Co je to syndrom třeseného dítěte – příznaky, příčiny a léčba

Publikováno: 1. 10. 2012, aktualizováno: 9. 7. 2020

Většina z nás poznala zdánlivě bezvýchodnou situaci, kdy dítě neustále pláče a nereaguje na naše pokusy utišit ho. Jeho křik se stále stupňuje navzdory tomu, že děláme, co můžeme. Jsme nevyspalí, unavení, ztrácíme nervy…

Zvláště muži v takové chvíli mohou pozbýt trpělivosti, vzít dítě do náruče a zatřást s ním. Třesení s kojencem sice někdy vede k jeho utišení, ale daň, kterou za to dítě zaplatí, je neúměrně vysoká.

Proč k syndromu třeseného dítěte dochází?

Dětská hlava a krk jsou mimořádně zranitelné. Hlava je v porovnání k tělu větší než u dospělého a krční svaly slabé – neposkytují hlavě dostatečnou oporu za každé situace. Dětský mozek a cévy jsou navíc velmi křehké.

Třesení, škubání a prudké trhání nedokážou krční svaly účinně tlumit a to má vážné následky pro mozkovou tkáň.

Jemné natřásání dítěte na kolenou je v pořádku, neublíží a pomáhá, ale prudké pohyby, cloumání a třesení, nezávisle na tom, za jakou část těla je při tom dítě dospělým drženo, mohou vést k celoživotnímu poškození jeho zdravého vývoje a jeho duševních schopností. Pokud se s kojencem nebo batoletem neurvale třese, jeho hlavička kvůli slabosti krčních svalů začne nekontrolovatelně rotovat. Svaly, jak již bylo uvedeno, ještě neposkytují hlavě dostatečnou oporu a pohyby se v důsledku toho přenášejí na mozkovou tkáň, která naráží na lebeční kosti. Silným třesením tak dítěti způsobíme otřes a zhmoždění mozku různé intenzity, tedy podobný úraz, jaký si přivodíme pádem z kola nebo z motocyklu.

Kolik dětí je tímto nešetrným zacházením a týráním postiženo?

Podle dostupné literatury se odhaduje, že každoročně se například ve Spojených státech amerických vyskytne kolem 50 000 případů syndromu třeseného dítěte (v zemích Evropské unie přesná statistika prozatím chybí). Každé čtvrté dítě na následky takového týrání umírá. Některé studie uvádějí, že patnáct procent dětských úmrtí je zapříčiněno bitím nebo třesením.

Oběťmi cloumání jsou především kojenci ve věku od několika týdnů do osmi měsíců.Tímto způsobem ale mohou být týrány i děti starší – batolata a předškoláci. Přibližně ze šedesáti procent jsou týranými dětmi chlapci.

Ohroženy jsou zejména děti z rodin, které žijí v horší ekonomické a sociální situaci a mají nižší vzdělání. Spouštěčem násilného chování u dospělého může být deprese, pocity izolace, ale také negativní zážitky z dětství.

Vysoce rizikový faktor představuje i nedostatek zkušeností mladých rodičů. Syndrom třeseného dítěte se často vyskytuje současně s jiným typem zneužívání nebo týrání dítěte.

Odhaduje se, že 65 až 90 procent pachatelů jsou muži, obvykle se jedná o otce dítěte nebo matčina přítele; často jde o muže ve věku jen lehce nad dvacet let.

VideorozhovorO závažných následcích třesení dítětem a případech ze své chirurgické praxe v rozhovoru promlouvá prof. MUDr. Petr Havránek, CSc., přednosta Dětské chirurgie a traumatologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnince s poliklinikou v Praze-Krči.

Čtěte také:Vývoj dítěte: Novorozenecké a kojenecké obdobíZanedbávané dítě: nejméně viditelné, s vážnými následkyTresty ve výchově dětí: ano, či ne?

Zranění a postižení dítěte závisí na intenzitě a frekvenci nešetrného zacházení

Síla, s jakou rodič nebo opatrovník s dítětem třese, a počet opakování takových příhod je určující pro závažnost poranění. U nejzávažnějších případů se děti po třesení dostávají do ambulance v bezvědomí, šoku nebo v epileptickém záchvatu. Pokud ovšem vůbec rodiče vyhledají lékařskou pomoc.

Nešetrné zacházení s kojencem může mít za následek poškození cév, krvácení do mozku a natržení mozkové tkáně nebo porušení nervových vláken. Poškození je větší, když třesení končí nárazem, i když se jedná „jen“ o náraz na pohovku.

Jak syndrom třeseného dítěte diagnostikovat?

Stejně jako všechny formy týrání i syndrom třeseného dítěte je obtížné odhalit. Rodiče nebo opatrovníci nepřiznají, že s dítětem nešetrně a násilně zachází. V mnoha případech dítě zprvu nemá žádné specifické příznaky, samo o své bolesti vypovídat nedokáže, a tak se dá tento typ domácího násilí dlouho utajit.

Dráždivost nebo zvracení jsou příznaky nespecifické, které se běžně objevují u kojenců z mnoha jiných důvodů a těžko mohou samy o sobě vést lékaře ke správné diagnóze.

K dalším více či méně nespecifickým příznakům, podle kterých bychom mohli usuzovat na nešetrné zacházení s dítětem, patří mimo jiné zhoršené sání nebo polykání, snížená chuť k jídlu, absence úsměvů a hlasových projevů, apatie, neschopnost zvednout hlavičku, nepřiměřená velikost zorniček, poruchy vědomí.

K podezření na týrání dítěte by nás měla vést nevysvětlitelná poranění, jako jsou:

• zlomeniny lebky,
• otok mozku,
• krvácení do mozkových obalů,
• zlomeniny žeber a dlouhých kostí,
• krví podlité oči,
• modřiny na hlavě a hrudníku.

Velký problém představuje to, že se syndrom třeseného dítěte prokáže často pozdě. Právě opakované násilí totiž nejvíce poškozuje vyvíjející se organismus, především mozkové funkce.

Jak syndromu třeseného dítěte předejít?

V souvislosti se syndromem třeseného dítěte bývá zmiňována nutnost osvěty a nedostatečnost prevence. Rodiče by měli vědět o možných následcích násilného třesení. Před touto osvětou je však namístě upřednostnit znalost rodičů, jak o dítě pečovat, podporu matek v kojení a dostupnost lékařské péče v kteroukoli denní i noční dobu. To jsou hlavní předpoklady, jak se vyhnout situacím, kdy se jeden z rodičů přestane ovládat a dítěti ublíží.

Pláč a křik se dají zvládnout láskyplným chováním, kolébáním, opakovaným přiložením k prsu, pevnějším zabalením do zavinovačky, úlevovou polohou na předloktí, nošením dítěte v šátku nebo babyvaku. Pomoci může i monotónní zvuk pračky nebo vysavače.

Je důležité, aby se rodiče naučili ovládat vlastní hněv a reagovat na pláč svého dítěte vhodným způsobem, ať už se jedná o jakýkoli pláč.

U nejmenších dětí znamená pláč dorozumívací prostředek a vyjadřuje různé „požadavky“ a potřeby dítěte, je tedy třeba nejprve v klidu zjistit, co zrovna v danou chvíli pláč u miminka vyvolává.

Probrat všechny možné příčiny včetně uvědomění si, že dítě možná může být jen předrážděné, přestimulované, zlobí  ho hluk, v místnosti je zrovna příliš světla, nebo naopak mu vadí tma… Mějte na paměti, že nenormální je, když dítě vůbec nepláče.

Samozřejmě dlouhodobá plačtivost u dítěte, zejména v nočních hodinách, je pro rodiče či jiného pečovatele vyčerpávající a může poukazovat na nějakou závažnější nemoc. Pak je namístě navštívit dětského praktického lékaře.

• Zdravé miminko pláče hodinu až tři denně.
• Přibližně desátý den života dítěte začíná jeho pláč nabírat na intenzitě a kolem čtvrtého měsíce věku pláče ubývá, protože dítě je již schopno komunikovat i jinými způsoby.
• Hlasitostí pláče miminko konkuruje rádiu puštěnému na maximální „volume“.

Nejlepší prevencí je odpočinek – cítí-li se rodič vyčerpaný, neměl by se zdráhat promluvit si o tom se svými nebližšími a požádat je o pomoc s péčí o dítě, aby si mohl odpočinout a nabrat nové síly.

Podstatné je také vyhýbat se „problémovým“ aktivitám a situacím, které by mohly dítěti ublížit, tedy jakémukoli hrubému zacházení či nepřiměřenému poskakování s dítětem.

Rozhodně není dobré mít u sebe v náručí dítě například během hádky, kdy emoce prudce stoupají, případně v jakýchkoli jiných situacích, které vyvolávají v dotyčném dospělém hněv a zlobu. V žádném případě pak není vhodné svěřovat dítě opilému či zdrogovanému člověku nebo komukoli se sklony k násilnickému chování.

Rizikové chování představuje i tolik oblíbené vyhazování dítěte do výšky při hře, ačkoli přímá spojitost se syndromem třeseného dítěte prokázána není. Následky takové nevinné hry však mohou být fatální, pokud dojde například k nechtěnému pádu dítěte. Sporná je z tohoto pohledu i kontroverzní metoda „létání miminek“.

Kde hledat pomoc

Pokud dojde k silnému třesení či cloumání s dítětem, bez prodlení kontaktujte rychlou lékařskou pomoc (155) nebo okamžitě vyhledejte pediatra. Lékař dle potřeby zabezpečí neurologické a ultrasonografické vyšetření mozku, rentgenové vyšetření, CT vyšetření nebo vyšetření magnetickou rezonancí, oftalmologické vyšetření.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru!

Tipy na další související zdroje informací

Zaujalo vás toto téma? Máme pro vás tipy na další zdroje zajímavých informací z naší elektronické Odborné knihovny.

Kromě knižních titulů vám nabízíme související výzkumy, legislativní dokumenty nebo audio- a videozáznamy z českých rádií a televizí.

Jednoduše klikněte na knížku nebo záznam, který vás zaujal, a dozvíte se více. Další související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Literatura

BACUS, ANNE. Dítě pláče – co dělat. Portál: Praha, 2006.

Diplomová práce: Problematika a prevence syndromu třeseného dítěte z retrospektivního pohledu sestry

Idnes.cz: Červené blikání a usedavý pláč. Umělé dítě pomáhá zkoumat syndrom třesení

• Legislativní dokumenty
• Doporučení RE 4(1984) o rodičovské zodpovědnosti
• Úmluva o zákazu a okamžitých opatření k odstranění nejhorších forem dětské práce (2000)

Úmluva o právech dítěte vyhlášená pod č. 104/1991 Sb.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník

Videozáznamy

Třesení s dítětem může mít dramatické následky – MUDr. Petr Havránek. Videozáznam, Nadace Sirius, 2013.

Syndrom třeseného dítěte. TV, Česká televize, Port TV, 2010. 

Hrozba s názvem Syndrom třeseného dítěte

Tisk článku

Hrozba s názvem Syndrom třeseného dítěte Přepis rozhovoru s Milanem Taušem, primářem Dětského oddělení Nemocnice Kyjov. Vybrané pasáže byly zveřejněny na webu internetového magazínu Žena-in.

Co se skrývá pod syndromem třeseného dítěte a jak často k němu v Česku dochází.

Syndrom třeseného dítěte je označení pro stav hrubé fyzické agrese vůči dítěti. Jedná se o epizodu prudkého opakovaného třesení s kojencem drženého pevně za paže nebo trup, kdy hlava dítěte vykonává prudké pohyby vpřed do maximálního předklonu a vzad do záklonu. Důsledkem takového násilí je poranění mozkové tkáně, nervových či cévních struktur mozku. Pro syndrom je typické krvácení pod nebo mezi mozkové pleny, obraz akutní encefalopatie, tzn. difuzní poškození mozku s otokem mozku či difuzní axonální poškození mozku a krvácení do sítnice. Syndrom třeseného dítěte je formou hrubého fyzického týrání dítěte. V současné době není vedena celostátní statistika případů syndromu třeseného dítěte. V ČR je počet případů odhadován na desítky ročně. Problematická bývá průkaznost syndromu třeseného dítěte, tzn. potvrzení takto týraného dítěte v situaci, kdy nejsou evidentní známky poranění dítěte jinde na těle a pečující osoba nepřizná třesení s dítětem. Varující mohou být jiné zjevné známky poranění dítěte, jako např. modřiny či oděrky na kůži. Závažnější jsou pak skrytá poranění, jako zlomeniny dlouhých kostí, žeber či lebky i v různém stadiu hojení.  

Dá se poškození mozku jehož příčinou je tzv. syndrom třeseného dítěte (nějak) vyléčit nebo je stav následně trvalý?

V prvé řadě je třeba apelovat na prevenci, na šetrné zacházení s dítětem. Velmi důležitá je osvěta ve společnosti, informování rodičů o rizicích spojených s nešetrným zacházením s dítětem, třesením s dítětem. Relativně velká a těžká hlava kojence při velké flexibilitě (ohebnosti) krční páteře je značně náchylná k nitrolebnímu poranění při prudkých pohybech. Imperativem je vyvarovat se třesení s dítětem, nedělat prudké pohyby vpřed a vzad s pevně drženým dítětem, vyvarovat se rotačním pohybům typu „letadla“, z hlediska rizika pádu není vhodné ani vyhazovat dítě do výšky. Za nejrizikovější z hlediska možné závažnosti nitrolebního poranění při syndromu třeseného dítěte je považováno prudké třesení s dítětem a následný úder hlavy o tvrdou podložku či hození dítěte byť i na měkkou podložku např. na matraci postele. Léčebný přístup je ovlivněn naléhavostí a závažností stavu dítěte. Nejzávažnější stavy nitrolebního krvácení musí být řešeny neurochirurgem na klinickém pracovišti, další nitrolební poranění vyžadují dětskou intenzivní či ARO péči. Rozsah a úroveň případného trvalého postižení je zcela individuální.  Méně nápadná postižení, při nepřiznání týrání dítěte ze strany pečující osoby, mohou být vedena jako projevy lehké mozkové dysfunkce či dětské mozkové obrny jiného původu.                                                                      

• Jak rodič pozná, že jeho dítě trpí tímto syndromem?
• Jak tedy vhodně reagovat na případy, kdy dítě propláče třeba i několik hodin v kuse?
• Znamená to s dítětem nikdy netřást?
• Může syndrom třeseného dítěte způsobit i pohupování v náručí?
• Za redakci Žena-in se ptala Veronika Bulánková.

Informovaný a odpovědný rodič se sám chová k dítěti tak, aby neutrpělo újmu a svěřuje dítě do péče jen osobě, která je obeznámena s péčí o dítě a které může plně důvěřovat. Projevy vzniklých poranění mozku při syndromu třeseného dítěte mohou být různé, závislé na rozsahu poškození centrálního nervového systému. Na charakteru poranění mozku se podílí jak úroveň hrubosti násilí, tak četnost opakování. Při nejzávažnějším postižení dítě upadá do bezvědomí, svalových křečí, šoku, může zemřít. Méně alarmující mohou být další časné příznaky jako nápadný klid (apatie) nebo naopak neklid, podrážděnost, zvýšené svalové napětí, nespavost, nechutenství, zvracení, problematické sání a polykání, dechové obtíže, svalové křeče, asymetrie velikosti zornic, poruchy vědomí. Po epizodách poranění menší intenzity nemusí být žádné časné příznaky. Některé projevy se mohou objevit s latencí až let nebo až s nástupem do školy. U těchto dětí se mohou objevit příznaky mentální retardace, rozvoj epilepsie, poruchy sluchu, opožděný vývoj řeči, poruchy zraku, problematický spánek, problémy s učením, problémy s jemnou motorikou a další příznaky mozkové dysfunkce.    Je zcela běžné, že malý kojenec propláče několik hodin během dne, ale i noci. Za pláčem se často skrývá běžná nespokojenost dítěte, jako signál k přebalení, pocit hladu nebo naopak přeplněného bříška při „přepíjení“, také vzedmuté bříško při plynatosti, narušený stereotyp spánku a bdění, nezvyklá teplota prostředí, příliš nebo málo světla, abnormální hluk. Přitěžující okolností může být i samotná nervozita rodičů. Rodiče se musí naučit vnímat pláč dítěte podobně jako řeč dospělých. Dítě nemá jinou možnost než pláčem sdělit rodičům svou nespokojenost. Na rodičích je tomuto sdělení správně porozumět a v konkrétní situaci pláče prověřit možnosti, které tuto reakci dítěte vyvolávají. Ke zklidnění dítěte je vhodné vyzkoušet na dítě mluvit tichým hlasem, uložit dítě do zvyklého prostoru, s optimální teplotou a v tichém prostředí. Pokud malé dítě skutečně pláče neutišitelně trvale několik hodin, za předpokladu, že jsou uspokojeny jeho fyziologické potřeby, bude rozumné konzultovat stav s ošetřujícím pediatrem. Ano! V péči o malé dítě si jednoznačně musíme být vědomi toho, že za žádných okolností není možné s dítětem třást, a to vzhledem k výše uvedeným rizikům. Třesení s dítětem je považováno za jeho hrubé týrání. Pohupování s dítětem v náručí není pro malé děti rizikové.

Zřizovatel

1. Nemocnice Kyjov, příspěvková organizace Strážovská 1247/22 697 01 Kyjov
2. tel.: 518 601 111 fax: 518 614 176
3. IČ: 00226912 DIČ: CZ00226912 ID schránky: dj2k6kr

Jen s ním třásla, když hodně plakalo. Teď dítě nedýchá

Některé děti v prvním půlroce stráví křikem řadu hodin, přestože jsou zcela zdravé a nemají žádný závažný problém. Je to jejich přirozený projev temperamentu v době, kdy ještě se svými rodiči nemohou mluvit.

Křik dítěte a následně nezvládnutý emoční stav toho, kdo se o dítě v tu chvíli stará, jsou základní příčinou syndromu třeseného dítěte.

Co se při něm v mozku dítěte děje a proč má i fatální následky, nám objasnil Ivan Peychl, primář Pediatrického oddělení Nemocnice na Bulovce.

Syndrom třeseného dítěte (zastarale Shaken Baby Syndrom, nově Abusive head trauma) byl poprvé popsán v sedmdesátých letech minulého století. Jde o závažné poranění mozku, které vzniká po agresivním třesení kojence pevně drženého za trup nebo paže. Tehdy se totiž hlava miminka začne prudce pohybovat.

Zdánlivě nevinné zatřesení s nedozírnými následky

Zatřesení dítětem se nám možná nezdá jako něco, co je zvláště nebezpečné, ale je třeba si uvědomit, že děti mají v poměru ke zbytku těla hlavičku opravdu velikou. Tvoří jednu čtvrtinu jejich těla, oproti dospělému člověku, kdy hlava tvoří jen osminu těla.

Hlava kojence je navíc těžká, sám ji ani prozatím neudrží. Velmi slabé krční svaly ani nedokáží tlumit tlak na hlavu, pokud dítětem třeseme. Jeho hlava se tak bude prudce pohybovat od velkého záklonu do velkého předklonu. A protože mozek v lebce není nijak pevně upevněn, začne se o ni při třesení opírat a poškozovat se.

Co všechno způsobí silné zatřesení

U pouhých dvaceti procent případů nedojde u dítěte k žádnému poškození, v šedesáti procentech dochází k neurologickému poškození a ve dvaceti procentech má takové třesení kojencem fatální následky.

Největší cévní spojky nacházející se v mozku se totiž při prudkém pohybu setrvačnými silami napínají, a může tak dojít k jejich prasknutí či poškození. Mezi další mechanismy poškození patří krvácení z přemosťujících žil nebo i jiných cév v mozku, tehdy může vzniknout subdurální krvácení (traumatické poranění mozku).

Autor: Depositphotos.com

K třesení dítěte dochází obvykle v nezvládnuté snaze utišit jeho pláč

Může dojít ke krvácení do vlastní tkáně mozku, vzácněji i do samotných komor mozku, ale i ke krvácení do sítnice s možným trvalým poškozením zraku. „Někdy jsou poraněny i axony, což jsou obaly nervů, které vedou mozkem a z něj do dalších částí nervového systému. Může dojít jednak k drobným krvácením, které poškodí nervy, nebo se tím napínáním poškodí mechanicky,“ uvádí lékař.

Děti, které přežijí, se následně potýkají s mentální retardací různého stupně, s epileptickými záchvaty, slepotou, ztrátou sluchu, ochrnutím atp.

Syndrom třeseného dítě není častý, ale je třeba o něm vědět

Když rodič přijde k lékaři s letargickým dítětem, většinou si vůbec není vědom toho, že by dítěti nějak ublížil, že by jeho třesení, třeba i před týdnem, mohlo souviset se záchvaty křečí, poruchou vědomí či apatií dítě. S tím, že nechce pít, chce jen spát nebo je v bezvědomí, že je neobvykle dráždivé nebo hodně zvrací.

„V tu chvíli neměl tento člověk snahu dítě nějak poškodit nebo poranit, prostě se ho  snažil razantně uklidnit. Není překvapením, že ten, kdo nával stresu neunese, bývá obvykle muž, který o dítě pečuje. Jde o devadesát procent případů. Pokud už je to žena, pak to bývá chůva nebo někdo z příbuzných. Jen zcela výjimečně to bývají maminky,“ upřesňuje Ivan Peychl.

• křeče
• porucha vědomí,
• porucha dýchání,
• zvýšená dráždivost,
• letargie,
• zvracení.

V Česku neexistuje přesná statistika podobných případů, ale ve světě se tyto události evidují. Například ve Skotsku, což je velikostí srovnatelná země s Českem, mají ročně pětadvacet případů na sto tisíc dětí do jednoho roku.

V USA ročně řeší několik desítek tisíc případů. „Myslím, že každý pediatr se s tím alespoň jednou setkal.

Já osobně jsem se za svou sedmnáctiletou pediatrickou praxi setkal se čtyřmi pěti případy,“ říká primář pediatrického oddělení.

Aktuálně je snaha v různých zemí na světě vytvářet kampaně, které lidem vysvětlují, jak nebezpečné je takové chování a jak se v kritické chvíli zachovat. „Nejlepší místo, kde by byla možnost oslovit rodiče a sdělit jim tuto informaci, je při propouštění z neonatologického oddělení nebo při nástupu do péče pediatra. Myslím, že toto ale u nás není systematizováno,“ popisuje Ivan Peychl.

Protože se o tomto jevu moc nemluví a neví, je důležité na něj upozorňovat a zapamatovat si rady, které dítě bezpečně utiší a vám přinesou klidné dny i noci.

• Zkuste monotónní zvuk, pobrukování, tichý zpěv, zapnutý vysavač nebo fén.
• Poloha „na tygříka“ uleví dětem od bolestí bříška.
• Pocit bezpečí dodá pevné zavinutí dítěte do deky nebo usazení do autosedačky.
• Svůj malíček vsuňte dítěti do úst (bříškem k patru) a nechte ho sát.
• Jemně s dítětem pohupujte nebo zlehka potřásejte na kolenou (to je bezpečné).
• Zjistěte, jestli dítě nebolí nateklé dásně nebo rostoucí zoubky, rozptylte ho hračkou.
• Přiložte si dítě na hrudník, pomalu zhluboka dýchejte a miminko hlaďte.

Odborná spolupráce:

MUDr. Ivan Peychl

Primář Pediatrického oddělení Nemocnice na Bulovce. Řadu let pracoval v několika pražských a v jedné britské nemocnici v oborech neonatální intenzivní péče, pediatrická intenzivní péče a všeobecná pediatrie. Vyučuje studenty lékařských fakult.

Co je to syndrom třeseného dítěte – příznaky, příčiny a léčba

Za žádných okolností byste nikdy neměli třást dítětem. Může to způsobit poškození jeho mozku.

Syndrom třeseného dítěte je vážné poškození mozku způsobené násilným a nešetrným třesem dítěte. Syndrom třeseného dítěte je forma zneužívání dětí, která způsobuje vážné poškození mozku. Může to být výsledkem pouhých pěti sekund nešetrného třepání.

Děti mají měkký mozek a slabé svaly v oblasti krku. Mají také velmi jemné krevní cévy. Chvění a třesení malého dítěte může způsobit, že jejich mozek opakovaně narazí dovnitř lebky. Tyto nárazy mohou vyvolat modřiny na mozku, krvácení v mozku a otoky mozku. Další zranění mohou zahrnovat zlomené kosti a poškození očí dítěte, páteře a krku.

Syndrom třeseného dítěte je nejčastější u dětí mladších 2 let, ale může se objevit i u dětí do věku 5 let. Většina případů syndromu třeseného dítěte se vyskytuje u kojenců ve věku 6 až 8 týdnů – protože to je věk, ve kterém děti mají tendenci plakat nejvíce.

Hravá interakce s kojencem, jako je poskakování dítěte na klíně nebo vyhození dítěte do vzduchu nezpůsobí zranění spojená se syndromem třeseného dítěte. Místo toho k těmto zraněním často dochází, když někdo třese dítětem z frustrace nebo zlosti (třeba kvůli tomu, že dítě pláče a nejde utišit).

Za žádných okolností byste nikdy neměli třást dítětem. Třepání dítěte je vážnou a úmyslnou formou zneužití. Zavolejte ihned záchrannou službu, pokud se domníváte, že vaše dítě nebo jiné dítě je obětí syndromu třeseného dítěte. Toto je život ohrožující stav, který vyžaduje okamžité lékařské ošetření.

Jaké jsou příznaky syndromu třeseného dítěte?

Příznaky syndromu třeseného dítěte mohou být následující:

• potíže s tím, aby dítě zůstalo vzhůru. Je v bezvědomí
• chvění těla
• potíže s dýcháním
• dítě nejí
• zvracení
• vybledlá kůže
• ospalost doprovázená podrážděností
• záchvaty a křeče
• kóma
• ochrnutí
• problémy s dýcháním a nepravidelnosti v dýchání
• abnormálně pomalé a mělké dýchání
• srdeční zástava

Volejte pohotovost okamžitě, pokud se u nich vyskytnou příznaky syndromu třeseného dítěte. Tento typ zranění ohrožuje život a může vést k trvalému poškození mozku.

Příznaky se mohou objevit okamžitě po třepání a obvykle dosáhnou vrcholu během 4-6 hodin.

Co způsobuje syndrom třeseného dítěte?

Syndrom třeseného dítěte se objevuje, když někdo násilně třese kojencem nebo batoletem. Lidé mohou třást dítětem z frustrace nebo zlosti, často proto, že dítě nepřestává plakat. I když otřesy nakonec způsobí, že dítě přestane plakat, je to obvykle proto, že otřesy poškodily jeho mozek.

Děti mají slabé svaly na krku a často mají problémy s podepřením hlavy. Když je dítě silně otřeseno, jeho hlava se nekontrolovaně pohybuje. Násilný pohyb opakovaně “háže” mozkem dítěte ve vnitřku lebky a způsobuje modřiny, otoky a krvácení.

Jak je diagnostikován syndrom třeseného dítěte?

Neexistuje žádný zjevný vnější důkaz o zranění nebo fyzických známkách násilí, které by vedl k diagnóze tohoto syndromu. Lékaři, kteří si nejsou vědomi toho, co se dělo s dítětem, nemusí odhalit zranění, která jsou primárně interní, a mohou přičítat rozrušení dítěte jiné základní příčině, jako je virus.

Pro stanovení diagnózy lékař hledá tři stavy, které často naznačují syndrom otřeseného dítěte. Jsou to:

1. encefalopatie neboli otok mozku
2. subdurální krvácení neboli krvácení do mozku
3. krvácení sítnice nebo krvácení v části oka

Lékař nařídí řadu testů, aby zkontroloval příznaky poškození mozku a pomohl tím potvrdit diagnózu. Tyto testy mohou být:

• MRI neboli magnetická rezonance, která využívá výkonné magnety a rádiové vlny k vytváření podrobných obrazů mozku
• CT sken, který vytváří jasné průřezové obrazy mozku
• Rentgen, který odhalí zlomeniny páteře, žeber a lebky
• Oční vyšetření, při kterém se kontroluje poškození očí a krvácení do očí

Před potvrzením syndromu otřeseného dítěte možná nařídí lékař vyšetření krve, aby se vyloučily další možné příčiny. Některé příznaky syndromu třeseného dítěte jsou podobné příznakům jiných stavů. Patří sem poruchy krvácení a některé genetické poruchy, jako je osteogenesis imperfecta. Krevní test určí, zda příčina vašeho dítěte způsobuje jiný stav.

Léčba syndrom třeseného dítěte

Pokud máte podezření, že vaše dítě má syndrom třeseného dítěte, okamžitě volejte rychlou záchranou službu. Některé děti po silném třesu dokonce přestanou dýchat. Pokud zavoláte záchranou službu, tak asistentka na telefonu vám může pomoci. Bude vám dávat rady, jak dítě zachránit.

Neexistují žádné léky na léčbu syndromu třeseného dítěte. V závažných případech může být pro léčbu krvácení do mozku vyžadován chirurgický zákrok. To může zahrnovat odebrání krve z hlavy, aby se uvolnil tlak nebo vypustila přebytečná krev a tekutina. Chirurgický zákrok očí může být také potřebný k odstranění krve z oka (někdy to trvale ovlivní vidění).

Výhled pro děti se syndromem třeseného dítěte – jaká je prognóza

Prognóza pro oběti syndromu třeseného dítěte se liší podle závažnosti zranění, ale obecně je špatná. Mnoho případů je fatálních nebo vede k závažným neurologickým deficitům.

Smrt je obvykle způsobena nekontrolovatelným zvýšeným intrakraniálním tlakem mozkového edému, krvácením do mozku nebo trhlinami v mozkové tkáni.

I děti s poraněním, které se jeví jako mírné, však mohou vykazovat vývojové potíže.

Nevratné poškození mozku způsobené otřeseným dětským syndromem se může objevit i po několika sekundách třesu. Mnoho dětí trpí komplikacemi, jako například:

• trvalá ztráta zraku (částečná nebo celková)
• ztráta sluchu
• záchvaty
• zpoždění vývoje
• mentální postižení
• dětská mozková obrna, porucha, která ovlivňuje svalovou koordinaci a řeč
• epilepsie

Kvůli tomuto syndromu může dítě také zemřít.

Pachatelem zneužívání je nejčastěji otec, přítel matky, chůva nebo i sama matka.

Prevence – jak lze zabránit syndromu třeseného dítěte?

Syndromu třeseného dítěte lze zabránit. Můžete zabránit ublížení dítěti tím, že s ním za žádných okolností netřesete. Je snadné být frustrovaný, když nemůžete nijak přimět své dítě, aby přestalo plakat. Pláč je však u kojenců normální chování a třepání není nikdy tou správnou odpovědí. To si uvědomte.

Je důležité najít způsoby, jak zmírnit svůj stres, když vaše dítě pláče po dlouhou dobu. Zavolejte třeba člena rodiny nebo přítele a požádejte o podporu – to může pomoci, když cítíte, že ztratíte kontrolu.

Existují také některé programy, které vás naučí, jak reagovat, když kojenci pláčou, a jak zvládat stres z rodičovství.

Tyto programy vám také mohou pomoci identifikovat a předcházet úrazům spojeným s syndromem třeseného dítěte.

Pokud máte podezření, že se nějaké dítě stalo obětí zneužívání, tento problém neignorujte. Zavolejte na místní policii nebo na linku bezpečí.

Děti mají velmi slabé svaly krku, které nemohou plně podepřít jejich poměrně velkou hlavu. Silné otřesy způsobují, že se hlava dítěte prudce pohybuje tam a zpět, což má za následek vážné a někdy smrtelné poranění mozku. Na to opravdu pozor.

Přečtěte si také o dalších syndromech, které trápí zejména děti

• Syndrom PFAPA (Marshallův syndrom) – co to je – příznaky, příčiny a léčba

Autorem článku je naše redakce

Líbil se vám náš článek? Sdílejte ho, uděláte nám radost

Syndrom třeseného dítěte — Téma — PORT — Česká televize

31. 3. 2010

Forenzní biomechanici se pouští do velkého množství neprozkoumaných oblastí. Další z nich představuje i studium takzvaného „shaken baby syndrom“ – syndromu třesení s dítětem. Mnoho úmrtí kojenců a novorozenců může být zaviněno čirou nevědomostí. A stačí jen pár vteřin.

Pro živý organismus je velmi nebezpečné přetížení, zažívají ho například vojenští letci nebo kosmonauti. Je to situace, kdy na lidské tělo nebo jeho části působí vyšší síly, než je přirozená gravitace Země. Dochází k němu i při prudkých změnách směru a rychlosti pohybu.

Hodnoty 7 G jsou pro člověka smrtelné. Jenže u malých dětí se něčeho takového dosáhne velmi snadno. Stačí dítě vzít a krátce s ním prudce zatřást. Měření ukázala, že i běžně stavěný člověk způsobí v hlavě dítěte přetížení daleko přesahující bezpečnou mez.

A důsledky – krvácení do mozku, bezvědomí, smrt.

Tuto situaci si dovede představit nejedna čerstvá matka. Únava a vyčerpání z nedostatku spánku – a plačící dítě stále není k utišení. V jednu chvíli nervy nevydrží. Na první pohled to vypadá celkem nevinně, matka „jen“ zatřese s dítětem. Trvá to pouze několik vteřin, jenže následky mohou být katastrofální.

Lékaři i kriminalisté to znají velmi dobře pod názvem „Shaken baby syndrom“ – syndrom třeseného dítěte. Laická veřejnost ale bohužel není dostatečně informovaná.

Nejohroženější skupinou jsou děti do věku osmi měsíců. V poměru ke svému tělu mají totiž velkou a těžkou hlavu a slabé krční svaly.

Při prudkém pohybu tam a zpět létá hlavička s velkou rychlostí a prudce mění směr. Velmi snadno se přitom může poškodit mozek.

Prof. MUDr. Jan Janda, CSc., Pediatrická klinika FN Motol: Fyzikálně se to vysvětluje tak, že mozek vlastně plave uvnitř lebky v mozkomíšní tekutině.

Ten tam není fixován a při náhlých pohybech a hlavně při zastavení pohybu mozek pokračuje, čili hýbe se tam.

Existuje něco, čemu se říká přemosťující vény, a ty přemosťující vény se natáhnou, tím mohou prasknout, takže vzniká menší nebo větší krvácení.

Při silném krvácení vzniká takzvaný subdurální hematom, kdy je bezprostředně ohrožen život dítěte. To často upadá do bezvědomí, dostává křeče a mnohdy i záhy umírá.

Dalším obvyklým příznakem syndromu třeseného dítěte je krvácení očí. Podle dostupných zdrojů v důsledku syndromu třeseného dítěte zemře ve Spojených státech amerických ročně tisíc pět set dětí.

Statistiky, které má Velká Británie, hovoří o třech stovkách obětí ročně.

Většina případů se ale nikdy neprokáže. Dítě totiž nemá na první pohled žádné vnější příznaky zranění. Pediatři obvykle předpokládají tento syndrom u dětí, které jeví známky týrání nebo zanedbávání.

Prof. MUDr. Jan Janda, CSc., Pediatrická klinika FN Motol: Ten problém je, že příznaky jsou velmi nespecifické, že neukazují hned na to, že by se o něco podobného mohlo jednat, a samozřejmě rodiče vám neřeknou, co s dítětem dělají.

Existují ale i případy, které vzniknou zcela nevinně. Rodič si například myslí, že dítě spolklo hračku a snaží se ji z něj vytřást. Nevědomky přitom způsobí vážné poranění. To se skutečně stalo – v dobře zabezpečené a bezproblémové rodině. Na objasnění tohoto případu se podílel i profesor Jiří Straus z Policejní akademie České republiky.

Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., Policejní akademie ČR: Otec s ním začal třást opravdu dost intenzivně a způsobil poranění tomu dítěti. Silné nitrolební krvácení.

Dítě odvezli do nemocnice a lékař konstatoval, že to dítě bylo podrobeno zatížení velké intenzity a nemohlo si to způsobit samo.

Navíc na hlavičce nemělo žádný hematom, takže nedošlo k úderu, ale došlo právě k tomu jevu shaken baby syndrom.

Skutečný průběh případu pomohla objasnit biomechanická studie. Právě na Policejní akademii zkoumají syndrom třeseného dítěte už několik let.

Vědci k tomu používají speciální figurínu, která odpovídá hmotností i velikostí dítěti starému asi šest měsíců. Figurína má v hlavičce zabudovaný akcelerometr, tedy měřič zrychlení.

Další externí akcelerometry jsou pro ověření výsledku připojeny k panence z vnějšku. Panenka pláče a navozuje tak situaci, kterou zažívají unavení rodiče.

Vybraní figuranti třesou panenkou podle přesného zadání. Červeně blikající diody signalizují, která část mozku je nebezpečně zatížená. Celou akci zaznamenávají dvě rychloběžné kamery. Záběry z nich se pak analyzují a vyhodnocuje se, k jakému poranění by došlo, kdybychom místo panenky měli živé dítě.

Mgr.

Lucie Filipenská, Matematicko-fyzikální fakulta UK: Ta dynamická data, která jsme získali z videozáznamu a z akcelerometru, používáme k výpočtu nejzákladnějších kritérií, jako je HIC kritérium, neboli kritérium poranění hlavy, což je číslo, které vypovídá o míře poranění. Pomocí referenční škály, která byla vytvořena na základě empirických dat, kterou sestavili doktoři, my jsme potom schopni určit procento poranění vzhledem k tomu zatížení.

Důležitou veličinou je přetížení, které se vyjadřuje v násobcích G. Přetížení jednoho G je dáno působením gravitační síly Země na vše, co se nachází v jejím gravitačním poli.

Při startu letadla, rakety, prudkém rozjezdu nebo brzdění auta, ale i při prudkých změnách směru pohybu se toto přetížení zvyšuje. Totéž se děje i v hlavě dítěte, kterým někdo prudce třese. Důležitou otázkou proto je, jaké přetížení při působí třesení na mozek dítěte.

Zkuste si tipnout. Jako horní hranice přežití se udává dvanáct G. Už jste si to rozmysleli? Tak tady je správná odpověď.

Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., Policejní akademie ČR: Při našich měřeních jsme dosáhli hodnoty od osmi G do třiceti G. Zpravidla běžně disponovaný jedinec při třesení dosáhne kolem osmnácti až pětadvaceti G, takže té krajní hodnoty dvanácti G dosáhne zcela standardně disponovaný člověk.

Z toho vyplývá, že krátkým zatřesením může zabít dítě prakticky každý. Ke stejným výsledkům došly i studie prováděné v zahraničí. Čím vyšší hodnota G, tím kratší čas stačí, aby zranění nebylo slučitelné se životem. Například při dvanácti G k tomu dojde už za jeden a půl vteřiny. Při experimentech navíc často vycházely hodnoty mnohem vyšší.

Mgr.

Zdeněk Tlamicha, Policejní akademie ČR: I my jsme měli případy, že do jedné sekundy, ani ne do té jedné a půl, stačí taková doba na to, abyste dosáhla smrtelných hodnot, a to mě skutečně překvapilo, očekával jsem tak kolem dvou až tří sekund.

Syndrom třeseného dítěte se ale může projevit i chronicky. Při působení menších sil může v mozku vzniknout nikoliv velký hematom, ale pouze drobné krvácení, které život dítěte bezprostředně neohrozí. Zpomalí však jeho další vývoj. Pediatři se domnívají, že některé případy poruchy pozornosti a hyperaktivity mohou být způsobeny právě třesením v raném věku, které se nepodařilo odhalit.

Prof. MUDr. Jan Janda, CSc., Pediatrická klinika FN Motol: U dětí se projevuje porucha centrálního nervového systému v těch lehčích případech, jako opoždění psychomotorického vývoje, opoždění řeči. Bývají tam často poruchy sluchu, mohou tam být i závažnější poruchy zraku, a to proto, že při syndromu vzniká poměrně často krvácení na očním pozadí.

Problémy se mohou v plné míře projevit až po letech v době, kdy už nikdo nedokáže odhalit jejich skutečnou příčinu. Jelikož rodiče často neví, co všechno může třesení způsobit, a považují ho za neškodný postup, jak ulevit svým emocím, rozhodla se Česká pediatrická společnost vsadit na osvětu. Informace o syndromu třeseného dítěte by se už brzy měla dostat do dětských očkovacích průkazů.

Pojďme se teď ale podívat do historie. Příznaky symptomu třeseného dítěte vůbec poprvé popsal v roce 1946 americký dětský radiolog John Caffey.

Přivedla ho k tomu série dětských pacientů, u kterých bylo zjištěno závažné poranění mozku, aniž by na první pohled měli jakékoliv příznaky, které by dokazovaly vnější fyzický útok. Lépe zdokumentovat toto onemocnění se podařilo až v 70. letech 20.

století, a to díky rozvoji zobrazovacích metod, jako je například magnetická rezonance nebo počítačová tomografie.

Přesto se i dnes objevují názory, které zpochybňují průkaznost syndromu třeseného dítěte. Biomechanické experimenty ale v tomto směru hovoří víc než jednoznačně. Vědci z Policejní akademie se rozhodli podobným způsobem studovat i takzvané „létání miminek“ – kontroverzní metodu cvičení s dětmi, která v minulých měsících rozvířila diskuse nejen v médiích, ale i v odborných kruzích.

Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., Policejní akademie ČR: Když jsem viděl létání miminek v televizi, četl jsem o tom na internetu, tak v první vteřině mě napadlo, že to lze zkoumat z hlediska forenzní biomechaniky. My se tomu začínáme intenzivně také věnovat, protože je to pohybová aktivita, kdy ten dětský organismus trpí.

Výsledky zatím ještě nejsou. Určitě ale budou zajímat nejen propagátory „létání,“ ale i dětské lékaře. Právě ti jako první upozornili na nebezpečí, které by některé cviky mohly znamenat pro dětský organismus.