Rychlý vývoj v oblasti veterinární medicíny malých zvířat a naše neustálá snaha poskytovat zvířecím svěřencům tu nejlepší nejlepší péči umožnila zavést do praxe rutinní monitoring krevního tlaku u rizikových skupin společenských zvířat. Proč je to důležité pro vašeho zvířecího mazlíčka?
Monitoringem lze totiž odhalit skrytou hypertenzi (vysoký krevní tlak), která může mít pro neléčené zvíře vážné, dokonce i život ohrožující následky. Vzhledem k tiché povaze je hypertenze pravděpodobně jedním z nejvíce problémových systémových onemocnění, které postihuje společenská zvířata.
Zvířecí pacienti s hypertenzí jsou často svými chovateli prezentováni k vyšetření veterinárním lékařem, až ve chvíli, kdy u nich dojde, v důsledku vysokého krevního tlaku, k viditelným projevům tohoto onemocnění – např. odchlípení sítnice oka a akutní ztrátě zraku.
Proto jsme se rozhodli zavést testování krevního tlaku a diagnostiku a léčbu hypertenze do klinické praxe. Vysoký krevní tlak totiž ohrožuje stejně psy i kočky.
Vysoký krevní tlak u psů
Zvýšený krevní tlak – správně nazývaný systémová arteriální hypertenze – je zvýšení systolického nebo diastolického arteriálního tlaku krve.
Krevní tlak má dvě hodnoty: systolický tlak, což je horní hodnota, která se vyvine, když srdce kontrahuje a pumpuje krev, a diastolický tlak, spodní hodnota, která nastává, když se srdce uvolní a naplní krví.
Například 120/80 znamená systolický tlak = 120 mm Hg a diastolický tlak = 80 mm Hg.
|
Některé případy hypertenze jsou idiopatické, což znamená, že nemají známou příčinu.
Pes s predispozicí k onemocnění ledvin má vyšší pravděpodobnost vzniku hypertenze. Ta může poškodit celou řadu orgánů psa včetně: mozku, očí, srdce, ledvin a cév. Hypertenze může být přesvědčivě diagnostikována pouze opakovanými měřeními tlaku krve.
|
Diagnóza hypertenze u psů
Diagnostické testy jsou potřebné k rozpoznání hypertenze, k určení její příčiny a k vyloučení dalších nemocí. Testy mohou zahrnovat:
Vyšetření tzv. cílových orgánů hypertenze. Měla by být provedena pečlivá kontrola očí, nervového systému, srdce a ledvin.
Měření arteriálního krevního tlaku. K včasné detekci hypertenze u psů se doporučují pravidelné kontroly krevního tlaku. Zpočátku se mohou provádět jedenkrát ročně, ale jak pes stárne, měl by krevní tlak být měřen nejméně dvakrát ročně. Posouzení krevního tlaku by mělo být zahrnuto do rutinního klinického vyšetření všech starších psů.
Jako na jednom z mála pracovišť je ve veterinární klinice Vethope k dispozici petMAP+ II – nejmodernější přístroj pro měření krevního tlaku u zvířat. Tento přístroj je podobný tomu, který se běžně používá u lidí, s manžetou umístěnou kolem hrudní nebo pánevní končetiny nebo ocasu.
Měření krevního tlaku trvá jen několik minut, je zcela bez bolesti a je extrémně dobře tolerováno většinou zvířat.
petMAP+ II je ideální pro preventivní měření krevního tlaku zvířete přímo ve veterinární klinice, ale využíváme ho i k měření krevního tlaku při traumatických situacích a u rizikových zvířat v anestezii během operačního zákroku.
Léčba hypertenze u psů
Léčba hypertenze může zahrnovat jednu nebo více z následujících možností:
- Léčba základní příčiny. Tato léčba by měla být individualizována pro pacienta a související problémy.
- Akutní léčba. Hypertenzní krize (velmi vysoký krevní tlak s vážnými klinickými příznaky) by měla být léčena okamžitě. To vyžaduje hospitalizační léčbu léky, které snižují krevní tlak.
- Chronické léčení hypertenze u psů je prováděno pomocí antihypertenzivních léků.
- Snížení hmotnosti. Bez lékové terapie však toto opatření nebude pro kontrolu hypertenze u psů účinné.
Domácí péče a prevence
Postupujte podle doporučení veterinárního lékaře. Naplánujte si pravidelné návštěvy ve veterinární klinice, aby lékař mohl sledovat vliv nasazené léčby na krevní tlak. Monitorujte aktivitu psa, bdělost, chuť k jídlu a obecnou kvalitu života. Hypertenze se vyvíjí ve spojení s dalšími nemocemi, a tak je pravidelný monitoring zdravotního stavu zvířete velmi důležitý.
Dobrý zdravotní stav organizmu a mírně snížená hladina sodíku v potravě jsou důležité pro prevenci vysokého krevního tlaku. Psi, kteří mají dostatek aktivního pohybu nebo chodí na pravidelné delší procházky, mají nižší krevní tlak než zvířata žijící usedlejším způsobem života.
Vysoký krevní tlak u koček
Kočičí hypertenze se běžně vyskytuje jako komplikace jiných zdravotních problémů (tzv. Sekundární hypertenze), i když u koček může být pozorována i primární hypertenze (hypertenze bez jakéhokoli základního onemocnění). Na rozdíl od lidí, u kterých je nejčastější primární hypertenze (nazývaná také esenciální hypertenze), u koček je častější sekundární hypertenze.
Nejčastější příčinou sekundární hypertenze u koček je chronické onemocnění ledvin, ale jiné nemoci mohou také předurčovat její vývoj a existuje také vztah mezi hypertenzí a hypertyreózou (hyperfunkční štítnou žlázou) u koček.
Projevy hypertenze
Hypertenze poškozuje organizmus kočky. V některých ohrožených orgánech jsou tyto projevy nejzávažnější:
OčiMůže dojít ke krvácení do očí a změnám sítnice, jako je otok, což může způsobit poškození schopnosti vidění (a dokonce i oslepnutí), která je často trvalá. V některých případech je možné pozorovat krvácení do přední komory oka i bez použití speciálního veterinárního vybavení (viz obrázek).
Mozek a nervový systémKrvácení v této oblasti těla kočky může způsobit neurologické projevy, jako je podivné chování, chvějící se nebo opilá chůze, záchvaty, demence a kóma.
SrdcePři vysokém krevním tlaku se svaly jedné z hlavních srdečních komor (levé komory) časem zesilují, protože srdce musí pracovat silněji k pumpování krve. Ve velmi závažných případech může dojít k rozvoji srdečního selhání. Postižené kočky mohou vykazovat známky dušnosti a letargie.
LedvinyVysoký krevní tlak poškozuje ledviny zvířete a může zvýšit riziko vzniku jejich selhání. U koček se stávajícím onemocněním ledvin může hypertenze způsobit, že se tato choroba v průběhu času výrazně zhorší.
Klinické příznakyVzhledem k tomu, že hypertenze se často projevuje jako důsledek jiných onemocnění, kočky s hypertenzí mohou vykazovat příznaky, které lze připsat jejich základnímu problému. Například v případě hyperthyroidních koček s vysokým krevním tlakem mohou být hlavními klinickými příznaky ztráta hmotnosti a hyperaktivita.
U mnoha pacientů nebudou pozorovány žádné specifické klinické příznaky hypertenze, dokud stav nedosáhne bodu, kdy dojde k spontánnímu krvácení do oka nebo oddělení sítnice – tyto kočky se většinou teprve v tomto stádiu dostávají k veterináři, neboť trpí náhlou slepotou. Včasné rozpoznání hypertenze je proto důležité, aby se minimalizovaly závažné a často trvale škodlivé důsledky vysokého krevního tlaku na oči a jiné orgány.
Některé kočky s hypertenzí se projevují depresivně a letargicky. Mnozí majitelé zaznamenávají zlepšení chování kočky až poté, co byla hypertenze úspěšně zvládnuta. Těžké bolesti hlavy se mohou objevit u lidí s hypertenzí a je proto pravděpodobné, že kočky mohou trpět podobným příznakem.
Diagnóza
Kočka, která má pravidelně měřený krevní tlak. K včasné detekci hypertenze se u koček od 7 let věku doporučují pravidelné kontroly krevního tlaku. Zpočátku se mohou provádět jedenkrát ročně, ale jak kočka stárne, měl by krevní tlak být měřen nejméně dvakrát ročně. Posouzení krevního tlaku by mělo být zahrnuto do rutinního klinického vyšetření všech starších koček.
Krevní tlak by měl být také pečlivě hodnocen u všech koček s chronickým onemocněním ledvin, hypertyreózou, srdečním onemocněním, u koček s náhlou slepotou nebo u koček s jinými očními nebo neurologickými příznaky, které by mohly naznačovat hypertenzi.
Jako na jednom z mála pracovišť je ve veterinární klinice Vethope k dispozici petMAP+ II – nejmodernější přístroj pro měření krevního tlaku u zvířat. Tento přístroj je podobný tomu, který se běžně používá u lidí, s nafukovací manžetou umístěnou kolem hrudní nebo pánevní končetiny nebo ocasu.
Měření krevního tlaku trvá jen několik minut, je zcela bez bolesti a je extrémně dobře tolerováno většinou zvířat.
petMAP+ II je ideální pro preventivní měření krevního tlaku zvířete přímo ve veterinární klinice, ale využíváme ho i k měření krevního tlaku při traumatických situacích a u rizikových zvířat v anestezii během operačního zákroku.
Léčba hypertenzních koček
Když je diagnostikována hypertenze, léčba má dva obecné cíle:
- Snížení krevního tlaku pomocí antihypertenzivních léků.
- Hledání základního onemocnění, jako je onemocnění ledvin, které způsobilo hypertenzi. V některých případech (například hypertyreóza) může léčba základního onemocnění také vyřešit vysoký krevní tlak. Tyto vyšetřování často zahrnují sběr a testování vzorků krve a moči.
Odpověď na terapii by měla být sledována opakovanými měřeními krevního tlaku a monitorováním jakýchkoli abnormalit. U pacientů se selháním ledvin je také důležité sledovat funkce ledvin při použití antihypertenziv (léky proti vysokému krevnímu tlaku).
Prognóza
U koček s primární hypertenzí (kde neexistuje jiné základní onemocnění, které způsobilo vysoký krevní tlak), je obvykle možné úspěšně zvládnout hypertenzi a zabránit budoucím komplikacím (např. poškození očí).
V případech sekundární hypertenze je dlouhodobý výhled velmi závislý na povaze a závažnosti nemoci, která způsobila vysoký krevní tlak. Ve všech případech je důležité, aby byla hypertenze sledována a krevní tlak zvířete byl pravidelně měřen, aby se předešlo jakýmkoli problémům.
Ve Spojených státech se spoléháme na očkování, učitelé jsou prioritní skupina, říkají české maminky
Bez přehánění celý svět teď řeší, zda a jakým způsobem vrátit děti do škol. Zatímco Evropa sází hlavně na testování, v USA jsou učitelé mezi prioritními skupinami pro vakcinaci.
Každý americký stát má značnou autonomii a liší se od sebe i jednotlivé okrsky. Necháte si děti doma, nebo je pošlete do školy? ptají se místní samosprávy, a překvapivě velká část amerických dětí zatím zůstává na distanční výuce.
Tři rodiny z různých koutů USA sdílejí svou zkušenost.
Jitka Brejlová, Seattle: Neustálé změny nejsou pro děti dobré
Žijeme v aglomeraci města Seattle, asi sto padesát kilometrů od kanadských hranic a pět kilometrů od sídla firmy Microsoft.
Oba s manželem jsme programátoři, já jsem specialistka na vzdělávání, a společně vedeme akademii programování ve školách, naše děti (dcera 12 a syn 15 let) studují na nižší střední a střední škole.
Seattle byl prvním na území USA, kde se loni v únoru covid vyskytl, a tak to byl i první stát, který zavřel školy.
Na úvod musím říct, že jednotlivé státy a školní okrsky tu mají obrovskou míru autonomie. Zároveň se opatření, která státy přijímají, velmi liší podle toho, zda jsou vlády republikánské („červené“) a tudíž dávají méně opatření, nebo demokratické. Stát Washington je velmi „modrý“, demokraté tu vyhrávají na celé čáře. V opatřeních určitě patří mezi přísnější.
Jaro ve školách bylo poměrně chaotické a odehrávalo se víceméně v režimu opakování a samostudia. Rodiče to ale celkem v pohodě „skousli“, protože se obecně usuzovalo, že tento režim potrvá jen chvíli, a spíš vyvíjeli tlak na administrativu, aby se školy otevřely v září. Chvíli to tak vypadalo, ale nakonec se většina okrsků rozhodla jít spíš bezpečnější cestou.
Ve spolupráci s Microsoftem dokonale vyladili Teams pro užívání ve školách, udělali na tom obrovský kus práce. Zároveň běžel mezi rodiči dotazník, kde se vyjadřovali, zda chtějí mít dítě komplet na distanční výuce, nebo zvolí hybridní režim, kdy by se děti střídaly ve školách ve skupinách vždy na dva dny v týdnu.
Pak se ale čísla nakažených začala opět zvedat a školní rok 2020/21 jsme všichni zahájili online.
Čtěte také Syn je bolestínek, ale ani jemu testy nevadí, říká máma rakouského školáka. Je šťastný, že je zpátky ve škole
Školy jsou otevřené pouze pro děti zdravotníků, policistů a podobných profesí, děti tam chodí po malých skupinkách a v respirátorech, zbytek se učí doma.
Je třeba říct, že školy a kostely v USA plní také roli záchranné sítě pro chudé rodiny, což platí i teď za covidu.
Například sdružení rodičů ve školách vybírá peníze na takzvaný „batůžkový program“, kdy sociálně slabé děti dostávají ve škole zdarma snídaně a obědy a v pátek ještě batůžek jídla na víkend. Teď je to potřeba ještě víc než předtím.
Online fungují i některé aktivity a nepovinné předměty. Dcera navštěvuje pěvecký sbor a mají pravidelné zkoušky, kdy jednotlivé hlasy cvičí společně a učitelka jim to potom namixuje, aby se slyšeli jako celek. Syn si zase ve škole vyzvedává občas sady materiálů na biologická laboratorní cvičení a dělá pokusy doma v kuchyni.
Náš distrikt zastává názor, že dětem nesvědčí časté změny. I když jsme se několikrát dotkli situace, kdy reprodukční číslo bylo i nižší než 1, přesto padlo rozhodnutí, že děti zůstanou doma, dokud nebudou čísla stabilně nízká.
Teď čísla nakažených hodně klesají a navíc nová administrativa prezidenta Bidena tlačí na očkování, buduje vakcinační centra a shání vakcíny, takže doufám, že na tom třeba na podzim budeme lépe než teď. Postupně se připravuje návrat předškoláků a prvňáčků, kteří by měli chodit do školy pravděpodobně v režimu pondělí – středa a úterý – čtvrtek.
Protože distrikt nechce nic uspěchat a školy zase zavírat, bude se čekat několik týdnů, než by případně následovaly další ročníky.
Nepočítám s tím, že by se mé děti do konce školního roku podívaly osobně do školy, a jak to bude dál, se uvidí. Na druhou stranu vím, že máme výhodu dvou soběstačných teenagerů a práce, kterou můžeme komplet dělat z domova.
Lidé, kteří musí chodit do práce osobně a mají menší děti, to mají samozřejmě mnohem složitější. Naše děti možná ztratily něco málo z výuky, ale získaly hodně samostatnosti.
Vidíme tedy na pandemické situaci spíš klady: máme na sebe víc času, pořád děti někde nerozvážíme, společně vaříme a chodíme na procházky tady u nás na pláži.
This slideshow requires JavaScript.
Kateřina Matthews, Cleveland: Rozdíly mezi chudými a bohatými budou ještě výraznější
Naše rodina žila dlouho na hranicích s Mexikem a kousek od moře, odkud jsme se přestěhovali na břeh Erijského jezera a hranice s Kanadou. Oba s manželem tady pracujeme v typicky počítačově-kancelářských profesích a máme třináctiletého syna v sedmé třídě.
Když loni vypukl covid, ocitly se děti doma se svými chromebooky, které jim už před nějakou dobou nakoupil školní okrsek, a do konce školního roku své učitele už ani nezahlédly.
Podobně jako na dalších místech USA jsme i my dostali v létě dotazník, zda si pro syna přejeme na první pololetí školního roku distanční výuku, nebo ho pošleme osobně do školy.
Vzhledem k tomu, že oba pracujeme z domu, neměli jsme v podstatě důvod syna posílat do školy a zůstal tedy doma, i když mě mrzí, že přichází o sociální interakce, které samozřejmě jako puberťák potřebuje.
Čtěte také 3-2-1-pusťte film. Moc nám toho nezůstalo, těšíme se i na společné kino online, přiznává učitel z Bruselu
Teď jsem ale za naše rozhodnutí opravdu ráda. Ti, co si zvolili docházku do školy, to mají opravdu náročné. V podstatě jsou tři úrovně opatření podle toho, jaký je zrovna v oblasti výskyt infekce.
Školy otevřely později než v září a do konce listopadu chodily děti v hybridním režimu – část v pondělí a ve středy, druhá v úterý a ve čtvrtek.
Po Díkůvzdání, kdy se samozřejmě i přes prosby politiků a lékařů sešly celé rodiny, šla čísla zase nahoru, takže školy zase zavřely a otevřely až v půlce ledna, opět pro hybridní výuku. Kdybych byla dítě, nebo rodič malého dítěte, zbláznila bych se z toho, a vůbec nevím, jak to ti lidé zvládají.
Před pár dny přišel mail, že v našem státě Ohio budou učitelé očkováni prioritně, takže vše nasvědčuje tomu, že by se větší část dětí mohla začít do škol vracet v březnu. My jsme se upsali k dalšímu pololetí distanční výuky a příští rok uvidíme.
Co se mi na distanční výuce opravdu hodně líbí – a doufám, že už to zůstane navždy – jsou online třídní schůzky, kdy jsem si navolila v rezervačním systému desetiminutová setkání s jednotlivými učiteli. Mezi nimi jsem uvařila večeři a to poslední jsem v klidu absolvovala už se sklenkou červeného v ruce. To už mi, prosím, nechte napořád.
V některých zemích jsou testy podmínkou školní docházky – kdo test nepodstoupí, opravdu do školy nemůže. FOTO: Shutterstock
Když jsem se během schůzek ptala, zda mají učitelé pocit, že se děti něco naučily, odpovídali mi, že lépe se daří dětem z onlinu než z hybridu.
Nevím, možná je to tím, že vidí své učitele denně, i když jen na monitoru, a ne jen dvakrát týdně. Možná je to i tím, že distanční výuku volily spíš bohatší, vzdělanější rodiny, které mohou dětem víc pomáhat a podpořit je.
Pokud opravujete auta nebo sedíte za kasou, potřebujete dát děti do školy, děj se co děj.
V USA státy dávají školám částku na každého žáka, ale poměrně zásadním příspěvkem do jejich rozpočtu jsou daně z nemovitostí, které platí lidé žijící v daném okrsku.
Takže tam, kde bydlí chudí lidé, se platí menší daně a škola má na vše méně peněz.
Zatímco náš průměrný okrsek si dětem mohl dovolit koupit laptopy a žákům bez připojení je pořídil, mnoho dětí vyrůstajících v chudých oblastech takové štěstí nemá. Nevím, jak se tyto rozdíly do budoucna podaří aspoň trochu vyrovnat.
Jana Finch, York: Díkybohu za basket v rouškách!
York leží ve státě Pensylvánie, zhruba sto padesát kilometrů severozápadně od hlavního města USA Washingtonu, D.C. Naše děti tu chodí do státní školy – syn do sedmé třídy, dcera do čtvrté. Manžel pracuje ve firmě, která vyrábí chladicí systémy.
Já jsem byla dlouho doma s dětmi, což tu není tak běžné jako v Česku; je to dáno tím, zda si rodina může finančně dovolit přijít o jeden plat, protože rodičovský příspěvek neexistuje. Jako učitelka češtiny pro cizince na vysoké škole jsem po přestěhovaní do USA v našem městě stejně žádné pracovní příležitosti neměla.
Zrovna když jsem začala víc přemýšlet o tom, že si nějakou práci najdu, přišel covid a já jsem teď opravdu vděčná, že mám čas se věnovat dětem.
Čtěte také Nesmíme obětovat děti! jsou možná silná slova, ale jde opravdu o hodně, říká spoluautor petice František Tichý
I my jsme si mohli vybrat, jestli se budou naše děti vzdělávat distančně, nebo půjdou do školy v hybridním programu.
V srpnu se kolem toho vedlo hodně vášnivých diskusí, protože okolní školní okrsky daly rodičům vybrat mezi distančním a prezenčním pětidenním studiem, naše školní rada však neustoupila a pětidenní možnost nezavedla.
Někteří rodiče se rozhodli vzdělávat děti sami doma a někteří je přihlásili do soukromých škol, kterých je v okolí několik.
My jsme si zvolili hybridní variantu, což znamená, že děti chodí do školy pondělky a čtvrtky. Děti z druhé poloviny abecedy zase docházejí v úterý a v pátek. Ve středu jsou pak všichni doma a připojují se na dvě hodiny na Zoom. Během prezenčních dní mají děti standardní režim a všechny předměty, které by měly mít.
Zbylé dva dny mají samostatnou práci, ale podle mě je jí hrozně málo. Náš sedmák má práce o něco více, i proto, že je v programu pro nadané děti, takže má navíc i další úkoly a výuku přes Zoom vedenou učitelkou tohoto programu. Dcera ve 4. třídě má však v distanční dny úkoly hotové klidně za dvacet minut.
Jsem tedy ve spojení s učiteli a neustále žádám o práci navíc.
V našem školním okrsku jsou děti standardně vybaveny chromebooky, s nimiž se učí pracovat od první třídy. Sociálně znevýhodněným rodinám škola pomáhala se zařízením internetového připojení. Pokud se stalo, že cokoliv nefungovalo, bylo k dispozici několik lidí, kteří s dětmi či rodiči přes Zoom komunikovali, aby se závada odstranila.
Antigenní testy mají asi dvaadevadesátiprocentní přesnost, navíc se vždycky může stát, že je někdo ráno negativní a nemoc mu propukne během dne. Jde ale o snížení pravděpodobnosti a všem nám to stojí za to, hlavně že děti můžou do školy, říká Ivana Indiková, která žije s rodinou ve Vídni. FOTO: Shutterstock
Je velké štěstí, že jsem doma a mohu dětem poskytovat podporu a pomáhat, když se něco nedaří. Mnozí rodiče musejí do práce a jejich děti jsou doma samy. Pensylvánie nemá zákonem stanovený minimální věk, od nějž můžete nechat dítě doma samotné, ale v jiných státech USA to může být problém i v tomto ohledu.
Loni na jaře se neznámkovalo, ale teď už ano, a mnohé děti šly s výsledky hodně dolů. Pokud rodiče mají pocit, že dítě hybridní systém nezvládá, a obrátí se na školu, mohou si vyjednat docházku na čtyři dny. Jinak když se ve třídě vyskytne covid, jde třída či děti, které byly nejblíže pozitivně testované osobě, na deset dnů do karantény.
To se naštěstí stává minimálně. Hybridní variantu zvolily zhruba dvě třetiny rodin.
Děti v hybridním programu se dělí podle abecedy na dvě skupiny, takže u dcery ve třídě je asi osm dětí, jiné třídy mají deset nebo dvanáct dětí.
Mají lavice rozestavěné s dvoumetrovými rozestupy, musejí nosit roušky a i na obědě sedí každý sám, přičemž se dívají jedním směrem na záda dětí před sebou.
I na velkou přestávku chodí každá skupina ven do vyhrazeného sektoru, opět v rouškách, a nesmějí se míchat.
Jednou z mála mimoškolních aktivit, která nám zůstala, jsou dva odpolední tréninky basketbalu týdně. Děti hrají v rouškách a rodiče se nesmějí chodit dívat na tréninky, na zápasy v počtu jeden rodič na jednu hráčku.
Ale díkybohu za to! Jinou „živou“ sociální interakci děti v podstatě nemají. Syn ještě hraje na příčnou flétnu ve školní jazzové skupině, ale i tam jsou v rouškách či štítech (podle nástroje) a dodržují rozestupy.
Od března by se děti měly pomalu vracet do škol, ze začátku první stupně na čtyři dny v týdnu. Ve středu bude dál výuka pouze online a tento den bude také vyhrazen k očkování učitelů. Samozřejmě ani tady zatím není vakcíny dostatek pro všechny, ale doufáme, že příští školní rok bude už standardní.
Choďte do přírody a cvičte své oči proti krátkozrakosti
06.01.2017 
Zatímco naši předkové trávili většinu času venku, dívali se pravidelně do dálky a neprováděli příliš mnoho činností, při nichž by museli zaostřovat zrak do blízka, současný životní styl fylogenetickému nastavení očí nevyhovuje.
„Přesný důvod vzniku krátkozrakosti u očí jejího zhoršování nebyl zatím objasněn. Vyšší a vysoká krátkozrakost je nepochybně ovlivněna geneticky. Dlouhodobé čtení a práce na krátkou vzdálenost vyžaduje ostrý obraz do blízka, což u očí umožňuje zvýšená akomodace čočky.
Tato dlouhodobá činnost na blízko, vyžadující udržení ostrého sítnicového obrazu, vede k růstu očního bulbu a vzniku či postupnému zhoršování krátkozrakosti a následnému nárůstu počtu dioptrii.
U krátkozrakých očí dochází také k atrofii akomodačního svalu, následkem čehož nevzniká ostrý obraz na sítnici při práci do blízka a toto opětovně může vést k progresi krátkozrakosti.
Některé teorie také zmiňují vliv nitroočního tlaku a jejímu vlivu na prodlužování očního bulbu, což také může být důvodem nárůstu krátkozrakosti,“ vysvětluje MUDr. Jana Mikšovská, oční lékařka kliniky DuoVize.
Učení – očí mučení?
Myopie je nejběžnější refrakční vada na světě. Zatímco v Evropě a USA je udáván výskyt až 40 %, v asijských zemích je toto procento ještě mnohem vyšší. Například v Číně se prevalence krátkozrakosti už v roce 1930 odhadovala na 70 procent! Ke zrychlení vývoje krátkozrakosti dochází už v průběhu školní docházky.
Rostoucí oční koule dítěte je totiž mimořádně citlivá na vizuální podněty, které pak ovlivňují délku oka ve směru myopie. V roce 1983 byly zveřejněny šokující výsledky šetření v Číně: krátkozrakých bylo 24,9 % dětí ve věku 10 let, 63 % v 19 letech a 82 % vysokoškolských studentů.
A dnes? Jen v Šanghaji vzrostl počet mladých myopů s brýlemi nebo čočkami na 90 procent! Alarmující je nárůst krátkozrakosti u dětí a studentů v Japonsku. Podle odborníků na tom mají podíl jak těžké a složité znaky písma a začátek školní docházky ve velmi raném věku, tak prakticky nepřetržitý pobyt v uzavřených prostorách.
Vědci přišli nedávno s tvrzením, že když budou děti alespoň tři hodiny denně v extrémně prosvětleném prostředí, nebude se jim zrak kazit.
Pravdou je, že některé japonské školy zřizují prosklené třídy, aby do nich co nejvíce pronikalo přirozené denní světlo, ale co je to platné, když čtrnáct hodin týdně tráví čínští školáci nad domácími úkoly a pak „odpočívají“ u počítačů… Několik průřezových studií v Dánsku, Izraeli, USA a Finsku potvrdilo vyšší prevalenci krátkozrakosti u studentů středních škol a mezi univerzitními absolventy. Téměř polovina vysokoškoláků si spolu s diplomem odnesla ze studií další půl dioptrii.
„Odhaduje se, že v České republice je kolem 20% lidí krátkozrakých. V současné době nemusí krátkozrací lidé spoléhat pouze na korekci pomocí brýlí anebo kontaktních čoček.
Po více než 20 let se provádí refrakční laserové operace, jejichž předpověditelnost a spolehlivost je prokázána na více než 35 milionech operacích provedených do roku 2010 na celém světě.
U starších lidí, kde se kombinuje krátkozrakost s presbyopií, je možno odstranit obě refrakční vady pomocí implantace multifokálních čoček,“ dodává MUDr. Jana Mikšovská.
Myopie je známá už více než dva tisíce let
Za epidemií krátkozrakosti v třetím tisíciletí stojí podle odborníků rychlý vývoj v oblasti vzdělávání, orientace na práci zblízka, „sedavý životní styl“, a hlavně nedostatek pohybu v přírodě. Nárůst případů myopie je přímo raketový u lidí, vyrůstajících ve městech. Na venkově používá korekci na dálku necelých 5 % obyvatel.
K zajímavým závěrům došel před časem ruský profesor Roman Zolotnický. Při zkoumání zraku u izolovaných primitivních kmenů střední Afriky, Latinské Ameriky a nejsevernějších částí Ruska zjistil, že domorodí lidé nemají téměř vůbec problémy s viděním do dálky, dokonce ani ve stáří.
Dobrou zrakovou kondici si udržují téměř nepřetržitým pohybem očí v prostředí přírody a pohledy na vzdálený obzor. Během svého patnáctiletého působení v tibetských klášterech došel k dalšímu zajímavému poznatku.
Buddhističtí mniši vidí do dálky dobře i v pokročilém věku, přestože oči dlouhodobě namáhají čtením, učením a přepisováním svatých knih při špatném světle. Tajemství jejich dobrého zraku je prosté: tráví mnoho času prováděním různých cvičení v přírodě, při nichž se oči prakticky nepřestanou pohybovat.
Pokud zaostří na nějaký objekt, pohled netrvá déle než dvě vteřiny. Jestli tedy chceme, aby nám oči sloužily, potřebujeme sluneční světlo i absolutní tmu, co největší rozsah očního pohybu a pohled do zeleně.
„Důležité pro oční pohodu a snížení rizika progrese krátkozrakosti je zejména správné vykorigování refrakční vady, ať již brýlemi, kontaktními čočkami anebo laserovým refrakčním zákrokem,“ uzavírá MUDr. Mikšovská.
Už 20 minut chůze denně pomůže snížit tlak
1
Začít s pravidelným cvičením je to nejtěžší. Brzy si však vytvoříte návyk a pohyb vás začne bavit. Sami už se ho pak nebudete chtít vzdát. Pokud nejste na fyzickou aktivitu zvyklí, začněte pomalu a postupně. S rozumem zvyšujte frekvenci a pohybovou zátěž. Vybírejte si pro začátek spíše formy přirozeného pohybu, jako je např. chůze, stoupání do schodů, práce na zahrádce nebo plavání.
- Nebuďte na sebe přísní. Cvičte jen tak dlouho, abyste dokázali zvolený pohyb zvládnout bez zadýchávání, příliš rychlého bušení srdce nebo zpocení.
- Cvičte každý den, vždy ve stejnou dobu. Postupně prodlužujte dobu cvičení.
- Vyberte si takový pohyb, který vás alespoň trochu baví.
- Řekněte okolí, že chcete začít cvičit. Oslovte známé, kteří vás v rozhodnutí podpoří nebo budou dokonce cvičit s vámi.
- Vyplňte si políčko v diáři, pokud se vám podaří cvičení stihnout.
- Zařaďte do svého dne „líná cvičení” – použijte schody místo výtahu, jděte nakoupit do vzdálenějšího obchodu, vystupte o zastávku dříve a dojděte domů pěšky.
2
Dohromady to možná zní náročně. Může však jít o 20 minut chůze ráno a 20 minut chůze odpoledne. Najděte si záminku, proč sportovat, a odměňte se, když se vám podaří pravidelný pohyb udržet. Brzy vám bude odměnou samotný dobrý pocit a energie nabraná aktivním odpočinkem.
Až se vám podaří dosáhnout 40 minut pohybu za den, začněte postupně zvyšovat náročnost. V případě chůze začněte chodit rychleji. U stoupání do schodů nebo do kopce vezměte do ruky zátěž či dejte na záda batoh. A v případě práce na zahrádce vyměňte hrábě za rýč. Nebo můžete začít uvažovat o nějakém dalším sportu.
„Pokud vysoký tlak nezmizí do 3 měsíců, navštivte svého lékaře.“
Nebojte se pohybu. Dávejte si však pozor, ať se nepřepínáte. Ideální je turistika, jízda na kole, plavání, běh na lyžích. Patří mezi tzv.
dynamické sporty, které jsou pro pacienty s hypertenzí nejvhodnější, protože u nich nedochází k náhlému a nárazovému nárůstu krevního tlaku.
Aby sportování mělo smysl, je třeba ho provozovat pravidelně, alespoň 3× týdně po dobu alespoň 30 minut. Bezpečná tepová frekvence by měla být maximálně 120 tepů za minutu.
| Plavání | Jogging |
| Jízda na kole | Badminton |
| Turistika | Jóga |
| Nordic walking | Tanec |
| Nordic walking | Tanec |
| Lyžování |
| Basketball | Horolezectví |
| Bungee jumping | Tenis |
| Sprint | |
| Maraton | |
| Ragby |
Vyzkoušejte i další osvědčené způsoby, jak snížit tlak
Preeklampsie: příznaky, léčba (HELP syndrom)
Preeklampsie je závažný stav vznikající v těhotenství. Vyskytuje se
asi ve 4-8% těhotenství. Je to stav vyznačující se
zvýšeným krevním tlakem (hranice je 140/90) a
bílkovinou v moči (0,5 g/24 hodin). Nemusí být přítomny
edémy, jak se dříve předpokládalo.
Samotné edémy bez
přítomné hypertenze nemusí znamenat vůbec nic. Rozlišuje se mnoho typů a
mezi klasifikacemi hypertenzních chorob v těhotenství panuje určitý chaos.
Důležité pro kliniku je však pouze to, jestli je to tzv.
preeklampsie superponovaná, nasedající na primární
hypertenzi, která má prognózu horší.
Nebo se objevila až v těhotenství.
Zpravidla se tak stává ve dvacátém týdnu těhotenství a později. Její
příčina tkví v tzv. endoteliální dysfunkci matky.
Znamená to, že u ženy nejsou vyvážené pro a protisrážlivé krevní
faktory, buňky cév tvoří více faktorů, které navozují vasokonstrikci,
zúžení cév.
Dalším faktorem je špatný vývoj
placenty.
Eklampsie je život ohrožující stav, který zpravidla nasedá na
preeklampsii. Ale není tomu tak vždy. Existuje i forma bez předcházející
preeklampsie, která je velmi závažná právě tím, že se na tuto diagnozu
nemusí včas přijít. Je to záchvatovité onemocnění, projevující se
tonicko-klonickými křečemi, které vznikají bez jiné
mozkové patologie.
HELLP syndrom je definován laboratorními ukazateli: hemolytické anémie,
elevace jaterních testů, snížený počet krevních destiček.
Rizikové faktory preeklampsie
Rizikovým faktorem je hypertenze. Může být primární
nebo sekundární. Primární (esenciální) hypertenze je zvýšený krevní
tlak, u kterého nezjistíme příčinu. U sekundární hypertenze příčinu
známe. Můžou to být choroby ledvin, endokrinních žlaz (nadledvin,
štítné žlázy..), které pokud se léčí tak hypertenze mizí.
Hypertenze má řadu rizikových faktorů, které tedy platí i pro
hypertenzní choroby v těhotenství. Je to obezita, nadměrný přísun soli,
zvýšené krevní tuky, kouření a řada dalších. Kromě toho má
preeklampsie ještě další rizikové faktory.
Preeklampsie se například
vyskytuje více u prvorodiček, důležitá je také
genetická predispozice, věk těhotné před 18. rokem a nad
35. rokem.
Ze strany plodu jsou to vrozené vývojové vady,
mnohočetná těhotenství, mola hydatidosa.
Prevence preeklampsie
Prevencí preeklampsie je pravidelná návštěva prenatální
poradny. V začátku těhotenství chodí budoucí maminky asi jednou
za 4 týdny. Později se intervaly zkracují, ke konci těhotenství ženy
navštěvují svého porodníka jednou týdně.
V poradnách se maminkám
měří tlak a také zkoumá moč, kterou přinesou, jestli obsahuje bílkovinu.
Pokud ano, lékař musí odlišit i další možná onemocnění projevující
se vysokým tlakem a bílkovinou v moči a nasadit příslušnou léčbu.
Takové těhotné jsou pak vedené v tzv.
rizikových poradnách a jejich
návštěvy porodníka jsou pak častější.
Příznaky preeklampsie
Preeklampsie se projevuje jako hypertenze. Důležitá je
závažnost hypertenze. Prvním a většinou jedinými příznaky jsou bolesti
hlavy, únava a nauzea. Jsou to příznaky časné.
Poruchy vidění a jiné
pozdní příznaky u těhotných nevídáme, protože jsou samozřejmě
léčeny. Největším nebezpečím jsou změny v placentě, které
ohrožují vývoj plodu.
Může docházet k jeho špatnému zásobení
kyslíkem a následné retardaci vývoje.
Eklampsie většinou probíhá ve čtyřech stádiích. První,
prodromální fáze je velmi krátká a někdy může úplně
chybět. Většinou je těhotná neklidná, dochází k záškubům
obličejových svalů, oční bulby a hlava se jí stáčejí do boku, silně
jí bolí hlava. Příznačná je bolest v epigastriu – pod žebry
v jaterní krajině.
Pak nastupuje fáze tonických
křečí – hlavně postihuje šíjové a zádové svalstvo,
těhotná je celá jakoby napnutá. To trvá několik vteřin. Fáze
klonických křečí se projevuje generalizovanými záškuby svalů
celého těla. Tato fáze je nejdelší, řádově trvá minuty.
Tato fáze pak
vede ke komatu s mydriázou (rozšířené zornice),
sníženými reflexy, hlubokým dýcháním.
Při eklamptickém záchvatu nemusí proběhnout všechny fáze. Někdy dojde
například k náhlému upadnutí do komatu – eklampsie sine eklampsie
(sine – bez).
Podle popisu je zřejmé, že záchvat prakticky nelze odlišit
od epileptického. Je tu, ale jedna pomůcka. Těhotná s eklampsií se na
rozdíl od epileptičky zpravidla nepomočí, protože dochází k tzv.
anurii (ledviny mají natolik sníženou funkci, že
nevytvoří dostatek moči).
Léčba preeklampsie
Hlavní je kompenzovat zvýšený tlak. Používají se antihypertenziva,
která jsou bezpečná v těhotenství. Je to například α metyldopa, β
blokátory, nebo blokátory kalciových kanálů. V těhotenství se
až na vyjímečné indikace nesmí podávat ACE inhibitory a
diuretika! Důležité je léčit ty těhotné, které to opravdu
potřebují.
Tzn. ne každé zvýšení tlaku je za potřebí snižovat. Někdy
naopak zbytečné snížení tlaku zhorší prokrvení placenty a ohrozí plod.
Je na lékaři, aby posoudil pro a proti terapie u každé pacientky
individuálně. Dále musí mít každá těhotná
antikonvulzivum – lék proti křečím. Nejčastěji
Magnesium sulphuricum nebo benzodiazepin.
Eklampsie je jednou z indikací k ukončení těhotenství bez ohledů na
stáří plodu a jeho vyzrálost.
Komplikace preeklampsie
Komplikací preeklampsie jsou eklampsie, DIC, HELLP syndrom. O eklampsii
již bylo pojednáno. Diseminovaná intravaskulární
koagulopatie (DIC) je život ohrožující stav.
Je to rozvrat
hemostázy, který může vznikat jako důsledek různých stavů jako je sepse,
velké krvácení, odlučování placenty, embolie plodovou vodou a
v neposlední řadě i na podkladě eklampsie. Dochází k patologické
aktivaci vnitřního faktoru, který aktivuje protrombogenní mechanismy.
Dojde
k tvorbě trombů v malých cévách. To se děje v prvním
stádiu, které se většinou nijak neprojevuje. Dále však nastane
vyčerpání krevních destiček, koagulačních faktorů a dojde postupně
k nekontrolovatelnému krvácení. Pokud se zahájí včas léčba, dá se stav
vyléčit.
Spotřebuje se na to velké množství krve, heparinu a dalších
látek, ale nemocná se vyléčí. Záleží na celkovém stavu těhotné a
v jakém stádiu DIC se s léčbou začalo.
Zkratka HELLP znamená hemolytickou anémii, elevaci
jaterních testů, snížený počet krevních destiček. Je to syndrom, který
může, ale nemusí nasedat na preeklampsii. Vzniká na podobném podkladě jako
preeklampsie. Zpravidla se objeví v druhém nebo třetím trimestru gravidity.
V České republice se ročně vyskytne asi pět případů na tisíc
porodů. Hlavním příznakem je epigastrická bolest, dále jsou to
nevolnost, zvracení, bolest hlavy, hypertenze, bílkovina v moči. Syndrom se
léčí podobně jako preeklampsie, podle dalších příznaků se pak léčba
doplňuje.
Těhotenství se u HELLP syndromu zpravidla ukončuje avšak ne za tak
dramatických okolností jako u eklampsie. Většinou se ještě stihnou podat
kortikoidy kvůli zrání plic plodu. Plod se může porodit přirozenou
cestou.
Jak si pomoci sama
Jak již bylo řečeno rizikovým faktorem preeklampsie je hypertenze. Není
úplně jasné jak rozvoji hypertenze zabránit, ale je jasné, že lze alespoň
snížit pravděpodobnost jejího vzniku omezením rizikových faktorů
(viz výše).
Při diagnóze preeklampsie je nutné dodržovat režim předepsaný
lékařem. Nenamáhat se, brát pravidelně léky. Při jakýchkoliv
pochybnostech se těhotná může obrátit na svého gynekologa.
O preeklampsii
najdete informace i na eMimino.cz
Diskuse
- Preeklampsie
- Preeklampsie
– příznaky
Další názvy: HELP syndrom, eklampsie, pozdní gestóza, EPH syndrom