Argyrie – co je to za nemoc? příznaky, příčiny a léčba

     Mezi nejčastější argumenty odpůrců koloidního stříbra patří přesvědčení o tom, že vnitřní užívání koloidního stříbra způsobuje argýrii. Tedy typické zvolání: „Nepij to, nebo zmodráš!“ Pojďme se tedy společně podívat, jak je to ve skutečnosti. 

     Co je to tedy argýrie? Je to trvalé šedomodré zabarvení kůže, sítnice, sliznice a vnitřních orgánů, způsobené dlouhodobou vnitřní expozicí  stříbrnými solemi. Někdy se také můžeme setkat s pojmy argyróza, případně dyschromie (důsledek argýrie).

V podstatě se jedná o předávkování stříbrem, které není určené pro vnitřní užívání. Organismus ho pak nedokáže vyloučit v dostatečné míře a stříbro se v těle ukládá. Dochází totiž k vytváření nerozpustných selenidů a sulfidů stříbra, které se ukládají ve vnitřních vrstvách pokožky.

Modrošedé zbarvení kůže bývá obzvlášť výrazné v místech vystavených slunečnímu záření. Argyrie se vyskytuje ve dvou formách, jako systémová (celková) a lokalizovaná (místní) argyrie.

Mukokutánní nálezy u systémové argyrie jsou výsledkem zvýšeného množství stříbra v séru, což vede k ukládání kovů do sliznic a kůže. Systémová argyrie se projevuje hlavně na místech vystavených slunci, kdy dochází ke zvýšení množství melaninu. Často jsou také zasaženy spojivky a sliznice úst.

Lokalizovaná argyrie nastává, když kůže absorbuje stříbro přímo ze zdroje ve vnějším prostředí, např. z náušnic (citováno z M. N. Fisher – Scar-localized argyria secondary to silver sulfadiazine team, 2003). 

     Vždy jde o nevratnou změnu pigmentace kůže. Drtivá většina zdokumentovaných případů onemocnění byla způsobena užíváním stříbrných solí, vdechováním stříbrného prachu (např. ve stříbrných dolech apod.), tedy ne koloidním stříbrem. V České resp. Československé republice nebyl nikdy žádný případ evidován. 

Argyrie – co je to za nemoc? Příznaky, příčiny a léčba

Paul Karason (fotka linkovaná z webu abcnews.com, autor: James Devaney)

     A nyní ke zdokumentovaným případům argýrie, způsobené užíváním „koloidního stříbra“ (uvozovky jsou na místě, viz dále). Celosvětově se jedná spíše o jednotky případů, nemluvíme tedy o nějakém masivním nebezpečí (srovnejte např. se statistikou 100.000 Američanů usmrcených vlivem nežádoucích účinků léčiv na předpis).

Asi nejznámějším se stal Paul Karason, přezdívaný ‚Taťka Šmoula‘. Fotografie v novinách, rozhovory v televizi včetně vystoupení v show slavné Oprah z něho udělaly doslova legendu. Paul Karason si sám diagnostikoval dermatitidu a proto začal pravidelně pít koloidní stříbro.

Pil ho 1x až 2x denně cca 30 ml nepřetržitě po dobu 12 let (některé zdroje uvádí 14 let)! K tomu si ještě pravidelně mazal pokožku stříbrným krémem a v některých případech přidával do roztoku jedlou sodu či kuchyňskou sůl. Za svůj život tedy vypil přibližně 200 litrů (!) koloidního stříbra.

Navíc vyrobeného „podomácku“, z nedostatečně pročištěné vody, takže můžeme předpokládat, že se mu do těla nedostávalo čisté koloidní stříbro, ale roztok stříbrných solí. Zajímavé je to, co řekl v roce 2008 v rozhovoru pro ABC News. Že slabého namodralého zbarvení své kůže si všiml již několik let před prvním užíváním stříbra.

Vyvolává to spekulace o možném vzácném genetickém onemocnění methemoglobinemii (snížené schopnosti vázat kyslík na hemoglobin, projevující se také modravou kůží). Každopádně Paul Karason zemřel v roce 2013 ve věku 62 let a kupodivu ne na otravu stříbrem, ale na infarkt komplikovaný se zápalem plic a mrtvicí.   

Stan Jones (fotka linkovaná z webu howstuffworks.com, autor: John Liston)

     Dalším zdokumentovaným případem je senátorský kandidát Stan Jones. Ten si ze strachu z nedostatku antibiotik začal opět podomácku vyrábět roztok stříbra.

Protože k tomu používal nijak nečištěnou a navíc velmi tvrdou vodu z běžného vodovodního řadu, dostával po několik let užívání do těla ne čisté koloidní stříbro, ale roztok stříbrných solí.

Jeho pleť nebyla tak jasně modrá, jako u Karasona, spíše měla zsinalý nádech. Také měl šedomodré nehty. 

     Známý je též příběh Rosemary Jacobsové, která v padesátých letech několik let pravidelně užívala nosní kapky na alergii s příměsí stříbra. V důsledku toho jí zešedl obličej. Pravděpodobně se opět nejednalo o čisté koloidní stříbro (tehdejší technologie výroby), ale o stříbrné soli. 

Argyrie – co je to za nemoc? Příznaky, příčiny a léčba

Rosemary Jacobs (fotka linkovaná z webu rosemary-jacobs.blogspot.cz/, autor: Chick Schwartz)

     To byly ty nejznámější zdokumentované případy argýrie, způsobené vnitřním užíváním stříbra. A co si z toho máme odnést za poučení? Nejspíše to, že máme vždy a za všech okolností používat mozek a vystříhat se extrémů z obou stran: 

  1. Pokud někdo tvrdí, že lze koloidní stříbro užívat naprosto bez obav v jakémkoliv množství a po neomezenou dobu, tak mu nevěřte. Přistupujte ke koloidnímu stříbru jako k (přírodnímu) antibiotiku, tedy s respektem. Vždy dodržujte doporučené dávkování a dobu užívání. Penicilín byste přeci také nepolykali ve dvojnásobném množství než je to předepsané a půl roku v kuse… Nezapomeňte, že na stříbro (i ve formě koloidu) může existovat kontaktní alergie. Koloidní stříbro by neměli užívat pacienti se sníženou funkcí jater a ledvin, těhotné a kojící ženy, malé děti. Uvědomte si, že při léčebné kůře koloidním stříbrem může docházet k nepříjemným vedlejším účinkům – do těla se uvolňuje mnoho odumřelých patogenů a jejich toxinů a to má za následek, že můžete pociťovat bolest hlavy, škrábání v krku, zahlenění, neklid, psychickou nepohodu apod. Jedná se o tzv. Herxheimerovu reakci, náhlé zhoršení příznaků po podání antibiotik. Tyto příznaky odezní během krátké doby po kompletním vyloučení patogenů z těla. Napomůžete tomu pravidelným pitím většího množství čisté vody po celý den. 
  1. Pokud někdo tvrdí, že koloidní stříbro nesmíte za žádných okolností užívat vnitřně, jinak zmodráte, tak mu také nevěřte. Při dodržení předepsaného dávkování prostě nemůže k argýrii dojít. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je možné zkonzumovat během života až 10 g stříbra, aniž by se jakkoli zvýšilo riziko vzniku tohoto onemocnění. Pro srovnání: pokud chcete léčit např. angínu koloidním stříbrem, vypijete během 10 dnů přibližně 1 půllitrovou láhev koloidního stříbra s koncentrací 14 mg Ag/1 L. Dostanete tak do těla celkem 7 mg stříbra. Abyste dosáhli mezní dávky stříbra dle WHO, museli byste tuto kůru absolvovat celkem 1.428krát. A tím by se pouze zvýšilo riziko vzniku argýrie. 
Budete mít zájem:  Základní Léky K Resuscitaci?

Koloidní stříbro, jeho léčivé a nežádoucí účinky. Má smysl ho používat?

Argyrie – co je to za nemoc? Příznaky, příčiny a léčba

Koloidní stříbro patří mezi oblíbené alternativní (přírodní) způsoby léčby. Jeho zastánci tvrdí, že je to účinný lék na všechny druhy zánětů a onemocnění, od běžného nachlazení až po rakovinu. Nicméně užívání koloidního stříbra může mít i závažné nežádoucí účinky.

Koloidní stříbro je název, kterým se označuje suspenze drobných částic stříbra v kapalině.

Protože jsou částečky stříbra velmi malé, nelze je ze suspenze běžnou filtrací odstranit. 

Velikost částic stříbra v koloidním roztoku je různá a některé částice jsou tak malé, že je nazýváme ‚nanočástice‘. To znamená, že jsou menší než 100 nm a nejsou viditelné pouhým okem (1).

  • Před objevem moderních antibiotik se koloidní stříbro používalo jako univerzální lék na řadu infekcí a onemocnění.
  • V poslední době se opět těší velké oblibě a někteří lidé tvrdí, že dokáže nahradit antibiotika a další léky na léčbu bakteriálních, virových a plísňových infekcí.
  • Řada lidí se také domnívá, že s pomocí koloidního stříbra můžeme léčit lymskou boreliózu, tuberkulózu nebo AIDS (onemocnění vyvolané virem HIV, které narušuje normální fungování imunitního systému).
  • Lidé, kteří koloidní stříbro užívají ho buď polykají jako doplněk stravy nebo si ho aplikují přímo na pokožku.
  • Na trhu jsou k dispozici různé přípravky s koloidním stříbrem a liší se podle toho, jaké množství stříbra obsahují.

Shrnutí: Koloidní stříbro je suspenze částic stříbra v kapalině. Jedná se o velmi starý lék, který se dříve používal k léčbě bakteriálních, virových i plísňových (houbových) infekcí.

  1. Koloidní stříbro má údajně při perorálním (ústy) či topickém (aplikací přímo na ránu) použití antibakteriální a protizánětlivé účinky.
  2. Jak koloidní stříbro funguje není přesně známo, ale výzkum naznačuje, že se váže na bílkoviny v buněčné stěně baktérií a narušuje jejich plazmatickou membránu (2, 3, 4).
  3. Přes narušenou plazmatickou membránu se koloidní stříbro dostává do buněk, kde poškozuje bakteriální DNA a blokuje metabolické pochody v buňce, což vede ke smrti celé bakteriální buňky.
  4. Odborníci se domnívají, že účinnost koloidního stříbra závisí do značné míry na velikosti a tvaru částic stříbra v koloidním roztoku a také na jejich koncentraci (5, 6).

Větší množství malých částic má větší povrch než menší množství velkých částic. Proto roztok koloidního stříbra, který obsahuje nanočástice (tedy menší částečky), uvolňuje více iontů stříbra.

  • Ionty stříbra se uvolňují z koloidního roztoku stříbra vždy, když přijde do styku s vlhkým prostředím, jako jsou například tělesné tekutiny.
  • Ionty stříbra jsou považovány za ‚biologicky aktivní‘ substanci, která je odpovědná za léčivé účinky koloidního stříbra (4, 7, 8).
  • Nicméně je nutné poznamenat, že přípravky s koloidním stříbrem nepodléhají žádné zásadní regulaci a mohou vyvolat velmi závažné nežádoucí účinky.
  • Problém je také to, že kvalita komerčně dostupných přípravků s koloidním stříbrem se liší nejen z hlediska velikosti a počtu částic stříbra, ale i z hlediska celkové čistoty a kvality, což má podstatný vliv na účinnost.
  • Shrnutí: Jak přesně koloidní stříbro funguje nevíme, ale lékaři se domnívají, že se váže na bakteriální buňky a poškozuje jejich buněčnou stěnu a DNA, což vede ke smrti buňky.
  • Někteří lidé tvrdí, že koloidní stříbro pomáhá v léčbě bakteriálních, virových a plísňových infekcí.

Antibakteriální účinky

  1. Před objevením antibiotik bylo koloidní stříbro oblíbeným a často používaným antibakteriálním léčivem.
  2. Laboratorní studie naznačují, že koloidní stříbro dokáže zabít řadu různých druhů baktérií (8, 9, 10).

  3. Díky tomu se stalo součástí různých léčivých přípravků, jako jsou masti nebo obvazy na rány (7, 11).

  4. Vzhledem k rizikům spojeným s vnitřním (perorálním) užíváním koloidního stříbra není možné provádět studie zaměřené na sledování antibakteriálních účinků vnitřně užívaného koloidního stříbra (12).

Antivirové účinky

Zastánci koloidního stříbra také tvrdí, že dokáže zabíjet i viry.

Některé studie naznačují, že nanočástice stříbra opravdu viry mohou zabíjet (13).

Je ale nutné si uvědomit, že množství nanočástic stříbra v roztoku koloidního stříbra se značně liší. A jedna z posledních studií navíc zjistila, že koloidní stříbro viry nezabíjí, a to ani v laboratorních podmínkách (9).

Stejně jako u antibakteriálních účinků je třeba poznamenat, že ani antivirové účinky vnitřně užívaného koloidního stříbra nebyly zkoumány v humánních studiích, takže nemáme žádné důkazy o jeho účinnosti.

Antimykotické účinky

  • Koloidní stříbro má údajně také antimykotické účinky.
  • Jedna laboratorní studie naznačuje, že zastavuje růst některých plísní (14).
  • Nicméně v laboratorních podmínkách dokáže plísně zahubit řada různých látek a neznamená to, že by koloidní stříbro dokázalo vyléčit mykotické infekce i u lidí.
  • V současné době zatím nemáme dostatek důkazů, které by účinnost koloidního stříbra v léčbě plísňových infekcí potvrzovaly.
  • A nemáme ani žádné studie, které by zkoumaly antimykotické účinky koloidního stříbra při jeho vnitřním užívání.

Shrnutí: Koloidní stříbro má údajně antibakteriální, antivirové a antimykotické účinky. Nicméně nemáme žádné přesvědčivé důkazy o tom, že koloidní stříbro proti baktériím, virům a plísním skutečně působí.

  1. Každý den jsme vystaveni působení malého množství stříbra (15).
  2. Nachází se totiž v malém množství například v pitné vodě, potravinách a dokonce i ve vzduchu, který dýcháme.
  3. Stříbro jako prvek, který se nachází volně v přírodě kolem nás, je považováno za relativně bezpečné.
  4. Nicméně nemáme dostatek informací o účincích nanočástic stříbra v koloidních roztocích a vnitřní užívání (polykání) koloidního stříbra je považováno za zdraví škodlivé.
  5. Největší riziko spojené s dlouhodobým užíváním koloidního stříbra představuje argyrie (otrava stříbrem).

Jedná se o onemocnění, při kterém dochází k modrošedému zbarvení kůže v důsledku akumulace částic stříbra v těle a pokožce. Stříbro se také může ukládat ve střevech, játrech, ledvinách a ostatních orgánech (16).

Budete mít zájem:  Ošpice Na Jazyku Léčba?

Největší riziko argyrie je u osob, které vnitřně užívají doplňky stravy s koloidním stříbrem a také u lidí, kteří denně se stříbrem pracují.

Aby se argyrie rozvinula, museli byste konzumovat částice stříbra po dlouhou dobu. Nicméně neznáme přesné množství stříbra ani dobu užívání, které by již mohly být rizikové (16).

  • Stejně tak neznáme rizika a nežádoucí účinky spojené s konzumací nanočástic stříbra z přípravků s koloidním stříbrem.
  • Nicméně vzhledem k tomu, že nanočástice se snáze dostávají do buněk a mohou také pronikat hematoencefalickou bariérou (bariéra mezi krví a mozkem), je jejich konzumace s vysokou pravděpodobností riziková (6).
  • Aplikace koloidního stříbra na kůži je považována za méně rizikovou než vnitřní užívání, ale pokud koloidní stříbro obsahuje nanočástice, může docházet k jejich vstřebávání do krve i přes pokožku (17).
  • Navíc, pokud koloidní stříbro často nanášíte na otevřenou ránu, může se ukládat v okolních tkáních a vyvolat místní (lokální) argyrii (18).
  • Dalším nežádoucím účinkem koloidního stříbra je alergická reakce, která je naštěstí velmi vzácná (7).

Shrnutí: Konzumace (vnitřní užívání) koloidního stříbra může vést ke vzniku onemocnění zvaného argyrie. Riziková je i konzumace nanočástic stříbra z koloidních roztoků.

Přípravky s koloidním stříbrem se značně liší co do obsahu nanočástic a koncentrace roztoků. Proto mohou být jejich účinky značně rozdílné.

Konzumace koloidního stříbra ve formě doplňků stravy nemá žádný přínos pro vaše zdraví.

Vzhledem k nežádoucím účinkům a k nedostatku důkazů o skutečné účinnosti koloidního stříbra není jeho používání dobrý nápad, s výjimkou situací, kdy vám jeho krátkodobé používání předepíše a doporučí lékař.

SARS: Příznaky, projevy a léčba plicní nemoci – Mojezdraví.cz

Autor: istock.com

SARS způsobil epidemii v letech 2002 a 2003, kdy se rozšířil do nejméně 37 zemí a zabil přes 800 lidí. Epidemie byla o to horší, že čínská vláda se snažila výskyt nemoci zatajit. Svým původcem se SARS podobá současné nákaze koronavirem, která se šíří z čínského Wu-chanu. Co všechno mají společného?

SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome), česky také akutní respirační syndrom nebo syndrom náhlého selhání dýchání, je virové onemocnění. Původcem nákazy je koronavir SARS CoV human pneumonia associated coronavirus.

Smrtící koronavirus: Příznaky, průběh a léčba nemoci

Více o nákaze koronavirem  čtěte ZDE a ZDE.

Jak se SARS přenáší?

Nemoc přešla na člověka ze zvířat, a to pravděpodobně přes cibetky nebo psíky mývalovité. Typickým rezervoárem (přirozený zdroj a prostředí k přežívání nákazy) jsou některé druhy netopýrů.

SARS virus se šíří kapénkovou infekcí (při zakašlání nebo kýchnutí). Nakazit se však můžete také při kontaktu s předměty, které jsou potřísněné sekrety dýchacích cest nebo jinými tělními tekutinami a stolicí.

Projevuje se jako chřipka

Inkubační doba SARS je většinou 2–6 dnů. Příznaky jsou podobné jako u chřipky, tedy horečka, kašel, bolest v krku, zimnice, bolest hlavy, malátnost, zvracení a průjmy. I tento průběh je tedy velmi podobný nákaze koronavirem, který se aktuálně šíří z Číny.

Více o koronaviru najdete zde, více informací o koronaviru v souvislosti s těhotenstvím a malými dětmi čtěte zde..

Nákaza vyvolává zánět plic, který vede k vzniku dušnosti, poruše okysličování krve a dechovému selhání. U dětí do 12 let probíhá onemocnění většinou mírně s dobrou prognózou. U seniorů a osob s oslabenou imunitou však často mívá smrtelný průběh.

Případů chřipky přibývá, blíží se epidemie. Víte, jak se bránit?

Jak se liší SARS od wuchanského koronaviru?

Podle odborníků se wuchanský koronavirus šíří rychleji a snadněji než SARS. Naopak dobrou zprávou stále zůstává, že úmrtnost wuchanského koronaviru je zhruba 2,8 %, zatímco SARS zabil 9,6 % nakažených. To ovšem nemusí být konečný údaj, všechno ukáže čas.

Pozitivní je fakt, že vývoj léků šel od epidemie SARS dopředu. Zatímco u SARS od rozluštění genomu k zahájení klinických testů DNA vakcíny uplynulo 20 měsíců, postupně se tento proces u podobných virových onemocnění zkrátil na tři měsíce. U wuchanského koronaviru by tak výzkumníci mohli postupovat ještě rychleji.

Lék na SARS? Zatím neexistuje

Léčba je především symptomatická, protože v současné době na SARS neexistuje žádný lék. Pacienti infikovaní SARS musí zůstat v izolaci, aby se tak zabránilo dalšímu šíření nemoci. K léčbě nemoci se poté používá antivirotikum Ribavirin, které se kombinuje s kortikosteroidy. Dále to mohou být například interferony a antipyretika ke sražení horečky.

Je nutné hlídat si hygienu

Ochrana proti SARS i koronaviru spočívá především v dodržování hygienických zásad, a to zejména při epidemiích akutních onemocnění dýchacích cest. Důležité je pečlivě si mýt ruce teplou mýdlovou vodou a nedotýkat se úst, nosu a očí nemytýma rukama.

Krvácivá horečka v Česku: Nejde o ebolu, nemoc je ale vážná

Mononukleóza neboli nemoc z líbání: Jak dlouho je nutná jaterní dieta?

Autor: Marie Bezděková

Koloidní stříbro: Vymazané z učebnic, neboť léčilo nemoci od syfilisu, tuberkulózy až po ebolu

Kdy vás naposledy testovali na intoleranci antiobiotík, či jak říkají lékaři na alergii? Namísto toho se vás stručně zeptají: ‚Jste alergičtí na nějaké léky?‘

Zvláštní! Očekávají od vás, že máte vědět, na který ze stovek léků na trhu jste ‚alergičtí‘, ačkoli jste třeba žádný z nich nikdy neměli?

Pokud se chcete vyhnout nepříznivým účinkům, měla by vaše odpověď znít: ‚na všechny‘, protože mnohem lépe by vám pomohlo koloidní stříbro.

Nadměrné používání farmaceutických antibiotik způsobilo, že mnohdy již nejsou účinné, o čem farmalobby mlčí. Na některé bakterie nezabírají ani tzv. pancéřová antibiotika. Je to způsobeno tím, že mikroby se snadněji přizpůsobí složitým syntetickým chemickým směsím než jednoduchému zabijáku mikrobů, jako je koloidní stříbro.

Vypadá to jako snaha přehlížet koloidní stříbro a udržovat iluzi, že jen oni jediní vědí jak vyléčit rýmu.

Existuje mnoho nepublikovaných zpráv o ošklivých vedlejších účincích, někdy chronických a vážných, jindy subklinických, které jsou důsledkem užívání údajných zachránců života od farmaceutického průmyslu.

Obzvlášť to platí pro fluorochinolonové řady antibiotik. Zvláště americké televizní stanice zveřejnily záběry o jejich hrozných účincích.

Trvalé následky i jen krátkodobého užívání antibiotik

Tyto bolestivé, oslabující účinky mnoha antibiotik však nejsou jen dočasné. Několika lidí stálo hodně námahy znovu se vrátit k normálnímu životu, zatímco jiní trpěli dál, nebo spáchali sebevraždu.

  • Více o nepříznivých účincích fluorochinolonové antibiotik si můžete přečíst ZDE.
  • Fluorochinolony se používají k léčbě bakteriálních infekcí v takových případech, kdy se tradiční antibiotika prokáží jako neúčinné.
  • Fluorochinolony jsou dostatečně silné k léčení extrémních případů nemocí a onemocnění, způsobených například antraxem a na léčení takových vážných nemocí, jako jsou mor či bakteriální pneumonie (zápal plic).
Budete mít zájem:  Jak si správně vybrat sluneční brýle?

V mnoha případech jsou rizika spojená s užíváním fluorochinolonů větší, než jejich samotný léčící účinek. Proto se jejich podávání dá považovat za neodůvodněné. Lékaři by je měli používat pouze jako absolutně poslední řešení a i to jen za zvláštních okolností.

Americký úřad pro potraviny a léčiva (FDA) nedoporučuje používání fluorochinolonů k léčbě běžných onemocnění, jako je bronchitida, infekce horních cest dýchacích a infekce močových cest v případě, že tam nejsou žádné komplikace.

Takové onemocnění se podle jejich doporučení mají léčit pouze obyčejnými antibakteriálními léčivy proto, aby se pacient vyhnul rizikům, které s sebou přináší užívání fluorochinolonů.

Podivné nemoci, se kterými si lékařská věda stále neví rady | Žena.cz

Díky médiím dnes dokonce víme, co je to SARS, ptačí chřipka nebo ebola. Občas se také dočteme o vzácných druzích chorob, například o porfyrii – upíří nemoci, kterou zřejmě trpěl anglický král Jiří III.  nebo o progerii, což je syndrom způsobující předčasné stárnutí a z malých dětí dělá starce v pokročilém věku.  

Pak jsou ale velmi vzácná onemocnění, o kterých se skoro vůbec nepíše a nad kterými moderní medicína dosud marně bádá. Pojďme si některá z nich představit. 

Na prvním místě bychom mohli zmínit syndrom modré kůže. Jde o lidi, kteří mají modrou pleť. Pozor, nezaměňovat s nemocí zvanou argyrie, kdy zmodrání pokožky způsobuje podávání nekvalitního koloidního stříbra.

Pak se jeho částečky mohou v těle hromadit pod kůží a vyvolat neodstranitelné šedomodré ztmavnutí kůže, o čemž se přesvědčil v roce 2002 i kandidát do amerického Senátu Stan Jones. Zpátky ale k syndromu modré kůže: tato záhadná nemoc byla zjištěna v 60. letech 20.

století u rodiny Fugateových z amerického státu Kentucky. Její členové sice neměli výraznější obtíže a dožívali se bez problémů i 80 let, měli ale modrou pokožku a postižení se předávalo z generace na generaci.

Zřejmě šlo o cyanózu, která vzniká při nedostatečném okysličování tepenné krve v plicích. Postihuje rovnoměrně kůži celého těla a vyskytuje se i na sliznicích.

Možná jste četli o ‚Stromovém muži‘. Nešťastník z Indonésie Dede Koswara trpěl extrémně vzácným syndromem Lewandowsky-Lutz, který způsoboval, že mu na těle nekontrolovatelně rašily bradavičnaté výrůstky, které připomínaly kůru stromu. Dede jimi měl pokryté ruce i nohy a kvůli tomu přišel i ke své přezdívce. 

Pak můžeme zmínit nutkavé pojídání naprosto nechutných věcí, kterému se říká pica. Lidé s touto mentální poruchou mají nekontrolovatelnou chuť na nepoživatelné věci, jako je papír, lepidlo, mýdlo, hlína nebo stolice. Lékaři soudí, že nemoc způsobuje nedostatek nějakého minerálu, ale zatím nezjistili jakého. Není ani znám způsob léčby.

Lidé, kteří věří, že jsou mrtví

Existuje rovněž syndrom Alenky v říši divů neboli zkreslené vnímání světa. Lidé trpící touto chorobou vnímají svět kolem sebe jinak než ostatní – objekty vidí buď menší, nebo větší, než jsou ve skutečnosti. Choroba je často spojovaná s migrénami; může být ale způsobena i nádorovým onemocněním mozku nebo halucinogenními drogami.

Velmi vzácným a dosud nevysvětleným syndromem jsou Blaschkovy linie. Syndrom popsal v r. 1901 poprvé německý dermatolog Alfred Blaschko. Pacienti mají na těle viditelné pruhy složené do obrazců – na zádech obvykle do tvaru písmene V a na hrudi a bocích do písmene S. Pruhy nemají žádnou spojitost s nervovým, svalovým či lymfatickým systémem.

Pacienti postižení syndromem chodící mrtvoly jsou přesvědčeni, že jsou mrtví, rozkládají se, nebo že jim chybí části těla, případně vnitřní orgány. Syndrom se často objevuje po úrazech mozku. Příčinou může být i psychická porucha, někdy také dlouhodobý nedostatek spánku či psychóza způsobená nadměrným užíváním drog.

Neprobádaný je zatím také syndrom Jumping Frenchman of Maine. Jde o formu nemoci hyperplexie. Syndrom byl poprvé pozorován u dřevorubců v oblasti kolem jezera Moosehead v Maine v roce 1878.

Postižení reagují velmi silně na nepříjemné a silné zvuky: křičí, opakují slova, mají křeče, ale mimovolně splní jakýkoliv rozkaz.

Panuje přesvědčení, že se jedná o genetickou chorobu podmíněnou blokováním jedné aminokyseliny, která klidní nervový systém. Důkazy ale zatím lékaři nemají. 

Jak poznat posedlost zdravým životním stylem?

Když dech páchne rybinou

Lidé, kteří mají Moebiův syndrom, mají tvář bez výrazu. Jedná se o vrozenou neurologickou chorobu, kterou charakterizuje absence obličejové mimiky. Postižení nejsou schopni pohybovat mimickými svaly v obličeji, a tak se nemohou usmívat, mračit, a dokonce ani mrkat. 

Velmi zvláštní chorobou jsou také vlákna Morgellons. Jde o několik milimetrů dlouhá vlákna, která pacientům vystupují z rozdrásané kůže. Postižení mají také pocit, že jim pod kůží lezou brouci. To vše doprovází intenzivní svědění. Zatím není jasné, co tuto nemoc způsobuje.

Zřejmě jde o duševní poruchu, kdy pacient ztrácí kontakt s realitou a domnívá se, že byl napaden hmyzem. Většina lékařů soudí, že vlákna v kůži, která jim pacienti ukazují jako důkaz, si tam zanesli sami.

Jen velmi malá skupina doktorů nepovažuje postižené za psychicky nemocné a domnívá se, že nemoc může způsobovat neobvyklý průběh lymeské boreliózy. 

Záhadnou nemocí je i trimetylaminurie, která způsobuje silný zápach po rybině v dechu, potu a moči postiženého. Chorobu způsobuje neschopnost organismu rozkládat některé složky potravy. Neexistuje na ni žádný lék, ale pacienti mohou příznaky příznivě ovlivňovat tím, že se vyhnou určitým potravinám a užívají antibiotika. 

  Video Mohlo by Vás také zajímat:

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Adblock
detector