Českou republikou zní flamenco

Festival Colores flamencos pořádá agentura Friendly & Loyal. Galakoncert Paca de Lucíi je pořádán ve spolupráci se Statutárním městem Olomouc a agenturou TK Plus. Vstupenky na tento koncert bude možné zakoupit v síti Ticketportal Vstupenky na ostatní festivalový program bude možné zakoupit v tradičním předprodeji – v Informačním centru Olomouc.

CHCI VYHRÁT VSTUPENKY NA KONCERT PACA DE LUCÍI!!!

Mezinárodní festival flamenca a španělské kultury Colores flamencos patří mezi nejvýznamnější festivaly tohoto žánru ve střední a východní Evropě. Jeho počátky sahají již do roku 2009, kdy se uskutečnil v Olomouci historicky první ročník.

Již od samého počátku festival kladl důraz na kvalitní a vysoce profesionální dramaturgii. Cílem je představit široké veřejnosti španělskou kulturu v mnoha jejích podobách, zejména potom žánr flamenco, který je zapsán na listině nehmotného dědictví UNESCO.

Letošní ročník se uskuteční v termínu 25.-28. července 2013.

Za pět let konání festivalu ho navštívilo téměř 20 tisíc návštěvníků. V minulém roce se podařilo rozšířit festival také do Ostravy, kde se již na poprvé setkal s velkým zájem diváků.

Tuto vzrůstající tendenci návštěvnosti lze předpokládat také v letošním roce a to zejména díky koncertu světové hudební hvězdy Paca de Lucíi.

Předpokládá se zájem návštěvníků nejen z celé České republiky, ale také z okolních zemí, jako je Slovensko a Polsko. Z tohoto pohledu se jedná o unikátní a velmi prestižní akci.

Festivalu poskytuje záštitu španělská ambasáda, která jej zařadila mezi nejvýznamnější projekty v České republice. Již od prvního ročníku je akce podporována také Olomouckým krajem, Statutárním městem Olomouc a v posledních letech také ministerstvem kultury České republiky. Takto náročný projekt by se samozřejmě neobešel také bez podpory soukromých subjektů.

Program festivalu je již tradičně rozdělen do 4 dnů, v rámci kterých mají návštěvníci možnost navštívit galavečer flamenca, flamencovou fiestu, přehlídku španělské kinematografie, jazzové koncerty a koncerty klasické hudby, flamencové workshopy, dny španělské gastronomie a další doprovodný program.

„Již nyní zaznamenáváme velký zájem veřejnosti o tento koncert, a to v podstatě ještě nezačala ani oficiální reklamní kampaň.

Věříme, že kapacita hlediště, která bude pro tento koncert 3 tisíce míst, bude velmi brzy vyprodaná. Nemalou roli bude jistě hrát také cena vstupného.

Naším cílem je, aby se na koncert dostalo co možná nejširší publikum, proto ceny vstupenek budou začínat již na 600 Kč,“ uvedl ředitel festivalu Viktor Šebesta.

Jen pro srovnání, když byl Paco de Lucía v České republice naposledy, vstupné se pohybovalo v rozmezí od 1.800 – 3.300 Kč. Toto rozhodnutí samozřejmě klade vyšší nároky na organizátory, kteří celou akci finančně zajišťují i z jiných zdrojů.

V této souvislosti je třeba vyzdvihnout zásadní roli Statutárního města Olomouce a zejména potom jeho primátora Martina Novotného, který sám jako aktivní kytarista má velkou zásluhu na tom, že se tento výjimečný koncert může v Olomouci konat.

V této souvislosti je třeba také zmínit také dlouholetou a výraznou podporu Olomouckého kraje.

Na galakoncertu Paca de Lucíi se společně s agenturou r Friendly & Loyal spolupořadatelsky podílí Statutární město Olomouc a agentura TK Plus, která již má zkušenosti s úspěšným koncertem Josého Cury v minulém roce.

PACO DE LUCÍA

Letos šestašedesátiletý Paco de Lucía je bezpochyby jedním z největších žijících hudebníků. Fenomenální kytarista a skladatel dokázal dostat flamencový žánr do podvědomí světové hudební veřejnosti a také díky jemu se v roce 2010 stalo flamenco světovým dědictvím UNESCO.

Vlastním jménem Francisco Sánchez Goméz se narodil 21. prosince 1947 v přímořském městě Algeciras. Původem ze skromných poměrů, si musel své místo na slunci světové hudby doslova vybojovat.

Vybaven obrovským talentem a nesmírnou houževnatostí Paco de Lucía již ve třinácti letech dostává první profesionální angažmá jako kytarista v tanečním flamencovém ansámblu Josého Greca a vyráží s ním na turné po světových pódiích.

Zcela zásadní bylo jeho setkání s géniem flamencového zpěvu, Camarónem de la Isla. Vydali společně celých deset alb, ve kterých flamenco prošlo cestou od regionálního folklóru k univerzálnímu umění světového významu.

Paco de Lucía byl vždy velkým inovátorem a dokázal se ve své hudbě inspirovat i jinými žánry, nikdy však na úkor samotné esence flamenca.

Často musel čelit kritice ortodoxních hlídačů “čistoty flamenca” a jak sám říká: “jednoho dne jsem si uvědomil, že ať budu hrát cokoliv, zvuk mé kytary zůstane navždy flamencový, protože jsem kdo jsem a vím, že nemůžu ztratit svoji flamencovou identitu.

” Paco de Lucía vydal více jak 30 alb na kterých spolupracuje s hudebníky světových jmen jako Chick Corea či Larry Corryel. Díky setkání s kytarovými velikány Johnem McLaughlinem a Al Di Meolou vznikla kultovní nahrávka “Friday Night in San Francisco.

Virtuózní kytara Paca de Lucíi zní také v mnoha filmech Carlose Saury a ve filmu Vicki Cristina Barcelona v režii Woodyho Allena. Když Paco de Lucía jako první flamencový kytarista nahrál novou verzi slavného koncertu Aranjuez, sám autor Joaquín Rodrigo se vyjádřil, že nikdy neslyšel brilantnější nahrávku svého díla.

Je držitelem několika čestných doktorátů na prestižních universitách a jako první španělský hudebník obdržel tento titul na legendární Berklee College of Music.

Paco de Lucía vystoupí 26. července v Olomouci s výjimečnou sedmičlennou doprovodnou skupinou, v níž vyniká především strhující a virtuózní tanečník Farruco.

FARRUCO

Antonio Fernández Montoya, “Farruco”, se narodil Seville v roce 1988. Pochází z nejvýznačnější flamencové dynastie Los Farrucos a je vnukem legendárního El Farruca. Poprvé vystupoval ve dvou letech v Berlíně a v šesti letech již byl jedním z protagonistů ve filmu Bodas de Gloria.

V 18 letech, v roce 2006 debutoval v New Yorku se svým vlastním projektem “Farruco” za který obdržel nadšenou kritiku. Od té doby tančil na všech významných světových scénách.

Kromě spolupráce s největšími flamencovými umělci vystupoval také společně s hvězdami jako Beyonce, Paulina Rubio, Bjork nebo Marc Anthony.

Kritika o něm napsala:

“Farruco nepotřebuje přemýšlet o rytmických a melodických frázích . Na pódiu se prostě promění v nezastavitelnou rytmickou bouři. Ve svém tanci umí dosáhnout toho největšího napětí, dokáže zelektrizovat publikum jako provazochodec bez záchranné sítě.. “

• “Dva a půl tisíce lidí v sále přestalo dýchat a s vypětím všech sil pozorovalo démonické pohyby jeho těla a tleskání dlaní. Připomínal tornádo, divokého andaluského býka, surový diamant z dědictví velkého El Farruca,“
• Členové doprovodné skupin:
• Antonio Sanchez (2nd guitar)
• Antonio Serrano (keyboard, harmonica)
• Alain Perez (bass guitar)
• Piraña (percussion)
• Rubio (vocal)
• David de Jacoba (vocal)
• Farruco (dance)

www: www.floyal.cz, www.flamencool.cz

Pražský koncert španělského krále flamenka Paka de Lucii je vyprodaný

Pražský koncert španělského kytaristy Paka de Lucii, který se uskuteční 3. srpna v Obecním domě, je vyprodaný. Zbývá posledních několik vstupenek z nevyzvednutých rezervací, které lze zakoupit v místě vystoupení. ČTK to dnes za pořadatele řekl Jiří Sedlák.

„Paco de Lucia vystoupil v České republice naposledy před třemi lety na festivalu Kytara napříč žánry. V rámci koncertní série Jazz Meets World se v úterý představí se sedmičlennou doprovodnou skupinou,“ uvedl Sedlák.

V doprovodné skupině Paka de Lucii označovaného za krále flamenka vynikají především zpěvák známý jako Duquende a virtuózní tanečník Farruco, vnuk slavného romského tanečníka, který si říkal El Farruco, zakladatele legendárního andaluského tanečního rodu.

„Dva a půl tisíce lidí v sále přestalo dýchat a s vypětím všech sil pozorovalo démonické pohyby jeho těla a tleskání dlaní.

Připomínal tornádo, divokého andaluského býka, surový diamant z dědictví velké El Farruka,“ napsal o něm španělský tisk upozorňující rovněž na fakt, že podobně jako Paco de Lucia dokázal uvést do harmonické rovnováhy respekt k flamenkové tradici a uměleckou svobodu.

Letos třiašedesátiletý Paco de Lucia natočil mnoho vynikajících desek, mimo jiné s kytaristou Larrym Coryellem nebo pianistou Chickem Coreou. Koncertní spolupráce s kytarovými velikány Johnem McLaughlinem a Al Di Meolou a jejich živá alba patří podle odborníků k vrcholným instrumentálním zážitkům 21. století.

„Když jsem byl mladý, uvědomil jsem si, že flamenco je jazyk, jehož slovník má deset slov.

A moje teorie byla, že se dá rozšířit, aby jich měl tisíc, pokud se dodrží jeho duch, esence, charakter, osobnost,“ uvedl před časem umělec, který jako první flamenco uvedl do divadelních sálů, spojil se s doprovodnou skupinou, jejíž rytmiku tvořil do té doby neznámý peruánský perkusní nástroj cajon a zanesl do něho klasiku, latinskoamerické rytmy a jazzovou improvizaci.

Španělská kytara zní i ve filmech

Flamenco se dá popsat jako hudební hybrid se zastřeným původem, bohatý na vnější vlivy: arabské, indické, středomořské, africké nebo kubánské. Svobodomyslnost s hrdostí mu do kolébky vložili především Romové a milostnou poetiku, hlubokou vroucnost a stesk sefardští Židé.

Kytara Paka de Lucii zní také v mnoha filmech Carlose Saury a můžeme ho vidět a slyšet i ve filmu Vicky Cristina Barcelona v režii Woodyho Allena. Je držitelem několika čestných doktorátů na prestižních hudebních universitách a v rodném městě Algeciras poblíž Cádizu mu postavili sochu. Dosud poslední album Cositas Buenas vydal před šesti lety.

Kapela Café del Mundo věnuje peníze dítěti se sluchovým postižením

V blízkých dnech se bude Česká Lípa vlnit v rytmu žhavého flamenca. V sobotu 23. listopadu 2019 se tam koná výjimečný benefiční koncert flamenco kapely Café del Mundo ve spolupráci s nadačním fondem Ozvěna. Výjimečný je v tom, že kapela se rozhodla částečný výtěžek z koncertu věnovat dítěti se sluchovým postižením.

Detaily o koncertu

Koncert je iniciativou nadačního fondu Ozvěna. Nadační fond chce propojit zábavu s užitečným a ukázat lidem, že koncerty mohou výraznou měrou pomáhat lidem v náročných životních situacích. Koncert proběhne 23. 11.

 2019 v 19 hod v Jiráskově divadle, ve městě Česká Lípa. Cena vstupenek činí 300,- Kč. Část peněz poputuje konkrétní rodině z Liberce, která má dítě se sluchovým postižením.

Peníze budou využity ke koupi nových digitálních sluchadel.

Nadační fond Ozvěna

Nadační fond Ozvěna vznikl v roce 2014, sídlí v České Lípě a funguje díky manželům Prokešovým, jež mají dceru s těžkým sluchovým postižením. Protože sami zažili pocity nejistoty v péči o svou dceru, vytvořili organizaci, která bude pomáhat všem bezradným rodičům neslyšících dětí.

Vzájemnou a sdílenou pomocí chtějí zlepšit kvalitu života neslyšících dětí a jejich rodin. Proto hlavním cílem nadačního fondu je veškerá podpora osob se sluchovým postižením v integraci do společnosti ve všech oblastech lidského života.

S tím se pojí zásadní aktivita, ve které má český státní systém slabinu: získávání finančních prostředků pro konkrétní pomoc dětem se sluchovým postižením (na kompenzační, rehabilitační, léčebné a jiné pomůcky).

Kapela Café del Mundo

Kapelu tvoří dva kytaristé – Jan Pascal a Alexandr Kilian. Pocházejí z Německa. Hrají již 12 let a jejich kapela dosahuje mezinárodního renomé, koncertují po celé Evropě. Tento rok vydali paté nové album. Nedrží se konkrétního hudebního směru, jejich hudba je rozmanitá.

Co je to flamenco? 

Jedná se o hudební a taneční žánr vycházející z tradiční španělské lidové hudby. Vzniklo v Andalusii. Principy flamenco tancování přinesli cikáni. Pro flamenco tance je charakteristické časté tleskání rukou, bubnování nebo tance s vějíři a kastaněty. Flamenco bylo vyhlášeno jako celosvětové nemateriální dědictví lidstva. 

Chtěli byste se podívat, jak zní flamenco hudba a zároveň podpořit neslyšící dítě? Pokud pocházíte ze severočeského kraje, máte to do České Lípy blízko. Vstupenky lze zakoupit zde: ZDE

Zdroj, foto: Ozvena.org, Lipamusica.cz, Wikipedia.org, Flamenco.cz, Pixabay.comEditor: Kristýna Mariáková

Festival Iberica: flamenco, salsa i špetka jazzu

Formulář pro opuštění okresu.

Kde ho najdete, kam ho budete potřebovat Markéta Stulírová

Brno – Světově proslulá tanečnice flamenka Ana Cali, hledačka nových tanečních choreografií z Granady Carmen Alvarez, ale i klavírista nadějné generace španělských jazzmanů Sergio Pamies. To je jen krátký výčet programu šestého ročníku festivalu Iberica, který letos láká nejen na koncerty a taneční vystoupení, ale i na tvůrčí dílny a filmové projekce.v

Ilustrační foto | Foto: archiv Deníku

„Ústředním tématem festivalu Iberica je opět temperamentní flamenco a jeho žánrové přesahy, letos tedy hlavně jazzové. Hudba, kterou návštěvníci koncertů uslyší, bude velmi pestrá, okořeněná latinskými rytmy a jazzem,“ uvedl mluvčí festivalu Vilém Spilka.

Mezi účinkujícími, kteří se u příležitosti Iberiky představí v České republice i na Slovensku, je i krásná tanečnice Ana Cali, která se jako „zázračné dítě“ proslavila v Andalusii.

Její flamenkový tanec mohou diváci obdivovat v doprovodu skupiny Sergia Pamiese.

Flamenco v Boskovicích a Ostravě zatančí také Carmen Alvarez, která si speciálně pro festivalová vystoupení připravila novou choreografii.

„Je to hledačka nového uměleckého vyjádření, která spojuje současný tanec a flamenco. Úsměvné bylo, když se mě ptala, zda u nás něco znamená zvonění klíči, kterým chtěla ukončit svou choreografii,“ prozradil jeden ze záměrů tanečnice pocházející z Malagy dramaturg festivalu Petr Vít.

Připraveny jsou i workshopy

Své kytarové umění divákům předvede Miguel Angel Corral přezdívaný Corralito, který vystudoval jak kytaru klasickou, tak flamenkovou.

Sté výročí narození španělského hudebního skladatele Isaaca Albénize Brňanům v konventu Milosrdných bratří připomene světově proslulý klavírní virtuos Gustavo Díaz Jerez.

„V České republice vystoupí poprvé a přednese Albénizeův klavírní cyklus Iberia, jehož podtitul zní Dvanáct španělských impresí,“ přiblížil páteční program Vít.

Kromě koncertů jsou pro příznivce iberoamerické kultury připraveny tvůrčí dílny neboli workshopy v Boskovicích. „Workshopy tance, salsy, flamenkové kytary a perkusí povedou lektoři ze Španělska, Kolumbie i Slovenska.

O dílny je velký zájem a už jsou téměř obsazené,“ uvedl Jiří Pištělák z programového týmu festivalu.

Dodal, že součástí festivalu je i doprovodný filmový program v boskovickém zámeckém skleníku a na vybraných koncertech i degustace španělských vín nebo kulinářských specialit, mezi nimiž nebudou chybět oblíbené tapas.

IBERICA 2009

19. SRPNA: Boskovice, Zámecký skleník, 20.00. Flamenkový tanec: Carmen Alvarez, Virginia Delgado, Lucía Čellárová. Kytara: Miguel Corral, Morenito de Triana. Cajón a klavír: Mateo el Gallito. Housle: Cyril Kubiš. Hodinu před zahájením ochutnávky vín a specialit. Vstupné 180 Kč.

20. SRPNA: Brno, Bobycentrum, 20.00. Entre Amigos, Ana Cali (flamenkový tanec), Sergio Pamies Grupo. Před začátkem ochutnávky vín. Vstupné 350 Kč.

20. SRPNA: Ostrava, DK Akord, 20.00. Virginia Delgado, Carmen Alvarez, Miguel Corral, Atar Abou (perkuse), Petr Vít (kytara).

21. SRPNA: Bratislava, PKO, 19.30. Los Remedios, Entre Amigos, A. Cali, Sergio Pamies Grupo. Vstupné 10 až 16 eur.

21. SRPNA: Brno, konvent Milosrdných bratří, 19.00. Klavírista Gustavo Díaz Jerez, Iberia (Isaac Albéniz). Vstupné 180 Kč.

22. SRPNA: Boskovice, nádvoří zámku, 19.00. Entre Amigos, Ana Cali, Sergio Pamies Grupo. Dvě hodiny před začátkem ochutnávky vín a španělských specialit. Vstupné 250 nebo 350 Kč.

FILMOVÉ PROJEKCE: Boskovice, Zámecký skleník, vstup zdarma

20. srpna: Iberia, režie C. Saura

21. srpna: Herencia Flamenca

TVŮRČÍ DÍLNY V BOSKOVICÍCH: flamenkový tanec, kastaněty Bata de Cola, flamenková kytara, cajón a palmas. Lektoři: Lucía Čellárová, Carmen Alvarez, Stanko Kohútek, Miguel Angel Corral, Alvaro Vargas, Virginia Delgado a další. Informace o kapacitě a délce jednotlivých kurzů na tel. 603 176 556.

Více na www.iberica.cz

18.8.2009

• festival,
• Brno,
• koncert,
• tanec,
• Boskovice,
• víno,
• jazz,
• Česko,
• Slovensko,
• Zámecký skleník,
• koncert,
• choreografie,
• Granada

Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Peugeot 308 servisní knížka, koupeno v CZ Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v D, nehavarované Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v CZ, nehavarované Maserati první majitel Ford Mustang první majitel, servisní knížka, nehavarované Škoda Octavia první majitel, servisní knížka, koupeno v D, vyrobeno v EU, garážované, nehavarované Renault Megane první majitel, koupeno v CZ, nehavarované + PRODAT AUTO

Festival španělské kultury Ibérica

Říkají mi talisman festivalu (publicistické interview)

Třináctiletá tanečnice prožila prvních pět let svého života ve Španělsku, v andaluské Seville,  kde se zrodilo flamenco. Zatančila si už v Chorvatsku, Polsku, Španělsku a Kolumbii. Veronica Vítová je pravděpodobně nejmladší tanečnicí flamenca v Brně.

Od kolika let tancuješ flamenco a jak ses k tomu vlastně dostala?

Tančím už od malička, přibližně od tří let. Navedl mě k tomu tatínek, už téměř od narození jsem slýchávala, jak hraje na kytaru. Bral mě na koncerty plné úžasných tanečnic a dodnes mě velmi podporuje.

• Kdy si začala vystupovat na festivalu Ibérica?
• Můj tatínek je umělecký ředitel festivalu a už v roce 2004, kdy se konal první ročník Ibéricy, jsem se dostala na podium a užívala si mé nové puntíkované šaty.
• Je pro tebe nějaký rozdíl ve vystupování na akci takového formátu a na normálním koncertu?

Není to pro mě rozdíl, jediný je v počtu lidí. Nejdůležitější je, abych předvedla stejný výkon, jak před deseti, tak před tisíci lidmi. Je taky důležité, aby bylo příjemné publikum, velmi to na mě působí. Když na mě publikum reaguje pozitivně, určitě tančím lépe. Ve Španělsku je běžné reagovat výkřiky jako olé nebo guapa.

Jak dlouho trvá naučit se tančit flamenco?

Někdo si myslí, že je otázka pár let, ale velmi se plete. Sice je to u každé osoby jinak, ale nikdy se nejde naučit flamenco za dva roky. Závisí to i na prostředí, já jsem měla štěstí, že jsem vyrůstala ve Španělsku, ale i tak se mám co učit dodnes.

1. Existují nějaké soutěže v tancování flamenca, a pokud ano, zúčastnila ses nějaké?
2. Ano, nejvýznamnější soutěže jsou ve Španělsku, jedna je i v České republice, ale zatím jsem se jí nezúčastnila, ale určitě bych to chtěla vyzkoušet.
3. Kdo vymýšlí choreografii, na kterou během vystoupení na Ibérice tancuješ?

Choreografie si většinou vymýšlím sama, ale využívám prvky, které jsem se naučila v kurzech. Někdy mi s kroky vypomůže moje učitelka tance Virginie Delgado.

Jak probíhá příprava na festivalové vystoupení?

Nejprve si musím vymyslet choreografii a pak ji dlouho trénovat, potom přijde několik zkoušek s muzikanty a nakonec zvuková zkouška před vystoupením.

Během let došlo k výraznému nárůstu počtu návštěvníků. Všimla sis nějaké změny v jejich složení?

Všimla jsem si hlavně nárůstu počtu účastníků ve flamencových kurzech, jsou to většinou mladí lidé, ale to není pravidlem. Dle mého se na koncertech objevují všechny generace, ale je faktem, že možná převažují starší nad mladšími.

Na jakém z míst, kde se festival koná, nejraději vystupuješ a proč?

Každé místo má něco do sebe, nejvíc se mi líbí zámecká zahrada v Boskovicích. Je obrovská, má krásnou atmosféru a vejde se do ní hodně lidí.

I přes svůj nízký věk máš za sebou už slušnou taneční kariéru. Co pro tebe bylo dosud největším zážitkem?

Mým největším zážitkem bylo, když jsem byla v Granadě a měla jsem možnost tančit s mým tanečním idolem Ivanem Vergasem.

Maminka pochází z Columbie, tatínek je Čech a ty jsi v dětství žila ve Španělsku. Plánuješ zůstávat v České republice?

Určitě svoji budoucnost neplánuji v České republice. Je to sice krásná země, ale má svoje zápory. Po gymnáziu bych chtěla odjet studovat do Francie nebo do Španělska na vysokou školu, možná bych tam zůstala, to zatím ale nedokážu určit.

Festival Ibérica označují tvoji rodiče za své „třetí dítě“, máš v plánu podílet se na něm v i po organizační stránce?

Až budu starší, tak se chci určitě zapojit do organizace festivalu. Ať už se to bude týkat výuky tance nebo manažerských záležitostí.

Kolikátý rok už na festivalu vystupuješ?

Vystupuju už od prvního ročníku, byly mi teprve čtyři roky, ale i tak si tento zážitek pamatuji. Říkají mi talisman Ibéricy, protože je doprovázím už od začátku. Taky jsem zaslechla, že jak rostu, roste i festival.

• Tančí se ti lépe, když tě doprovází někdo blízký nebo upřednostňuješ, pro tebe, cizího umělce?
• Nejraději vystupuji s tatínkem nebo s někým, s kým se znám už delší dobu a rozumím si s ním, ale vážím si toho, když mě pozvou španělští muzikanti, abych si s nimi zaimprovizovala.
• Proč by lidé měli na Ibéricu zavítat?

Je to velmi zajímavý festival. Těch pár dní je zaměřeno nejen na španělskou kulturu, ale i na kurzy hry na hudební nástroje nebo taneční.

Lidé si mohou zkusit zatančit flamenco, argentinské tango nebo salsu, ale nejlepší jsou gala koncerty, na kterých vystupují hvězdy.

Líbí se mi celková atmosféra festivalu a když do toho ještě vyjde počasí, připomíná mi to moji milovanou Andalusii. Každý rok se na tento festival velmi těším.

Petr Vít, muž s českým pasem a španělským srdcem (Medailon)

Kdysi dávno obdivoval otce při jeho hře na housle, umění produkovat melodické tóny jej uchvátilo natolik, že se rozhodl, že se jednou také stane hudebníkem. V té době ještě netušil, že nejen, že se mu představa splní, ale svého otce dalece předčí.

Kytarista Petr Vít prožil dětství v Brně, kde takéúspěšně absolvoval konzervatoř. Po ukončení studií měl jasno. „Věděl jsem, že mě hudba naplňuje natolik, že se jí chci věnovat intenzivněji a třeba jednou sám vyučovat“. Přihlásil se tedy na Akademii múzických umění v Praze, kde studoval hru na klasickou kytaru.

Během svých studií získal jednoroční stipendium na vídeňské Hochschule für Musik. Jeho učiteli během studií byli například klasický kytarista a loutnista Konrad Ragossnig, který je editorem několika knih o hře na kytaru, hudebník a kytarista Martin Mysliveček nebo světový kytarový virtuos a skladatel Štěpán Rak.

Po úspěchu v oblasti klasické kytary začal Petr Vít objevovat velmi odlišný hudební svět a byl okouzlen flamencem. Od španělského ministerstva kultury se získal stipendium a mohl tak toto umění studovat v samém srdci jeho původu – španělské Andalusii. Nakonec svůj původně čtyřměsíční pobyt v Granadě prodloužil na několik let.

Během let 1998- 2006 působil také jako profesor na Escuela de bellas artes y mucia v Cartageně v Columbii a na Escuela experimental de música de Granada. Byl producentem filmu El Flamenco y su gente a dalších dokumentů o Španělsku a je zároveň autorem několika cestovních článků a fotografií z výstav, zaměřených na témata o Španělsku a flamencu.

Díky své dokonalé znalosti španělského jazyka se také zasloužil o překlady básní Federica García Lorcy. Pobyt ve Španělsku se velmi pozitivně podepsal na jeho hudbě, a to nejen po technické stránce.

Jakmile se člověk zaposlouchá do tónů jeho flamencové kytary, představí si příběh vyjadřující tíži lidské existence a v myšlenkách se přenese do temperamentní Andalusie.

Kromě pořádání koncertů, výstav a svých výukových činností, skládá Petr Vít hudbu pro kytarové sólo a pro divadlo.

Jeho koncertní činnost čítá mnoho žánrů: sólové představení klasické a flamencové kytary, komorní duo s Andreou Priechodskou, Word music duo s izraelským bubeníkem Azarem Abou nebo koncerty latinskoamerické hudby s brazilským houslistou Israelem de Francem.

V současné době vyučuje na konzervatoři v Brně a je uměleckým ředitelem festivalu španělské kultury Ibérica a Colores Flamencos. Je také velmi často zván, jako renomovaný lektor hry na kytary, na různé benefiční akce a festivaly.

Pomyslnou třešničkou stvrzení úspěchu jeho profesní kariéry a tvorby je také cena španělského Ministerstva kultury za rozvoj španělské kultury v České republice, kterou Petr Vít slavnostně převezme letos v květnu.

Od rasových předsudků po řízení propagace festivalu (story)

Maria Cristina Roa se narodila v roce 1968 v Bogotě, hlavním městě Columbie, kde také vystudovala vysokou školu ekonomickou v oboru obchodní administrativa. Když bylo Cristině dvacet pět let, setkala se poprvé se svým budoucím manželem Petrem Vítem. Ten byl zrovna v Bogotě kvůli účinkování na koncertě pro místní univerzitu, kam Cristina také zavítala.

Kytaristu a umělce Petra Víta si Cristina vzala v roce 1996, přesně rok po té, co poprvé navštívila Českou republiku. Pobyt byl ale velmi krátký, přijela, aby se poznala s Petrovou rodinou a viděla město, kde se narodil a vyrůstal.

Společně se s Petrem rozhodli, že budou žít ve Španělsku, především kvůli Petrovým pracovním kontaktům a jelikož oba ovládají španělštinu.

Do České republiky jezdili manželé vždy na letní prázdniny a po té se vraceli zpátky do Španělska. Střídavě žili v Madridu, Seville, Malaze a Granadě. V roce 1999 Cristina otěhotněla, a tak se s Petrem rozhodli, že z ekonomického hlediska bude nejvýhodnější vrátit se do České republiky. Zde se jim v září roku 2000 narodila dcera Veronica, nakonec zůstala celá rodina v Brně na rok.

Maria Cristina se ovšem necítila v moravské metropoli dobře, jelikož zde neměla přátele, ani rodinu a zcela jí nevyhovovalo podnebí, které v České republice panuje, a tak se opět vrátili do Španělska.

Petr zde učil hru na kytaru a pořádal koncerty, Cristina se starala o malou Veronicu, kterou se oba dva snažili vést k lásce k tanci a k temperamentní španělské hudbě.

Již tříletá Veronica začala otce čas od času doprovázet ve hře na kytaru tradičním španělským tancem – flamencem.

V roce 2006 Cristina otěhotněla podruhé a oba manželé si přáli, aby se i druhé dítě narodilo v Brně, kde má Petr rodinu. Do České republiky je navíc táhl i důvod, že Petr již dva roky, vždy v létě, pořádal festival Ibérica, se kterým mu Cristina pomáhala.

Cristina si také přála, aby se Veronica zlepšila v češtině, jelikož díky pobytu ve Španělsku česky sice rozuměla, ale nechtěla jazyk používat. Veronica nakonec v Brně nastoupila do Základní školy, pořád ale bylo v plánu vrátit se po narození Santiaga do Španělska.

Situace se ovšem změnila, jelikož Veronica už chodila do školy a Petr měl pracovní nabídku vyučovat hru na kytaru na brněnské konzervatoři.

Nakonec se rozhodli, že zůstanou ještě další rok, mezitím ale nastala ve Španělsku ekonomická krize a představa startu od nuly nakonec způsobila, že se Vítovi rozhodli zůstat v Brně.

Pro Cristinu nebyly začátky jednoduché, rodina bydlela u Petrovy tety, která samozřejmě španělštinu neovládala, a bylo tedy nutné naučit se česky. Cristina si na internetu našla komunitu Španělů, kteří žijí v České republice a začala s nimi pořádat pravidelná setkání. Petr stále pořádal koncerty a i díky Ibérice byla Cristina obklopena španělsky mluvícími lidmi.

Počátek festivalu paradoxně začal velmi nešťastně, když se Cristina s Petrem zúčastnili pohřbu Petrova vzdáleného příbuzného. Díky těmto okolnostem se ovšem seznámili s Petrovým vzdáleným bratrancem Jiřím Pištělákem, který netušil, že někdo z jeho rodiny žije v Andalusii a má tak blízký vztah ke Španělsku a jeho kultuře.

Podnikavý Jiří byl Cristiným a Petrovým vyprávěním natolik uchvácen, že dostal nápad uspořádat akci, která by českému publiku představila španělskou hudbu a kulturu. Bylo jenom potřeba sehnat sponzory a vymyslet místo, kde by se akce mohla konat. Jiří nakonec sehnal finance na uskutečnění festivalu od rodiny se šlechtickým původem Mensdorf – Pouilly.

Tato rodina vlastní mimo jiné i zámek a hrad v Boskovicích, které svou kulturní historií a výjimečnou atmosférou Cristinu, Jiřího i Petra velmi zaujaly. První koncert festivalu se tedy konal v Boskovicích a se současnou podobou festivalu jej nelze srovnávat. Jednalo se pouze o jeden koncert, jehož propagace nebyla zdaleka tak rozsáhlá jako nyní.

Na koncertě vystoupil Petr Vít, kterého doprovázela, tehdy ne příliš známá, ovšem velmi talentovaná tanečnice Lucía Čellárová, která studovala flamenco v Granadě a na taneční akademii Amor de Dios v Madridu. Ke konci vystoupení se objevila tehdy čtyřletá Veronica a od té doby působí na festivalu každoročně, a stala se tak jeho pomyslným talismanem.

Jelikož měl koncert velký úspěch, rozhodli se uspořádat jej i v následujícím roce.

Flamenco – Wikipedie

Známá tanečnice flamenca Belen Maya v tradičním kostýmu
Tablao flamenco
Tanečnice flamenca ve španělské Seville

Flamenco je hudebně-taneční kultura, jejíž kolébkou i současným centrem je Andalusie na jihu Španělska. Vzniklo mezi Romy, kteří tam v 15. století doputovali z Indie přes Pákistán a Egypt. Proto se ve flamencu vlastní romská kultura mísí se španělskou, indickou, židovskou a arabskou.

Dělí se na flamenco jondo (vážné, hluboké), flamenco chico (lehké) a flamenco intermedio (střední) a zahrnuje řadu tanců, počínaje vesnickými Sevillanas přes Alegríu, Buleríu, Tangos, Soléá atd.

Hlavními disciplínami jsou zpěv, tanec, hra na kytaru a rytmický doprovod, kterým je míněno tleskání a hra na cajón (čti kachón), což je perkusní nástroj připomínající dřevěnou bednu, na němž hráč sedí obkročmo. Pojem duende, používaný pro nejvyšší extázi ve flamenkovém smyslu, znamená syrový citový prožitek.

Týká se především výkonu zpěváka, který se v tradičnějším pojetí pokouší o výkřiky na hranici lidských možností.

Historie

Až do půli 19. století bylo flamenco pouze součástí životního stylu španělských Gitanos, na profesionální úrovni začali umělci vystupovat až s příchodem romantismu, kdy se zvýšil zájem o exotickou tvář Španělska.

Následoval „zlatý věk flamenca“, období kaváren s flamenkovou produkcí vedlo k ničení původního stylu. Proti tomu se postavila skupina španělských intelektuálů v čele se spisovatelem Federikem Garcíou Lorkou a skladatelem Manuelem de Fallou.

Ti roku 1922 zorganizovali v Granadě slavnou soutěž ve flamenkovém zpěvu, aby upozornili na umělecké hodnoty ničené kultury.

Nicméně flamenco se k vlastnímu sebeuvědomění postavilo čelem až v padesátých letech. Tehdy akcentovanému důrazu na tradici se pak v sedmdesátých letech vzepřely přední osobnosti nové vlny.

Od té doby se flamenco žánrově rozvrstvuje, kombinuje své prvky s popem, rockem, jazzem, brazilskou hudbou, reggae, hip hopem a všemi myslitelnými styly.

O mezinárodní popularizaci a následné zakořenění stylu v mnoha zemích světa se nejvíce zasloužili kytarista Paco de Lucia, Camarón de la Isla – zpěvák patřící do nové vlny (přezdívaný pro svůj bolestný výraz „zlomenina duše“), režisér Carlos Saura, jenž natočil filmy s flamenkovou tematikou (Krvavá svatba, Carmen, Čarodějná láska, Flamenco, Salomé…) či nedávno zesnulý tanečník Antonio Gades. Tanec dnes žije svým vlastním životem díky tisícům lektorek a lektorů po celém světě a stále neutuchajícímu, především ženskému zájmu.

Druhy flamenca

Flamenco (cante, toque, baile) jondo se dá přeložit jako „hluboké flamenco“. Je vážné, melancholické s důrazem na nejhlubší emoce. Řadí se sem:

• siquirias
• soleá
• tienios
• saeta
• tonás

Cante (toque, baile) chico je živější než cante jondo. Dalo by se také charakterizovat jako veselé, rozpustilé, smyslné, něžné, poetické a eroticky laděné. Často není dobře provedeno – je příliš hlučné a divoké. Což je chyba, protože v tomto případě není vhodné upřednostňovat rozjásanost před důstojností.[1] Patří sem tyto styly:

• alegrías
• fandangos
• farruca
• sevillana
• vardiales
• guajiras

Reference

1. ↑ POHREN, Donn E. The Art of flamenco. [s.l.]: The Bold Strummer Ltd., 2005. ISBN 0-933224-02-8. S. 59–60. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu flamenco na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo flamenco ve Wikislovníku

Portály: Španělsko | Umění | Hudba

Autoritní data: GND: 4071246-1 | LCCN: sh85048987 | WorldcatID: lccn-sh85048987

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Flamenco&oldid=18362739“

Zemřel král flamenca Paco de Lucía. Dostal infarkt na pláži

Jeden z nějvětších kytarových virtuózů vydal přes dvě desítky alb. Zemřel ve svých šestašedesáti letech na pláži v mexické Cancúnu, když si hrál se svými dětmi.

Cancún – Světoznámý španělský kytarista Paco de Lucía zemřel na infarkt, když si hrál se svými dětmi na pláži v mexickém letovisku Cancún. Informovala o tom umělcova rodina a úřad jeho rodného andaluského města Algeciras.

Kytarista se prý v úterý procházel po pláži se svými dětmi, když se mu udělalo nevolno. Zemřel cestou do nemocnice. „Žil tak, jak chtěl, a zemřel, když si hrál se svými dětmi na břehu moře,“ uvedla umělcova rodina.

Paco de Lucía byl byl právem nazýván králem flamenkové kytary, ale také tím, kdo pomohl zpřístupnit toto španělské lidové umění široké mezinárodní veřejnosti.

Kytara Paca de Lucíi zní také v mnoha filmech Carlose Saury, z nichž je určitě neznámější Carmen, filmová verze opery George Bizeta; skladba Entre dos aguas je známá z tragikomedie Vicki Cristina Barcelona Woodyho Allena.

Jeho skladby jsou fúzí flamenka s brazilskými rytmy, jazzem či klasickou hudbou. Ve hře na kytaru byl nenapodobitelný, údajně ani on sám prý nezahrál svou skladbu dvakrát úplně stejně. „Flamenco je jazyk, jehož slovník má deset slov. A moje teorie byla, že se dá rozšířit, aby jich měl tisíc, pokud se dodrží jeho duch, esence, charakter, osobnost,“ říkal De Lucía.

Ke zpopularizování flamenka přispěl Paco de Lucía zejména tím, že obohatil tento žánr o nové prvky, ale také o jeden úplně nový nástroj, bez něhož se dnes neobejde téměř žádné flamenkové představení. Jde o původně peruánský lidový nástroj – cajón, což je vlastně dřevěná bedna, na níž se sedí a rukama bubnuje do přední ozvučné desky.

Jeden z nejlepších světových kytaristů proslul též spoluprací s jazzmany Alem Di Meolou a Johnem McLaughlinem, ale také s největším zpěvákem flamenka Camarónem de la Isla. Desítka alb, jež s ním nahrál, patří k základům moderního flamenka.

Spolu se objevili mimo jiné na albu Cositas Buenas z roku 2004 – dvanáct let po Camarónově smrti. Paco si totiž jeho hlas vypůjčil ze starých nahrávek a se španělským romským kytaristou přezdívaným Tomatito ho doprovodili duetem kytar.

Skladby tohoto Lucíova posledního studiového alba, oceněného latinskoamerickou Grammy, se zrodily v Mexiku. „Odstěhoval jsem se na odlehlé místo doprostřed džungle na Yucatán. Žil jsem sám, kolem jen úžasný zpěv ptáků. Dva roky jsem strávil jen s kytarou a počítačem,“ vzpomínal De Lucía.

Asi nejosobnější z jeho třicítky desek je předchozí album z roku 1998 Luzía, na němž Paco poprvé i zpívá. „Když to slyším, tak se stydím. I nejhorší zpěvák světa by to zazpíval lépe,“ tvrdil Paco, který ale tak chtěl co nejniterněji vyjádřit bolest nad ztrátou matky a přítele Camaróna. Podle své matky, Portugalky Luzíe, která během natáčení zemřela, album i nazval.

Virtuózem od 12 let

Paco de Lucía se narodil jako Francisco Sánchez Gómez 21. prosince 1947 v Algeciras v jihošpanělské Andalusii, která je považována za kolébku flamenka.

Za umělecké jméno (v překladu Luciin Franta) si později zvolil přezdívku, kterou mu dali kamarádi v dětství, aby ho odlišili od ostatních Františků v ulici.

Prvním učitelem mu byl otec, flamenkový kytarista, který hudebníky vychoval i z Pacových čtyř sourozenců.

Již ve dvanácti letech si Paco začal vydělávat kytarovým doprovodem flamenkových zpěváků, za což získal tehdy i ocenění na prestižní mezinárodní soutěži v Jerez de la Frontera. První album nahrál jako čtrnáctiletý se svým bratrem, zpěvákem Pepém, s nímž dva roky nato vyrazil ve skupině tanečníka José Greka na první zahraniční turné, do USA.

Učil jsem se hrát na kytaru od svého otce. Stálo ho to hodně úsilí, nebyl to moc dobrý hudebník, ale hrál a hrál; hlavně proto, aby udržel rodinu při životě. Tehdy jsme byli opravdu chudí a bez prostředků. Hraním se dalo vydělat alespoň něco málo.

Se svými bratry jsem hrál dlouhá léta, Ramón mě také hodně naučil a jako rodina jsme drželi hodně pohromadě, možná nás utužily i ty chudé poměry. Po pár letech jsem se ale musel vydat vlastní cestou.

Když Ramón zemřel, bylo to velmi smutné, byl skoro jako můj otec,“ řekl Paco De Lucía v rozhovoru pro Aktuálně.cz v roce 2010.

Čtěte také

Míchat flamenco s popem znamená ztratit tvář a identitu

Za velký životní impulz označil později Paco tamní setkání s vynikajícím flamenkovým kytaristou Sabicasem, jenž ho nasměroval na vlastní cestu. Osobitý styl je dobře znát již na desce Fantasía flamenca z roku 1969.

Mezi širokou veřejností proslavila Paca v roce 1973 rumba Entre Dos Aguas (z alba Fuente y Caudal), kterou tehdy hrála rádia po celém světě. Za dobytí Bastily označily španělské noviny El País o dva roky později jeho vystoupení v madridském Teatro Real, jež bylo do té doby vyhrazeno klasické hudbě.

Kouzlo jazzové improvizace

Koncem 70. let objevil Paco kouzlo jazzové improvizace – a později vzpomínal na horké chvilky, kdy se ještě neorientoval v jazzových stupnicích a prý se jen tak tak na pódiu chytal. V 80. letech natočil několik jazzových alb s Di Meolou a McLaughlinem, včetně živého záznamu jejich turné po USA Friday Night In San Francisco.

V téže době založil s bratry Pepém a Ramónem sextet, jenž se uvedl v roce 1981 deskou Solo quiero caminar. Po rozmanitém albu Zyryab (1990), na němž se podílel i Chick Corea, se Paco pustil do klasické hudby a odehrál i několik koncertů se symfonickým orchestrem.

• Paco de Lucía byl držitelem četných ocenění včetně čestného doktorátu univerzity v Cádizu či Ceny prince asturského.
• S manželkou Casildou, s níž se oženil po dlouholeté známosti v roce 1977 v Amsterodamu, měl dvě dcery – Casildu (1978) a Lucíi (1979) – a syna Curra (1983).
• Paco de Lucía se představil několikrát i v České republice, předloni koncertoval ve vyprodaném Obecním domě v Praze, naposledy vystoupil na festivalu flamenca v Olomouci vloni v červenci.