Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužito

Biopotraviny jsou stále ještě vděčným a kontroverzním tématem odborných i laických diskusí. Na jedné straně jsou velebeny jako vzor „zdravé“ potraviny a prostředek pro masivní ekologizaci našeho chemikáliemi zneucněného zemědělství a potravinářství, popřípadě je vyzdvihována jejich biokvalita, aniž by byla jakkoliv definována.

Údajně lépe chutnají a jsou plné biologicky aktivních látek. Biopotravinoví skeptici poukazují na nákladnost jejich pěstování či chovu, ale i na nákladné zpracování a chatrně podporovaná tvrzení o jejich nutriční hodnotě.

Vyžadují silnou podporu pro jejich výrobce a zcela jistě existuje hranice jejich rozšiřování daná disponibilními prostředky věnovanými na jejich podporu, bez které se neobejdou.

Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužitoJak to tedy s těmi biopotravinami ve skutečnosti je, respektive jak to chápou experti z potravinářského výzkumu? Pokusme se sumarizovat poznatky o biopotravinách, resp. ekologickém hospodaření, s cílem objektivizovat pohled na ně, zejména co se týká jejich bezpečnosti.

V prvé řadě je třeba brát v úvahu, že biopotravina musí splňovat základní kritéria kvality požadované pro běžné potraviny. Tvrzení, že bio je zdravější, protože se předpokládá, že obsahuje méně cizorodých látek, je na pomezí klamavé reklamy.

Obsah cizorodých látek je totiž u všech potravin omezen hygienickým limitem, který vychází ze dvou kritérií: přípustné denní dávky (ADI – acceptable daily intake) a očekávané spotřeby dané potraviny. Tím je zaručeno, že při celoživotní spotřebě podlimitních hodnot cizorodých látek nedojde k žádnému poškození lidského organismu.

Proto jsou potraviny splňující hygienický limit podle vyjádření hygieniků zdravotně nezávadné. A protože bioprodukty splňují tutéž normu jako klasické potraviny, nelze je prohlásit za hygienicky kvalitnější. Jakmile ale bude deklarován nižší obsah cizorodých látek, než uvádí limit, pak tato námitka padne.

V některých zemích určité firmy deklarují již dnes jako znak kvality nižší obsah cizorodých látek proti předepsanému limitu z konkurenčních důvodů, a to samozřejmě především u konvenčních potravin. Pak je tvrzení o lepší hygienické kvalitě namístě.

Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužitoBiopotraviny mají chránit před chemickými riziky, které se předpokládají u konvenčních potravin. Analyzujme si tuto situaci podrobněji na různých skupinách přírodně se vyskytujících nežádoucích látek (antinutriční, obecně toxické, alergeny, karcinogeny, teratogeny, mutageny), na kontaminantech, reziduích látek chemické ochrany a konečně na látkách přídatných (aditivech).

U látek přirozeně se vyskytujících nelze předpokládat zásadní rozdíly v jejich obsahu u konvenčních potravin a biopotravin. Výjimkou mohou být mykotoxiny.

Chemická ochrana plodin proti plísním je u biopotravin výrazně nižší, proto lze u těchto produktů předpokládat vyšší výskyt plísní, ale není to pravidlem.

Na druhé straně masivnější chemická ochrana může u toxikogenních plísní vyvolat vyšší produkci mykotoxinů jako odezvu na použití fungicidů.

Také rozdíly mezi obsahem kontaminantů u biopotravin a konvenčních potravin nelze předpokládat.

Jako příklad lze uvést případ polyaromatických uhlovodíků (PAH), které vznikají nedokonalým spalováním organických látek.

Jsou obsaženy v atmosféře v důsledku sopečné činnosti, lesních požárů, námořních katastrof, ale jsou i přirozeným metabolitem mnohých rostlin (oliv, zelí, póru, rajčat, špenátu aj.).

Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužitoU reziduí je vztah jejich obsahu v konvenční a biopotravinách dvojaký. Lze připustit vyšší obsah dusičnanů a dusitanů v konvenčních potravinách, ale jejich toxikologický význam (s výjimkou kojenců) je zanedbatelný. A je i hlídán. Přitom největší podíl na příjmu dusičnanů je ze zeleniny, ale vztah mezi příjmem zeleniny a rizikem rakoviny je nepřímý. Opačná situace je u reziduí PCB (polychlorovaných bifenylů). Ve větším množství se nacházejí v tkáních volně žijících zvířat než u hospodářských zvířat. Vyskytují se tedy ve volné přírodě a odtud přecházejí do jejich produktů, tedy i biopotravin. Rezidua veterinárních léčiv, hormonálních látek, růstových stimulátorů a dalších jsou přísně regulována veterinárním zákonem a chemickými požadavky na potraviny a dalšími vyhláškami zákona o potravinách a splňuje požadavky na ADI. Na druhé straně zákon o ekologickém zemědělství doporučuje při onemocnění hospodářských zvířat použít přednostně homeopatika; vzhledem k tomu, že jejich účinek je závislý v humánní medicíně na psychologickém pozadí (víra tvá tě uzdravila), terapeutický účinek u zvířat je více než pochybný.

Látky přídatné a aromatizující by měly být u konvenčních potravin rizikovější. Vzhledem k jejich toxikologickému ověření tomu ale tak není. Pokud jsou dodržena pravidla jejich používání, jsou bezpečné.

Ekologické zemědělství a biopotraviny se musí zřící použití GMO (geneticky modifikovaných organismů). Zde je třeba si uvědomit, že v důsledku chemické identity stavebních složek je toxikologický profil nukleových kyselin z GMO a konvenčních potravin naprosto identický. Nebylo prokázáno, že DNA má alergenní nebo jiné imunologické účinky.

Obecná rizika ze spotřeby DNA ale existují. Týkají se malé části DNA, která unikla degradaci v trávicím traktu a může reagovat s buňkami trávicího traktu nebo s mikroorganismy, které jej osidlují. Ale lidský organismus musí zpracovat všechnu přijatou DNA, z biopotravin i konvenčních potravin. Riziko je tedy stejné a GMO jej nezvyšuje.

Snížená úroveň chemické ochrany a výběr zvlášť rezistentních plodin přinášejí často ignorované riziko většího výskytu přírodních toxických látek.

Rezistentnost polních plodin totiž s sebou nese i schopnost obrany před škůdci a tato obrana může zasáhnout i člověka jako finálního konzumenta. Oblast přírodních toxických látek, např.

polyfenolů či různých glykosidických sloučenin, je teprve v plenkách a nyní zažívá, alespoň podle publikačních informací, v potravinářské chemii opravdový boom.

Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužitoU biopotravin živočišného původu nastává další problém, který lze demonstrovat nejlépe na tekutém mléku. Mléko je ideální substrát pro pomnožování mikroorganismů. Přitom se vedle primární nákazy, ošetřené způsobem chovu, může jednat o sekundární nákazu při manipulaci, což je zvláště rizikové u přímého prodeje ze dvora, byť na ekologické farmě.

Jak je patrné, nelze jednoznačně tvrdit, která z porovnávaných produkcí je lepší (tj. zdravější, bezpečnější či chutnější). Každá má své pro i proti. Přesto jsou stále vynakládány velké peníze právě na porovnávací studie, které ve svém důsledku pak jen potvrdí jeden či druhý názor.

Z pohledu praxe je daleko užitečnější podporovat studijní či výzkumnou činnost v oblasti předcházení „následkům“ neekologického konvenčního zemědělství a výroby biopotravin a ekologizaci zpracování zemědělské produkce obecně. Co se týče ochrany rostlin, již probíhá intenzivní výzkum způsobů ošetřování plodin šetrnějšími prostředky vhodnými nejen pro ekologické, ale i konvenční hospodaření.

Veronica

Dopady současného intenzivního zemědělství škodí přírodě a neprospívají ani na­šemu zdraví. Z rozlehlých lánů polí je splavována úrodná půda, chybí meze a remízky pro přirozený život ptáků a drobné zvěře. Ve velkokapacitních chovech jsou často ve špatných podmínkách chovány miliony hospodářských zvířat.

Stále rostoucí množství umělých hnojiv a chemických postřiků zhoršuje kvalitu potravin, které denně konzumujeme. A to je jeden z důvodů, proč se v zahraničí i u nás čím dál více rozví­jí ekologické zemědělství. Ekologické zemědělství nepoužívá rizikové chemické látky a zajišťuje důstojné podmínky pro chovaná zví­řata.

Výrobky pocházející z ekologických farem jsou označovány jako biopotraviny.

Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužito

Co je to vlastně bio a co mi může přinést?

Bioprodukty neobsahují zbytky pesticidů, prů­myslových hnojiv a antibiotik, protože nesmějí být zvířatům přidávána do potravy.

Při zpracovávání biopotravin je zakázáno používat chemická aditiva (umělá barviva, sladi­dla, konzervační látky nebo syntetické chuti) a metody jako ionizující ozařování nebo genetické inženýrství.

Navíc jsou celou cestu z pole až na pult obchodu přísně sledovány kontrolními organizacemi pro ekologické zemědělství.

Slovo biopotraviny má přesný význam! Biopotraviny jsou vyrobeny z rostlin, živočichů a jejich produktů pěstova­ných, chovaných a zpracovaných podle zákona o ekologic­kém zemědělství č. 242/2000 Sb. a nařízení Rady (ES) č. 834/2007.

Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužito Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužitoBiopotraviny vyrobené v České republice poznáte podle národní bio­značky – tzv. zelené zebry. Kromě ní najdete na výrobku také kód příslušné certifikační organizace. Všechny biopotraviny prodávané v EU mají také evropskou bioznačku – zelený list z hvězdiček. Čeští distributoři povinně na obalech umisťují obě značky. Kromě toho musí být na obale  potravin napsána země původu zemědělských surovin, ze kterých je výrobek vyroben. Více na webu Ministerstva zemědělství.

Co všechno může být bio? Všechno

V kvalitě bio si dnes můžeme koupit téměř cokoliv. Nejen obiloviny a luštěniny, ale i maso, máslo a mléčné výrobky, zeleninu, ovoce, celozrnné i bílé těstovi­ny, dětskou výživu, pochoutky jako chip­sy, víno, čokoládu nebo uherák z nefalšovaného biovepřo­vého.

Na českém trhu najdeme již několik tisíc druhů biovýrobků. Neplatí, že bio = zdravá výživa pro lidi s dietou. Ovšem zdravější typy potravin se s označením bio pojí nepřímo. Zákazníci je totiž vyžadují- spojují si bio s přínosem pro své zdraví.

Proto častěji najdete biomouku celozrnou než bílou, bio hnědý třtinový cukr než bílý řepný a podobně.

Jak bio nakupovat? Na mnoho způsobů

Největší odbyt biopotravinám dnes tvoří supermarkety. Najdete je v téměř každém řetězci, někdy ve speciální sekci, nicméně častěji mezi ostatními potravinami řazené klasicky podle kategorií. Pokud je vám sympatické podporovat menší obchody, v řadě obcí existuje prodejna zdravé výživy nebo bezobalový obchod, kde lze biopotraviny sehnat, často s jiným sortimentem než v supermarketech.

Budete mít zájem:  Dárci krve přibývají díky sociálním sítím, říká primářka transfuzního oddělení

Velmi důležitou cestou nákupu je také přímý prodej biopotravin. Umožňuje zemědělci prodat svoje výrobky přímo zákazníkovi bez dalších prostředníků. Pro životní prostředí i pro vaši peně­ženku je tak nákup přímo u pěstitele jedno z nejvýhodnějších řešení. Zkuste si najít nejbližšího biosedláka, bioselku v naší Ekomapě.

Hojně využívanou službou je také prodej biopotravin přes internet. 

Je bio dražší? Je, ale dá se na to vyzrát

Biopotraviny jsou obecně dražší. Některé méně, některé více, záleží na celkových nákladech výroby. Ekozemědělci mají většinou o trochu nižší výnosy, výrazně větší podíl ruční práce a vyšší náklady spojené s certifikací bio.

Důvěru, kterou v bio máme zaručuje přísný systém kontroly a označování produktů. Na ceně biopotravin se projevuje také prostý fakt, že primární suroviny jsou dražší a méně dostupné, a na trhu existuje menší konkurence. V ekologickém zemědělství vše roste přirozeně.

To znamená, že rostliny a zvířata mohou růst o něco déle, což se prakticky ukáže i na jejich finanční hodnotě.

Pro běžného spotřebitele není jednoduché cenu potravin správně vnímat. Mnoho běžných potravin je naopak velmi levných a jejich cena často nepokrývá výrob­ní náklady, vůbec se k nim nepočítají náklady na škody na život­ním prostředí (tzv.

externality).

Přitom kdybychom nakupovali o trochu menší množství jídla a více základních surovin přímo od farmářů, mohli bychom jíst téměř vše v biokvalitě, a to za stejný obnos peněz, jaký vydáváme například při „výhodných“ nákupech v hypermarketech.

Záleží hodně na tom, kde a jak se rozhodneme biopotraviny nakupovat: přímý nákup u ekozemědělce nebo v bioklu­bech je cenově příznivější.

České bio? Ano, ale málo

Největším zpracovatelem a distributorem biopotravin v ČR je PRO-BIO, obchodní společnost. Provozuje vlastní bio­mlýn, zpracovnu a balírnu. Mezi další dodavatele biopotra­vin patří firmy Country Life a Bionebio. Českých potravinářských firem, které se rozhodly vyrábět kromě konvenční výroby také v biokvalitě, začíná přibývat, vedou mezi nimi mlékárny.

Poptávka po biopotravinách rok od roku roste, nyní se hovoří přímo o boomu. Dle toho se zvyšuje i počet míst, kde lze bio nakoupit, stejně jako sortiment. Bohužel této rych­losti neodpovídá nárůst počtu českých potravin produkujících ekozemědělců a chybí také zpracovatelé, proto se k nám nadpoloviční většina prodávaných biopotra­vin dováží.

Nejde jen o exotické potraviny, které u nás zís­kat nemůžeme, ale také o mléčné produkty, maso, obilniny a různé zpracované biopotraviny jako ovocné šťávy a nápo­je, omáčky, pomazánky, džemy, sladidla, cukrovinky, oleje a tuky. Většina tohoto zboží pochází z Německa, Itálie, Rakouska, Nizozemska a Belgie, výjimkou není však ani biopohanka z Číny.

Dovoz potravin na velké vzdálenosti přitom může stírat výhody z ekologického pěstování, proto je z hlediska přemýšlivého zákazníka důležité i u biopotravin zohledňovat místo původu a podporovat místní a české eko­zemědělce a výrobce.

Kde koupit bio a místní potraviny na jižní Moravě? Najděte si v Ekomapě!

Nevíte, kde v Brně ve vaší městské části nejblíž nakoupit místní biopotraviny? Nebo kde je nejlepší vyzvednout si bedýnku čerstvé zeleniny od jihomoravského ekofarmáře cestou z práce? Podívejte se na přehlednou Ekomapu. Najdete zde obchody, které prodávají biopotraviny (mimo super a hypermarkety), odběrná místa bedýnek, farmářské trhy, ale i další ekologicky šetrné varianty nakupování i trávení volného času.

V Brně každoročně organizujeme biojarmark, který je místem setkání ekologických zemědělců, místních výrobců potravin a spotřebitelů, kteří mají rádi jídlo zblízka. Je to akce, kterou se snažíme podporovat rozvoj trhu s bioprodukty a propagovat stravování zdravé jak pro spotřebitele, tak pro krajinu.

Několik rad na závěr

Buďte svému jídlu blíž:

  • upřednostňujte české výrobky, domácí stravu a místní speciality
  • při nákupu upřednost­ňujte menší soukromé obchody s potravinami
  • zásobujte se přímo u ekozemědělce z vašeho okolí
  • staňte se čle­nem bioklubu nebo založte s přáteli svůj vlastní
  • kupuj­te místní biopotraviny, kdykoliv je to možné
  • kupujte bio­potraviny
  • vytvořte skupinu odběratelů a objednávejte si kvalitní české potraviny ve velkém přímo u výrobců
  • nakupujte na tržnici od našich pěstitelů a zahrádkářů a ne u prodejců nakupujících zeleninu a ovoce z velkoobchodů
  • pokud u vás již tržnice nefunguje, pokuste se o její znovu­obnovení
  • pěstujte a zahradničte sami, je to osvědčený způ­sob, jak dostat na svůj stůl čerstvé místní biopotraviny

Biopotraviny jsou zdravé, kvalitní a chutné. Jejich nákupem podporujeme ekologické zemědělství, které je šetrné k životnímu prostředí a tím pádem dlouhodobě výhodné pro nás všechny.

Více informací na

???? 1. Biopotraviny, farmářské produkty – pozor, nezaměňovat

O kvalitě potravin se mluví se zvýšeným zájmem už několik let. Na trhu se objevují produkty s různými novými označeními, aby
uspokojily požadavek zákazníků na poctivě vypěstované kvalitní potraviny. A pak je tu staré dobré bio. Vyjdou všechny tyto produkty nastejno? Nebo je mezi nimi rozdíl?

Ze všech těchto pojmenování je to vlastně jen „bio“, které něco znamená. Zákon ukládá, jak musí být pěstován a zpracován výrobek, který v prodejně najdete jako bioprodukt.

Existuje systém, prostřednictvím kterého se ekozemědělci a jejich potraviny kontrolují. Teprve když vyhoví všem podmínkám, může zemědělec nebo výrobce napsat na svůj produkt bio a označit jej logem pro bio.

Porušení pravidel se trestá sankcemi, může to být buď pokuta, nebo až odebrání biocertifikátu.

„Tradiční“, „domácí“ – takové názvy evokují, že jde o poctivé výrobky s tradiční recepturou, vyrobené v malém. Ale je poměrně běžné, že se s nimi setkáte na zcela standardní potravině vyrobené velkovýrobcem.

Tato slova se totiž mohou používat volně, nikdo neurčuje, jaké podmínky musejí výrobky splňovat. Podobně jako když na výrobku najdete „recept tety Anežky“ nebo „maminčin závin“.

 O farmářských produktech budeme psát dále, protože si zaslouží zvláštní místo.

Znamená to, že všechny výrobky označené jako tradiční, domácí nebo poctivé jsou podvod?

Neznamená. Znamená to, že název samotný neposkytuje spotřebiteli žádnou záruku.

Mnoho lidí se pustí do podnikání v potravinách, protože chtějí uplatnit nějaký starý rodinný recept, vyrábět pořádné jídlo a logicky se rozhodnou, že svému výrobku dají nějaký podobný název.

Pak budou svůj příběh hrdě propagovat, zákazník si jej může ověřit a určitě se nebude muset spoléhat jen na nápis na obalu.

Jenže na každého poctivého výrobce připadá několik těch, kteří se na trendu poctivých potravin chtějí jen přiživit.

Je zajímavé, že v některých zemích okolo nás je v tomto směru ochrana spotřebitele nastavena jinak.

Třeba v Polsku se jako „tradiční“ může označovat pouze potravina, která je připravována podle alespoň třicet let staré receptury a shodným postupem. Porušení tohoto předpisu má za důsledek poměrně vysoké pokuty.

Kde je určeno, jaké podmínky musí splňovat bio?

V evropské i české legislativě. První zákon, který specifikoval, jak se má ekologicky hospodařit, vznikl v Evropě v roce
1991, aktuálně zde platí Nařízení Rady č. 834/2007 a Nařízení Komise (ES) č.

889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla. V ČR máme zákon č. 242/2000 Sb. a vyhlášku č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství.

Před několika lety také vzniklo nové evropské logo pro biopotraviny.

Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužito

Potravina, která byla vyprodukována podle principů ekologického zemědělství, se musí označit logem (evropským příp. i českým), číslem organizace, která ji zkontrolovala a certifikovala, a zemí původu. V názvu výrobku může být použito slovo bio.

Biopotraviny jsou hodně drahé

U biopotravin je kvalita produktu chápána jako výsledek kvality celého systému. Nejde tedy jen o to, že spotřebitel dostane potravinu, která např. obsahuje méně pesticidů. Ale o to, že celý systém je od začátku jiný.

S půdou se zachází šetrně, aby se zachovala její přirozená úrodnost. Pro ošetřování plodin se používá jen úzké spektrum povolených látek, většina běžně používaných hnojiv a pesticidů je zakázána. Zvířata v chovech mají takové podmínky, které budou co nejvíc respektovat jejich potřeby.

Když spotřebitel platí za bio, platí vlastně za celý udržitelný systém hospodaření.

 V konvenčním zemědělství, při výrobě běžných potravin, vzniká spousta externalit, které zaplatí někdo jiný nebo které všichni zaplatíme později (devastace půdy, ztráta biodiverzity, poškození zdraví způsobené používanými chemickými látkami apod.).

Dalším důvodem pro vyšší cenu biopotravin jsou náklady na systém kontrol a certifikace biopotravin. Kontrolují se zemědělci/výrobci (půda, pěstování, krmivo pro zvířata, způsob chovu zvířat, skladování produktů, přeprava), kontrolují se finální biopotraviny.

 Každý zemědělec je kontrolován přibližně jednou ročně (často celodenní kontrola) a potom namátkově. Proto musejí existovat zákony, kontrolní organizace, laboratorní testování. Zemědělec musí vést poměrně pečlivou dokumentaci, aby byl schopen doložit všechny postupy, které použil.

To všechno se v ceně finálního výrobku projeví.

A konečně třetím hlavním důvodem je nízký objem produkce. Mnoho biopotravin se stále ještě vyrábí v malém, proto je cena vysoká. S rozšířením biopotravin se dá očekávat, že cena bio klesne a přiblíží se víc ceně konvenčních produktů.

Budete mít zájem:  Zánět středního ucha se možná stane smrtelnou nemocí

U bio se tedy platí za poměrně rozsáhlou administrativu. Zdá se mnohem logičtější, aby člověk nakupoval u nějakého místního zemědělce napřímo

Znát svého zemědělce a kupovat potraviny přímo od něj je nejpřirozenější (samozřejmě kromě toho, že si člověk bude potraviny pěstovat sám). Ale musíte dotyčného zemědělce opravdu znát. Vědět, že skutečně hospodaří tak, jak vy si představujete.

Jsou dvě oblasti, kvůli kterým stojí za to být opatrný. Hodně lidí předpokládá, že produkty od malého lokálního zemědělce jsou pěstovány poctivě, bez chemických hnojiv a herbicidů (přípravků proti plevelům). To ale nemusí být pravda. Např.

herbicid glyfosát může být zdraví nebezpečný a Světová zdravotnická organizace jej nově zařadila na seznam „potenciálně karcinogenních látek“.

Avšak tento herbicid je běžně používán jak velkopěstiteli, tak drobnými zemědělci a zahrádkáři, nachází se třeba v přípravku Roundup a běžně se prodává v každém zahradnickém centru. V ČR se ho ročně spotřebuje asi jeden milion kg.

Druhým podobným problémem mohou být GMO. Velká část krmiv pro hospodářská zvířata pochází z geneticky modifikovaných plodin.

Neexistují přesné statistiky, ale mnohé se zdá dovodit například z toho, že 70 % veškeré sóji vypěstované ve světě je GM, a zároveň je sója nejčastější krmnou surovinou pro hospodářská zvířata. Je dost pravděpodobné, že když zemědělec (velký či malý) nakupuje krmivo, bude aspoň zčásti geneticky modifikované.

Spotřebitel přitom nemá jak zjistit, které potraviny živočišného původu pocházejí od zvířat krmených GMO. Zákon výrobcům neukládá žádnou povinnost, aby tuto skutečnost např. uváděli na obalu výrobku.

Příklad s herbicidem a GMO jsme nevybrali náhodně. Oba jevy se na běžných farmách a v běžných chovech vyskytují standardně, zatímco v ekologickém zemědělství se s nimi nesetkáte, protože jsou tu zakázané.

Tady je hlavní rozdíl mezi „nákupem od místního zemědělce“ a „nákupem bio“. V prvním případě si všechno musíte ověřit sami, v druhém případě to za vás ověřuje systém (zákon, kontroly, certifikace).

Ale za to druhé je třeba, celkem pochopitelně, zaplatit…

Nejlepší je samozřejmě skloubit obojí – najít si místního zemědělce, který hospodaří ekologicky. Adresář najdete na stránkách Svazu ekologických zemědělců Pro-bio. Občas se může stát, že se vám podaří najít zemědělce, který prakticky hospodaří jako ekozemědělec, ale není certifikovaný (právě proto, že nechce udržovat náročnou administrativu a podstupovat kontroly povinné v EU).

 I tady vám poradí v Pro-bio, přece jen ČR je malý rybník a ekologicky smýšlející lidé o sobě vědí. Naopak si dávejte pozor na vám neznámé zemědělce nebo prodejce, kteří např. nabízejí své produkty ve stánku u silnice. Jednak tyto produkty vůbec nemusejí být jejich (chtějte vidět doklad, kdo je pěstitel/výrobce), jednak kvalita může být stejná, jako kdybyste nakoupili v supermarketu.

Speciálním tématem jsou tzv. farmářské produkty. Někteří ekozemědělci nemají rádi, když se biopotraviny a farmářské produkty zaměňují, tyto dvě skupiny totiž mají společného mnohem méně, než by se na první pohled zdálo.

„Farmářský produkt“ není pojem, který by byl někde specifikován, a neexistují žádné speciální podmínky, které by takový produkt měl splňovat. Farmářské produkty procházejí stejnou kontrolou jako ostatní potraviny nabízené v prodejní síti.

A měly by být vypěstované nebo vyrobené konkrétním zemědělcem/výrobcem v ČR, neměly by být nakoupené ve velkoobchodu nebo pocházet z ciziny. Ale jinak nemusejí splňovat žádné zvláštní standardy ohledně kvality, způsobu ošetřování plodin nebo chovu zvířat, použitých krmiv atd.

Tuto nejistotu se některé farmářské trhy nebo prodejny snaží řešit vlastními standardy. Na jejich základě si vybírají zemědělce a výrobce, jejichž produkty budou nabízet.

Proč se tolik biopotravin dováží? Dá se věřit biopotravinám z dalekých zemí?

Česká republika v současné době není plně soběstačná ani co do výroby běžných potravin, ani co do výroby biopotravin. Buď se u nás daná bioplodina nevyrábí, nebo se vyrábí jen v omezeném množství (což je případ mnoha obilovin nebo semen) nebo u nás neexistují zpracovatelské linky. Proto stále ještě víc než 60 % u nás prodávaných biopotravin pochází z dovozu.

Jak se dají v zamořeném světě pěstovat čisté potraviny? Je bio vůbec možné?

Myšlenka biopotravin není založená na tom, že v nich nikdy za žádných okolností nesmějí být žádné zbytky chemických látek – právě proto, že něco takového není možné zaručit.

Systém ekologického zemědělství garantuje, že pesticidy a chemická hnojiva nebude používat, a proto jich v biopotravinách bude nejnižší možné množství (někdy nula, někdy nikoli).

K tomu používá ekozemědělství několik postupů.

Zemědělská plocha, kde se mají bioplodiny pěstovat, nejdřív prochází tzv. přechodným obdobím.

To trvá od dvou do tří let – dva roky u orné půdy a pastvin, tři roky u sadů, vinic a chmelnic.

Během této doby musí farmář na pozemku hospodařit ekologicky, ale zatím nesmí své produkty označovat jako bio. Účelem přechodného období je odstranit negativní vliv předchozí zemědělské činnosti.

Při hospodaření i skladování smí ekozemědělec používat jen malý přesně vymezený počet hnojiv a dalších prostředků. V běžném zemědělství je přitom běžně využíváno okolo 500 chemických látek, celkově je jich k dispozici okolo 1 500.

A nakonec musí ekozemědělec udělat maximum pro to, aby při pěstování zamezil kontaminaci z okolního prostředí, tedy v nějaké formě oddělit svůj pozemek od těch okolních.

Výsledkem těchto opatření je, že biopotraviny obsahují buď nulové množství pesticidů, anebo množství, které bývá cca 50–200× nižší než u běžných potravin.

 Protože ekologické zemědělství tradičně stavělo „na celém systému, a ne pouze na konečném produktu“, nebyly u biopotravin stanoveny max. limity pro množství pesticidů.

 To se změnilo v roce 2014, kdy se systém kontroly zprůhlednil a limit byl stanoven na 0,01 mg pesticidu na kg potraviny (platí pro každý jednotlivý pesticid). Tyto limity prakticky odpovídají požadavkům na kojeneckou stravu.

ČR je jedna z prvních zemí EU, jež přijala metodický pokyn, který s tímto limitem pracuje. Když potravina překročí tuto hranici, nesmí být prodávána jako bioprodukt (avšak může jít do prodeje jako konvenční potravina).

Co to jsou biopotraviny – bio nebio s.r.o. – Prodejce biopotravin a zdravé výživy

Co to jsou biopotraviny? V první řadě to jsou potraviny, a proto musí splňovat všechny zákony a vyhlášky vztahující se na běžné potraviny. Proto je nesmysl to, co občas tvrdí jejich odpůrci, totiž že biopotraviny nejsou bezpečné, protože nejsou konzervované a ošetřené pesticidy.

Biopotraviny musí splňovat stejné mikrobiologické podmínky jako normální potraviny. Při výrobě a prodeji biopotravin je proto věnována vyšší pozornost kvalitě surovin a hygieně zpracování a prodeje (nestříkaný bio citrón nevydrží tak dlouho, jako normální stříkaný citrón, a proto se k zákazníkovi musí dostat rychleji).

Ale biopotraviny musí splňovat další podmínky, které běžné potraviny splňovat nemusí. Suroviny pro jejich výrobu jsou vyrobeny podle zásad tzv. kontrolovaného ekologického zemědělství. Co to ale znamená? To je různé podle toho, o jakých surovinách se bavíme.

Například zmíněný citrón nesmí během pěstování přijít do styku se syntetickými pesticidy a ani po sklizni není ošetřen fungicidem (chemickou látkou, která hubí plísně). Proto můžeme kůru bio citrónu bez obav nastrouhat a použít do bábovky, zatímco s běžným citrónem bychom to dělat neměli.

V ekologickém zemědělství je zakázáno používat kontroverzní pesticidy, tj. látky působící proti škůdcům, plísním apod. A to jak během pěstování, tak i při skladování.

 Velký rozdíl je i při chovu zvířat. Ekologické zemědělství dbá na pohodu zvířat (takže žádné klece pro drůbež). Zvířata v ekologickém zemědělství mají lepší podmínky, dostávají přirozené krmivo a nejsou preventivně přeléčována antibiotiky.

Pokud zvíře na ekostatku onemocní, tak se nejprve zkoušejí přírodní prostředky léčby.

Pokud je nutno podat antibiotika, pak se doba, po kterou se nesmí využívat jeho produkty (mléko, vejce, maso), prodlužuje dvojnásobně oproti normálnímu zemědělství.

 Přísnější pravidla platí i pro výrobu biopotravin. Nejenže musí suroviny pocházet z ekologického zemědělství, ale biopotraviny nesmí obsahovat většinu přídatných látek (tzv. Éček) a syntetická aromata. Preferovány jsou přirozené suroviny a výrobní postupy (takže například bio margaríny neobsahují chemicky ztužené tuky).

Možná si říkáte, že to je sice pěkné, ale dá se tomu věřit? O ekologických zemědělcích koluje následující vtip: Jaký je rozdíl mezi bio a normálním zemědělcem? Normální postřikuje ve dne a ekologický v noci. To jen dokazuje, že jsme národ skeptiků a ve všem hledáme podvod. Ve skutečnosti jsou totiž biopotraviny daleko více kontrolované, než běžné potraviny.

Zatímco výrobce běžných potravin musí vyrábět tak, aby splňoval danou legislativu, a pokud jeho potraviny splňují zákonné požadavky, tak nikdo pravidelně nekontroluje, jak a z čeho je vyrábí, u biopotravin to je jinak. Každý ekologický zemědělec a výrobce biopotravin se musí nejdříve nahlásit u tzv. kontrolní a certifikační organizace.

V České republice si může vybrat ze tří nezávislých organizací. Kontroloři pak jezdí minimálně jednou ročně na návštěvu podniku a zjišťují, zda je vše v pořádku (sledují množství nakoupeného osiva, jaká hnojiva jsou používána, kontrolují toky zboží atd.). Zároveň odebírají vzorky, které posílají do laboratoře.

A pokud něco není v pořádku, tak odeberou biocertifikát a potravina se nesmí prodávat jako biopotravina.

Budete mít zájem:  Na co si dát pozor při výběru dětských příkrmů

 Takže když porovnáme například bio mouku a běžnou mouku, tak běžná mouka může být kontrolována při náhodné kontrole Státní zemědělskou inspekcí (kontrola obvykle probíhá nákupem v obchodě). Než se však bio mouka dostane na pulty obchodů, tak projde kontrolou už jako obilí a potom ještě ve mlýnu.

Jakmile se dostane na pulty, tak má stejnou šanci na kontrolu od SZPI jako běžná mouka. Pokud tato kontrola odhalí residua pesticidů, tak u běžné mouky se nic neděje, pokud hodnoty nepřekračují normu. Prodej takové biomouky je ale zakázán.

K podobným případům, kdy je v biopotravině odhaleno residuum nějakého pesticidu, stopy syntetického aroma, či jiná nežádoucí látka, skutečně občas dochází.

Někdy může být biopotravina kontaminována již během pěstování či skladování, ze zemědělského stroje může unikat olej, výrobní zařízení může být nedokonale vyčištěno po výrobě běžné potraviny apod. Pravdou však je, že srovnávací testy opakovaně ukazují, že biopotraviny obsahují řádově nižší (až neměřitelná) množství těchto látek.

Biopotraviny jsou možná drahé, jejich logo ale nikdy nebylo zneužito

Biopotraviny netáhnou, jsou drahé

V Česku je podle Ministerstva zemědělství 3936 ekologických zemědělců.
Foto: Jaroslav Soukup, Novinky

Biopotraviny si občas koupí 37 procent lidí a asi 40 procent lidí je ještě nikdy nevyzkoušelo a ani je vyzkoušet nechce.

Tuzemský trh s biopotravinami, které jsou označovány také jako organické, začal podle odborníků stagnovat kvůli hospodářské krizi. Více než třetina populace (38 procent) s biopotravinami sice nějakou zkušenost má, ale již je nekupuje.

Rozšíření biopotravin mezi českými spotřebiteli nebrání jen jejich vysoká cena, ale také nedůvěra v jejich kvalitu.Karel Růžička, společnost KPMG

Hlavním důvodem, a to hned u 62 procent respondentů, je jejich vyšší cena. Proti běžným potravinám jsou totiž dražší až o desítky procent.

„Většímu rozšíření biopotravin mezi českými spotřebiteli nebrání jen jejich vysoká cena, ale také nedůvěra v jejich kvalitu.

Češi jednoduše nevěří, že biopotraviny jsou o tolik kvalitnější než ostatní, běžně dostupné potraviny,“ sdělil Právu expert KPMG Karel Růžička.

Na biopotraviny se rozhodla v minulých letech vsadit řada farmářů, ale i obchodníků. K nejčastěji zpracovávaným bioproduktům patří maso, pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky, dále pak výrobky z mléka, zelenina a ovoce.

V posledních letech vzrostl také počet registrovaných výrobců biovína a první pivovar začal dokonce dodávat do řetězců biopivo. Chmel, který se při jeho výrobě používá, je místo chemie ošetřován například výtažky z mořských řas nebo tropických rostlin.

Ekofarem u nás sice každoročně přibývá, tento trend však v poslední době také slábne. Podle informací Ministerstva zemědělství je nyní v Česku 3936 ekologických zemědělců. Největší podíl na ekozemědělství má přitom v ČR dlouhodobě pastevní chov dobytka.

Mezi příznivce biopotravin se podle únorového průzkumu Nákupní zvyklosti v ČR hlásí o něco více žen než mužů. Občas nebo pravidelně je nakupuje 43 procent respondentek a 37 procent respondentů. Nejméně se nakupují potraviny v biokvalitě na Ústecku, Královéhradecku a na Vysočině. Nejvíce pak v Jihomoravském kraji, Plzeňském kraji a v Praze.

Poměrně dobře se obecně daří prodejcům biopotravin ve velkých městech. „Zájem stoupá a zákazníci se k nám rádi vracejí.

Vědí totiž, že i když jsme o něco dražší, výrobky nešidíme,“ řekl Právu Martin Kejda z prodejny Farmy rodiny Němcových, která sídlí v Praze na Vinohradech.

Další obchod má tato farma také v nedaleké Vodičkově ulici a své jogurty dodává do jednoho z významných maloobchodních řetězců.

V regionech, kde mají lidé nižší platy, je sháňka po certifikovaných bioproduktech menší. Čeští farmáři tak mohou jen závidět svým kolegům v Německu, které je pro milovníky biopotravin zemí zaslíbenou, případně se pokoušet vyvážet své výrobky za hranice.

Nejčastěji Češi zdůvodňují nákup biopotravin vyšší kvalitou a lepší chutí (38 procent). Téměř třetina dotázaných je přesvědčena, že jsou zdravější (31 procent), a pětina si nejvíce cení toho, že neobsahují chemické látky ani konzervanty.

Pro více než 11 procent respondentů je pak u nákupu biopotravin rozhodující, že výrobky jsou převážně z ČR, tedy jasného původu.

Přitom Svaz ekologických zemědělců PRO-BIO před několika dny oznámil, že od příštího roku zpřísní pravidla pro označování biopotravin. Speciální logo už budou dostávat pouze tuzemské biopotraviny.

Ekologičtí farmáři nesmějí používat chemické prostředky jako hnojiva ani na ochranu rostlin před škůdci. Také musí dodržovat přísnější pravidla při péči o chovaná zvířata než konvenčně hospodařící zemědělci. Za to dostávají od státu vyšší podpory.

Avšak tvrzení, že biopotraviny jsou prokazatelně lepší pro naše zdraví, a tudíž se jejich nákup i navzdory vyšší ceně vyplatí, zatím vědecky jednoznačně doloženo není.

„Jedním z důvodů je i skutečnost, že souhrnné výsledky výzkumů a studie ze čtyř desetiletí se zdají být čímkoli, jen ne jasným potvrzením takových závěrů,“ napsala nedávno agentura AFP.

Ta se přitom odkázala i na novou rozsáhlou studii výzkumníků Stanfordovy univerzity z USA, podle které biopotraviny nemají více výživných látek než produkty z konvenčního zemědělství, byť obsahují méně chemikálií a pesticidů.

Rostoucí oblibě mezi Čechy se v minulých letech těšily i farmářské trhy a prodej potravin prostřednictvím takzvaných bedýnek. Také zde však krize zaúřadovala a stále více lidí nyní upřednostňuje levnější potraviny z obchodních řetězců.

Celkem hlasovalo 21845 čtenářů.

Hlavní zprávy

Jsou biopotraviny zdravější?

Biokvalita se stala zaklínadlem moderní doby. Biopotravinám jsou často přisuzovány vlastnosti, které nemají. Typické je přesvědčení, že biopotraviny jsou zdravější než konvenční potraviny. „To, zda je potravina BIO nebo ne, o našem zdraví nerozhoduje.

Skutečný vliv na naše zdraví má skladba jídelníčku, kolik přijímáme tuků a jaké, kolik sladíme, solíme, zda přijímáme dostatek vlákniny a kvalitních bílkovin,“ uvádí mýtus na pravou míru odbornice na výživu PhDr. Karolína Hlavatá, Ph.D. Biopotraviny obsahují ve většině případů méně zbytků pesticidů, herbicidů a dalších agrochemikálií. Oproti konvenčním potravinám se však jedná o velmi malé rozdíly. Rozhodující pro naše zdraví vždy zůstává celková skladba našeho jídelníčku.

Co je BIO

Biopotraviny mají svou hodnotu především ekologickou. Značí, že farmáři se chovali šetrným způsobem ke zvířatům, k půdě, rostlinám i přírodě. Biopotraviny byly vypěstovány bez použití pesticidů, umělých hnojiv a geneticky modifikovaných organismů (GMO).

Zvířata měla pravidelný přístup na pastvu, byla krmena organickými potravinami, nedostávala tolik antibiotik ani růstových hormonů. Produkce surovin a celý výrobní proces biopotravin podléhá zákonům a je kontrolován Ministerstvem zemědělství ČR.

Právě náklady na ekologickou produkci jsou důvodem, proč je BIO drahé.

Proč je BIO drahé

Hlavním důvodem, který odrazuje od nákup biopotravin, je jejich cena. BIO potraviny pravidelně kupují jen 4 % Čechů. Občas je do košíku vloží 37 %. 17 % je nikdy nevyzkoušelo ani vyzkoušet nechce.

V ceně bioproduktů je zohledněna ochrana přírody. Vypěstovat plodiny bez využití chemických hnojiv a pesticidů je časově náročnější a tím pádem také nákladnější,“ říká Karolína Hlavatá.

Vyšší jsou i další produkční náklady, podíl ruční práce, náklady spojené s certifikací BIO.

BIO nebo ne – jak správně nakupovat?

O tom, do jaké míry je potraviny pro naše zdraví vhodná rozhoduje její nutriční složení.

„Pro správný výběr potravin je vždy nutné sledovat tabulku nutričních hodnot – především množství tuku a přidaného cukru, což bohužel dělá málokdo,“ říká dietoložka Karolína Hlavatá.

Je třeba si uvědomit, že BIO sušenky, stejně jako třeba BIO slanina mají stejnou výživovou hodnotu jako konvenční sušenky a slanina, a tak by se k nim také mělo přistupovat.

„Pro naše zdraví není vhodné těchto potravin jíst moc – bez ohledu na to, zda jsou BIO nebo ne,“ radí Hlavatá. Potraviny bohaté na cukr a tuky si může dovolit spíš člověk s vysokým energetickým výdejem – nadšení sportovci, lidé manuálně pracující. Ke každé potravině musíme přistupovat s ohledem na životní styl každého člověka.

Jak na zdravý jídelníček

Zdravá výživa tak trochu je a není věda. Doporučení typu jezte více ovoce a zeleniny, omezujte cukr a sůl, dávejte přednost rostlinným tukům před živočišnými, zná každý. Málo kdo se jimi ale řídí. „Důvodem je naše pohodlnost.

Jedinou cestou, jak vybírat výživově hodnotné potraviny je dát si tu práci a číst tabulku surovinového a nutričního složení. Podmínku správného výběru potravin je i znalost základních pojmů ve výživě, jedině tak člověk prohlédne mnohdy protichůdné názory.

“ Usnadnit práci s luštěním obalů může i logo Vím, co jím, které nutriční hodnotu potravin pohlídá za vás.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *