Biologická léčba? Jen bez infekce v těle!

20. 5. 2007

Řada imunosupresivních léků, používaných k léčbě autoimunitních onemocnění, jako je revmatoidní artritida, Crohnova nemoc a lupénka, ovlivňuje kromě základního onemocnění také přirozený průběh infekčních onemocnění.

Proto je před samotným nasazením biologické léčby nutné vyloučit přítomnost infekce v těle pacienta.

Při podávání těchto léků, zejména tzv. antagonistů TNF-alfa, je zvýšené riziko těžkých bakteriálních infekcí a reaktivace tuberkulózy. O vlivu na infekce virového původu odborníci vědí zatím jen málo. Dlouhodobá bezpečnost takové léčby u pacientů s chronickou virovou hepatitidou typu B nebo C nebo pacientů nakažených virem HIV zatím také není známa.

Důkladné vyšetření je základ

Před nasazením biologické léčby lékař udělá vyšetření a vyloučení bakteriálních infekcí včetně tuberkulózy.

Vyšetření virových infekcí zatím běžně povinné není, ale například v doporučeních pro léčbu lupénky publikovaných v roce 2005 je infekce HIV či hepatitidou C nebo B považována za relativní překážku nasazení biologické léčby.

Nebezpečím pro tyto pacienty mohou být také infekce vyvolané tzv. herpetickými viry (herpes simplex, cytomegalovirus, virus EBV a varicella zooster).

Dvě nemoci, jedna léčba

Výsledky dosud publikovaných zkušeností o vlivu biologické léčby na virové infekce nejsou jednotné. Chronická virová hepatitida typu C například vede k autoimunitnímu postižení jaterní tkáně.

Hrají při něm důležitou roli stejné působky jako u jiných autoimunitních onemocnění, například lupénky. Proto je biologická léčba lupénky a dalších obdobných nemocí bezpečná, a dokonce prospěšná i u pacientů infikovaných virem hepatitidy C.

Léčí totiž jak lupénku, tak i následky autoimunitního poškození při hepatitidě C.

U dalších virových onemocnění však situace takto příznivá není. Biologická léčba totiž jejich průběh většinou zhoršuje. Například infekce virem pásového oparu (tzv. VZV) probíhá u pacientů na biologické léčbě velmi nebezpečně.

Před zahájením biologické léčby je tedy kromě dosud povinného vyšetření eventuálních bakteriálních infekcí a tuberkulózy vhodné i vyšetření na prodělané virové infekce.

(van)

Hodnocení článku:

(1014 hodnocení – 4,6 z 5)

Slunečné počasí obvykle lidem s lupénkou prospívá, přesto by sluneční terapie měla mít svá předem daná pravidla.

17. 5. 2013 Psoriáza

Onemocněním lupénkou často trpí celé rodiny, takže o jeho dědičném podkladě není pochyb. Který gen má ale onemocnění na svědomí, to bylo dlouho záhadou. Vědci nyní poodhalili roušku tajemství, která genetické příčiny psoriázy zakrývá.

20. 8. 2013 Psoriáza

Lupénka je velice nepříjemným chronickým autoimunitním onemocněním kůže. Dokáže svému nositeli způsobit mnoho potíží včetně těch psychických. Ale ani tato nemoc vás nemusí ze společenského života vyřadit. Důkazem toho jsou celebrity, které si lupénkou nenechaly svázat ruce, a naopak se snaží ostatní motivovat.

6. 5. 2015 Psoriáza

Ačkoliv častější vystavování slunečním paprskům a vyšší vlhkost většinou pomáhají zmírnit projevy lupénky, s létem přichází i několik problematických situací.

25. 8. 2009 Psoriáza

Soupeřit s psoriázou o každý centimetr kůže je obtížné a únavné. Jenže nezbývá než vytrvat a hledat tak dlouho, až některý z postupů opravdu zabere. Lupénka je sice nevyléčitelné onemocnění, existuje však celá řada léků, které její příznaky úspěšně potlačují.

12. 2. 2016 Psoriáza

Pro lupénkaře můžou být teplé měsíce dvousečným mečem. Vlhkost a sluneční záření sice uklidňují příznaky onemocnění kůže, ale klimatizace a chlór mohou naopak pokožku poškozovat. Přinášíme proto čtyři tipy, které umožňují strávit pohodovou dovolenou nejen u moře.

25. 8. 2014 Psoriáza

Co jsou chlamydie a jak je poznat?

Chlamydie jsou mikroskopické parazitické organismy, které parazitují uvnitř živých buněk a pomocí nich se také šíří a přenáší. Nemají systém pro tvorbu energie, kterou potřebují pro vlastní metabolismus a rozmnožování. Proto ji získávají z hostitelské buňky – třeba ve vašem oku či na plicích.

A jak to celé funguje? Tahle nepohyblivá parazitická bakterie naruší svrchní strukturu buňky, pronikne do ní a usídlí se v její cytoplazmě. Tam se díky získané energii reprodukuje a za pouhých 48 hodin donutí svou hostitelskou buňku prasknout a množství namnožených infekčních tělísek se tak dostává opět do dalšího cyklu napadení většího množství buněk.

A takto zákeřně a rychle vzniká infekce chlamydiemi.

Jaká ústrojí napadají chlamydie?

Chlamydie někdy přežívají v buňkách bez toho, aniž by působily zdravotní potíže, jindy způsobují nepříjemná a závažná onemocnění.

Přenáší se kontaktem s buňkami, kde chlamydie parazitují nebo i kapénkami, které létají vzduchem z dýchacího ústrojí. U novorozenců dochází k nákaze při průchodu porodními cestami.

Nejčastěji napadají buňky sliznice urogenitálního traktu, dýchacích cest, oční spojivky nebo klouby a nervový systém. 

Sexuálně přenosná Chlamydia trachomatis

V rozmnožovacím ústrojí mužů a žen parazituje Chlamydia trachomatis. Je přenosná pohlavním stykem s nakaženým partnerem a to nejen při vaginálním styku, ale i análním a orálním styku. V tuto chvíli je chlamydiová infekce jedna z nejčastěji přenosných nemocí mezi sexuálně aktivní populací ve věku 15-50 lety.

Riziko nakažení chlamydiemi je větší u promiskuitních lidí, kteří zanedbávají zásady bezpečného sexu a nepoužívají ochranné pomůcky – kondomy.  Většina nakažených přitom nemá žádné příznaky, což hraje do karet dalšímu přenosu infekce.

Po zjištění nákazy je proto vhodné kontaktovat všechny sexuální partnery a upozornit je na nutnost diagnostiky a léčby. 

Příznaky a projevy Chlamydia trachomatis

Příznaky chlamydiové infekce nejsou nijak specifické a nelze nákazu jednoznačně určit bez vyšetření lékařem. Mezi nejčastější příznaky, které mohou ženy a muži pociťovat, patří:

• svědění pochvy a bílý výtok, 
• bolest v podbřišku, za sponou stydkou a při pohlavním styku
• potíže s močením, 
• krvácení mezi menstruacemi a po pohlavním styku
• bolest varlat,
• bělavý výtok z penisu, 
• pálení při močení a bolest v močové trubici. 

Neléčená infekce může způsobit řadu potíží jako je endometrióza, bolestivá menstruace, patologické změny na děložním čípku, dokonce až neplodnost.

Kapénkově přenosná Chlamydia pneumoniae

Infekce dýchacích cest mají na svědomí kmeny Chlamydia pneumoniae. V buňkách sliznice mohou parazitovat nějaký čas bez příznaků a projevit se až v období snížené imunity.

Nemocný může mít teplotu, zimnici, dráždivý kašel, bolest hlavy a tlak na hrudníku, pociťovat únavu a celkovou vyčerpanost. Podobné příznaky má i chřipka nebo zánět průdušek, proto není diagnostika podle příznaků vůbec jednoduchá.

Většinou až po tom, co příznaky neustoupí po léčbě akutních respiračních nemocí, se rozhodne lékař udělat test na přítomnost chlamydií. 

Chlamydie přenosné přímým kontaktem

Chlamydie snadno napadá i oční spojivky a jiné buňky oka. Dostávají se sem snadno promnutím oka neumytýma rukama, z kosmetiky anebo z ručníků. Příznaky infekce jsou běžné, stejné jako u jiných zánětů spojivek tedy – zarudnutí, svědění, výtok z oka, pocit písku v oku a citlivost na světlo.

K neméně častým příznakům nákazy chlamydiemi patří i reaktivní artritida, neboli zánět kloubů a spondyloatritída, tedy zánět šlach upínající se ke kostem. Nemocný může pociťovat bolest v oblastech kloubů a páteře a ztuhlost.

Ze zvířat, především z ptáků žijících v přírodě se na člověka může přenést Chlamydie psittaci, která způsobuje nemoc zvanou psitakózu. Nebezpečný je trus volně žijících ptáků a částečně i peří obsahující nosní výměšky. Postižené jsou dýchací cesty a má podobné příznaky jako zápal plic.  

Mám opravdu chlamydie?

Nejspolehlivější diagnostika chlamydiové infekce probíhá u lékaře. Ideálně se provádí vícero druhů testů, než se nasadí vhodná léčba. Nejdřív se vás bude lékař vyptávat na příznaky, jaké potíže máte, kdy se začaly projevovat a jak dlouho vás trápí.

Při podezření na chlamydie se provádí stěr ze sliznice, který by měl obsahovat co nejvíc buněk, protože pouze v nich se dá přítomnost dokázat.  Dělá se výtěr z děložního čípku, močové roury u mužů, z oka – ze spojivky.

Při podezření na chlamydie v plicích vám lékař odebere sputum, tedy hlen, který vykašlete. Tento biologický materiál putuje dále na kultivaci a přítomnost chlamydií se zjišťuje pod mikroskopem. Odběr musí být provedený opravdu pečlivě, sterilní tyčinkou.

Stěr se testuje taky na přítomnost DNA chlamydií v biologickém materiálu metodou PCR, založenou na principu rychlého zmnožení DNA, dle které lze přítomnost bakterie potvrdit, či vyvrátit.

Dalším, nepřímým důkazem přítomnosti chlamydií v těle je test na množství imunoglobulinů, které jsou specifické pro rod Chlamydie, i pro jednotlivé druhy. Jsou to protilátky, které se nacházejí v krevním séru. Podle jejich zvýšených hodnot se dá prokázat přítomnost infekce způsobené chlamydií.

Existuje domácí test na chlamydie?

Pro samotestování je dostupný na trhu i volně prodejný orientační test na chlamydie – Veroval Chlamydie domácí test, který ale nenahrazuje diagnostiku a vyšetření u lékaře. Je citlivý pouze na kmen Chlamydia trachomatis, tedy dokazuje přítomnost pohlavně přenosné chlamydie.

Léčba infekce způsobené bakteriemi Chlamydie

Jedinou možností, jak chlamydie léčit, je užívání antibiotik. Při akutních infekcích je potřeba je užívat 2-3 týdny, při chronických až 6-8 týdnů. Antibiotika se podávají buď samostatně, nebo se kombinuje i vícero účinných látek, s rozdílným mechanismem účinku.

Pro vyšší účinek je potřeba dodržovat opatření, na která vás lékárník upozorní při výdeji léku.

Při takto dlouhodobé léčbě antibiotiky je vhodné užívat i probiotika a prebiotika, která chrání a doplňují přirozenou střevní mikroflóru a brání tak trávicí trakt před nepříjemnými průjmy či jinými vedlejšími účinky antibiotik spojenými s zažívací soustavou.

Prevence nákazy chlamydiemi

Předcházet nákazou pohlavně přenosnými chlamydiemi se dá především vzájemnou informovaností partnerů o svém zdravotním stavu, pravidelné testování alespoň jednou ročně a používáním bariérové antikoncepce – kondomů. Včasných odhalením nákazy a racionální léčbou se dá předejít pozdním komplikacím, které mohou vést až k neplodnosti.

Vše pro bezpečný sex Otestovat se doma na chlamydie

Na Bulovce pomáháme astmatikům centrovou biologickou léčbou

Centrum pro léčbu těžkého astmatu funguje na Bulovce poměrně krátce. Problematiku astmatu detailně vysvětluje vedoucí tohoto centra doc. MUDr. Norbert Pauk, Ph.D. z Kliniky pneumologie, 3. LF UK a Nemocnice Na Bulovce.

Co je to vlastně astma a co se odehrává v těle astmatika?

Astma je chronické, celoživotní onemocnění průdušek, ve kterém hlavní roli hrají buňky – ve většině případů jde o buňky z bílé řady a nazýváme je eozinofily. Astma může vzniknout u  vnímavého jedince, který se narodí s určitými specifickými geny, a může propuknout vlastně kdykoli během jeho života.

Nejčastěji astma vzniká v dětském věku, kde hrají zásadníroli různé typy alergií.. Pacienti pak mohou z dětského alergického astmatu postupně přejít do dospělého věku. A  pak jsou různé vlny, kdy se astma může v průběhu zlepšit – u adolescentů tak hrozí, že přestanou brát léky, protože z toho takzvaně vyrostli. Ovšem vrátí se jim to obratem v pozdějším věku.

Neléčený astmatik, který přerušil léčbu, pak může být přivezen i záchrankou a může skončit na jednotce intenzivní péče nebo na ventilačních přístrojích. Když je tedy pacientovi diagnostikováno astma, je nutné mu dostatečně a hlavně opakovaně vysvětlovat , že je to onemocnění celoživotní.

Zatím nemáme zázračný lék, který by dokázal astma “vypnout”, zrušit ten chronický zánět průdušek a pacienta zcela vyléčit beznutnosti užívání léků – antiastmatik.

Přesto ale spousta astmatiků žije bezproblémový a plnohodnotný život…

Dokážete říci, jak velké procento astmatiků jsou zároveň alergici? Je to skutečně téměř ke sto procentům? Nebo jsou i jedinci, kteří nemají žádnou alergii a přesto trpí astmatem?

Musíme vždy posuzovat konkrétní skupiny pacientů, nemůžeme brát celou populaci jako takovou. Pokud si vybereme řekněme děti do 12 let, tak tam je v 90% alergické astma a jen minimum je nealergické astma.

Pokud si vezmeme skupinu astmatiků dospělých, tak tam je alergické astma zhruba 40 % a zbylých 60 % je nealergické astma.

  V dětském věku může předcházet alergický ekzém, zánět spojivek nebo potravinová alergie (taková alergická kaskáda).

Jak moc je astma dědičné? Jaká je pravděpodobnost, že dítě bude mít astma, když jeden nebo oba rodiče jsou astmatici nebo alergici?

Když jeden z rodičů trpí alergiemi nebo má astma, je ta šance zhruba 30–40%, když mají nějaký typ alergie (i ekzém nebo jiný projev alergie) oba rodiče, je pravděpodobnost, že i dítě bude mít astma kolem 60 a více procent.

V jakých případech mluvíme o takzvaném obtížně léčitelném astmatu?

Díky moderní léčbě může být až 98% astmatiků zcela bez potíží, nicméně realita je jiná. Pod pojmem obtížně léčitelné astma spadají pacienti, kteří mají astma nestabilizované (nekontrolované) i přes kombinovanou antiastmatickou léčbu, je to až 20% pacientů.

Obtížnost zde spatřujeme v různých faktorech, které když se odstraní, pak může být pacient opět stabilní.

Obtížnost je zde potřeba vidět hlavně ve špatné spolupráci pacienta na jeho léčbě, neužívání správné léčby,  nezvládnutí inhalační techniky, řada onemocnění, které astma zhoršují (alergická rýma, refluxní nemoc žaludku, psychologické faktory). Někdy je to i nesprávná diagnóza astmatu.

V centrech pak například zjišťujeme, že pacient byl před lety mylně diagnostikován jako astma. Pouze 2% všech astmatiků má skutečné těžké astma díky jeho zvláštní formě zánětu, který na běžnou antiastmatickou léčbu dostatečně nereaguje. A tu formu je potřeba dokonale poznat, abychom mohli nasadit cílenou léčbu.

Proto tedy vznikají centra pro těžké astma?

Centra vznikají hlavně pro těch 2% pacientů co májí skutečné těžké astma a kde můžeme něco více nabídnout. Než podáme cílenou léčbu, musíme pacienta znovu důkladně vyšetřit. Jde o multioborovou spolupráci s řadu jiných odborností (ORL, alergolog, psycholog, gastroenterolog).

Musíme určit konkrétní formu astmatu (fenotyp) a podle toho nabídnout cílenou léčbu včetně biologické centrové léčby. Portfolio této léčby se neustále rozrůstá.

Správně nasazená léčba snižuje počty exacerbací, zlepšuje kvalitu života a plicní funkce a co je dobrá zpráva, je možné snižovat celkové tabletové kortikoidy. My využíváme pomoc endokrinologa, aby toto snižování, které musí být postupné, bylo i bezpečné.

Současným doporučením je nasazovat moderní léčbu vždy, když bych uvažoval o přidání celkových kortikoidů do kombinované léčby. Celkové kortikoidy mají řadu závažných nežádoucích účinků.

Čemu by se měl astmatik vyhnout v běžném životě? Měl by mít nějakou speciální životosprávu?

Astmatik by měl žít jako zdravý člověk, ale měl by mít důslednou protizánětlivou léčbu astmatu. Každý astmatik by samozřejmě měl dodržovat režim, nebude vůbec kouřit nejen tabákové výrobky, ale veškeré inhalované zplodiny škodí. Pokud zjistíme alergii, je potřeba se vyhnout všem alergenům a alergii léčit.

Ale jak jsem říkal, u dospělých je až 60 % nealergického astmatu, kde alergeny nehrají roli, takže jsou aktivity vedeny proti ostatním spouštěčům – nekouřit, léčit důsledně všechny infekty, astmatici by měli mít prevenci očkování proti virózám, chřipce. Pohyb by v žádném případě neměl být omezován.

Jinak jde obecně o zdravý životní styl.

I mnoho vrcholových sportovců jsou prý astmatici…

Sportovci často mají skryté astma, oni mají jinak nastavený práh vnímání dušnosti. Já jsem se o tom mohl osobně přesvědčit na pražském maratonu, kde jsme měřili spirometrii- plicní funkce (za pacientskou organizaci ČOPN – Český občanský spolek proti plicním nemocem, který sídlí zde na Bulovce).

Měřili jsme asi 600 sportovců, kteří přišli na maraton, takže s předpokladem, že jsou naprosto zdraví, v drtivě většině nekuřáci – a zjistili jsme, že zhruba 10% z nich má v průduškách problém, měli naprosto patologickou spirometrickou křivku. To znamená, že mají tzv. skryté astma, které nevnímají a je neléčené. Třeba měli astma v dětství, prostě ho přeběhali a dál se neléčili.

Jenže je tady stále nebezpečí, že jednou může propuknout. Jeden z měřených sportovců, který dělá desetiboj, teď říká, že díky správnému nastavení léčby astmatu se výkonnostně dostal úplně jinam. Osobně jsem sám měl jednoho pacienta, který běhal maraton a chtěl si nechat prověřit průdušky, tak přišel k nám na Bulovku a skutečně jsme zjistili, že má astma.

Poměrně jednoduše jsme nemoc zaléčili, je to lehký astmatik. Asi po půlroce se vrátil, že se cítí mnohem líp a maraton dokáže uběhnout podstatně rychleji.

Jsou lehcí astmatici ukáznění pacienti?

Spolupráce s léčením je hrozně nízká, 40–50 % lidí celosvětově tu léčbu nedodržuje. Ale obecně jsou to pacienti, kteří vynechávají léčbu, berou astma na lehkou váhu, nechodí k lékaři, protože mají lehké astma. Bohužel i na lehké astma, které je zcela banální, lze zemřít. Ze statistik vyplývá, že zhruba 10–15 % pacientů zemřelých na astma byli lehcí astmatici.

Kolik lidí v současnosti trpí v České republice astmatem? A jaké jsou trendy, přibývá astmatiků?

Astmatu celosvětově přibývá, přibývá i u nás, hlavně v dětském věku. Prevalence astmatu je mezi 5–8 % populace, ale u dětských pacientů dosahuje 10–15 %. Předpokládá se, že je spousta nepoznaných astmatiků, že s tím chodí, lehce se zadýchávají, občas pokašlávají nebo jsou lehce alergičtí, ale nijak to neřeší.

Co se vlastně stane v těle astmatika, pakliže je neléčený a ignoruje léčbu, pokud skutečně dojde k nějakému kolapsovému stavu?

Dojde k těžkému kompletnímu stažení průdušek, které jsou zánětlivě změněny. Svaly průdušek se neadekvátně stáhnou na různé podněty- alergeny na jaře,  na podzim za sychravého počasí, kvůli viróze apod. Když ale pacienta pravidelně léčíme, je pohotovost průdušek samozřejmě menší.

Neléčené astma vede dokonce k chronické přestavbě průdušky, takže už nemá takovou reaktivitu, ale zužuje se, jako když znečistíte trubky odpadem a vše se začne jizvit.

A proč vlastně pacient na astma někdy v době zhoršení  zemře? Je to obrovský nápor zejména pravého srdíčka proti nemocným plicím a fakticky pak to pravé srdce selže.

Jak se léčba astmatu v posledních letech vyvíjí a jaké jsou moderní možnosti léčby?

V současné době musím říci, že terapie běžného astmatu je víceméně zvládnutá dobře. Už třicet let víme, že klíčová je protizánětlivá léčba. Revoluční byl objev a zavedení do praxe inhalačních kortikosteroidů, které léčí příčinu- tedy ten chronický zánět.

Tím se zamezí exacerbacím nemoci, zlepší se příznaky, plicní funkce a na astma se nemusí zbytečně umírat.  Současné inhalační kortikoidy jsou bezpečné a používají se v malých dávkách a ono to stačí.

Léky se užívají inhalačně a inhalačních systémů je moc, je na lékaři, aby vybral ten správný, poučil pacienta o technice inhalace a pravidelně pacienta kontroloval a to opakovaně.

Přinesl vývoj léčby astmatu ještě nějaké další revoluční novinky?

Dnes víme, že každý i ten nejlehčí astmatik by měl mít protizánětlivou léčbu a ne jen úlevovou (například Ventolin v kapse- ten neléčí problém, pouze uvolní nemocnou průdušku). Další revoluce je právě u těch nejtěžších astmatiků, kde máme nové léky a postupy nahrazující tabletové kortikoidy.

Bavili jsme se o tom, že kortikosteroidy mají nežádoucí účinky. Jak je to u biologické léčby?

Biologická léčba je obecně téměř prostá aktuálních nežádoucích účinků. Léky se podávají podkožně, a proto může být minimální zarudnutí v místě vpichu. Nevidíme alergické reakce. Dokonce nyní dáváme léčbu na doma a pacienta kontrolujeme po 3 měsících.

To znamená, že pacienti si lék píchají jako cukrovkáři inzulín?

Ano, je to jednoduché.

Znamená to tedy, že budoucnost je v biologické léčbě? Že kortikosteroidy budou ustupovat?

To jistě a  hlavně u těžké astmatu. Nechceme podávat celkové kortikoidy a ani ne příliš vysoké dávky inhalačních kortikoidů, pokud to není nezbytné. Budoucnost je jistě najít účinnou nekortikoidní cestu pro většinu těžkých pacientů. U lehkých forem astmatu budou zatím i nadále klíčové inhalačně podávané kortikoidy v malých dávkách. Ale co bude za 20 let uvidíme.

V čem jsou specifická už zmiňovaná specializovaná centra? A jak v jejich rámci funguje centrum na Bulovce?

Center je v rámci ČR celkem jedenáct. Centra začala fungoval zhruba před 13 lety, když se objevily první biologické léky. My jsme se stali plnohodnotným centrem v roce 2018. Naše centrum je nyní jedním z nejprogresivnějších v ČR.

O pacienty se starají 4 lékaři, nyní máme asi  30 pacientů na moderní biologické léčbě a další přibývají. Týmová mezioborová spolupráce je základním pilířem úspěšné léčby, a to prostě na Bulovce funguje.

Nyní chceme nově vybavit funkční laboratoř, která je pro fungování moderního centra nezbytná.

Bechtěrevova nemoc u mužů i žen – příznaky a stádia

Bechtěrevova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění projevující se kostnatěním pružných tkání, což pacientům v konečném stádiu znemožňuje pohyb.  Na nemoc neexistuje žádný lék, léčba tedy spočívá jen v tlumení příznaků. Včasná diagnóza je proto podstatná. Rozpoznat nemoc včas se však dlouhodobě nedaří.  Průměrně to lékařům trvá devět let.

Choroba pojmenovaná po ruském neurologovi Vladimiru Bechtěrevovi se řadí mezi chronická zánětlivá onemocnění revmatického tipu. Pacienty postihuje nejčastěji mezi 15. a 40. rokem života, muži jsou ohroženi dvakrát až třikrát častěji.

Nemoc je autoimunitní, to znamená, že buňky v těle nemocného napadají vlastní tkáně – těmi jsou v tomto případě vaziva a chrupavky, které vlivem procesu kostnatí.

Páteř v konečném stádiu ztrácí obratnost a nabírá vlastnosti neohebné kovové tyče. Nemocní pak chodí v typické póze sběračů brambor.

Přibližně u jedné třetiny pacientů jsou kromě páteře postiženy také kyčle, ramenní klouby, kolena a kotníky.

Příznaky Bechtěrevovy nemoci

Prvním příznakem nemoci bývá chronická bolest a ztuhlost v dolní části páteře – často u křížovo-kyčelního kloubu.

Bolest je nejintenzivnější, pokud nemocný zůstává v klidu, při fyzické námaze se naopak zmenšuje. Nejedná se o nijak specifické příznaky, jsou proto často opomíjeny nebo chybně diagnostikovány.

U většiny pacientů Bechtěrevovy choroby se však vyskytují alespoň čtyři z následujících příznaků:

• Bolest začínající před 35. rokem života
• Strnulost páteře – hlavně po ránu
• Při pohybu bolest mizí
• Pozvolně se rozvíjející příznaky
• Symptomy trvají déle než tři měsíce

Stupně a stádia Bechtěrevovy choroby

Nemoc se začíná projevovat v noci, kdy mají pacienti problémy se spánkem. V druhé polovině noci je totiž často budí pocit bolestivé ztuhlosti, kterou zprvu snadno rozcvičí.

Bolest se projevuje v oblasti kříže a může vystřelovat do stehen. Mnoho pacientů v počátečním stádiu trápí také bolesti šíje, kloubů a pat.

Často si stěžují na ranní ztuhlost kloubů a na svíravý pocit v oblasti hrudníku.

Zřídka bývá u nemocných zprvu pozorováno postižení vnitřních orgánů – konkrétně srdce, plic, ledvin a jater. Vyskytnout se však může, stejně jako zánětlivé střevní onemocnění nebo lupenka. Více častý bývá výskyt zánětu oční duhovky.

Nemoc je velmi individuální a u každého jedince probíhá trochu jinak. Pozdější fáze je pak doprovázena silnými bolestmi, pocity rozlámanosti, ztrátou váhy a příležitostně také horečkou. Zánět se spolu s bolestí může šířit po celém těle a nakonec postihnout velké klouby – koleno, kyčle, páteř, ale i menší klouby, jakými jsou třeba články v prstech.

Často také dochází k tuhnutí chrupavkových spojů mezi žebry, což nemocným znemožňuje hluboké dýchání. Bolest na hrudi navíc vede k mylné diagnóze poruch plic či srdce.

Bechtěrevova nemoc u žen i mužů

U žen se Bechtěrevova choroba vyskytuje zhruba dvakrát až třikrát méně než u mužů a v jejím průběhu jsou patrné rozdíly:

• Kromě častějšího nástupu nemoci u mužů dochází také k dřívější diagnóze. Jako jeden z důvodů se uvádí, že se lékaři snaží nesnímkovat pánev a bederní oblast žen, které jsou v produktivním věku.
• Rozdíly jsou také v klinickém průběhu nemoci. Zatímco ženy častěji trpí na bolesti páteře a periferních kloubů, muže častěji trápí bolest kyčelních kloubů.
• Laboratorní hodnoty zánětů bývají častější u mužů.
• Nemoc se rychleji rozvíjí u mužů než u žen.
• Ženy často prožívají při stejném stupni onemocnění více bolesti a funkčních omezení než muži. Celkový dopad na kvalitu života je však výraznější u mužů.

Příčiny nemoci

Příčiny Bechtěrevovy nemoci zatím nejsou známy. Debatuje se o možných vlivech virů a bakterií, ale také o poruchách látkové výměny. Roli by mohly hrát i autoimunitní pochody, kdy imunitní systém bojuje proti vlastním tělním strukturám a vyvolává tak nepřetržitý zánět.

Jako další možnost se uvádí přítomnost takzvaného faktoru HLA-B27. Všichni jeho nosiči však neonemocní, je tedy pravděpodobné, že aby nemoc propukla, musí se projevit další faktory – například infekce.

Léčba nemoci

Lék na Bechtěrevovu chorobu zatím neexistuje. Léčba proto spočívá jen v tlumení příznaků, jakými jsou bolest a zánět. Kromě medikamentů pomáhá také pravidelná rehabilitace, která může značně zpomalit hrozící tuhnutí páteře. Obecně se doporučuje:

• Odborné vyšetření revmatologem
• Rehabilitační péče
• Zdravotní gymnastika
• Nepřetržitá pohybová terapie – včetně plavání
• Koupele, zábaly
• V případě těžkého zkřivení těla se doporučuje operace
• Podpora držení těla pomocí speciální matrace, podhlavníků, židlí…