Foto: Ondřej Souček, HCM Warriors Brno
Warriors se vstup do REDSTONE Extraligy juniorů povedl, po dvou vyhraných zápasech ale přišel tvrdý pád a z posledního místa v tabulce se Brno nezvedlo. Do konce základní části zbývají tři utkání a outsider musí zmobilizovat všechny síly, což ví i útočník Lukáš Marčík. Sám říká, že je v možnostech podceňovaného celku vyhnout se soubojům o udržení.
Lukáši, jak zatím hodnotíte vaši sezonu? Sezona pro nás začala dobře, povedlo se nám vyhrát první dva zápasy za sebou, ale pak jsme přestávali podávat stejné výkony jako v těchto utkáních. Situaci jsme si tím hodně ztížili a teď to musíme řešit.
Jak to řešíte? Momentálně jsme v situaci, kdy to vypadá, že budeme hrát o udržení. Uděláme maximum pro to, aby se extraliga v našem klubu udržela. Nikdo nechce být pod sestupem podepsaný.
Chceme to udržet pro další kluky, kteří si taky chtějí zkusit zahrát juniorskou extraligu. To nejde, abychom to neudrželi. Já sám hraju ve Warriors od svých začátků a bylo by mi líto, kdybychom to nezvládli.
Celou dobu jste ale hráli z pozice, kdy můžete jen překvapit. Není to výhodou? Soupeř od nás v takovém případě neočekává, že bychom ho mohli přehrát, být herně lepší. Spíš si myslí, že nás porazí. To je taky jeden z důvodů, proč se nám v listopadu podařilo porazit Havířov.
„Nálada v kabině je asi nejlepší, jaká může být.“
Proč se vám to nepodařilo zopakovat i v dalších zápasech? Vždycky to nevyjde. Jsou zápasy, které odehrajeme výborně. A jsou taky zápasy, v nichž to vůbec nejde podle našich představ, i když se snažíme a jdeme do nich s tím, že chceme vyhrát. Je to hodně o kombinaci, rychlém útoku a občas taky o střelbě.
Foto: Petr Coufal, Český hokej
Jaká vládne nálada v kabině? Nálada v kabině je asi nejlepší, jaká může být. Je dobrá, všichni se tam známe dlouho, s kluky hrajeme v jednom týmu od přípravky a všichni spolu dobře vycházíme. Je to věc, která v našem týmu funguje velice dobře.
Aktuálně jste na poslední příčce s pětibodovou ztrátou na soupeře. Jaké jsou vaše šance vyhnout se zápasům o udržení? Šance dostat se na šestou příčku tam určitě ještě je.
O udržení nikdo z nás hrát nechce. Budeme se snažit vyhrát všechny zápasy, které do konce základní části zbývají.
Sice hrajeme proti týmům, které jsou v horní části tabulky, ale věřím, že porazit se dá každý.
Věříte si i do případné záchranářské série? Ano, i zápasy o udržení budou těžké. V takovém případě nebude chtít nikdo prohrát, všichni budou brát jen výhru a hrát opravdu naplno.
Bude to náročné, ale jsme připraveni jít do toho. Myslím si, že naše skupina má větší kvalitu, protože jsou tu týmy, které hrály extraligu i minulý rok.
Odehráli jsme s nimi zápasy v základní části, což nám může určitým způsobem pomoci.
„V naší soutěži jde hodně poznat, pokud už někdo hráčů nastupuje v seniorském hokeji.“
Neměli jste to kvůli tomu ale v základní části složitější? Ano, jistou roli to v našich výsledcích taky hrálo. Asi je to znát i na tabulce, že zrovna my jsme tyto týmy měli ve skupině. Složité to pro nás bylo taky v tom, že minulou sezonu jsme v nižší lize byli v pozici lídra. Neprohráli jsme, postoupili jsme výš a teď je to úplně něco jiného.
Foto: Ondřej Souček, HCM Warriors Brno
Co si myslíte, že vám proti ostatním týmům schází? Není to tak, že by nám něco scházelo po stránce fyzičky nebo bruslení. Podle mě je to tím, že ostatní týmy mají ve svém klubu i A-tým, což my nemáme. V naší soutěži jde hodně poznat, pokud už někdo z hráčů nastupuje v seniorském hokeji. Herně jsou trošku někde jinde.
Spolupracuje váš klub s někým? Právě, že žádný takový klub, třeba z druhé nebo první ligy, nemáme.
Co v tom případě vy osobně plánujete do budoucna? Záleží na tom, jestli to v této sezoně udržíme, nebo ne. Každopádně bych to chtěl jít zkusit někam, kde se dá hrát seniorský hokej. Pokud se něco objeví a dostanu příležitost, tak ji rozhodně využiju a půjdu zkusit něco jiného. Nějakou konkrétní představu ale nemám.
Oproti těstu jsme všichni malí
Juliano, odkdy si říkáš pekařka?
Já si tak vlastně vůbec neříkám a myslím, že spoustu vyučených pekařů jsme na začátku štvali. Dovolili jsme si totiž tvrdit, že se dá hezky napéct i doma.
U trouby jsem se angažovala už v pozdním dětství, když jsem pomáhala s péčí o mladší sourozence. Vystudovala jsem ale žurnalistiku a psaní pak doplnilo pečení, kterému se profesně věnuju zhruba posledních sedm let. Se společníky jsem založila vlastní provoz a později jsem nastoupila do Maso a kobliha. Dnes pomáhám hlavně domácím pekařům a menším provozům.
View this post on Instagram
Shared post on Time
Jak se v posledních deseti letech vyvíjela česká pekařina?
Od nuly, aspoň pokud jde o různorodost řemeslného pečiva.
Když jsme v roce 2011 zakládali kvasovou mapu, prodávala se v pekárnách hlavně šumava a tucet unifikovaných výrobků z jednoho druhu těsta. Rozjezd řemeslných pekáren byl pomalejší, než jsme předpokládali.
Nejprve se otevřela Praktika, pak Eska a několik dalších pionýrských podniků, teď se objevuje spousta malých pekařství, která nabízejí menší, ale daleko rozmanitější sortiment.
Zadělávají se různá těsta na různé typy chlebů, zpracovávají se staré odrůdy obilovin, ale taky se rozšiřují všelijaké typy stříd, které se u nás dlouho považovaly za chybu.
Ještě před lety nebylo kromě učebnic pro potravinářskou výrobu odkud čerpat znalosti.
Běžní pekaři zapomněli i to, jak se vede kvas, natož aby dokázali vysvětlit kdysi klasický způsob třístupňového vedení, a prohlašovali, že z kvasu nejde upéct nadýchaný pšeničný chleba.
Od té doby se česká pekařina otevřela a slovo „kvasový“ je známý pojem, který oprášily i starší pekárny.
Upečte si chleba jako z Esky!
Posíláme vám recept přímo od našich pekařů.
Více zde
Jaké trendy teď ovlivňují pekařinu a chleba?
Největší zlom pro domácí pekaře a určitý typ otevřené střídy přišly asi v roce 2006, kdy Elisabeth Prueitt a Chad Robertson vydali knihu o chlebu, který Chad pekl v jejich společném podniku.
Od té doby sílí dlouhodobý trend pečení z kvasu, přibývá řemeslných i domácích pekařů a do pekařiny se promítají různá témata, jako je čerstvě mletá mouka, mouka mletá na kameni nebo extra vypečený chleba s tmavou, jakoby spálenou kůrkou.
Zajímavá mi připadá vlna domácího pečení v Asii a jejich posedlost dokonalým chlebem s pravidelnou kraječkovou střídou a krásnými bublinami nebo extra nadýchanými toustovými chleby a houskami. Na první pohled uniformní vatičkový tousťák jako z obchodu, ale z kvalitních surovin. Je až neuvěřitelné, jak se během pandemie rozpekl celý svět a stoupla poptávka po chlebu i mouce.
View this post on Instagram
Shared post on Time
Proč myslíš, že se chlebu daří právě v téhle době?
Ve své podstatě je to velmi jednoduchá potravina ze tří dostupných surovin a tvoří pevnou součást každé kultury.
Pečení chleba je navíc meditativní činnost a taky hra – měníš poměr surovin, čas nebo teplotu a sleduješ, co se bude dít.
Kdo má zahradu, pozoruje trávu růst, my ostatní zkoumáme, jak nám v troubě roste chleba, a bavíme se pozorováním pomalého života v kuchyni.
Co se u nás stalo hitem karantény?
V řemeslných pekárnách, ale taky v kavárnách se konečně prosadily české a moravské koláče. Velký úspěch zažívají i kynuté buchty a tipuju, že další zastávkou bude pečivo z croissantového těsta. Očekávám záplavu plundrového pečiva.
Nejspíš se mu bude říkat „Danish pastry“, ačkoli je v základu podobné plundře – máslem překládanému croissantovému těstu s náplní. Tahle spojitost už není tolik vidět, protože české pekárny posunuly v průběhu let jak název, tak i těsto, nicméně v učebnicích bys to našla.
Na mém blogu lidé nejčastěji vyhledávají pšenično-žitný a celožitný chleba, ale mezi nejoblíbenějšími recepty vítězí i skořicoví šneci a jejich obměny, jako jsou hvězdy, motance a krucánky. A samozřejmě koblihy – ukázka naší klasické, skromné kuchyně a reprezentant sladkých obědů. Ty jsou mimochodem vyloženě českým fenoménem.
Jak si usmažit, naplnit a vychutnat tradiční koblihy?
Více zde
Schází ti něco v sortimentu podniků?
Jsem spokojená, protože koláčů a buchet je všude dost, ale chybí mi tu česká retro cukrárna v super provedení. Pamatuješ rakvičku speciál? Obalila se v čokoládě, naplnila vaječným krémem a podávala se šlehačkou.
Mám ráda zákusky z Myšáka a jeho moderní twist prvorepublikové cukrařiny, jenomže já bych si přála něco jako Lokál – normalizační cukrárnu s poctivými recepturami. Naprosto chápu, že se lidi můžou přetrhnout, když jim v kavárně nabídnou laskonku nebo větrník. Takové věci se ti zkrátka nechce péct doma.
Přežila nějaká norma pro český chleba?
Na ten máme dokonce legislativu, která popisuje typický pšenično-žitný, žitný nebo celozrnný chléb.
Definuje určité jakostní znaky, jako je pravidelnost kynutí, rovnoměrná pórovitost, pružnost, zlatavost kůrky, a nově taky tradiční kvasový chléb – zakypřený přirozeně vedeným žitným kvasem, většinou třístupňově.
Česká šumava je vláčná, voní kmínem a nemá být bláznivě nadýchaná, což tak jako tak nedovolí vyšší podíl žita.
Legislativa však pamatuje i na další kolonky pekařských výrobků. Samotný „kvasový chléb“ může být i pšeničný, a proto existuje taky „chléb kvasového typu“, což je – pozor – chléb se stabilizovaným kvasem, který ale slouží spíš k dochucení. Tohle rozlišení je pokrok, doteď se jako „kváskový“ prodávalo ledaccos.
View this post on Instagram
Shared post on Time
Čemu se teď věnuješ ve svém domácím provozu?
Znovu jsem se ponořila do sladkého pečení s kvasem a studuju italské přístupy, kterými mistři pekaři regulují hustotu i sladkost těsta a tím si udržují super aktivní a tak akorát kyselý kvas.
Dávají ho například do pečiva zvaného panettone. My, domácí pekaři, ho pečeme od oka, ale italské pekárny pro něj mají dokonce svoje laboratoře a hlídají si přesné pH kvasu, což jim umožňuje péct ve velkém.
To je za mě vyšší pekařina – zopakovat recept tak, aby výsledek pokaždé vypadal a chutnal stejně dobře.
To je za mě vyšší pekařina – zopakovat recept tak, aby výsledek pokaždé vypadal a chutnal stejně dobře.
Každý, kdo se věnuje pečení, ti potvrdí, že nejtěžší je konzistentnost provozu. Domácí pekaři jsou někdy méně skromní než profesionálové v pekárnách, kde se může dennodenně cokoli pokazit, ať už máš sebevětší zkušenosti. Oproti těstu jsme všichni malí, nedokážeme ho zcela odhadnout ani ovládnout. A tak nám často nezbývá než čekat, co udělá.
Může člověk vůbec někdy úplně porozumět těstu a kvasu?
To nevím. Osobně mám pořád pocit, že nic neumím. Už tři roky se snažím napsat příručku pro začátečníky, ale pokaždé narazím na něco nového a uvědomím si, kolik toho ještě nevím.
Na pečení chleba nepotřebuješ vysokou školu, ale někdy je nutné prolistovat učebnice chemie a fyziky, abys pochopila, jaké reakce a procesy se v chlebu odehrávají. Pečení je hluboký svět, do kterého zřejmě nikdy neproniknu tak, jak bych chtěla, ale minimálně se o to nepřestanu snažit.
5 způsobů, jak se postarat o kvásek
Váš kvásek se může dožít spousty let! Jak ho správně uchovávat a krmit?
Více zde
Co pomáhá při jeho poznávání?
Empirie a praxe. Dřív pekaři neměli teploměr ani lednici, a taky to zvládli. Spoléhali se na vlastní rozum a zkušenost. Mozek totiž funguje jako počítač a ukládá si všechno, co vidíte, očicháte a osaháte.
Díky tomu dokáže časem rozpoznat, že je něco správně, nebo naopak špatně. Když si mě zvou na konzultaci do provozů, většinou jim pomáhám vystoupit z rutiny.
Pro všechny provozní záležitosti se totiž přestávají soustředit na chleba a kvas tak, jak je třeba, a pak nedokážou odhalit, v čem je zádrhel.
Čím si tě pekařina přitáhla a nepustila?
Tím, že je pečení jednoduché a složité zároveň. Mám před sebou pořád nějakou výzvu a raduju se z každého povedeného bochníku chleba, z každé dobře vypečené kůrky a správné střídy. To je asi důvod, proč mě tohle řemeslo nikdy neomrzí.
Několik rad od Maškrtnice
Mějte trpělivost a trénujte jeden recept delší dobu. Pokud se rozhodnete ho upravit, měňte vždy maximálně jednu proměnnou, to znamená surovinu, čas, nebo teplotu. Jakmile změníte více faktorů najednou, neodhalíte chybu a nezjistíte, co příště udělat jinak nebo lépe.
Namísto receptů čtěte spíš těsto. Měli byste se naučit a odpozorovat, co se s ním v různých fázích přípravy a kynutí musí odehrát, především kdy a jak má zvětšit objem.
Sledujte, jak chleba roste, a vyfoťte si, jak vypadal před upečením a po něm, abyste pak mohli porovnat, v jaké chvíli je těsto v nejlepší kondici a připravené k pečení. Stejně tak pozorujte i to, jak se chová v míse.
Pamatujte na to, že každý kvas je jiný! To, co funguje pekaři s jiným těstem a v jiném prostředí, nemusí platit pro vás.
Z menších mlýnů se mi osvědčila mouka z Probia, Kojetína, Bohutína, z mlýna Oudoleň nebo Střížova, vybírat však musíte vy sami, ideálně podle lokality.
Najděte si svého mlynáře a vyzkoušejte si, jak se vám s jeho moukou pracuje a co všechno se z ní dá upéct.
Každá mouka se chová jinak – výsledek pozmění i výměna jedné hladké mouky za druhou, byť se zdá, že proces zůstává stejný.
Důležitá je kvalita obilí a rovnoměrné semletí mouky. V řemeslných pekárnách se dnes často mluví o čerstvé mouce, která je skvělá na chuť, ale náročnější na zpracování, a taky o mouce mleté na kameni. Ta většinou slibuje vyšší kvalitu. O té však rozhoduje hlavně práce konkrétního mlýna, jeho stárka a samotná sklizeň zrna – tedy materiál.
U sousedů ubývají pekaři a řezníci
Těchto provozů v zemi ubylo mezi lety 2011 a 2016 celkem 14 procent, sdělilo na interpelaci SPD ministerstvo hospodářství. Podle něj zavřelo během pěti let 424 pekařství a 601 řeznictví, píše PNP.
Zemský cechmistr svazu řezníků Konrad Ammon jun. uvádí dvě hlavní příčiny úbytku – vedle těžkostí s hledáním učňů je to rostoucí počet předpisů a byrokratických povinností. „Podobně vidí situaci i mistr řezník Philipp Rosenstingl v Hutthurmu, který provoz vede už ve třinácté generaci.
Zaměstnává momentálně šest řezníků. Říká, že neví, proč se nikdo tomuto řemeslu nechce učit – pro něho je to povolání snů.
Chápe ale, že přemíra předpisů vede mnoho kolegů k ukončení podnikání – vysoké investice potřebné ke splnění nových norem se provozům se dvěma, třemi lidmi často nemusí vyplatit,“ pokračuje pasovský deník.
Nedostatek dorostu je velkým problémem i pro Christine Faltererovou, která provozuje ve třetí generaci pekařství v Trostbergu. Letos poprvé nenašla k 1. září žádného učně. Navíc musí bojovat s konkurencí diskontních shopů. „Cenově s nimi nemohu držet krok, protože moji dva učni mají přece dostat slušnou mzdu,“ říká.
Zemský cechmistr pekařů Heinz Hoffmann prý i přes nesporný pokles počtu provozů nechce mluvit o „umírání pekařiny“, spíš se prý jedná o strukturální změny v řemesle směrem k větším podnikům.
Řešení vidí šéfové obou řemeslných uskupení v probuzení většího zájmu konzumentů o regionální rukou dělané pochutiny, o produkty řezníka a pekaře z místa.
Takoví zákazníci ochotní zaplatit za ně přiměřenou cenu jsou i dnes, a dokud budou, budou i pekaři, kteří tyto potraviny s nadšením připravují, míní Heinz Hoffmann.
Někdo to pořád rád horké
I linecký deník OÖN zaznamenal výsledek hlasování 253 filmových kritiků z 52 zemí pro BBC o 100 nejlepších filmových komedií všech dob. Každý dotazovaný mohl uvést tři tituly. List pořadí označil za překvapivé, protože se v něm objevily i „orgie násilí“…
V žebříčku je němý film Safety Last! Američana Hala Roache z roku 1923 (ve známé scéně visí Harold Lloyd na rafice obrovských hodin mrakodrapu), ale i příběh zestárlého učitele Toniho Erdmanna z roku 2016 od Naren Adeiové.
K tomu OÖN poznamenávají, že je to jediná německá komedie – a jeden z pouhých čtyř filmů režírovaných ženami (dále také Sedmikrásky Věry Chytilové z roku 1966). Nejvíc hlasů dostal titul Někdo to rád horké Billyho Wildera z roku 1959. Druhý je „Dr.
Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu“ Stanleyho Kubricka z roku 1964 (v Čechách poprvé uvedeného podle Googlu v roce 2001), třetí Manhattan Woodyho Allena z roku 1979.
Proti tetování
Zdroj: Deník/repro
Ingo Froböse, profesor prevence a rehabilitace v Německé sportovní vysoké škole v Kolíně nad Rýnem, tvrdí, že tetování může ovlivňovat výkonnost profesionálních sportovců, napsaly OÖN. „Kůže je největší orgán, jaký máme.
Má funkci v dýchání, komunikuje s okolím a podobně,“ říká. „Injekcí barvy se trochu otravuje. Velkým problémem k tomu je, že inkoust nezůstává jen tam, kam je vpíchnut.
Mnoho z barvicích látek se v posledku dostává do těla a může vyvolat záněty.“
Froböse prý nerozumí tomu, že šéfové fotbalových klubů vůbec tetování sportovců akceptují. Výkonnost kontrolují do detailů, a pak připustí třeba celoplošné potetování zad, kterým musí utrpět pocení, termoregulace…
Profesor Froböse dodává, že potetovány nejsou všechny fotbalové hvězdy, a uvádí příklad Christiana Ronalda. Ten nemá žádnou „kerku“ proto, že chtěl darovat krev pro jednoho fotbalového kolegu. „To ale čtyři týdny po tetováži není možné,“ uvádí.
Na snímku je Artuto Vidal.
Útočí na policisty
V Bavorsku bylo loni fyzicky napadeno v 7400 případech 16 450 policistů. Ve srovnání s předchozím rokem je to o deset procent víc, říká v PNP ministr vnitra Joachim Herrmann. Tzv.
„říšským občanem“ (skupina lidí neuznávajících SRN a její orgány – Deník informoval) byl v říjnu ve franckém Georgensgmündu zavražděn 32letý policista, třináctkrát došlo k pokusu o usmrcení, téměř 2500krát k pokusu ublížení na zdraví, nepočítaje mnoho urážek… Počet zraněných policistů vzrostl o 16,3 procenta na téměř 2400.
„Statisticky viděno byl násilí vystaven téměř každý druhý policista v zemi,“ dodává ministr a ujišťuje, že stát učiní vše pro to, aby policisty co nejlépe chránil.
Přibylo učebních míst
Od října 2016 do července 2017 bylo pracovním agenturám v Bavorsku ohlášeno kolem 99 000 učňovských míst, o 1700 víc než v předcházejícím roce. Počet uchazečů o místo naopak zůstal zhruba na stejné úrovni – bylo jich 77 000.
Aktuálně hledá učební místo 19 000 mladých. K dispozici mají více než 34 000 příležitostí. Čistě matematicky tedy na sto neuspokojených žadatelů připadá 180 volných míst.
Nejvíc je jich v obchodě, s výrazným odstupem následují hotely a pohostinství, potravinářství a mechatronika.
Do chat poletí drony
Bezpilotní e-drony o velikosti 3,2×3,2 metru by v budoucnu mohly nahradit vrtulníky při přepravě potravin a dalšího zboží na horské chaty, píší OÖN.
V sobotu to předvedla firma IONICA v testovacím letu k Pinzgauer Hütte v Kitzbühelských Alpách se strojem naloženým 50kilogramovou zátěží. Přistál přesně na zvoleném místě.
„Chceme využít moderní technologii k poskytnutí bezhlučného, nepáchnoucího a především přírodu šetřícího zásobování našich chat,“ říká v listě Günter Abraham, ředitel společnosti Naturfreunde Rakousko.
Drony mají být schopné transportovat rychlostí až 120 km/h metrákový náklad letem trvajícím dvanáct minut, při menší zátěži dokonce 20 minut. Minuta letu přijde na 30 eur. Trasu každého letu lze stanovit prostřednictvím GPS, dron tedy nemusí být při letu opticky sledován. Měl by obstát i ve větru až 55 km/h. Aktuálně je schopen dosáhnout výšky 1000 metrů.
„Zpěváčci“ podpoří malé Mexičany
Zdroj: Deník/repro
Sängerknaben ze St. Florianu budou 3. září koncertem „Alois & Friends“ od 18 hodin zpívat v Mramorovém sále svého domovského kláštera k podpoře projektu Poldi v Mexiku, píší OÖN.
Projekt iniciovala nyní již penzionovaná učitelka angličtiny a zeměpisu na gymnáziu v Linci Leopoldine Ganserová (68).
V roce 1994 navštívila jednoho žáka z výměnných pobytů v Mexiku a prohlídka slumu Chimalhuacán, předměstí Mexika-města postaveného na haldě odpadků, jí změnila život, pokračuje list.
„Dojalo mne to a ten den jsem se rozhodla něco pro lidi, kteří žijí v tak tristních poměrech, udělat,“ cituje paní Ganserovou, která pak založila spolek „Iniciativa Rakousko-Mexiko“.
Díky její neúnavné práci a přesvědčování se mexická deponie odpadků za ta léta změnila v řádnou městskou čtvrť. Je tu lékařská stanice, pekařství, šicí dílna, víceúčelová hala, škola a sportoviště.
„Zvlášť důrazný průlom znamenala jí založená ,fotbalová liga Poldi´,“ uvádějí OÖN. (Poldi snad podle zkratky jejího křestního jména – pozn. red.
) V tomto programu pouliční kopané jsou děti a mladiství, kteří se přistěhovali z provinčních států Mexika, integrováni do města a drženi od drog a kriminality.
V Chimalhuacánu je ale třeba udělat ještě mnoho, a k tomu se připojili i sanktfloriánští „Knaben“.
Světoznámý sbor v červenci navštívil při mexickém zájezdu (Deník informoval) i tuto čtvrť, zazpíval tady a rozhodl se uspořádat doma benefiční koncert, kterým projekt Poldi podpoří.
Zazpívají si při něm se „zpěváčky“ i bývalý člen tohoto souboru Alois Mühlbacher, dnes sólista velkých scén, a další odchovanci.
Na snímku jsou floriánští zpěváčci při návštěvě projektu Poldi v Mexiku s jeho zakladatelkou Leopoldine Ganserovou a Aloisem Mühlbacherem.
Veganů moc není
„Veggie“-způsob života je v Rakousku menšinový program 5,7 procenta obyvatelstva, píší OÖN z online-rozhovorů institutu trhu a veřejného mínění Marketagent.com s 522 respondenty. 30,5 procenta „odpíračů masa“ žije ve Vídni.
64,6 procenta mají maturitu nebo vysokou školu. 45,6 procenta prý nikdy nemá pocit chuti na potraviny, které z jídelníčku vypustili.
Nejobtížněji se loučili se sýry (9,7 %) a špekem (9,1 %), Následují drůbež, řízky a uzeniny s 8,1 %.
Hlavním motivem změny stylu výživy pro ně byly odpor k masovým chovům (téměř pro dvě třetiny). Otázka zdraví hrála roli u 33,1 % mužů a 24,5 % žen. Šest z deseti bere své veganství velmi přísně, kadý desátý ale dělá výjimky. Stravování v restauracích označuje 60,6 % za největší nevýhodu svého „vyznání“.
39 % má bezmasé produkty jako tofu-salámy nebo seitan-burgery za obohacení jídelníčku (23,8 % mužů, 16 % žen). Jako doplněk bere 83,3 % veganů a 52 % vegetariánů doplňkové preparáty vitaminu B12.
Jak na první domácí chleba
Kde sehnat ošatku? Kdo mi dá kvásek? Co použít místo ošatky? Jak často krmit? Jak se peče kváskový chléb? A jde upéct kváskové housky? Na Pečempecen.
cz a hlavně na facebookové stránce tohoto rozmilého komunitního projektu se po publikování článku na idnes.cz s podobnými otázkami roztrhl pytel.
Krátký souhrn toho, co vám na začátku pečení kváskového chleba může pomoct, najdete tady. Není toho moc, žádný strach:)
Jsem úplný začátečník a chci si upéct svůj úplně první chleba. Poradíte mi, kterým začít?
Vůbec neumíte hníst těsto, vlastně nikdy jste kynuté pečivo nepekli a nemáte ošatku? Přesně pro vás je chleba bez hnětení, a to dokonce ve dvou verzích! Jestli už máte kvásek, zkuste kváskovou Šumavu bez hnětení – bez námahy, ale s tou správně kyselkavou chutí, kmínovou vůní a strukturou, jak si ji pamatujete z lepších časů:)
Jestli na svého dárce kvásku teprve čekáte, vytáhněte kousek droždí a zamíchejte těsto na pšeničný chléb bez hnětení. Chuť je oproti normálnímu kupovanému pečivu z droždí jiná. Posílená opravdu dlouhým kynutím a struktura je hezky kyprá, přitom “hnětení” za vás obstará samo těsto a dlouhá doba čekání a nicnedělání, což je zázrak srovnatelný s nožem, který jiné nože krájí jako máslo. Chleba je extrémně bublinatý a výborně si rozumí s máslem, medem, marmeládou a vším, co vám k bílému pečivu chutná.
Moje tipy k chlebu bez hnětení:
- Upéct se dá skoro v čemkoli vhodném do trouby.
- Pomoučené utěrky, ve kterých těsto kyne naposled, se dají nahradit olejem potřenou potravinářskou fólií, na kterou se vám chleba nepřilepí, nebo ošatkou, pokud už jste vybavení. Později budete experimentovat s přídavkem jiné mouky (cca ⅓ můžete nahradit a vlastnosti těsta zůstanou podobné), semínky…
A jestli budete mít chuť zamakat si, zkuste český pšenično-žitný chleba ????
Kdo mi dá kvásek?
Nejlepší je najít na pečepecen.cz někoho blízkého a napsat přímo jemu, kvásek za vámi sám nepřihopká. Samozřejmě je možné si vypěstovat kvásek i sám, ale trvá to déle a kvásek je v začátcích dost citlivý, takže to ne vždy vyjde. Nebojte se cizích bakterií;)
Pokud už kvásek máte a chcete se podělit, vyplňte tento krátký formulář a na mapu vás moc rádi přidáme.
Jak často krmit kvásek?
Nejjednodušší je mít v lednici schovanou malou dávku kvásku, kterou v případě potřeby včas osvěžíte a z osvěženého kvásku zase část schováte do lednice napříště. Tak budete mít chleba vždycky kyprý a akorátně kyselý. Krmit lze čímkoli – žitnou, pšeničnou nebo špaldovou moukou (i jejich celozrnnými verzemi) a nemusíte chovat tři druhy kvásků zároveň.
Chcete-li vyrábět třeba čistě bílý pšeničný chleba – jednoduše odeberete z žitného kvásku (nebo třeba špaldového, máte-li ten) a nakrmíte ho pšeničnou moukou.
- Časem budete kvásek krmit a odebírat si do zálohy automaticky, ze začátku raději nastudujte tento jednoduchý návod.
- Kde najdu recepty na kváskový chléb?
Pokud už máte kvásek, není nic jednoduššího, než si vybrat recept.
Něco je tady na Maškrtnici, základní kváskový chleba typu Šumava a další fajn recepty nejen z kvásku najdete zase tady u Cuketky, další tipy třeba Na Kopci, na fóru o Domácích pekárnách, na Kváskovýchléb.
cz, spoustu cenných informací se dozvíte i na pekařských fórech The Fresh Loaf, Sourdough.com nebo třeba na německém Sauerteig.de a probírat se můžete i nepřeberným množstvím blogů (Pekárnománie, Pekařina s Mirkem…), ačkoli v češtině jich tolik není.
Najdete-li recept, který volá například po 300 g kvásku, myslí se tím 300 g aktivního, oživeného kvásku.
To znamená, že alespoň 12 hodin před zaděláním těsta nakrmíte vaši lžičku z lednice 150 g vody a 150 g mouky (a pak samozřejmě zase odeberete lžičku do lednice).
Někdo má na lince pořád větší množství kvásku, nepečete-li však každý den, snadno přezraje a chleby pak máte kyselejší (někdy dokonce placaté).
Pokud umíte anglicky a pečení řemeslného chleba vás opravdu chytne, doporučuju koupit knihu Petera Reinharta The Bakers Apprentice.
Srozumitelně vysvětluje základy výroby pečiva a mimo to najdete v knize spoustu krásných receptů (pár základních pravidel, která vlastně o pečení říkají skoro vše, když je doopravdy pochopíte, už jste mohli najít u pana Cuketky). Já mám moc ráda J.
Hamelmana a jeho Bread, kde podobně jako Reinhart vysvětluje technologii, ale jde na to víc „profesionálně“ a přidává tipy a recepty pro zarputilé nadšence, pečící ve velkém. Normálně si vychovává konkurenci!
Hamelman se mimo knihu postaral i o krásnou sérii návodných videí. Na kanálu KingArthurFlour najdete, jak chléb zadělat a překládat, rozdělit těsto, vytvarovat, ozdobně nařezat a odborně posoudit kvalitu vašeho výrobku. Můj nejoblíbenější večerníček.
Tak, už máte zaděláno na těsto? A v čem necháte váš bochník kynout?
Kde sehnat ošatku?
Buď máte doma někoho šikovného, kdo vám ji uplete, nebo si ji koupíte. Možností je několik – specializované pekařské eshopy (Pekařský ráj, Pekařské ošatky apod.) a gastropotřeby na internetu, Fler, různí košíkáři na trzích, domácí potřeby a některé supermarkety (Albert, Globus).
Praha
- obchod na Lidické, odkud ji mám já, košík, jako je na níže uvedeném obrázku v Globusu, fairtrade ošatky mají prý i v Baumaxech a hobbymarketech
- FT obchod Jeden svět na Korunní 60
- Les Houbeles – vinohradský (stěhují se do centra, aktuální info na FB) obchod s protěným zbožím a vůbec vším pro houbaře
- v Dejvicích najdete taky obchod zaměřený na košíky. Jmenuje se jednoduše „Proutěné zboží„
Plzeň
- V Plzni prý tady. Není to sice kamenný obchod, ale můžete se domluvit na rychlém osobním odběru.
Brno
- Brno má třeba Svět pečení
ČB
- České Budějovice – Domestika (obchod s řemeslnými výrobky, Panská 4/207)
košík na pečivo – gastrotu.cz
V supermarketech koupíte za pár korun košík na pečivo. Lidé do něj sice dávají už hotové rohliky, ale škoda ho používat jen k tomu – chleba v něm kyne jedna báseň. Ošatku hojně vysypejte žitnou moukou, lepí méně než hladká pšeničná.
Upřednostňuju přirodní materiály – různé druhy proutí, sláma, bambus, pedig – před plastovými ošatkami, ve kterých bochník nedýchá.