Hypertenzí trpělo v Česku v roce 2014 přibližně 24 % respondentů (téměř shodně u obou pohlaví). Nemoci páteře (krční či bederní) uvedlo 19 % mužů a 25 % žen.
Oba tyto typy onemocnění se vyskytují zejména ve středním a vyšším věku, jejich výskyt roste po 45. roce věku.
Naproti tomu alergie, kterými trpělo 9 % mužů a 14 % žen, jsou nejčastější u mladých osob, starší respondenti je uváděli méně často.
Rozdíly v užívání léků mezi muži a ženami
Podle výsledků šetření Evropského výběrové šetření o zdraví v České republice – EHIS ČR (European Health Interview Survey ) užívalo v posledních dvou týdnech předcházejících rozhovoru nějaké předepsané léky 55 % respondentů, nepředepsané léčivé přípravky, například bylinné, homeopatika, potravinové doplňky či vitamíny pak 46 % respondentů.
Ženy užívaly léky častěji ve srovnání s muži, zatímco předepsané léky bralo 48,8 % mužů, u žen to bylo 60,5 %. Rozdíl 12 p. b. je poměrně značný a je výrazný ve všech věkových skupinách, i když s věkem se rozdíl mezi oběma pohlavími snižuje. Zatímco ve věku
55–64 let bralo předepsané léky 73 % mužů a 80 % žen, u osob starších 74 let to už bylo 95 % mužů a 97 % žen.
U nepředepsaných přípravků je rozdíl mezi pohlavími ještě markantnější. Nějaké vitamíny, léky či potravinové doplňky užívá 37 % mužů a 55 % žen.
Výrazný je rozdíl zejména v nižších věkových kategoriích, kdy například ve věkové skupině 25–34 let užívá takové přípravky třetina mužů a více než polovina žen.
Zatímco u mužů se s věkem podíl osob s léky plynule zvyšuje až ke 47 % ve věku 75 a více let, u žen je již ve věku 45 let podíl zhruba 60% a výrazněji se nemění ani ve vyšších věkových skupinách.
Podíl obézních osob výrazně roste
Jednou z charakteristik, které jsou v šetření sledované již od roku 1993, je výška a hmotnost respondentů, resp. index tělesné hmotnosti (BMI), který dává tyto dvě veličiny do poměru.
Významnější časový trend pozorujeme zejména v zastoupení obézních osob, tedy takových, jejichž BMI dosahuje hodnoty 30 a více.
Zatímco v roce 1993 bylo obézních zhruba 10 % mužů a 12 % žen, v roce 2014 to bylo již 20 % mužů a 18 % žen.
Určitou roli zde sehrálo jistě stárnutí populace, nicméně výrazný nárůst podílu obézních osob pozorujeme ve všech věkových skupinách.
Nutno dodat, že se jedná o údaje, které respondenti o své výšce a váze sami vypověděli. Tyto hodnoty nebyly tazatelem nijak ověřovány a měřeny.
Objektivní hodnoty byly měřeny lékařem
Objektivní hodnoty, tedy skutečné údaje o výšce a hmotnosti respondentů, sledovalo šetření EHES (European Health
Examination Survey), které na EHIS navazovalo.
Osoby ve věku 25–64 let byly pozvány na lékařské vyšetření, při kterém jim byly změřeny antropometrické parametry (výška, hmotnost, obvod pasu) a krevní tlak. Z odběru krve pak byly provedeny analýzy glykovaného hemoglobinu (HbA1c), celkového cholesterolu a HDL-cholesterolu.
S každým účastníkem bylo na závěr vyšetření provedeno krátké zhodnocení naměřených výsledků. Takto byla získána validní data za 1 220 respondentů.
Nespornou výhodou spojení obou šetření je možnost jejich vzájemného doplnění a provázání informací. Data budou během roku 2016 analyzována a postupně uveřejňována na webových stránkách zainteresovaných institucí (www.uzis.cz/ehis, http://www.szu.cz/ehes).
Data ze šetření EHIS v mezinárodním srovnání budou uveřejněna Eurostatem ke konci roku 2016.
Součástí komplexu informací o zdraví populace jsou údaje z výběrových šetření. Umožňují poněkud odlišný pohled na problematiku zdraví ve srovnání s běžnou zdravotnickou statistikou z Národního zdravotnického informačního systému.
Sdružují totiž širokou škálu informací nejen o zdraví respondentů a jejich využívání zdravotní péče, ale i o jejich životním stylu, což jsou informace, které nelze z registrů nebo administrativních dat získat.
V České republice jsou celopopulační výběrová šetření o zdraví prováděna Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS ČR) již od roku 1993. V České republice je EHIS v gesci ÚZIS ČR jako hlavního metodika a koordinátora.
Jelikož ÚZIS ČR nedisponuje vlastní tazatelskou sítí, spolupracuje na šetření s ČSÚ.
Sběr dat v terénu probíhal v období od 15. června 2014 do 30. ledna 2015.
Do EHIS byly zařazeny ty domácnosti, které byly již dotazovány v rámci 5. (čtvrtletní) vlny integrovaného šetření u domácností (IŠD) prováděného ČSÚ.
V každé takové domácnosti byl při poslední návštěvě náhodně vylosován jeden její člen starší 15 let a osloven pro šetření EHIS. Do šetření takto bylo vybráno 9 561 respondentů. Rozhovory se podařilo uskutečnit s 6 737 respondenty.
Míra účasti tak činila 70 % (čistá míra účasti, s odečtením zaniklých či odstěhovaných domácností pak 72 %).
Dostupnost zdravotní péče v Česku
V Česku přibývá lékařů, zubařů i farmaceutů, výrazně pomaleji pak rostou počty sester a porodních asistentek. Nejvíce lékařů a nemocničních lůžek najdeme v Praze, která je ale centrem spádové oblasti i z dalších krajů. Lékárníků je nejvíce v univerzitních městech, kde se vyučuje obor farmacie.
Dostupnost zdravotní péče se zlepšuje
Celkové počty lékařů, zubařů i farmaceutů v ČR (přepočtené na plné úvazky) se dlouhodobě zvyšují a díky tomu se obecně zlepšuje jejich dostupnost (tedy v řeči čísel klesá počet obyvatel připadajících na jeden celý úvazek lékaře).
Zatímco kolísá, resp. stagnuje počet úvazků všeobecných sester a porodních asistentek, výrazně narůstá počet úvazků lékařů a zubních lékařů. Mezi lety 1993 a 2016 se zvýšil o 40,6 % (z 34 934 na 49 101), počet obyvatel ČR za stejnou dobu vzrostl jen o 2,4 %.
Zuzana Lhotáková, marketingová manažerka SAS Institute
Podle žebříčku Euro Health Consumer Index si Česko vede poměrně dobře i v porovnání s ostatními evropskými zeměmi, v roce 2017 mu spolu se Slovinskem patřilo celkové 16.
místo (se stejným celkovým skóre, jako má Velká Británie nebo Španělsko), což je sice o tři příčky horší než o rok dříve, v samotné oblasti dostupnosti lékařské péče ovšem došlo ke zlepšení, případně stagnaci (kromě dostupnosti zdravotní péče totiž patří mezi zkoumaná kritéria také informovanost a práva pacientů, výsledky zdravotnictví, rozsah zdravotnických služeb, úroveň prevence nebo dostupnost léčiv).
O postupném stárnutí českých lékařů a odchodech lékařského personálu do zahraničí jsme psali v tomto článku.
Mimochodem, Češi podle stejné zprávy navštěvují svého doktora – spolu se Slováky a Maďary – vůbec nejčastěji. Nejméně naopak „zaměstnávají” doktory v severských zemích (Dánsku, Norsku, Finsku a Švédsku), kde má poměrně silné kořeny systém rodinných lékařů.
Jak jsme na tom tedy s lékaři v Česku
Celkový počet lékařů
Počet úvazků lékařů v Česku narostl mezi lety 2003 a 2016 téměř o 18 %, z 35,3 tisíce na 41,6 tisíce. Na jednoho lékaře tak připadá méně obyvatel, než tomu bylo dříve (v roce 2016 289 lidí, v roce 2003 to bylo 254,3 člověka).
Zubaři a farmaceuti
O počtu zubařů v Česku a jejich věkové struktuře jsme psali v tomto článku.
V roce 2016 bylo v Česku 7 495 úvazků zubařů, což je téměř 16% nárůst oproti roku 2003. Počet obyvatel na jednoho zubaře (jeden úvazek) se tedy snížil z 1 578 (2003) na 1 411 (2016).
Farmaceutů – jejichž počty jsou k dispozici za delší časové období – přibylo mezi lety 1994 a 2016 celkem 89 % (z 3 334 na 6 300). Na úvazek farmaceuta tedy připadá 1 679 obyvatel ČR (oproti 3 099 v roce 1994).
Všeobecné sestry a porodní asistentky
Od roku 2004 (kdy došlo ke změně metodiky a rozdělování zdravotních sester do jednotlivých kategorií) přibylo v Česku 1,3 % sester a porodních asistentek – tedy výrazně méně, než je tomu v případě lékařů.
Zatímco v roce 2004 bylo v ČR 83 241 sester a porodních asistentek, v roce 2016 to bylo 84 320 (tedy 125,5 člověka na jednu sestru/asistentku).
Pokud bychom se pak podívali na evidenční počet zaměstnanců, ten dokonce o 1 % klesl, naopak výrazně – na více než trojnásobek – se zvýšil počet smluvních pracovníků. Vůbec nejvíc ve zkoumané době ubylo dětských sester, a to dokonce o téměř 38 %.
S nižší nezaměstnaností roste počet smluvních pracovníků
Počet smluvních pracovníků a jejich podíl na celkovém počtu roste především v posledních letech, což zřejmě souvisí s obecně nízkou nezaměstnaností a s tím souvisejícím nedostatkem pracovních sil: nabírají se lidé ze zahraničí, případně dochází k zaměstnávání na některou z forem dohod (DPP/DPČ).
Napovídají to vypočtené korelační koeficienty mezi obecnou mírou nezaměstnanosti a podílem smluvních pracovníků, které dokládají, že mezi klesající nezaměstnaností a rostoucím podílem smluvních pracovníků je silná závislost (ρ > 0,4) u zubařů, farmaceutů a všeobecných sester a porodních asistentek a dokonce velmi silná závislost u lékařů (ρ > 0,7).
Statistické ukazatele týkající se počtů pracovníků vycházejí z přepočtených průměrných ročních počtů pracovníků v evidenčním stavu a smluvních pracovníků. Dále je souhrnně uvádíme jako úvazky pracovníků.
Evidenční počet zaměstnanců = počet zaměstnanců všech kategorií daného zařízení či pracoviště, kteří jsou k němu v pracovním, služebním či členském poměru (tedy mají pracovní smlouvu na dobu určitou či neurčitou). Do evidenčního počtu se nezapočítávají např. ženy na mateřské dovolené nebo osoby na rodičovské dovolené (pokud současně nepracují).
Smluvní pracovníci = ti, kteří pracují v daném zdravotnickém zařízení a nepatří do evidenčního počtu zaměstnanců a počtu zaměstnavatelů.
Tedy pracují na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP a DPČ), nebo jako spolupracující rodinní příslušníci. Dále jsou to pracovníci dočasně přidělení k výkonu práce do jiné organizace (např. stáže).
Zahrnují se sem všechny uzavřené dohody tj. více dohod.
Počet osob přepočtených na úvazky se vypočte podle počtu hodin, po které je pracoviště za týden provozováno, a počtu osob zajišťujících příslušnou zdravotní péči: počet ordinačních hodin týdně x počet zaměstnanců / týdenní pracovní doba pro dané pracoviště
* Tento ukazatel tedy v podstatě vyjadřuje potřebný počet úvazků pro odvedení nezbytné práce. Za předpokladu, že se tedy týdenní pracovní doba nemění, vyplývá z dat, že buď roste počet zaměstnanců, nebo počet přesčasů.
Nejdostupnější péče je v Praze, ta je ale spádovým centrem i pro své okolí. Žádné nemocniční lůžko není jen v jediném okresu
Nejnižší počet obyvatel připadajících na jednoho lékaře (jeden úvazek) najdeme v Praze, a to 147,7 (oproti celorepublikovému průměru 289 lidí).
V hlavním městě připadá také 836 obyvatel na jednoho zubaře (průměr ČR 1 411), 1 324,5 člověka na jednoho farmaceuta (1 679 v celorepublikovém průměru) nebo 85,1 obyvatele na jednu zdravotní sestru.
Tato čísla jsou dána velkým počtem ordinací i velkých nemocnic, zároveň ale Praha slouží jako centrum pro velkou spádovou oblast (zejména Středočeský kraj), v případě specializovaných pracovišť i pro velkou část republiky.
S tím souvisí i „tabulkově” nejhorší postavení Středočeského kraje (349 obyvatel na úvazek lékaře, 2 128 obyvatel na jednoho zubaře, 2 347 na farmaceuta a 180 na všeobecnou sestru či porodní asistentku).
Zajímavé je, že nižší počty obyvatel na jednoho farmaceuta je možné najít v Královéhradeckém (1 306) a Jihomoravském kraji (1 312), tedy tam, kde se nacházejí velké univerzity vyučující obor farmacie.
Nejvíce nemocničních lůžek je v Praze, a to 9 784, nejméně pak v našem nejmenším kraji – Karlovarském (1 412). Při přepočtu počtu obyvatel na lůžko je na tom – ze stejných důvodů jako výše – opět nejlépe Praha (130,9) a nejhůře Středočeský kraj (225).
V ČR existuje jediný okres, který nedisponuje ani jediným nemocničním lůžkem, a tím je Plzeň-sever.
V sousedním okrese Tachov je pak evidováno pouze 15 lůžek (tím zde připadá nejvyšší počet obyvatel na jedno nemocniční lůžko – 3 534, zatímco v krajském městě Plzni je to jen 80 obyvatel na jedno lůžko).
Z hlediska dostupnosti praktických lékařů (počet obyvatel na jednoho praktického lékaře) je pak téměř celý Plzeňský kraj – s výjimkou krajského města – jednou z nejhorších oblastí v republice. Podobně jsou na tom i střední a severní Čechy, česko-moravské pomezí (Žďár nad Sázavou, Svitavy) nebo Bruntálsko (data k r. 2013).
Počty pracovníků ve zdravotnictví podle zaměstnavatele
Podívejte se na mapu dostupnosti praktických lékařů.
Podíl lékařů v zdravotnických zařízeních zřizovaných kraji poklesl mezi roky 2003 a 2007 z 24,6 % na 9,3 % (z 8 700 na 34 32 přepočtených úvazků) a zhruba na této úrovni se držel až do roku 2014, kdy došlo ke skokovému navýšení zpět na původní hladinu, konkrétně na 23 % (9 368 přepočtených úvazků).
Opačně se vyvíjel podíl soukromých (privátních) lékařů. Mezi lety 2003-2007 došlo k nárůstu z 48,5 % na 63,7 % (ze 17 130 na 23 463 přepočtených úvazků), až na 65,7 % (26 298 přepočtených úvazků) v roce 2013, následně přišel skokový pokles zpět na zhruba 50 % (20 689 přepočtených úvazků) v roce 2014.
Zhruba 20 % lékařů dlouhodobě spadá pod Ministerstvo zdravotnictví, jejich počet se však od roku 2003 do roku 2016 zvýšil ze 7 000 na téměř 8 500 přepočtených úvazků. Dlouhodobě se příliš nemění ani podíl lékařů zaměstnaných městy nebo obcemi. Ten kolísá mezi 3 a 5 % (tj. mezi 1 250-1 600 přepočtenými úvazky).
U zubařů je situace jednodušší – od roku 2003 zde soustavně jasně dominuje soukromý (privátní) sektor, ve kterém působí 94,5-96,4 % všech zubních lékařů (nárůst z 6 118 na 7 228 přepočtených úvazků).
Pod Ministerstvo zdravotnictví spadají jen asi 2-3 % zubařů (necelých 200 přepočtených úvazků). Kraje, města nebo obce pak zaměstnávají necelé 1 % zubařů (řádově desítky přepočtených úvazků).
U farmaceutů pak rovněž dlouhodobě dominuje soukromý sektor (90-92 %).
Absolventi lékařských oborů
Lékaři
Od roku 1992 dosáhl počet absolventů magisterského oboru všeobecného lékařství nejvyššího čísla v roce 1995 (tehdy absolvovalo 1 391 lékařů), poté nastal pokles až na minimum, které tvořilo 716 lékařů v roce 2002. Od té doby počet absolventů celkově rostl, a to až na 1 098 v roce 2016, což je nejvyšší počet od roku 1997.
Zubaři
Počet absolventů magisterského oboru zubního lékařství se mezi lety 1992-2008 pohyboval kolem 100 ročně, v roce 2009 však vystřelil na své dosavadní maximum, a to 349 absolventů. Od té doby kolísá, průměrně se drží kolem 250 vystudovaných zubařů ročně.
Farmaceuti
Pomineme-li rok 1992 (259 absolventů magisterského oboru farmacie), rostl počet absolventů farmacie od roku 1993 (146 osob) až do roku 2011 (303 lidí). Od té doby dochází ke stagnaci, v ČR v současnosti neabsolvuje více než 300 farmaceutů ročně.
Nezaměstnanost je stále rekordně nízká. Lednový nárůst nepřekvapuje
Nezaměstnanost byla v ČR v lednu 2019 o 0,2 procenta vyšší než loni v prosinci. Zároveň jde ale o nejnižší lednovou hodnotu od roku 1997. V prvním měsíci roku 2018 byla bez práce téměř 4 procenta Čechů, letos 3,3 %
Vyplývá to z čísel, která na začátku února zveřejnil Úřad práce ČR. Podle dat Eurostatu má Česko nadále nejnižší nezaměstnanost v celé Evropské unii.
Sezónní vlivy vyrovnává růst
Lednový nárůst je kvůli ukončení sezonních prací evergreenem. „V lednu roste nezaměstnanost pravidelně a ani letos tomu nebylo jinak.
Došlo k postupnému útlumu sezónních prací, hlavně ve stavebnictví a v zemědělství.
Na Úřady práce přicházeli i lidé, kterým na konci loňského roku skončily termínované pracovní smlouvy a také část živnostníků přerušila své podnikání,“ shrnuje generální ředitelka ÚP ČR Kateřina Sadílková.
„Ze strany zaměstnavatelů však nadále přetrvává zájem o nové zaměstnance, převážně v technických a dělnických oborech či v sociálních službách a ve zdravotnictví. Dlouhodobý prorůstový výkon ekonomiky a poptávka zaměstnavatelů po nových zaměstnancích dokázaly sezónní vlivy téměř vyrovnat,“ dodává Sadílková.
Analytici se nemračí
Ekonomičtí analytici vnímají poslední data rozporuplně. Oceňují ale to, že neubývá volných pracovních míst.
- „Úbytek volných pracovních míst je poměrně spolehlivým ukazatelem negativního vývoje v ekonomice a k němu, navzdory mírnému zpomalení hospodářského růstu, zatím rozhodně nedochází,“ reaguje na zveřejněné statistiky analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák.
- „Lednový výrobní index PMI sice naznačil, že některé průmyslové podniky byly na začátku roku nuceny snížit počet zaměstnanců, avšak k žádnému masivnějšímu propouštění nedochází,“ doplňuje.
- Průmyslové podniky totiž nadále považují nedostatek pracovní síly za jednu z hlavních překážek svého růstu a poptávka po nových lidech nebude zřejmě klesat ani letos.
Podle ekonoma byla předchozí léta ve znamení trvalého poklesu nezaměstnanosti, letos by k němu už ale docházet nemělo. Počet lidí bez práce by se měl celý rok pohybovat kolem tří procent.
Víc otázek než odpovědí
„Průmyslové podniky v lednu hlásily první propouštění za šest let,“ potvrzuje Novákova slova hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. „To ovšem souvisí se zhoršováním mezinárodní ekonomické situace a zůstává otevřenou otázkou, do jaké míry se projeví zhoršením stavu tuzemského trhu práce,“ doplňuje analytik.
Také Kovanda očekává, že v roce 2019 zůstane míra nezaměstnanosti extrémně nízká a bude se pohybovat těsně pod třemi procenty.
„Viditelněji se zvýší až v příštím roce. Na úrovni OECD budou České republice s nízkou nezaměstnaností konkurovat Island a Japonsko, ale stále existuje značná pravděpodobnost, že i tyto země opět trumfne, a jako v posledním kvartále roku 2018 vykáže nejnižší míru nezaměstnanosti v rámci OECD,“ predikuje ekonom.
Podle Pavla Sobíška z Unicredit Bank jsou poslední údaje potvrzením, že míra nezaměstnanosti naráží na své dno a zbývající nezaměstnaní nejsou ochotni pracovat.
„Možná se tomuto stavu práce začínají ve světle zpomalující ekonomiky přizpůsobovat i podniky a své potenciální pracovníky si pečlivěji vybírají. O tom by mohl svědčit i o polovinu menší počet nově otvíraných pozic než v loňském lednu,“ myslí si ekonom.
jap
Zvyšuje minimální mzda nezaměstnanost?
Solitea, a.s. | 15. 05. 2019
Zaměstnanci a odbory by ji chtěli neustále zvyšovat. Podnikatelé by ji nejraději nechali tak, jak je. Nastavení minimální mzdy není lehký úkol. Její hodnota by měla motivovat obyvatele k hledání práce a zároveň brzdit podnikatele v neúnosném snižování odměn. Její role je jasná. Ale otázka, jestli její zvyšování přímo ovlivňuje nezaměstnanost, rozděluje ekonomy po celém světě na dva tábory.
Minimální mzda má dvě funkce:
- Ochrannou – chrání zaměstnance před chudobou a umožňuje jim žít na úrovni skromné hmotné potřeby. Zároveň zajišťuje rovné podmínky mzdové konkurence a zabraňuje neúnosnému snižování mezd ze strany zaměstnavatelů jen na základě poptávky.
- Motivační – motivuje občany k vykonávání pracovní činnosti. Měla by tedy zvýhodnit zaměstnané osoby oproti osobám se sociálním příjmem.
Tyto funkce v České republice k 1. lednu 2019 zastává mzda 13 350 Kč. Z povahy funkce minimální mzdy by tedy mělo vyplývat, že čím vyšší bude, tím víc budou obyvatelé motivovaní k práci a nezaměstnanost bude klesat.
Je tomu ale opravdu tak?
Co říká statistika
V České republice se minimální mzda od roku 1993 zvýšila více než šestinásobně. V průběhu let se někdy zvyšovala i dvakrát do roka. Ale například mezi lety 2007 a 2013 se nezvýšila ani o korunu.
| únor 1991 | 2 000 | 10,80 |
| leden 1992 | 2 200 | 12,00 |
| leden 1996 | 2 500 | 13,60 |
| leden 1998 | 2 650 | 14,80 |
| leden 1999 | 3 250 | 18,00 |
| červenec 1999 | 3 600 | 20,00 |
| leden 2000 | 4 000 | 22,30 |
| červenec 2000 | 4 500 | 25,00 |
| leden 2001 | 5 000 | 30,00 |
| leden 2002 | 5 700 | 33,90 |
| leden 2003 | 6 200 | 36,90 |
| leden 2004 | 6 700 | 39,60 |
| leden 2005 | 7 185 | 42,50 |
| leden 2006 | 7 570 | 44,70 |
| červenec 2006 | 7 955 | 48,10 |
| leden 2007 | 8 000 | 48,10 |
| srpen 2013 | 8 500 | 50,60 |
| leden 2015 | 9 200 | 55,00 |
| leden 2016 | 9 900 | 58,70 |
| leden 2017 | 11 000 | 66,00 |
| leden 2018 | 12 200 | 73,20 |
| leden 2019 | 13 350 | 79,80 |
Vývoj úrovně minimální mzdy v ČR.
Mělo toto dlouhodobé zmrazení minimální mzdy pozitivní vliv na nezaměstnanost? Nevypadá to tak.
Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR.
Na grafu vidíme, že v době, kdy byla minimální mzda zmrazená a nezvyšovala se (2007 – 2013), nezaměstnanost spíše stoupala. Po jejím opětovném zvyšování pak začala klesat.
Na míru nezaměstnanosti má samozřejmě vliv spoustu dalších proměnných. V tomto případě graf silně ovlivňuje krizový rok 2009. Dalšími důležitými faktory jsou zahraniční investice, migrace, zavádění nových technologií nebo vývoj trhu. Z těchto grafů tak nemůžeme odvodit přímou úměru.
Američané tvrdí, že ano, Češi, že ne
V únoru 2014 odhadla servisní organizace amerického Kongresu CBO, (zprůměrováním výsledků mnoha studií), že zvýšení minimální mzdy v USA ze 7,25 dolarů na 10,10 dolarů (tedy navýšení o více než 25 %) za hodinu zvýší zaměstnanost v USA o 0,3 %.
Studie, kterou zveřejnil Úřad vlády v roce 2014 naopak tvrdí, že zvyšování minimální mzdy na růst nezaměstnanosti v České republice vliv nemá. Otázkou v tomto případě je, do jaké míry je relevantní studie vypracovaná na zadání vlády, která na zvýšení minimální mzdy měla svůj zájem.
Článek Marka Vokouna Minimální mzda a míry nezaměstnanosti v České republice v letech 1998 až 2013 totiž dospěl zase k opačnému názoru. Minimální mzda podle něj ovlivňuje situaci dlouhodobě nezaměstnaných. Jedním z vysvětlení může být to, že zavedení technologií je pro zaměstnavatele levnější než náklady na pracovníka s minimální mzdou.
Z výzkumu také vyplývá, že zásadní vliv na nezaměstnanost má růst minimální mzdy u skupin, které jsou v ohrožení vyloučení z trhu práce.
Vždy, když se zvýší minimální mzda v poměru k decilové mzdě (průměrná mzda nejhůře placených 10 % obyvatel), dochází ke zvýšení nezaměstnanosti.
Hodnota práce nejhůře placených zaměstnanců je v takovém případě pro zaměstnavatele zkrátka příliš nízká.
Je vidět, že vliv minimální mzdy na úroveň nezaměstnanosti je problém, který trápí ekonomy po celém světě, ale nezdá se, že by na něj existovala jasná odpověď.
V nízkopříjmových skupinách rostoucí minimální mzda může vést ke zvýšení nezaměstnanosti, protože se zaměstnavatelům nevyplatí tyto lidi platit a investují raději do strojů. Vliv je nicméně velmi zanedbatelný.
- Byly tyto informace užitečné?
- AnoNe
Minimální mzda a plat, Zaměstnanost
Opatrný optimismus občanů – Ministry of the interior of the Czech Republic
Z posledního průzkumu vyplývá, že vzrůstá mírný optimismus občanů ve státech EU a přibývá názorů, že vrchol finanční a hospodářské krize je již překonán. Některé její dopady, spojené zvláště s vysokou mírou nezaměstnanosti, však zřejmě ještě porostou.
Zatímco před rokem zastávala názor, že vrchol krize v oblasti zaměstnanosti je již překonán, necelá třetina občanů, před koncem minulého roku o tom bylo přesvědčeno již 38 procent respondentů.
Současně se však silnější polovina občanů (54 %) domnívala, že nejhorší období v zaměstnanosti je teprve čeká. V této souvislosti je nutno poznamenat, že nejvyšší míra nezaměstnanosti se dostavuje většinou s dvouletým zpožděním za vrcholem ekonomické krize.
V názorech občanů jednotlivých států Unie jsou značné rozdíly. Nejvíce pozitivní posun zaznamenali ve Švédsku a Estonsku. Ve třech státech (Švédsko, Dánsko a Nizozemsko) je více než polovina občanů přesvědčena, že nejhorší období v zaměstnanosti je již minulostí.
Jediným z členských států, kde převládl názor, že ve srovnání se situací před rokem dosáhla krize v této oblasti vrcholu, je Kypr.
Na prvním místě je nezaměstnanost
Za největší problém, se kterým se musí v současnosti potýkat vláda v jejich zemi, označila více než polovina dotazovaných (51 %) nezaměstnanost. Je to o dvě procenta více než v předcházejícím průzkumu.
Z 27 členských států Evropské unie uvedli nezaměstnanost jako společenský problém číslo jedna občané v devatenácti státech. Největší obavy z nezaměstnanosti projevili obyvatelé Estonska, Španělska, Lotyšska, Litvy a Slovenska.
Jde o státy, v nichž míra nezaměstnanosti dosahuje nejvyšší úrovně. V České republice považuje nezaměstnanost za největší problém polovina občanů.
Druhé místo mezi problémy zaujímá podle občanů Evropské unie ekonomická krize samotná. V odpovědích ji uvedli tři z pěti dotázaných (40 %), občané šesti států – Řecka (60 %), České republiky (53 %) a rovněž Rumunska, Bulharska, Nizozemska a Kypru – však tento jev považují za největší problém.
Třetím největším problémem jsou podle občanů Unie kriminalita a inflace – oba fenomény zmínila téměř pětina respondentů. Kriminalitu dávají mezi problémy do popředí Dánové (39 %), dále se často objevila v odpovědích Kypřanů, Britů a Bulharů. Inflace je považována za největší hrozbu občany Malty (41 %), pro Rumuny představuje druhý největší problém.
Páté místo mezi problémy obsadil zdravotnický systém. Relativně nejvíce potíží činí zdravotnictví ve Finsku, tamní občané ho uváděli na druhém místě po nezaměstnanosti. O něco menší obavy mají občané Unie z imigrace (9 %) a penzijního systému (9 %).
Imigrace trápí nejvíce občany Malty (34 %), kdežto otázek spojených s reformou penzijního systému se obávají nejvíce Nizozemci.
Mezi významnými problémy, kterým musí vlády členských států čelit, uváděli respondenti daně, školský a vzdělávací systém, otázky bydlení, terorismu, životního prostředí, energetiky a obrany.
Průzkum potvrdil, že značné rozdíly mezi státy přetrvávají. Jako příklad lze uvést názory na životní prostředí. Každý pátý občan ve Švédsku považuje životní prostředí za vážný problém, se kterým se stát musí potýkat; v Dánsku zastává tento názor šestnáct procent populace.
I když z geografického hlediska nejsou pobaltské státy Lotyšsko, Litva a Estonsko od severských států příliš vzdáleny, přesto občané v Lotyšku životní prostředí nepovažují za problematické.
Mezi obyvateli Litvy a Estonska pak přikládá životnímu prostředí význam pouhé jedno procento dotazovaných.
Nejhorší za námi?
Poprvé od prosince 2007 vyzněly koncem loňského roku názory občanů na krátkodobý ekonomický vývoj mírně optimisticky. Třetina občanů Unie (o šest procent více než před rokem) věří, že hospodářská situace se během roku zlepší.
Takřka dva z pěti respondentů (38 %) zastávají názor, že se ekonomická situace v Unii nezmění, necelá třetina (28 %) zůstává pesimistická a očekává spíše zhoršení situace. O něco méně optimisticky nahlížejí občané ekonomickou situaci ve světě, ještě s menším nadšením očekávají hospodářský vývoj ve svém státě. Nejčernější vyhlídky spojují se zaměstnaností.
Přibližně pětina (22 %) očekává, že se situace v jejich státě během dvanácti měsíců zlepší, třetina nepředpokládá žádnou změnu a dva z pěti dotázaných (40 %) se domnívají, že dojde ke zhoršení situace. Průzkum ukázal, že největšími pesimisty jsou občané Malty a Kypru.
Ve všech ostatních státech totiž občané zastávají názor, že se evropská i světová ekonomika bude vyvíjet pozitivně. Největšími optimisty jsou Nizozemci, Řekové a Estonci, předpokládají pozitivní vývoj u všech čtyř ukazatelů (ekonomická situace v Evropské unii, ve světě, ekonomická situace a zaměstnanost v domovském státě).
Češi očekávají letos pozitivní vývoj jak ekonomiky Evropské unie, tak celosvětového hospodářství. Očekávání českých občanů ve vztahu k ekonomickému vývoji České republiky a zaměstnanosti však byla před koncem minulého roku pesimističtější než na jeho začátku.
Kdo čelí krizi nejúčinněji?
Součástí průzkumu byl dotaz, kdo má největší šanci úspěšně se vyrovnávat s dopady finanční a ekonomické krize. Po celý loňský rok vkládali občané největší důvěru do Evropské unie. Názor zastávalo 22 % respondentů, kdežto necelá pětina (19 %) věří ve schopnosti národních vlád.
Třetí místo, pokud jde o důvěru v opatření proti hospodářské krizi, obsadila v průzkumu skupina zemí G 20 (18 %). Občané devíti členských států uvedli na prvním místě jako nejúčinnější nástroj pro boj s krizí Evropskou unii.
Nejvíce na ni spoléhají občané Řecka (44 %), nejméně obyvatelé Velké Británie. Také víra ve schopnosti národních vlád se mezi jednotlivými státy velmi liší.
Na Maltě má národní vláda důvěru takřka dvou z pěti dotázaných (39 %), kdežto v České republice zastává názor, že národní vláda je nejkompetentnější orgán pro boj s krizí, pouze šest procent občanů.
Část dotazů se týkala také globalizace. Občané se především vyjadřovali k otázce, zda má Evropská unie dost nástrojů a prostředků k tomu, aby mohla bránit svoje ekonomické zájmy v prostředí globální ekonomiky. Více než tři z pěti občanů (61 %) věří, že Unie je dostatečně silná, aby svoje zájmy ubránila.
Ve srovnání s předcházejícím průzkumem však podíl občanů zastávajících takový názor mírně poklesl. Ve všech členských státech průzkum naznačil, že největší část občanů věří ve schopnost Unie uchránit své ekonomické zájmy a pozice.
Nejvyšší důvěře se těší Evropská unie na Slovensku (74 %), v Řecku (70 %) a v Dánsku (69 %); na druhé straně nejméně jsou o jejích schopnostech přesvědčeni Irové (47 %) a Britové (52 %).
Průzkum Eurobarometru obsahoval i dotazy k reformě finančního systému Evropské unie. Ukázalo se, že občané ji považují za nezbytnou, zvláště proto, aby se předešlo opakování finanční krize. Liší se však v názorech, jak toho dosáhnout.
Více než čtvrtina respondentů (26 %) uvedla jako hlavní prioritu reformy finančního systému dohled a kontrolu nad finančními trhy a institucemi. Stejně velký počet účastníků průzkumu řadí k prioritám transparentnost výhod (benefitů), nákladů a rizik na finančních trzích.
Necelá čtvrtina dotazovaných uvedla odpovědnost finančních manažerů, včetně přiměřenosti jejich odměn. Dalších třináct procent občanů vidí prioritu ve vládních zárukách u soukromých vkladů jednotlivců.
Jak podpořit ekonomický růst?
Jedna z otázek průzkumu se ptala na způsob, jímž by se měl v jednotlivých státech obnovit udržitelný ekonomický růst. Otázku doprovázelo upozornění na potenciální negativní dopady tohoto růstu na životní prostředí. Celkem 47 % občanů preferuje ekonomický růst i za cenu toho, že ovlivní životní prostředí.
Jen nepatrně větší skupina (48 %) takový názor nesdílí, každý dvacátý z respondentů se nebyl k danému problému schopen vyjádřit. Na danou otázku panují mezi členskými státy značné rozdíly v názorech. Ve třinácti státech neupřednostňují občané ekonomický růst, pokud by to mělo být na úkor kvality životního prostředí.
S tímto názorem stojí nejvíce v popředí občané skandinávských států, Nizozemci, Kypřané a Rakušané. Občané čtrnácti zbývajících zemí zastávají většinou opačný názor. Dávají přednost hospodářskému růstu i za cenu jeho potenciálních negativních dopadů na životní prostředí.
Takový názor nejvíce zastávají občané Maďarska, Irska a Rumunska.
I když jsou názory Evropanů na slučitelnost udržitelného ekonomického růstu a jeho dopadů na životní prostředí dost vyhraněné, neznamená to, že by se tyto dva elementy musely vylučovat. Na otázku, které aspekty jsou pro pozitivní hospodářský vývoj nejdůležitější, uváděli občané Evropské unie na druhém místě nejčastěji podporu ekologicky nezávadné produkce a služeb (30 %).
V odpovědích zdůrazňovali, že hospodářskému růstu nejvíce napomůže povzbuzení výzkumu a inovací v průmyslu (31 %). O něco méně občanů (27 %) upřednostňovalo podporu zemědělství, čtvrtina byla pro povzbuzení soukromého podnikání. Zajímavé je také zjištění, že pro podporu zemědělství se vyslovovali především občané nových členských států, především Rumuni, Maďaři a Estonci.
Takřka pětina občanů (19 %) vidí jako faktor posílení udržitelného ekonomického růstu adekvátní oceňování nových myšlenek a tvůrčích postupů.
Stejný počet respondentů se vyslovil pro posílení práv spotřebitele a kontrolu přílivu migrantů v souladu s potřebami evropské ekonomiky.
Podle očekávání se každý sedmý z respondentů (16 %) vyslovil pro investování do nových informačních a komunikačních technologií.
Text Jiří Zukal