Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují

Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují

Breathariánství je způsob života, kdy nemusíte přijímat žádné potraviny. Na jídle jste nezávislí, žijete z prány a ze Světla, proto „pránická výživa“ nebo „pránická strava„. Pro vědu je podstata tohoto fenoménu nepochopitelná a tudíž nepřijatelná. Je však mezi námi spousta lidí, kteří se snaží dokázat, že takovýto způsob života je možný a že se jedná o jedinečnou realitu.

Pránická výživa je fenomén známý již po tisíce let. Dříve však tento přístup k životu byl výsadou pouze pár jogínů, v dnešní době se ale dostává stále více do popředí zájmu.

Jednoduchý návod, jak na to, neexistuje. Je to dlouhá a vlastně nikdy nekončící cesta vlastního vývoje a sebezdokonalování.

Hlavními výhodami breathariánství je jakési celkové zjednodušení, nebo lépe řečeno zprůhlednění života člověka, duchovní povznesení jedince až proniknutí do podstaty Vesmíru, zbavení se nemocí, získání více času, jasnějšího myšlení a podpora intuice. Základní učebnicí pro každého, kdo chce přejít na pránickou výživu, je kniha Životní styl bez jídla Joachima M. Werdina. Propagátorem breathariánství v České republice je francouz Henri Monfort a dlouhodobý „půstař“ Pavel Mácha.

Bez dlouhodobě trénovaného poctivého půstu a zásadní změny myšlení se k breathariánství ale nikdo zřejmě nedostane. Je to složitá cesta, ale i dle mínění propagátorů breathariánství velká naděje pro mírumilovný život lidstva.

Vitariánská strava

V rámci přechodu k breathariánství se, co se stravy samotné týká, doporučuje nejprve přechod na vitariánskou stravu. Vitariánství je českým názvem pro raw vegan – stravovací směr, který upřednostňuje syrovou veganskou stravu bez tepelné úpravy.

Základem jídla a pokrmů je pak syrové ovoce, syrová zelenina, ořechoviny, semena, klíčky a také panenský olivový olej. Ze stravy je kompletně vyloučeno maso, mléčné výrobky, mléko, veškeré obiloviny, krom některých výjimek i luštěniny, med a rafinované cukry.

Důvody přechodu na vitariánskou stravu mohou být různé. Jedním z takovýchto důvodů je například snaha o návrat k přírodě a k přirozenému bytí. Zdravotní obtíže mohou být z velké části způsobeny naším civilizačním způsobem života, který je člověku nepřirozený.

Úpravou stravovacích návyků se tito lidé tedy snaží o návrat k přirozenému řádu danému nám přírodou.

Potraviny se neupravují a konzumují se v takové formě, v jaké k nám z přírody přišly. Zahřátím potravin na vyšší teploty se navíc ničí enzymy, které potraviny přirozeně obsahují.

Tyto enzymy jsou v potravinách běžně přítomny a umožňují nám snadné trávení potravin, pokud je tepelnou úpravou potravy zbavíme, pak je tělo nuceno si je vytvářet samo, čímž dochází k zatěžování organismu.

Vitariáni důvěřují schopnostem našeho organismu rozhodovat se o svých potřebách nejlépe a neřídí se tedy žádnými tabulkami nebo pravidly.

Prvním krokem při přechodu na změnu stravy je detoxikace organismu. Tato detoxikace se může projevovat ale i nepříjemnými stavy, celkovou slabostí, vyrážkami, točením hlavy, bolestmi hlavy i depresemi.

Největším úskalím při přechodu na vitariánskou stravu je psychická závislost na tepelně upraveném jídle. Jedná se o naše zažité zvyky, obvykle je obtížné zbavit se závislosti na pečivu.

Je vhodné proto přechod nečinit ze dne na den, ale nechat tělo pomalu si na nové zvyklosti přejít.

Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují

Breathariánství

Breathariánství neboli bretharianismus je směr založený na tvrzení, že lidé nepotřebují k životu jídlo (dle některých názorů ani pití). Podle tohoto učení se lidé mohou živit výhradně pránou či slunečním zářením.

Obdobný směr se vyskytuje v rámci křesťanství, dle tzv. inedie není třeba jíst ani pít nic jiného než eucharistii.

Lidem, kteří žijí nezávisle na jídle se říká breathariáni, solariáni, wateriáni nebo pranariáni. Obvykle přecházejí nejprve na vegetariánskou stravu, poté na vitariánství a liquidariánství, což je přijímání pouze zeleninových a ovocných šťáv.

Už jenom vyloučením vařené stravy dojde k rozběhnutí samočistícího mechanismu v těle. Organismus se detoxikuje od škodlivých látek a toxinů, kterými se tělo po celá léta zanášelo.

Takovýto přechod nebývá pro mnoho lidí právě snadný, jsme velmi zvyklí na náš zaběhlý způsob stravování, takováto strava je však mrtvá, bez energie.

Breathariáni jsou přesvědčeni o tom, že fyzickou stravu ke svému žití přijímat nepotřebují, stačí jim vesmírná energie – prána a energie slunce, země a přírody.

Narozdíl od konzumentů fyzické potravy se známí breathariáni obvykle těší plnému zdraví a cítí i spokojenost se svým životem. Jejich duševní síly se navíc znásobují a rozšiřuje se jim vědomí a hranice vnímání.

Breathariánství ale není jen o „jídle“, jde o celkovou změnu lidské osobnosti, nazírání na svět, zbavení se závislostí a tím získání netušené svobody.

Breathariánem se může stát každý. Přechodu na pránickovou výživu předchází obvykle dvouletá příprava a celý cyklus přechodu je zakončen cyklem 21 dní, během kterých se člověk vzdá fyzického jídla a buňky svého těla „přesvědčí“ o tom, že jídlo nepotřebuje, je k tomu však zapotřebí dodržet některé podmínky. Pokud by podmínky nebyly dodrženy, může člověk i zemřít.

Úspěšný přímý přechod bez přípravných fází na tento způsob života není sice nemožný, ale je málo pravděpodobný.

Jedním z problémů, které dosažení stavu plného breathariánství brání, nemusí být ani tak hlad nebo neschopnost žít bez potravy, ale senzorická chuťová deprivace.

Zejména pro lidi, kteří mají velmi dobře vyvinutou chuť, je toto obtížné.

Z tohoto pohledu se jeví jako příhodná cesta semibrethariánství nebo semipranariánství, kdy je malé množství potravy přijímáno kvůli chuťovým vjemům a ne kvůli příjmu energie.

Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebujíCo je to vlastně prána?

Prána je sanskrtské slovo a znamená dech. Kořen slova -prá- vystihuje postatu proudění nebo plnění. Dle hinduismu je prána obsahem všeho a představuje všechny proudy vitálních energií. Energie proudí tělem člověka a ovlivňují psychiku i fyzický stav těla.

Prána tedy představuje jakousi základní životní energii, kterou potřebuje ke svému fungování každý živý organismus. Prána je životní síla, která proniká vším a je ve všem, může být jak dynamická, tak i statická.

Člověk ji získává dechem, potravou, vzduchem, sluncem a jinými způsoby.

Život bez potravy – pravda nebo podvod?

Brethariánství je spojeno s velmi pokročilou technikou způsobu hospodaření s životní energií člověka. Lidé, kteří ke svému životu nepotřebují jídlo tvrdí, že žijí z prány nebo ze slunce.

Brethariánství bylo v minulosti výsadou a výsledkem duchovní praxe východních asketů, avšak v dnešní době je poměrně populární naukou a o praxi tohoto životního přístupu se zajímají dnes lidé na všech kontinentech.

Zároveň se ale breathariánství stává také terčem kritiky a skeptických náhledů na možnosti takového fungování člověka po delší dobu bez pevné stravy.

Současné vědecké teorie z oblasti výživy a výživových směrů mají jednoznačně za to, že tito lidé by při delším praktikování takovéhoto stylu života museli zemřít hlady nebo dehydratací. Lidé, kteří se považují za breathariány navíc málokdy praktikují tyto techniky pod lékařským nebo jiným dohledem, proto důkazy o jejich dodržování života bez stravy prakticky chybí.

Z čistě vedeckého pohledu jakýkoliv dlouhotrvající půst vede k vyhladovění organismu, dehydrataci a následné smrti. Tělu začnou chybět uhlovodany, tuky a proteiny, které jsou jedinými energetickými zdroji našeho těla. Ačkoliv se již někteří breathariáni podrobili lékařským testům, tyto výsledky nebyly pro vědu nijak přesvědčivé.

Existuje však několik možných vysvětlení toho, jak je možné, že si tělo vystačí bez jídla. Jedním z nich je předpoklad, že tělo se adaptuje a sníží svoji potřebu přijímaných kalorií.

Dle tohoto možného vysvětlení by se vlastně jednalo o proces podobný, jako nastává u hibernujících a přezimujících zvířat. Předpokládá se, že tělo se po cca 30 dnech půstu adaptuje a dojde k zpomalení metabolismu a tělesné potřeby člověka se tak redukují na minimum a pocit hladu není přítomen.

Dalším možným vysvětlením života bez potravy je přijímání životní energie z kosmických zdrojů. Za tyto zdroje se považuje slunce, země, voda, rostliny, zvířata i jiné lidské bytosti. Z těchto všech zdrojů jsou těmi nejsilnějšími právě slunce a vzduch.

Podobně, jako je růst rostlin závislý na fotosyntéze, tím pádem i na slunci, tak u přijímání energie ze slunce lidmi dochází zřejmě k něčemu podobnému. Je dosti možné, že i lidská aura hraje v tomto procesu příjímání nějakou roli v přísunu takovéto energie do těla člověka.

Dalšími možnými vysvětleními může být i odlišná genetická dispozice člověka nebo natolik efektivní zužitkování energie a její recyklace v těle, že potřeba potravy je skutečně významně snížena.

Skutečně chcete smazat komentář?

Kam dál:

  • Alternativní životní styl – co vlastně zahrnuje?

Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují Měsíc putuje ve znamení Střelce, je v ubývající fázi. Plánujte, obchodujte, investujte, cestujte, kontaktujte staré přátele. Dopřejte si masáž nohou,… více o tomto dni Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují Měsíc putuje ve znamení Střelce, je v ubývající fázi. Plánujte, obchodujte, investujte, cestujte, kontaktujte staré přátele. Dopřejte si masáž nohou,… více o tomto dni Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují Měsíc putuje znamením Kozoroha a je v ubývající fázi. Kozoroh má vliv na pleť, ale působí také na kolena, kyčle a klouby. Nepodnikejte dnes dlouhé… více o tomto dni Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují Měsíc putuje znamením Kozoroha a je v ubývající fázi. Kozoroh má vliv na pleť, ale působí také na kolena, kyčle a klouby. Nepodnikejte dnes dlouhé… více o tomto dni Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují Měsíc putuje ve znamení Vodnáře a je v ubývající fázi. Vodnář působí na lýtka, kotníky a žíly. Nezatěžujte nohy dlouhým chozením a stáním. Vhodný den… více o tomto dni Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují Měsíc putuje ve znamení Vodnáře a je v ubývající fázi. Vodnář působí na lýtka, kotníky a žíly. Nezatěžujte nohy dlouhým chozením a stáním. Vhodný den… více o tomto dni Breathariáni prý jídlo k životu nepotřebují Měsíc putuje znamením Ryb, je v ubývající fázi. Ryby mají vliv na chodidla a prsty u nohou. Udělejte si čas na jejich koupel a masáž. Věnujte se… více o tomto dni
Taky míváte úplně nejvíc blbý dny, kdy se všechno sere v pravidelnejch intervalech? Zrovna dneska při venčení v lese jsem myslela, že vylítnu z kůže… Vlastně mi to celý přišlo, jako by to bylo snad naplánovaný, bo co. Mi neřikej, že žádnej osud neexistuje! To náhody podle mě nejsou…

Budete mít zájem:  Patizon je druhem dýně, má ale příjemnější chuť

Breatharianismus – Wikipedie

Neutralita tohoto článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Neodstraňujte, prosíme, tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Breatharianismus nebo také inedia (anglicky breathe = dýchati, latinsky inedia = půst) je názorový směr, podle kterého není pro lidský život nutné jíst a v některých případech ani pít.[1][2] Podle breatharianismu, který vychází z tradičního indického lékařství Ájurvédy, mají lidé schopnost přežívat pouze z prány, či podle jiných odnoží ze slunečního záření.

[3] Pojem inedia označuje tento směr v křesťanství, říká, že není třeba jíst a pít nic jiného než eucharistii.

Vědecká komunita považuje breatharianismus za pseudovědu odporující poznatkům biologie, chemie a fyziky.[4] Byly zdokumentovány případy přívrženců těchto praktik, kteří na následky hladovění či dehydratace zemřeli.[5][6]

Představitelé

První osobou, která by se dala zařadit k tomuto směru, byla Terezie Neumannová (1898–1962) z bavorské vesnice Konnersreuthu. Od roku 1923 až do své smrti v roce 1962 údajně nejedla Terezie Neumannová nic jiného než eucharistii, a od roku 1926 až do své smrti nepila žádnou vodu.

Výraznou představitelkou je Australanka známá jako Jasmuheen, vlastním jménem Ellen Greveová. Tvrdí, že získává veškeré potřebné živiny z prány, Božího světla, univerzální životní síly. V její knize Living on light, se doporučuje 21 denní program, který zastaví stárnutí a umožní dosáhnout nesmrtelnosti.

Breathariáni existují i v USA, kde dokonce existuje i Breathariánský institut, který vede Wiley Brooks.

Skeptické hodnocení breatharianismu

Na krátkodobý půst jsou mezi lékaři názory rozdílné, představy o vyčištění těla od „strusky“, jedovatých látek půstem ze střeva nebo o zlepšení imunity nebyly prokázány, ale jako motivační úvod do redukčních metod u obézních se půst doporučuje [zdroj?].

Dlouhodobý půst může tělo jen poškodit a představy breathariánů o možnosti existovat bez potravy a pití jsou nebezpečným nesmyslem, jak ukazují případy úmrtí (podle informace francouzského breathariána Henriho Monforta se jednalo o zemřelé, kteří při nalezení jejich ostatků měli při sobě literaturu zabývající se brethariánstvím – jejich smrt nebyla zapříčiněna praktikováním brethariánství). U Greveové ostatně novináři našli plnou spíž jídla. Breatharianismus je jen výnosné šarlatánství, protože naivita lidí je nezměrná a vždy se najdou lidé, kteří kupují knihy a platí drahé kurzy breathariánských guruů. Dýchání lze v oblasti pseudomedicíny využít i jiným způsobem, jak ukazuje „dýchání léčebné“ a také holotropní dýchání českého autora Stanislava Grofa.

Reference

  1. ↑ HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Can humans survive on air alone?. HowStuffWorks [online]. 2007-07-10 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Breathariáni | 12. 4. 2012. Britské listy [online]. 2012-04-12 [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Can humans survive on air alone?. HowStuffWorks [online]. 2007-07-10 [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ BBC News | Scotland | Woman 'starved herself to death'. news.bbc.co.uk [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 
  6. ↑ Three deaths linked to 'living on air' cult. www.culteducation.com [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Breatharianismus&oldid=19333966“

Monika Kunovská: „Fyzickou stravu k životu nepotřebuji!“

Všichni do jednoho jsme jistě přesvědčeni, že bez jídla bychom nepřežili a považujeme je za nezbytnou součást našeho života. Monika Kunovská (50) je ovšem jiného názoru a tvrdí, že životní energii lze získávat jinak než z jídla…

Všichni do jednoho jsme jistě přesvědčeni, že bez jídla bychom nepřežili a považujeme je za nezbytnou součást našeho života. Monika Kunovská (50) je ovšem jiného názoru a tvrdí, že životní energii lze získávat jinak než z jídla…

Na první pohled by se mohlo zdá, že projektová manažerka z Prahy Monika Kunovská (50) se nijak zvlášť od ostatních lidí neodlišuje. Jak je ale známo, první pohled je často velmi klamavý, a to i v jejím případě.

Monika Kunovská totiž tvrdí, že vůbec nic nejí! Za poslední roky přešla na tzv. pránickou stravu a životní energii získává jinak než z jídla. Jak její život a jídelníček tedy vypadá? O tom si s námi popovídala.

Moniko, vysvětlete nám, v čem breathariánství neboli prána, kterou praktikujete, spočívá?Pránická strava je založena na příjmu energie přímo z prostředí kolem nás – ze slunce, ze vzduchu, vody, z jakéhokoli pohybu, ze světel, jelikož není nutné absolvovat proces přijímání potravy, trávení. Samotné trávení dle nás, vyznavačů prány, odebírá tělu velké množství energie, které přijme prostřednictvím jídla. Hodně mi při jejím příjmu pomáhá cvičení čchi-kungu, díky kterému jsem se naučila vědomě vést energii a také vědomě tuto energii ve velmi krátké době do organismu doplnit.

Kdy jste na na tuto stravu přešla?Na pránickou stravu jsem plně přešla na začátku tohoto roku.

Od roku 2012 jsem začala snižovat příjem fyzické stravy a plynule  zvyšovala procento příjmu pránické stravy. Při přechodu se postupně detoxikoval můj organismus a přirozeně mi přestávalo chutnat normální jídlo.

Během procesu jsem se snažila vnímat potřeby těla tak, aby vše bylo plynulé bez jakýchkoli nepříjemných pocitů.

Jaký důvod vás k přechodu vedl?Během meditací, které jsem samozřejmě před přechodem na pránickou stravu praktikovala, jsem velmi silně cítila tok energie a chtěla se o tom dozvědět více.

Toto téma mne začalo zajímat v roce 2011, kdy jsem se zúčastnila přednášek předních světových vyznavatelů prány. Vnímala jsem, že jejich informace jsou pro mne důležité a dávaly mi smysl. Již dlouhodobě jsem byla vegetariánka a v roce 2012 přešla na tzv. raw food.

Ale stále jsem byla na jídle závislá, což mi nevyhovovalo. Nikdy jsem nebyla velký jedlík a jedla více méně nepravidelně. 

Jak tedy vypadá váš denní jídelníček?V podstatě pouze piji – vodu, čaje, kávu s trochou mléka. Stále jsem ještě na začátku. Někdy si o víkendu ochutnám, když manžel uvaří něco nového, ale maximálně lžíci. Asi to podstatné je, že nemám pocit fyzického hladu, takže nemám potřebu jíst. Když vařím nebo nakupuji pro rodinu, uvědomuji si, že mne fyzická strava již vůbec neláká.

Pokud nám říkáte čistou pravdu, nebojíte se, že vynechání fyzické stravy bude mít jednou následky a poškodí vaše zdraví?Nebojím, pokud by mi příjem prány nefungoval, projevilo by se to okamžitě na úbytku váhy a také energie, což se neděje.

Od okamžiku, kdy jsem začala na tuto stravu přecházet, jsem měla více a více energie, a naopak jsem hledala v životě nové podněty. Vstávám každý den kolem 4.

hodiny a mám ráno více času na meditace a cvičení čchi-kungu a běh, který je pro mne nedílnou součástí života – týdně naběhám kolem 50 km.

Moniko, jak na vás reaguje okolí?Je to velmi různé, většinou pozitivně a jsem mile překvapena zájmem, který vznikl. Samozřejmě jsou lidé, kteří mi nevěří a vyjadřují se velmi negativně. Velmi vtipné situace vznikají v restauraci, když mne někdo pozve na oběd a já si dávám pouze čaj nebo kávu, ale moji blízcí si již po těch několika letech zvykli.

Nezlobte se, ale jistě nejen já vás zkrátka považuji za blázna…Tak pak to považuji za poklonu! Vždyť právě blázni patří mezi nejšťastnější lidi (smích).

Děkujeme za rozhovor!

Čtěte také:

  • Prána: Dokážete žít pouze ze vzduchu?

Muž, který nejí, nepije a pracuje u toho na stavbě. Český breatharián tvrdí, že žije jen z volné energie

Pan Petr Tichý působí jako milý, hodný a nenápadný muž. Přesto najdeme na YouTube skoro šest hodin – přesně 352 minut videí, v nichž propaguje léčitelský blud, který už zabil několik lidí. Takzvané breathariánství. Nejedení a výživu pránou, tedy volnou energií.

Breathariánství – strava pránou – je koncept, při němž jeho hlasatelé propagují trvalé hladovění. Osoba živící se pránou nepotřebuje dle tohoto nesmyslu žádné jídlo, a přesto funguje. Z fyzikálního hlediska by tedy breatharián musel splňovat kritéria perpetua mobile. 

S panem Tichým se scházíme v restauraci. Ví, kvůli čemu. Má nám povídat, jak je breatharián a nic nejí. A jaké jsou s tím spojené výhody a požitky.

Číšník je u nás takřka okamžitě a pan Tichý na otázku, co si dá, bez váhání odpoví: „Kávu s mlékem!“ Pak si ale uvědomí, že nám vlastně přišel povídat, jak nic nejí, a že kdyby při tom popíjel mléčko, tak by se nejspíše trochu znevěrohodnil. Takže objednávku změní a to kafe si dá bez mléka. Konzumaci kávy koncept breathariánství připouští.

Již tato počáteční zkušenost by mi dala možnost – kdybych tu byl soukromě – poslat pana Tichého i s breathariánstvím do háje jako lháře, navíc lháře nešikovného. Byli jsme ale na reportáži a oslnivý vstup sliboval dobrou zábavu. Tak jsme vytrvali a naslouchali výkladu…

Sto gramů arašídů na dva dny

„Člověk se dokáže napojit na jinou energii, než která pochází z jídla. Je to univerzální volná energie, na kterou se dokážou napojit někteří lidé a dokážou z ní slušně fungovat. Já nemusím chodit do restaurací, nemusím nakupovat, nemusím vařit, nemusím shánět tekutiny.

Nechávám si v chodu žaludek, takže si obden dávám sto gramů neloupaných arašídů. Když je ale nebudu měsíc mít, nic se nestane, to si jen dělám hezkou chvilku. Na stolici chodím dvakrát týdně. Když jedu na dovolenou, tak si je s sebou neberu. Piju dvě až tři kávy denně, abych se ten den měl na co těšit.

Jinak tekutiny nepotřebuju, vodu nepřijímám. Dostává se do mě v podobě prány.“

Proč byli v koncentrácích všichni hubení? ptám se ryze prakticky. Protože nevěděli, jak se přesměrovat na jinou energii. Byli hladoví, ve strachu, byli na tom psychicky špatně.

Člověk nemůže přejít na pránu v nepohodě. Nesmí strádat, musí být vyrovnaný, musí mít určitou duchovní úroveň. A ne každému to jde. Je to dar, napojit se na tuto energii.

Ale základ jsou informace – většina lidí o tom nikdy neslyšela a neví o tom.

Takže nakonec panu Ti­chému nabídnu, že ho zavřu na čtvrt roku do sklepa nebo do věže, aby to bylo kontrolovatelné, on se tam bude živit jen pránou, a když za čtvrt roku vyleze živej, dám mu milión. Je bez práce, má hypotéku… Jenže pan Tichý jednoznačně odmítne. Tak nabídnu dvě mega. Odmítne i poté. 

Budete mít zájem:  Priznaky Otresu Mozku U Deti?

Část rozhovoru najdete ve videu v úvodu článku. Celou reportáž v Reflexu č. 8, který vychází ve čtvrtek 21. února 2019

Reflex 08/2019 • Foto Archív

Nepotřebuji jíst, energii nadýchám, říká breathariánka Monika Kunovská

Monika věří, že se vydala správnou cestou, i když po ní musí jít bez manžela, se kterým se po deseti letech rozešli. S budoucností si hlavu neláme. Tvrdí, že všechno k ní přichází samo a v pravý čas.

Pokud si tělo řekne, začne zase klidně jíst, ale momentálně se cítí svobodná a spokojená právě takhle. Několikrát týdně si jde zaběhat, hraje golf, vesluje, chodí plavat a věnuje se antigravity józe. Člověk se až diví, kde vůbec může brát tolik energie.

Co je to pránická strava?

Je to v podstatě čistá strava v podobě energie. Nepotřebuji fyzickou stravu jako ostatní lidé, stačí mi sednout si do přírody nebo na terasu na sluníčko a energii vlastně nadýchám. Nejen plícemi, ale i kůží. Vnímám, jak do mě energie plyne.

Jídlo vám opravdu nechybí? Nemáte na něco chuť?

K jídlu jsem neměla extra vztah nikdy. Už od mala jsem nechtěla moc jíst, protože mi jídlo nedělalo dobře. Pro pránu jsem se ale nerozhodla sama, ona přišla za mnou. Při jedné z meditací jsem začala vnímat, jak prána vtéká do mého těla, a uvědomila jsem si, že už nepotřebuji jíst. Přestala jsem mít hlad.

Věděla jste okamžitě, o co jde? Nevyděsilo vás to?

Ráda experimentuji, abych zjistila, čeho je vlastně fyzické tělo schopné. Věřím, že máme nepředstavitelné možnosti, které nevyužíváme, protože o nich nevíme nebo jsme na ně zapomněli. Už dva roky praktikuji cvičení Zhong Yuan Qigong (čchi­kung), díky kterému vědomě doplňuji pránu. Bez čchi­kungu bych byla schopna přijímat pránu v přírodě, ale ne v každodenním procesu.

Takže jste pocítila pránu a přestala ze dne na den jíst?

Tři roky jsem byla vegetariánkou, pak jsem přešla na vitariánství, což je syrová strava, a tak půl roku na to přišla pránická strava. I na tu jsem přecházela postupně.

Pozvolna jsem snižovala příjem fyzické stravy a s tím šel ruku v ruce i pokles přijímaných kalorií. Tento proces trval dva a půl roku a na přelomu tohoto roku jsem přešla úplně.

Už přes půl roku nepotřebuji fyzickou stravu k tomu, abych doplnila energii.

A co pitný režim?

Každé ráno začínám horkou vodou, během dne piju nejčastěji studenou vodu, bylinkový nebo zelený čaj. Černý čaj a káva mi nedělají moc dobře. Občas se mi zasteskne i po skleničce vína, tak si ji dopřeju, ale musím rozumně – třeba půl deci. Když si chci dát víc, tak si k tomu musím dát kostičku sýra, mé maximum je deci a půl. Tvrdý alkohol nepiju vůbec.

Omlouvám se, ale musím se zeptat. Jak probíhá vylučování?

Neprobíhá, protože nejím.

Celý rozhovor s breathariánkou Monikou Kunovskou o tom, jaké to je, být živa jen z prány, co tomu musí předcházet a jestli si to může dovolit opravdu každý, naleznete v nejnovějším čísle  časopisu OK! Magazine.

Vědci chtějí přijít na podstatu breathariánství

Ačkoliv moderní věda zaznamenala důkazy mimořádných lidských schopností, jakými jsou telepatie, vzdálené zobrazování a předtuchy, zkoumání breathariánství se věnovalo jen málo prací. Některé brilantní mozky však věří, že je žít bez jídla je možné, například Nikola Tesla. V roce 1901 předložil následující argument:

Myslím, že vývoj života nutně povede k formě existence, která bude možná bez výživy a nebude svazována jejími omezeními. Proč by živé stvoření nemohlo být schopné získávat veškerou energii potřebnou k výkonu životních funkcí z prostředí, místo aby ji složitým procesem přeměny chemických vazeb získávalo konzumací potravy.“

Díky znalostem moderní biologie zní oproštění se od jídla beznadějně a nereálně. Historie vědy nám však mnohokrát ukázala, že nemožné se v okamžiku může stát možným. Skvělým příkladem je nedávný objev skutečnosti, že člověk může ovlivnit svůj autonomní imunitní systém silou vlastní mysli.

Pojďme se podívat na to, co se stane, když vědci vyšetří lidi, kteří tvrdí, že nepřijímají potravu.

Breathariánství

Vědci zkoumali Čchi-kung praktiku Bigu a další čchi-kung praktiky (včetně oproštění se od příjmu potravy) a jejich výzkum přinesl některé zajímavé výsledky.

Studie publikovaná v časopise America Journal of Chinese Medicine, do něhož jsme nahlédli v knihovně US National Library of Medicine, prokázal, že žena se zvláštními schopnostmi byla a dosud je schopná urychlit klíčení určitých semen pro účely vývoje odolnějších druhů rostlin. Je to jen jeden případ z mnoha – můžete si najít příslušnou studii, více se dočtete zde.

Indické katolické charismatické hnutí také zahrnuje dosažení života bez příjmu potravy. Dean Radin, vedoucí vědecký pracovník na Institute of Noetic Sciences, vysvětluje tento koncept ve své knize: Supernormal: Science, Yoga, and the Evidence for Extraordinary Psychic Abilities. (Nadpřirozeno: Věda, Jóga a důkazy mimořádných duševních schopností):

Důsledkem je, že lidské tělo umí přeměnit okolní energii na výživu a kultivací této schopnosti může člověk pohodlně žít bez jídla a možná i bez pití tak dlouho, jak si přeje. Píše se o tom v Jóga sútrách pod heslem siddi, pada 111.30: oproštění se od hladu a žízně.

To je v příkrém rozporu s poznatky současné medicíny, která stanovila, že lidské tělo může přetrvat asi pět dní bez vody a nanejvýš několik týdnů bez potravy. Pak umírá.

Navzdory velkému množství příkladů z minulosti – lidí, kteří žili bez jídla a někdy i bez pití dlouhá léta, považuje většina výživových specialistů a biochemiků taková prohlášení za naprosto směšná a nereálná a lidi, kteří je činí – aktuálně jsou jich na celém světě desítky až stovky – za vážně duševně choré. Někteří z nich asi duševně choří být mohou, ale všichni?

Bude pokračováno.

zdroj:http://www.justamazingrecipes.com/natural-remedies-for-frozen-shoulder/

studie vlivu na semínka:http://zeniclinic.com/2011/04/dna/

překlad:ScoreV

  • bez
  • breathariáni
  • jídla
  • život

Je opravdu možné nejíst a žít jen z volné energie? Pránici tvrdí, že to jde

Odmala nám říkali, že jíst musíme, protože jinak naše tělo bude strádat a posléze zemře. O výživě těla existuje mnoho vědeckých statí. Za naší neochotou vůbec si připustit, že je možné žít z takzvané volné energie, je proto především strach.

A ještě je tu druhá věc – jídlo se pro nás stalo zdrojem příjemných pocitů a radosti, a tak v dospělosti jíme často hlavně proto, že máme na něco chuť. Jsou mezi námi však i tací, kteří se naladili na příjem volné energie neboli prány, jež je všude kolem nás.

K dispozici je stále a pro všechny a také neustále koluje v našem těle – to je důvod, proč nám svědčí pohyb.

V indické tradici se volné energii říká prána, Polynésané ji nazývají manas, v čínštině je pro ni termín čchi, v Japonsku ki a staroslovanský název zní živa.

Mít to jinak

Janu Tillovou, která bez příjmu tuhé stravy žije už téměř pět let, jsem poprvé viděla v dokumentu režiséra Viliama Poltikoviče nazvaném Žijeme z energie, jsme energie. Po dvou letech od zhlédnutí dokumentu jsem ji navštívila u ní doma v Orlických horách. Před mým příjezdem upekla bábovku, což mi vysvětlila tím, že vaří a peče často, přestože sama nejí.

„Hojně sem jezdí návštěvy. Syn s rodinou, sestra s manželem i jiní, a tak vařím a peču pro ně. Je to přece činnost jako každá jiná. Na zahrádce proto pěstuju mangold, špenát i dýně.

“ Z dýní vyrábí exotickou marmeládu s vínem a ananasem a kromě toho je specialistkou na výrobu bylinkových sirupů a medů, které vaří nejen z pampelišek, ale i z petrklíčů, podbělu, z jehličí a bezu.

„Když tu natáčel Viliam Poltikovič, vyhládlo mu, ale svačinu neměl. Ten den tu ale nic k jídlu nebylo, a tak jsem sáhla po železné rezervě, několika bramborách. A protože bylo jaro, šla jsem do lesa pro speciální druh choroše, který po usmažení chutná jako sýr,“ vysvětluje mi.

A pak mi vypráví svůj příběh. Před patnácti, šestnácti, možná prý sedmnácti lety, čas prý Jana nesleduje, si totiž sáhla na pověstné dno. Lékař jí sdělil, že má rakovinný nádor a operace byla bezodkladná. Jiná doktorka k tomu však dodala, že odoperovat jí mohou cokoli, ale problém, který tuto nemoc způsobuje, operačně odstranit nelze.

„Do té doby jsem žila úplně normálně, čili v podstatě nenormálně, protože náš takzvaně běžný způsob života je devastační. Měla jsem účetní firmu, osm zaměstnanců, pracovala jsem sedm dní v týdnu od rána do večera a pila jeden hrnek turka smrťáka za druhým. Jídlo pro mě bylo hlavně odpočinkem.

K tomu jsem žila životy svých dětí a zůstávala jsem ve vztahu, který mi nevyhovoval.

Když mi doktorka sdělila diagnózu, přijela jsem domů, sbalila si tašku a odstěhovala se do druhého bytu. Tam jsem si řešila svoje problémy a po půlroce byl nález negativní.

Uzdravila jsem se bez operace a strach ze smrti jsem necítila. Nejvíc mi pomohly knihy indického mudrce Osha, díky nimž jsem se napojila sama na sebe – a děti, už dospělé, jsem nechala žít si podle svého.

A pak jsem na sobě pracovala dál a dál.

Budete mít zájem:  Léčba Kvasinkové Infekce U Mužů?

Absolvovala jsem přírodní kúry na očistu celého těla, protože jsem si připadala ucpaná jako odpad u dřezu, a dvakrát jsem držela třicetidenní hladovku. K jídlu se mi vracet nechtělo, ale vnitřně jsem to měla nastavené tak, že je třeba se zase najíst.

A pak jsem na jedné nahrávce slyšela větu Henriho Monforta, která se mnou velmi silně rezonovala. Řekl, že pránici nedrží hladovku, čili půst, ale stravují se jinak. To byl impulz, který mi stačil. Někde v sobě jsem cítila, že jsem dýchavec, tak jsem si to nazvala sama pro sebe.

Slovo pránik jsem ani neznala.“

Výživa odjinud

Bylo to někdy v listopadu, a tak si Jana řekla, že s rodinou ještě stráví Vánoce tradičním způsobem a pak se začne stravovat jinak.

„Po svátcích jsem ještě dojídala jídlo, které zbylo, a naposledy jsem se najedla 11. ledna 2012. Bylo to spontánní a od té doby vše plyne samo.

Nijak to nezkoumám a neanalyzuji, přesto to funguje a nepotřebuji k tomu ani cvičit, ani meditovat, ani nic jiného.“

Nepřekvapilo mě, když Jana ještě dodala, že jídlo jí nic neříkalo už odmala a vždy měla jen pár vybraných jídel. „Moje sestra nesnáší čočkovou polívku, protože to bylo moje oblíbené jídlo, které babička vařila třikrát v týdnu, abych se napapala.

“ Ti, které pránický způsob výživy zajímá, se Jany Tillové často ptají, jestli nějak přeprogramovala svoje buňky, ale na to odpovídá, že nic takového nedělala. Prostě najednou věděla, že energii může přijímat jinak než jídlem.

Podle ní to přišlo samo, v podstatě jako důsledek určitého pochopení.

Jiní se jí pro změnu ptají, kolik ušetřila na jídle, což však zjistí nejlépe sami zapisováním svých výdajů za jídlo.

Jindy je zřejmé, že některé jedince k pránické výživě táhne především jejich touha po výjimečnosti. Jenže jakmile je za tím „já chci“ a člověk na to jde silou, nefunguje to.

Dotyčný zůstává v úrovni hladovění, čili půstu, který je ovšem po nějaké době nutné přerušit a vrátit se k jídlu, jinak tělo umírá.

Důkazem toho, že organismus přešel na jiný způsob výživy, je skutečnost, že člověk neubývá na váze, necítí únavu ani nepotřebuje delší dobu spánku. Ta se naopak zkracuje.

Henri Monfort spí denně údajně zhruba hodinu a půl, Jana asi dvě hodiny. Její tělo necítí únavu, a když doma Jana vyrábí náušnice, náramky a jiné ozdoby, chodívá spát až k ránu, aby si odpočinuly hlavně její oči.

Jak ještě dodala, o tom, že už nikdy nebude jíst, přesvědčená není, ale teď je jí takhle líp.

„Když budu mít na něco chuť, dám si to. Stalo se to zatím jednou, když jsem si v kavárně objednala horkou čokoládu s chilli. Spolknout to ale nešlo a pak jsem si vzpomněla, jak jsem ji kdysi pila s kamarádkou a bylo nám při tom fajn. Podvědomě jsem si to opět chtěla navodit. A co piju? Vodu.

A do teplé vody si dávám pár kapek bylinkového sirupu či medu. Kafíčko jsem si nechala jako společenskou událost, když jsem u stolu s ostatními, ale žádné chutě se po něm už nerozjíždějí.

Strachy ze mě spadly jako těžký balvan a cítím velkou důvěru v to, že je o mě každou chvíli postaráno, jsem pod ochranou a nic mi neschází.“

Jana Tillová ještě vysvětluje, že na práně jsme úplně všichni. „Není to nic mimořádného, jde jenom o to, jak tuto energii přijímáme. I ti, kteří se živí čirou pránou, mají své problémy a potíže, pouze se jinak stravují. A jestli někdo říká, že jsme podvodníci, je to jeho právo a jeho pravda.“

První vlaštovky

Lidé vyživující se jinak než příjmem tuhé potravy tu byli vždycky, ale dnes jich přibývá. Známý je například případ indického jogína Prahlada Janiho, který žije bez jídla a vody od roku 1940. Narodil se v roce 1929, a je mu tedy již více než 87 let. Voda v jeho těle neustále koluje a je zdráv.

Další známý breatharián, člověk vyživující se volnou energií, žije v Izraeli – Ray Maor nedávno prohlásil, že nejí a po delší období nemá ani potřebu pít. Souhlasil s tím, aby ho vědci natáčeli na kameru, přičemž jeden podnikatel se do toho vložil s tím, že když opravdu nebude sedm dní jíst ani pít, věnuje mu sto tisíc dolarů.

A tak se také stalo.

Jana Tillová u nás společně s Robertem Chlebikem zájemcům o tento způsob výživy nabízí týdenní vedení nazvané Týden ku práně. Jeho smyslem je pochopení a postupné prožívání pránického způsobu života. Robert Chlebik absolvoval v roce 2013 takzvaný přechodový proces u již zmiňovaného Henriho Monforta a letos tento proces pomáhal organizovat.

Také se účastnil seminářů s Australankou Jasmuheen a Akahim Salasem z Ekvádoru. Akahi se vyživuje pránicky od roku 2008 i se svou manželkou Camilou Castillo; jejich společnou profesí je tanec a mají spolu dvě malé děti.

Během prvního těhotenství Camila přijala tuhou stravu celkem třikrát, během druhého již ani to, přesto v obou případech porodila zdravé dítě, které poté i kojila.

Dnes manželé pro zájemce pořádají osmidenní procesy přípravy k přechodu na pránickou výživu začínající pouze příjmem ovoce, poté šťáv a následují tři dny bez jídla i bez vody.

Přechod

Henri Monfort nabízí jedenadvacetidenní přechod, každý den začíná šamanským rituálem, takzvaným medicínským kruhem, a poté následuje cvičení čchi-kung.

Oběd a večeře probíhají formou vizualizace, čímž se v buňkách probouzí schopnost pránické výživy.

„První týden probíhá fyzická očista, ve druhém týdnu se vyplavují zasuté emoce a pracuje se na psychické úrovni a ve třetím týdnu se vše stabilizuje,“ líčí Robert Chlebik.

Pokud jsou po absolvování „jedenadvacítky“ splněna alespoň dvě kritéria ze tří (stabilizace váhy, dostatek energie a stabilní potřeba spánku), lze v procesu přechodu ještě pokračovat. V tomto případě je možné, že se dotyčnému eventualita této výživy otevře.

Jsou-li splněna všechna tři kritéria, je již otevřena, ovšem je-li splněno pouze jedno kritérium, nebo dokonce žádné, takže člověk má málo energie, potřebuje hodně spát a stále jde s váhou dolů, organismus zůstává v úrovni hladovky a pak je jednoznačným doporučením vrátit se k tuhé stravě.

Henri Monfort tyto přechody v naší republice pořádal již dvakrát a další se plánuje v létě 2017.

„Zkušenost pránické výživy zažívám již od 23. listopadu 2002. Nejsem žádný mistr ani guru, pouze předávám vlastní svědectví. Každý den ráno si řeknu, že když to bude fungovat, budu v tom pokračovat, ale jestli to tak bude i zítra, nevím.

Netvrdím, že každý má možnost přestoupit na pránický způsob výživy, nicméně tento program je v každém a stačí ho aktivovat.“ Prána je obsažena ve všem, co existuje, protože to je energie života.

Živiny v tuhé stravě neboli to, co je nutné pro chod těla, tvoří zhruba patnáct procent a zbytek je odpad: těžké kovy, toxiny a podobně. Tělo je ukládá v kloubech, ve svalech i v tuku a čeká, až se jednoho dne rozhodneme provést detoxikaci.

Když k tomu nedojde, brzy nastupuje únava, nemoci a předčasné stárnutí. „Očistit tělo můžeme třeba půstem a k tomu stačí jeden až tři dny. Je však dobré to opakovat, například nejíst jeden den v týdnu,“ doporučuje Henri Monfort.

Zdůrazňuje, že už během půstu, který je časově ohraničen, se začnou vynořovat buněčné vzpomínky. Otevírají se záznamy, jež máme uloženy v buňkách, aniž o nich víme. Jejich součástí je i takzvaná rodinná paměť, podle níž kopírujeme zděděné mentální vzorce včetně jejich odrazu na těle, což jsou nemoci.

Půst v tomto případě funguje stejně, jako kdybychom restartovali počítač. Při přechodu na pránu upozorňuje na důležitost přípravy, kdy člověk svou stravu postupně zjemňuje a zmenšuje přijímané porce až na jedno jídlo denně.

Kromě toho připomíná nezbytnost rovnováhy mezi naším tělem fyzickým, emočním, mentálním a duchovním, jíž můžeme dosáhnout především prací na své psychice. Jestliže není v pořádku psychika, není možné ani uzdravení těla z jakékoli nemoci tak, aby se již nevrátila.

A k tomu je především zapotřebí zbavit se strachu. Poté může spontánně naskočit i pránický způsob výživy – ale také nemusí.

„Až když vaše buňky opravdu pochopí, že vaše existence není ohraničena hmotným světem, získáte skutečnou svobodu a defi nitivně se umístíte v pránickém světě. Rozvinou se zcela nové vjemy, nic již nehodnotíte a vše k vám promlouvá láskou.

V tom případě je pránická výživa jednou z cest k osvícení. Tělo funguje v režimu naprostého zdraví – rostou mu vlasy, nehty, všechny orgány fungují normálně a běžných hodnot dosahuje i krevní obraz.

Několik měsíců po přechodu ze střev odcházejí různé zbytky, pak činnost střev ustane, avšak kdykoli může být opět obnovena.“

Konflikt s instinkty

Vyvstává otázka, proč se takto nevyživují lidé trpící hladomorem a podvýživou v tzv. třetím světě, zejména v chudých zemích Afriky, a proč právě zde tato možnost nikoho nezaujala.

Podle všeho tady lidé nemohou praktikovat výživu volnou energií proto, že intenzivně prožívají strach z nedostatku jídla, a tudíž na to ještě nejsou připraveni. Jejich touha po jídle totiž není nasycená, myšleno především v rovině mentální a emoční.

Jiné je to však v zemích blahobytu, kde všichni jedli už všechno, mockrát se přejedli a nadbytečné potraviny vyhazují do kontejneru.

„Někteří se do výživy pránou vrhnou jako bojovníci, ale s našimi instinkty zahrnujícími výživu a sex bojovat nelze. Vstoupíme-li totiž do konfliktu s našimi instinkty, můžeme si být jistí, že prohrajeme.

Instinktům je třeba říci,ano’, ale s tím, že výživa bude probíhat jinak,“ vysvětloval na přednášce v pražské Lucerně Monfort.

Dodal, že všechny své kuchyňské spotřebiče již rozdal a ve vypnuté ledničce má uložené knihy.

Autor: Věra Keilová

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector