Artróza postihuje i mladé sportovce. Jak se bránit?

Klouby se přetěžováním a věkem opotřebovávají. Poškozené klouby bolí, otékají, postupně se deformují a jsou omezeně pohyblivé. Pravidelná a přiměřená zátěž udrží nemoc relativně snesitelnou.

 

Nejčastější příčinou bolestí kloubů je artróza (také osteoartróza). Jedná se o dlouhodobé onemocnění, které ničí postižený kloub. Každý kloub je tvořen kostmi – kloubní hlavicí, kloubní jamkou. Pro ideální funkci kloubu (minimalizaci tření) jsou kosti pokryty chrupavkou a prostor mezi nimi je vyplněn kloubním mazem.

Zdravá chrupavka je bílá, lesklá a dokonale hladká. Vlivem artrózy chrupavka tyto vlastnosti ztrácí (žloutne, ztenčuje se a přestává být hladká) a kloub začíná při pohybu drhnout. Mění se (chybí nebo přebývá) množství kloubního mazu a následně artróza postihne i kosti tvořící kloub. Tyto změny způsobují bolest, omezení hybnosti, otoky, deformaci a nakonec ztuhlost postiženého kloubu.

Příčina vzniku artrózy je nejasná, ale jsou známy faktory, které její vznik a vývoj podporují. Jedná se hlavně o dlouhodobé přetěžování kloubů v kombinaci s opakovanými drobnými úrazy – mikrotraumaty (nejčastěji při vrcholovém sportu). Jistou roli hraje také rodová dispozice.

Nejčastější důvody přetěžování kloubů jsou:

1. obezita,
2. nadměrná opakovaná zátěž vrcholovým sportem nebo jinou nadměrnou fyzickou zátěží,
3. nesprávné jednostranné pohybové návyky (např. nošení břemene na stále stejné straně),
4. nepravidelná zátěž (např. netrénovaný člověk absolvuje náročnou tůru).

Artróza je hlavně nemocí stáří, její výskyt přibývá s narůstajícím věkem. Starší lidé mají klouby věkem opotřebované a chrupavka je hůř vyživována. Rovněž závažnost onemocnění (stádium nemoci) se s věkem zhoršuje. Artróza může však vznikat již kolem 20. roku věku.

iAktivní mladí sportovci si často vůbec neuvědomují, že bolest kloubu nemusí být jen přirozená reakce na sportovní zátěž, ale že se již může jednat o počínající artrózu.

• Koupí e-booku potěšíte svého známého a také autora článků.
• i Potěšit známého

Původně sametově bílá chrupavka se vlivem artrózy stává v přetěžovaném místě zažloutlou a ztrácí lesk. Takto poškozená chrupavka se postupně ztenčuje a začíná se deformovat. Vzniká defekt chrupavky a tím se odhaluje kost.

V okolí postiženého kloubu se tvoří kostní výrůstky. Podobné změny vznikají i na přiléhající protější straně kloubu. Pokračuje ničení (destrukce) odhalených kostí a deformace celého (nyní již téměř nepohyblivého) kloubu.

Dle rentgenového nálezu na kloubu (nikoli podle klinického stavu pacienta) se artróza dělí na stádia či stupně:

1. zúžení kloubní štěrbiny (v důsledku ztenčování chrupavky);
2. výraznější zúžení kloubní štěrbiny, lehké nerovnosti kloubních ploch, počínající změny ve struktuře (stavbě) přilehlých kostí;
3. další zúžení kloubní štěrbiny, tvorba okrajových kostních výrůstků, řídnutí kostí, počínající dutiny (cysty) v kostech;
4. úplné vymizení kloubní štěrbiny, zkřivení kloubních konců kostí, splývání cyst a odumírání přilehlých kostí, výrazná deformace celého kloubu.

iStupně artrózy jsou posuzovány podle rentgenového nálezu a nemusejí tedy přesně korespondovat s klinickým obrazem. Proto člověk s artrózou třetího stupně na tom může být lépe než jiný s artrózou druhého stupně (téhož kloubu).

Vývoj artrózy lze v počátcích zpomalit pravidelnou přiměřenou zátěží. V běžném životě jsou potíže v počátcích artrózy snesitelné.

Výrazné zhoršení nastává po větší zátěži nebo častěji po určité době nečinnosti. Vždy je třeba bránit přetěžování a mikroúrazům postižených kloubů (doskoky nebo pády na tvrdou podložku, běh po betonu a podobně).

V pozdějších stádiích vývoje artrózy je přístup k léčení velmi individuální.

Názvosloví a léčba atrózy

Artróza (arthrosis) může postihovat kterékoli klouby:

• artróza kyčle – koxartróza (coxarthrosis),
• artróza kolena – gonartróza (gonarthrosis),
• artróza ramenního kloubu – omarthróza (omarthrosis),
• artróza meziobratlových kloubů páteře – spondylartróza (spondylarthrosis),
• artróza loktu, zápěstí, hlezna a kteréhokoli drobného kloubu ruky nebo nohy se označje slovním spojením „artróza“ a „název postiženého kloubu“.

• Možnosti léčby atrózy jsou:

1. redukce hmotnosti je prioritou ve zpomalení vývoje artrózy,
2. snížení nadměrné zátěže (nutná je trvalá přiměřená fyzická aktivita),
3. užití vhodné obuvi (při postižení kloubů dolních končetin),
4. rehabilitace (rozhýbávání) a používání nejrůznějších opěrných pomůcek,
5. užití léků brzdících destrukci kloubní chrupavky a podporujících její výživu (v počátcích artrózy),
6. užití léků proti bolesti a zánětu – celkově nebo místně (formou obstřiků),
7. náhrada kloubu endoprotézou.

iPro člověka s artrózou nosných kloubů je jízda na kole přijatelnější než chůze, protože redukuje jejich zátěž. Proto někteří staří lidé jízdu na kole před chůzí preferují.

Cílem tohoto článku je srozumitelně odpovědět na následující otázky. Kliknutím na tlačítko můžete vyjádřit svůj názor, jak se mu to podařilo. Pořadí otázek odpovídá pořadí jednotlivých částí textu článku.

1. Co je artróza?
2. Které faktory se podílejí na vzniku artrózy?
3. Proč trpí artrózou převážně starší lidé?
4. V jakém věku může artróza začínat?
5. Jaké jsou možnosti léčení artrózy?

Článek ve svém textu odkazuje následující zdroje (v uvedeném pořadí). Zdroje danou problematiku rozvádějí či zmiňují v dalších souvislostech.

14. ledna 2010 ipohybizánětiuzlinyineúrazovéimikroorganizmyiantibiotika Zánět šlach, gangliom, tenisový loket Neúměrná zátěž šlachy může způsobit potíže – nadměrnou tvorbu mazu nebo jeho nedostatek. Obojí je nutné léčit klidem. Oslabená nebo dlouhodobě nemocná šlacha se může při zátěži přetrhnout. Zánět šlach, gangliom, tenisový loket, /onemocneni_slach 19. dubna 2011 izánětineúrazovéipohybiprevenceiteplotaiúraz Neúrazová bolest paty Patní ostruha je zkostnatělý výrůstek patní kosti v místě úponu vazu. Léčení počátečních příznaků nemoci je snadné. U plně vyvinutého onemocnění jsou nutné složitější léčebné metody. Neúrazová bolest paty, /patni_ostruha 18. června 2010 inádoryibouličkaineúrazovéistrachinezhoubnéižláza Nezhoubné nádory a bouličky s nimi zaměňované Nezhoubné nádory se označují podle tkání, ze kterých vycházejí. Preventivní odstranění některých nádorů se stalo rutinou, u ostatních většinou postačí pravidelné kontroly. Nezhoubné nádory a bouličky s nimi zaměňované, /nezhoubne_nadory 20. listopadu 2008 ipohybirehabilitaceineúrazovéiúraziprochlazeníiprevence Příčiny a léčba bolestí v zádech Je přímá souvislost mezi bolestmi v zádech, nepřiměřenou fyzickou aktivitou, zpocením a následným prochlazením zad a to nejčastěji v oblasti bederní nebo krční páteře. Příčiny a léčba bolestí v zádech, /bolesti_v_zadech 28. listopadu 2011 ipohybiprevenceizdravý životní styliúraziděti Vhodná a nevhodná obuv Vhodná obuv je taková, která je adekvátní danému sportu nebo jiné aktivitě. Sportování, chůze nebo běhání musí být příjemné, bota nesmí být volná ani nikde tlačit. Materiál, ze kterého je obuv vyrobena, nesmí alergizovat. Vhodná a nevhodná obuv, /obuv 28. března 2010 ineúrazovéiprevenceiúrazipohybibřicho Léky proti bolesti Je mnoho léků proti bolesti a v moderních preparátech jsou různě kombinovány. Jednotlivé firmy vyrábí tytéž léky pod různými názvy. Pro laika je těžké se v nabídce léků zorientovat. Vždy je správné, poradit se o vhodném léku proti bolesti se svým lékařem nebo lékárníkem. Léky proti bolesti, /analgetika 9. května 2010 iangínaiporucha vědomíiteplotaicévyizvraceníialergie Možnosti podávání léků a lékové formy Léky se mohou dostat do těla různými cestami. Stejné množství léku (účinná dávka léku) působí stejně, je-li podáno kteroukoli formou a kteroukoli cestou. Většinou je možné nasadit takovou formu, která pacientovi vyhovuje. Možnosti podávání léků a lékové formy, /leky

Chystáme se vydat e-book se články tohoto webu. Získáte tím všechny články autora do své oblíbené čtečky. Koupí e-booku navíc podpoříte autora a další rozvoj tohoto webu.

1. iE-book pro všechny druhy čteček plus formát PDF.
2. iAutomatické aktualizace a přidávání nových článků!
3. iZajímá Vás e-book? Nechte se informovat.

Jak vybrat správnou ortézu?

Správný výběr ortézy, vůbec jen tak po internetu, není nijak jednoduchý. Pokud tedy nejste anatomickými či jinak lékařsky specifickými odborníky. Někdy se může stát, že jdete k lékaři, ten Vám stanoví diagnózu a poradí Vám, ať si na to koupíte ortézu a však k tomu neposkytne žádné bližší informace.

Jak tedy máte poznat, jakou ortézu si koupit? Vysvětlil Vám lékař, co ta Vaše diagnóza vůbec přesně znamená a jak při ní ulevit od bolesti? V praxi se nám často stává, že spousta lidí na tyto dvě otázky nezná odpovědi a při výběru ortézy tápe. Proto jsme se rozhodli, že Vám zkusíme s výběrem ortézy podle diagnózy pomoci.

Oslovili jsme odborníky z Rehabilitace Rehasport, kteří nám pomohli nejčastější diagnózy sepsat a přiřadili k nim i odpovídající typy ortéz. V tomto článku se tedy dozvíte, nejen jaká ortéza je pro Vás vhodná, ale co přesně znamená i jaká diagnóza.

Článek může posloužit i lidem, kteří nechtějí navštívit lékaře a pokusí si vybrat ortézu pouze podle uvedených symptomů u jednotlivých onemocnění.

Popis jednotlivých diagnóz

Některé diagnózy jsou přesně specifické pro jednotlivé části těla a tudíž jsou k nim přímo přiřazeny jednotlivé ortézy.

Zde však popisujeme i onemocnění, která jsou obecná a mohou se týkat více kloubů či svalových skupin a proto je u nich na výběr větší množství variant ortéz.

Pokud si nějakou ortézu zde vyberete můžete si ji vyzvednout na výdejním místě centrálního distribučního skladu v Čestlicích.

Osteoartritida – degenerativní onemocnění kloubů

• Osteoartritida (nebo-li také Artróza či Osteoartróza) je známa jako degenerativní choroba, při které klouby postupem času ztrácí schopnost naplno vykonávat svou funkci.
• Onemocnění začíná poruchou nebo degenerací kloubních chrupavek mezi kostmi.
• Elastické tkáně a chrupavky jsou vlastně podložkou v místě, kde by jinak kosti přicházely mezi sebou do styku a díky tomu chrání při pohybu kosti před vzájemným obrušováním.
• Postihuje zejména klouby rukou (např. z dlouhodobého hraní her), kolena a kyčle.

 Chronická nestabilita kolena / nestabilita čéšky

• Nestabilita kolene je stav, kdy stabilizujicí struktury (nejčastěji za to považujeme vazy v koleni), jsou nějakým způsobem oslabeny, poraněny atd., laicky by se dalo říci, když dojde k poranění měkkých struktur (menisky, vazy, chrupavky), koleno se správně nezacvičí, neposílí, je rychleji zatíženo, nedoléčeno a tím vzniká nestabilita kolene.
• Zásadní význam pro stabilitu kolene má přední a zadní zkřížený vaz. Jejich funkcí je stabilizace kolenního kloubu v předozadním směru.
• Přední křížový vaz brání posunu bérce proti kosti stehenní vpřed.
• Zadní křížový vaz brání posunu bérce proti kosti stehenní vzad.

Poranění měkkých tkání

• Poškození měkkých tkání je poranění, které se vyskytuje v jiných tkáních než v kostech, například ve svalech, vazech a šlachách.
• Vzniká při opakovaném zatěžování nebo jako následek jednorázového úrazu (např. při náhlém trhavém pohybu, pádu nebo úderu).
• Mezi nejčastější poranění měkkých tkání patří podvrtnutí, natažení, pohmožděniny, tendinitida/tenosynovitida a bursitida.
• Hlavním příznakem poškození měkkých tkání je bolest a otok; v případě, že poškození zasáhne i kloub (např. kloub palce), dochází ke zhoršené pohyblivosti.
• Poškození měkkých tkání jsou běžným zdravotním problémem, který může u některých lidí způsobit značné omezení.

Ortézy na kotník

	47631 – MUELLER ELASTIC ANKLE SUPPORT, ELASTICKÁ KOTNÍKOVÁ BANDÁŽ	Základní stupeň ochrany Pro slabé, tuhé, nestabilní a bolestivé kotníky
	42371 – MUELLER ATF®3 ANKLE BRACE, ORTÉZA NA KOTNÍK	Střední stupeň ochrany Pro slabé, tuhé, nestabilní, zraněné a bolestivé kotníky Prevence zranění
	49711 – MUELLER HG80® PREMIUM ANKLE BRACE W/STRAPS, KOTNÍKOVÁ ORTÉZA S PÁSY	Vysoký stupeň ochrany Pro slabé, tuhé, nestabilní, zraněné a bolestivé kotníky Prevence zranění
46641 – MUELLER THE ONE ANKLE BRACE, KOTNÍKOVÁ ORTÉZA	Vysoký stupeň ochrany Pro slabé, tuhé, nestabilní, zraněné a bolestivé kotníky Prevence zranění
	48881 – MUELLER THE ONE© ANKLE BRACE PREMIUM, ORTÉZA NA KOTNÍK	Vysoký stupeň ochrany Pro slabé, tuhé, nestabilní, zraněné a bolestivé kotníky Prevence zranění
	49021 – MUELLER HG80 HARD SHELL ANKLE BRACE, ORTÉZA NA KOTNÍK, PRAVÁ	Vysoký stupeň ochrany Pro slabé, tuhé, nestabilní, zraněné a bolestivé kotníky Prevence zranění
	49011 – MUELLER HG80 HARD SHELL ANKLE BRACE, ORTÉZA NA KOTNÍK, LEVÁ	Vysoký stupeň ochrany Pro slabé, tuhé, nestabilní, zraněné a bolestivé kotníky Prevence zranění

chondromalacie kloubů (chondropatie, patelofemorální syndrom)

• Laicky jde o poškození (změknutí) a následný rozpad chrupavky na vnitřní straně čéšky, často provázené i zánětem, vzniklé na jiném než traumatickém podkladě (jiný než je úraz kolene).
• Mezi nejčastější patologické potíže patří chondropatie patelly (patologické změny kloubní chrupavky).
• Dochází ke zdrsnění povrchu chrupavky a celkově je tento degenerativní proces spojen s bolestí pod čéškou nebo kolem ní.
• Výsledkem je nadměrná síla či tlak, který opotřebovává čéšku pod povrchem.
• To vede k podráždění části čéšky, zánětům, degeneraci a bolestem.
• Příčiny ale dosud nejsou dostatečně známé.

Subluxace patelly

• Jedná se o poranění kolenní čéšky, které patří k běžným úrazům, zejména u mladých sportovců
• Subluxace je neúplné vykloubení/ vymknutí čéšky (Luxace je vykloubení/ vymknutí čéšky)
• Čéška, latinsky patella je největší sezamská kost v těle (je zavzatá do úponové šlachy-čtyřhlavého stehenního svalu). Je v kontaktu pouze se stehenní kostí, od holenní kosti je oddělena tukovými polštářky kolenního kloubu.
• Kloubní plocha patelly směrem dovnitř kolenního kloubu je povlečena velmi silnou chrupavkou (5 až 8 mm). Jedná se o nejsilnější chrupavku v těle.
• Čéška není pouhým zpevněním přední plochy kolenního pouzdra, je hlavně kladkou, na které dochází ke změně směru tahu čtyřhlavého svalu. Úpon svalu bez čéšky by vyvinul v místě úponu podstatně menší sílu, než sval procházející kladkou, proto dochází k poškození čéšky zejména při neúměrném zatížení ve dřepu nebo v kleku (vzpěrači, posilovny).

Subluxace kotníku

• Jedná se o poranění kloubu kotníku, které patří k běžným úrazům, zejména u mladých sportovců.
• Subluxace je neúplné vykloubení/ vymknutí kotníku (Luxace je vykloubení/ vymknutí kotníku).
• K poškození kotníku dochází zejména při neúměrném zatížení.

Patella Tendonitis

• Patelární tendinitida, také známá jako skokanské koleno.
• Patelární tendinóza začíná jako zánět patelární šlachy v místě, kde se dotýká čéšky a může vést až k přetržené nebo degeneraci šlachy.
• Symptomy zahrnují bolest v přední části kolene.
• Obecně není bolest, když je člověk v klidu.
• Nejčastěji jí trpí sportovci, kde je častost výskoků a lidé s nadváhou.
• Problémy většinou postihují děti od 10 do 16 let.

Osgood-Schlatter syndrom

• Osgood- Schlatter je aseptická nekróza úponu čtyřhlavého svalu stehenního na hrbol kosti holenní v oblasti kolene.
• Vyskytuje se zejména u výrazně aktivně sportujících dětí a juniorů při přetížení růstové ploténky svalového úponu (ta je v tomto věku ještě chrupavčitá a není tak pevná, jako kost dospělého stejně sportujícího člověka).
• Postihuje zejména děti a bývá označována jako růstové bolesti kolene.
• Bolestivost je na přední straně kolene, nejprve po zátěži, při dalším zatěžování i při samotné zátěži, někdy i v klidu.

Funkce podkolenního pásku:

– Pro odstranění bolesti je vhodný dynamický přítlak (podkolenního pásku) na šlachu pod kolenem, který udržuje čéšku ve správné dráze.- Tento pásek brání bolestem, zánětům a degeneraci čéšky.

– Chrání patelární šlachu (úpon kvadricepsu) před záněty z přetížení.

Tenisový loket

• Tenisový loket (Laterální epikondylitida) je zánět zevního epikondylu pažní kosti (palcová strana ruky, když je dlaň vzhůru) projevující se silnou bolestivostí na zevní straně lokte.
• Vyskytuje se asi u 3% populace a sice shodně u mužů i u žen.
• Tenisový loket patří do široké skupiny entezopatií – onemocnění šlach.
• Přetíženy bývají především svaly natahující zápěstí (extenzory zápěstí) a svaly obracející ruku dlaní vzhůru (supinátory).
• Jejich příčinou je nadměrné jednostranné zatěžování. K němu dochází při řadě lidských činností.
• Obtíže s tenisovým loktem mohou vzniknout při práci na zahradě, šroubování, otevírání dveří nebo třeba při řízení auta, psaní na počítači atd.

Golfový loket

• Nazývá se také „oštěpařský loket“.
• Zde se bolesti objevují při vnitřním epikondylu pažní kosti, tedy na malíkové straně lokte.
• Na tento epikondylus se upínají zejména flexory (ohybače) předloktí a zápěstí.
• Stejně jako u předchozí diagnózy je bolest způsobená přetížením této skupiny svalstva zejména v jejích úponech, jen mechanismus vzniku je odlišný.
• Tato entezopatie je typická pro hráče golfu, baseballu, oštěpaře a jiné atlety zabývající se hodem.
• Bolest se projeví zejména při ohnutí prstů a zápěstí, dále pak při vnitřní rotaci v zápěstí, tedy při otáčení dlaně směrem dolů.
• Bolest však vyvolá často také samotný dotyk v oblasti malíkové strany lokte.

Karpální tunel

• Syndrom karpálního tunelu je útlakový syndrom způsobený postižením středního nervu v karpálním tunelu.
• Mezi příznaky patří oslabená citlivost, mravenčení, pálení, trnutí a bolesti prstů rukou, které často bolí i v klidovém stavu (největší bolesti se pociťují v noci)
• Může vzniknout např. po úrazu zápěstí, zánětu šlach a vazů v této oblasti nebo poslední dobou častým chronickým přetížením zápěstí při nevhodné ergonomii práce s počítačem.
• Jako příčiny vzniku jsou uváděny také hormonální změny v organizmu, jako je užívání antikoncepce, těhotenství či menopauza.
• Projevuje se častěji u žen.
• Pro úlevu od bolesti je v počáteční fázi vhodné pevné zapolohování zápěstí ortézou.

Plantární fascie

• Plantární fascie je tenký šlachovitý útvar na spodní straně chodidla, který se táhne se od patní kosti až k prstům nohy.
• Jeho úkolem je podporovat nožní klenbu a podílet se na chůzi.
• Během dne je plantární fascie velmi zatěžována, protože musí při každém kroku tlumit nárazy o podložku.
• Zánět fascie – plantární fasciitida – patří k nejčastějším ortopedickým onemocněním.
• Časem, opakovaným natahováním plantární fascie na patní kost, což je právě příčinou propadlé klenby, může dojít ke chronické bolesti a zánětu v místě úponu plantární fascie na patní kost.
• K plantární fasciitidě dochází nejčastěji u aktivních žen a mužů mezi 40 a 70 lety věku.
• Mezi další faktory zvyšující pravděpodobnost jejího vzniku patří: nadváha či obezita, těhotenství, běhání na dlouhé tratě, strukturální vady chodidla (například plochá noha nebo vysoká nožní klenba), psoriatická artritida, u níž je obecně vyšší riziko, že dojde k zánětu úponů šlach či vazů.

Artróza –

Artróza (osteoartroza) je bolestivé onemocnění kloubů, které velmi často postihuje lidi zhruba od 50-ti let věku. Statistiky hovoří až o 80%, s věkem nárůst onemocnění ještě stoupá.

Neznamená to však, že artrotickými příznaky nemohou trpět i lidé podstatně mladší. Artrózou jsou postiženy nejčastěji velké klouby, páteř a některé malé klouby rukou.

Nemoc se projevuje nejen bolestí , ale i omezením funkčnosti kloubů.

Tip pro vás: Exkluzivní domácí sauna vám uleví od bolestí páteře. Pořiďte si ji a vaše problémy s artrózou se stanou minulostí!

Jaké jsou příznaky artrózy?

Artróza má celou škálu příznaků, důležité je stadium ve kterém se nachází, nebo případné komplikace (záněty apod.)

• Bolest. Bolest kloubů při zvýšené zátěži či pohybu je pro artrózu typická. Je to jeden z prvních příznaků. Se zhoršením artrózy se zvyšuje i bolestivost. Bolest se nejvíc projevuje při postižení měkkých tkání v okolí kloubu.
• Pohybová ztuhlost. Při vstávání z postele, křesla či při změně polohy těla má pacient pocit, že je ztuhlý, musí se pomalu a obtížně dostat zpět do plné pohyblivosti.
• Otok kloubu. Dochází k němu při městnání tekutiny (výpotku) v kloubu. Bývá to průvodním jevem zánětlivé komplikace.
• Omezení funkce kloubu. Jde zejména o jeho pohyb. Se zhoršením nemoci může dojít i k neschopnosti kloubu se potřebným způsobem hýbat.
• Deformace a zhrubění kloubu. Je to známka pokročilého stádia artrózy. Kloub na první pohled nápadně vystupuje, je deformovaný.

Jaké jsou příčiny artrózy?

O artróze se dá hovořit jako o jedné z civilizačních chorob. Na jejím vzniku se významnou měrou podílí životní styl. Bohatá a tučná strava, která způsobuje obezitu, nedostatek kvalitního pohybu, nebo naopak nepřiměřená či jednostranná fyzická zátěž. Vrcholový sport kloubům rovněž neprospívá.

Obecně se dají příčiny artrózy rozdělit do dvou kategorií.

Všeobecné, mezi ně patří především:

• Obezita
• Nadměrné zatěžování příslušných kloubů
• Dědičnost
• Diabetes (cukrovka).

Lokální, kam se řadí:

• Jednostranné zatěžování, např. v práci.
• Sport, kde jsou neustále namáhány určité klouby.
• Úraz či jiné trauma daného kloubu.

Příčiny artrózy jsou často kombinované, svůj podíl hrají odchylky v metabolismu.

U autoimunitních onemocnění se velmi dobře osvědčuje ženšen pravý – info ZDE.

Projevy artrózy

Klinický obraz (po speciálním vyšetření) postiženého kloubu vypadá asi takto. V počátečním stádiu se kloubní chrupavka díky snížení glykosaminoglykanů stává méně pružná.

V jejím hladkém povrchu se tvoří drobné štěrbiny, které se časem prohlubují až ke kosti. Drobné úlomky chrupavky se uvolňují do kloubního prostoru. Dochází k poškození měkkých částí (vazů).

Struktura chrupavky se mění, posléze dochází k tvorbě kostěných výrůstků, tzv. osteofytů.

Od bolesti kloubů a zánětu v nich pomáhá velice účinně léčba světlem. Pro domácí používání je určena například česká biolampa Biostimul

Obecně je v počátečním stádiu kloub bez vizuálních fyzických změn, (ke zvětšení a zhrubnutí, což je na první pohled viditelné, dochází mnohem později). Pohyb je možný, s nějakým omezením v krajních polohách. V těch nemocný pociťuje prudkou bolest.

Lékař je schopen citlivým pohmatem zjistit při určitém pohybu tzv. drásoty. S postupující nemocí je pohyb čím dál, tím víc omezen, bolesti i drásoty jsou silnější, kloub mění svůj tvar, velikost i osu.

Artrotické potíže se zvětšují k večeru, po celodenní námaze, se změnou počasí, s neopatrným pohybem apod. U kyčelního kloubu jsou pociťovány bolesti v tříslech, směřující do stehen, u kolenního kloubu je obtížná chůze ze schodů.

Pohyb je sice omezený, ale kromě kyčelního kloubu, téměř nikdy nedochází k celkové nehybnosti.

Pokud dojde k neutuchající bolesti, zarudnutí kloubu a jeho okolí, zvětšení teploty daného místa, jde určitě o zánět, který se stává častou komplikací artrózy. Většinou jde o zmnožení synoviální tekutiny.

Které klouby jsou nejčastěji postiženy artrózou?

Jak už bylo uvedeno v úvodu, artrózou jsou nejčastěji postiženy velké klouby.

Není to však vždy podmínkou, s nemocí se lze setkat i u malých kloubů.

• Malé klouby rukou.
• Páteř.

Diagnostika artrózy

Diagnostika se opírá o různá vyšetření.

• Zjištění anamnézy (bolesti, okolnosti, rodinné zatížení, celkový zdravotní stav).
• Prohmatání a objektivní zkoumání kloubu (přítomnost drásotů, zhrubění, možnost pohybu apod.).
• Zkoumání okolí kloubu, zda nedošlo k zánětu.
• RTG kloubu, případně jiná zobrazovací vyšetření (ultrazvuk, magnetická rezonance).

Na rtg snímcích se zkoumá zúžení a atrofie, nebo deformace chrupavky, v pozdějších stádiích i vznik kostních výrůstků, změna struktury kostí apod.

Při redukční dietě je vhodným podpůrným prostředkem s prokázanou účinností hořká okurka (Momordica charantia).

Léčba artrózy

Protože příčiny vzniku artrózy nejsou zcela jasné a známé, neexistuje zatím přesně cílená a léčba, která by vedla k úplnému uzdravení postiženého kloubu. Jde tedy především o zpomalení procesu, o zlepšení celkového stavu kloubní výživy a fyzioterapii. V pokročilém stádiu lze přistoupit k operativnímu řešení.

Léčba artrózy probíhá komplexním způsobem. Předepíší se analgetika, které snižují bolest (ty se občas mění), v případě zánětu či svalového spasmu protizánětlivé léky a svalové relaxanty. Dále se doporučí užívání medikamentů, které vyživují kloub, obsahující:

• Glucosamin sulfát
• Chondroitin sulfát
• Diacerhein
• Hyaluronová kyselina
• Kolagen
• Condrosulf

Léčba se musí co nejvíc zaměřit na snižování rizik a příčin vzniku artrózy. Obézním pacientům se doporučí redukce váhy, tak aby klouby nebyly zatěžovány nadváhou.

Nemocný kloub musí být, co nejméně namáhán, k tomu mohou prospět i různé ortézy, hole, berle aj. pomůcky.

Vhodnou a cílenou rehabilitací se dá snížit bolestivost, rozvoj svalových skupin okolo postižených kloubů, rozsah pohybu a celkové zlepšení situace nemocného. Mezi rehabilitační úkony při léčbě artrózy patří:

• Svalová cvičení, zahrnující posilovací cviky příslušných svalů.
• Masáže.
• Elektroterapie.
• Magnetoterapie či použití laseru.
• Léčba teplem či chladem. Tepelné obklady bahnem a parafínem při artrotických bolestech. Při zánětu krátké studené obklady, např. s ledem.

Rehabilitaci lze doplnit vhodným sportem, např. plaváním, chůzí, jízdou na kole apod.

Z doplňkových léčebných programů přichází v úvahu akupunktura a světloléčba (bio  lampa). Úlevu od bolesti přináší i speciální gely, krémy a masti, které jsou běžně k dostání v lékárnách.

V případech, kdy žádná léčba nezabírá a bolesti se stupňují, přistoupí lékař k chirurgickému řešení. Při menším poškození, může být operativně transplantována chrupavka, požívá se zejména při úrazech. Při rozsáhlém poškození kloubu se operativně kloub odstraní, případně nahradí umělým kloubem.

Další informace o souvisejících zdravotních problémech najdete na webech Krční páteř a Koňská mast.

Prevence artrózy

Prevence artrózy spočívá v udržování optimální váhy, fyzické kondice, pohyblivosti kloubů a svalů. To lze docílit pravidelným cvičením, které není příliš silové a jednostranně nezatěžuje určité klouby.

Správné stravování s obsahem vitamínů a minerálů tělu i kloubům jistě prospěje. Je vhodné některé látky užívat i prostřednictvím doplňků stravy, jako např. kolagen, vitamíny D, E, při nedostatku čerstvé zeleniny a ovoce i vitamín C.

Závěr

Co se týče pohybového aparátu, lze artrózu považovat za epidemii 21. století. Souvisí to jistě s životním stylem, způsobem stravování, s nárůstem obezity a s nedostatkem pravidelného pohybu.

Je to velmi alarmující, protože artróza přináší velké bolesti a omezení do života. Proto je nutné se nad svým zdravím zamyslet a občas pro něj obětovat něco ze své pohodlnosti a poživačnosti.

Střídmost v jídle a přiměřený pohyb všem prospěje.

Syndrom vyhoření – příznaky, léčba a prevence

• Syndrom vyhoření lidé popisují jako naprostou ztrátu profesionálního zájmu a nadšení u pacientů, kteří mají ve své práci velkou zodpovědnost, trápí je chronický stres a nedaří se jim zvládat pracovní požadavky.
• Syndrom vyhoření se nedostaví přes noc, ale vyvíjí se postupně a plíživě. Člověk obvykle prochází několika fázemi, jako je nadšení, stagnace, frustrace, apatie a poté samotné vyhoření.
• Syndrom vyhoření se nejčastěji projeví u lidí, kteří zastávají některou z pomáhajících profesí, denně musí komunikovat s lidmi a pomáhat jim. Jedná se například o zdravotní personál, učitele, sociální pracovníky nebo policisty.
• Psychické příznaky syndromu vyhoření zahrnují ztrátu nadšení, vyčerpání, lhostejnost, cynismus, negativní postoj k práci i sobě, poruchy paměti a soustředění nebo také pocity bezmoci a smutku.
• Co se týče tělesných příznaků, lidé trpící syndromem vyhoření si stěžují na silnou únavu, nespavost, nechutenství, vysoký krevní tlak, potíže se srdcem a dýcháním.
• Pokud se u člověka vyvine syndrom vyhoření, důležité je kontaktovat odborníka a začít s terapií. Využívá se například existenciální psychoterapie, kognitivně-behaviorální terapie nebo logoterapie.
• Syndromu vyhoření může člověk předcházet tím, že bude dodržovat zdravý životní styl, bude se vyhýbat stresu a dobře si zorganizuje pracovní úkoly, bude si dávat realistické cíle a očekávání a bude také věnovat dostatek času relaxaci, vlastním koníčkům, rodině a přátelům.

Syndrom vyhoření má různé definice, lékaři ho však nejčastěji popisují jako naprostou ztrátu profesionálního zájmu, osobního zaujetí či nadšení u pacientů, kteří mají ve své práci velkou zodpovědnost, trápí je chronický stres a nedaří se jim zvládat vysoké požadavky zaměstnavatelů. Projevuje se pocity vyčerpání a poklesem pracovního výkonu, mohou se však dostavit také deprese, poruchy spánku a paměti nebo různé tělesné obtíže.

Syndrom vyhoření se někdy označuje jako syndrom vyhasnutí nebo syndrom vyprahlosti, známý je však také pod svým anglickým ekvivalentem burnout či burnout syndrome.

Jedná se v podstatě o důsledek dlouhodobého pracovního stresu, který vede k naprostému vyčerpání a ztrátě ideálů, motivace i vůle k práci.

Nejčastěji se týká lidí, kteří pracují s jinými lidmi a jsou závislí na jejich hodnocení.

Syndrom vyhoření v historii

Syndrom vyhoření v práci poprvé popsal americký psychoanalytik Herbert Freudenberg, který roku 1974 uveřejnil v časopise Journal of Social Issues článek s názvem Staff Burnout. Ten vycházel z jeho pozorování dobrovolnického personálu na bezplatné klinice pro drogově závislé. Syndrom vyhoření popsal jako soubor symptomů, které zahrnovaly:

• Vyčerpání, které vyplývá z přílišných pracovních požadavků
• Bolesti hlavy
• Nespavost
• Vznětlivost
• Uzavřené myšlení

Po publikaci Freudenbergova článku zájem veřejnosti o tuto diagnózu rapidně stoupl.

O několik let později proto vznikl první široce využívaný nástroj pro hodnocení syndromu vyhoření s názvem Maslach Burnout Inventory.

Původně se lidé soustředili na pomáhající profese, jako jsou například sociální pracovníci, ale později rozšířili svůj zájem také na další zaměstnání. V roce 2019 WHO oficiálně zařadila syndrom vyhoření mezi nemoci.

Fáze syndromu vyhoření

Vyhoření je popisováno jako důsledek nerovnováhy mezi původním profesním očekáváním a realitou, které člověk musí později čelit. Neobjeví se jen tak z ničeho nic, jedná se spíše o důsledek pozvolného a často i několik let trvajícího dlouhodobého stresu. Vývoj této nemoci popsali například Edelwich a Brodsky ve svém modelu. Jaké má podle nich syndrom vyhoření fáze?

• Nadšení – Pracovník má elán, velké ideály a (často nerealistická) očekávání. Překypuje energií a práce ho naplňuje.
• Stagnace – Nadšení opadá, pracovník se seznamuje s realitou a zjišťuje, že ne všechny ideály bude možné naplnit. Zklamání se snaží utišit volnočasovými aktivitami.
• Frustrace – Objevují se počínající fyzické a emocionální potíže, pracovník pochybuje o smyslu svého snažení, narůstá pocit bezmoci a zklamání.
• Apatie – Po dlouhodobější frustraci přichází pocit bezmocnosti a beznaděje, pracovník vidí své povolání pouze jako zdroj příjmu, dělá s odporem jen to, co musí, odmítá změny a přesčasy.
• Vyhoření – Nastává období emocionálního, duševního i fyzického vyčerpání, ztráta smyslu práce a depersonalizace (ztráta smyslu vlastní existence).

Kdo je nejvíce ohrožen?

Ačkoliv si lidé syndrom vyhoření spojují především s určitými profesemi, může postihnout v podstatě kohokoliv.

Co se týče osobnostních předpokladů, větší pravděpodobnost vzniku syndromu vyhoření je u lidí přecitlivělých, kteří mají sklony k perfekcionismu nebo workoholismu, projevuje se u nich naivní optimismus, mají velká očekávání a jsou ochotní hodně své práci obětovat.

Syndrom vyhoření se také často projeví u lidí, kteří podlehnou tzv. teroru příležitosti. Postupně se na ně začínají valit různé pracovní úkoly, které není možné adekvátně zvládat, ale oni stále nejsou schopní říct někomu „ne“.

Pomáhající profese a syndrom vyhoření

Vyhoření se velmi často týká lidí, kteří zastávají některou z pomáhajících profesí. To znamená, že denně pracují s jinými lidmi, musí s nimi neustále komunikovat a snaží se jim pomáhat s jejich problémy. Sem patří například:

• Lékaři a zdravotní sestry
• Sociální pracovníci
• Psychologové
• Policisté a hasiči
• Právníci

V poslední době se také hodně řeší syndrom vyhoření u učitelů a asistentů pedagoga.

Dále se s touto nemocí setkávají také manažeři a lidé na vyšších pozicích, novináři, řídící letového provozu, pracovníci různých infolinek a v podstatě všichni, kteří dlouhodobě vykonávají nějakou nemotivující práci.

Negativní vliv samozřejmě může mít také špatný pracovní kolektiv nebo nadřízený, nedostatek podpory okolí, neschopnost relaxovat či přílišný tlak na osobní úspěchy.

Neobvyklý není ani syndrom vyhoření na mateřské dovolené, syndrom vyhoření v manželství či ve vztahu nebo syndrom vyhoření u někoho, kdo se snaží dlouhodobě pečovat o nemocného partnera či jiného člena rodiny.

Jaké má syndrom vyhoření příznaky?

Syndrom vyhoření často postihuje mladé lidi, kteří jsou plní energie a nadšení do nové práce. Projevuje se v psychice člověka (postoje a emoce) a ve vztazích s lidmi, ale také prostřednictvím tělesných projevů.

Psychické příznaky syndromu vyhoření

• Ztráta nadšení
• Pocit nedostatku uznání
• Lhostejnost k práci
• Negativní postoj k práci, životu i sobě
• Deprese
• Úzkostné stavy
• Poruchy paměti a soustředění
• Pocity bezmoci a smutku
• Nespokojenost, pocity hněvu, agresivita

Tělesné příznaky syndromu vyhoření

• Silná únava
• Nespavost
• Nechutenství
• Náchylnost k nemocem
• Potíže se zažíváním
• Vysoký krevní tlak
• Potíže se srdcem či s dýcháním

Pokud jde o mezilidské vztahy, pracovník přestává být angažovaný v aktivní pomoci druhým, omezuje svůj kontakt s klienty i kolegy a jestliže se mu nemůže vyhnout, projevuje se u něj lhostejnost nebo cynismus. Na svou práci se dostatečně nepřipravuje, snižuje se jeho pracovní výkon a přibývá také konfliktů v jeho soukromém životě.

Test na syndrom vyhoření

Jelikož dlouhou dobu neexistovala žádná jasně daná kritéria, která by přesně definovala syndrom vyhoření, způsobů diagnostiky této nemoci bylo hned několik. Nejčastěji se však využívají dotazníkové metody. Jaký test dokáže syndrom vyhoření potvrdit či vyvrátit? V České republice k tomuto účelu slouží tzv. Shiromova-Melamedova škála vyhoření.

Kromě toho ale existuje také spousta oline testů, které vám napoví, zda u vás vyhoření opravdu hrozí. K dispozici je například online test MENFIT, který se soustředí na odhalení nadměrného stresu.

Léčba syndromu vyhoření

Co dělat při syndromu vyhoření? Pokud člověk nezačne syndrom vyhoření včas řešit, může vést nejen ke vzniku depresí a úzkostných stavů, ale také k naprosté ztrátě sebedůvěry i závislosti na drogách či alkoholu. Na začátku je proto nutné, aby si člověk připustil, že něco není v pořádku a kontaktoval odborníka (psychologa nebo psychiatra).

Při léčbě se využívají hlavně psychologické a psychoterapeutické přístupy, které se snaží změnit pacientův postoj k práci. Jedná se například o tyto přístupy:

• Existenciální psychoterapie
• Kognitivně-behaviorální terapie
• Transformační systemická terapie
• Logoterapie V. E. Frankla

Během terapie by se měl pacient společně s lékařem soustředit nejen na odstranění nejakutnějších potíží a příznaků (deprese), ale také pracovat na získání realističtějšího přístupu k zaměstnání i k životu. Z hlediska konkrétní pracovní pozice je dobré uvažovat o změně místa nebo dokonce profese, pomoci může ale také dlouhá dovolená.

Prevence syndromu vyhoření

Samozřejmě je lepší se syndromu vyhoření zcela vyhnout, než abyste se museli potýkat s náročnou terapií. Existuje proto celá řada preventivních opatření, na které je dobré se soustředit.

Jak předcházet syndromu vyhoření?

• Dodržovat zdravý životní styl
• Vyhýbat se dlouhodobému stresu
• Věnovat dostatek času vlastním koníčkům, rodině a přátelům
• Otevřeně mluvit o svých problémech
• Říkat „ne“ v situacích, které člověka příliš zatěžují
• Dávat si realistické cíle a mít realistická očekávání
• Dobře si organizovat pracovní úkoly
• Relaxovat fyzicky i psychicky
• Snažit se mít radost z maličkostí
• Informovat se o problematice syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření v literatuře

Pokud se chcete o syndromu vyhoření dozvědět více, můžete sáhnout po některé z mnoha různých knih či odborných publikací, které jsou v současné době na našem trhu dostupné. Mezi oblíbená díla patří například tyto knihy:

• Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout
• Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření
• Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků
• Vyhořelá společnost
• Hořet, ale nevyhořet