. Jakákoliv vědomá kontrola stavu je nemožná. Tyto látky jsou zřejmě ze všech halucinogenů nejnebezpečnější. Riziko špatného odhadu dávky je poměrně značné, toxicita tropanových alkaloidů vysoká.
Lysohlávky
Nepřímé důkazy o rituálním využívání psychedelických hub obsahujících psilocybin existují už z prvního tisíciletí před Kristem. Představují je středoamerické nálezy kamenných sošek zobrazující plodnice hub, z jejichž nohou plasticky vystupuje ženský obličej.
Písemné doklady z předkolumbovského období z oblasti Střední a Jižní Ameriky pochopitelně neexistují – nikdo ale nepochybuje, že místní indiánské kultury halucinogenní houby znali a užívali. První písemné zmínky lze nalézt až v rukopisech španělských mnichů působících na misiích v Mexiku v 16.
stolení. Z konce 16. století pochází také popis masového pojídání omamných hub (které indiáni nazývali teonanácatl) při oslavě korunovace Montezumy II.
Španělé se snažili původní obyvatele katolizovat a násilím je zrazovat od jejich houbových rituálů, což vedlo k tomu, že se houby začaly užívat tajně.
Aktivní látky jsou psilocybin a psilocin, méně důležité jsou baeocystin a norbaeocystin. Psilocin je nestabilní a během sušení se rozkládá. Psilocybin je stálý (byl nalezen i v houbách starých 115 let).
Aplikace
Lysohlávky se užívají peronálně, jí se přímo čerstvé nebo sušené. Průběh samotné intoxikace je značně specifiký.
Po období latence ( několik minut až jedna hodina ) se nejdříve projevují somatické příznaky – zrudnutí obličeje, snížení srdeční činnosti, rozšíření zornic, pocení, bolesti hlavy, třesy ap.
, velmi výrazná bývá euforie, často během větší části intoxikace. Celková délka intoxikace je až 4-6 hodin, v závislosti na dávce a individuálních dispozicích.
Lysohlávky mají poměrně nepříjemnou chuť, proto se užívají různé způsoby jak tuto chuť zakrýt – půl sklenice vody, tři lžičky medu, koření dle chuti (muškátový oříšek, zázvor…), rozemlít houby s kořením, všechno smíchat, vypít; rozmíchat s kakaem, nebo čokoládou; vylouhovat v horkém, silném čaji; rozmixovat v mixéru s pomerančovým džusem; pizza s houbami.
Účinky
Lysohlávky vyvolávají euforii, úsměvnou duševní pohodu, zvýšenou usměrnitelnou aktivitu, zdvořilost a uhlazené chování, mikroskopické a jiné barevné vize bez úzkostného doprovodu, pocity rozbití a prohloubení časových a prostorových souvislostí, deformace tváří a osob. Všechny barvy (i na bílých plochách), nabývají krásných, teplých, pastelových odstínů, jsou vzájemně sladěny.
Muchomůrka červená
Muchomůrka červená (Amanita muscaria) je velmi rozšířená a charakteristická houba. Mykologické atlasy ji řadí mezi houby jedovaté, nicméně jsou lidé, kteří ji záměrně konzumují pro halucinogenní efekt látek v ní obsažených.
Tradičně byly muchomůrky užívány některými sibiřskými kmeny (např. Korjaky). Díky jejich velké izolovanosti se zde užívání muchomůrky udrželo dodnes. Muchomůrky konzumují i příslušníci některých severoamerických indiánských kmenů.
Muchmůrka červená (a také tygrovaná) obsahuje halucinogenní muskarin. Ten se ovšem v houbě vyskytuje v minimálním množství – za psychickou aktivitou muchomůrek stojí hlavně ibotenová kyselina a muscimol.
Kyselina ibotenová je mírně toxická, sušením houby se postupně mění na účinnější muscimol, který má toxicitu menší. Proto se muchomůrky konzumují jen sušené (účinek pak nemá tak toxický charakter).
Zvláštností je, že muscimol je v nezměněné formě vylučován močí – ze Sibiře jsou popsány praktiky sekundárního opájení pitím moči intoxikovaných.
Aplikace
Dávkování je u muchomůrek poměrně problematické, protože jednotlivé houby se obsahem účinných látek značně liší. Čerstvá houba obsahuje 0,03-0,1 % kyseliny ibotenové. Účinná dávka je 90 mg a více, u muscimolu 10-15 mg. Účinky jsou většinou provázeny nevolností a dalšími nepříjemnými somatickými projevy.
Účinky
Po požití člověk upadá do barevného halucinatorně snového polospánku, který může při vysoké dávce přejít v koma. Někdy je zvýšena pohybová aktivita. Účinná dávka není zřejmě od smrtelné nijak výrazně vzdálena.
Peyotl
Kaktus Peyotl byl indiány amerického jihozápadu a Mexika dlouho používán jako prostředek spojení s božským světem a požívání jeho usušených květů je dodnes hlavní svátostí indiánské církve.
Tento kaktus obsahuje velké množství alkaloidů, z nichž halucinogenně nejúčinnější je mezkalin.
Účinnost drogy závisí na množství obsažených alkaloidů, jejichž hladina může značně kolísat v závislosti na době sběru rostliny, vlastnosti půdy, nadmořské výšce a klimatických podmínkách.
Aplikace
Halucinogenní účinek se projeví teprve po jeho strávení. Nejvíce se koncentruje v játrech a ledvinách, nejméně v mozku a míše. Polovina se vyloučí nezměněná za 6 – 8 hodin. Působit začíná za 1 – 2 hodiny, účinek trvá 6 – 12 hod.
Účinky
Vyvolává podobné účinky jako LSD. Objevjí se bohaté zrakové iluze, opojení, únava, gumová podlaha, nohy jako by samy odskakovaly od země, pocit, že je není možno ovládat, odosobnění, poruchy vztahu k okolnímu světu a svému tělu (výraznější než při LSD). Někdy zúžení vědomí, méně bizarních nápadů, vnímání je změněno, někdy zpříjemněno.
Také nastává snížení schopnosti diferencovat akustické podněty – člověk si iluzivně přetváří zvuky, má čichové, chuťové a jiné, i sexuálně zabarvené halucinace. Špatně se odhaduje vzdálenost, jsou poruchy vnímání času – většinou se zpomaluje, někdy zrychluje. Je výrazná nechuť k jakékoli činnosti, psychomotorický útlum. Někdy při chází smích, až nutkavý, jindy deprese, paranoia.
Vegetativní účinky jsou podobné jako u LSD, změny pulsu, poruchy dýchání. Jiné alkaloidy obsažené v droze provokují na začátku nevolnost a zvracení.
Halucinogeny syntetické
LSD
LSD, neboli kyselina lysergová je psychotropní látka objevená v roce 1938 chemikem Albertem Hofmannem. Tato látka se syntetizuje z alkaloidů obsažených v námelu, parazitické houbě žijící na obilí. V 50.
letech se používalo LSD v psychiatrii. Pro tyto účely jej vyráběla firma Sandoz pod jménem Delysid. V 60. letech se rozmohlo jeho zneužívání a výroba byla zastavena.
Ještě osm let poté jej pro celý svět produkovala naše Spofa.
V historii této látky se vyskytuje významné jméno Timothy Leary, neblaze proslulého profesora Harvardské univerzity, který na sobě experimentálně vyzkoušel účinky psylocibinu v roce 1961 a na jeho popud i několik z jeho studentů. Správa univerzity reagovala okamžitě po zjištění těchto skutečností vyloučením profesora Learyho z univerzity ( 1963 ) a označilo ho za propagátora narkomanie.
Leary, ačkoliv během padesátých let významně zasáhl do vývoje moderní psychologie, se začal věnovat pouze otázce LSD, které ho velice zaujalo svými účinky a byl ve své době považován za „proroka LSD“.
Během dalších let vytvořil „psychedelický kult“, který zcela otevřeně propagoval volné užívání LSD. Dr.
Leary věřil, že budou-li lidé užívat LSD, stanou se na základě prožitků z intoxikace lepšími a považoval LSD za univerzální všelék společnosti.
Aplikace
LSD se užívá orálně ve formě papírků o rozměrech asi 5×5 mm, který je napuštěn LSD. Na papírku je max. 100 mikrogramů účinné látky. LSD je nejúčinnější známá droga, účinkuje ve velmi malých množstvích, stačí i 20-50 mikrogramů.
Účinky
– halucinace ( např. vidí nebo slyší neexistující postavy ), rozšíření zornic, podivné chování, někdy pocity pronásledování a nevyprovokané agrese, kolísání nálad, pohrouženost do vnitřního světa a zmatenost.
- Rizika
- – abnormálnost chování a nebezpečnost sobě nebo druhým, proto je třeba při intoxikaci zajistit bezpečnost postiženého.
- – nebezpečí pro duševní zdraví – halucinace, bludy, deprese, sebevražedné pokusy.
- – riziko poškození plodu u těhotných žen.
LSD a jiné halucinogeny
Skupina drog:Jedná se o skupinu látek, jejichž společným jmenovatelem je schopnost změny vědomí a vnímání. Mezi halucinogeny patří psychedelika, drogy s disociativním účinkem a delirogeny. Nejčastěji slýcháme o zástupcích psychedelik.
Zástupci: Mezi nejznámější zástupce psychedelik patří LSD, psilocybin (obsažený v halucinogenních houbách), LSA (tzv. havajská růže), DMT, mezkalin a další. Mezi disociační látky patří mimo jiné ketamin či PCP, zástupci delirogenů jsou například Rulík zlomocný či Durman obecný.
Mezi halucinogeny můžeme zařadit například i MDMA, která má kromě stimulačních a empatogenních účinků také účinky halucinogenní, nebo třeba konopné drogy, u nichž hovoříme o halucinacích hlavně v souvislosti s vysokými dávkami či ve smyslu pozměněného vnímání času nebo prostoru při akutní intoxikaci.
LSD (diethylamid kyseliny lysergové), symbol hnutí hippies a nejznámější halucinogen, se vyskytuje v námelu (produkt metabolizmu houby, příbuzné nebezpečné paličkovici nachové, která roste na žitě a ječmeni).
LSD se váže na některé serotoninové receptory v mozku a působí již v extrémně malých množstvích (už stopové dávky vyvolávají změny vnímání a myšlení), proto bývá navázána na jinou látku, aby bylo možné pohodlné dávkování.
Vyšší dávky (více než 300 µg) mají velmi silný efekt na psychiku, dochází k tzv. psychedelickému prožitku a může dojít i ke změnám osobnosti.
Velmi významným faktorem, který zásadně ovlivňuje průběh intoxikace, je set a setting – duševní rozpoložení jedince při vstupu do intoxikace a okolní podmínky – vhodnost výběru místa intoxikace, spoluuživatelů, atd.
Výsledná intoxikace je spolupůsobení látky, psychologického a fyzikálního okolí, osobnostní struktury uživatele a očekávání, co látka způsobí. Vstupovat do intoxikace LSD s úzkostí, s neznámými lidmi nebo na místě, které není bezpečné, je přímou cestou k tzv.
bad tripu (nepříjemný, někdy až hororový průběh intoxikace), který může mít trvalé následky v podobě přetrvávajících úzkostí, depresivních nálad, znejistění v dříve běžných situacích, psychotických příznaků.
Vhodné podmínky, přiměřené dávkování, emoční stabilita uživatele a jistá dávka štěstí mohou naopak vést k příjemnému zážitku, který uživatelé popisují jako obohacující. Pro LSD jsou typické pseudohalucinace (liší se od halucinací tím, že intoxikovaný si připouští, že to, co vidí, není nutně skutečné).
Slangové výrazy: trip (označení pro napuštěné papírky i pro samotnou intoxikaci LSD), dekl, papír, čtverec, acid, kyselina, hoffman.
Účinná látka: Diethylamid kyseliny lysergové (LSD)
Původ: LSD bylo syntetizováno v roce 1938 Albertem Hofmannem v laboratořích firmy Sandoz. Její halucinogenní účinky objevil Hofmann mnohem později po náhodném požití malého množství látky. O rozšíření LSD se postaral Timothy Leary, americký psycholog, který jej začal používat experimentálně v době svého působení na Harvardu a později i terapeuticky.
Později byl Timothy Leary opakovaně odsouzen k nepodmíněným trestům za pašování marihuany. Byly snahy používat LSD při léčbě deprese, schizofrenie, závislosti a dětského autizmu. V současné době se zkoumá potenciál LSD při léčbě těžkých migrén nebo při překonávání tzv.
psychospirituální krize (psychospirituální krize ale může být také způsobena právě užitím LSD). Mnoho experimentů s léčebným využitím LSD v 60. a 70. letech proběhlo i na území ČR. K prohibici LSD vedlo zejména to, že účastníci experimentů (a členové výzkumných týmů) šířili drogu dál mezi lidi.
Také několik široce medializovaných nehod (člověk skočil z okna, protože věřil, že může létat) přispělo k vytvoření image LSD jako velmi nebezpečné drogy.
Vzhled látky: LSD se na trhu vyskytuje ve dvou formách. Častěji se distribuuje ve formě papírků, nasáknutých čirou tekutinou, méně časté jsou barevné pilulky napuštěné LSD.
Jako trip se označuje papírek napuštěný LSD o rozměrech cca 5×5 mm, potištěný různými motivy. LSD ve formě gelu není na českém černém trhu příliš rozšířené, častěji se vyskytuje ve formě čiré tekutiny.
Ta se dá na rozdíl od napuštěných tripů lépe a přesněji dávkovat.
Účinky žádoucí: LSD může mírně stimulovat, hlavními účinky jsou ale účinky halucinogenní. Účinky se liší dle množství užité látky i jednotlivých fází účinku drogy. V klasickém vzorci droga začne účinkovat po 20-60 minutách, ale záleží i na množství potravy v žaludku.
Z počátku se objevuje veselost až záchvaty smíchu, které se postupně mírní a začínají nastupovat pseudo-halucinace. V této fázi intoxikace se mění vnímání vnějších podnětů, barvy jsou živější, uživatel má dojem plastické reality, zdá se mu, že neživé věci jsou v pohybu.
Časté jsou pocity vhledu do sebe sama, pocity jednoty s vesmírem či osvícení, rozšířeného vědomí. Objevuje se překotné jednání a myšlení, povznesená nálada (hypománie). Někteří lidé považují sexuální prožitek na tripu za mnohem intenzivnější (to je možné, pokud člověk zrovna nemá nepříjemné halucinace nebo neužil více LSD).
Ve většině případů nemluvíme o halucinacích, ale o pseudo-halucinacích, kdy mají viděné obrazy podklad v reálném okolí.
Účinky nežádoucí: Na začátku se mohou objevit závratě, nevolnosti až zvracení, zvýšená produkce slin, intoxikovaný se potí, má sucho v ústech, může se třást. Pseudohalucinace mohou být ponuré, strašidelné, může se objevit tzv.
bad trip, který se vyznačuje nepříjemnými pocity, úzkostí až panickou hrůzou, paranoiou. Kromě změněného vnímání okolí a změny vědomí se objevuje i změněné vnímání vlastních tělesných proporcí.
Někdy pocity mohou být tak silné, že se intoxikovaný může obávat o své psychické zdraví, objevuje se strach, že změny jsou nevratné.
Intoxikaci provází zmatenost, narušení perspektivy a odhadování vzdáleností, časová i místní dezorientace, porucha pohybové koordinace.
Po intoxikaci se může objevit paranoia či jiné negativní pocity, případně únava. I dlouhou dobu po užití (asi 1 rok) se může objevit tzv. flash back (návrat stavu prožitého při intoxikaci).
V konečné fázi intoxikace se setkáváme s něčím podobným, jako je kocovina (tzv. dojezd), myšlenky jsou často roztěkané, zrychlené, neuspořádané. Může se objevit paranoia, různé nepříjemné pocity, únava. Intoxikace trvá několik hodin (zpravidla 6-8), ale záleží na dávce a individuálních charakteristikách jedince. Velké dávky mohou mít dozvuky i několik dní.
Způsob užívání: Pro LSD je charakteristické příležitostné užívání, typické jsou jednotlivé experimenty, kontinuální užívání není obvyklé. I přesto na něm může vzniknout mírná psychická závislost.
Přes převážně halucinogenní účinky LSD se s ním můžeme čím dál tím častěji setkat na taneční scéně. Charakteristickým způsobem užití je rozpuštění látky v dutině ústní. LSD se však poměrně dobře vstřebává i neporušenou kůží. Injekční aplikace je výjimečná.
Uvádí se, že pro intoxikaci běžně stačí dávky kolem 50 µg.
Hlavní rizika: Po užití LSD se objevují úrazy, které souvisejí se zkresleným vnímáním reality (skoky z okna jsou medializované, ale ve skutečnosti ojedinělé) a změnami v chování intoxikovaného jedince (může být například agresivní).
V průběhu intoxikace se může vyskytnout psychotický stav podobný schizofrenii, který může přetrvávat i po odeznění účinků látky a přerůst v psychotickou poruchu nebo trvalé změny osobnosti. Děje se tak především po zažitém bad tripu, ale není to pravidlem.
Obecně se považuje za rizikové vstupovat do intoxikace LSD s úzkostí, s neznámými lidmi nebo na místě, které není bezpečné. Flashbacky uživatele ohrožují v situacích, které vyžadují plnou pozornost (například při řízení auta)
Intoxikovaný: Častou známkou intoxikace jsou nápadně rozšířené zornice, intoxikovaný viděný zvenčí je nápadný svým podivným chováním, ztrátou orientace, někdy bezdůvodným veselím, jindy zase nápadnou, masivní úzkostí.
1.pomoc: Klid, trpělivé a předvídatelné chování, tělesný kontakt, přivolat lékaře. Intoxikovaný by měl být pod nepřetržitým dozorem nejlépe více osobami (pod vlivem drogy může jednat nesmyslně a nebezpečně).
V případě, že má člověk nepříjemné halucinace a je vyděšený, doporučuje se nepřesvědčovat intoxikovaného, že to co vidí, není pravda, naopak, být s ním na stejné lodi, hlavně mu důrazně opakovat, že je to jen kvůli drogám, že to pomine.
Komplikace (náhlé sebevražedné jednání, úzkostné stavy, pocit pronásledování) mohou nastat i po několika dnech! Při předávkování a ve chvíli, kdy halucinace stále přetrvávají i po odeznění účinku drogy, je lékařská pomoc naléhavě nutná.
Samotné předávkování LSD nebývá smrtelné, rizikem je chování, které po užití následuje (neplatí pro nitrožilní užití).
- Odvykací stav: U LSD nebývá, riziko závislosti minimální.
- Detekovatelnost: Je komplikovaná pro velmi malá účinná množství; v krvi je většinou detekovatelná několik málo hodin (2-4), v moči asi 12 hodin (výjimečně 20 hodin).
- Zajímavosti: Námel se zřejmě vyskytoval na rostlinách už v časech dinosaurů, ale není známo, jak na ně účinkoval.
PSILOCYBIN je látka obsažená v lysohlávkách a dalších houbách. Lysohlávky kromě psilocybinu obsahují i méně známý psilocin, na který se v těle psilocybin metabolizuje, a také třeba norbaeocytin, baeocystin a další alkaloidy. Jejich množství v houbě kolísá nejen druh od druhu, ale i od jednotlivé houby k houbě, takže množství požité látky se nedá nikdy předem určit.
Zástupci: V České Republice je nejvíce zastoupena Lysohlávka kopinatá, několikanásobně silnější jsou často užívané kubánské či mexické druhy, tajemná, lesní aj. Štítovka vrbová, Kropenatec lemovaný a další.
- Slangové výrazy: magické houby, houbičky, hlavy, lysoně
- Účinná látka: psilocybin, psilocin
- Původ: Rostou po celém světě, z historie jsou známé především z rituálních obřadů původních kmenů Střední Ameriky.
- Vzhled: Žlutohnědé až tmavě hnědé klobouky zvonkovitého tvaru s vrcholovou bradavkou, třeň dorůstá až do 10 cm, často je zavlněná, poznávacím znamením může být modrání, nemusí se ale objevit vždy.
Účinky žádoucí: Po 20 až 60 minutách se začne objevovat změněné vnímání, barvy jsou sytější, intoxikovaný si všímá detailů, které by normálně neviděl. Při zavřených očích se objevují barevné obrazce či jiné vizualizace. Intoxikovaní popisují stav rozšířeného vědomí. Zážitek intoxikace lze připodobnit k účinkům LSD.
Účinky nežádoucí: Během intoxikace se může objevit nevolnost, někdy zvracení. Předávkování zatím nebylo popsáno, z hlediska toxicity je psilocybin jednou z bezpečnějších látek.
To samozřejmě neplatí o ostatních halucinogenech, například u durmanu a nových syntetických drog je předávkování snadné. Další rizika souvisí s chtěnými účinky lysohlávek: stav podobný psychotickému, paranoia, dezorientace, která může přetrvat i po odeznění akutních účinků.
Riziko přetrvání stavu je vysoké především pro lidi s predispozicemi k psychotickému onemocnění, o kterých dotyčný dopředu nemusí vědět.
Způsob užívání: Lysohlávky se užívají ústně, nadrcené se dají i kouřit. V kapslích většinou najdeme syntetický psilocybin. Není obvyklé, aby někdo lysohlávky užíval kontinuálně, jedná se spíše o nárazové rekreační užívání v době jejich růstu.
Hlavní rizika: záměna s jinou, jedovatou houbou, úraz pod vlivem, psychotický či paranoidní stav, spouštěcí faktor psychotického onemocnění. Riziková je kombinace s alkoholem a jinými látkami, především pak s inhibitory MAO (řada antidepresiv).
Intoxikovaný: Vypadá dezorientovaně, má rozšířené zornice. Náladu může mít nápadně povznesenou, ale může se chovat i psychoticky či paranoidně, působí zmateně. Záleží na rozpoložení každého jedince při konkrétním tripu a na množství a síle hub.
Celkový „trip“ trvá přibližně 5-6 hodin, první účinky se dostavují po půl hodině, postupně sílí a za asi hodinu nebo hodinu a půl dosáhnou vrcholu.
Intoxikovaný může mít pocit, že látka účinkuje cyklicky (stejně jako u LSD) – účinek se na chvíli zmírní a pak se zase navrátí, třeba ještě ve větší míře. Po dvou až třech hodinách účinek slábne a mizí.
1.pomoc: První pomoc se neliší od pomoci intoxikovanému LSD. Ke zklidnění extrémních stavů se může použít diazepam v klasické dávce (5 – 10 mg).
Odvykací stav: Odvykací stav se neobjevuje, závislost specificky na psilocybinu je neobvyklá.
Detekovatelnost: Psilocybin se dá z krve i moči detekovat o trochu déle než LSD, z krve několik hodin, z moči několik dní. Při extrémních dávkách či chronickém užívání se doba detekce ale samozřejmě může prodloužit.
Zajímavosti: V Národním ústavu duševního zdraví probíhá dobrovolnická studie, využívající psilocybin k modelování psychózy s cílem porozumět tomuto duševnímu onemocnění a díky tomu případně nalézt efektivnější léčbu psychóz.
KETAMIN způsobuje změny vnímání a halucinace, ale na rozdíl od psilocybinu a LSD má spíše disociativní účinky a řadí se mezi disociativní anestetika. Přesto se s ketaminem setkáváme na taneční scéně.
Průběh intoxikace se liší dle užitého množství, u menších dávek může mít intoxikovaný pocit, že sní, u vyšších dávek se setkáváme s disociativními účinky (uživatel může mít dojem oddělení duše od těla nebo pocit blížící se smrti).
Vzhledem k tomu, že se jedná o anestetikum, intoxikovaný může vypadat, že je v bezvědomí (ve skutečnosti je vědomí spíše změněné, než utlumené), často má otevřené oči. Může se objevit dočasná ztráta hmatu, čichu a chuti. Intoxikovaný může mít pocit souznění s jinou osobou nebo dokonce s věcí.
Účinky jsou ale obecně těžko předvídatelné, stejně jako u ostatních látek způsobujících halucinace. Nejčastěji se užívá šňupáním, přičemž na taneční scéně se setkáváme s ketaminem především ve formě tablet či kapslí, vydávaných za extázi. Možná je i aplikace do žíly či svalu, to pak především z krystalické či tekuté podoby.
Při nástupu účinků se může objevit nevolnost, zvracení, kmitavé pohyby očí, tzv. nystagmus. U ketaminu je mnohem vyšší riziko závislosti, než u „klasických“ halucinogenů typu LSD či psilocybinu. Negativními účinky při akutní intoxikaci může být již zmíněná nevolnost, třes, křeče.
U ketaminu se asi nesetkáváme s fatálním předávkováním, vysoké dávky ale jsou riskantní už samotným anestetickým účinkem, který může vést v nevhodném prostředí ke zranění. Naopak velké komplikace mohou nastat při kombinaci ketaminu s jinými drogami, například s amfetaminy či kokainem. Kromě rapidního zvýšení krevního tlaku byly popsány i případy otoku plic. Při dlouhodobém užívání se mohou vyskytnout poruchy paměti, ztráta motivace či celkově horší nálada až deprese.
Jako zástupce ostatních halucinogenních látek stojí za zmínku například durman obecný (případně metelový), muchomůrka červená nebo muchomůrka tygrovaná (obě houby obsahují muskarin).
Ve škole původně násilnická a se špatným prospěchem. Janě jsme pomohli to zvládnout a udělat si kamarády. Ohroženým dětem pomáháme už 20 let.Více informací o našem nízkoprahovém klubu, adiktologické ambulanci pro děti a dospívající, i sociálně-terapeutickém programu UNCLE najdete tady ➡️ bit.ly/sluzby_pro_deti_a_mladez. … See MoreSee Less
Learn More