O biologické léčbě a o jejím využití v léčbě mnoha obtížně léčitelných nemocí v poslední době slýcháme velmi často. Řada lékařů a pacientů nešetří superlativy a mluví o převratné metodě, která umožní vyléčit doposud neléčitelné choroby. Biologika se uplatní nejen při léčbě lupénky a psoriatické artritidy…
Dialog,rozhovor,lékař, pacientka, žena
O biologické léčbě a o jejím využití v léčbě mnoha obtížně léčitelných nemocí v poslední době slýcháme velmi často. Řada lékařů a pacientů nešetří superlativy a mluví o převratné metodě, která umožní vyléčit doposud neléčitelné choroby.
Lékaři si od této léčby slibují mnoho: počínaje použitím na onemocnění kůže (lupénka) přes onemocnění kloubů (psoritická artritida neboli kloubní zánět spojený s lupénkou, revmatoidní artritida, Bechtěrevova nemoc) až po nádorová onemocnění, jako je rakovina ledvin nebo rakovina tlustého střeva a konečníku (kolorektální karcinom). Málo ale slyšíme o tom, co to vlastně biologická léčba je, na jakých principech funguje a jak může u výše zmíněných onemocnění pomoci.
Cílená léčba
Biologická neboli cílená léčba je přesně zacílena na patologickou reakci, která je příčinou onemocnění nebo se na jeho vzniku podílí.
Léky tedy neovlivňují průběh nemoci nepřímo nebo se nevyrovnávají s jejími důsledky, ale zasahují přímo v místě, kde je nějaký problém.
Jde o léčbu šitou na míru – u každého onemocnění nejprve bylo třeba prozkoumat, jaké reakce v těle probíhají, a pak teprve bylo možné nalézt místo, kde lze zasáhnout cíleně.
Cílenou léčbu je možno v současnosti využít pouze díky tomu, že máme dostatečné poznatky o pochodech, které probíhají uvnitř buňky i na jejím povrchu.
TNF inhibitory zatočí se zánětem
U autoimunitních revmatických onemocnění, jako jsou revmatoidní artritida nebo Bechtěrevova nemoc, se uplatní látky zvané TNF inhibitory. TNF (neboli tumor necrosis factor) je látka známá jako mediátor zánětu vytvářená imunitními buňkami.
Za normálních okolností přispívá k uplatnění naprogramované buněčné smrti (apoptózy) a také k ochraně našeho organismu před infekcí.
V případě autoimunitních onemocnění, kdy je imunita namířena proti tkáním vlastního organismu, může ale dojít k poškození kloubů, pojivové tkáně nebo dalších tkání a TNF je jednou z molekul, která se na tomto zánětlivém poškození podílí.
Blokováním TNF je možné zastavit probíhající zánět a zmírnit projevy onemocnění a poškození tkání. K dispozici jsou jednak látky fungující jako rozpustné receptory pro TNF, jednak monoklonální protilátky. Oba typy TNF inhibitorů se na nadbytečné molekuly TNF navážou a tím pádem zmírní či zcela zastaví probíhající zánět.
(hak)
Zdroj:
Bechtěrevova nemoc příznaky Nemoc vlk Nemoci střev Nemoci kůže Nádor na ledvině Líbil se vám článek? ANO NE Stenóza spinální
Dobrý den, trápí mě tzv. spinální stenóza, mám zúžený bederní páteřní kanálek,…
Srdeční tep
Dobry den, mela bych dotaz. Je mi 25 let merim 165 cm a vazim 89 kg. A srdecni…
Bolest pod prsama
Dobrý den . Už od soboty mě bolí pod prsama ,hlavně když se nadechnu , tak je…
Delší menstruace
Dobry den, měla bych prosím dotaz. Pani doktorka mi predepsala lek DETRALEX…
Zápach v nose
Dobrý den.Prosím o radu.Asi tak 2krát do roka mám v nose takový divný zápach,jako…
Padání vlasů
Dobrý den, již přes rok řeším padání vlasů a zvýšený mazotok. Pokožka již den…
Křupnutí v čelisti
Dobrý den, včera ráno, když jsem se probudil, tak jsem si zívnul a křuplo mi…
RS a očkování
Dobrý den. Jak se to s očkováním při RS? Můžu se očkovat na klíšťata či jiná…
Bolesti žaludku
Byla jsem na vyšetření žaludku a bylo mi zjištěna inkompetence kardie, mírná…
Špinění
Dobrý den, chtela bych se zeptat měla jsem dostat menstruaci, ale místo menstruace…
Biologická léčba – chytrá terapie?
Biologická léčba již neodmyslitelně patří k moderním trendům v terapii řady onemocnění. Jde o formu léčení zdaleka nikoliv pouze onemocnění onkologických, ale rovněž chorob autoimunitních, revmatických apod.
Dostupné přípravky buď stimulují imunitní systém k boji proti nemoci, nebo přímo potlačují nemoc podobným způsobem jako imunitní systém.
S trochou nadsázky se dá říci, že biologická léčba je chytrá terapie mířící přesnou zbraní na vybraný cíl s minimálními škodami pro celý organismus.
Klíčová slova biologická léčba • imunitní systém • biologické přípravky
Summary
Patockova, J., Sliva J. Biological therapy – 'smart' treatment? Biological therapy is an essential part of modern trends in treatment of many diseases. It is a form of treatment not only of oncologic diseases by far, but also autoimmune diseases, rheumatologic diseases, etc.
The currently available preparations either stimulate the immune system to act against the disease, or act directly against the disease in a way emulative of the immune system.
To use a mild hyperbole, we could say that biological therapy is a 'smart' therapeutic modality, aiming a precise weapon at its target and bringing minimal damage to the rest of the body.
Keywords biological therapy • immune system • biological preparations
V posledních letech biologická léčba neodmyslitelně patří k moderním trendům v terapii řady onemocnění. Vzhledem ke své rozmanitosti, širokému záběru a ne zcela přesnému vymezení je však pro řadu čtenářů i z řad odborné veřejnosti hůře uchopitelná.
Co je vlastně biologická léčba? V širším slova smyslu do biologické léčby, resp. mezi biologické preparáty můžeme počítat např. i krevní deriváty, vakcíny, imunopreparáty či jiné v praxi zavedené látky, které vycházejí z biologického materiálu. V užším (resp.
modernějším) slova smyslu má však biologická léčba jiné vymezení. Trochu přesněji se zde běžně místo pojmu biologická léčba používá pojem „cílená“ léčba. Ani toto pojmenování ale není příliš specifické, pod cílenou léčbu si samozřejmě lze stejně dobře představit i terapii antibiotiky, chemoterapeutiky, cytostatiky apod.
Z obecných pojmů tedy asi nejlépe vyhovuje „cílená biologická léčba“, kde spojením obou pojmů je již daná problematika lépe vymezena.
Definice
Zalistujeme-li encyklopediemi a lékařskými slovníky, zjistíme, že např.
Webster‘s New World Medical Dictionary definuje biologickou léčbu takto: “Treatment to stimulate or restore the ability of the immune (defense) system to fight infection and disease.
Biological therapy is thus any form of treatment that uses the body‘s natural abilities that constitute the immune system to fight infection and disease or to protect the body from some of the side effects of treatment.” neboli:
“L?????????????????????????????????????? Léčba směřující ke stimulaci nebo obnovení schopnosti imunitního (obranného) systému bojovat s infekcí a chorobou.
Biologická léčba je tedy jakákoliv forma léčby, která využívá přirozené schopnosti organismu vybudovat obranný systém k potlačení infekce a nemoci nebo ochránit tělo před některými nežádoucími účinky léčby.
“ Webster‘s New World Medical Dictionary dále pokračuje: “Biological therapy (also called immunotherapy or biotherapy) often employs substances called biological response modifiers (BRMs). The body normally produces low levels of BRMs in response to infection and disease.
Large amounts of BRMs can be made in the laboratory to treat cancer, rheumatoid arthritis, and other diseases.” V překladu: „Biologická léčba (nazývaná též imunoterapie nebo bioterapie) často využívá látek nazývaných modifikátory biologické odpovědi (BRMs).
Tělo za normálních okolností produkuje nízké hladiny těchto modifikátorů v reakci na infekci a onemocnění. Velká množství BRMs mohou být vyráběna laboratorně k léčbě rakoviny, revmatoidní artritidy a dalších onemocnění.
“ Biologická léčba tedy využívá obranyschopnosti organismu k boji proti rakovině, některým autoimunitním i jiným choSouhrnrobám a zkouší se i v terapii onemocnění, o jejichž patogenezi toho stále mnoho nevíme (např. solanezumab v léčbě demence Alzheimerova typu).
Jak bylo již řečeno, látky používané v biologické léčbě se nazývají modifikátory biologické (imunitní) odpovědi. Většinou se jedná o látky, které lidské tělo samo přirozeně „vyrábí“. Pro účely cílené léčby jsou však tyto látky samozřejmě vyrobeny uměle, v laboratoři, a tělu posléze dodávány. Některé typy biologické léčby se podávají ke snížení nežádoucích účinků, které mohou nastat po použití jiných typů terapie, např. protinádorové. Modifikátory imunitní odpovědi jsou tedy schopné úspěšně blokovat nežádoucí imunitní procesy, či naopak aktivovat „sebeobranu“ organismu, případně pak napravovat nežádoucí účinky jiných typů léčby.
Jiní autoři však sahají k ještě širší definici biologické léčby: “Biological therapy is a form of treatment of cancers and other illnesses that uses agents that affect the body‘s immune system.
Biological therapy agents either stimulate the immune system of the body to act against the disease, or acts directly on the disease in a way similar to the immune system.” Jinými slovy: „Biologická léčba je forma léčení rakoviny a jiných chorob využívající látky ovlivňující lidský imunitní systém.
Biologické přípravky buď stimulují imunitní systém k boji proti nemoci, nebo přímo potlačují nemoc podobným způsobem jako imunitní systém.“ Posledně uvedená definice připouští i nepřímé působení biologických přípravků, nejen prostřednictvím stimulace imunitního systému, jak bylo uvedeno výše.
Posledně jmenovaný mechanismus účinku (nezávislý přímo na stavu imunitního systému) by mohl být větší nadějí pro pacienty s poruchami imunity.
Biologické přípravky
Zanechme ale již definic a podívejme se, co vlastně k biologické léčbě patří. Základními možnostmi v biologické léčbě jsou následující látky: 1. monoklonální myší protilátky, 2. humanizované protilátky, 3. antisense oligonukleotidy, 4. inhibitory proteazomu, 5. inhibitory tyrozinkináz a dalších kináz.
Monoklonální myší protilátky Protilátky vyrobené uměle, vytvářející jeden buněčný klon. Každá taková protilátka, resp. celý klon je zaměřen výhradně proti jednomu antigenu. Tímto antigenem může být například receptor nádorové buňky. Je pro ně typická vysoká tvorba protilátek, tzv.
HAMA (Human AntiMouse Antibodies); zakončení generického názvu je „-mab“ (např. muromomab aj.).
Humanizované protilátky Monoklonální protilátka může být sama v organismu rozpoznána jako tělu cizí, s čímž souvisí vznik možných nežádoucích reakcí. Tomuto jevu lze zabránit převedením na tzv. humanizované protilátky.
Tyto vznikají kombinací menší části zvířecí protilátky (5–10 % myší protilátky), která obsahuje část rozpoznávající antigen, a větší části lidské protilátky; zakončení generického názvu: „-zumab“ či „-mumab“ (např. omalizumab, certolizumab, golimumab aj.). Přechodem mezi oběma skujsou tzv. chimerické protilátky, tvořené ze 60–70 % lidskou bílkovinou (tzv.
konstantní oblast) a ze 30–40 % myší protilátkou. V generickém názvu látky je zakončení „-ximab“ (např. abciximab, rituximab aj.).
Antisense oligonukleotidy
Oligonukleotidy, které jsou „zrcadlovou“ kopií malé části mRNA. Na tuto se naváží a znemožní tak transkripci a translaci příslušné mRNA. Inhibitory proteazomu Proteazomy jsou buněčné organely, jejichž funkcí je odbourávání signálních molekul, které již předaly signál a mají být zničeny.
Cílená inhibice příslušného proteazomu je zabránit odbourávání těchto signálních molekul, v buňce dochází k signálnímu chaosu a buňka zaniká. Své uplatnění nacházejí především v léčbě hematologických malignit, jako je např. bortezomib u mnohočetného myelomu.
Inhibitory tyrozinkináz a dalších kináz Inhibicí tyrozinkinázy, u receptorů spřažených s tyrozinkinázou jako poslem informace z receptoru do nitra buňky, se znemožní přenos signálu do nitra buňky a jeho další zpracování. Buňka přestává růst či zanikne. Vzhledem k tomu, že druhů tyrozinkináz je velmi mnoho (proteinkináza A, C, farnesyltransferáza aj.
), jde vývoj směrem k látkám, které by blokovaly tyrozinkinázu jednoho receptoru či jen několika málo druhů receptorů. I zde pak můžeme mluvit o cílené terapii. K nejznámějším bezesporu patří imatinib, erlotinib, sunitinib a řada dalších.
V různé fázi pokročilosti vývoje jsou též inhibitory jiných kináz. Nejblíže širšímu klinickému užívání je např. inhibitor Janus kinázy (JAK), známý jako tofacitinib.
Některé další terapeutické postupy patřící do oblasti biologické terapie Diferenciační léčba Diferenciační léčba je založena na indukci vyzrávání nádorových buněk. Nádorové buňky dozrají a nemají možnost se dále dělit. Čím je nádorová buňka podobnější diferencované buňce příslušného orgánu, tím nižší bývá její schopnost se dělit a metastazovat.
Antiangiogenní léčba
Antiangiogenní léčba celkově tlumí tvorbu nových cév v organismu, čímž je brzděna i tvorba cév vedoucích k nádoru. Růst nádoru se tak zpomalí nebo zastaví.
Může však také dojít i ke zpomalení růstu jiných cév v organismu, což je podstatou nežádoucích účinků tohoto typu léčby.
O cílenou léčbu by se jednalo pouze v případě cílené inhibice růstu nádorových cév bez vlivu na ostatní cévy organismu.
Indikace biologické léčby – obecná pravidla
Pro svoje rizika a ekonomickou náročnost se biologická léčba v současné době používá pouze v přesně definovaných situacích.
V zásadě platí následující obecná kritéria použití biologické léčby: • podtyp nádoru, u kterého je známo, že na konkrétní biologickou léčbu reaguje v případě onkologické diagnózy, • vyčerpání jiných možností léčby, • dosažení nežádoucích účinků předchozí léčby, které opravňují biologickou léčbu použít.
Nežádoucí účinky biologické léčby
Každá léčba má své nežádoucí účinky. Výjimkou není samozřejmě ani léčba biologická. V literatuře jsou popsány i závažné či dlouhodobé vedlejší účinky. Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou však naštěstí krátkodobé, reverzibilní a klinicky nezávažné.
Spekuluje se i o vyšším riziku některých nádorových onemocnění (zejména hematoonkologické malignity) po dlouhodobé biologické léčbě autoimunitních chorob, ale dosavadní výzkumy tuto hypotézu nepotvrdily. Vzhledem k ovlivnění imunitních pochodů (interference na úrovni interleukinů, tumor nekrotizujícího faktoru alfa apod.) je mj.
popisován vyšší výskyt tuberkulózy, čemuž však lze předejít důsledným vyšetřením nemocného před samotným zahájením léčby (diskutováno zejména u revmatologických onemocnění při užívání anti-TNF alfa látek).
Nejasná zůstává též otázka dlouhodobé bezpečnosti a možnosti/vhodnosti dlouhodobého užívání, neboť tyto přípravky jsou mnohdy podávány až jako ultimum refugium, třebaže v některých případech se již úspěšně probojovaly do 1. linie, a to nejenom v onkologických indikacích.
Význam biologické léčby
Skutečný význam biologické terapie ukáže samozřejmě až čas. Již nyní se ale zdá, že cílená terapie znamená obrovský pokrok v terapii vybraných onemocnění, významně zvyšuje šance pacientů na přežití či kvalitní život a její zavádění do praxe může znamenat podobnou revoluci jako objev antibiotik.
Problematická však zůstává ekonomická náročnost léčby, neboť v různé fázi výzkumu je aktuálně na stovky nadějných molekul, které si označení biologika plně zaslouží. Indikace konkrétního přípravku musí být proto maximálně uvážlivá, jedním z východisek je alokace léčby na specializovaná pracoviště.
Závěr
Válka s nemocí je jednou z nejtěžších. Čím lépe míříme, tím větší máme šanci. Čím přesnější zbraň, tím větší výhoda. A biologická léčba jde na věc opravdu chytře. Vivat smart therapy!
Prohlášení autora o spolupráci s farmaceutickými firmami: Affiris AG.
Literatura
CAPPUZZO, F., CIULEANU, T., STELMAKH, L., et al. SATURN: A double-blind, randomized, phase III study of maintenance erlotinib versus placebo following nonprogression with first-line platinum-based chemotherapy in patients with advanced NSCLC. 2009 ASCO Annual Meeting. J Clin Oncol, 2009, 27, p. 15 (Suppl.; abstr 8001). COHEN, EE., SUBRAMANIAN, J., GAO, F.
, et al. Targeted and cytotoxic therapy in coordinated sequence (TACTICS): erlotinib, bevacizumab, and standard chemotherapy for non-small-cell lung cancer, a phase II trial. Clin Lung Cancer, 2012, 13, p. 123–128. DIAZ, R., NGUEWA, PA., PARRONDO, R., et al.
Antitumor and antiangiogenic effect of the dual EGFR and HER-2 tyrosine kinase inhibitor lapatinib in a lung cancer model. BMC Cancer, 2010, 10, p. 188. Globocan. 2008, IARC, 2010. HUDIS, CA., GIANNI, L. Triple-negative breast cancer: an unmet medical need. Oncologist, 2011, 16(Suppl 1), p. 1–11. KURTZE, I., SONNEMANN, J., BECK, JF.
KRAS-mutated non-small cell lung cancer cells are responsive to either co-treatment with erlotinib or gefitinib and histone deacetylase inhibitors or single treatment with lapatinib. Oncol Rep, 2011, 25, p. 1021–1029. MILLER, VA., O’CONNOR, P., SOH, C., et al.
A randomized, double-blind, placebo-controlled, phase IIIb trial (ATLAS) comparing bevacizumab (B) therapy with or without erlotinib (E) after completion of chemotherapy with B for first-line treatment of locally advanced, recurrent, or metastatic non-small cell lung cancer (NSCLC). 2009 ASCO Annual Meeting. J Clin Oncol, 2009, 27, p. 18(Suppl; abstr LBA8002).
PETRUŽELKA, L., SLÍVA, J. Nová léčiva – cetuximab. Farmakoterapie, 2005, 1, s. 218–221. SLÍVA, J. Nová léčiva – temsirolimus. Farmakoterapie, 2008, 4, p. 150–151. SLÍVA, J. Záhadné „maby“, „niby“ a „miby“. New EU Magazine of Medicine, 2007, 2, s. 6–7.
SLÍVA, J., VOTAVA, M. Farmakologie. Lékařské repetitorium, Praha : Triton, 2011. UENO, NT., ZHANG, D. Targeting EGFR in Triple Negative Breast Cancer. J Cancer, 2011, 2, p. 324–328.
Elektronické zdroje:
http: /www.en.wikipedia.org http://www.medicinenet.com http://lymphoma.about.com/od/glossary/g/biological.htm
O autorovi| 1Doc. MUDr. Jitka Patočková, Ph. D., 1, 2MUDr. Jiří Slíva, Ph. D. 1Univerzita Karlova v Praze, 3. lékařská fakulta, Ústav farmakologie 2Univerzita Karlova v Praze, 2. lékařská fakulta, Ústav farmakologie e-mail: [email protected]
Existuje možnost vyléčení?
V současné době není známa prevence a možnost úplného vyléčení Parkinsonovy choroby.
Protože neexistuje možnost jednoznačného laboratorního vyšetření na Parkinsonovu chorobu, je nutné, aby diagnózu Parkinsonovy choroby stanovil lékař erudovaný v neurologii, nejlépe specializovaný na tzv. extrapyramidové poruchy a abnormní pohyby.
Léčba je zaměřena na potlačení příznaků choroby při co nejmenší míře nežádoucích účinků.
Informace uvedené v tomto článku je třeba chápat jako orientační informaci o možnostech léčby. Veškeré praktické kroky v jejich využití je třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem.
Časná léčba Parkinsonovy chorobyJak již bylo řečeno, neexistuje léčba zaměřená na příčinu Parkinsonovy choroby. Vyvstává otázka, kdy a jakými léky začít léčit pacienta s nově diagnostikovanou Parkinsonovou chorobou.
Většina odborníků se příklání k názoru, že nejvhodnější doba k nasazení léčby je v okamžiku, kdy pacient pocítí určitou míru ‚funkčního postižení‘ Poněkud problematický pojem ‚funkční postižení‘ chápeme tak, že pacient má obtíže nebo je neschopen provádět činnost, která je důležitá pro kvalitu jeho života.
Rozhodnutí, že choroba již vyvolala ‚funkční postižení‘ záleží tedy na pacientovi a lékaři. V posuzování ‚funkčního postižení‘ je třeba brát ohled na profesi (jiný význam má lehké postižení dominantní horní končetiny u chirurga, jiný u účetního) ale také na koníčky a sportovní aktivity.
U mnohých pacientů začíná onemocnění klidovým třesem ruky, který však zřídka působí pacientům větší obtíže.
Léčiva užívaná v léčbě Parkinsonovy choroby
Levodopa: (L-dihydroxy-fenyl-alanin) Patří mezi nejčastěji užívaná a nejúčinnější léčiva v léčbě Parkinsonovy choroby. Levodopa je aminokyselina, podobná základním stavebním jednotkám bílkovin, vstřebává se ze střeva do krevního oběhu a dále přestupuje rozhraní mezi krví a mozkovu tkání. Teprve v mozku je chemicky změněna na dopamin.
Podávání levodopy upravuje množství dopaminu v substantia nigra a bazálních gangliích v mozku na přibližně normální hodnoty, a proto dochází ke zmírnění příznaků Parkinsonovy choroby. Levodopa je účinná na většinu příznaků Parkinsonovy choroby u velké části pacientů.
Nejčastějším vedlejším účinkem, který se obvykle zmírňuje při delším podávání, je nausea (pocit na zvracení).
Levodopa/Carbidopa: Protože při podávání samotné levodopy pociťuje mnoho pacientů nežádoucí účinky – zejména nauseu, obvykle se podává levodopa v kombinaci s látkou zvanou carbidopa.
Nausea je totiž způsobena dopaminem, který vzniká z levodopy již ve střevě a v krvi, místo až v mozku, kde očekáváme jeho léčebný efekt. Dopamin vzniklý mimo mozek nemá léčebné účinky. Karbidopa blokuje přeměnu levodopy na dopamin mimo mozkovou tkáň.
Je tak zajištěno lepší využití levodopy, kterou je možno podávat v nižších dávkách a tím je v konečném důsledku dosaženo zmírnění nežádoucích účinků levodopy
Selegilin: Tato látka ovlivňuje jeden z enzymů (biologických katalyzátorů), který se účastní odbourávání dopaminu (tzv. monoaminooxidáza – zkratka MAO). Selegilin proto zesiluje a prodlužuje účinek dopaminu. Může být vhodný na počátku onemocnění, nebo se podává v kombinaci s levodopou. Někteří pacienti popisují během jeho užívání poruchy spánku.
Proto se obvykle podává ráno a v poledne, nikoli večer. U pacientů v pokročilém stádiu choroby může pomoci odstranit problém s poklesem účinku levodopy ke konci dávkovacího intervalu (před podáním další dávky levodopy – tzv. end of dose failure), naopak může zhoršit případné dyskinézy v době vrcholící hladiny levodopy po jejím podání (peak dose dyskinesias).
Agonisté dopaminových receptorů: Podobně jako dopamin vzniklý přeměnou levodopy stimulují přímo dopaminové receptory v mozku. Jedná se o syntetické látky – pergolid, bromocritpin, pramipexol, ropinirol, DH-ergocryptin. Obvykle se kombinují s přípravky obsahujícími levodopu. Mezi možné nežádoucí účinky patří pocit na zvracení (nausea), poruchy spánku, halucinace.
Anticholinergika: Léky potlačující působení neurotransmiteru acetylcholinu (neurotrasmiter je chemická látka, přenašeč informace mezi nervovými buňkami – řadíme sem také dopamin a mnoho jiných látek), jehož působení v bazálních gangliích je do značné míry protichůdné působení dopaminu.
Potlačení účinku acetylcholinu je možností, jak vyrovnat funkční nerovnováhu mezi acetylcholinovým a dopaminovým systémem v bazálních gangliích, vyvolanou úbytkem dopaminu v důsledku Parkinsonovy choroby.
Léky tohoto typu jsou účinné zejména proti třesu a často se používají u mladších pacientů, u nichž třes nereaguje na levodopu. Do skupiny anticholinergních antiparkinsonik patří trihexyphenidil, benztropin, biperiden. Je třeba opatrnosti při jejich podávání ve stáří.
Mezi nejvýznamnější nežádoucí účinky patří sucho v ústech, poruchy paměti, zmatenost, poruchy vidění, obtíže s močením, zácpa
Amantadin: Je chemická látka s mnohočetným účinkem v mozku. Má anticholinergní účinek, zvyšuje uvolňování dopaminu, ovlivňuje budivé neurotransmitery v bazálních gangliích. Všechny tyto účinky příznivě ovlivňují příznaky Parkinsonovy choroby.
Někdy se používá na začátku onemocnění, je možné ji také přidat k levodopě, zejména k ovlivnění třesu, který nereaguje na levodopu.
Nejvýznamnější nežádoucí účinky amantadinu zahrnují změnu barvy – mramorování kůže, zejména na dolních končetinách, u některých pacientů se může vyskytnout zmatenost a halucinace.
Neurochirurgická léčba Parkinsonovy choroby
Operace popsané v následujícím stručném přehledu, jejichž cílem je zmírnit projevy Parkinsonovy choroby, se provádějí stereotakticky, tzn.
že principem operace je destrukce nebo stimulace malé oblasti mozku, které se dosahuje zavedením tenké jehly do mozku skrze malý otvor v lebce.
Směr a hloubka zavedení jehly jsou předem vypočteny z výsledků počítačových zobrazovacích metod – výpočetní tomografie a přesnost nasměrování a hloubky je zajištěna tzv. stereotaktickým rámem připevněným na hlavu pacienta.
Thalamotomiespočívá v destrukci malé skupiny buněk v části mozku zvané thalamus. Thalamus má bohaté propojení na bazální ganglia. Thalamotomie je účinná zejména v potlačení třesu na opačné straně těla.
Pallidotomieprincipem je rozrušení buněk ve vnitřní části tzv. globus pallidus (bledé jádro – jedno z bazálních ganglií). Jedná se o oblast mozku, kde motorická informace opouští bazální ganglia. Operace je účinná při potlačování dyskinéz a třesu.
Stimulace pallida a thalamuNamísto destrukce určité malé části mozku se při této operaci nervová centra elektricky stimulují, čímž se změní jejich činnost. Výhodou tohoto postupu je, že není nevratný.
Cílená (biologická) léčba
V poslední době se stále častěji můžeme setkat s novým typem protinádorových léků, které byly vyvinuty ve snaze působit přednostně na nádorovou buňku, a zmírnit tak nežádoucí účinky na zdravé tkáně, které jsou obvyklé u běžných cytostatik. Pro skupinu těchto nových léků zatím není jednotné označení, nejčastěji se používá pojem biologická nebo cílená léčba.
Na rozdíl od klasické chemoterapie, jejíž účinek je zaměřen proti genetické výbavě nádorových buněk, ale zasahuje i buňky zdravé, se jedná o skupinu léků, jejichž mechanismus účinku je cíleně zaměřen proti molekulám nádorových buněk. Na základě tohoto mechanismu dosahujeme vyšší efektivity protinádorové léčby.
Blíže charakterizovat tuto skupinu léků je velmi obtížné, protože zahrnuje stovky účinných látek a každým rokem jsou objeveny desítky dalších.
Obecně lze říci, že biologická léčba je v současné době určena pro většinu nádorových onemocnění v počátečních, ale i pokročilých stadiích. Biologická léčba se podává v komplexních onkologických centrech.
V některých případech může být nabízena v rámci klinických studií. Biologická léčba se podává samostatně, nebo současně s chemoterapií, jejíž účinnost se tím zvyšuje.
V rámci biologické léčby existuje několik skupin:
Monoklonální protilátky
Co jsou to monoklonální protilátky a na jakém základě účinkují?
Monoklonální protilátky byly vytvořeny tak, aby na povrchu nádorových buněk rozpoznaly jejich speciální značky (antigeny) a navázaly se na ně – zapadly do nich jako „klíč do zámku“.
Protilátky blokují buněčné mechanizmy, které podporují růst a dělení buněk nebo brání apoptóze (buněčné smrti) nebo aktivují přirozené obranné mechanismy imunitního systému, které nádorové buňky zničí (viz imunoterapie).
Jakým způsobem se monoklonální protilátky podávají?
Dávkování a způsob podávání jsou u každé monoklonální protilátky odlišné. Nejčastější způsob podání je nitrožilní, podobně jako u chemoterapie.
Před zahájením infuze se někdy podávají další léky, které zamezí některým nežádoucím účinkům monoklonálních protilátek – například paracetamol na snížení horečky a antihistaminikum, které sníží pravděpodobnost vzniku alergické reakce.
Pokud se tyto potíže přesto objeví, infuze se zpomalí nebo dokonce přeruší, dokud nežádoucí účinky nepoleví. Po prvním podání léku bývá nutné sledovat pacienta několik hodin k zachycení případného nežádoucího účinku.
Při následujícím podání bývá riziko nežádoucích účinků nižší a doba strávená v nemocnici kratší. Na protilátku lze navázat (konjugovat) jiný lék (cytostatikum, radiofarmakum), komplex se naváže na specifickou strukturu na povrchu nádorové buňky, je buňkou pohlcen a navázaný lék je uvolněn – působí tak cíleně jen v nádorové buňce
Pokud vzniknou, jsou nežádoucí účinky monoklonálních protilátek většinou mírné a krátkodobé a mohou být snadno léčeny. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou teplota, zimnice a další chřipkové příznaky, jako jsou bolesti svalů, hlavy a únava.
Ty většinou rychle po ukončení léčby vymizí.
Vzácné jsou závažnější alergické reakce, proto jsou pacienti v průběhu podávání infuze sledováni a měli by hlásit jakýkoli příznak, jako je svědění kůže nebo vznik vyrážky, kašel či dušnost nebo pocit oteklého hrdla.
Na rozdíl od všech ostatních způsobů léčby není zacílena přímo na nádor, ale na nádorové cévy.
Pokud nádor dosáhne určité velikosti, nedostává se k jeho buňkám z okolí dostatek kyslíku a nádor začne produkovat látku (vaskulární endoteliální růstový faktor – VEGF), která působí (prostřednictvím receptoru) na buňky v cévách (endotelie) – začnou vznikat nové cévy vedoucí k nádoru.
Nové cévy nejsou plnohodnotné, krevní proud není dostatečný a k nádoru proto nepronikají v dostatečné míře ani protinádorové léky. Antiangiogenní léčba tlumí celkově novotvorbu cév v organismu. Tím, že je brzděna tvorba cév v nádoru, dochází ke zpomalení či zastavení jeho růstu. Zároveň však může dojít i ke zpomalení růstu nových kapilár v organismu, tam kde je to třeba.
O normálních buňkách lze velmi zjednodušeně říci, že buď mají schopnost se dělit, nebo mají schopnost vykonávat nějakou funkci. Řada buněk v našem organismu žije jen velice krátce a proto musí být trvale obnovovány.
K obnově slouží zásoba buněk, které mají schopnost se dělit, ale nevykonávají jiné funkce. V případě potřeby se 'zásobní' buňka začne měnit na buňku s určitou funkcí – tento proces se nazývá diferenciace, diferencovaná buňka se však už dále nedělí.
Tato závislost do jisté míry platí i pro nádorové buňky – čím je nádorová buňka podobnější diferencované buňce příslušného orgánu (a je schopná vytvářet i podobné struktury), tím nižší bývá její schopnost se dělit a vytvářet metastázy.
Látky z biochemické skupiny retinoidů indukují proces buněčné diferenciace a mohou tak brzdit růst nádoru.
Proteazomy jsou buněčné organely, jejíchž funkcí je odbourávání signálních molekul, které již splnily svoje poslání, předaly signál a mají být zničeny. Inhibitor (specifického) proteazomu brání odbourávání určitých bílkovin a tak vzniká v buňce signální chaos a buňka zaniká.‘
Buňky přijímají signály ze svého okolí mimo jiné prostřednictvím receptorů na svém povrchu.
Po přijetí signálu receptorem je aktivován enzym kináza na vnitrobuněčné části receptoru a jeho prostřednictvím je signál předáván dále do buňky, kde je signál dále zpracováván kaskádou signálních molekul, inhibitory kinázy receptoru nebo nitrobuněčných signálních molekul.
Buňka, která nemůže signály přijímat a zpracovávat přestává růst, popřípadě i hyne. Existuje mnoho druhů receptorů a signálních molekul, jejich kinázy se liší. Vyvíjené léky mohou blokovat jeden druh kinázy několika málo druhů kináz neblokují funkci jiných signálních molekul.
Gynekologické zhoubné onemocnění – CIOP
- Biologická léčba
- Chirurgická léčba
- Hormonální léčba
- Intravenózní chemoterapie
- Radiační léčba
Varianty léčby
Biologická/cílená/imunitní léčba se zvažuje jako možnost další a spíše doplňkové léčby v některých případech zhoubných gynekologických onemocnění. Léčba může být podávána ve formě kapačky, případně tablet.
Jsou to chemické molekuly nebo bílkoviny (protilátky), které rozličnými mechanismy přímo nebo nepřímo omezují růst nádoru. Tyto léky se podávají samostatně, případně v kombinaci nebo v návaznosti s chemoterapií. Jejich efekt, bezpečnost a využití je vázáno na skupiny pacientů s přesně určeným podtypem rakoviny.
Jakkoliv je tato léčba označována jako biologická, i zde je nutno počítat s možnými komplikacemi.
Varianty léčby
Operační odstranění nádoru, pakliže odstranit jde, je základním pilířem léčby zhoubných gynekologických onemocnění.
Rozsah operace a potřeba odstranění celých orgánů nebo jejich částí závisí především na velikosti a uložení nádoru a také celkovém rozsahu onemocnění a stavu pacienta.
Po chirurgické léčbě podle rizika většinou bývají doplňovány do kombinace i další typy onkologické léčby – chemoterapie a ozařování.
Varianty léčby
V případě navracející se rakoviny dělohy a u některých podtypů rakoviny vaječníku může mít podávaná hormonální léčba (tablety, injekce, roztok, a.j.) příznivý efekt. Podle typu onemocnění se může využít léčba blokující ženský pohlavní hormon estrogen (jako využíváme u rakoviny prsu), nebo se podávají léky s vlastnostmi ženského hormonu progesteronu.
Hormonální léčba může být dosti často doprovázena bolestivostí hlavy, nevolností, neklidem, nespavostí, změny nálad, tvorba otoků a nárůst hmotnosti.
Varianty léčby
Jedná se o léčbu, která je podána ve formě injekce nebo infuze (kapačky). Tyto léky se nazývají cytostatika a dokážou blokovat množení buněk nádoru. Mohou se podávat kombinace dvou i více cytostatik a podáváme i léky proti nevolnosti a zvracení.
Chemoterapie se podává opakovaně v několika cyklech a po podání chemoterapie následuje několikadenní až několikatýdenní pauza pro regeneraci. Využívá se zde většinou v případech rozsáhlejších nemocí, návratu rakoviny nebo jako doléčení po chirurgické léčby.
U karcinomu vaječníků se může chemoterapie v některých případech podávat i přímo jednoduchým „napuštěním“ do dutiny břišní.
Varianty léčby
Působením přesně zaměřeného a cíleného paprsku radiačního záření dochází v místě dopadu k poškození a následnému odumírání buněk nádoru. Zevní ozařování se využívá úspěšně ve vybraných případech rakoviny dělohy a děložního čípku jako samostatná léčba, nebo v kombinaci s chemoterapií. Ozařování bývá cíleno do oblasti nádoru a okolí.
Probíhá v jednotlivých denních dávkách (frakcích) většinou po dobu několika týdnů. Velké nároky jsou kladeny na přesnost udržení polohy při ozařování a také na péči o kůži po ozáření. U některých případů se může doplňovat i vnitřní lokální ozařování (tzv.
brachyradioterapie), kdy se kovový radiační zářič přesně na vymezenou dobu zavádí pochvou k děloze nebo do dělohy (v tomto případě se výkon provádí v narkóze).
Možné vedlejší účinky
Alergické reakce Zobrazit více Zobrazit méně
Mohou se objevit, ikdyž spíše vzácněji, v podobě třesavky, zimnice, horečky, zarudnutí a svědění kůže v období aplikace léku nebo časně po podání.
Kožní změny Zobrazit více Zobrazit méně
Mohou se objevit záděrky a změny v okolí nehtů, zvýšená citlivost sliznic, zhoršené hojení poranění. Může se objevit i lokalizované zarudnutí a pálení na dlaních a ploskách nohou.
Porucha hojení a srážlivosti krve Zobrazit více Zobrazit méně
Některé biologické léky narušují proces hojení ran po úrazech nebo operacích, mohou zvyšovat riziko trombózy žil nebo naopak krvácivosti, a z těchto důvodů je pak nutné ukončení nebo alespoň přerušení podávání.
Příznaky podobné chřipce Zobrazit více Zobrazit méně
V průběhu chemoterapie mohou celkové obtíže v podobě únavnosti, slabosti, pobolívání svalů, kostí a kloubů, případně i mírně zvýšená teplota připomínat probíhající chřipkovité onemocnění nebo zápal plic. V případně jejich výskytu lze v dalším cyklu chemoterapie upravit nebo doplnit léky tak, aby obtíže byly alespoň mírnější.
Zažívací obtíže, průjem, zácpa Zobrazit více Zobrazit méně
Chemoterapie bývá často zodpovědná za nechutenství, epizody průjmů nebo naopak zácpy. Při občasných a mírně probíhajících obtížích není nutné žádné speciální opatření. Vždy ale lékaře na tyto obtíže upozorněte. Ovlivněny mohou být kromě medikamentů také vhodnou úpravou stravy.
Při podávání cytostatika irinotekanu se může objevit průjem již v době jeho aplikace, jinak se průjmy objevují spíše během pobytu doma.
Možné vedlejší účinky
Komplikace v jizvě Zobrazit více Zobrazit méně
Pooperační průběh záhy po operaci může být komplikován zánětem v oblasti jizvy, krvácením.
Bolest a dýchací potíže Zobrazit více Zobrazit méně
Bolestivost v místě operace doprovázejí především časné období po operaci a postupně většinou odeznívají, pacient může pociťovat i různě obtěžující a omezující dechové obtíže.
Nežádoucí účinky na sexuální funkce – gynekologie Zobrazit více Zobrazit méně
Chemoterapie, pakliže nebylo nutné odstranit operačně vaječníky, může mít za následek navození dočasné nebo i trvalé poruchy a zástavy menstruačního cyklu, zvýšení nepříjemné citlivosti a suchosti poševní sliznice a snížení celkového sexuálního uspokojení a potřeby.
Zažívací a střevní komplikace – gynekologie Zobrazit více Zobrazit méně
Po rozsáhlých operacích (obzvláště u rakoviny vaječníků) může během měsíců docházet k tlaku vnitřních jizevnatých srůstů (tzv. adheze) na střevo s bolestivostí a poruchou průchodnosti.
Možné vedlejší účinky
Obtíže při hormonální léčbě Zobrazit více Zobrazit méně
Hormonální léčba bývá doprovázena náladovostí, návaly horka, bolesti hlavy, zvýšená citlivost a bolestivost bradavek a růst prsů (tzv. gynekomastie).
Bolest při hormonální léčbě Zobrazit více Zobrazit méně
Hormonální léčba může navozovat symetrickou bolestivost kloubů, páteře, ztuhlost svalů především ráno, sníženou svalovou sílu. Obtíže mohou být zvládány léky proti bolesti, někdy bývá potřeba změny hormonální léčby.
Možné vedlejší účinky
Dočasný pokles krvetvorby Zobrazit více Zobrazit méně
Cytostatika mohou způsobit přechodný pokles tvorby krvinek, který se může projevit vyšší náchylností k horečkám a infekcím, celkovou slabostí, únavností a bledostí, snazší tvorbou modřin, či krvácením z nosu. Komplikace bývá odhalena vyšetřením krevního obrazu a řešením bývá např. podání podkožní injekce léku na podporu regenerace krvetvorby, nebo podání transfuzí krve, či antibiotik podle okolností.
Může být i nutné přerušení nebo snížení intenzity chemoterapie.
Nevolnost a zvracení Zobrazit více Zobrazit méně
Chemoterapie je vysoce riziková pro rozvoj nevolnosti a zvracení.
V rámci prevence jsou pacientovi včas před chemoterapií podány léky (v podobě tablet nebo injekce), které nazýváme antiemetika, a které mají za cíl blokovat pocit nevolnosti a zvracení způsobené chemoterapií. Tabletky antiemetik bývají zajištěny i pro pobyt doma, kdy se může ještě v prvních dnech po chemoterapii nevolnost a zvracení objevit.
Tabletová chemoterapie způsobuje nevolnost a zvracení méně často.
Alergická reakce – chemoterapie Zobrazit více Zobrazit méně
Může dojít k rozvoji kožní vyrážky, svědění, tlakům, bolesti, dušnosti, horečce. K omezení rizika se pacientům proto včas předem podávají léky proti alergické reakci
Ztráta vlasů Zobrazit více Zobrazit méně
Chemoterapie podávaná při tomto onemocnění může způsobovat řídnutí nebo i úplnou ztrátu vlasů, začínající zhruba v období za 3-4 týdny od zahájení léčby. K překonání tohoto období je možné zajistit paruku. Nově rostoucí vlasy mohou mít změnu barvy, být hustější, změní styl růstu. Vzácně zde může být potřeba paruky trvalá.
Obtíže se sliznicí v ústech a krku Zobrazit více Zobrazit méně
Podání chemoterapie zhoršuje regeneraci sliznic dutiny ústní a rtů a může způsobit bolestivost nebo drobné defekty. Udržujte rty vlhké jemnými mastmi nebo krémy, pečujte pečlivě o čistotu dutiny ústní pravidelnými výplachy a čištěním zubů jemným kartáčkem – blíže na www.mukozitida.cz
Zažívací obtíže Zobrazit více Zobrazit méně
Ozařování v oblasti pánve a břicha může být doprovázeno častějším drážděním s průjmovitou stolicí při zánětu střeva a konečníku.
Kožní změny Zobrazit více Zobrazit méně
Mohou se objevit záděrky a změny v okolí nehtů, zvýšená citlivost sliznic, zhoršené hojení poranění. Může se objevit i lokalizované zarudnutí a pálení na dlaních a ploskách nohou.
Příznaky podobné chřipce Zobrazit více Zobrazit méně
V průběhu chemoterapie mohou celkové obtíže v podobě únavnosti, slabosti, pobolívání svalů, kostí a kloubů, případně i mírně zvýšená teplota připomínat probíhající chřipkovité onemocnění nebo zápal plic. V případně jejich výskytu lze v dalším cyklu chemoterapie upravit nebo doplnit léky tak, aby obtíže byly alespoň mírnější.
Účinek na nervy a svaly Zobrazit více Zobrazit méně
Některá cytostatika mohou negativně působit a poškozovat především nervová zakončení v oblasti rukou a nohou a způsobovat tak pocity brnění, mravenčení, zhoršené citlivosti nebo zhoršení jemných činností prstů a jistotu při došlapu.
Tyto obtíže se velmi zvýrazňují při působení chladu a narůstají s počtem podaných cyklů chemoterapie. Obtíže mohou postupně odeznívat a být případně mírněny vhodnou tabletovou léčbou od neurologa.
Někdy však komplikace přetrvávají desítky měsíců.
Možné je také zhoršení sluchu.
Únava Zobrazit více Zobrazit méně
V různém stupni intenzity doprovází pacienty s nádorovým onemocněním a onkologickou léčbou, může být projevem i depresivního ladění, případně poklesu tvorby červených krvinek. Informujte o ní lékaře. Přizpůsobte denní režim svému stavu. Kondiční vycházky a cvičení mohou být ku prospěchu
Bolest při chemoterapii Zobrazit více Zobrazit méně
Chemoterapie sama od sebe nebolí, ale navozené komplikace mohou bolestivost způsobovat – zvýšená citlivost až bolest svalů, kostí a kloubů, bolestivost sliznic dutiny ústní, žaludku, bolestivost podrážděných žil po aplikaci chemoterapie v infúzi.
Nežádoucí účinky na sexuální funkce – gynekologie Zobrazit více Zobrazit méně
Chemoterapie, pakliže nebylo nutné odstranit operačně vaječníky, může mít za následek navození dočasné nebo i trvalé poruchy a zástavy menstruačního cyklu, zvýšení nepříjemné citlivosti a suchosti poševní sliznice a snížení celkového sexuálního uspokojení a potřeby.
Možné vedlejší účinky
Postižení kůže Zobrazit více Zobrazit méně
Následky radiační léčby lze přirovnat k situaci obdobné při intenzivním opalování na sluníčku nebo v soláriu. Kůže bývá citlivější, načervenalá, pálivější, postupně tmavnoucí, v těžších případech může docházet k odlučování vrstviček pokožky. Důležité je pravidelné promazávání krémy po opalování, omezení dráždění těsnými šaty, teplem, mrazem.
Zažívací obtíže při ozařování Zobrazit více Zobrazit méně
Ozařování v oblasti pánve a břicha může být doprovázeno nechutenstvím a bolestmi břicha, častějším drážděním s průjmovitou stolicí při zánětu střeva a konečníku. Obtíže se mohou objevit i za několik měsíců a let. Problémem může být obtížné vyprazdňování, průchodnost a vzácněji i udržení stolice.
Nežádoucí účinky na sexuální funkce – gynekologie Zobrazit více Zobrazit méně
Chemoterapie, pakliže nebylo nutné odstranit operačně vaječníky, může mít za následek navození dočasné nebo i trvalé poruchy a zástavy menstruačního cyklu, zvýšení nepříjemné citlivosti a suchosti poševní sliznice a snížení celkového sexuálního uspokojení a potřeby.
Jedeme v tom spolu