Aspergerův syndrom: proč někteří nerozumí ostatním?

Aspergerovým syndromem postižené dítě může mít brilantní analytické myšlení, přitom se samo neoblékne nebo nedokáže dodržovat osobní hygienu. I když má rozsáhlou slovní zásobu a skvělé vyjadřovací schopnosti, neumí požádat o pomoc a nedovede s ostatními sdílet radost nebo smutek.

Dospělý člověk s Aspergerovým syndromem, který vyniká ve vysoce specializované práci, často selhává v praktických dovednostech běžného života – v péči o domácnost, placení účtů, nakupování.

Mýtus 1: Lidé s Aspergerovým syndromem nemají emoce

Představa o necitlivosti lidí s Aspergerovým syndromem je ve společnosti hluboce zakořeněná. Veřejnost má tendenci vnímat je jako chladné podivíny s extrémně omezeným citovým životem. Emocionalita lidí s tímto handicapem je stejně rozmanitá jako citlivost „neurotypické populace“ (tedy populace bez Aspergerova syndromu nebo jiné poruchy autistického spektra).

Najdeme mezi nimi jedince, kteří mají opravdu velice chudý citový život, i lidi s hlubokými a intenzivními emocemi. Osoby s Aspergerovým syndromem však často své city nedovedou vyjádřit, případně je dávají najevo zvláštními způsoby, kterým ostatní nerozumějí. Proto vzniká mylný dojem, že city vůbec nemají.

Mýtus 2: Lidem s Aspergerovým syndromem chybí empatie

Tvrdit, že lidem s tímto handicapem na ostatních nezáleží, je zkreslené. Ano, většina z nich má ovšem problém svůj zájem o druhé vyjádřit.

Člověk s Aspergerovým syndromem by třeba rád projevil podporu zarmoucenému příteli, neví však, co má říkat nebo dělat, a tak zpravidla neudělá nic.

A když člověk nereaguje na projevy smutku u partnera nebo kamaráda, druzí lehce nabudou pocit, že nic necítí.

Dospělí s Aspergerovým syndromem si obvykle přejí mít partnera. Kvůli chybějící sociální intuici a potížím vžít se do pocitů druhého však nedovedou navázat intimní vztah.

Mýtus 3: Jedinci s Aspergerovým syndromem nestojí o vztahy

V představách laické veřejnosti často vystupují lidé s tímto handicapem jako osoby, které spokojeně „žijí ve svém světě“ a nejeví zájem o společnost. Nic nemůže být dál od pravdy.

Takto postižené děti ve velké většině případů zoufale touží začlenit se do kolektivu, ale integraci jim ztěžuje jejich jiné vnímání reality a zvláštní zájmy, které jejich okolí nesdílí.

Adolescenti a dospělí s Aspergerovým syndromem si obvykle přejí mít partnera. Kvůli chybějící sociální intuici a potížím vžít se do pocitů druhého však nedovedou navázat intimní vztah.

Mýtus 4: Aspergerův syndrom se projevuje podobně u chlapců i dívek

Chlapci a dívky s Aspergerovým syndromem se obvykle hodně liší. U chlapců se častěji setkáváme s problémovými projevy (agresivita, sebepoškozování, negativismus), podivným chováním vůči spolužákům i autoritám a bizarními zájmy.

Byť i dívky mohou mít výrazné projevy, mnohé z nich se chovají mnohem méně nápadně. Jsou většinou klidné a pasivní, mají zpravidla lepší sociální schopnosti a méně netypické zájmy.

Proto může nezkušený psycholog dívkám s málo nápadným chováním místo Aspergerova syndromu chybně diagnostikovat poruchu osobnosti, depresi nebo sociální fobii.

Mýtus 5: Lidé s Aspergerovým syndromem si svou odlišnost neuvědomují

Některým lidem s Aspergerovým syndromem nevadí, že je okolí považuje za podivíny nebo nevychovance. Mnozí se však kvůli své odlišnosti hodně trápí.

Zvláště adolescenti si zpravidla všimnou, že se od vrstevníků liší. Takové uvědomění je pro ně bolestné a matoucí, zejména pokud ještě nemají Aspergerův syndrom diagnostikovaný.

U mnohých se právě kvůli vědomí vlastní odlišnosti v pubertě rozvine druhotná psychická porucha – úzkostná porucha, deprese, bipolární afektivní porucha.

Mýtus 6: Děti s Aspergerovým syndromem nepatří do běžných škol

Tento mýtus je rozšířený zejména na Slovensku, ale objevuje se i v Česku. Některé školy dítě s Aspergerovým syndromem rovnou odmítnou přijmout, jiné po nějakém čase doporučí rodičům, aby inteligentního, ale problematického potomka umístili do speciální školy pro děti s autismem a mentální retardací.

Ředitelé a pedagogové se vymlouvají, že tyto děti jsou nezvládatelné a nedají se vzdělávat v podmínkách běžné školy. Za těmito tvrzeními stojí lenost a neochota školy přizpůsobit výuku potřebám dítěte s Aspergerovým syndromem, případně mu zajistit asistenta pedagoga.

Při správném a důsledném přístupu se problémové chování ve škole dá odstranit nebo alespoň eliminovat na přijatelnou míru. Dítě pak může získat vzdělání, které odpovídá jeho kognitivnímu potenciálu.

Vyčítat člověku s Aspergerovým syndromem mizerné komunikační schopnosti nebo nedostatek sociálního porozumění je stejné jako zlobit se na někoho, kdo prodělal dětskou mozkovu obrnu, že má problém s hybností končetin.

Mýtus 7: Aspergerův syndrom neexistuje, dítě je jen špatně vedené

Existuje hodně lidí, kteří existenci Aspergerova syndromu popírají a děti s touto poruchou považují za zlobivé či rozmazlené. Aspergerův syndrom je ale skutečná neurologická porucha. Zvláštní projevy dětí a dospělých s touto diagnózou způsobuje odlišné fungování mozku, nikoli nevychovanost nebo špatný charakter.

Vyčítat člověku s Aspergerovým syndromem mizerné komunikační schopnosti nebo nedostatek sociálního porozumění je stejné jako zlobit se na někoho, kdo prodělal dětskou mozkovu obrnu, že má problém s hybností končetin.

Mýtus 8: Projevy Aspergerova syndromu jsou stále stejně intenzivní

Pravdou je přesný opak – projevy Aspergerova syndromu se radikálně mění v závislosti na psychickém stavu dítěte nebo dospělého. Jakýkoliv stres nebo nečekané změny vedou k výraznému zhoršení projevů poruchy.

Jedinec může na takovou situaci reagovat silnou úzkostí nebo negativismem, běžně se objevuje i agresivita nebo sebepoškozování. Naopak, je‑li člověk s Aspergerovým syndromem ve strukturovaném a předvídatelném prostředí, problémové chování se zmírní nebo vymizí.

Mýtus 9: Sociální schopnosti lidí s Aspergerovým syndromem se nemohou zlepšovat

Laici, ale i někteří psychologové se domnívají, že sociální schopnosti lidí s touto poruchou jsou neměnné. Jakoukoliv pozitivní změnu považují za důkaz toho, že dítě nebo dospělý tuto poruchu vlastně nemá. To je mylná představa.

Člověk s Aspergerovým syndromem sice nikdy nebude umět komunikovat s okolím jako zdravý jedinec, nemusí ale stagnovat. Trpělivý a empatický přístup zpravidla pomůže dětem i dospělým o něco lépe se orientovat ve světě lidí a snáz navazovat nové kontakty.

Autorka píše o vlastních zkušenostech s diagnózou v seriálu Život s Aspergerovým syndromem.

Aspergerův syndrom často znamená vyloučení ze společnosti

Foto: RMC42, Shutterstock.com

Známá šestnáctiletá aktivistka Greta Thunberg před časem přiznala, že trpí Aspergerovým syndromem. Je to docela časté postižení, takže je možné, že se s někým se stejnou diagnózou znáte. Víte, co prožívá a proč se chová tak zvláštně?

Máte ve svém okolí podivína, který vám často připadá „mimo“ anebo ho považujete za netaktního nevychovance? Možná za své chování nemůže, protože se narodil s Aspergerovým syndromem (AS).

Je to lehčí forma autismu, která z neznámého důvodu častěji postihuje chlapce. Nejde o duševní poruchu, ale o vrozené a nevratné neurologické postižení mozku, jehož konkrétní příčina není dosud jasná.

Určitou roli však hraje genetika. Co je pro lidi s AS typické?

Chování lidí s AS působí zvláštně, vzpomeňte třeba na Sheldona Coopera ze seriálu Teorie velkého třesku (2007–19) nebo na Temperance Brennan ze Sběratelů kostí (2005–17) – právě u nich lze vypozorovat aspergerské znaky.

Obecně nechápou nepsaná pravidla lidské komunikace. Často nejsou schopni navázat rozhovor přiměřeným, situaci odpovídajícím způsobem a vyhýbají se očnímu kontaktu. Mívají narušenou mimiku i řeč těla, proto jim nerozumějí ani u ostatních a mnohdy reagují neadekvátně a nepochopitelně.

Když se s někým baví, může se občas zdát, že mluví bez souvislostí, anebo se věnují jen svému monologu. Ve všem hledají hlubší smysl a pravidla a pozorně vnímají detaily (přičemž jim může uniknout celek).

Bývají až pedantsky doslovní, a protože neumějí „číst mezi řádky“, nerozumějí ironii ani metaforám.

Foto: Photographee.eu, Shutterstock.com

Že je dítě jiné, si rodiče všimnou často okolo jeho třetího roku

Prvních náznaků si rodiče všimnou zhruba okolo tří let věku dítěte, typické je samotářské chování a někdy i samomluva. Vytvářejí si rituály a milují rutinu: třeba stále stejnou cestu do školy. Jejich řeč může znít monotónně, tedy bez intonace a emocí, zato slovní zásoba bývá široká.

Děti s AS se nezapojují do skupinových her, ale drží se jednoho kamaráda nebo tráví čas o samotě. U některých se už odmala objevuje přecitlivělost na světlo, hluk nebo některé chutě. Emoce vyjadřují intenzivně, např.

záchvaty vzteku, které může vyvolat i vcelku nevinná situace, třeba změna běžného denního programu.

Budete mít zájem:  Bolí vás menstruace? Kašlete na Ibalgin a vyzkoušejte bylinky

Děti a obecně lidé s AS mívají zvláštní záliby. Jaroslav Hořejší v knize „Aspergerův syndrom: Život pod společenským tlakem“ uvádí, že v četbě hledají spíše informace než emoce, proto moc nečtou romány, zato milují literaturu faktu a různé encyklopedie. Extrémní zalíbení mohou mít v jízdních řádech, mapách či tabulkách a někdy se je učí i nazpaměť.

Ačkoliv syndrom nelze nijak vyléčit, mnoho lidí s lehčí formou AS se dokáže naučit přiměřeným reakcím, které se tzv. očekávají. V dospělosti jde hlavně o projevy náklonnosti a zvládání vzteku. Někdo to dokáže sám, jiný potřebuje terapeuta.

Důležité je, aby okolí vědělo, o co se jedná. Lidé s AS si svou rozdílnost uvědomují a trápí se, že jsou pro ostatní divní. Na rozdíl od dětí dospělí po samotě netouží, jsou obvykle schopni navazovat vztahy a chodit do zaměstnání. Problém mohou být některá povolání, žena s AS se patrně nebude cítit dobře jako servírka.

Vhodnou oblastí je IT, což dokazuje i fakt, že u mnoha programátorů lze vysledovat náznaky syndromu. Tato jinakost ale rozhodně nebrání úspěšnému životu.

O řadě různých osobností se traduje, že měly či mají aspergera, a přesto to dotáhly opravdu daleko: patří mezi ně například Albert Einstein, Wolfgang Amadeus Mozart, Steve Jobs, Bob Dylan anebo Bill Gates a také Anthony Hopkins.

  • Popis – Vrozená porucha mozku, někdy se počítá mezi poruchy autistického spektra. Zasahuje chování, myšlení i pocity, ne inteligenci.
  • Příznaky – Snížená schopnost rozumět lidským pocitům a běžné komunikaci a zapojit se do ní adekvátním způsobem – aspergerici působí jako nevychovanci či necitelní výstředníci. Vytváření rituálů, vášeň pro detaily, samotářství, podivínství, přecitlivělost na hluk.
  • Léčba – Není možná, ale projevy lze zmírnit, mnoho lidí s lehčím AS se naučí reagovat tak, jak se očekává.
  • Statistika – Projevuje se výrazně častěji u mužů.
  • Prevence – Není známa.

PHARMA NEWS – odborný časopis

Co je v dnešní době normální? Co definuje hranici mezi stavem naprostého zdraví a nemocí, ať už fyzickou, či psychickou? Je genialita daní za odchylku v psychologickém standardu člověka? Pokud člověk ztratí jeden ze svých smyslů, lidské tělo se nové vzniklé situaci přizpůsobí zintenzivněním smyslů ostatních. Je tato rovnováha výsadou jen fyzické stránky člověka, nebo existuje podobná rovnováha i na úrovni psychické? 

ZAŘAZENÍ ASPERGEROVA SYNDROMU

V jednom z minulých ročníků jsme se věnovali problematice autismu a Aspergerův syndrom souvisí právě s autismem. Z hlediska klasifikace se názory právě na tento syndrom mohou mírně lišit. Některá literatura popisuje zjednodušené dělení autismu na typický, atypický a Asperger. Toto rozdělení je ovšem dosti nepřesné.

V první řadě je důležité zdůraznit, že Aspergerův syndrom je porucha týkající se psychické stránky člověka.

Syndrom je řazen mezi poruchy psychického vývoje člověka, které mají některé společné znaky:  • začátek je vždy v kojeneckém věku nebo v dětství  • postižení nebo opoždění ve vývoji funkcí‚ které mají silný vztah k biologickému zrání centrální nervové soustavy  • stálý průběh bez remisí a relapsů

Zařazení Aspergerova syndromu mezi poruchy psychického vývoje a jeho přesná specifikace se řídí MKN-10 (Mezinárodní klasifikací nemocí – 11.verze, 2013), která vychází ICD 10 (International statistical classification of diseases and related health problems) vydaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jak již bylo řečeno, Aspergerův syndrom je řazen mezi autistické poruchy.

Ovšem pojem autismus, přestože je to výraz poměrně zaběhnutý, je již dosti zastaralý. Nově se pro označení autismu používá termín: pervazivní vývojové poruchy (Pervasive Developmental Disorders – PDD) s kódovým označením F84 (Tabulka 1), který zahrnuje právě vývojové poruchy, které byly dříve zahrnovány pod obecný pojem autismus.

MKN-10 popisuje skupinu pervazivních poruch takto: „Skupina těchto poruch je charakterizována kvalitativním porušením reciproční sociální interakce na úrovni komunikace a omezeným‚ stereotypním a opakujícím se souborem zájmů a činností. Tyto kvalitativní abnormality jsou pervazivním rysem chování jedince v každé situaci.

“ Široké spektrum (vzhledem k individualitě postižení) klinických projevů pervazivních vývojových poruch (PDD) je někdy také označováno jako autistické kontinuum či poruchy autistického spektra (PAS). Původní slovo autismus, užívané i pro ostatní pervazivní (všepronikající) vývojové poruchy, než jen dětský nebo atypický autismus, je odvozené z řeckého slova „autos“, což znamená „sám“.

Jistá míra osamělosti a uzavření se do vlastního světa patří ve většině případů k nejnápadnějším projevům autistického kontinua u většiny PDD.

„OTEC ASPERGEROVA SYNDROMU“

Historie autismu, lépe řečeno jeho prvotní diagnostiky, sahá do 40. let minulého století. Projevy Aspergerova syndromu byly poprvé popsány o něco později, v roce 1944 vídeňským pediatrem a dětským psychologem Hansem Aspergerem (18.2.1906 – 21.10.1980). Skupina zvláštních příznaků v chování čtyř dětí (konkrétně chlapců) byla označena jako autistická psychopatie.

Asperger kladl důraz především na specifickou psychopatologii sociálních interakcí, řeči a myšlení. Aspergerův syndrom byl několik desítek let označován jako autistická psychopatie, než bylo v roce 1981 (po smrti Hanse Aspergera) zavedeno označení Aspergerův syndrom. O tuto změnu se zasloužila britská lékařka Lorna Wing (*7.10.1928) působící v oblasti psychiatrie.

Wing se věnovala dílu Hanse Aspergera a zasloužila se o popularizaci jeho výzkumu.

Také v rámci diagnostiky autistického spektra popsala tzv triádu symptomů (tři klinické okruhy), které se dodnes využívají při diagnostice autistických poruch: • deficit v sociálním chování  • nedostatky ve verbální a neverbální komunikaci  • omezené a repetitivní schéma chování a zájmů 

Tato triáda je sledována i u Aspergerova syndromu, ovšem u AS jsou příznaky odlišné od ostatních PAS a často se tak stává, že syndrom nemusí být vůbec diagnostikován.

Vzhledem k tomu, že označení Aspergerův syndrom je poměrně mladé, jen něco málo přes třicet let, můžeme se v odborné literatuře setkávat i s ostatními označeními.

Kromě Aspergerova pojmu autistická psychopatie a nového označení Aspergerův syndrom, můžeme se setkat i s pojmem sociální dyslexie.

ZÁKLADNÍ DIAGNOSTIKA

Včasné určení diagnózy PDD spadá do kompetence pediatrů, neurologů, dětských psychologů a psychiatrů. Přehled základních vyšetření uvádí Tabulka 2.

Oficiální definice Aspergerova syndromu zní: „Porucha nejisté nozologické validity‚ charakterizovaná týmž kvalitativním porušením reciproční sociální interakce‚ které napodobuje autismus‚ současně s opakujícím se omezeným‚ stereotypním repertoárem zájmů a aktivit. Liší se od autismu hlavně tím‚ že není opoždění ve vývoji řeči a kognitivních schopnostech.

Tato porucha je často spojena se značnou nemotorností. Abnormality mají velkou tendenci přetrvávat do dospívání a dospělosti. V časné dospělosti se občas vyskytují psychotické epizody.“ Aspergerův syndrom patří mezi mírnější formy PDD. Proto se, jak již bylo řečeno, také často stává, že tento syndrom není vůbec diagnostikován.

Takový člověk pak může být považován v určitých oblastech chování za zvláštního až podivínského, aniž by u něj byla odhalena nějaká forma psychické poruchy. Diagnostika Aspergerova syndromu je značně obtížná, zvláště proto, že na rozdíl od jiných forem autismu je tu absence některých typických projevů.

Diagnostika autismu obecně probíhá na základě kritérií Světové zdravotnické organizace (WHO) a jejich klasifikačního systému ICD-10 (International Clasification of Disease) z něhož vychází česká verze MKN-10 (Tabulka 3), nebo na základě kritérií vydaných Americkou psychiatrickou asociací (APA) – Diagnostický a statistický manuál DSM-IV (Diagnostic and Statistical Manual) (Tabulka 4).

DSM-IV vychází právě z principu triády symptomů (viz výše). Z předchozích informací vyplývá, že projevy typické pro jiné formy autismu jako jsou poruchy řeči (využití tzv. „červených praporků“ – zmeškané milníky ve vývoji řeči) se nemusí vyskytnout a také behaviorální vývoj nebývá narušen.

Zatímco až 70 % autismu bývá spojeno s nízkým IQ a někdy až mentální retardací, lidé s Aspergerovým syndromem mají naopak spíše vyšší IQ (hodnota IQ cca 130). Běžná screeningová metoda využívající dotazník CHAT (Checklist for Autism in Toddlers) je v rámci AS spíše orientační.

Může poukázat pouze na projevy společně i pro ostatní typy PDD, ovšem je nutné brát v úvahu vyšší věkovou hranici pro první projev Aspergerova syndromu. CHAT se běžně používá pro batolata ve věku od 18 měsíců do dvou let.

Pro posouzení míry již diagnostikovaného autismu se používá Škála dětského autistického chování (CARS – Childhood Autism Rating Scale), která vznikla na univerzitě v Severní Karolíně v rámci státního programu TEACCH (Treatment and Education of autistic and Other Communicatively Handicapped Children). Míra autismu může být posuzována na základě přímého pozorování, nebo vstupních informací od rodičů. Hodnotit je možné děti, které dosáhly alespoň 18 měsíců mentálního věku. Další hodnotící škálou, která se používá pro posouzení již diagnostikovaného AS je Gilliam Asperger‘ s Disorder Scale (GADS). Tato škála posuzuje 32 jednoduchých základních otázek rozdělených do čtyř sledovaných skupin projevu jedince:  • míra sociální interakce  • omezené vzory chování  • rozpoznávací mechanizmy  • praktická zručnost

Stejně jako u jiných forem PDD, i u Aspergerova syndromu jsou rozlišovány podle míry příznaků dvě formy – nízko funkční a vysoce funkční Aspergerův syndrom. Tyto formy se liší mírou adaptability jedince.

Budete mít zájem:  Kupujete český česnek? Je to trik

Zatímco dítě s nízkofunkčním AS vykazuje výrazné problémy s chováním, mnohdy je agresivní, egocentrické a uplatňuje velmi silně stereotypní chování, jedinci s vysoce funkčním AS jsou více adaptabilní, zachovávají si jistou míru sociální přizpůsobivosti.

TYPICKÉ CHOVÁNÍ A PROFIL OSOBNOSTI 

Aspergerův syndrom zahrnuje množství tzv. pozitivních projevů, které nejsou důvodem ke znepokojování se nad psychickým vývojem dítěte. Typickými projevy jsou tyto:  • dobrá intelektová vybavenost, výrazné nadání  • výborná mechanická paměť  • výrazně brzy čtou a rozeznávají číslice  • zvládají logické hry – šachy, Rubikova kostka, etc.

  • snadno ovládají počítač  • výrazně pozitivní vztah k encyklopedickým informacím  U dětí s AS se neobjevuje postižení rozvoje řeči – užívaní slov a frází odpovídá jak profilu ve dvou, tak v pěti letech věku dítěte. Někdy mohou mít děti sklony k formálnímu vyjadřování a napodobování řeči dospělých.

To může být někdy spojováno s navenek nepřiměřeně působící zodpovědností pro dětský věk. Děti s AS mají často potíže s chápáním sociálních situací, těžko se vciťují do postoje či situace druhých. Vrstevníci je často nepřijímají pro jejich samostatné až samotářské povahy. To může vést k úplnému vyloučení z kolektivu, někdy až k šikaně.

Někdy také hledají společnost v jiných věkových vrstvách. Často se mohu u dětí projevovat poruchy chování, hyperaktivita, poruchy pozornosti a špatná kontrola emocí. Dítě tak může být mylně označeno jako extrémně živé a zlobící.

Pokud byl AS diagnostikován v dětském věku, je možné mnoho nežádoucích projevů eliminovat správným přístupem a speciální metodikou výuky. I přesto se v dospívání a dospělosti vyskytují projevy tohoto syndromu. Projevy AS v dospělosti jsou přísně individuální, záleží na každém jedinci.

Škála projevů zahrnuje například tyto:  • depresivní stavy  • sklony k sebepodhodnocování  • problémy se spánkem  • dyskoncentrace  • hypersenzitivita na zvuky, světla nebo doteky, nepřiměřené reakce na vůně a pachy  • nepřiměřené emocionální reakce (bezdůvodný smích nebo pláč)  • důraz na přesnost umístěných věcí  • střídání nálad, afekty, úzkostné stavy  • upřednostňování periferního zrakového vnímání před přímým pohledem  • nedostatek nebo absence empatie  • výskyt paranoidních myšlenek  • egocentrismus Lidé s AS jsou fixováni na svůj vlastní vnitřní program. Jakákoliv drobná změna v jejich plánech (pro pozorovatele nedůležitá) může jedince vyvést z rovnováhy a přimět k projevům vzteku nebo lítosti. Na druhou stranu je pro ně důležité sdílení osobních emocí, což může vést k trapným situacím, pokud se snaží podělit o tyto informace v nevhodnou dobu, nebo s nevhodným posluchačem. Pro AS je také problematický přímý oční kontakt v rozhovoru s jinou osobou.

Poslední zajímavostí Aspergerova syndromu, kterou zde uvedeme, jsou speciální zájmy a jejich přístup k nim. U mužské populace je výstřednost zájmů více viditelná, než u žen (to podporuje domněnku, že u žen je AS častěji nediagnostikován).

Nicméně společnými rysy je zaměření na sběratelský či vědomostní koníček, kdy člověk věnuje tomuto konkrétnímu tématu extrémně více času, než by se zdálo přirozené.

Také je pro AS typické dlouhodobé věnování se jedné činnosti – i několikadenní práce s potlačením ostatních běžných činností.

ODKUD SE BERE?

Aspergerův syndrom, stejně jako ostatní pervazivní poruchy, je problémem vrozeným, pravděpodobně v důsledku geneticky podmíněných změn ve vývoji mozku. Důležitými rizikovým faktorem je také rodinná anamnéza, u rodiny s autistickým dítětem je asi 2 % pravděpodobnost, že i další dítě bude trpět touto poruchou.

Rizikové situace v těhotenství mohou mít také určitou váhu ve vztahu ke vzniku PDD. Patří sem například expozice thalidomidu, zarděnky a některé virové infekce.

Vzhledem k tomu, že projevy Aspergerova syndromu jsou velice různorodé a individuální, dá se předpokládat, že i spektrum příčin vzniku této vývojové poruchy bude poměrně široké. Z hlediska míry výskytu Aspergerova syndromu – na 10 tisíc narozených dětí připadá přibližně 15 dětí s Aspergerem.

Obecně autismus postihuje spíše mužské než ženské pohlaví. U AS je tento poměr ještě více směrován ve prospěch chlapců (přibližně 4:1). Vedou se ovšem diskuze, zda tento poměr nesouvisí s výrazně nižší prodiagnostikovanosti dívčí populace.

LÉČBA?

Mluvit v souvislosti s Aspergerovým syndromem o léčbě by bylo asi přehnané. Ostatně mluvit o Aspergerově syndromu jako o nemoci je velice zavádějící. Jedná se spíše o jakýsi handicap, nestandardní způsob života – o jeho atypické vnímání.

Přesto, vzhledem k tomu, že se jedná o vývojovou poruchu, při včasné diagnóze je vhodné zavést určitá režimová opatření, která umožní jedinci i jeho okolí se adaptovat na nově vzniklou situaci. Přestože Aspergerův syndrom je často popisován jako mírnější forma autismu, je třeba zdůraznit, že tato diagnóza se netýká jen jedince samotného, ale také zbytku rodiny.

Důležitým faktem zůstává, že Asperger, stejně jako jiné PDD nejsou následkem selhání rodičovské výchovy, ale vrozenou genetickou vývojovou poruchou, kterou lze naopak správným přístupem k výchově dítěte pozitivně ovlivňovat. Farmakologický pohled na Aspergerův syndrom je jasný.

Farmakoterapie je zaměřena pouze na ovlivnění některých konkrétních symptomů, nejedná se tedy v pravém slova smyslu o léčbu. Proto je také indikována jen zcela výjimečně. Terapie je tedy zaměřena na úpravu denního režimu dítěte, případně včasné zahájení kognitivně behaviorální terapie.

Speciální pedagogické vedení se většinou týká nízkofunkčních forem AS, u vysoce funkčního typu jsou jedinci většinou dostatečně samostatní a jsou schopni absolvovat běžný systém vzdělávání. Speciální výukové programy zahrnují tyto důležité body:  • malý počet žáků ve skupině  • vizualizace předávaných informací  • přesná strukturalizace zadávaných úkolů

APLA Problematika Aspergerova syndromu spadá pod působení Asociace pomáhající lidem s autismem (APLA).

Toto sdružení funguje v 6 regionech České republiky a klade si za úkol působit jako profesionální mezičlánek mezi rozsáhlými aktivitami osob s PAS a všemi ostatními institucemi zodpovědnými za příslušné programy v oblasti péče o tyto osoby. Cílem sdružení je hlavně zkvalitnění života a integrace jedinců do společnosti.

ŽIVOT S ASPERGEREM

Vraťme se k zamyšlení v úvodu tohoto článku. Může být vysoké IQ až genialita kompenzací za vybočení z psychologického profilu lidského jedince? Mnoho známých osobností v různých oblastech lidské činnosti trpělo nějakou formou autismu, případně Aspergerovým syndromem.

Tito lidé přinesli společnosti výjimečnou hudbu, literaturu, obrazy či vědecké objevy. Mezi známá hudební jména patří například Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791), Ludwig van Beethoven (1770-1827), Gustav Mahler (1860-1911), nebo Bob Dylan (*1941).

Mezi spisovateli najdete taková jména jako Mark Twain (1835-1910), Franz Kafka (1883-1924), George Bernard Shaw (1856- 1950), Isaac Asimov (1920-1992).

Dalšími umělci či tvůrci, kteří jsou spojováni s touto problematikou, jsou Vincent van Gogh (1853-1890), Alfred Hitchcock (1899-1980), nebo Woody Allen (*1935). Vědců, kteří se potýkali s nějakou formou autismu, je také mnoho, Tabulka 5 uvádí přehled těch nejzajímavějších jmen.

Albert Einstein dokonce získal v roce 1921 Nobelovu cenu za fyziku. A ještě na několik jmen nesmíme zapomenout. Henry Ford (1863-1947), americký tvůrce automobilů, které se proslavily po celém světě a Bill Gates (*1935) spoluzakladatel firmy Microsoft a jeden z nejbohatších lidí na světě.

CO ŘÍCI NA ZÁVĚR?

Aspergerův syndrom je porucha, která je díky své „mladosti“ mezi diagnózami a mírnějším příznakům často přehlížena. V době, kdy neexistují přesná pravidla v modelu chování člověka, v době extrémních volnočasových aktivit a vedení k přísné individualitě lidské osobnosti, je velice těžké určit, co je jen póza a co už přesahuje rámec rádoby „normálního“ lidského projevu.

Pokud se pokoušíte srovnat své chování vůči chování lidí ve svém okolí, a zjišťujete, že ne všechno odpovídá rádoby standardnímu chování, pak možná právě vás utváří Aspergerův syndrom. A na úplný závěr: „Abyste se stali vynikajícím vědcem, nebo skvělým umělcem, musíte mít alespoň nějaké znaky „Aspergerova syndromu“, které vám umožní odpoutat se od tohoto světa.

“ Hans Asperger

Budete mít zájem:  Co lze léčit v lázních Luhačovice?

RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Zdroje: WHO: The ICD-10 Classification of Mental and Behavioral Disorders, 1993, Geneva. Thorová K.: Poruchy autistického spektra, Portál, 2006, Praha. (ISBN 80-7367-091-7). Kudrová K.: Osobní asistence u osob s autismem v JMK , Diplomová práce MU, 2007.. Ošlejšková H.

: Časné klinické projevy autismu v dětství a mládí jsou klíčem k včasné diagnóze, Pediatrie pro praxi, 2008, 9, 161. Mayes S.D. et al.

: Comparison of Scores on the Checklist for Autism Spectrum Disorder, Childhood Autism Rating Scale, and Gilliam Asperger’s Disorder Scale for Children with Low Functioning Autism, High Functioning Autism, Asperger’s Disorder, ADHD, and Typical Development, J. Autism Dev. Disord., 2009, (DOI 10.

1007/s10803-009-0812-6). Grycová L.: Autismus, Pharma news, 2010, 11- 12, str. 18-21. MKN-10 – Mezinárodní klasifikace nemocí, 11. verze, 2013. www.apla.cz www.aspergeruvsyndrom.cz www.vzdelavaniaautismus.cz www.dobromysl.cz

Aspergerův syndrom: příznaky, léčba

Aspergerův syndrom je onemocnění, které řadíme do tzv.
pervazivních vývojových poruch. Pervazivní vývojové
poruchy jsou poruchy prostupující takzvaně vším – negativně ovlivňují
pohybovou, řečovou, emotivní, kognitivní (tj. poznávací a paměťovou) a
celou psychosociální úroveň nemocného a znemožňují mu normální
zařazení a adaptaci ve společnosti.

Aspergerův syndrom je v podstatě druhem autismu. Do
pervazivních poruch řadíme kromě Aspergerova syndromu dále dětský
autismus, atypický autismus, Rettův syndrom a hyperaktivní poruchu sdruženou
s mentální retardací a stereotypními pohyby.

Dětský autismus byl poprvé popsán americkým psychiatrem Leo Kannerem
v roce 1943 na skupině 11 dětí a byl pojmenován jako časný infantilní
autismus. O rok později nezávisle na Kannerovi publikoval vídeňský pediatr
Hans Asperger zprávu o podobné skupině dětí, avšak poruchu nazval
autistická psychopatie.

Následujících 20 let byl autismus považován jako důsledek chybné a
citově chladné výchovy rodičů. Až v roce 1980 byl poprvé užit termín
pervazivní vývojové poruchy a byla zmíněna vrozená vývojová
porucha mozku
.

V roce 1981 byl popsán vysoce funkční autismus
(HFA – high functional autism) pro podskupinu autistických pacientů
s normální či nadprůměrnou inteligencí a v témže roce byl prosazen
název Aspergerův syndrom pro skupinu pacientů označovaných autističtí
psychopati.

Od té doby se vedou dohady o tom, zda Aspergerův syndrom a vysoce
funkční autismus jsou jedno a totéž onemocnění či nikoli.

Výskyt dětského autismu se odhaduje na 5-10/10 000 dětí, častěji jsou
postiženi chlapci.

Údajů o Aspergerově syndromu je velmi málo,
předpokládá se však, že jeho výskyt je mnohem častější než dětský
autismus a někdy není ani diagnostikován, či je chybně skryt pod diagnózou
jiného psychiatrického onemocnění (schizofrenie, obsedantně-kompulsivní
porucha a jiné). Jediná publikovaná studie popsala výskyt Aspergerova
syndromu ve frekvenci 36 – 71/10 000 dětí věku 7 – 16 let.

Příčina onemocnění není jasná. U Aspergerova syndromu se
předpokládá stejná příčina jako u dětského autismu, a to jednak silná
genetické složka, chybná funkce tvorby tzv.

endogenních opioidů (vlastní tělem produkované tzv.
hormony štěstí a látky ztišující, tlumící bolest – např. endorfiny
apod.

) a zvýšené hladiny serotoninu (serotonin slouží mimo
jiné jako látka přenášející signály v mozkové tkáni, tlumí bolest,
ovlivňuje emoce, paměť, spánek).

Rizikové faktory Aspergerova syndromu

Rizikové faktory nejsou zcela známy, závažným rizikem je výskyt
v rodině
.

Prevence Aspergerova syndromu

Aspergerovu syndromu ve své podstatě nelze nijak předcházet, jelikož
jeho podstata není známa. Uvažuje se o spojitosti s mutacemi na
chromozomech číslo 2 a 7, což by mohlo být do budoucna možné využít
v prenatální diagnostice.

Příznaky a projevy Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom má mnoho společných znaků s autismem. Bohužel je
však často odhalen pozdě nebo je diagnostikován jako jiné onemocnění a
následně i chybně léčen. Je to z toho důvodu, že nemocní
nemají poruchy řeči, jako je tomu typicky před třetím
rokem věku u dětského autismu, nýbrž jsou v některých případech
řečově nadaní a nadprůměrní.

Navzdory řečovým schopnostem, jim však chybí abstraktní
myšlení
, proto mohou mít děti problémy v některých předmětech
ve škole, nicméně vynikají v učení se faktům, vzorcům a seznamům.

Inteligence je normální až nadprůměrná.

Typická může být pohybová neobratnost a podivínské
chování
.

Lidé s Aspergerovým syndromem jsou poměrně
společenští (oproti dětskému autismu, kde jsou nemocní
uzavřeni do sebe), nerozumí však mimoverbálnímu projevu (řeči těla,
tónu hlasu). Při komunikaci např.

pominou výraz tváře a postoj
posluchače, nereagují na gesta, připomínky, nedbají nezájmu posluchačů
apod. Stále hovoří a jsou schopni v takovém stavu setrvat, i když už je
nikdo neposlouchá.

Vyžívají se v rutině. Mají v oblibě každý den
provádět své rituály, mít stále stejné postupy, stejný rozvrh dne, mohou
vyžadovat stejnou cestu do školy či práce apod. Jakákoli neočekávaná
změna pak může mít katastrofické následky a vyvolat rozhořčení,
úzkost, depresivní náladu či jinou neobvyklou reakci.

Jedinci s Aspergerovým syndromem, podobně jako nemocní s dětským
autismem, mají nějakou svou oblíbenou činnost, které jsou schopni věnovat
velkou část svého času.

Velmi často si pamatují dlouhé seznamy jmen,
sportovních výsledků, telefonních čísel, počty a parametry čehokoli, co
je zaujme. Zájem se může týkat sběratelství, ale též např.

studia
vesmíru, rozboru minerálních vod, sledování kamerových systémů,
poplašných zařízení, únikových východů apod. Druzí lidé na takové
chování pak pohlížejí jako na posedlost.

Aspergerův syndrom je také charakterizován výbušností,
agresivitou při neúspěších a neporozumění, nutkavým
chováním (obsedantností) až puntičkářstvím, tvrdohlavostí až
revoltou.

Je důležité podotknout, že se jedná o inteligentní jedince,
často nadprůměrně inteligentní. Mají však vážné
komunikační problémy, přičemž sami tento problém nevnímají a
nerozumějí mu.

Časté konflikty, vztahové problémy, neschopnost si udržet
práci patří ke steskům jedinců v dospělosti.

Neumějí správně
interpretovat signály z okolí a sami vysílají signály matoucí, což
společnost není schopna pochopit a přijmout.

Diagnóza Aspergerova syndromu až v dospělosti je pak převážně
osvobozující záležitostí a ospravedlňující všechny negativní prožitky
a události v komunikační a sociální sféře v dosavadním životě.

Léčba Aspergerova syndromu

Syndrom je onemocněním nervového systému, které je vrozené a nelze ho
vyléčit. Cílená léčba neexistuje, možná je pouze speciální
pedagogická výchova
.

Důležité je onemocnění odhalit včas a zahájit vhodnou výchovu a
vzdělávání, důraz je kladen na práci s rodinou a školním zařízením
včetně psychologického vedení jedince.

Léčbu vede vždy dětský psychiatr (pedopsychiatr). Léky
je možné ovlivnit pouze úzkost, agresivitu, depresivní nálady a poruchy
spánku. Zatím nelze nijak léčit poruchy v komunikaci a sociální
interakci.

Z dítěte s Aspergerovým syndromem vyroste dospělý jedinec s toutéž
chorobou. Projevy onemocnění je však důležité naučit zvládat již
v dětství, proto je tak důležité včasné a správné odhalení syndromu.

Velmi přínosná je kognitivně-behaviorální metoda léčby,
kdy se jedinec učí zvládat své negativní emoce, chování a reakce
(kognice=poznávání, učení a paměťové funkce, behavior = chování).

Jak si mohu pomoci sám

V dětském věku je důležitá spolupráce rodičů, speciální
pedagogická péče a podpora. V dospělosti je podstatné snažit se zvládat
klasické životní situace.

Nutné je samozřejmě znát svou diagnózu,
protože řada lidí mající podobné potíže ve společnosti ani netuší,
že nějakým syndromem trpí.

Proto je vhodné při pochybnostech o svém
chování a sociálním životě či neobvyklých reakcích okolí na vaše
chování navštívit psychiatra a svěřit se mu se svými potížemi.

Komplikace Aspergerova syndromu

Komplikace onemocnění spočívají zejména v problematice společenského
uplatnění (získání a setrvání v určitém povolání) a sociálního
života (vycházení s rodinou, nalezení partnera), nicméně základní
dovednosti zvládání normálního života je možno naučit speciální
pedagogickou výchovou postiženého jedince během dětství.

Ostatní jako je problematika úzkosti, deprese, výbušnosti, agresivity a
problémy se spánkem je možné léčit farmakologicky (léky).

Diskuse  

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector