Chagasova choroba – příznaky, příčiny a léčba

Chagasova nemoc je parazitární onemocnění vzniklé po nákaze parazitem Trypanosoma cruzi. Nejčastěji se vyskytuje v oblasti Střední a Jižní Ameriky (26). Podle WHO je celosvětově infikováno 8 milionů lidí, přičemž umírá ročně 10 000 infikovaných (91). Diagnóza je potvrzena serologickým průkazem parazita (92)

Parazit je přenášen bodavým hmyzem z čeledi Reduviidae (26). Následně infikuje především svalové buňky (myokardu, hladkého i kosterního svalstva) a gangliové buňky (92), které svou aktivitou poškozuje.

Aktivní fáze onemocnění přichází 1-2 týdny po vystavení přenašeči. Její průběh je většinou asymptomatický nebo mírný, projevující se horečkou, Romanovým syndromem (jednostranný otok v oblasti očnice v místě přisátí přenašeče) a lymfadenopatií (93). Až u 90 % pacientů příznaky spontánně vymizí (92, 93).

Úmrtnost je v tomto stádiu nemoci 5-10 % a to v důsledku myokarditidy nebo meningoencefalitidy (26, 94). U 30-40 % infikovaných nemoc přejde do chronického stadia, což může být i desítky let od kontaktu s přenašečem (26, 92).

U zbylých pacientů přechází nemoc do latentní fáze s normálním kardiologickým nálezem (92).

V chronické fázi je nejčastější postižení kardiovaskulárního systému, ale může být postižen i GIT nebo urogenitální systém (94). Při chronickém kardiovaskulárním postižení dochází k rozvoji tzv. Chagasovy kardiomyopatie.

Jsou popsány rozsáhlé změny ve struktuře a funkci srdce – myokardiální fibróza, přímé poškození převodního systému, dilatace komor, tvorba trombů a tvorba aneurysmat hrotu LK (26, 92, 94). Klinický obraz pacientů je tedy velmi rozmanitý. Kromě již popsaných změn jsou dále na EKG nalézány komorové arytmie, AV blokáda I.

stupně, nesetrvalé komorové tachykardie, změny ST a PQ úseků atd. (92, 93, 94). Častý je rozvoj bilaterálního srdečního selhání s převahou symptomů pravostranného srdečního selhání a výjimkou není ani náhlá srdeční smrt (92). Léčba sestává především z antiparazitární léčby a léčby srdečního selhání (ACE-I, beta blokátory, diuretika, amiodaron, ICD atd.

) a tromboembolismu, (92; 93). Prognóza je variabilní a vychází z míry kardiálního postižení, které je také hlavní příčinou mortality u infikovaných pacientů (93, 95).

• Autor úvodního snímku: Veřejná doména
• ———————————————————————————————————————————————————————————————————————————-
• Zdroje:

26) COOPER L. T., JR., KNOWLTON K. U. Chapter 67: Myocarditis. In.: D.P., ZIPES, MANN D.L., LIBBY P., BONOW R.O. a BRAUNWALD E. (eds.). Braunwald´s Heart Disease: A Textbook of Cardiovascular medic Tenth edition. Philadelphia: Elsevier Saunders, 2015. pp. 1589–1602. ISBN 978-1-4557-5133-4.

91) What is Chagas disease? WHO [online]. -: -, 2016 [cit. 2017-02-09].

92) JR., RASSI a et al. Chagas disease. Lancet. 2010, 375(-), 1388-1402.

93) H., MALIK a et al. The Epidemiology, Clinical Manifestations, and Management of Chagas Heart Disease. Clin. Cardiol. 2015, 38(9), 565-569.

94) BYSTRIANSKY. Kardiovaskulárne postihnutie pri Chagasovej chorobe. Očkování a cestovní medicína. 2015, 6(-), 35-38.

95) -X., LESCURE a et al. Chagas disease: changes in knowledge and management. Lancet Infect Dis. 2010, 10(-), 556-570.

Vkládá původce Chagasovy choroby svou DNA do lidského genomu?

Chagasova choroba, působená bičíkovcem Trypanosoma cruzi, je třetí nejrozšířenější parazitickou nemocí po malárii a schistozomóze. Vyskytuje se v tropických a subtropických oblastech Ameriky, kde ji přenášejí krevsající ploštice.

Přenos je podivně komplikovanou, a přesto evolučně úspěšnou záležitostí. Při sání krve na spícím člověku či jiném obratlovci ploštice defekuje a trypanosomy se do lidského krevního oběhu dostanou tím, že si rozespalý nešťastník vetře výměšky do očí, drobných poranění či přímo do kůže.

Z krve pronikají bičíkovci rychle do tkání, k čemuž využívají svou schopnost infikovat prakticky jakoukoli savčí buňku. V nich se nejprve pomnoží ve formě drobných bezbičíkatých kuliček (tzv.

amastigotů) a do dalších hostitelských buněk se šíří prostřednictvím bičíkatých forem, které kolonizují různé tkáně, ale nejvíce se zaměřují na svalstvo včetně srdečního.

Popsané šíření infekce probíhá v akutní fázi nemoci, pro niž je typická přítomnost trypanosom v krvi. Ačkoli někteří postižení lidé umírají již v této časné fázi Chagasovy choroby na myokarditis či encefalitidu, ve většině případů proběhne akutní fáze pouze ve formě příznaků záludně se podobajících pouhé chřipce. Po několika týdnech imunitní systém nad trypanosomami „vyhrává“ a hrstka parazitů, kteří přežijí, se schová do hostitelských buněk, čímž nemoc přechází do chronické fáze. Ta zůstává i po 100 letech výzkumu záhadou. Vědci se shodují v tom, že malý počet parazitů uvolňujících se z prasklých buněk nemůže způsobovat pozorované orgánové změny. Pravděpodobně jsou na vině autoimunní procesy, zejména tvorba protilátek proti trypanosomám, které ale díky smolné křížové reaktivitě napadají především lidské bílkoviny. V objasňování patogeneze zejména pozdějších fází Chagasovy choroby tak zbývá příliš nejasností.

Realitou je, že zejména chudí obyvatelé Jižní Ameriky se T. cruzi nakazí obvykle již v mládí.

Je to právě záludnost Chagasovy choroby, že se život ohrožující (a často jej bohužel i ukončující) komplikace u zhruba 30 % pacientů projeví teprve za 5 až 30 let po průniku parazita do člověka.

U části infikovaných lidí nastupuje degradace periferního nervového systému, vedoucí k patologickému zvětšování vnitřních orgánů a nakonec k jejich selháním. Jsou ovšem i šťastnější jedinci, kteří ve svém těle tuto trypanosomu nosí celý život a nikdy se o tom ani nedozvědí.

Jisté je, že Chagasova choroba sužuje obyvatele amerického kontinentu od chvíle, kdy na něj vstoupili. Z lidských mumií starých až 9000 let, nalezených v poušti Atacama, se pomocí metody řetězové polymerázové reakce (PCR) podařilo zmnožit úseky DNA trypanosom.

Poměrně rozsáhlé studie zahrnující i pozůstatky nedávných Inků ukazují, že po tisíciletí až do současnosti se v rozsáhlých oblastech Jižní Ameriky udržuje prevalence této parazitózy u zhruba 40 % obyvatel.

Značnou pozornost si získala spekulace, zda mohla být tato nemoc příčinou podivných symptomů, které sužovaly Charlese Darwina po celý život. Slavný přírodovědec totiž v mládí navštívil Ameriku a dokonce popsal, jak na něm ploštice rodu Triatoma sály.

Žádost o exhumaci jeho těla, která by potvrdila či vyvrátila tuto teorii, však byla zamítnuta. Je smutnou realitou, že současná léčba „Chagase“ není o mnoho účinnější než studené lázně, procházky, homeopatie či arzenika aplikované na záhadnou Darwinovu nemoc v druhé polovině 19. století.

Choroba se obvykle léčí benznidazolem či nifurtimoxem. Tyto látky jsou schopny parazity v akutní fázi eliminovat, ale zároveň běžně způsobují nespavost, bolesti hlavy, zapomnětlivost, střevní a kožní potíže či bolesti kloubů. Při postižení srdce zachrání pacienta jen jeho transplantace, což je riskantní zákrok i v nejlepších nemocnicích.

V posledních letech přišla skupina prof. Teixeiry z Universidade de Brasília s revolučním vysvětlením chronických stavů. Spočívá ve vkládání kousků parazitární DNA do hostitelského genomu.

Pro pochopení tohoto procesu musíme čtenáře stručně seznámit se zvláštnostmi mitochondriální DNA trypanosom, u nichž bývá označovaná jako kinetoplastová (kDNA).

Ta je tvořena mnoha tisíci malých, vzájemně propojených kruhových molekul DNA, a může tak obsahovat až 15 % veškeré buněčné DNA (Vesmír 73, 365, 1994/7). A právě kousky této kDNA našli brazilští vědci stabilně vložené v genomu pacientů.

Přenos DNA z jednoho organismu do druhého neboli horizontální genový přenos je velmi častý a zásadní jev v prokaryotické (=bakteriální) doméně života, ale mezi eukaryoty (trypanosoma i člověk jsou eukaryotické organismy) je celkem vzácný. Pravidelný přenos parazitární DNA do našeho genomu by tak představoval bezprecedentní a zásadní objev.

Jelikož by se v tomto případě přenášela DNA parazita do lidské DNA přímo během infekce, muselo by jít o relativně častý jev. Objev byl představen v časopisu Cell (Nitz a kol.

, 2004), což je jedno z nejprestižnějších vědeckých médií, a autoři zde spekulovali, že vložená DNA může poškodit lidské geny, a tím spustit různé autoimunitní procesy spojované s „Chagasem“.

Článek měl ale nešťastný osud, jelikož otevřel jednu z největších kontroverzí biologie posledních let. Někteří čtenáři se ozvali s výhradami k publikovaným datům a ani výměna dopisů mezi nimi a autory, moderovaná šéfredaktorem, k odstranění rozdílných názorů nevedla.

Poté, co brazilští autoři rezolutně odmítli návrh ke stažení článku, rozhodl se šéfredaktor Cell poprvé v historii tohoto slavného časopisu k stažení studie proti vůli autorů (Marcus 2005). S tímto tvrdým rozhodnutím část vědecké obce nesouhlasila a pestrá diskuse o celé věci proběhla na stránkách Science a Nature.

Během ní zazníval zejména názor požadující publikování jiné práce, která by objasnila a shrnula veškeré kritiky (McCook 2005). K tomu ale nikdy nedošlo.

Po tomto skandálu to každopádně vypadalo, že se výzkum údajné integrace kDNA do genomu hostitele zastaví, ale to se překvapivě nestalo.

Teixeirova skupina totiž v loňském roce publikovala práci, v níž kontroverzní výsledek dále rozvedla, a dokonce sledovala parazitární DNA v údajně neinfikovaných dětech a vnoučatech pacientů trpících Chagasovou chorobou (Hecht a kol., 2010).

Pochybovače měla definitivně přesvědčit letošní práce na kuřatech, která jsou k infekci trypanosomou velmi odolná, ale zároveň si ponechávají kousky kDNA, podobně jako nevědomky infikovaní lidé (Teixeira a kol., 2011). Tyto práce zahrnovaly analýzu DNA 87 členů 5 rodin včetně několika kontrolních jedinců z Evropy, kteří T. cruzi nemohli potkat.

Zajímavý aspekt do této zapeklité záležitosti vnesly nejnovější technologie, které umožňují sekvenování celého lidského genomu za tisícinásobně nižší částky než před 10 lety.

Využili jsme přístupnosti sekvencí získaných v rámci mezinárodního projektu „1000 genomů“ (Project Consortium, 2010) a v DNA 54 Kolumbijců a 77 Finů jsme hledali úseky podobající se kDNA. Očekávali jsme, že Kolumbijci (a jejich předci) se s T.

cruzi setkali, a budou tudíž, na rozdíl od severských Finů, nést kDNA ve své genetické informaci. K našemu překvapení jsme ale úseky velmi připomínající kDNA našli ve všech studovaných genomech, a to zhruba ve stejném rozsahu u analyzovaných Evropanů i Jihoameričanů.

Je tudíž možné, že se v každém lidském genomu vyskytují sekvence, které jsou čistou náhodou shodné s úseky kDNA původce „Chagase“ a nemají s patologií choroby nic společného.

Alternativní možností je, že tento záludný parazit vložil část své kDNA do našich pradávných předků a my ji jen podědili, ale toto vysvětlení je málo pravděpodobné, protože lidé žijící v endemických oblastech by museli nosit parazitických sekvencí víc. Záhada tedy není ani teď vyjasněna a definitivní rozhodnutí by mělo přinést až určení úplného genomu pacientů s Chaganovou chorobou, popřípadě i jejich dětí, což jsou projekty v současnosti plánované.

1000 Genomes Project Consortium: A map of human genome variation from population-scale sequencing. Nature 467, 1061–1073, 2010.

Hecht M. M., Nitz N., Araujo P. F., Sousa A. O., de Cássia Rosa A., Gomes D. A., Leonardecz E., Teixeira A. R.: Inheritance of DNA transferred from American trypanosomes to human hosts. PLoS One 5, e9181, 2010.

Marcus E.: Retraction controversy. Cell 23, 173–175, 2005 (www.sbimunologia.com.br/sbinarede/SBInarede46/editorial.pdf).

McCook A.: Scientists protest Cell retraction. The Scientist 6, 20050929-02, 2005/1 (www.the-scientist.com/article/display/22782).

Nitz N., Gomes C., de Cássia Rosa A., D’Souza-Ault M. R., Moreno F., Lauria-Pires L., Nascimento R. J., Teixeira A. R.: Heritable integration of kDNA minicircle sequences from Trypanosoma cruzi into the avian genome: insights into human Chagas disease. Cell 118, 175–186, 2004/2.

Teixeira A. R. L, Hecht M. M., Guimaro M. C., Sousa A. O., Nitz N.: Pathogenesis of Chagas’ disease: parasite persistence and autoimmunity. Clin. Microbiol. Rev. 24, 592–630, 2011.

Chagasova choroba

Chagasova choroba Panamské dítě s Chagasovou chorobou s nateklým pravým okem (znak Romaña)Klasifikace MKN-10 B57. MeSH D014355 Klinický obraz Příčiny neborizikové faktory Trypanosoma cruzi Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chagasova choroba [ˈʃaɡɐsova choroba]IPA (portugalsky: doença de Chagas, španělsky: enfermedad de Chagas-Mazza, či mal de Chagas), známá též jako Americká trypanosomóza, je tropické parazitární onemocnění způsobené prvokem Trypanosoma cruzi, které je přenášené pokousáním dravých krev-sajících ploštic. Infikovaná ploštice přenese infekci pouze v případě, že během kousnutí vyloučí i infikované výkaly. K přenosu však nemusí dojít pouze pokousáním plošticí. Nemoc může být přenesena krví i z člověka na člověka (například při transfuzi, transplantaci orgánů či během těhotenství může infikovaná matka nakazit své nenarozené dítě). Inkubační doba je jeden až čtyři týdny (v případě nakažení transfuzí krve se může inkubační doba prodloužit až na 6 týdnů). Nemoc zasahuje zejména srdce, střeva a mozek. Léčba účinkuje jen v počáteční fázi onemocnění a očkování proti nemoci neexistuje.[1]

Nemoc byla poprvé popsána v roce 1900 brazilským lékařem Charlesem Chagasem.[1]

Příznaky nemoci

Průběh nemoci se dělí na akutní a chronický. V polovině případů je symptomem infekce v blízkosti očí, někdy též zvětšení mízních uzlin a zduření v místě infekce. Po dvou až čtyřech týdnech nastupuje akutní fáze, ve které je organismus zaplaven parazity. Při ní je symptomatická horečka, dušnost, bolesti břicha, zvětšení srdce či hromadění tekutin na tváři a na nohou.

Po zhruba měsíci nastupuje latentní fáze, která může trvat i několik let, po nichž se však mohou objevit vážné chronické symptomy typické pro chronickou fázi. Mezi ně patří zejména onemocnění srdce, dále pak malformace na střevním traktu (dochází k odumírání gangliových buněk, což způsobuje poruchy peristaltiky). Pokud je chronické onemocnění neléčeno, následky jsou často fatální.

[1]

Výskyt

Nemoc se vyskytuje pouze v Americe, zejména v chudých vesnických oblastech Mexika a střední a jižní Ameriky; velmi vzácně se může vyskytnout i na jihu Spojených států.

Hmyz, který nemoc šíří, je znám pod mnoha místními názvy, jako například vinchuca v Argentině, Bolívii a Paraguayi, barbeiro v Brazílii a Kolumbii, chinche ve střední Americe či chipo, chupança, chinchorro nebo „líbající brouk“ (the kissing bug).

Odhaduje se, že v Mexiku, střední a jižní Americe trpí Chagasovou chorobou 8 až 11 milionů lidí, z nichž většina neví o tom, že je infikovaná (WHO uvádí počet 12 milionů).[1]

Tato nemoc si vyžádá každoročně – jenom v Latinské Americe – až 50 000 obětí.[2]

Zajímavosti

Právě s touto nemocí je velmi často spojováno úmrtí Charlese Darwina.[3][4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chagas disease na anglické Wikipedii.

1. ↑ a b c d Chagasova choroba, americká trypanozomiáza [online]. Primar.sk [cit. 2009-07-22]. Dostupné online. (slovensky) 
2. ↑ http://natgeotv.com/cz/zvirata-co-kousou/videa/chagasova-nemoc
3. ↑ http://www.tribune.cz/clanek/15531
4. ↑ http://www.vesmir.cz/clanek/vklada-puvodce-chagasovy-choroby-svou-dna-do-lidskeho-genomu

Literatura

• MILES, Michael W; TYLER, Kevin M. American trypanosomiasis. Boston: Kluwer Academic Publishers, 2003. Dostupné online. ISBN 1-4020-7323-2. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chagasova choroba ve Wikimedia Commons
• (slovensky) Primar.sk – Chagasova choroba, americká trypanozomiáza
• http://www.tropicke-nemoci.cz/chagasova-choroba
• (česky) http://www.vakciny.net/CIZINA/CLANKY_CM/akt_2012_09.htm
• (anglicky) Chagasova choroba v databázi Who Named It?

Portály: Medicína Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chagasova_choroba&oldid=18491083“

Chagasova choroba

Chagasova choroba není tak známá jako třeba malárie nebo cholera, odhaduje se, že jí trpí mezi šesti a sedmi miliony lidí (podle WHO).

V roce 2016 Lékaři bez hranic léčili na 445 pacientů trpících Chagasovou chorobou.

Najeďte na obrázek dole a prohlédněte si interaktivního průvodce Chagasovou chorobou:

Chagasova choroba je parazitická choroba vyskytující se téměř výlučně v kontinentální části Latinské Ameriky. V důsledku zaoceánských cest se ale v poslední době objevuje i v USA a v Evropě.

Miliony lidí trpících touto nemocí (včetně těch, kteří se nakazili před desítkami let) o ní vůbec nevědí a tudíž se nikde neléčí. Neléčená Chagasova choroba se ovšem může během času rozvinout a smrtelně poškodit srdce, nervovou soustavu a trávící systém.

Lékaři bez hranic léčí pacienty s Chagasovou chorobou od roku 1999, dosud jsme se s ní setkali v Bolívii, Guatemale, Hondurasu, Mexiku, Brazílii a Nikaragui. Stávající léky a léčebné postupy jsou nicméně nedostatečné, drahé a je jich nedostatek.

Bez dostatečných zdrojů mají naše programy léčby Chagasovy choroby v Latinské Americe nejistou budoucnost.

Navštivte speciální web o opomíjených nemocech

Co způsobuje Chagasovu chorobu

Chagasova choroba čili Trypanosoma cruzi je parazitická choroba přenášená hmyzem, který žije ve stěnách a střechách domů z bláta a slámy, typických pro latinskoamerické venkovské oblasti a městské slumy.

Nemoc přenášejí ploštice z podčeledi Triatominae, které vylézají za potravou v nočních hodinách. Kromě toho se Chagasova nemoc podle dokumentovaných případů přenáší krevní transfúzí, transplantací orgánů, kojením a přenosem z těhotné matky na plod.

Zcela raritní je přenos nemoci nakaženým jídlem nebo pitím, i takové případy ale byly popsány.

Symptomy

Chagasova choroba má dvě stadia: akutní, krátce po nakažení, a chronické, které se vyvíjí řadu let. V obou stadiích se choroba velmi obtížně odhaluje.

V akutním stadiu – během několika týdnů od nakažení – se projevují jen mírné příznaky, které odpovídají i mnoha jiným chorobám. Symptomy se různí od bolesti různých částí těla a únavy až po horečku a zvracení.

Po odeznění akutní fáze se choroba utlumuje a mnoho let se žádné příznaky vůbec nemusí projevit.

V cca 20 – 30 % případů ovšem nemoc časem přejde do chronické formy, při níž dochází k životu nebezpečným poruchám srdce, případně trávícího systému. Dochází k nevratným poškozením srdce, jícnu a tlustého střeva. Mezi příznaky v tomto stadiu patří například zácpa, problémy s trávením, bolest břicha a obtíže při polykání.

Diagnostika

Diagnostika choroby není jednoduchá. Mají-li lékaři určit, zda je pacient infikován příslušným parazitem, musí provést dvě až tři krevní zkoušky. Testy jsou navíc často nedostatečně průkazné, drahé a materiálu je k dispozici málo.

Lékaři bez hranic usilují o vývoj nových diagnostických testů.

Léčba

Léčba musí začít již v akutní fázi choroby. Vyléčení pacienti se navíc mohou snadno nakazit znovu, proto je léčba účinnější v oblastech s aktivní kontrolou vektorů (vektorem je v tomto případě hmyz přenášející chorobu). Dosud byly léky účinné pouze v akutní a asymptomatické fázi.

Jen málo léků dokáže nemoc účinně léčit a samotná léčba, která se v současnosti aplikuje, navíc může být toxická. Celková doba léčení se pohybuje mezi 1 – 2 měsíci. Léky jsou podobně jako diagnostické testy nedostatečně účinné a drahé.

Lékaři bez hranic provozují programy pro léčbu Chagasovy choroby v Bolívii a Mexiku. Soustředí se při nich na preventivní opatření, osvětu a vyšetření dětí.

Chagasova choroba u psů – Jak vytvořit šťastný domov pro svého mazlíčka

Chagasova choroba, která se také nazývá „americká trypanosémie“, je způsobena protozoálním (tj. Jednobuněčným) parazitem přenášeným krví Trypanosoma cruzi.

Chagasova choroba je primárně pozorována v zemích Latinské Ameriky, ale v posledních letech migruje na sever do Spojených států.

Bylo nalezeno v několika státech, včetně Texasu, Louisiany, Oklahomy, Nového Mexika, Kalifornie, Floridy, Gruzie, Severní a Jižní Karolíny, Virginie, Tennessee a Marylandu. Jde o chorobný proces, který může ovlivnit řadu zvířat, ale především postihuje psy a lidi.

Časté infekční nemoci psů, o kterých byste měli vědět

Jak se psům dostane Chagasova choroba?

T. cruzi se šíří chyby Triatominae. Hmyz patřící do této podčeledě se také nazývá líbání brouků, líbání brouků, konenózních chyb, vražedných chyb a dokonce i upírských chyb. Jak se může odvodit termín „vampírská chyba“, jedná se o chyby sající krev.

Často žijí v oblastech, kde by nalezení krevního jídla bylo relativně snadné. Patří sem chovatelské stanice, podestýlky ve stodolách a někdy i naše vlastní domovy. Bohužel líbání bugů opravdu nesleduje životní motto, aby se nedotklo, kde jíte, protože když brouk obsahující T.

cruzi organismus bere krevní moučku, kterou současně (a nechutně) defekuje. Pokud pes škrábe v místě kousnutí a dostane fekální materiál chyby do rány nebo pokud pes olízne v místě kousnutí a pronikne fekálním materiálem, může být infikován parazitem.

Méně často může být parazit předán z matky na její potomky.

Příznaky Chagasovy choroby

Klinické příznaky Chagasovy choroby jsou variabilní a nespecifické. Většina infikovaných psů vykazuje jemné známky, jako je letargie, snížená chuť k jídlu a ztráta hmotnosti.

Ve vážnějších případech si také můžete všimnout závažnějších příznaků, jako je mdloby, nesnášenlivost v pohybu, zvracení a průjem. Pokud váš pes nakazí T.

cruzi existují tři jedinečné fáze infekce se třemi jedinečnými sadami klinických příznaků:

• Akutní fáze: Tato fáze nastane během několika týdnů od infekce. V některých případech nemusí během akutní fáze infekce existovat žádné klinické příznaky. Pokud váš pes během této fáze projevuje příznaky, může to zahrnovat zvětšení lymfatických uzlin, zvětšení sleziny (je to způsobeno tím, že se tělo vašeho psa snaží bojovat s infekcemi), bledé dásně (pramenící ze špatného oběhu), snížená chuť k jídlu a průjem . Někteří infikovaní psi mohou během této fáze infekce náhle zemřít, většina však vstoupí do latentní fáze.
• Latentní fáze: Tato fáze je obvykle asymptomatická a trvá 1-4 měsíce. Infikovaný pes může během této fáze náhle zemřít, ale většina vstoupí do chronické fáze.
• Chronická fáze: Bude vidět poslední fáze infekce T. cruzi organizmy se i nadále replikují a migrují do různých orgánů, ale hlavně se zaměřují na srdce a mozkovou tkáň vašeho psa. To má za následek klinické příznaky, které zahrnují příznaky běžně pozorované u psů s onemocněním srdce. Příznaky jako je kašel, nesnášenlivost při cvičení, dušnost, srdeční arytmie a dokonce i náhlá smrt.

Přečtěte si více  Renální dysplazie u psů

Ačkoli Chagasova choroba není zoonózou ve skutečném smyslu, jako je leptospiróza (ve které můžete nakazit nemoc přímo od již infikovaného psa), jedná se o infekci, kterou lidé mohou získat také z chyb Triatominae. Pokud se váš pes nakazí Chagasovou chorobou, znamená to přítomnost T. cruzi ve vašem místním prostředí a že vy sami můžete být ohroženi infekcí.

Diagnostika Chagasovy choroby u vašeho psa

Během akutní fáze, T. cruzi se vyskytují v krevních nebo lymfatických uzlinách vašeho psa, ale jsou obvykle přítomny v tak nízkém počtu, že nelze stanovit spolehlivou diagnózu. V chronické fázi však může být Chagasova choroba diagnostikována klinickými symptomy.

Léčba Chagasovy choroby u vašeho psa

Bohužel u psů není léčba Chagasovy choroby léčitelná. Jakmile váš pes dosáhne chronické fáze, jeho příznaky mohou být podpůrně zvládnuty léky na srdce. Nejlepší léčbou je však prevence. Udržujte svého psa doma v noci, kde mohou spát v čisté ložní prádlo.

Zabráníte-li vašemu psovi jíst potenciálně infikované chyby a zvířata (včetně skunků, mývalů a vačic), můžete také udržet svého psa T. cruzi volný, uvolnit.

Pokud žijete v oblasti s vysokou populací líbajících se bugů, můžete také na svém dvoře použít pesticidy, které vám pomohou ovládat populaci, ale před postřikem se ujistěte, že se jedná o pesticidy bezpečné pro domácí mazlíčky.

Udržování dřevěných hromádek mimo domov a nepřístupných pro vašeho psa, když jsou venku, a udržování venkovních chovatelských stanic nebo psích domů mimo štětce a hromady dřeva může také minimalizovat vystavení vašeho psa těmto chybám..

Pokud žijete v jižním státě a máte obavy z Chagasovy choroby a rizika vašeho psa, že se s ní nakazí, poraďte se se svým veterinárním lékařem, kde získáte další informace o tom, co hledat a jak můžete své štěně a sebe chránit.

Přečtěte si více  Azathioprin pro psy

Chagasova choroba: příznaky, příčiny, diagnóza a léčba

Chagasova choroba je infekční onemocnění způsobené Trypanosoma cruzi (T. cruzi) parazit.

Vzhledem k tomu, že chyba, která ji přenáší, žije ve střední Americe, Jižní Americe a Mexiku, je zde velká většina infekcí, i když některé případy byly nedávno nalezeny v jižních Spojených státech.

Odhaduje se, že přibližně 8 milionů lidí v Latinské Americe trpí Chagasovou chorobou, přičemž většina lidí nevědí o infekci. Pokud zůstane zachráněno, Chagasova choroba se může stát celoživotní a způsobuje vážné problémy se srdcem a zažíváním.

Symptomy

Chagasova choroba má dvě fáze: akutní fázi a chronickou fázi. V obou případech může infekce způsobit mírné příznaky nebo vůbec ne, nebo může skončit život ohrožujícím.

Akutní fáze

Akutní forma Chagasovy choroby obvykle začíná jeden až 16 týdnů poté, co jste byl infikován T. cruzi . Akutní Chagasova choroba je obecně poměrně mírná nemoc, často bez symptomů vůbec nebo s chřipkovými příznaky, jako jsou:

• Horečka
• Únava
• Bolest hlavy
• Vyrážka
• Bolest svalů
• Zduřené lymfatické uzliny

Můžete také zaznamenat tyto příznaky:

• Otok, kde vás chyba kousla
• Opuchlé víčko (očí)
• Ztráta chuti k jídlu
• Trávicí problémy, jako je nevolnost, zvracení nebo průjem

Tyto příznaky mohou trvat týdny nebo měsíce a obvykle se vyřeší samy o sobě, ale infekce neodchází bez léčby. Může se dostat do chronické fáze, což později způsobí život ohrožující komplikace, a proto je léčba během akutní fáze tak důležitá.

Srdce Zapojení: Někdy akutní Chagasova choroba může ovlivnit vaše srdce. Lidé se srdečním postižením mají příznaky akutní myokarditidy (zánět srdečního svalu) a mohou mít také akutní perikarditidu. Symptomy a příznaky srdečního postižení mohou zahrnovat:

• Bolest na hrudi
• Dušnost (dušnost)
• Změny na vašem elektrokardiogramu (EKG)
• Důkaz perikardiálního výpotku (tekutina se sbírá kolem srdce) na echokardiogramu

Nejčastěji se srdeční problémy, které se vyskytují u akutní Chagasovy choroby, zcela vyřeší po několika měsících. Někteří lidé s akutním srdečním onemocněním Chagas se však budou rychle vyvíjet na chronickou formu srdečního selhání a přibližně 5 procent dokonce zemře na srdeční onemocnění během akutní nemoci.

Chronická fáze

Po akutní fázi Chagasovy choroby se objeví většina neléčených lidí, která se nazývá chronická neurčitá (nebo latentní) forma nemoci. Neurčitá forma Chagasovy choroby je charakterizována úplným nedostatkem onemocnění nebo příznaků.

Pokud máte neurčitou Chagasovu chorobu, objevíte se a budete se cítit zcela normální a máte normální kardiální vyšetření včetně EKG a echokardiogramu. Testování krve však ukáže, že máte chronickou infekci T. cruzi . Mnoho lidí zůstává v této latentní fázi bez příznaků po zbytek svého života.

Chronická forma Chagasovy choroby postihuje přibližně 20 procent až 30 procent lidí a může se objevit až 10 nebo 20 let poté, co jste nakaženi, trvající desítky let. Příznaky a příznaky, které se stávají chronickou Chagasovou chorobou závažné a potenciálně život ohrožující, mohou zahrnovat výše uvedené srdeční příznaky a také:

• Nepravidelný srdeční tep
• Srdeční selhání
• Rozšíření srdce
• Zvětšení tlustého střeva, které může způsobit těžkou zácpu a bolest břicha
• Rozšíření jícnu, které může způsobit bolest a potíže s polknutím
• Nenadálá smrt

Pokud jste v chronické fázi Chagasovy choroby, vaše celoživotní riziko vzniku jedné nebo více těchto srdečních nebo gastrointestinálních komplikací je kolem 30 procent.

Onemocnění srdce Chagas se obvykle objevuje nejméně pět let po akutním onemocnění a může být zpožděno mnohem déle. Chagasova choroba srdeční je velmi významným problémem a často vede k smrti nebo vážnému postižení.

Ve skutečnosti, vedle ischemické choroby srdeční, Chagasova choroba je nejčastější příčinou srdečního selhání v Latinské Americe.

Symptomy Chagasovy nemoci

Příčiny

Chagasova choroba je způsobena Trypanosoma cruzi (T. cruzi) parazita, která se vyskytuje ve stolici infikovaných triatomínů v Jižní Americe, Střední Americe a Mexiku.

Triatomínové chyby jsou běžné ve venkovských oblastech, zejména v bytech vyrobených z adobe, bahna, slámy nebo žíní a krmiva lidské a zvířecí krve.

Chagasova choroba není obyčejná mezi obyvateli měst a obecně je omezena na venkovské oblasti Latinské Ameriky, ačkoli existují případy celosvětové.

Většina lidí nakazila onemocněnost, když byla uštěpaná triatomínovou chybou, která zvedla parazita od infikované osoby nebo zvířete.

Triatomické chyby jsou noční a mají tendenci kousat tvář v noci, zatímco spíte, a proto jsou také známé jako ‚líbání chyby‘.

Osuší se okamžitě po kousnutí, takže je parazit ponechán na kůži, kde se může dostat dovnitř vašeho těla skusem, nebo nevědomým třením parazitů do vašich očí, úst nebo do škrábanců.

Chagasovu chorobu můžete také získat následujícími způsoby:

• In utero (infikované matky ji mohou předávat dětem)
• Přijetí infikovaného orgánu transplantací
• Krevní transfúze od infikované osoby
• Konzumace kontaminovaných potravin, které jsou špatně nebo surové
• Expozice v laboratoři

Příčiny a rizikové faktory Chagasovy nemoci

Diagnóza

Pokud si myslíte, že byste mohli mít Chagasovou chorobu, lékař vám nejprve poskytne fyzickou prohlídku a poté se vás zeptá na vaše příznaky a potenciální expozici T. cruzi parazit.

On nebo ona pak pravděpodobně provede krevní test, aby zkontroloval protilátky proti parazitům, což může potvrdit nebo vyloučit, zda máte či nemáte Chagasovou chorobu.

Pokud je váš krevní test pozitivní, může váš lékař provést více testů, abyste zjistili, zda jste v aktivní nebo chronické fázi a zda jste udělali nějaké komplikace. Tyto dodatečné testy mohou zahrnovat echokardiogram, elektrokardiogram, rentgenový rentgen, abdominální rentgen nebo horní endoskopii.

Jak je diagnostikována Chagasova choroba

Léčba

Léčba Chagasovy choroby zahrnuje zabíjení T.

cruzi parazitu a léčbu příznaků a symptomů jakýchkoli možných komplikací, jako je srdeční selhání nebo srdeční arytmie, stejně jako práce na prevenci náhlé smrti.

Odborníci souhlasí s tím, že je důležité léčit pacienty s akutním Chagasovým onemocněním, případně s časnou neurčitou Chagasovou chorobou, s antiparazitickou farmakoterapií zaměřenou na T. cruzi .

Dvě léky, které mohou být účinné proti T. cruzi jsou nazývány benznidazolem a nifurtimoxem. Obě tyto léky často způsobují významnou toxicitu a pouze benznidazol je schválen pro použití u Food and Drug Administration (FDA).

Nicméně, ani v amerických lékárnách, tak americké lékaři, kteří potřebují zacházet s pacientem, nejsou k dispozici T. cruzi musí tyto léky získat přímo od Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC).

Pokud jsou užívány dostatečně brzy, jsou tyto léky téměř 100% účinné při léčbě Chagasovy choroby.

Důkaz je řídký, že léčba dospělých, kteří mají neurčitou nebo chronickou formu Chagasovy choroby s antiparazitickou terapií, měří výsledky. Lékaři však dávají tyto léky lidem mladším 50 let a mají buď neurčitou nebo chronickou formu Chagasovy nemoci, protože drogy mohou zpomalit komplikace, které může nemoc způsobit, ačkoli ji nezlepší.

Prevence Chagasovy choroby obvykle není záležitostí Američanů, pokud žijí nebo cestují do venkovských latinskoamerických zemí. Pro ty, které se to týká, mohou být přínosné následující strategie:

• Buďte opatrní při skladování a spotřebě potravin
• Udržujte svůj obývací prostor, zejména v ložnici, čistý (to platí i pro obytné čtvrti domácího mazlíčka)
• Nechte své bydlení postříkat insekticidy odborníkem na vyhlazování
• Ujistěte se, že jsou vyplněny všechny otvory nebo praskliny ve vašem domě

Jak se léčí Chagasova choroba

Slovo od DipHealth

Pokud navážete Chagasovu chorobu, neznepokojujte se. Většina případů nevyžaduje hospitalizaci a pokud se okamžitě dostanete léčby, nemoc může být vyléčena.

Dokonce i když si neuvědomujete, že máte onemocnění a skončíte v chronické fázi, léčba může stále pomoci a máte více než 70% pravděpodobnosti, že se vůbec nevyvinou žádné komplikace.

Pokud máte komplikaci, mohou být vaše příznaky podstatně sníženy, vaše kvalita života se může výrazně zlepšit a vaše přežití může být prodlouženo při použití agresivních moderních léčebných strategií.

Symptomy a komplikace Chagasovy choroby Byla tato stránka užitečná? Děkujeme za vaši odezvu! Jaké jsou vaše obavy? Zdroje článku

• Choroba Bern C. Chagas. New England Journal of Medicine . 30. července 2015; 373: 456-66. dva: 10.1056 / NEJMra1410150.
• Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). Chagasova choroba: Podrobné časté dotazy. Ministerstvo zdravotnictví a lidské služby USA. Aktualizováno 19. prosince 2017.
• Gali WL, Sarabanda AV, Baggio JM a kol. Implantabilní kardioverterní defibrilátory pro léčbu trvalých ventrikulárních arytmií u pacientů s Chagasovým srdečním onemocněním: Srovnání s kontrolní skupinou léčené samotným amiodaronem. Europace. Květen 2014; 16 (5): 674-80. doi: 10.1093 / europace / eut422.
• Kirchhoff LV, Rassi A.Chagasova choroba a africká trypanosomiáza. In: Kasper D, Fauci A, Hauser S, Longo D, Jameson J, Loscalzo J. eds. Harrisonovy principy vnitřního lékařství , 19th ed. New York, NY: McGraw-Hill; 2015.
• Mayo Clinic Staff. Chagasova choroba. Mayo Clinic. Aktualizováno 3. října 2017.