Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?

12. květen je určen jako Mezinárodní den podpory nemocných s chronickým únavovým syndromem. Proto je čas připomenout si, co to vlastně chronický únavový syndrom je a jak s ním „zatočit“. V dnešní době se totiž únava a být unavený, vyčerpaný a bez energie považuje za něco normálního.

Někdo si může myslet, že únavový syndrom neexistuje. Že je to jen výmluva nebo jednoduše lenost. Ale není tomu tak. „Únavový syndrom se nevyplatí podceňovat.

Společně s chronickým zánětem může vyústit v nemoci srdce a cév, nádorová onemocnění, artrózu a nemoci pohybového aparátu, neurodegenerativní onemocnění a autoimunitní onemocnění,“ informuje prof. MUDr. Jaroslav Michálek, Ph.D.

, vedoucí lékař kliniky Cellthera, která se na léčbu chronického únavového syndromu specializuje.

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?

Pokud se cítíte stále unavení, bez energie i vůle do života i přesto, že se snažíte pravidelně a dostatečně spát, mějte se na pozoru. Na vině může být únavový syndrom! Je to komplexní a velmi vysilující onemocnění a vyznačuje se většinou tím, že trvá delší dobu (několik měsíců) a provázejí ho tyto příznaky:

  • únava
  • vyčerpanost
  • poruchy spánku
  • bolest hlavy
  • bolest svalů a kloubů
  • bolest v krku
  • závratě
  • nervozita
  • poruchy koncentrace
  • malátnost

Jak na únavový syndrom

Největším problémem únavového syndromu je, že jeho zkoumání je zatím v plenkách.

Vědci se neshodují v příčině onemocnění a toto onemocnění se tak léčí zatím na základě symptomů – na bolesti se předepisují analgetika, na únavu léky na zvýšení energie.

Často pacienti dostanou léky na spaní či antidepresiva. Často se únavový syndrom utlumí, ale pak se navrací, člověk je tedy ve vlnách klidu a dalšího propuknutí symptomů.

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?

A jak můžete posílit boj s únavovým syndromem? Základem je podívat se bez růžových brýlí na svou životosprávu.

Často únavovým syndromem trpí právě lidé, kteří mají vysoké životní tempo – jsou na ně kladeny vysoké nároky v zaměstnání a zároveň se snaží být stejně dokonalí i v domácnosti a rodinném životě. Často tak obětují kvalitní spánek, aby stihli za den co nejvíce úkolů.

Stravování řeší za pochodu nebo vůbec ne a organismu pak chybí mnoho vitaminů, minerálů a stopových prvků, které organismus nutně potřebuje, obzvlášť při takové zátěži. Nedostatek pohybu a čerstvého vzduchu je také jedním z faktorů.

„I když nejsou známy žádné specifické metody prevence, chronickému únavovému syndromu se můžete vyhnout při dodržování návyků zdravého životního stylu. Doporučuji omezit stres, zdravě se stravovat, vyhýbat se toxinům. Pomůže i aktivní odpočinek ve formě sportu či cvičení,“ vysvětluje RNDr. Zuzana Dudášová, Ph.D., genetička, specialistka na výživu a instruktorka jógy.

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?

Proto se zaměřte na změnu svého životního stylu, zařaďte si do denního programu více relaxačních činností a snažte se dodržovat pravidelný spánek alespoň, ideálně 8 hodin denně.

 Snažte se svému tělu dodatek palivo v podobě zdravého jídla a pravidelně sportujte.

 Pokud vaše únava i tak přetrvává, je na čase vyhledat lékaře, specializujícího se na léčbu únavového syndromu.

Chci se objednat

Stigma lenochů. Chronický únavový syndrom se neprávem zlehčuje

„Když mám lepší den, jsem schopen jít na 15 minut na procházku. Když to přeženu nebo mám horší den, nejsem téměř schopen vstát z postele. Nevydržím dlouho číst, vnímat rozhovor nebo koukat na obrazovku,“‎ popisuje Jan Choutka, který již šest let trpí myalgickou encefalomyelitidou / chronickým únavovým syndromem (ME/CFS).

„Začalo to jako úplně obyčejná podzimní respirační viróza – rýmička, jen jsem se z ní už nikdy nevyléčil,“‎ vzpomíná. „Byl jsem úplně obyčejný mladý aktivní vysokoškolák. Lezl jsem po horách, dvakrát jsem byl na Mont Blancu.

Na běžkách jsem ujel 70 kilometrů, na kole 150, a najednou jsem měl problém vstát z postele.“‎ Navíc ve stejném týdnu a s podobným průběhem onemocněla i jeho maminka – rodinný nebo lokální výskyt je pro tuto nemoc typický.

Jan Choutka (30)

Na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze vystudoval magisterský obor chemie přírodních látek. Navzdory své nemoci nastoupil na doktorát v oboru organická chemie, ve kterém stále pokračuje, i když mu nemoc přináší řadu komplikací a v současné době mu neumožňuje chodit do laboratoře.

„Už jen název nemoci je stigmatizující a zavádějící,“‎ říká Choutka.

A dodává: „Je to stejné, jako kdyby se Alzheimerova choroba jmenovala Syndrom chronického hledání brýlí nebo Parkinsonova choroba Syndrom klepajících se rukou při psaní dopisu.

“‎ Kvůli slovu únava totiž kdekdo celou nemoc zlehčuje a zaměňuje ji s obyčejnou večerní únavou po hektickém dni nebo s jinými nemocemi, které se projevují chronickou únavou.

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?  

Hlavním problémem pacientů trpících ME/CFS přitom nebývá únava, ale intolerance fyzické a kognitivní zátěže. „Cokoli udělám nad limit, mě druhý den vytrestá a dojde ke zhoršení příznaků,“‎ popisuje Choutka hlavní projev nemoci, nevolnost po námaze (PEM – post-exertional malaise), kterou pacienti popisují jako kombinaci chřipky a kocoviny nebo jet-lagu.

„‎Musíme se nutit do preventivního odpočinku, nabírat energii dopředu – před tímto rozhovorem jsem dvě hodiny jen ležel,“‎ líčí. Navíc i únava při ME/CFS je jiná: „Není to únava, kterou zná běžný člověk, ale například i po 12 hodinách spánku mám problém zvednout ruku, protože mám pocit, že váží tunu,“‎ popisuje obtíže. 

Po covidu nás asi bude více

Z historie víme, že po virových epidemiích dochází k nárůstu případů onemocnění ME/CFS. „Obávám se, že covid-19 nebude výjimkou,“‎ míní Jan Choutka. „Již teď mnoho lidí po prodělaném onemocnění popisuje problémy podobné ME/CFS.

Doufám ale, že u většiny je to jen prodloužená rekonvalescence, která je po virových onemocněních častá.“‎ Před možným nárůstem pacientů s ME/CFS v důsledku pandemie covidu-19 opakovaně varuje i americký epidemiolog Anthony Fauci.

Pro diagnostiku nemoci ME/CFS musí příznaky přetrvávat více než šest měsíců a zároveň musí být vyloučeny jiné příčiny. 

V souvislosti s covidem-19 teď probíhají i velké prospektivní studie.

„V Americe na velkých vzorcích zdravé populace sledují, kdo prodělá covid a zda bude mít nějaké následky, mimo jiné i ME/CFS,“‎ říká Choutka a doufá, že by to mohlo přinést nové informace i o nemoci jako takové – stále toho totiž mnoho nevíme.

„Kvůli nejednoznačným příznakům a absenci objektivního diagnostického testu nás lékaři často odbývají, že je to psychosomatické, a posílají nás na psychiatrii, přitom jsou již prokázány jasné biochemické souvislosti,“‎ rozčiluje se Choutka.

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?  

I proto cesta k diagnóze často trvá i několik let, přitom první roky jsou pro budoucí prognózu klíčové. „Jediná léčba, která skutečně pomáhá, jsou režimová opatření – nepřemáhat se, šetřit energii, odpočívat,“‎ popisuje Jan Choutka.

„Pro mladého člověka je těžké přijmout, že najednou nemůže žít běžný život, sportovat.

I já sám jsem udělal tu chybu, že jsem se to na začátku snažil překonat, přepínal jsem se, čímž jsem si celý průběh nemoci zhoršil – cesta k diagnóze mi trvala tři roky.“‎ 

Choutka dnes aktivně působí v pacientské organizaci a snaží se přispět k větší informovanosti a ke změně ve vnímání ME/CFS, a to i mezi odborníky – podílí se například na vzdělávacím semináři pro lékaře: „Kvůli nemoci nebudu mít kariéru, rodinu, ale kdybych mohl pomoci jen jedinému člověku k rychlejší diagnóze, dává mi to obrovský smysl.“‎

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?  

  • ME/CFS: myalgická encefalomyelitida / chronický únavový syndrom
  • – Jedná se o chronické multisystémové onemocnění.
  • – Kvůli častému výskytu po lokálních virových epidemiích měla nemoc historicky řadu názvů (epidemická neuromaystenie, islandská nemoc, atypická poliomyelitida, myalgická encefalomyelitida, chronický únavový syndrom), postupně se ustálil název ME/CFS.

– Podle mezinárodní klasifikace nemocí má diagnózu G93.3 (neurologická nemoc). 

  1. – V ČR trpí ME/CFS 10 až 50 tisíc pacientů – to je přibližně dvakrát více než roztroušenou sklerózou a dvakrát méně než revmatoidní artritidou.
  2. – Podle studií kvality života ME/CFS vychází jako jedna z nejhorších ze všech chronických nemocí. 
  3. – Vyskytuje se přibližně čtyřikrát častěji u žen než u mužů, což platí i pro další chronická zánětlivá a autoimunitní onemocnění.
  4. Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?

Ráno stejně jako večer myslíte jen na spaní, vaše výkonnost je silně omezená, do postele padnete zcela vyčerpaní – a spánek nepřináší žádné zlepšení. To jsou některé z příznaků chronického únavového syndromu. K dalším patří poruchy spánku, zapomnětlivost i poruchy myšlení.

„Prožil jsem si za posledních sedm let peklo na zemi, kdy mi tělo totálně vypovědělo službu,“ popisuje své zkušenosti pan František. „A jak předesílají i ostatní lidé, nemohl jsem ráno vstát z postele, točila se mi hlava, byl jsem upocený a jako bych ani nespal.“

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?
Autor: Copyright © 123RF Stock Photos

Nemocný? Kdepak lenoch, nebo simulant

Dr. Thomas L. English popsal nemoc v časopisu JAMA: „Onemocníte jakýmsi nachlazením a od té doby se váš život trvale změní. Nejste schopni jasně myslet. Někdy nedokážete víc, než jen rámcově sledovat televizní program. Bolest svalů se stěhuje po celém těle. Příznaky přicházejí a odcházejí, rostou a mizí…,„ a pokračuje: “Pomalu se sunete mlhavou roklí lékařské péče plné nedůvěry.“

Ve svém okolí, ale i mezi medicínskými odborníky postižení totiž snadno narazí na nedůvěru a narážky na simulantství: „To, že trpím chronickým únavovým syndromem, mi do dnešního dne nebylo diagnostikováno, a to z důvodu, že jsem za posledních snad dvacet let ,,nemarodil“.

Do dnešního dne jsem nepotkal lékaře, který by se danou problematikou zabýval, spíše opačně – každý jenom ,,zakoulel očima“ a myslel si své. Byl jsem odeslán jako každý podobný pacient na psychiatrické vyšetření a to, že vedu mezinárodní společnost, nikoho nezajímalo,“ popisuje pan František.

Domnívá se, že chyba je v celém sociálním systému, který neakceptuje a nerespektuje práva pacientů. „Na každého je nahlíženo jako na hypochondra… A máme tu další spouštěcí stresový element.

Což je úplně nejhorší a ponižující, urážky lékařů, že jsme hypochondři, kteří už neví, jak by na své problémy upozornili.“

Budete mít zájem:  Aminokyseliny při posilování a hubnutí – jaký mají vliv?

Kdy je únava nemoc?

Chronický únavový syndrom (CFS – angl. „Chronic Fatique Syndrome“) se zásadně liší od běžné unavenosti: jedná se o úpornou, dlouhotrvající únavu. CFS je choroba, která postihuje více systémů, protože zasahuje centrální nervový a imunitní systém a často také systém kosterních svalů.

  • opětovný nástup únavy, která trvá déle než 6 měsíců a snižuje aktivitu postižené osoby o 50 %
  • vyloučení jiných klinických nebo psychických stavů, které by mohly tyto příznaky vyvolávat
  • určený časový horizont počátku onemocnění: například po infekci

Příčina onemocnění není známá. CFS většinou vzniká u lidí, kteří prodělali těžší virové či bakteriální onemocnění za současného působení významného akutního nebo méně výrazného, zato chronického stresového faktoru.

Stále více lékařů uznává, že nemoc je skutečným problémem a že postihuje možná miliony lidí. Jeden z nich se vyjádřil: „Průměrný pacient s CFS navštívil předtím 16 různých lékařů. Většině pacientů bylo řečeno, že jsou úplně zdrávi, že trpí depresí nebo jsou v přílišném stresu.

Mnozí byli posláni k psychiatrovi. Dnes není situace v mnoha částech světa o mnoho lepší.“

„Pokud si dovolím jenom něco naznačit ve směru, že má psychika je v naprostém pořádku a všechno se odehrává díky selhání imunitního systému, jsem okamžitě ignorován a nebere mne nikdo vážně,“ potvrzuje pan František.

Většina lékařů je přesvědčena, že příčinou symptomů nemoci není deprese. Většina pacientů uvádí, že se těšili plnému zdraví, netrpěli žádnou depresí, malátností ani poruchou spánku, byli aktivní a úspěšní v životě až do dne, kdy se objevilo nachlazení, bronchitida nebo chřipka, které vůbec neustupovaly.

Postihuje lidi, kteří podávají maximální výkon

Chronický únavový syndrom, nebo obyčejná únava?
Autor: SXC

Ani první zprávy o výskytu choroby v Americe se nebraly vážně – vykazovaly příznaky již známých onemocnění. V roce 1984 bylo asi 200 osob v městečku Incline Village postiženo „chřipkovým“ onemocněním, které neustupovalo. Hromadný výskyt této choroby zprvu zlehčeně nazvali chřipkou yuppies (označení pro mladé, úspěšné lidi střední třídy). To, že na této YUPPIE-FLU musí něco být, si lékaři uvědomili teprve v r. 1985, kdy se její příznaky u yuppies šířily jako kdysi mor.

Dnes mezi postiženými převažují lidé s velkým smyslem pro povinnost a odpovědnost, kteří jsou zvyklí podávat maximální výkon. Ženy jsou postiženy zhruba dvakrát častěji než muži.

Pan František je na základě svých dlouholetých zkušeností přesvědčen, že veškerá únava organismu pramení z maximálního vyčerpání a z neustále přítomného stresu. „Postupně člověka začne bolet páteř, klouby, začne být zpocený a není schopen ranního vstávání.

Už tohle stadium navodí v organismu neskutečný stres a vyvolá spoustu otázek.

Jak uživím svou rodinu? Jak udržím děti na vysokých školách? Tyhle a podobné otázky člověka tak vystresují, že je schopen sednout do vozidla, i když se mu točí hlava… jenom aby dostál svým povinnostem.“

Pacient nepatří do postele!

Lékaři se snaží aplikovat více léčebných metod. Zajedno jsou v nutnosti normalizovat a posílit funkce imunitního systému. To je možné za pomoci léků nebo doplňkové terapie vitamíny apod. V žádném případě pacienti nepatří do postele – to by jejich imunitní systém jenom oslabilo. Naopak, musí být v rámci svých schopností aktivní.

Krokem z nouze je farmakoterapie, zkoušejí se nejrůznější preparáty, ale výsledky jsou nejisté.

„Jsou nám nasazovány tlumicí a uklidňující léky, které problémy neřeší, ba naopak ještě zhoršují.

Praktičtí lékaři nasazují opiátová a opioidová léčiva, v mém případě Tramal, který obsahuje návykovou látku Tramadoli hydrochloridum.

Tahle látka musí každého člověka ovládnout a je zákonité, že její množství se musí neustále zvyšovat. Z internetových diskusí znám spousty pacientů, kteří se dostali do vleku těžké opioidové závislosti,“ říká František.

Chronický únavový syndrom je projevem mnoha nejrůznějších příčin, které jsou společně podmíněné poruchou těla a duše, ve většině případů bez možnosti zpětně odhalit vyvolávající příčiny.

Přestože již na prvním světovém sympoziu o CFS v britském Cambridge v roce 1990 byl CFS označen za „hned po AIDS největší zdravotní a ekonomickou hrozbu“, stále mnoho neznámých ukazuje možná řešení problému jen v nepříliš jasných náznacích.

„Postupem času jsem se naučil „hospodařit“ i s tím málem energie. Můj denní rituál je, že ráno vstávám, sice s bolestmi a únavou, ale přes to všechno vstanu a dokážu pracovat do tří hodin odpoledne. Pak ulehám k odpočinku, a to naprosto každý den.

Odpočinu si do sedmi hodin do večera, prospím se a pak zabezpečuji běžný chod domácnosti tak jako každý jiný,“ popisuje František.

„Dneska své tělo dobře znám a vycítím sebemenší změnu, která by mne mohla příkladně během dne potkat, a podle toho se taky zařizuji.

Na závěr bych chtěl říct, že na pomoc lékařů jsem rezignoval, protože jak se říká: Sytý hladovému nikdy neuvěří.“ 

Chronický únavový syndrom a jeho léčba pomocí metod německých přírodních lékařů

V tomto článku se dozvíte, že chronické únavy se můžete zbavit. Není to sice hned, ozdravování trvá pár měsíců, ale postup není složitý.  Podle lékařů přírodní medicíny je třeba SYSTEMATICKY A SOUČASNĚ PŮSOBIT NA VŠECHNY HLAVNÍ PŘÍČINY zdravotního problému. Organismus na tyto SYSTEMATICKÉ ZMĚNY zareaguje, dochází ke zlepšení zdraví. 

Lékaři západní přírodní medicíny mají vysokoškolské medicínské vzdělání. Dobře znají funkce lidského organismu. Objevili různé regenerační metody, které obnovují narušené funkce organismu i bez léků (např. plnohodnotnou výživu). Regenerační metody jsou GARANTOVÁNY  lékařskými společnostmi lékařů západní přírodní medicíny.

A proč věřit mně? Své celoživotní vzdělávání v oblasti zdraví a výživy jsem završil v Německu a jsem certifikován Německou lékařskou společností pro léčebné půsty a výživu (ÄGHE). 

Hlavní příčiny a příznaky chronické únavy

Chronický únavový syndrom je onemocnění, kterým trpí mnoho lidí na celém světě. Jejich počet se zvyšuje i v České republice, soudě podle množství klientů, kteří obrazně řečeno „klepou na naše dveře“.

Mezi hlavní příčiny tohoto zdravotního problému patří špatná výživa (nedostatek některých důležitých živin), špatný spánek, zvýšené pracovní vypětí, stres, nedostatek fyzické aktivity, poruchy hormonální činnosti, špatné dýchání.

Jedná se o komplexní zdravotní problém, který se projevuje napříč celým organismem.

Běžné příznaky jsou celková slabost svalů, bolesti svalů, poruchy spánku, bolesti kloubů, nesoustředěnost, zmatenost, deprese, úbytek paměti, bolest hlavy, ale i bolest v krku, zvýšená teplota a další. Jak vidíte spektrum příznaků je široké, což ostatně sami znáte. Dále podrobně rozebereme některé hlavní příčiny. 

Role plnohodnotné výživy při chronické únavě

Většina lidí se stravuje NAHODILE, podle chuti a nálady. Tento přístup ke stravování většinou nezajistí všech 46 nenahraditelných živin, které organismus nutně potřebuje a musí dostat potravou.

Skladba potravy z dlouhodobého hlediska je extrémně důležitá, zásoby živin se mohou při dlouhodobě špatně složené stravě prostě vyčerpat. Tady je třeba hledat hlavní příčinu chronického únavového syndromu.

 

K zamyšlení: Může výživa pomáhat řešit zdravotní problémy? Jím zdravě?

Lidé často žijí v přesvědčení, že něco tak obyčejného, jako je výživa, nemůže přeci pomáhat řešit zdravotní problémy. Často k nám  přicházejí s přesvědčením, že jí zdravě a že jim zdravá výživa stejně nepomohla. Říkají např.:

  • Mám zdravou výživu ze zahrádky… 
  • Jím hodně ovoce a zeleniny…
  • Jím Bio potraviny a nakupuji ve zdravé výživě…
  • Nejím konzervy a uzeniny
  • Stravuji se rozmanitě…

Všechno to jsou dobré kroky ke zdravé výživě, které schvalujeme. 

  Zapamatujte si: Nepomáhá jakákoliv výživa, ale jde hlavně o obsah 46 nenahraditelných živin!!! 

  1. Potraviny nestačí mít jen Bio nebo z vlastní zahrádky, to je jen jedna – méně důležitá stránka. Vědci zjistili, že výživa musí nutně obsahovat všech 46 životně nenahraditelných (tzv. esenciálních) živin v dostatečném množství. Jedná se o aminokyseliny (např. leucin, valin, tryptofan, fenylalanin apod.), esenciální mastné kyseliny (kyselina linolová, kyselina alfa linolenová), minerály (např. hořčík, vápník, mangan a řada dalších) a vitaminy (A, celá skupina vitaminů B, C,D, K). Každá z těchto živin se v lidském organismu účastní mnoha biochemických reakcí. A to je pravá podstata výživy. Kvůli těmto esenciálním živinám 3x až 5x denně jíme. Dá se říci, že všechny pochody v lidském těle, imunitní látky, hormony, enzymy, všechny kosti a tkáně jako výchozí “stavební ” materiál potřebují právě tyto esenciální živiny.  Organismus tyto živiny neumí vyrobit, MUSÍ být dodány potravou. Pokud výživa obsahuje v dostatečném množství všech 46 esenciálních živin, jedná se o tzv. plnohodnotnou výživu.
  2. Pokud jakákoliv živina v potravě chybí nebo je obsažena v malém množství nastávají závažné zdravotní problémy. Např. nedostatek železa vyvolává anémii, nedostatek vitaminu C nemoc kurděje, na kterou v minulosti umíralo mnoho námořníků. Nedostatek aminokyselin např. způsobuje psychické poruchy, poruchy funkce jater apod. Mnohostranný význam všech těchto živin pro organismus je potvrzen mnoha Nobelovými cenami
  3. Základním problémem všech tzv. zdravých výživ, je to, že i když má obsaženy “zdravé” suroviny, většina lidí se stravuje podle chuti a nálady. Teď mám chuť na banán, večer si dám řízek s bramborem. Zítra na snídani jogurt s ovesnými vločkami. Tento víceméně nahodilý systém stravování, který má 95% obyvatelstva, však nezajišťuje SYSTEMATICKÝ příjem všech 46 esenciálních živin. Proto tato nahodilá strava je častou příčina zdravotních problémů a narušeného metabolismu
  4. Lidé s chronickými zdravotními problémy mají většinou snížené zásoby některých živin. K jejich doplnění nestačí obvykle jen běžná nahodilá výživa. Proto lidem jejich „zdravá výživa“, i když používají relativně zdravé suroviny, při řešení zdravotních problémů většinou nefunguje
  5. Naopak systematicky dodržovaný plán plnohodnotné výživy, který je odborně propočítán na obsah všech 46 esenciálních živin, je významná regenerační metoda. V Německu ji jako léčebnou metodu ve své praxi používají lékaři sdruženi v Německé lékařské společnost pro léčebné půsty a výživu. A mají s ní velice dobré dlouhodobé zkušenosti
  6. My jsme systém plnohodnotné výživy vystudovali v Německu a máme certifikát této lékařské společnosti, že můžeme systém plnohodnotné výživy školit  
  7. Zde si můžete položit základní otázku: Je můj systém výživy, který používám, skutečně dobře propočítán na obsah všech 46 živin? Schválně se podívejte na zdroj, ze kterého čerpáte. Ani to, že se např. stravujete podle zásad ajurvédy, jógy, tradiční čínské medicíny, vašeho lékaře,  či podle nějakého léčitele předem nezaručuje obsah všech 46 živin!!! Toto je naše odpověď pro ty, kteří nevědí, proč si vybrat právě náš systém: Naše plnohodnotné stravovací plány v regeneračních programech se výrazně odlišují od různých dalších stravovacích systémů či zásad právě tím, že jsou odborně propočítány na obsah všech 46 esenciálních živin. S námi tedy skutečně můžete mít plán “zdravé výživy”, který v podstatě jinde nenajdete.  A bez důkladných odborných propočtů plnohodnotnou zdravou výživu mít nelze
  8. Velkou výhodou našeho systému plnohodnotné výživy je to, že nepoužívá žádné přesné jídelníčky (které beztak nikdo není schopen dodržet). Je snadný na užívání a nepřijdete o vaše oblíbená jídla.
  9. V našich regeneračních programech jsou i další regenerační metody, které zlepšují zdraví. 
Budete mít zájem:  Nové projekty v Praze: Mozek sám píše, hra léčí mrtvici

Překyselení organismu a jak přispívá k chronické únavě

Nejprve si vysvětlíme pojem odkyselení organismu. Jak známo, náš organismus a jeho jednotlivé buňky se za normálních okolností zbavuje svých odpadů pomocí hlavních detoxikačních orgánů, kam patří plíce, střevní trakt, játra, ledviny, pokožka, jazyk. Detoxikace v organismu probíhá vlastně pořád.

Ale za určitých okolností, které např. u lidí s chronickým únavovým syndromem nastávají (např. špatná strava, málo pohybu, stresy, povrchové dýchání) dochází k tzv. překyselení organismu. Vlastně se jedná o nedokonalý odvod odpadů buněčného metabolismu.

Mezi jednotlivými buňkami – v mezibuněčném prostoru – se ukládají odpadové produkty buněčného metabolismu. Tyto metabolity – lidově se jim říká  toxiny –  znehodnocují mezibuněčné prostředí. Mění jeho pH, toto mezibuněčné prostředí se stává v chemické terminologii kyselým. Mezibuněčný prostor je ale enormně důležitý.

Odehrává se tam řada biochemických reakcí, např. zde probíhá komunikace mezi buňkami pomocí hormonů. V kyselém prostředí hormony špatně fungují, což je základ celé řady zdravotních problémů.  Podobně je to i s enzymy, což jsou důležité katalyzátory biochemických reakcí. Bez nich nemůže proběhnout jakákoliv reakce v organismu.

Většina lidí zná jen trávicí enzymy, ale je jich mnohem více. Jen pro příklad – přenos kyslíku krví vyžaduje přítomnost asi 30 různých enzymů. A takových enzymů je v celém organismu vice než 3500 a stále se objevují další.  Pokud prostředí v místě působení enzymu není pro enzym příznivé, nedojde k biochemické reakci.

A tady je další příčina, proč pacienti s chronickým únavovým syndromem mají celou řadu zdravotních problémů.

Zde jen podtrhuji, že překyselení organismu je stav, kdy celé vnitřní biochemické prostředí organismu není příznivé pro fungování buněk. Potěšitelnou zprávou je, že vnitřní biochemické prostředí organismu se dá poměrně elegantně zlepšit intenzivními detoxikačními praktikami. Německá přírodní medicína používá intenzivní půsty a odkyselovací – zásadité programy.

Ty působí kompletně na celý organismus, na každou buňku. Samozřejmě k hlubokému okyselení nestačí jednodenní půst, ale půst v trvání minimálně 7 až 10 dnů. Intenzivní odkyselovací programy např. náš Zásaditý ozdravný program jsou založeny na trochu jiném principu – tj. na konzumaci většího množství tzv.

zásadotvorných potravin a zásaditých minerálů, které neutralizují kyseliny v organismu, trvají většinou 14 dnů. I déle.

V případě chronického únavového syndromu není vždy vhodné intenzivní detoxikační programy nasadit. Přistupuje se individuálně.   Lidé zdeptaní, vysílení a často i vyhublí únavou, navíc v trvalém  stresu potřebují především dobře jíst a spát. Zpravidla také nemají náladu držet jakýkoliv půst ani odkyselovací program.

 Lidé s chronickým únavovým syndromem často svou výživu tzv. flákají, stravují se chaoticky, často se v jejich stravě objevuje i alkohol.  Odkyselení se dá řešit radikálně, ale i mírnější cestou. Pomocí dobře naplánované plnohodnotné výživy, která odkyseluje průběžně. Ale trvá to déle. V řádech měsíců.

K tomu je třeba přidat ještě další regenerační prvky, které pomáhají překonat chronickou únavu, případně i nespavost.

Další příčiny chronické únavy a jejich řešení 

Chronická únava má ještě celou řadu dalších příčin, které je třeba vyřešit. V tuto chvíli nemá moc smysl vypisovat všechny další příčiny (např. nedostatek některých hormonů). Zmíním jen několik. Mým hlavním cílem bylo ukázat, jak postupuje přírodní medicína.

Na závěr jsem si ponechal psychickou stránku problému, která je vždycky součástí našeho řešení chronické únavy i nespavosti.  Jde totiž o to, že lékařské regenerační metody působí komplexně na celý organismus a to znamená i na činnost nervů, nadledvinky (bývají vyčerpané),  na mozkovou činnost.

Postupným odkyselením, kvalitní plnohodnotnou výživou, se totiž léčí i celá řada psychických nemocí – včetně deprese, neuróz, poruch spánku a schizofrenie. Tento přístup používá i němečtí, američtí a ruští lékaři zaměření na přírodní medicínu.

Používají podobné metody a stejný postup pomáhá jak na fyzické, tak i psychické úrovni. Proto je i při léčbě chronického únavového syndromu nezbytné dát do pořádku výživu buněk a celý metabolismus. Pak začnou i lépe fungovat nervy, klienti začnou být i psychicky odolnější a klidnější.

Samozřejmě naše klienty v Regeneračním programu vybavíme i několika účinnými technikami ke zvládání stresu. 

Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na pohyb, který napomáhá zvýšenému okysličování tkání, lepší detoxikaci a také vede k lepšímu vyživování buněk.

Přiměřený pohyb – zejména aerobní aktivity –  je proto vždy součástí našich regeneračních programů. Každodenní aerobní aktivity podle možností konkrétního klienta jsou při chronické únavě nezbytné.

Ovšem je třeba začínat postupně, podle možností klienta.

Všechny výše uvedené regenerační metody a prvky (a celá řada dalších, které jsem nezmínil) se používají v Protokolech (postupech) lékařů západní přírodní medicíny zaměřených na chronickou únavu a nespavost.

Protože vyházejí z přirozených pochodů v organismu a působí SOUČASNĚ na HLAVNÍ PŘÍČINY, jsou většinou úspěšné při řešení chronického únavového syndromu, ale i jiných zdravotních problémů.

My tyto postupy používáme i v našich komplexních regeneračních programech. 

Důležitá poznámka: Výhodou regeneračních metod lékařů přírodní medicíny je to, že nemusíte nijak přerušovat vaši léčbu u lékařů. Naopak, protože se jedná o změny ve stravování a životním stylu, podpoříte tím svou léčbu. Váš lékař obvykle nemá čas se vašim stravováním a životním stylem zabývat.   

S vaší chronickou únavou, popřípadě nespavostí vám pomůžeme

Cílem tohoto článku je ukázat, že chronická únava je komplexní  zdravotní problém, který podle lékařů přírodní medicíny má řešení. Ale není na to nějaká “zázračná tabletka”, jak se někdy objevuje v inzerátech.

Jedinou cestou je skutečně odstranit všechny překážky, které organismu brání v dobrém fungování.  Příklady našich klientů, kteří už se chronické únavy zbavili, mne přesvědčuje, že řešení existuje, i když může trvat řadu měsíců.

Ale pro klienty to nikdy není ztracený čas, protože se zároveň i zlepšuje jejich celkový zdravotní stav. A to je velmi cenné.

Pro řešení chronické únavy máme speciální Regenerační program při chronické únavě a nespavosti. Pokud máte jen tento problém, můžete se s programem seznámit (je tam i video) a případně i zakoupit v našem eshopu po kliknutí na odkaz níže.

Regenerační program při chronické únavě a nespavosti podle lékařů přírodní medicíny (po kliknutí najdete více informací)

Pokud máte více zdravotních problémů současně, raději nám popište v emailu své zdravotní problémy (použijte kontaktní formulář na této stránce). Uveďte také svůj orientační věk, výšku, váhu. Budeme vás zpětně kontaktovat a vybereme pro vás nejvhodnější regenerační program. Pomoc s výběrem programu je samozřejmě ZDARMA. 

Copyright:  Ing. Vladimír POPOV, 2018, revize 2020

Poznámka o autorovi: Autor je lékařsky certifikovaným specialistou na oblast plnohodnotné výživy a lékařsky řízených půstů (Německo 2013). Oblastí zdraví a výživy se zabývá od roku 1985, od roku 1999 profesionálně.

Založil a řídí Centrum řízené regenerace s.r.o. Publikuje především na internetu.

K datu copyrightu zveřejnil více než 60 odborných článků o souvislostech mezi plnohodnotnou výživou, překyselením organismu a skutečnou podstatou zdravotních problémů.

Únava známá neznámá (4. část)

Nejvýznamnější jednotkou mezi „civilizačními“ únavovými stavy je chronický únavový syndrom. Nemoc, někdy ještě méně vhodně nazývaná jako syndrom chronické únavy a dodnes čekající na definitivní pojmenování, označujeme většinou mezinárodní zkratkou CFS (chronic fatigue syndrome).

Je možno se setkat i se zkratkou CFIDS, která je upřednostňována některými specialisty a americkými pacientskými sdruženími a která vyjadřuje více představu výrazné úlohy imunitní poruchy při vzniku onemocnění (CFIDS – chronic fatigue and immune dysfunction syndrome).

Ve Velké Británii, Kanadě a také Austrálii se dosud převážně používá zkratka ME, vyjadřující označení choroby jako myalgická encefalomyelitida.

I v těchto zemích se však postupně označení ME opouští a přechází se dnes na pojmenování ME/CFS (neboť někteří soudí, že ME je podskupinou CFS, tak jako je migréna součástí skupiny bolestí hlavy).

Únava a chronický únavový syndrom (CFS) Chronický únavový syndrom je syndrom, čili soubor příznaků a stesků, u kterého nebyla zatím jednoznačně určena příčina.

Je to onemocnění, o jehož existenci se dlouho sváděly boje, onemocnění, jehož zařazení, byť je uznáno takovými autoritami jako je Světová zdravotnická organizace (WHO) nebo Centrum pro kontrolu nemocí (CDC) v USA, je stále ještě předmětem diskusí a tahanic.

Pohybuje se mezi psychickými poruchami na jedné straně a mezi poruchami imunity a infekcemi na straně druhé.

Příznaky Základní, charakteristickou a naprosto nezbytnou podmínkou chronického únavového syndromu je únava. Není to však obyčejná, běžná únava, nýbrž únava chronická, nepopsatelná, nezměrná, spojená s hlubokým vyčerpáním, ohromným poklesem výkonnosti a naprostou ztrátou výdrže. Byla to paní Sylva H.

Budete mít zájem:  Léčba Alergie Přírodní Cestou?

, která se mi před mnoha lety poprvé snažila přiblížit, co cítí: „Víte, pane doktore, je to pocit, jako bych byla loutkou, která sedí někde v koutku, pak ji zvednou, někam s ní posunou, ruce a nohy jí zvedají pomocí provázků. Jenomže tak to bylo na začátku, teď mám, pane doktore, pocit, že sedím v koutku a nemůžu se ani pohnout, protože mi ty provázky přestřihli.

“ Únava není ovšem jediným problémem chronického únavového syndromu. Nemocného současně trápí celá řada dalších obtíží. Patří k nim lehce zvýšené teploty, obvykle to není žádná horečka, ale jen subfebrilie, které obvykle nepřesahují 38 ˚C. Teploty trvají prakticky neustále a zvyšují se po sebemenší tělesné nebo duševní námaze.

Dále se vyskytuje dlouhodobé škrábání a bolesti v krku, zvětšení a citlivost mízních uzlin, obvykle na krku za kývači, bolesti svalů, a to spontánní i při pohmatu, bolesti hlavy, nejčastěji v čele či za očima, otoky a bolesti malých i velkých kloubů, poruchy spánku, deprese a další neurologické a psychické změny – světloplachost, špatná koncentrace, porucha krátkodobé paměti a vštípivosti nových poznatků, poruchy vidění, předrážděnost, napětí, pocit vnitřního neklidu a úzkosti.

Chronický únavový syndrom může trvat několik měsíců i dlouhou řadu let, může mít průběh vcelku snesitelný, avšak může probíhat i pod obrazem trvale invalidizujícího onemocnění. Přestože byla vyslovena řada teorií, etiopatogeneze tohoto onemocnění je dosud obestřena tajemstvím, a přestože byl vyzkoušen obsáhlý seznam léků a léčebných postupů, účinná léčba není dosud známa.

Historie Chronický únavový syndrom je považován za civilizační nemoc. Velký zájem vědy a medicíny vyvolal poprvé až v průběhu 80. let 20. století, lidé jím však trpěli nepochybně už v minulosti. Je k dispozici řada popisů obdobných stavů z 19.

století (pravděpodobně jím trpěla i Florence Nightingaleová, významná anglická představitelka zdravotnictví a ošetřovatelství), kdy byly obdobné stavy označovány jako neurastenie, a existují zprávy ještě starší.

Nemocní tehdy uváděli svalovou a pohybovou únavu, vyčerpání a slabost, bolesti v zádech, zvýšení tělesné teploty a problémy s krevním oběhem. Tyto stavy byly provázeny nespavostí, ztrátou koncentrace, podrážděností a depresivitou.

Vzácné nebyly ani zažívací obtíže, bolesti hlavy a mdloby. V této souvislosti si jistě vzpomeneme na užívání různých čichacích solí a čpavku.

Epidemie Od počátku minulého století byly zaznamenávány jak ojedinělé případy, tak i různě velké epidemie (Los Angeles 1934, Island 1948, Švýcarsko ve 40. letech, Royal Free Hospital v Londýně 1955).

Zatím poslední větší epidemie byla zaznamenána v roce 1984 v nevadském městečku Incline Village na břehu jezera Tahoe, která konečně vyvolala odpovídající zájem příslušných institucí. K nárůstu tohoto zájmu přispěla i jistá podobnost s pandemií AIDS.

Výsledkem zkoumání celého problému byla zpráva odborníků z Centra pro kontrolu nemocí v Atlantě, vedených Garry P. Holmesem, uveřejněná v březnu 1988. Byla určena kritéria, která – pokud budou naplněna – mohou vést k diagnóze chronického únavového syndromu (CFS).

Tato diagnostická kritéria měla být zvláště pomůckou k vymezení CFS proti jiným onemocněním. Diagnostická kritéria CFS byla od té doby mnohokrát citována a jsou podle vedoucího celé skupiny označována jako Holmesova kritéria.

Holmesova kritéria Hlavními, nezbytnými kritérii pro diagnózu chronického únavového syndromu (CFS) jsou podle Holmese:

  • únava, trvající déle než 6 měsíců a snižující aktivitu postižené osoby o 50 %
  • vyloučení jiných somatických nebo psychických stavů, které by mohly příznakový soubor vyvolávat

K tomu, aby mohla být stanovena diagnóza CFS, je nutné, aby byla splněna ještě vedlejší kritéria, tzn. aby si nemocný stěžoval ještě na osm z jedenácti příznaků (nebo na šest z těchto jedenácti příznaků), a zároveň aby byly přítomny dva ze tří objektivních, lékařem ověřitelných nálezů.

Patrně již samotným autorům bylo jasné, že takto stanovená kritéria jsou postavena velmi přísně, a že méně vyhraněné nebo mírněji probíhající případy budou touto definicí vyloučeny.

Tyto i další výhrady vedly k tomu, že se odborníci z Centra pro kontrolu nemocí (CDC) a Národních ústavů zdraví (NIH) v USA spojili s odborníky z dalších zemí (Velké Británie, Kanady, Austrálie, Nizozemí a Itálie), aby pod vedením Keiji Fukudy předložili upravená kritéria pro stanovení diagnózy chronického únavového syndromu (CFS). Současně byl navržen i diagnostický algoritmus, čili návod jednotlivých kroků pro určení nebo vyloučení CFS.

Fukudova kritéria Tato volnější definice charakterizuje chronický únavový syndrom (CFS) jako:

  • Klinicky zhodnocenou, nevysvětlenou chronickou únavu (tedy trvající déle než 6 měsíců), trvalou nebo se stále vracející, nově se objevivší, nebo s určitelným začátkem (únava tedy není celoživotní). Tato únava není důsledkem tělesné zátěže, není významně ovlivněna odpočinkem a vede k podstatnému omezení dříve dosahované úrovně výkonnosti v zaměstnání nebo ve vzdělávání a v sociálních nebo osobních aktivitách.

Další podmínkou je:

  • Současný výskyt čtyř a více subjektivních příznaků, přetrvávajících po dobu 6 a více po sobě jdoucích měsíců a nepředcházejí manifestaci únavy: subjektivně vnímané významné zhoršení krátkodobé paměti nebo koncentrace, podstatně omezující úroveň dřívějších schopností; bolesti v krku; bolestivé krční nebo axilární lymfatické uzliny; bolesti svalů; bolesti více kloubů obvykle bez jejich otoku nebo zarudnutí; bolesti hlavy mající jiný charakter a intenzitu než dříve; spánek nepřinášející osvěžení; vyčerpání po fyzické zátěži, které přetrvává déle než 24 hod. Diagnostická kritéria Fukudova z roku 1994 jsou platná doposud, nahradila Holmesova kritéria, i když tato jsou některými lékaři a badateli upřednostňována pro svůj restriktivnější charakter.Vedle Holmesových kritérií jsou používána i jakási národní kritéria pro chronický únavový syndrom (CFS), jako např. definice australská z roku 1990 a podobně i tzv. Oxfordská definice z roku 1991, sloužící k diagnostice CFS/ME ve Velké Británii. Tyto definice zmiňují ještě povirový (postinfekční) únavový syndrom (PVFS) jako podjednotku CFS s jednoznačně prokázanou infekcí na začátku obtíží (klinicky i laboratorně). Zatím poslední souhrnné stanovisko vychází ze zprávy společné pracovní skupiny tří britských Královských odborných společností – internistické, psychiatrické a všeobecného lékařství, vedené profesorem Leslie Turnbergem z roku 1996, částečně doplněné v roce 1997. Tato zpráva doporučuje mimo jiné po více než 40 letech změnit název myalgické encefalomyelitidy na CFS. V současné době jsme ve Velké Británii a Austrálii svědky vytváření nových návodů a doporučených postupů k léčbě CFS, a to na vládní úrovni.

Výskyt chronického únavového syndromu (CFS) Dnes je tedy jisté, že chronický únavový syndrom existuje. Postihuje převážně ženy, nejčastěji ve věku 25–45 let, i když postiženi mohou být i muži a vzácně také děti. Proti dřívějším názorům, že obětí se stávají mladí příslušníci střední třídy (tzv.

yuppies), je dnes jisté, že mezi nemocnými CFS jsou lidé všech etnických, socioekonomických a věkových skupin. Stále se domníváme, že převažují lidé s velkým smyslem pro povinnost a odpovědnost, lidé pečliví, zodpovědní a citliví, kteří jsou zvyklí podávat maximální výkon, neumějí nebo nemohou odpočívat a přepínají své síly.

Nejsou to tedy lidé od přírody líní, pohodlní, kteří by si hledali pro svou slabost ospravedlnění. Naopak, jde o lidi pracovité a mnohdy ambiciózní, kteří se jen těžko vyrovnávají se svým novým znevýhodněním. Nedávno mě na doporučení známé lékařky navštívila mladá žena, která pracuje v zodpovědné manažerské funkci u významné zahraniční firmy.

Naprostou samozřejmostí pro ni bylo pracovat 10–12 hodin denně po šest dní v týdnu. Všem byla ve firmě příkladem a táhla celý kolektiv podřízených. To vše až do prosince roku 1998, kdy přechodila jakousi chřipku, možná však také neúplně vyjádřenou infekční mononukleózu, kterou nedlouho předtím prodělal její manžel.

Že není něco v pořádku, si uvědomila až počátkem ledna 1999, kdy ji přepadla veliká únava, vyčerpání, celková slabost, objevily se zvýšené teploty, bolesti svalů, nepředstavitelná ospalost, naprostá ztráta koncentrace myšlenek, paměti. Chtíc nechtíc musela na neschopenku, využívala nějaká antibiotika, ležela doma, spala denně 20 hodin a stejně „byla k ničemu“.

Vzhledem k tomu, že její stav se nedal vysvětlit žádným patologickým nálezem ani v krvi ani na rentgenu či sonografii, začali jsme uvažovat o chronickém únavovém syndromu, respektive o povirovém únavovém syndromu.

Údaje o výskytu CFS v populaci jsou stále velmi nepřesné, vycházejí z odhadů podle několika epidemiologických studií provedených v USA a Austrálii. Výsledky těchto studií se co do výskytu předpokládaných nemocných velmi liší: odhady se pohybují mezi 7–38 nemocnými na 100 000 obyvatel.

Jiné údaje právě z USA hovoří o 1,5 milionu nemocných, ve Velké Británii se odhaduje jejich počet na 150–200 tisíc. Podle jiných soudů se odhaduje počet až na 0,5 % populace.

Ani u nás není situace uspokojivě zmapovaná, lze pouze odhadnout, že v České republice je až několik desítek tisíc nemocných s CFS.

Průběh chronického únavového syndromu (CFS) Průběh onemocnění není jednoznačný a jen těžko jej lze předem odhadnout. Někteří nemocní se zcela vyléčí, u jiných onemocnění probíhá vlnovitě se střídáním období relativního zdraví a zhoršení; u části nemocných se stav postupně trvale zhoršuje.

  • HOLMESOVA KRITÉRIA Hlavní kritéria únava, snadná unavitelnost, výkonnost menší než 50 %, trvání více než 6 měsíců, vyloučení jiných možných příčin
  • Vedlejší kritéria •  příznaky •  subfebrilie, zimnice •  bolesti v krku •  bolestivé a zvětšené krční nebo axilární uzliny •  svalová slabost •  myalgie •  zhoršení únavy po zátěži •  bolesti hlavy •  artralgie bez otoku a zarudnutí •  neuropsychické obtíže – fotofobie, skotomy, poruchy paměti, koncentrace a myšlení, deprese •  poruchy spánku •  náhlý vznik obtíží •  fyzikální nálezy •  subfebrilie •  chronická faryngitida
  • •  zvětšené nebo bolestivé uzliny
  • FUKUDOVA KRITÉRIA únava trvající více než 6 měsíců •  subjektivní příznaky •  zhoršení paměti nebo koncentrace •  bolesti v krku •  bolestivé lymfatické uzliny •  bolesti svalů •  bolesti kloubů •  bolesti hlavy •  neosvěžující spánek •  neurologické a psychické obtíže
  • •  zhoršení únavy po námaze
  • Autor: MUDr. Martin Nouza, Centrum klinické imunologie, Praha

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector