Biologická léčba není vhodná pro všechny. Lékaři vědí proč

Profesorka Abrahámová protonovou metodu brání „proti předsudkům“ a vysvětluje i to, proč u českých žen nadále roste incidence rakoviny prsu. „V poslední době ale přicházejí náznaky, že by mohl začít výskyt nových případů stagnovat. Příznivé je pak to, že klesá úmrtnost,“ uvedla v rozhovoru pro Pražský deník.

Přečíst článek ›

Daří se v Česku odhalovat nejčastější typ nádorů u žen v ranějších stádiích než před pár lety?Absolutní počty velmi pokročilých případů dnes v podstatě stagnují. Jinými slovy máme už dost slušnou záchytnost, ačkoliv pořád nejsme tam, kde bychom mohli být.

Návštěvnost screeningu, který směřuje k včasnému i časnému záchytu karcinomu prsu, by měla být u žen nad 45 let alespoň 80 procent, což u nás není. My jsme na nějakých 60+ procentech.

Česká populace je vůči prevenci stále trochu laxní, přestože je o této problematice k dispozici mnoho seriózních informací. Je třeba si také uvědomit, že screening není jednorázová epizoda. Znamená screeningovou mamografii každé dva roky.

V tomto směru byla podle mě velmi prospěšná aktivita ministerstva zdravotnictví, které zorganizovalo cílené rozesílání dopisů přímo k těm ženám, kterým se blíží termín další preventivní prohlídky.

Kdo je Jitka Abrahámová?Zakladatelka Onkologického oddělení i Nadačního fondu onkologie pro 21. století se narodila v Praze v roce 1943. Předloni odešla z Thomayerovy nemocnice, kde byla primářkou. Teď se věnuje nemocným v Proton Therapy Center, kde má funkci hlavního klinického onkologa, a působí též ve Fakultní nemocnici Na Bulovce.

Odráží trvající nárůst nových případů rakoviny prsu ve většině tzv. vyspělého světa lepší diagnostiku nebo spíš větší výskyt rizikových faktorů?Oboje. Ta onemocnění by se odhalila tak jako tak, ale v naší části světa je odhalujeme dříve.

Což zvyšuje naději, že bude rozsah onemocnění i nutných operací co nejmenší a chemoterapie buď žádná, nebo alespoň méně toxická.

Taková léčba je samozřejmě jednodušší, prognóza lepší, přežití dlouhodobé a ve výsledku je vše i přes nemalé investice do screeningu také levnější.

A které civilizační nešvary podle vás nejvíc přispívají ke zvyšování incidence karcinomu prsu?Životní styl v širokém slova smyslu se ubírá nevhodným směrem. Do životního stylu patří i například reprodukční zvyky, které se diametrálně změnily. Před třiceti nebo čtyřiceti lety byly prvorodičky dvacetileté, což je z biologického hlediska zdravé.

Dnes se dělají běžně po čtyřicítce asistované reprodukce. Děvčata se někde zapomněla a najednou zjišťují, že sice mají kariéru, ale nemají miminko. Mezi nešvary, které situaci nezlepšují, patří určitě i méně pohybu, více stresu, tloustnutí populace.

Obávám se, že za chvíli budeme jako Američané – budeme jezdit autem do parku, kde si přendáme boty, uděláme čtyřikrát kolečko a zase si sedneme do auta.

Přečíst článek ›

Lze to chápat tak, že protonová léčba karcinomu prsu zaznamenává zjednodušeně řečeno boom?Tak bych to nenazvala. Nemám to slovo ráda. K pokroku samozřejmě dochází i v jiných oblastech. Protonová léčba je relativně nová. Má své indikace – víme, kde nám může pomoct a kde ne.

Jako lékařka, která dělá onkologii pouhých 53 let, si leccos pamatuji. Karcinom prsu jsem kdysi ozařovala rentgenem. Pak přišel kobalt. A tehdy také mnozí říkali – na co je potřeba kobalt, vždyť ten rentgen stačí. Byla to ale pokroková metoda, která přinesla spoustu dobrého a nového.

Pak přišly akcelerátory. A teď jsme v situaci, kdy se někteří kolegové ptají, nač potřebujeme protony, když máme akcelerátory. Nemají ale pravdu. Protonová léčba nabízí další možnosti a je jednoznačně pokrokem.

Odpůrci mají na svůj názor nárok, ale fyzikálně-biologické vlastnosti protonového záření jsou dané.

Z čeho podle vás pramení skepse a nedůvěra?Za těmi obavami je většinou neracionální podklad. Buď má někdo obavy o to, že přijde o pacienty, nebo strach z učení se nové metody. Za tím odmítáním může být i závist nebo zabedněnost, případně pocit méněcennosti nebo zkrátka nedůvěra k novotám.

Nechápu ale, proč je proti protonům řada internistů nebo lékařů s jinou specializací, než je onkologie. Já bych v životě nemluvila třeba do způsobů například neurologické léčby, protože to zkrátka nedělám a nerozumím tomu. Často pozoruji namísto snahy o poznání něčeho nového apriorní odsouzení.

Protonová léčba ale není zcela nová metoda terapie. Je to jen jiný typ radioterapie. Fotonová léčba je elektromagnetické záření, protonová částicové. A protonová léčba samozřejmě není vhodná pro všechny typy nádorů – kvůli lokalizaci či pohyblivosti nádorů a tak dále.

Chemoterapie nebo biologická léčba je něco jiného. Není to tedy tak, že bychom dostali s protonovou léčbou například chemoterapii na vyšší úroveň. Je to jen léčba jiného typu, podobně jako imunologická léčba není vrcholem biologické léčby. Je to něco jiného.

Jestliže někdo odmítá nějakou léčebnou metodu, měl by ji nejprve poznat. Pokud to neudělá, tak nejde o kritiku, ale o pustou propagandu.

Přečíst článek ›

Jaká je dnes mezinárodní prestiž pražského Protonového centra?V zahraničí je obrovská. Řekla bych, že mnohem větší než v tuzemsku. Centrum se zapojilo do velkého množství mezinárodních projektů. Zhruba před dvěma roky jsme v Praze uspořádali kongres částicové radioterapie. O akci byl neskutečný zájem, ale novináři se tam asi báli, takže se o tom nepsalo.

Já už jsem starší paní. Renomé centra šíří mí mladší kolegové, kteří publikují v zahraničních časopisech a vyjíždějí do světa, kde se o nich ví. O tom, že se jedinému protonovému centru v zemi daří, vypovídají statistiky. V současnosti se tady září 115 lidí denně. Zdejší zařízení pracuje na dvě plné směny a pracuje dobře.

Většina klientů jsou Češi, centrum ale využívá i dost cizinců.

O Proton Therapy Center CzechProton Therapy Center Czech je moderní evropská klinika zaměřující se na radiační léčbu pacientů s nádorovým onemocněním.

Metoda protonová terapie využívá fyzikálně-biologických vlastností protonového svazku a umožňuje dnes léčit i taková onemocnění, u nichž bylo doposud ozařování komplikované a rizikové. Součástí centra je specializované Oddělení radiodiagnostiky a Oddělení nukleární medicíny.

Mezi hlavní léčené diagnózy, u kterých má protonové léčba největší přínos, patří rakovina prostaty, rakovina prsu, zhoubné nádory hlavy a krku, zhoubné nádory centrální nervové soustavy, zhoubné nádory plic, zhoubné nádory zažívacího traktu, maligní lymfomy a zhoubné nádory dětského věku.

Primárním cílem radioterapie zůstává zničení nádorových buněk, zatímco buňky zdravé tkáně mají být poškozeny buď minimálně, nebo vůbec. Tomuto cíli se nejvíce přibližuje právě protonová léčba. Dopad na zdravé tkáně a orgány za nádorem je minimalizován, a výrazně tak snižuje riziko vzniku nežádoucích účinků.

Jedná se o nejdůležitější přínos, protože úspěšná léčba nádorového onemocnění je nyní relativně častá, věk nemocných s nádory se prodlužuje a při absenci poléčebných účinků je i kvalitnější. PTC léčí nemocné od roku 2012 a odléčilo se zde takřka 5000 pacientů.

Jak vypadá financování?Většina pojišťoven léčbu hradí, je ale třeba jim poslat žádost. Musíme v každém případě zdůvodnit, proč je žádoucí a vhodné právě protonové záření namísto fotonového. To víte, je to boj.

Budete mít zájem:  Dupuytrenova Kontraktura Injekční Léčba?

Ale mě to nepřekvapuje ani zase tak nerozčiluje. Tak je to se vším novým. Někteří mladší kolegové mají méně trpělivosti. Já jim na to říkám – vyčkejte, to se všechno změní a uvidíte, jak to bude prima.

Já jsem tady teprve dva roky a už pociťuji změny k lepšímu.

Pomohl Protonovému centru mediálně ostře sledovaný případ britského chlapce Ashya Kinga, kterého lékaři po diagnostice mozkového nádoru v jeho vlasti už „odepsali“ a který dnes žije po léčbě v Praze kvalitní život?Určitě to pomohlo pověsti mezi lidmi. Mnozí si totiž začali mezi sebou říkat, že na tom asi něco bude.

Stává se, že pacientovi řekne jejich lékař, aby do centra nechodili. Ale oni sami se přesto rozhodnou přijít zeptat. A my jim musíme seriózně říct, jestli se jejich případ hodí pro protonové záření, nebo nikoliv. Výhoda protonu je třeba v případě karcinomu prsu větší u levostranných nádorů, kde je blízko hrudní stěny srdce.

Protonovou léčbu ale často odsuzují lidé, kteří ji z praxe vůbec neznají. Naproti tomu všichni naši lékaři i laboranti znají fotonovou léčbu a někteří ji i stále praktikují, protože mají částečný úvazek ještě někde v nemocnici. Momentálně dochází k erupci všech možných léčebných metod – chemoterapie, biologické léčby, imunoterapie.

I proto je důležité, aby pacienti žili co nejdéle, protože se mohou dožít další účelné léčby, která třeba zase zabere.

Mluvili jsme doteď hlavně o rakovině prsu. Protonové centrum ale léčí i řadu jiných nádorů – mimo jiné hlavy a krku, plic nebo prostaty. Proč nejsou příliš slyšet výzvy k preventivním prohlídkám také těchto částí těla?Každý nádor je jiný – má své biologické vlastnosti a „popis práce“.

Pravidelné screeningy v rizikovějším věku zatím dávají smysl kromě prsou hlavně u děložního čípku a tlustého střeva.

U jiných nádorů neexistuje vhodný a výtěžný a obecně uznávaný screeningový test, což platí do jisté míry také pro zhoubné nádory prostaty, které stále u českých mužů mezi typy karcinomů vedou co do četnosti.

Co byste doporučila starším českým mužům, aby neobjevili tuto nemoc příliš pozdě?Aby chodili na screening karcinomu konečníku a tlustého střeva a při těchto preventivních prohlídkách si nechali pro jistotu nabrat marker PSA, který do jisté míry může signalizovat nádor prostaty. Při jakémkoliv problému s močením by pak měli zamířit k urologovi. Většinu z těchto problémů nezpůsobuje karcinom. Může to být zcela benigní zvětšení prostaty, které je docela dobře řešitelné. Začátky ale mohou vypadat velmi podobně.

Přečíst článek ›

Vámi založený Nadační fond onkologie pro 21. století pořádá příští týden už 26. ročník charitativního večera s módní přehlídkou, díky které vystupují onkologické pacientky z anonymity.

Jsou viditelné úspěchy medicíny i na módním molu?Pozoruji velké změny, když se podívám na manekýny před tím čtvrt stoletím a dnes. Stále platí to, že žádná z nich není profesionálka.

Zpravidla nejde o štíhlé ženy s dlouhýma nohama, ale o „normální“ české ženy, které onemocněly karcinomem prsu. Rozdíl oproti minulosti je ten, že na začátku byly všechny ty ženy po amputaci prsu. Dnes je to jen menší část z nich.

Většina má za sebou částečnou operaci a některé už rekonstrukční výkon. Zdravotně-výchovné hledisko té akce zůstává. Jednoduše jde o poselství, že to, co má dnes někdo jiný, mohu mít zítra já.

Obligátní otázka na závěr – jak je důležitá pro vyléčení rakoviny psychika?Je samozřejmě velmi důležitá. Stejně jako podpora rodiny a přístup lékařů a dalších zdravotníků. Pacient totiž začíná s rehabilitací už při vyslovení diagnózy. Lékař musí umět věci vysvětlit a poradit.

Musí se naučit sdělovat i špatné zprávy. A měl by to podle mě dělat tak, aby bylo pacientovi stále jasné, že nádor je jeho nádor a nikoliv lékařův. Jeho role je v pomoci a podpoře. Zároveň by měl lékař umět žít normální život. Jít večer do divadla, i když mu třeba ten den zemře pacient.

I toto se musíte v naší profesi naučit.

Biologická léčba není vhodná pro všechny. Lékaři vědí proč – Biologická léčba

Biologická neboli také cílená léčba nabízí v poslední době nečekané možnosti při léčbě řady onemocnění, která nelze zdolat klasickými medikamenty. Přes slibné výsledky ji ale nelze použít u všech pacientů.

Biologická neboli také cílená léčba nabízí v poslední době nečekané možnosti při léčbě řady onemocnění, která nelze zdolat klasickými medikamenty: nádorovými onemocněními počínaje přes střevní onemocnění (Crohnovu nemoc a ulcerózní kolitidu) a revmatickými nemocemi – zejména revmatoidní artritidou, Bechtěrevovou nemocí a psoriatickou artritidou – konče. Přes slibné výsledky ji ale nelze použít u všech pacientů trpících artritidou.

Je třeba zvážit výhody i rizika

U některých pacientů opravdu není biologická léčba doporučena. Před nasazením léčby je třeba zvážit potenciální vedlejší účinky cílené léčby. Existuje řada stavů, u kterých by rizika převážila přínos cílené léčby, a proto by nebylo rozumné ji nasazovat:

  • roztroušená skleróza (i pokud šlo zatím o první a jedinou ataku),
  • prodělané nádorové onemocnění bílých krvinek – lymfom nebo leukémie,
  • srdeční selhání,
  • často se opakující infekce.

Infekce mohou být vážnou překážkou

Mírné vracející se či přetrvávající infekce jsou pouze relativní kontraindikací – nemusí vést k tomu, že biologickou léčbu zcela zavrhneme.

Například pacient s opakujícími se infekcemi močového měchýře a močových cest, jehož stav je úspěšně kontrolován nízkými dávkami antibiotik, by byl schopen snášet biologickou léčbu bez problémů.

Na druhou stranu pacient s těžkou cukrovkou, který se s infekcemi potýká takřka denně a často vyžadují i hospitalizaci, by vhodným kandidátem zcela jistě nebyl.

Před nasazením biologické léčby je třeba zvážit i doposud prodělaná onemocnění

Bohužel se studie zabývající se biologickou léčbou příliš nevěnovaly pacientům, kteří mohou být infekcí ohroženi nejvíce. Rozhodnutí, zda léčbu v konkrétním případě nasadit, je tedy vždy na lékaři i pacientovi, kteří musí zvážit výhody léčby i riziko infekčních onemocnění. V žádném případě by ale cílená léčba neměla být nasazena, pokud mají pacienti příznaky probíhající infekce.

Budete mít zájem:  Kontaktní Alergie Na Kovy?

(hak)

Zdroj: Are Some Arthritis Patients Unsuitable Candidates for Biologic Drugs?

Líbí se vám článek? Počet hlasů: 0

Etické kodexy a charty

Činnost Psychiatrické léčebny Šternberk se řídí níže uvedenými etickými kodexy a chartami, které dodržuje každý dotčený zaměstnanec při výkonu svého povolání. Kontrolu dodržování a respektování těchto kodexů zabezpečuje etická komise léčebny, jejímž cílem je chránit zdraví, práva a důstojnost klientů.

  • PRÁVA PACIENTŮ ČR
  • CHARTA PRÁV DĚTÍ V NEMOCNICI
  • ETICKÝ KODEX ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY
  • ETICKÝ KODEX ZDRAVOTNICKÉHO PRACOVNÍKA NELÉKAŘSKÝCH OBORŮ
  • ETICKÝ KODEX ASOCIACE KLINICKÝCH PSYCHOLOGŮ
  • ETICKÝ KODEX ČESKÉ PSYCHOTERAPEUTICKÉ SPOLEČNOSTI
  • ETICKÝ KODEX SESTER VYPRACOVANÝ MEZINÁRODNÍ RADOU SESTER
  • CHARTA PRÁV A SVOBOD STARŠÍCH OBČANŮ

Pozn. Pod pojmem „nemocnice“ je v jednotlivých dokumentech myšlena Psychiatrická léčebna Šternberk.

PRÁVA PACIENTŮ ČR

  1. Pacient má právo na ohleduplnou odbornou zdravotnickou péči prováděnou s porozuměním kvalifikovanými pracovníky.
  2. Pacient má právo znát jméno lékaře a dalších zdravotnických pracovníků, kteří ho ošetřují. Má právo žádat soukromí a služby přiměřené možnostem ústavu, jakož i možnost denně se stýkat se členy své rodiny či s přáteli.

    Omezení takovéhoto způsobu (tzv. kontinuálních) návštěv může být provedeno pouze ze závažných důvodů.

  3. Pacient má právo získat od svého lékaře údaje potřebné k tomu, aby mohl před zahájením každého dalšího nového diagnostického či terapeutického postupu zasvěceně rozhodnout, zda s ním souhlasí.

    Vyjma případů akutního ohrožení má být náležitě informován o případných rizicích, která jsou s uvedeným postupem spojena. Pokud existuje i více alternativních postupů nebo pokud pacient vyžaduje informace o léčebných alternativách, má na seznámení s nimi právo. Má rovněž právo znát jména osob, které se na nich účastní.

  4. Pacient má v rozsahu, který povoluje zákon, právo odmítnout léčbu a má být současně informován o zdravotních důsledcích svého rozhodnutí.
  5. V průběhu ambulantního i nemocničního vyšetření, ošetření a léčby má nemocný právo na to, aby byly v souvislosti s programem léčby brány maximální ohledy na jeho soukromí a stud.

    Rozbory jeho případu, konzultace a léčba jsou věcí důvěrnou a musí být provedena diskrétně. Přítomnost osob, které nejsou na léčbě přímo zúčastněny, musí odsouhlasit nemocný, a to i ve fakultních zařízeních, pokud si tyto osoby nemocný sám nevybral.

  6. Pacient má právo očekávat, že veškeré zprávy a záznamy týkající se jeho léčby jsou považovány za důvěrné. Ochrana informací o nemocném musí být zajištěna i v případech počítačového zpracování.

  7. Pacient má právo očekávat, že nemocnice musí podle svých možností přiměřeným způsobem vyhovět pacientovým žádostem o poskytování péče v míře odpovídající povaze onemocnění.

    Je-li to nutné, může být pacient předán jinému léčebnému ústavu, případně tam převezen po té, když mu bylo poskytnuto úplné zdůvodnění a informace o nezbytnosti tohoto předání a ostatních alternativách, které při tom existují. Instituce, která má nemocného převzít do své péče, musí překlad nejprve schválit.

  8. Pacient má právo očekávat, že jeho léčba bude vedena s přiměřenou kontinuitou. Má právo vědět předem, jací lékaři, v jakých ordinačních hodinách a na jakém místě jsou mu k dispozici. Po propuštění má právo očekávat, že nemocnice určí postup, jímž bude jeho lékař pokračovat v informacích o tom, jaká bude jeho další péče.

  9. Pacient má právo na podrobné a jemu srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl k nestandardnímu postupu či experimentu. Písemný vědomý souhlas nemocného je podmínkou k zahájení neterapeutického i terapeutického výzkumu.

    Pacient může kdykoliv, a to bez uvedení důvodu, z experimentu odstoupit, když byl poučen o případných zdravotních důsledcích takového rozhodnutí.

  10. Nemocný v závěru života má právo na citlivou péči všech zdravotníků, kteří musí respektovat jeho přání, pokud tato nejsou v rozporu s platnými zákony.
  11. Pacient má právo a povinnost znát a řídit se platným řádem zdravotnické instituce, kde se léčí (tzv. nemocniční řád). Pacient má právo kontrolovat svůj účet a vyžadovat odůvodnění jeho položek bez ohledu na to, kým je účet placen.

(Etický kodex ‚Práva pacientů‘ navrhla, po připomínkovém řízení definitivně formulovala a schválila Centrální etická komise Ministerstva zdravotnictví České Republiky. Tato práva pacientů jsou prohlášená za platná za dnem 25. února 1992)

CHARTA PRÁV DĚTÍ V NEMOCNICI

  1. Děti mají být do nemocnice přijímány jen tehdy, pokud péče, kterou vyžaduje jejich stav, nemůže být stejně dobře poskytnuta v domácím ošetřování nebo při ambulantním docházení.
  1. Děti v nemocnici mají mít právo a neustálý kontakt se svými rodiči a sourozenci.

    Tam, kde je to možné, by se mělo rodičům dostat pomoci a povzbuzení k tomu, aby s dítětem v nemocnici zůstali. Aby se na péči o své dítě mohli podílet, měli by rodiče být plně informováni o chodu oddělení a povzbuzováni k aktivní účasti na něm.

  1. Děti nebo jejich rodiče mají mít právo na informace v takové podobě, jaká odpovídá jejich věku a chápání. Mají mít zároveň možnost otevřeně hovořit o svých potřebách s personálem.
  1. Děti nebo jejich rodiče mají mít právo poučeně se podílet na veškerém rozhodování ohledně zdravotní péče, která je jim poskytována.

    Každé dítě má být chráněno před všemi zákroky, které pro jeho léčbu nejsou nezbytné a před zbytečnými úkony, podniknutými pro zmírnění jeho fyzického nebo emocionálního rozrušení.

  1. S dětmi se má zacházet s taktem a pochopením a neustále musí být respektováno jejich soukromí.

  1. Dětem se má dostávat péče náležitě školeného personálu, který si je plně vědom fyzických a emocionálních potřeb dětí každé věkové skupiny.
  1. Děti mají mít možnost nosit své vlastní oblečení a mít sebou v nemocnici své věci.
  1. O děti má být pečováno společně s jinými dětmi téže věkové skupiny.

  1. Děti mají být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.
  1. Děti mají mít plnou příležitost ke hře, odpočinku a vzdělání, přizpůsobenou jejich věku a zdravotnímu stavu.

(Tento dokument vychází z textu Charty práv dětských pacientů organizace „National Association for the Welfare of Children in Hospital“ se sídlem v Londýně. Materiál v tomto znění podpořila Centrální etická komise při MZ ČR a prohlásila za platný od 25. 2. 1992.)

ETICKÝ KODEX ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY

  1. § 1
  2. Obecné zásady
  3. (1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince.
  4. (2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení, a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.

(3) Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva.

  • (4) Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný.
  • (5) Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.
  • § 2
  • Lékař a výkon povolání

(1) Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce).

(2) Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.

(3) Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebo jiné povahy.

(4) Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen nebo je-li přesvědčen, že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen doporučit a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby.

(5) Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí.

(6) Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost, nebo které vykazují účinky dopingového typu k jiným než léčebným účelům.

(7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.

(8) U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito ke komerčním účelům.

(9) Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven nebo když je to stanoveno zákonem.

(10) Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat.

(11) Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničení nebo zneužití.

(12) Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe.

(13) Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody.

(14) Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.

(15) Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch.

(16) Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.

  1. (17) Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje.
  2. (18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.
  3. § 3
  4. Lékař a nemocný

(1) Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.

(2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.

  • (3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.
  • (4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat.
  • (5) Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.
  • § 4
  • Vztahy mezi lékaři
  • (1) Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence a přiznáním práva na odlišný názor.
  • (2) Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.

(3) Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.

(4) Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta.

Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta.

(5) Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně, a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.

§ 5

Lékař a nelékař

(1) Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit, zda jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat.

(2) Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou, která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu. Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osob, s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.

  1. Závěrečná ustanovení
  2. § 6
  3. Účinnost

(1) Tento Stavovský předpis č. 10 – Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnosti dne 1.1.1996.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector