Chlamydiové infekce umí být celkem zákeřné, protože mají velmi podobné klinické příznaky s ostatními infekcemi. Jejich diagnostika bývá obtížná, z tohoto důvodu jejich počet narůstá. Většina populace má tyto infekce spojené především se sexuálním přenosem a následnou nákazou, ale v současnosti dominují infekce dýchacího traktu, očí, případně dochází k následnému postižení jiných orgánů. Chlamydií existuje mnoho druhů. Významné druhy napadající člověka jsou Chlamydia trachomatis a Chlamydia pneumoniae. Chlamydia psittaci je především zvířecí patogen, ale s možností přenosu na člověka.
Přenos chlamydií
Na prvním místě zde patří uvést nechráněný pohlavní styk, kterým se přenáší především Chlamydia trachomatis. Tato infekce reprezentuje první místo v pohlavně přenosných chorobách. Ne všechny typy této bakterie je možné získat sexuálním přenosem.
Další cestou nákazy je stejně jako u chřipky kapénková infekce. Bránou vstupu jsou sliznice úst a nosohltanu, nebo oční spojivka. K přenosu může dojít dotykem, prsknutím, mluvením a přímým kontaktem.
Nezřídka se lze nakazit přes kontaminované předměty (ručníky, použité ložní prádlo, společné sprchy ve veřejných bazénech, snížená hygiena v domácnostech), jídlo, nebo dokonce i hmyz. Nakazit se může i novorozenec během porodu, pokud je matka infekční.
Existují i případy, kdy se nakazili oční lékaři při vyšetřování infikovaných pacientů. Chlamydia psittaci se přenáší kontaminovaným trusem (koně, kozy, ovce, prasata, kočky, atd.), peřím (ptáci) nebo kontaminovaným prachem.
Klinické projevy chlamydiové infekce
Postižení urogenitálního ústrojí
Původcem onemocnění je pouze Chlamydia trachomatis. K nakažení dochází nechráněným pohlavním, análním i orálním stykem s infikovaným jedincem. Nejvíce ohroženou skupinou jsou lidé ve věku 15-30 let. Tato infekce je nejčastější příčinou neplodnosti mužů i žen. Inkubační doba je 1–3 týdny.
Rizikové faktory jsou nedodržování zásad bezpečného sexu a udržování sexuálního kontaktu s více partnery. Ve většině případů probíhá infekce bezpříznakově. U více než 90 % žen s postižením močové trubice se infekce neprojeví. 75 % žen a asi 50 % mužů s postižením pohlavního ústrojí jsou také bez příznaků onemocnění.
Pokud se přeci jen některé symptomy projeví, jsou u mužů a žen odlišné.
MUŽI – u mužů se infekce projevuje zánětem močové trubice. 40 – 50 % všech zánětů je způsobeno právě přítomností chlamydií. Pokud se infekce projeví, prvními příznaky jsou pálení a bolestivost při močení, někdy se může vyskytnout vodnatý výtok z močové trubice.
Příznaky se podobají lehké formě kapavky, proto je terapie primárně vedena vůči kapavce. V případě neúspěchu léčby je dobré vyšetřit přítomnost chlamydií. Inkubační doba je 10–20 dní. Pokud nedojde k včasné léčbě, mohou nastat komplikace. Infekce prostupuje z močových cest do prostaty a následně přes chámovody k varlatům a nadvarlatům.
V některých případech dochází i k zánětu konečníku. Zánět je velmi bolestivý a může vyústit až v neplodnost.
ŽENY – sliznice pochvy u žen je proti chlamydiím odolná, proto infekce prostupuje až na děložní hrdlo. Projevy většinou nejsou nikterak výrazné, a proto často dochází k podcenění zdravotního stavu.
Především se vyskytuje výtok (neurčitý, hlenovitý až hnisavý), bolestivost při pohlavním styku, krvácení v průběhu cyklu a rovněž jako u mužů svědění a pálení při močení. Postižen může být také vnější genitál výskytem puchýřků. U žen postihují chlamydiové infekce většinou zároveň děložní hrdlo i močovou trubici.
Pokud se infekce včas nezaléčí, postupuje infekce přes dělohu na vejcovody a na vaječníky. Takovéto postižení se označuje jako hluboký pánevní zánět, který se projevuje silnou bolestí v podbřišku, zvýšenou teplotou, popř. poruchami menstruačního cyklu.
Komplikacemi neléčené infekce jsou neplodnost, jejíž výskyt je častější než u mužů, možné mimoděložní těhotenství, potrat nebo předčasný porod. Infekce děložního hrdla může být jedním z faktorů pro vznik karcinomu. V některých případech dojde při porodu k přenosu na novorozence.
Vstupní branou jsou především spojivky očí a nosohltan. Ve 40 % případů onemocní novorozenci pár týdnů po porodu chlamydiovým zánětem spojivek a u 10 % z nich se po dvou nebo i více týdnech rozvine novorozenecký zápal plic, který může být až smrtelný.
Plicní onemocnění
Nejčastějším původcem chlamydiové infekce dýchacího aparátu je Chlamydia pneumoniae. Počet onemocnění v průběhu posledních let neustále stoupá. Inkubační doba je zde poměrně dlouhá (3-4 týdny) a po jejím uplynutí nastupují příznaky velmi pozvolna.
Často proběhnou jako běžné chřipkové onemocnění nebo infekce horních či dolních dýchacích cest. V průběhu cca 1–4 týdnů dochází k postižení horních cest dýchacích (rýma, zánět nosohltanu, zánět paranazálních dutin, případně zánět středního ucha) a poté následují symptomy zánětu průdušek nebo zápalu plic.
Dominantním znakem je dráždivý kašel, u více než 50 % pacientů se objeví bolest hlavy, slabost a únava, pocení nebo zvýšená teplota. Horečka se vyskytuje málokdy. Obtíže přetrvávají celé týdny po začátku onemocnění. Někteří pacienti nemusí mít příznaky žádné, nebo jen mírné a stávají se tak přenašeči.
Chlamydie jsou schopné přežívat v organismu několik let nebo i celoživotně. Mají schopnost šířit se do dalších orgánů a následně pak může docházet k reinfekcím. Pokud se často vracejí stejné obtíže (angíny, škrábání v krku, záněty dutin, dráždivý kašel, únava, atd.
) pravděpodobně se jedná o chlamydiovou infekci. Až 80 % lidí má v sobě přítomné chlamydie.
Trachom a venerický lymphogranulom – v současnosti se jedná o exotická onemocnění, která se v našich podmínkách již nevyskytují. Vzhledem k vysokému cestovnímu ruchu zde jisté riziko stále je.
– Trachom je následek chronické oční infekce. Pokud se infekce často opakuje, dochází k jizvení spojivky a následné slepotě. Nemoc se stále vyskytuje v rozvojových oblastech tropů a subtropů, kde jsou zdrojem nákazy především malé děti.
– Venerický lymphogranulom se v ČR od roku 1991 již nevyskytuje, ale nelze vyloučit import z jiných zemí. Jedná se o velmi infekční onemocnění přenosné sexuálním stykem, které se projevuje malým, nebolestivým „uzlíkem“ na genitáliích.
Zánětlivý proces cestuje do mízních uzlin v okolí genitálií, kde dochází ke zhnisání. Zhnisané dutiny často praskají a vytvářejí píštěle, ze kterých uniká zbarvený sekret.
Kromě charakteristického postižení mízních uzlin mívají pacienti horečky nebo zimnice, pociťují bolesti svalů a kloubů, trpí nechutenstvím.
Komplikace chlamydiové infekce
Pokud infekce není rozpoznaná včas nebo vůbec, velmi často dochází k nepříjemným komplikacím. Infekce se šíří dál po těle a napadá další orgány. Reaktivní artritida je jedním z následků infekce. Jedná se o zánět kloubů, který postihuje klouby dolních končetin (kolena, kotníky). Onemocnění vzniká v intervalu 3–4 týdny po infekci a jeho průběh může být někdy prudký.
Pozdní léčba infekce dýchacích cest může vyústit v astma nebo chronickou obstrukční plicní nemoc. Možný je částečný podíl na vzniku plicního karcinomu. Rovněž se lze setkat s infekčním zánětem spojivek, který může vyústit až v slepotu.
Smutným případem je i výše zmíněná sterilita u mužů i žen. Vzácně se objeví akutní zánět srdeční svaloviny, zánět mozkových blan. Někdy může dojít dokonce k rozvoji autoimunitního onemocnění jako např.
roztroušená skleróza, postižení štítné žlázy, chronický únavový syndrom atd.
Diagnostika infekce, vyšetření u lékaře
Málokdy se v praxi setkáváme s tím, že přítomnost chlamydií odhalí praktický lékař. Nejčastěji tuto záležitost řeší specialisté (gynekolog, urolog, plicní lékař), ke kterým přicházíme se symptomy infekce. V posledních letech zaznamenala diagnostika velký pokrok.
V prvé řadě odebere lékař vzorek ze sliznice, kde se předpokládá výskyt chlamydií. Jako biologický materiál pro testování slouží výtěr z nosohltanu, vzorky z průdušek a plicních sklípků získané laváží („výplachem“), stěry z močové trubice a gynekologických cest, odběry ze spojivkového vaku.
Vyšetřovat lze i moč, krev, případně ejakulát. Existují dvě metody pro zjištění přítomnosti bakterií. V případě přímé metody se dokazuje přímo přítomnost chlamydie. Odebraný vzorek se přenese na vhodné medium a zašle se na testování do laboratoře.
Při diagnostice nepřímé se zjišťuje přítomnost specifických protilátek. K testování se používá ELISA test a mikroimunofluorescenční test.
Léčba chlamydiové infekce
Základem k úspěšnému řešení onemocnění je správná diagnóza, důkladné laboratorní testování a klinické zhodnocení. Je namístě určit druh chlamydie, rozsah infekce, místo (případně místa) postižení.
K přeléčení se používá dostatečně dlouhá antibiotická léčba (2-3 týdny v případě akutní infekce, až 8 týdnů při chronické infekci), kterou vždy vede lékař. V případě postižení genitálií je nutné přeléčit oba (všechny) sexuální partnery.
Je však potřeba mít na paměti, že chlamydie nejsou bakterie (i když jsou k nim řazeny), proto nemusí být antibiotická léčba vždy účinná a může trvat několik měsíců i celá léta. Součástí je také léčba analgetiky, antimykotiky, imunomodulancii (léky působící na činnost imunitního systému) a rehabilitace.
Jako podpůrnou léčbu lze užívat současně s antibiotiky i enzymatické preparáty (Wobenzym®, Phlogenzym® atd.), které dle studií účinnost antibiotické léčby zvyšují. Někteří pacienti využívají poznatky z tradiční čínské medicíny, homeopatie nebo akupunktury.
Jak se lze chránit
Na prvním místě je nutné uvést používání ochrany při sexuálním styku. Dodržování základních hygienických pravidel patří k neméně významným faktorům.
U starších lidí je důležité mít pod kontrolou chronická onemocnění (diabetes, vysoký krevní tlak atd.), která zhoršují prognózu akutní infekce.
V neposlední řadě je důležité posilování imunitního systému správnou životosprávou, dostatkem tekutin, případně vhodnými doplňky stravy.
V případě prevence i jako součást léčby byl prokázán příznivý účinek u betaglukanů. Jedná se o přírodní látky, které dokážou podporovat přirozené obranné reakce organismu proti bakteriálním a parazitárním onemocněním. Je na místě volit co nejkvalitnější přípravek s vysokým obsahem čistých glukanů.
Se správnou volbou vám pomůže váš lékárník. Pozitivní efekt byl popsán i u podávání vitamínu C. V neposlední řadě lze zmínit přípravek PM Chlamydil®Extra, který se skládá ze směsi bylin, propolisu a selenu.
Nejenže pomáhá zvyšovat účinek antibiotik během léčby, ale po jejím skončení detoxikuje organismus.
V závěru bych chtěla podotknout, že je důležitá informovanost pacientů, preventivní činnost a osvěta. Chlamydiové infekce jsou častým jevem. Vzhledem k drahé diagnostice, která se běžně neprovádí, jsou málokdy rozpoznány.
Infekce pak přecházejí do chronické formy, ze které mohou plynout i velmi závažné komplikace, většinou nevratné.
Běžně prováděná vyšetření ani u chronických pacientů chlamydie neodhalí, protože se neprojevují běžnými známkami zánětu a nebo se k nim přidruží jiný bakteriální původce, kterého lékaři považují za prvotní zdroj obtíží. Klíčový krok k úspěchu je správná diagnóza a volba správného léčebného postupu.
Pokud máte podezření na přítomnost chlamydií nebo vaše chování bylo „rizikové“, je nutné svěřit se ošetřujícímu lékaři. Ten na základě popsaných projevů zvolí další postup. Ať tak či onak, je nutné své zdraví chránit, protože chlamydie umí být velmi zákeřné.
- PharmDr. Jana Hovorková
- Lékárna Hronov
- Přestože se článek věnuje dané problematice podrobně, doporučujeme vám poradit se o nejvhodnějším řešení a postupu s vaším lékárníkem, který dokáže nejlépe vyřešit vaše individuální potřeby.
Chlamydiové infekce v kostce, SZÚ
25. leden 2006 | MUDr. Ljuba Janečková
V humánní medicíně mají hlavní význam Chlamydia trachomatis (CTR) a Chlamydia pneumoniae (CPN), které jsou lidskými patogeny. Chlamydia psittaci (CPS ) – je primárně zvířecí patogen s možností přenosu na člověka.
Chlamydie jsou obligatorní intracelulární parazité, které jsou podobné gramnegativním bakteriím ( mají obě nukleinové kyseliny a stavba buněčné stěny je podobná jako u ostatních G-bakterií ).
Rod Chlamydia má 4 nejrozšířenější a známe druhy :
- Chlamydia trachomatis (CTR)
- Chlamydia pneumoniae (CPN), dle nové klasifikace Chlamydophila pneumoniae
- Chlamydia psittaci (CPS) , novější název Chlamydophila psittaci
- Chlamydia pecorum (CPC)
V humánní medicíně mají hlavní význam Chlamydia trachomatis (CTR) a Chlamydia pneumoniae (CPN), které jsou lidskými patogeny. Chlamydia psittaci (CPS) – je primárně zvířecí patogen s možností přenosu na člověka.
Chlamydia trachomatis (CTR)
je nejčastějším sexuálně přenášeným bakteriálním patogenem na světě, a je původcem pohlavních chorob (STD- Sexual Transmitted Disease ). Dle WHO každoročně vzniká asi 500 milionů nových případů STD , a co je zarážející , že přibližně 90 milionů těchto infekcí je připisováno Chlamydia trachomatis.
Nejvíce ohroženou skupinou jsou mladí lidé jak mužského tak i ženského pohlaví , a to nejvíce ve věkových skupinách 15 – 30 let. Je nejčastější příčinou neplodnosti u žen i u mužů. Urogenitální chlamydiové infekce často probíhají ve formě tzv. postgonokokového zánětu.
Cervikální chlamydiová infekce je v současné době považována za jeden z rizikových faktorů pro vznik karcinomu děložního hrdla ze skvamózních buněk ( Squamous Cell Carcinoma – SCC). V dospělosti může CTR způsobovat akutní nebo subakutní folikulární konjunktivitidu, která může progredovat v keratitis punctata.
Ophthalmia neonatorum je také komplikací u dětí narozených infikovaným matkám.
Chlamydie trachomatis se přenáší vaginálním, orálním i análním stykem .
Inkubační doba: 1.-3. týdnů.
Rizikové faktory: nedodržování zásad bezpečného sexu a udržování kontaktu s více sexuálními partnery.
Onemocnění u člověka, která jsou způsobená Chlamydia trachomatis:
| Sérotypy | Onemocnění |
| A, B, Ba, C | Trachom |
| L1 – L3 | Lymphogranuloma venereum |
| D – K ( 18 sérotypů ) | Urogenitální a oční infekce |
Lymphogranulom venereum a trachom se v naších podmínkách nevyskytují.
Trachom je následek oční infekce. O trachomu se jíž psalo v Egyptě a v Čině před několika tisíc lety a i teď je trachom hlavní příčinou preventabilní slepoty.
Dle WHO v endemických oblastech trachomu ( rozvojové země v oblasti tropů a subtropů ) žije asi 500 milionů lidí, a asi 150 milionů z nich má aktivní infekci. Hlavním rezervoárem jsou malé děti.
Často opakované infekce vedou k jizvení spojivky a časem i k úplné slepotě.
V ČR se mohou eventuálně vyskytnout pouze importované případy.
Venerický limphogranulom ( lymfogranuloma venereum ) – je velmi infekční onemocnění, které se přenáší především sexuálním stykem a původcem je bakterie CTR – sérotyp L1-L3.
V ČR se již od roku 1991 venerický lymphogranulom nevyskytuje, ale nelze vyloučit importování z jiných státu díky cestovnímu ruchu.
Toto onemocnění je časté v tropických a subtropických zemích (Asie, Afrika, Jižní Amerika).
Prvním příznakem onemocnění je malá, nebolestivá papula nebo uzlík na genitálích. Zánětlivý proces postupuje do mízních uzlin v okolí genitálií ( u mužů tříselních a u žen spíš častěji pánevních ).
Poté dochází ke zhnisání těchto uzlin, které mohou vytvářet abscesy a perforovat, (vznikají píštěle, ze kterých vytéká zbarvený sekret). Zánětlivé změny mohou pokračovat dál do okolních tkání, což může přivést k proktitidě (zánět konečníku ), zúžení konečníku a jiným komplikacím.
Kromě lokálních změn jsou charakteristické i jiné symptomy jako zimnice, horečka, bolestí hlavy, svalu, kloubů , může být i nechutenství, zvracení atd.
Přenos: přímý kontakt z infikovaným sekretem nemocných lidi, nejčastěji pohlavním stykem.
Inkubační doba : 7 až 21 den.
CTR sérotypy D – K – jsou původci zánětu urogenitálního traktu u mužů a žen, ale mohou postihnout i oční spojivky, eventuálně i faryng . U mužů je nejčastěji postižena močová trubice (uretritidis), nadvarlata (epididimitis), rekta (proktitis) a oční spojivky ( conjunktivitis). Jestliže je infekcí postižena spojivka oka, uretra i klouby, mluvíme o Reiterovém syndromu .
Těhotné ženy s infekcí CTR mají vysoké riziko předčasných porodu, časté jsou poporodní pánevní záněty, a u novorozenců se může vyskytnout novorozenecká konjunktivitida nebo i novorozenecká pneumoniae.
Ale asi 50% mužů a 80% žen jsou asymptomatických, proto je to vážný zdravotní problém , jelikož asymptomatické a neléčené osoby mohou přenášet tento patogen na další osoby (sexuálně přenosné onemocnění ! ).
Pozdní následky – komplikace se mohou projevovat u žen jako PID ( zánětlivé pánevní onemocnění ) s následnou tubární sterilitou nebo mimoděložními těhotenstvími, časté jsou spontánní potraty nebo i předčasné porody.
Urogenitální chlamydiové infekcí usnadňují šíření HIV, jelikož pacienti s chlamydiovou infekcí mají větší vnímavost k HIV. Jedním z faktorů možnosti vzniku cervikální neoplazie se připisují také časté infekce CTR.
Klinické projevy chlamydiové infekce, vyvolané sérotypem D – K:
U mužů: Uretritida ( zánět močové trubice ), nebo urethritis non-gonorrhoica.
Asi 40-50 % uretritid u mužů je vyvolané CTR ( sérotypy D-K). Inkubační doba je 10-20 dnů. První příznaky onemocnění jsou pálení a serózní, jen zřídka nažloutlý, hnisavý výtok různé intenzity. Dále si pacienti stěžují na svědění a bolestí v močové rouře.
Tyto příznaky jsou obdobné jak u lehké formy gonorey ( kapavky). Současný přenos gonorey a chlamydiové infekce způsobuje u 50% infikovaných tzv. postgonoroickou uretritidu. Ta je důsledkem eliminace gonokoků penicilinem, který je neúčinný proti chlamydiím.
4-7 dnů po léčbě gonorey může dojit k chlamydiové uretritidě . Při pozdní léčbě , event.
při neléčených případech mohou nastat komplikace ve formě epidimitis ( zánětu nadvarlat ), které se charakterizuje zduřením varlete, zánětem prostaty anebo proktitidou (zánět konečníku ) se strikturami a píštělemi.
U žen začíná většinou chlamydiové onemocnění genitálu purulentní cervicitidou ( zánět cervixu ) s hrozbou vzestupné infekce na endometrium, kdy může vzniknout salpingitida, peritonitida, následkem kterých může být sterilita nebo extrauterinní gravidita.
Symptomy chlamydiové cervicitidy ( zánět děložního hrdla ) jsou nespecifické a málo vyjádřené.
Jen polovina všech infikovaných si stěžuje na hlenohnisavý výtok, může být krvácení v průběhu cyklu, někdy pálení a svědění při močení. Chlamydiová infekce většinou postihuje endocervix a uretru současně. Pacientky se stěžují jen na nucení na močení, polakisurii a dysurii ( uretrální syndrom ).
Endometritida ( zánět sliznice děložní ), která se charakterizuje výtokem, bolestmi v podbřišku a zádech , poruchami menstruálního cyklu, může být zvýšená teplota atd .
K zánětu dochází většinou šířením z jiných části pohlavního ústrojí (zejm. z pochvy) nebo po některých chirurgických výkonech, potratech či porodu.
Doprovází ho výtok ,bolesti, poruchy menstruálního cyklu , zvýšená teplota, sexuální obtíže .
Při šíření infekce ascendně může vzniknout i chlamydiová salpingitida ( zánět vejcevodů ). Jejich postižení je jako při akutní adnexitidě typicky doprovázeno horečkou, palpačním nálezem na adnexech, leukocytózou a zvýšenou hodnotou FW.
Lehké bolesti v podbřišku s občasnými subfebrilijemi a nepatrným palpačním nálezem svědčí spíše o chlamydiové etiologii, než o salpingitidě vyvolané jinými bakteremi. Gonoroická salpingitida je často doprovázena infekcí chlamydií.
Při akutní salpingitidě jsou v 50% případů v cervixu anebo v uretře chlamydie, ale jen v 20% gonokoky.U partnerů žen s akutní salpingitidou se vyskytují chlamydie v uretře až v 70 % případů.
Občas za porodu dochází k přenosu chlamydií na novorozence. Vstupní bránou infekce jsou spojivky očí a nosohltan. 1 až 2 týdny po porodu onemocní asi 40% novorozenců chlamydiovou konjunktivitidou, a asi u 10% z těchto případů se po 2.týdnech života nebo trochu později rozvijí novorozenecká pneumoniae.
Výjimečně může vzniknout perihepatitida , která byla doposud pokládána za typickou pro gonoreu, a je stejně často způsobena chlamydemi. Laparoskopicky se zjišťuje fibrinózní membránu na povrchu jater s nepatrnou zánětlivou reakcí jaterního parenchymu.
Pacientky si stěžují na náhlé silné bolesti pod pravým žeberním obloukem a někdy u pravého ramena, ale často – bez sympromů. Podobné nálety a následné srůsty je možno nalézt i jinde v peritoneální dutině, zvláště okolo apendixu ( periapendicitis ) .
Tito stavy jsou znamé pod názvem Fitzův-Hughův-Curtisův syndrom ).
Chlamydia psittaci ( CPS )
– je primárně zvířecí patogen s možnosti přenosu na člověka. Agens se vyskytuje u ptáků (papoušci, holubi atd.) a savců (skot, ovce, kozy, koně, prasata, kočky atd.). Může způsobit lidská onemocnění probíhající pod obrazem atypické pneumoniae (ptačí kmeny ) anebo placentitidy (savčí kmeny).
Prozatím jediná chlamydiová infekce, která podléhá povinnému hlášení.
Cesta přenosu : nejčastěji kontaminovaným trusem nebo peřím.
Chlamydia pneumoniae (CPN)
– je ze všech druhů chlamydií v lidské populaci nejrozšířenější. Během posledních let je zvýšen počet akutních i chronických onemocnění , které dávají do souvislosti s infekcí CPN. Jsou to onemocnění nejen respirační traktu, ale i mimorespirační.
- Onemocnění u člověka , způsobených Chlamydia pneumoniae: rhinitis, sinusitis, otitis media, pharingitis, bronchitis, pneumoniae, astma bronchiale, konjunktivitis, artritis ( reaktivní artritida), erythema nodosum, meningoencefalitida atd.
- Již několik let se uvažuje o potenciálním uplatnění CPN při vzniku ischemické choroby srdeční, roztroušené skleróze, Aishajmerové choroby atd.
- Cesta přenosu : kapénková infekce nebo přímým kontaktem.
Inkubační doba: 1.-3. týdny.
Většinou k primoinfekci dochází mezi 5. až 18. rokem života, která asi v 10% proběhne jako atypická pneumoniae. Reinfekce jsou dost časté.
Chlamydie mohou dlouhodobě perzistovat v makrofázích, které mohou být vektorem šíření patogenu , a následně zdrojem persistentních infekcí.
Pravděpodobně agens není pořad přítomen v populaci, existují náznaky periodicity – každé 2 – 3 roky je vyšší incidence , která se střídá každých 4 – 5 let s nízkou incidencí onemocnění vyvolaných chlamydií. Z literatury jsou známé i epidemie pneumonií
( v Seattlu 1990-1991, v Finsku – 4 epidemie CPN v letech 1957-1985 ve vojenských posádkách ). Většinou infekci prodělá celosvětově dospělá populace jednou anebo i vícekrát za život.
Největší procento zjištěných druhově specifických protilátek proti Ch. pneumoniae je ve věkových skupinách nad 20 let. Promořenost dospělé populace je dle některých autorů 60-80%.
Neléčené nebo pozdě diagnostikované chlamydiové infekce mohou vyvolat komplikace
( infekční nebo reaktivní artritidy , vzácně může vzniknout i akutní myokarditida ). V některých případech C.pneumoniae může byt původcem konjunktivitid ( záněty očních spojivek ), lumbosakrální meningoradikulitidy , infekční endokarditidy nebo i meningoencefalitidy.
Používané laboratorní metody diagnostiky
- Detekce rodově i druhově specifických protilátek:
- 1). MIF ( mikroimunofluorescenční test, druhově specifický test )
- – anti Chlamydia pneumoniae IgG, IgA, IgM
- – anti Chlamydia trachomatis IgG, IgA, IgM
- – anti Chlamydia psittaci IgG, IgA, IgM
- 2).
ELISA test ( rodově specifický test )
- – anti Chlamydia IgG, IgA, IgM
- Přímý průkaz Chlamydia pneumoniae ( CPN ) a Chlamydia trachomatis ( CTR ):
- 1). Přímý průkaz DNA Chlamydia trachomatis a Chlamydie pneumoniae
- 2).
Detekce antigenů CPN a CTR imunofluorescenčním testem ( IF test )
- Průkaz DNA Chlamydia trachomatis metodou PCR ( Cobas Amplicor, Roche):
- Vyšetřovací materiál:
| Moč | Do ster. nádobky 10-15 ml z prvního proudu ranní moči, | Skladování při 2-8°C, transport do 4 dnů. |
| Výtěry: konjunktivální | Štětička se vloží do sterilní zkumavky s 1 ml PBS | Transport do lab. do 24 hodin |
| endocervikální | (při 2-8 °C ) | |
| vaginální | event. skladovat při – 20°C. | |
| uretrální | ||
| nasofaryngeální | ||
| Sperma | Do ster.zkumavky 5-10 ml | 2-8°C do 24 hodin. |
| Výpotek | Do ster.zkumavky 5-10 ml | 2-8°C do 24 hodin. |
| Sérum , plná krev (experim.) | 3-10 ml nesrážlivé krve do ster. zkumavek | Transport do lab . při norm.teplotě – do 24 hod. Event. skladovat při +4°C max. 48 hodin. |
Průkaz DNA Chlamydia pneumoniae metodou PCR ( neakreditovaná metoda ): Vyšetřovací materiál:
| Krev | Odebírá se 3-10 ml nesrážlivé krve do odběrových kontejnerů (např.Vacutainer nebo Sardstet) | Transport do laboratoře při normální teplotě , pokud možno do 24 hod. V případě nezbytnosti skladovat při |
| +4 °C max.48 hod. | ||
| Ostatní tělní tekutiny: | ||
| – Sputum | Odebírá se 1 ml do sterilních dobře uzavíratelných kontejnerů | Transport do lab. při norm.teplotě do 24 hodin. |
| – BAL | V případě nezbytnosti skladovat při +4°C max.5 dní, nebo při –20°C. | |
| – Likvor | ||
| – Oční tekutina | ||
| – Plodová voda | ||
| Výtěry: | Štětička se vloží do ster. zkumavky s 1 ml PBS | Transport do lab. při 2-8°C ,pokud možno do 24 hodin, event. skladovat při –20°C. |
| – nazofaryngeální | ||
| – konjunktivální | ||
| Biopsie,autopsie | Vzorek tkáně cca 0,5 cm3 se vloží do suchého ster. kontejneru. | Transportuje se do lab. na ledu do 24 hod., nebo se mrazí na suchém ledu a transportuje zmražený při –20°C. |
| Jehlová biopsie nebo biopsie z endoskopu | se vkládá do sterilní zkumavky s 0,5 ml PBS | Transportuje se do lab. na ledu do 24 hodin. |
Diagnostika infekcí C.pneumoniae se opírá hlavně o sérologická vyšetření ( detekce rodově a druhově specifických testů ). Poznámka: Protilátky IgM ( bez současné pozitivity IgA a/nebo IgG ) jsou většinou považovány za přímoinfekci.
U některých dospělých osob mohou dlouhodobě přetrvávat IgM protilátky v rodově i druhově specifických testech ( často i s současnou pozitivitou IgA a IgG protilátek), příčinou může být dle některých autorů vysoká aktivita probíhající chronické infekce nebo intenzivní reinfekce, ale nelze vyloučit i nespecifitu.
Přítomnost protilátek třídy IgG bez klinických příznaků je považována za sérologický obraz prodělané infekce .Důležitá je dynamika protilátkové tvorby – k jejímu zjištění je nutné vyšetření alespoň dvou sér: první na začátku onemocnění a druhý asi po 2 – 3 týdnech.
Eventuálně i třetí vzorek – rekonvalescentní za 4 – 6 týdnů od počátku onemocnění. V prvních 6 – 8 měsících věku života je třeba počítat s možnosti přítomnosti transplacetárně přenesených protilátek ( pouze IgG !).
Pro detekci antigenu C.pneumoniae se používá imunofluorescenční test ( používají se druhově specifické monoklonální protilátky ).
Přímý průkaz DNA C.pneumoniae metodou PCR se používá prozatím spíš k výzkumným účelům.
U akutních infekcí , vyvolaných C.trachomatis metodou volby je přímý průkaz agens z klinického materiálu ( viz. tab.)
Průkaz protilátek proti druhově a rodově specifickým antigenům C. trachomatis je na místě u déletrvajících infekcí, zvláště při podezření na systémovou nebo ascendentní nákazu , při nepřítomností chlamydií v dolních urogenitálních cestách ( při použití přímých metod průkazu DNA C.trachomatis metodou PCR ).
Léčba chlamydiových infekci:
- Proti chlamydiím nejvyšší účinnost vykazují :
- 1. tetracykliny
- 2. makrolidová ATB
3. fluorované chinolony 2. a 3. generace
U pacientů s prokázanou infekcí Ch.trachomatis je důležitá současná terapie všech sexuálních partnerů.
Chlamydie: Jaké jsou druhy, příznaky onemocnění, testy a jejich léčba?
Pokud už se ve vás tato nepatrná bakterie zabydlí, ještě to neznamená, že onemocníte, tedy že budete trpět závažnými příznaky, které vám radikálně omezí životní rytmus. Tak tomu není. Jako vždy a u všeho jde o mnoho rozmanitých faktorů a podmínek vedoucích ke zhoršení stavu.
Ve většině případů se tělo s touto návštěvou umí vypořádat samo, aniž jste to nějakým způsobem zaregistrovali.
V ostatních případech buď propukne akutní stav (viz dále), který vás donutí danou situaci řešit, nebo mikrob přejde do „spící“ fáze, kdy posléze může, ale nemusí působit zdravotní potíže.
Plicní chlamydie: příznaky
Chlamydia pneumoniae je naprosto běžná bakterie (patogen), kterou můžete potkat kdekoli: v tramvaji, restauraci, kině, kanceláři, či dokonce doma (kam ji někdo z rodiny „přinesl“). Šíří se zpravidla kapénkovou cestou, nákaza tedy není zas až tak nesnadná, obzvláště v zimním období.
Z pohledu prevence je dobré snažit se zdaleka „vyhnout“ všem, u koho se projevují akutní znaky nachlazení či respirační choroby. Nicméně člověk s akutními projevy infekce vás nemusí přímo „poprskat“, prostě si jen může odkašlat, rukou automaticky přikrýt pusu a poté sáhnout po klice, kde za okamžik ulpí zase pro změnu vaše ruka.
Poté si nevědomky sáhnete na tvář či rty a o přenos je postaráno (toto je skutečně nejčastější možnost nákazy). Proto je vcelku vhodné, že se ve veřejných budovách čím dál tím více používají vstupní dveře a vodovodní kohoutky na toaletách na fotobuňku, bez nutnosti dotyku rukou.
Alespoň trochu se tak eliminuje riziko přenosu bakterií a virů (tedy nejen chlamydií).
„Z hlediska rizika nákazy je důležitá pravděpodobnost přenosu, která je však u chlamydií kupodivu relativně nízká, v řádu několika procent. Pro porovnání – infekce jako chřipka nebo některé dětské infekční nemoci mohou postihnout 50-70 procent vnímavých osob a například pravé neštovice byly přenosné na téměř 100 procent osob v kontaktu s nemocným.
Dokonce i v rámci rodiny, kde je jeden člověk nemocný, nemusí nikdo další chlamydiovou infekcí onemocnět (pokud se dodržují určitá hygienická doporučení). Nejrizikovější z hlediska přenosu je člověk s akutním horečnatým onemocněním, který se stává šiřitelem.
Záleží však na mnoha faktorech (podmínkách přenosu) -jak moc je tento dotyčný ,nemocný‘, v jak úzkém kontaktu jste, v jakém prostředí (ve slunečném dni se bakterie přenášejí daleko méně než v sychravých dnech, v místnosti lépe než venku) a jak citliví jste jako příjemci.
Vnímavost k infekci není dána pouze tím, zda je člověk imunní vůči právě této nákaze, ale i jak funguje jeho nespecifická imunita, zda není nějakým způsobem oslabený (například astmatik),“ říká vedoucí laboratoře virologie Nemocnice České Budějovice, a. s., MUDr. Eva Žampachová.
Co odhalí test
Není snadné určit, zda potíže, které vás urputně trápí již nějaký čas (nejde tedy o akutní stav, ale chronický), lze přičíst na vrub chlamydiím. Řadu lidí trápí množství různých nespecifických příznaků (u kterých není jasná příčina), a přitom mají pozitivní protilátky na chlamydie.
„Stejný nález však má i jisté procento lidí, kteří žádnými příznaky nemoci netrpí. Statistika je ošidná, protože zdraví lidé se většinou nevyšetřují, tudíž tvrdit, že nalezené protilátky znamenají příčinu potíží, je vědecky nekorektní.
Dosud není stoprocentně prokázáno, co vše Chlamydia pneumoniae může či nemůže ovlivňovat,“ zdůrazňuje viroložka.
Nicméně nutno říci, že pozitivita na chlamydie zjištěná z krve bývá jakýmsi odrazovým můstkem (pro pacienty i mnohé lékaře) a vnáší nové světlo do vysvětlení řady zdravotních potíží u pacientů, se kterými si lékaři (či celý lékařský tým) neví rady.
Lidé zpravidla opakovaně navštěvují různé lékaře (nebo také léčitele), absolvují bezpočet vyšetření, aniž by se dobrali nějakého výsledku, skutečné příčiny svých obtíží, a měli jasný signál jak tuto záležitost vyřešit, léčit a vyléčit.
Pokud v těle mají pozitivní protilátky vůči chlamydiím, existuje tak trochu všeobecná tendence označit je za viníky. Jak ovšem říká doktorka Žampachová, „není možné vše svádět na chlamydie“.
Mnohdy je zapotřebí dát do souvislostí životní „příběh“ daného člověka, prožité stresy či traumata a jít spíše po stopách psychosomatických.
„Pokud mám jasné klinické příznaky (například zápal plic) a jasné výsledky z laboratoře, jež svědčí pro chlamydie, stačí jedno vyšetření a pak následuje antibiotická léčba. Pokud je však klinika velmi nejasná, je třeba laboratoř několikrát s odstupem potvrzovat a zkoumat, co se v organismu opravdu děje.
U chlamydií existuje jeden velký problém, a to, že se nedokonalá metoda průkazu přítomnosti protilátek považuje za důkaz přítomnosti chlamydií – ,prokázal jsem protilátky, takže ten člověk je nemocný‘. To není pravda.
Protilátky nejsou nemoc, pouze signál, že organismus se s mikrobem již setkal! Obávám se, že spoustu nemocí přisuzujeme chlamydiím skutečně neprávem,“ podotýká odbornice.
Přenos z matky na dítě?
Celá věc má navíc háček. Nejen že diagnostika protilátek není věc jednoduchá, ale především neexistuje standardizovaný postup pro všechny laboratoře. Proto se může stát, že výsledky jednotlivých laboratoří se mohou zásadně lišit, což může zkreslit výslednou diagnózu.
Ve hře je samozřejmě i fakt odlišné interpretace výsledků, která od praktického lékaře (či jiného odborníka) vyžaduje jisté (dlouhodobé) zkušenosti na tomto poli. Vyšetřit je třeba specifické protilátky v různých třídách (IgA, IgG, IgM…).
Faktem však zůstává, že protilátky mohou (bez klinického obrazu) přetrvávat v organismu i více než půl roku či rok, aniž by nám něco bylo! Je také třeba podotknout, že závažnost daných potíží není úměrná hladině specifických protilátek v krevním séru.
Testy na „chlamydie“ jsou poměrně finančně náročné, a proto se automaticky neprovádí u každého pacienta s infekcí dolních cest dýchacích. K testům se přikročí teprve poté, co základní léčba nezabírá a existuje-li podezření na chlamydiové onemocnění.
„Přenos mikrobu z matky na dítě je teoreticky možný několika způsoby. Jednou z možností je, že matka v těhotenství onemocnění nějakou infekcí a tu přenese na své dítě.
Pro tento druh přenosu by však bylo třeba, aby příslušný mikrob prošel placentární bariérou, což naprostá většina bakterií neumí! Přenos z matky na dítě touto cestou je tedy u chlamydiové infekce velmi nepravděpodobný.
Co je však možné a poměrně snadné – přenos z matky na dítě v době porodu infikovanými porodními cestami (což se ale týká především Chlamydia trachomatis). Chlamydia pneumoniae je u malých dětí k vidění velmi vzácně, a pokud se objeví, jde o infekci získanou po narození od nemocného člena rodiny,“ upřesňuje MUDr. Žampachová.
V souvislosti s Chlamydia pneumoniae je často zmiňovaná dlouhodobá léčba (v řádech týdnů, měsíců či let) pomocí antibiotik (zejména tetracyklinové řady nebo makrolidy). „Dlouhodobou léčbu pomocí antibiotik vidím jako poměrně problematickou záležitost. Veškeré bakterie v našem těle (jsme plní mikrobů, které k životu nezbytně potřebujeme) spolu nějakým způsobem komunikují.
Léčbu antibiotiky podpořte změnou jídelníčku
Pokud léčíme pomocí ATB, tak sice jednak eliminujeme bakterie, které potřebujeme zničit, ale zároveň ty ostatní cvičíme v odolnosti, rezistenci.
Pokud se ATB dlouhodobě používají na klinicky nejasnou situaci u lidí, kteří jsou imunokompetentní (Z jinak zdraví), existuje vysoké riziko, že si jejich vlastní mikrobi vypěstují vůči antibiotikům rezistenci, která se může projevit až o mnoho let později a způsobit značné problémy. V nadužívání antibiotik tedy vidím větší problém než v samotných chlamydiích,“ dodává k tomu Eva Žampachová.
Navíc ATB zpravidla zabíjí pouze jednu ze dvou životních fází chlamydií, zbylé se udrží pro obnovu infekce v těle. Chlamydie totiž žije uvnitř buněk, kam antibiotika pronikají jen obtížně.
Léčba akutní infekce je jednodušší, protože chlamydie jsou v těle v aktivní formě, která je k působení antibiotik citlivá. „Vzhledem k delšímu životnímu cyklu chlamydií je léčba chlamydiových pneumonií o něco delší než klasických bakteriálních infekcí.
Doporučuje se 2-3 týdny, podle závažnosti klinických příznaků,“ uzavírá lékařka.
V každém případě (zejména u nejasných chronických stavů) není od věci změnit svůj životní styl, jídelníček i ostatní aktivity. Nemocí tělo dává signál, že něco je špatně nejen v něm samotném, ale především v tom, jak žijeme, co preferujeme, jak myslíme a konáme.
Zkusme se namísto pobíhání od jednoho lékaře k druhému trochu zklidnit, ponořit sami do sebe a možná tak objevíme odpověď na naši otázku: Co je s námi, proč jsme onemocněli a co s tím můžeme udělat? Současná medicína má též své limity, proto je třeba hledat v širším slova smyslu a ve finále nalézt to správné řešení.
Některé zdravotní obtíže (chronického rázu) teoreticky spojované s nákazou chlamydiemi (nejsou však jednoznačně potvrzeny studiemi): intenzivní únava, bolesti a otoky kloubů, křeče a tiky svalů, malátnost, bolesti na různých místech těla… Vědci spekulují o možnosti podílu této bakterie na vzniku či rozvoji dalších onemocnění, jako jsou roztroušená skleróza, Alzheimerova choroba, alergie či astma. Prozatím však dosud provedené studie nedávají jednoznačné výsledky a důkazy o tom, že chlamydie jsou příčinou všech těchto problémů.
Odborná spolupráce: MUDr. Eva Žampachová vedoucí laboratoře virologie Nemocnice České Budějovice, a. s.
Autor: Helena Míková